Krátce, rychle a výstižně…

Chřibský miničundr

Varování: Následující článek se netýká politiky ani uprchlíků. Jde o volné vyprávění o tom, co jsme zažili na miničundru. Píšu si to tak trochu pro sebe, za pár let se to bude hodit. 🙂

První podzimní víkend, děti zpět ve školce. Ale pátek v lese ještě nikomu chybět nebude. Počasí nemělo být bůhvíjaké, ale přesto jsem prosadil variantu s pochodem, jen to chtělo najít vhodný cíl. Děti nebaví šlapat kilometry bezcílně a nejvyšší kopec pro ně také není bůhvíjaká odměna. Zato hrad, to je vděčný cíl. Nějakou náhodu jsem našel hrad Cimburk, který není daleko od udržovaného hradu Buchlov. Plán byl poblíž Cimburku, přespat, ale to se později změnilo.

mapaSrodinou

Vyjíždíme

Standartní chaos jako před jakýmkoli výjezdem. Moje žena je úžasná a je schopna sbalit vše, co potřebujeme + to, co potřebují děti. Tatínek většinou přijde z práce na poslední chvíli a má 5-10 minut na sebrání si svých pár švestek. Bez lehké paniky a dávky stresu však stejně vyjet nejde.

Na vandru je výborné, že to, co zapomenete, prostě nepotřebujete. Tatínek zapomněl platební kartu a doklady, děti si nevzaly bundy. Na kartu jsme si vzpomněli na první benzince. Hezky nám to nastavilo limit na utrácení. Bundy začala Stáňa postrádat na parkovišti u Křížku, kde propadla lehkému zoufalství z toho, že děti zmrznou. Kluci sice měli za úkol vzít si boty, bundy a sednout si do auta, ale holt bundy se někde vytratily. Nebyl čas, řešil se minecraft a meče.

Noc na svaté hoře

1

Jakpak chutná chříbská voda?

Dojeli jsme přes Osvětimany na lesní parkoviště, ze kterého se asi chodí na hřiby, běžky a Cimburk. Už bylo pozdní odpoledne, Cimburk měl za chvíli zavřít bránu a všimnul jsem si na mapě hory svatého Klimenta. Cimburk necháme na neděli a vzhůru na hradiště (http://www.klimentek.cz/).

3

Vždycky mi přijde zajímavé, kolik máme míst, kde člověk byl, divočinu uchvátil a pak ji zase pustil zpět. Takový zpětný pohled, že nic tu nemáme věčně. Navíc Velká Morava je říše opředena mnohými záhadami (vznik, zánik, dopady) a zdrojem místního patriotismu. Příběh věrozvěstů, tajemná Byzanc, je toho prostě hodně, nad čím přemýšlet.

Na hradiště a současný lesní kostel jsme dorazili v nějaký čas před setměním. Klukům jsme vysvětlili, že tady na nás zombíci nemůžou, protože na svatých místech se neobjevují. Na druhou stranu takový medvěd, ten se kříže nebojí. Proběhla klasická scénka ohledně rozdělení povinností. Táta nachystá spaní, máma jídlo, vy dřevo. No moc dřeva jsme nedostali, ale kluci si perfektně prozkoumali okolí a Tim si hrozně užíval místní trubkové zvonkohry (obdobnou jsem viděl v rumunských kláštěrech). Jindra se hrnul do rozdělávání ohně, Richard si jednou spálil prst, tak to nechává na bratrovi. Tim se učí od brášků nová a nová slova – “Oheň, oheň! Kámen! Meč! Hlad.”

A špekáčky všem moc chutnaly. Jak jinak 🙂

Ráno

8

S mečem na zádech jde všechno lépe.

9

Snídaně v lese.

Prší a v lese dvakrát. Ranní čaj, bez toho Stáňa moc nechce premávať. Kluci se učí krmit vařič na dřevo. Jindra trvá na zapalování. Dokončujeme prohlídku hradiště, čtu dětem kousky z jeho historie. Ukazujeme si valy a ještě jednou navštěvujeme malinký kostelík.

Šlapeme na Buchlov

11

Výprava je připravena k odjezdu.

 

U studánky svatého Gorazda doplňujeme vodu. A jdeme za jasným cílem. Buchlov? Ne, ostružiny! Všude! Výborná výmluva pro časté přestávky na sběr lesních plodů. Také vozík je výborná věc. Průchod terénem má sice trochu slabší, ale zato uveze vše + Tima. Do dlouhého kopce někdy nejen Tima. Nutno říci, že nejhorší je jízda z kopce. Vozík nemá brzdy a je to únavné ho pořád brzdit taháním. Pouštění vozíku z rukou a rychlejší jízda moc baví děti, ale opravdu hodně nebaví maminku. Ale člověk si aspoň občas potřebuje zasprintovat.

15

Do kopce se vozík obzvlášť hodí.

 

 

Buchlov

“Kdo první uvidí hrad dostane korunu!” motivovala Stáňa děti. Nepřekvapivý dopad, Richard fňuká. “To není fér! Jindra je první!”  “Tak ho dožeň.” “To nejde, má delší nožičky.” Nakonec hrad vidí první maminka.

Před hradem nám Jindra vysvětlil, jací jsme to šneci a že na nás musí hrozně dlouho čekat. Jak dlouho? Celou minutu!

Při prohlídce a jmenování různých historických osobností (různých Jindřichů) dostala paní průvodkyně od Jindry na konci výkladu upozornění, že on je také Jindřich, že má bratra Richarda a Timura. Doufáme, že časem dětem dojde, co je zajímavé a co ne, ještě to tak úplně netrefují. Kupodivu ale 90 minut povídání kluci zvládli bez protestů a něco si i zapamatovali (že Buchlov ochránili před Turky pávi).

