Krátce, rychle a výstižně…

Principy u Havlovy lavičky

V Kroměříži se má postavit Havlova lavička. Dokonce první ve Zlínském kraji. [více zde]

Mnoho lidí se bude možná vztekat, anti-Havlovský sentiment je poslední dobou docela hlasitý. Mnoho lidí se bude naopak radovat, že Zlínský kraj vystoupí z temného barbarismu a ocení památku prvního prezidenta České republiky.

Můj postoj je celkem jasný. Ze státních / krajských / obecních peněz Havlovu lavičku nepodpořit. Nechat projít stejným stavebním řízením, jako projekt jakékoliv jiné soukromé osoby. Nepodpořil bych ale ani jezdeckou sochu Jana III. Sobieskeho (zachránce Vídně před Turky), Putinův batyskaf nebo Zemanův kalašnikov. Tohle všechno jsou přesně projekty, které mají vznikat za peníze těch, kdo si to přejí. Já třeba sponzorské peníze raději věnuji třeba Zlatým šípům a jiným mládežnickým organizacím, na nichž mi záleží. Někdo jiný je dá na Surikaty v ZOO Lešná a někdo na Havla.

Bohužel, byť na 100 % to dohledat nejde, tahle lavička bude nejspíš placena z peněz veřejných, Klub UNESCO, který to pořádá je natolik exkluzivním klubem, že žádné sponzory na stránkách uvedeny ani nemá, a ani možnost jim dát peníze nevidím. V minulosti peníze od státu již dostali, můžeme doufat, že tentokrát si je budou umět získat jinak než z peněz daňových poplatníků. Bohužel pro odkaz Václava Havla jsou jeho lavičky často placeny i jeho odpůrci, a to mu na krédu nepřidává.

Co na tomto ale dost pravděpodobně uvidíme, je nějaká varianta tohoto sporu:

  • Havel byl skvělý a morální!
  • Havel byl světlem České republiky v zahraničí!
  • Kremlobote!
  • Tupé hovado, nechápeš kulturu, děláme to pro Vás!
  • Havel vybombardoval Kosovo!
  • Havel rozkradl s Klausem celou zemi!
  • Havloide!
  • Nafoukaný pravdoláskaři, jdi do háje!

Vznikne další zbytečný, hloupý a k ničemu nevedoucí spor. Politicky orientovaná (a tak nemorální a nespravedlivá) veřejná propagace bude vždy rozdělovat veřejnost.

Proto podobné projekty striktně odmítám.

3 otázky na Den přiznání

Odkaz na Parlamentních listech – Publikováno k rozhovoru s Josefem Petrů

Voliči Svobodných a Soukromníků musí mít v tuto chvíli pocit bezmoci. Socializují vládní koalice prosadila kontrolní hlášení DPH, EET, Čapí hnízdo na vládnutí nebude mít vliv. A vy přicházíte s happeningem před FÚ…Co od toho čekáte?

Svobodní a Soukromníci jsou strany, které hájí pracující a podnikavé lidi. Ne, nebojme se toho slova. Podnikatel není zločinec. Zaměstnanec není hlupák, který neumí podnikat. Navzájem se potřebujeme a to je hlavní poselství této akce. Aby se lidé u nás měli dobře, tak potřebujeme místo miliardových dotací, spíše nové podnikatele, ale také šikovné, poctivé a pracovité zaměstnance, kteří si umí říci o odměnu. To všechno by přirozeně vzniklo, ale stát je v tomto spíše překážkou.

Kauza Čapí hnízdo, EET, kontrolní hlášení jsou pro mě sice aktuální témata, ale ta neřeší základní podstatu toho co se děje.

Stát jednak pracujícím lidem bere kolem poloviny jejich skutečného příjmu. Jen naprosté minimum, se pak dá do toho, co občané od něj nejvíce požadují. Obranu, policii a spravedlnost. Je naivní si myslet, že peníze se ze státního rozpočtu kradnú, jak říká pan Babiš. Ony se totiž legálně loupí. V souladu se zákony jdou do projektů, které chce jen minimum lidí. Jenže to minimum je velmi vlivné a dokáže přesvědčit zbytek lidí o své naprosté potřebnosti.