Tohle mě fascinuje – Richarda na rozdíl od Jindry daleko více fascinují zvířata, pamatuje si jejich celá jména, chce jezdit do zoo, nadšeně poslouchá Stáňu, když mu popisuje dravce. Prostě, jak jde o zvířátka, svítí mu očička. Nemá však ke zvířatům nějaký rozněžnělý vztah, prostě ho zajímají. Až se bude učit matematiku nebo jiné věci, bude dobré s ním asi počítat zajíce, zatímco Jindra bude asi počítat vojáky.

16

Výhled z nejvyšší Buchlovské věže.

Kamenná studánka

Pod bukovým lesem pokrytým Holým vrchem jsme u kamenné studánky  rozbili druhý tábor. Kluci nám usnuli jako když je do vody hodí. Tim už po cestě ve vozíčku. V listnatém lese začne šustit hodně zvířat, ale kluci z toho zatím žádný strach nemají. Vlka přetáhnou mečem, tak co řešit.

19

Housenky.

 

Ocásek

A ráno šlapeme zpátky.

Po cestě je odbočka na vrchol Ocásek a takový vrchol se skálou jsme si nemohli nechat ujít. Respektive jak kdo. Z odpočívadla, kde jsme posvačili (a Jindra udělal cukrovou vatu z pavučin, kterou se snažil všem nabízet), jsem vyrazil odbočkou do skal. Richard šel se mnou. I přes několik varování se Jindra pořád někde zdržoval. Tak jsme ho nechali za námi. Z Ocásku byl krásný výhled na Bílé karpaty a okolí Uherského Hradiště. Velká skála, jak naznačovala mapa, tam teda moc nebyla, a Jindra také ne. Našli jsme ho na cestě zpět (ztratil stopu a hledal nás) a Riška mu nadšeně vyprávěl, co všechno jsme viděli a kolik tam bylo balvanů a cedulka.

Někdy v takových chvílích uvažuji, zda daný rodičovský postup je správný, protože přeci jen nerad bych prvorozeného syna ztratil v lese. Na druhou stranu, má vlastní hlavu a musí se naučit, že buď se bude držet a nebo ne. No a to za katastrofický scénář v hlavě a jeho odehnání snad stojí.

Kazatelna

A zní už vidíme cíl cesty Cimburk! Ke kazatelně přišla velká skupina turistů a Riška s Jindrou se jim jali vysvětlovat, že když tam vyleze hodně tlustých lidí, tak se skála urve. Drží totiž tady, na takovém malinkém kousíčku, tak to je snad jasné. Pozor!

24

I poprvé spatřilo jeho oko mohutné lesy středozápadu …

 

 

Cimburk

Dorazili jsme na hrad a než se nadějeme, jsou děti na skále. Začínám mít pocit, že jsme dost neodpovědní rodiče a vážně riskujeme. Snad mají děti pud sebezáchovy …

Zajímavost –  Cimburk je soukromý hrad, udržuje ho spolek  Polypeje. Je to taková živá zřícenina, ty jsou nejlepší 🙂 Výňatek z jejich stránek .. “Zprvu se jevil tento úkol jako neuskutečnitelný z nedostatku prakticky všeho. Penězi počínaje, přes projektovou dokumentací procházejíc a konče neuvěřitelnou spoustou nejrůznějších úředních schválení. Jediné co bylo k dispozici v míře opravdu převeliké byl dostatek dobrých a nadaných lidí s nimiž je radost spolupracovat a něco vytvářet.”

Tento popis by se u nás hodil na většinu činností a aktivit, které chtějí nadšenci provádět. Skauti, ochotníci, trenéři mládeže, kteří chtějí něco dětem dát.  Jaký je to rozdíl oproti projektům, které přichází shora a nakonec často neví, co s penězi, utratí je za zbytné věci (musíme utratit rozpočet v souladu s projektovou dokumentací !), a protože musíme čerpat, tak se spousta věcí zrychlí a úřady umí zavřít obě oči. Projekty, které vznikají zespodu, ty jsou tu trpěny. Přeci jen, když někdo něco moc chce, tak se má snažit.

Činorodost dobrých lidí mě nepřestává fascinovat. Tu touhu zlepšit kousek světa úplně nezabil žádný režim. Téměř si nedokážu představit, jak moc věcí by vzniklo, kdybychom jednou měli režim, který by lidem pod nohy klacky neházel. Radikální představa!

Na Cimburku jsme si koupili čaj a pikao za pár korun. Napadlo mě tak, co bude až přijde EET? Drobné prodeje na poutních místech, od malých spolků, na malých turistických chatách, svíčky v kostele, jak to budou řešit? Buď to všechno dostane výjimku, nebo se to bude dít načerno. A až takové lidi někdo párkrát nabonzuje či práskne financům, prodej zanikne. Divná země krále Andreje.

27

Ano jsou tam děti.

 

Domů a pizza

Do auta a domů! Usnul jen nejmladší. Jindra a Richard prováděli oblíbenou činnost dětí na zadních sedadlech. Střídavě se pošťuchovali a střídavě se mlátili jako koně. 🙁 Po několika napomenutích sem tam i pozorovali mraky a zazpívali jsme si nějakou písničku.

A doma měli za odměnu …

32

Nedašov – nejproškolenější obec v kraji

Jednou z pravomocí krajského zastupitelstva je rozdělovat peníze přímo obcím. Nejčastěji podle různých programů. Výsledky jsou zajímavé. Když porovnám dvě počtem obyvatel podobně velké obce mimo hlavní dopravní tahy, obě v podhůří kopců, zjistím, že mají velmi různou prioritu.

Nedašov  (1409 ob.) – dostal v období 2003-2015 36 miliónů korun. Z toho 10 miliónů na vzdělávání.

Chvalčov  (1623 ob.) – nepatří mezi vyvolené, tomu dal kraj miliónů 7.

Na rozdělování adresných dotací (firmám, obcím, jednotlivcům) jde vidět několik věcí:

– “aktivní” zastupitel si může kupovat místní hlasy za peníze kraje

– nemyslím, že transparentnost něco zásadně zachrání; věřím, že tyto dotace byly rozdány v souladu se všemi pravidly

– ostatním obcím to nijak moc nevadí, peníze z kraje jsou do rozpočtu navíc, je to příjemný dárek,

Proč jsou tedy takové rozdíly? Je v tom skutečně nějaký smysl? Má kraj selektovat obce, kterým opraví chodníky a kterým ne?

PS: Úmyslně ignoruji obce á la Pitín, působiště minulého hejtmana (pro mimokrajské – něco jako Hostivice ve Středních Čechách). Úmyslně jsem vybral dvě obce, které nemají takto politicky “nabito”.

Zde je rozpis jednotlivých dotací pro zmíněné obce.

Nedašov
RokCoDotace
2003Výdaje jednotek SDH                            600
2003Přímé náklady na vzdělávání10 896 000
2003Státní informační politika61 000
2004Státní informační politika33 000
2004Přímé náklady na vzdělávání11 712 560
2004Rozvoj klíčových kompetencí žáků 7. tříd16 440
2006Rozšíření vodovodu4 416 600
2006Sanace sesuvu domu200 000
2008Stavební úpravy a udržovací práce – hasičská zbrojnice625 000
2008Hospodaření v lesích28 800
2009Zásahový dopravní automobil pro jednotku SDH300 000
2009Vánoční koncert10 000
2009Turnaj ve stolním tenise5 000
2009Projekt obnovy zeleně v centru obce380 000
2010Odstranění prvotních následků povodňových škod100 000
2010Hospodaření v lesích18 000
2010Oprava v ZŠ Nedašov a nákup techniky500 000
2010Kanalizace splašková300 000
2011Nedašov – kanalizace odpadních vod4 319 000
2011Oprava veřejného osvětlení v obci Nedašov166 000
2012Vestavba mateřské školy Nedašov881 000
2012Pořádání Mezinárodního turnaje žáků v malé kopané “O pohár Závrší” dne 21. září 201215 000
2013Hospodaření v lesích81 000
2013soutěž Vesnice roku 2013 ve Zlínském kraji: pořízení informační tabule a nákup drobného majetku100 000
2013restaurování kamenného kříže z roku 187840 000
2013Na výdaje jednotky SDH25 000
2013IV. Mezinárodní turnaj žáků v malé kopané “O pohár Závrší”15 000
2013Silnice III/50736: Nedašov, Průtah – kanalizace splašková998 000
2013Zpracování návrhu územního plánu Nedašov113 000
2014ZŠ a MŠ Nedašov: pořádání V. Mezinárodního turnaje žáků v malé kopané O pohár Závrší10 000
 celkem za období 2003-201536 366 000
Chvalčov
RokCo Dotace
2003Na věcné výdaje jednotek SDH9 000
2003Přímé náklady na vzdělání3 086 000
2003Státní informační politika14 000
2004Vybavení jednotek SDH40 000
2004Silnice II/437-oprava mostů, chodníků, opěrná zeď210 000
2004Státní informační politika10 000
2004Přímé náklady na vzdělávání2 898 000
2005Výdaje jednotek SDH35 000
2005ÚP Chvalčov192 000
2008Restaurování pomníku sv. Josefa ve Chvalčově Lhotě30 000
2008Nákup učebních pomůcek pro ZŠ Chvalčov44 000
2009Rekonstrukce veřejného rozhlasu – II. etapa94 000
2009Územní plán obce Chvalčov – etapa návrh100 000
2009Restaurování kříže z 1. pol. 20. století v k.ú. Chvalčova Lhota35 000
2010Restaurování sochy Panny Marie s Jezulátkem z roku 1879 Chvalčova Lhota20 000
2011Dar – krytí škod způsobených místními povodněmi v roce 2011100 000
2011Nákup věcných prostředků požární ochrany pro jednotku SDH98 000
2011Výdaje spojené s činností jednotky SDH12 000
2011Restaurování sousoší sv. Anny a Panny Marie z počátku 20. století k.ú. Chvalčov20 000
2012Na výdaje spojené s činností jednotky SDH11 000
2012Restaurování kříže z roku 1945 u kaple sv. Cyrila a Metoděje20 000
2013Na činnost jednotky SDH14 000
2013Na restaurování kamenného kříže pod Kozincem45 840
2013Na výdaje spojené s činností jednotky SDH (za uskutečněný zásah, na věcné vybavení)75 000
2014Na výdaje spojené s činností jednotky SDH12 000
 celkem za období 2003-20157 224 840

Volební právo cizinců

EDIT:
Zpráva z tisku nebyla pravdivá.  Zpráva ze serveru Česká Justice se nezakládá zcela na pravdě. Česká Republika ratifikovala smlouvu, ale body B a C přijímat může a nemusí. Čtenářům se tedy tímto velice omlouvám.

Kritika vlády není na místě a stojím si nadále za odstavcem Řešení.

———–
Původní text:

Česká republika přiznala volební právo do místních voleb cizincům. – http://www.ceska-justice.cz/2015/07/cr-je-vstricna-vuci-cizincum-nove-mohou-volit-v-mistnich-volbach-nebo-zakladat-odbory/

Není to iniciativa současné vlády, ale načasování schválení snad nemohlo být horší.

Co si o tom myslím?

Další důkaz o kompletním odtržení vlády od veřejného mínění. Již na to reagovaly různé konspirační servery a bude to pro ně velmi cenná munice. Důsledky tohoto kroku jsou poměrně nevypočitatelné. Něco takového schválit jen tak lidem v průběhu imigrantské krize, je tak trochu ono slavné “chucpe”.

Byl učiněn další krok k podlomení důvěry občanů ve vlastní stát .

Opět – vláda ví, co je pro obce dobré  a ty se s tím musí popasovat.

Argumenty o tom, že když to dělá zbytek Evropy tak my taky jsou liché. Úmluvu nepodepsalo Slovensko, Německo, Francie, Švýcarsko, Belgie, Bulharsko, Irsko, Maďarsko, Rusko a další státy.

Řešení?

Úmluvu odmítnout (formálně to jistě už jednoduše nepůjde, ale jde nastavovat vnitřní parametry tak, ať je to de facto odmítnutí).

Zahájit práci na obnovení domovského práva obcí a jejich větší autonomii.

To jsem také zmínil v Politickém spektru. Řeší to také současný nárůst lidí hlášených na ohlašovnách, které místo toho Ministerstvo Vnitra chce řešit pokutami. Mělo by by být na obcích, koho přijmou, koho nechají hlasovat o svých záležitostech.

Obec je komunita občanů s vlastní historií. Mnohde vznikala po staletí. Mnoho lidí má větší loajalitu ke své obci, než třeba státu či vládě. Obec je prostě blíž.

Obce jsou mnohem důležitější prvek v samosprávě, než by se z médií a komentářů politiků zdálo.

Obce mohou mít a často mají zásadní vliv na kvalitu života občanů. Není jeden recept jak žít. Měli bychom zastavit další centralizaci země a nastavit kurz opačný nechat to na místních lidech.

Dát větší práva obcím

a to včetně práva určit si koho přijmou mezi sebe a zda nechají volit cizince. Následky (pozitivní i negativní) ponesou oni.

Okamurovi psi

… aneb jak neřešit problém, když jste poslanec.

Dle mnoha ozývajících se hlasů je v Teplicích problém s občanským soužitím, nepořádkem v parku a snad dochází i k házení kamenů na psy.

Poslanec Tomio Okamura zvolil (z jeho pozice) dost možná nejhorší způsob jak tento problém řešit. Projde se tam se psem!

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Okamura-se-v-Teplicich-pred-arabskymi-hosty-v-patek-vecer-projde-s-pejskem-385332

Rozhodl se připojit ke skupině občanů lázeňských Teplic, kteří se rozhodli řešit spory s arabskými lázeňskými hosty hloupou provokací. Nemohu vědět, nakolik závažné jsou konflikty v Teplicích, stejně jako nemohu vědět, kdo je více na vině. Ostentativní venčení psů před lidmi, které takové jednání z nějakého důvodu pohoršuje, nepatří do slušné společnosti, ani do politiky. Pokud lázenští hosté porušují pravidla, pak musí zasáhnout příslušné autority (MP, PČR), nikoliv majitelé psů.

Kdyby Arabové Okamuru provokovali modlitbami pod jeho okny, nebo kdyby požadovali po jeho partnerce, aby nosila nikáb, bylo by jejich chování podobně nepřijatelné. V takových situacích totiž jde pouze o to, kdo jako první ztratí nadhled a uštědří první pohlavek. Druhá strana pak může začít křičet, kterak byla napadena agresivními fanatiky.

Mám rád takovou politiku, která usiluje o pevná a jasná pravidla ve společnosti, která plodí největší možnou harmonii. Mám důvěru v lidi a věřím, že svoboda a zodpovědnost je tou správnou cestou. Cítím se proto být v opozici vůči všem těm politikům, kteří štvou různé skupiny lidí proti sobě a svou kariéru staví výlučně na negativismu.

Svobodní lidé mají pochopitelně nezcizitelné právo chovat se jako pitomci.

Takové jednání ale většinou nikomu úspěch ani uznání nepřinese. Pokud se poslanec Okamura rozhodl vydat touto cestou, pak nezbývá než doufat, že z politické “smrtelné postele”, kam jej poslaly jeho politické eskapády, se již nikdy nezvedne.

Co jiného mohl Tomio Okamura dělat? Zdokumentovat stížnosti svými asistenty, nebo osobně.

Přijet do Teplic, předat je městské nebo státní policii (slyšel jsem, že prý padají výhrůžky, nabídky ke kuplířství apod.). Setkat se se svým parlamentním kolegou, senátorem Kuberou (t.č. starostou Teplic). Pokud by policie nereagovala, primátor neurgoval policii městskou, může Tomio interpelovat ministra vnitra. Je to poslanec parlamentu české republiky.

S dotacemi se běžte vycpat!

Na serveru novinky.cz se dnes objevil další stesk, že málo čerpáme dotace. O hodinu později mi přišel email, že bych měl také začít a co nejdříve.
dotace

O dotacích racionálně a odborně Pavel Kohout (nefungují, největším příjemcem na hlavu je Řecko, největším plácem Německo). Já spíše emotivně. Dovolil jsem si panu Zezulákovi odpovědět takto:

Milý pane Zezuláku,

Dotace jsou amorální hnus a legální loupež.

Je mi celkem jedno, komu byrokrati vzali peníze (občanům EU), aby je mohl dostat někdo jiný (vybraní jedinci v ČR). Na morálnosti věci to nemění nic. Nemyslím, že natolik ryjeme držkou v blátě, abychom museli zahazovat základní principy lidského chování (nepokradeš). Daň, kterou vybereme na DPH od seniorů v Horní Lidči, přesuneme do Bruselu a z Bruselu, přes Vás do nějaké ICT firmy, za krádež považuji. To, že odevzdáme 1 Kč, aby ICT firma dostala koruny 2 na morálnosti tohoto počínání nemění zhola nic. Ano, mám obavu, že má konkurence dostane, i díky Vám, uloupené peníze a bude mít nefér výhodu. Přesto věřím, že naše firma dokáže obstát i bez dotací.

Je mi moc líto, že se něčím takovým musí někdo v této zemi zabývat. Nemohu Vám to mít osobně za zlé, účetní a dozorci v koncentračních táborech měli také rodiny, děti a něčím se živit museli.

Zvažte sám, zda děláte morální věc a zda i Vašim drobným přičiněním neposunujete celou zemi do stagnace a bídy.

S pozdravem,

Nepojmenovaný obrázek

PS: V roce 2011 SolverTech dostal od úřadu práce dotaci za zaměstnání dlouhodobě nezaměstnaného. Při podrobnějším pohledu byste zjistili, že tato dotace pokryla cca odvody (tedy daně z práce tohoto zaměstnance). Takovou dotaci, považuji spíše za daňovou úlevu, ale při dalším najímání lidí jsem ji už nikdy nevyužil (a mohl jsem).

Násilné tlupy? V Evropě chybí Korejci!

Britští dopravci  mají v Calais problém s imigranty. Šéf jejich asociace tvrdil pro BBC, že řidičům je vyhrožováno noži, tyčemi a dokonce i střelnou zbraní. Předpokládá, že škody na zboží, které je kontaminováno imigranty, může dosáhnout až 1 miliardu liber (tedy cca 38 miliard korun). Někteří britští řidiči dokonce žádají o ochranu i armádu.  V reakci na to Velká Británie vytváří v Calais pro dopravce bezpečnostní zónu. Tam se budou moci kamióny schovat. (sic!)

Mám dvě otázky

  1. Co ale budou tyto gangy dělat potom, když nebudou moci útočit na kamióny? Půjdou pracovat? Asi těžko. Budou přepadat vlaky? Nebo občany Calais? Nebo jim budeme platit výpalné jako Římané barbarům?
  2. Proč není možné se aktivně bránit a se zloději a lupiči vypořádat? Absolutně nerozumím důvodům. Je jedno, zda obranu provádí řidič či policisté. Střelnou zbraní, za použití síly, jakkoli jinak. Docela by mě zajímalo, jak by takoví zločinci dopadli někde jinde ve světě – třeba v Texasu nebo v Číně. Vlastně vím. Špatně.

Historické okénko

Například během nepokojů v Los Angeles (rok 1992) se místní Korejci rozhodli, že když jim policie na pomoc nepřijde (a nepřišla), budou se rabování bránit sami. Uspěli. Nyní se LAPD policie dušuje, že příště přijde.

To samozřejmě není jediný příklad, kdy svobodní a odpovědní občané byli schopni (spíše museli) bránit své majetky a životy.

Video záznam zde. Jde dobře vidět, že situace byla tenkrát značně horší než 5 000 imigrantů v Calais.

A co my?

Reakce (či nereakce) Francouzů na situaci v Calais mi přijde neuvěřitelná. Odněkud přijdou lidé (je mi zcela jedno, zda jsou černí, bílí, muslimové či ortodoxní židé), začnou vykrádat kamióny a napadat dopravce. Politici to vidí a řešením je schovat kamiony do úkrytu. Ve Francii asi začínají být na rabování a zapalování aut zvyklí. Dalším pseudořešením je vyplácet migrantům nějaké drobné, aby neměli hlad. U nás policie zase varuje ženy, aby nechodily v noci samy. To je přeci špatně.

Policie by měla jasně ukázat, že ten, kdo někomu ublíží, se se zlou potáže. Povídání o tom, že nemáme “provokovat zločince”, mi přijde zcela mimo mísu.

Bezpečnost občanů je prvořadou úlohou státu.

Možná na to Francouzští politici zapomněli. Já budu tlačit ty naše, abychom tak neskončili také.

Kde je větší Balkán?

Rumunsko nemá v naší zemi zrovna pověst ekonomického tygra. Země je známá spíše korupcí a problémy.

Možná právě proto, mají nyní Rumuni odvahu ke skutečným reformám. Jejich vláda podniká sérii zásadních kroků. Začali velmi dobře a pomohli těm s nejnižšími příjmy.

V červnu 2015 snížili DPH na jídlo z 24 % na 9 %. V lednu pak 2016 sníží i zbytek DPH z 24 % na 20 %. Spotřebitelské ceny se v zemi snížily v průměru o 3 %. Rumunský premiér Victor Ponta k tomu podotknul:

Nevěřím, že Rumuni chtějí stát okrádat na daních. Možná se to vyplatí při 24 % dani, ale u 9 % už opravdu ne.

Dožijeme se doby, kdy budeme mít ministra financí, který pochopí, že jenom represe peníze do státní kasy nepřináší? Už se na to těším. Obávám se, že to ale chvíli potrvá. Do Rumunských hor budu nyní jezdit o něco raději a Rumunům přeji v reformách úspěch. Třeba se od nich poučíme.

Krajským předsedou

V pátek 10. 7. jsem dostal důvěru členů Svobodných ve Zlínském kraji a stal jsem se opět krajským předsedou. Děkuji Františkovi Veverkovi, mému protikandidátovi, za férový souboj.

Krajský předseda je nižší funkcí než republikový místopředseda. V politice i jinde, se dobrovolné a uvážené posuny směrem dolů moc nedějí. Takový krok je tedy nečekaný. Rád bych Vám ho stručně, ve třech bodech vysvětlil.

1) Soustředění síly

O dalším osudu Svobodných se nerozhodne v Praze, kde jsou Svobodní nejpočetnější a nejhlasitější. V roce 2016 nás čekají Krajské volby, následované volbami sněmovními o rok poté. V krajských volbách potřebují Svobodní uspět, potřebují získat nějaké mandáty a dostat do politiky další své zástupce, kteří budou hlasitě prosazovat náš politický program. Bez tohoto úspěchu máme v následujících volbách, jen malou naději.

A až v říjnu 2016 dorazí poslední sečtené hlasy a vyhlásí se výsledky, chci vědět, že jsem udělal téměř vše, co bylo možné, aby na mé „hlídce“ dopadlo vše co nejlépe.

Chci Svobodné ve Zlínském kraji do těchto voleb dobře vést. Sedět na příliš mnoha židlích – republikového místopředsedy a současně vést  přípravu na krajské volby považuji (po zkušenostech posledního půlroku) za nemožné.

2) Získávání zkušeností

Zásadním důvodem, proč potřebujeme uspět, je zisk reálných politických zkušeností. Máme ideály, máme program, ale zkušenosti? Ty, přiznejme si to na rovinu, prostě nemáme. Důležitou výjimkou jsou radní, zastupitelé a také členové různých výborů a komisí na komunální úrovni – ti jsou v pozici, kde se učí, jak něco prosadit. Kraje nám umožní podstatné zkušenosti získat.

Ano, máme ideály a máme program. Ale, je o tom politika? Jen zčásti. Musíme zapracovat na schopnosti svůj program prosadit.

Učit se je nejlépe metodou pokusů a omylů. Zkoušet jak voliče oslovit. Vícekrát, pořád. To co nefunguje nedělat, zkoušet něco jiného. A to se dělá na kraji o dost lépe než na republice. Chce to ovšem iniciativu a rychlost.

3) Příkladem

O osudu strany se rozhodne v krajích. Budu u toho. Netrpím iluzí „neviditelných divizí“. Příkaz z republikového ústředí nevytvoří v krajích skutečnou a dobrou kampaň. Nevěřím, že stačí něco objednat u PR agentury a šup, máme kabátek, který padne kandidátům jako ulitý.

Nevěřím, že přijede Petr Mach na bílém koni, mávne rukou a kandidátka uspěje. Tohle si budeme muset prostě odpracovat sami. A proto chci jít příkladem. Bude-li trochu sil, rád pomohu ostatním krajům, ale ne z pozice „vedení“, nýbrž z pozice kolegy.

Držte mi v předsednictví palce!

Uprchlíci a dvě zásadní chyby Bohuslava Sobotky

Česko chce do roku 2017 přijmout 1500 uprchlíků.

Nebudu zde šířit nenávist a ani “sluníčkářství”. Přijetí uprchlíků je zásadním krokem vlády. A byl proveden zásadně špatně. Ze dvou důvodů.

1) Podřezal důvěru občana ve vlastní stát.

Česká republika, náš stát, má prvořadý úkol – chránit SVÉ občany, jejich práva a majetky. Nyní půjde ještě více zdrojů než dříve na ochranu a zabezpečení lidí, kteří našimi občany nejsou.

Důvěra v naši republiku dále poklesne.

Pokud my, občané ČR, chceme pomoci uprchlíkům kdekoli na světě, máme mít tu možnost, máme na to právo. Občané ČR zcela dobrovolně pomohli Nepálu a mohou pomoci (a pomáhají!) uprchlíkům. 2.5.2015  v Politickém spektru (kde jsem hájil australský model imigrace) jsem navrhoval ještě jiné řešení. Přijímání uprchlických rodin nechat na rozhodnutí obcí. Nakonec jsou to obce, které budou začleňování uprchlíků dlouhodobě řešit. Pokud někde lidé uprchlíky / imigranty nechtějí / nemají místo / mají strach, nesmí je k tomu nikdo nutit.

Proč nutit centralizované řešení, když je možno nechat rozhodnutí na těch, kterých se to bude týkat? Protože pro vládní technokraty jsou občané nakonec jen čísla, bohužel.

2) Příkaz místo příkladu

Vizionář vysvětluje a přesvědčuje, vládce přikazuje.

Když už dělám zásadní krok, který není populární, stojí za to postavit se k tomu čelem. Oslovím své “poddané” (ano, bohužel jsme momentálně Sobotkovi poddaní) a snažím se jim nepopulární krok vysvětlit.

Co pan premiér? Vysvětluje? Jezdí mezi lidi? Ne. Na stránkách ČSSD nám přejí úžasné prázdniny a na svém blogu Sobotka slibuje, že přidá důchodcům. Vláda o tom samozřejmě informuje, ale jen tak mezi řečí. To je na takto závažné téma neuvěřitelně slabé.

Chápu, že Bohuslav Sobotka není Winston Churchill. V mládí, místo s derviši, válčil maximálně s hlasovacím zařízením. I tak bych čekal více. Sobotkův přístup je neskutečně arogantní a slabošský současně. Samozřejmě, že protesty budou. Pan ministr vnitra zadefinuje, co je svoboda projevu, a protesty vyřeší policie. Pan premiér se totiž s “lůzou” špinit nebude, diskuze netřeba a on nikomu nic vysvětlovat nemusí.

Sobotka tak zvolil, že bude vládcem, nikoliv vůdcem. Andrej Babiš má velké štěstí, že je v závětří. Bude vše moci svést na Sobotku. Tak raději mlčí. Na svém tolik oblíbeném Twitteru tento krok vlády nijak nevysvětluje. Ale třeba bude brzy nějaké nové selfíčko nebo fotka z veřejných záchodků.

Vláda takto provedeným rozhodnutím právě neuvěřitelně nahrála všem hlasatelům nenávisti a pomohla zpolarizovat už tak rozdělenou společnost. Důsledky poneseme všichni.

Pajonk: Nechci trávit byrokracií stovky hodin ročně

V politice už nějakou dobu září nová politická hvězda Andreje Babiše, miliardáře, který do tohoto světa přišel z reálného byznysu. Jak jeho počínání a vůbec práci celé vlády hodnotí podnikatel ze zlínského kraje Tomáš Pajonk? „Když se bavím s kamarády živnostníky nebo majiteli podobných firem, jako je ta moje, tak kupodivu neřešíme inkaso DPH nebo objem dotací do zemědělství, ale bavíme se o tom, že už mají letos ve firmě třetí kontrolu na to samé, jen z jiného úřadu,“ říká mladý podnikatel z oblasti IT, který je zároveň místopředsedou Strany svobodných občanů.

Před posledními volbami do sněmovny i po nich mi dost podnikatelů říkalo, že je dobře, že se do politiky dostal člověk s reálnými zkušenostmi z byznysu. Vnímal jste to stejně?

Pajonk: Nevnímal. Nástup Andreje Babiše jsem sledoval spíš s obavami. Od začátku mivadila jeho negativní kampaň. Mám v paměti dobu před listopadem 1989 a rozhodně si nemyslím, že by se od té doby nic neudělalo a země byla v rozvratu, jak pan Babiš často říká. Z pozitivních slibů jsem od něho slyšel jen to, že bude makat. Za dobu, co je na ministerstvu financí, jsem těch reálných věcí zrovna moc nezaznamenal. Leda tak spoustu fotek na twitteru.

No dobře, kampaň a rétorika jsou jedna věc. Mě zajímal spíš ten často zmiňovaný pohled člověka z reálného byznysu. Ne profesionálních politiků, z nichž řada nezná nic jiného než stranické sekretariáty.

Pajonk: Svět reálného byznysu je dost široký pojem. Buď jste miliardář a máte téměř monopol v jednom odvětví, nebo jste menší podnikatel a zaměstnáváte pár lidí. Případně jste živnostník, který nezaměstnává nikoho a jen jede sám na sebe. Já mám menší firmu ve Zlínském kraji a podnikatelé mé velikosti mají trochu jiné starosti než miliardáři. Když se bavím s kamarády živnostníky nebo majiteli podobných firem, jako je ta moje, tak kupodivu neřešíme inkaso DPH nebo objem dotací do zemědělství, ale bavíme se o tom, že už mají letos ve firmě třetí kontrolu na to samé, jen z jiného úřadu. Bavíme se i o tom, že když náhodou musíme něco řešit na úřadě, musíme si na to vzít pár dní volna. A v neposlední řadě o tom, že tento stav se nezlepšuje, ale spíše zhoršuje. Už roky slýcháme, že úřady by měl obíhat dokument, nikoli občan. Realitou je, že pořád lítám jak hadr na holi.

Ale rozpočet státu je každý rok deficitní, takže s inkasem daní nebo s výdaji se něco musí udělat.

Pajonk: To máte pravdu, ale občas mám dojem, že vláda – a zdaleka nejen tato – moc nechápe, jak to vlastně celé funguje. Aby mohl někdo zaplatit daně, musí napřed něco vydělat. A to jde vážně těžko, když desítky nebo možná spíš stovky hodin ročně věnujete zbytečné byrokracii. Vážně někdo věří, že se inkaso daní zvedne, když se zavede nová byrokracie?

Narážíte na elektronickou evidenci tržeb?

Pajonk: Pochopitelně. Také na kontrolní výkaz DPH a další nápady. Jistě, můžu si na všechny tyhle věci někoho najmout. Stejně jako na další zákonné povinnosti, i na tuhle oblast se nepochybně vynoří spousta expertů, kteří všechno udělají za vás. Ale ti mě budou něco stát. A to něco bych radši investoval do rozvoje svého podnikání, abych mohl poskytovat lepší služby většímu množství zákazníků. Ti ale budou mít smůlu, budu totiž místo rozvoje svého byznysu platit za to, abych splnil znění několika paragrafů.

Sám podnikáte ve světě elektronických systémů pro firmy. Co si myslíte o technické části celého projektu?

Pajonk: Rád bych si o tom mohl něco konkrétního myslet. Ale musel bych mít nějaké informace. Před časem jsem se v novinách dočetl, že systém bude více méně tajný a zakázka tedy bude bez soutěže. S tou transparentností a bojem proti korupci to tedy tahle vláda myslí zjevně asi stejně vážně jako ty předchozí. Nicméně termín spuštění mi připadá šibeniční. I když instalujeme náš software do nějaké větší firmy, jsou to měsíce práce a náročná školení všech uživatelů. Ministerstvo financí chce elektronizovat republiku a tváří se, že je to vlastně hračka. Jenže není. Máte stovky tisíc potenciálních uživatelů, různě technicky vybavených a různě zdatných v užívání moderních technologií. To je cílová skupina, která každému, kdo někdy implementoval nějaký systém, musí nahánět hrůzu.

Vraťme se tedy raději k rozpočtu státu. EET má prý do rozpočtu přinést až 15 miliard korun ročně. To nezní jako slabý argument.

Pajonk: Neznělo by, kdyby se tomu dalo věřit. Tahle čísla připomínají sportku, tam taky nikdy nevíte, jak to dopadne. Nedávno ministr Babiš říkal, že už další měsíc inkaso daní vzroste, že už k tomu má čísla. O pár dní později jeho ministerstvo nějaká čísla vydalo a bylo z nich patrné, že inkaso daně neroste. Prognóza výběru většiny daní, kterou resort financí musel udělat, když loni sestavoval letošní rozpočet, je evidentně úplně mimo. Jestliže se netrefili s předpovědí na rok dopředu v době, kdy se skoro nic nemění, tak jak chcete věřit číslům o rok a půl nebo dva roky dopředu, navíc navázaným na nové opatření, které tady nikdy nikdo nevyzkoušel. To radši sázejte tu Sportku.

Sám se angažujete i v politice. Jste místopředsedou Strany svobodných občanů. Jaká řešení byste tedy zvolil, kdyby svobodní ve volbách uspěli?

Pajonk: Rozhodně jiná (smích). Ne, vážně. Je nám celkem jasné, že daně nějak skokově snížit nelze. Jestliže cca polovinu státních výdajů tvoří důchody a hlavní daní je důchodové pojištění, tak holt nemůžeme přijít třeba do vlády a říct, že důchody se budou vyplácet jen od ledna do září. Na zbylé měsíce už peníze nebudou, protože snižujeme daně. To by bylo šílené.

V prvé řadě bychom asi bojovali s deficitem, donekonečna se tahle země zadlužovat nemůže. Sahat bychom chtěli především na státní výdaje. Trnem v oku jsou nám dlouhodobě dotace. Není podle nás fér, aby jedna firma prosperovala jen proto, že její majitel nebo manažer umí sehnat dotaci. Prosperita firmy má být založena na tom, že zákazníci chtějí její produkty nebo služby. V tom jsou typické dotace na podporu cestovního ruchu a další dotační tituly. Proč by měl daňový poplatník platit něčí hotel? Jistě, může se zdát, že jsou to peníze z EU, ale my do rozpočtu EU ročně posíláme kolem 40 miliard, a navíc projekty z fondů EU musíme spolufinancovat z veřejných peněz. Není to tedy tak levné, jak se zdá.

Zmínil jste důchodce, které by třeba snížení daní ohrozilo. Když zrušíte dotace, přijde spousta lidí o práci.

Pajonk: Nikdo nemluví o tom, že by jeden den dotace byly a najednou by se řeklo, že od zítřka nebudou. Všechno se musí dělat postupně, tedy i útlumy dotací by měly nějaká přechodová období. Nicméně pracovní místa závislá na dotacích jsou tak jako tak nezdravá a dlouhodobě křiví trh. Nakonec nejvíce poškodí ty, kterým na chvíli jakási místa vytvořila.

Jak to myslíte?

Pajonk: Představte si, že najdete pozici třeba projektového manažera nějakého programu EU. Budete o tu pozici stát, tak se naučíte stovky stran nějakých manuálů naprosto zběsilého newspeaku, který se nikde jinde než v dotační oblasti nepoužívá, nacpete si do hlavy všemožná schémata dotací a rozhodovacích orgánů a spousty dalších věcí. Pak tu práci vážně získáte a třeba několik let se budete v téhle oblasti pohybovat a učit se další a další věci o dotacích EU. A pak najednou dotace EU skončí. Třeba proto, že skončí EU nebo ČR přestane být příjemcem, protože už na tom bude ekonomicky dostatečně dobře. Co budete dělat? Chodit po firmách, jestli vás zaměstnají, protože bezvadně umíte metodiku Evropského sociálního fondu? Jako zaměstnavatel bych s vámi asi vyrazil dveře. Možná ještě tak to projektové řízení by mohlo někoho zajímat, ale musel byste mít štěstí. Nicméně místo toho jste se celá ta léta mohl věnovat něčemu jinému. Něčemu, co je skutečně postaveno na reálné poptávce zákazníků a co se může dál rozvíjet. Ale ne, vy jste se věnoval něčemu, co jednou muselo skončit. Vsadil jste na špatnou kartu a s vámi tisíce dalších lidí. A teď jste na podpoře a nikdo kloudně neví co s vámi, přestože ještě třeba před měsícem jste byl hvězda. To je to křivení trhu.

Ale trh se přece pořád vyvíjí. Některá odvětví občas zaniknou, a pak se hledá uplatnění pro ty lidi.

Pajonk: Jistě, třeba někdo zítra vynalezne teleport a do týdne zkrachuje celé odvětví dopravy, zkrachují automobilky, MHD, prostě všechno. Parní stroj také připravil o práci miliony lidí. Ale tyhle vynálezy posunuly lidstvo o obrovský kus vpřed a díky nim se máme o hodně lépe. Kam nás posouvají dotace, to těžko říct, ale pochybuji, že vpřed. A nemáme se kvůli nim lépe. Vlastně se jejich vinou máme spíš hůř, ale to se těžko posuzuje. Nikdo nezjistí, co by firmy a spotřebitelé udělali s vydělanými penězi, kdyby je neschvátil státní aparát. Třeba by ekonomika a s ní i naše životní úroveň byly mnohem dál, než jsou dnes. To je ale jen hypotéza.

Dobře, tak tedy seškrtáte dotace. Tím by se teoreticky dalo uspořit pár desítek miliard. To je slušné číslo. A všechno má jít na likvidaci deficitu, nebo chcete také snižovat daně? Například zdanění práce je v Česku pokud vím jedno z nejvyšších v rámci EU i OECD.

Pajonk: Plánů je celá řada, ale všechno se musí řešit v souvislostech, oddělené kroky jsou vesměs k ničemu. Například uvažujeme o zavedení slevy na pojistném na sociální zabezpečení. Taková sleva existuje u daně z příjmu. Když ji vhodně včleníme do systému sociálního pojištění, které je de facto daní, můžeme všem zaměstnancům zvýšit čistou mzdu měsíčně třeba o tisíc korun. A to už je pěkné číslo. Nicméně musí se poněkud upravit systém financování důchodů, který zkrátka musí zůstat funkční. Zejména v něm musí být více zdrojů. Dnes jde v podstatě jen o zdanění práce. Jsou tam i další zdroje, ale jejich význam je minimální. Zavedením slevy bychom příjmy systému snížili o desítky miliard, které bychom museli nahradit z jiných příjmů. Třeba spotřební daně. Ty ale zase budou chybět jinde. To znamená další úspory, protože zvyšovat daně skutečně nemáme v plánu. Jsou ale bezpochyby činnosti úřadů, které se dají zrušit, a úředníci, které lze propustit. O to strach vážně nemám.

Častým předvolebním slibem je podpora podnikání. Co na to jako podnikatel říkáte?

Pajonk: Po zkušenostech s politikou i podnikáním se k tomu dá říct jen to, že slibem se nedá zarmoutit. Svobodní pochopitelně také mají podporu podnikání, jen ji koncipujeme trochu odlišně. Nechceme dotace na pracovní místa, investiční dotace a další dotace. Chceme méně omezování. To je celé. Jsem sice zapřísáhlý nekuřák a alkohol mi také nic extra neříká, ale je mi záhadou, proč by hospodskému u nás na vesnici měl někdo z ministerstva zdravotnictví nakazovat, jestli se u něj v hospodě bude smět kouřit, případně za kolik musí prodávat nealkoholické nápoje. To je přece jeho věc. Často jezdím do Prahy i Ostravy a za ta léta, co se o zákazu kouření mluví, tam vyrostlo obrovské množství nekuřáckých kaváren a restaurací. Jak vidno, restauratéři pochopili, že po nekuřáckých podnicích je poptávka, a tak je začali ve velkém otevírat. A jde to zjevně i bez zákonu, úředníků a politiků. Ostatně když jsme se bavili o tom, že řada úředníků by se mohla propustit, tak vynálezci podobných regulací by mohli přijít o práci jako první. Přidaná hodnota jejich práce je skutečně v záporných číslech. Lidem by opravdu nejvíce pomohlo, kdyby jim stát přestal házet klacky pod nohy.

 

Lukáš Martinek