Drobní podnikatelé a zaměstnanci soukromých firem jsou dušeni daněmi, regulacemi, tisíce a jednou novou povinností ze strany úřadů. Velké firmy dostávají dotace, nebo výhody.

Co od toho čekáme? Že se lidé s námi zastaví na kousek řeči, dostanou malé poděkování, že tu káru ještě dále táhnou a malé poděkování za to, že tu někdo ještě pracuje.

Na Zlínsku má podle průzkumů krajská koalice Svobodných a Soukromníků pomalu sedm procent. V čem vidí příčinu toto obliby?

Členové Svobodných jsou zde dlouhodobě aktivní. Pořádáme akce pro veřejnost. Měli jsme větší demonstraci ve Zlíně. V neposlední řadě jsme v listopadu spustili i kampaň Než bude pozdě. Navíc – jsme krajem činorodých lidí, kteří měli vždy blízko k horám a ke svobodě. Valaši, Hanáci a lidé ze Slovácka mají zdravý rozum. Myšlenky, že nás nezachrání žádný zákon a že peníze nerostou na stromech jsou tu zatím pevně zakořeněny.
Kde vidíte největší slabiny stávajícího vedení Zlínského kraje?

Kraj je veden spíše samospádem. Za poslední 4 roky se nikam neposunul. Současné krajské vedení je spokojeno a počítá, že po volbách zasedne zpět ve velmi podobné sestavě s minimem úsilí. Počítá s tím, že občané se nechají uchlácholit tím, že kraj vlastně funguje tak co by vlastně chtěli, že do kraje tolik lidí nevidí a že budou volit jen podle jména strany.

My věříme, že voliči u komunálních a krajských voleb přemýšlí a dají nám – po seznámení se s naším programem a naší dlouhodobou vizí, jejíž cílem je lepší život ve Zlínském kraji – šanci a hlas.

Svobodní se Soukromníky dokáží občanům, že krajská politika není o líbivých a formálních slibech. Ale o tom, co kraj skutečně může pro své občany udělat. To je, být ve velkých věcech koordinátorem, v malých každodenním zastáncem a pomocníkem občanů.

Ztracený Jindra

Dříve nebo později se to stát muselo. Každý rodič si to jednou či vícekrát prožije. Dítě je a najednou není.

Jindra se nám ztratil v lese.

Nebojte se. Samozřejmě, že příběh má dobrý konec. Kdybychom ho včera nenašli, tak ho hledám doteď.

O víkendu jsme měli tradiční “Mikulášské nadělení”. To je u nás takový víkend, kdy přijedou kamarádky mojí ženy se svými rodinami a máme dům plný dětí, rodičů a psů (více plný než jindy). Kamarádi od Stáni jsou z jiných kruhů než mí. Většina z nich je nějakým způsobem umělecky “postižena” (což myslím prakticky jen v dobrém, mají jiné úvahy než mí deskovkáři a než “Svobodní” kamarádi), rád si také poslechnu jiné pohledy na to, co se děje, co vnímají a tak (ano uprchlíci, Konvička, svoboda slova a tak – já to nevytahoval). Je to také společenská zábava pro moji ženu, která naplno začne, až děti usnou a “dere se peří”.

V neděli jsme si udělali lesní procházku (žijeme prakticky v lese, takže to moc ani jinak nejde). Sledovat partičku 5-6 (mladší se drží zatím maminek) kluků, jak si hrají venku, to je balzám na duši. Momentálně mě po ní nejvíce hladí nejmladší, jak se z něčeho raduje, nebo je do něčeho zabraný. Tak to je opravdu radost sledovat. V každém případě mám pocit, že bez ohledu na všechny věci, co na nás chystají politici, unie, Rusko, ISIS a bůhví kdo, se máme pořád hrozně dobře. Kluci “peklí”, hází šišky (kameny i klacky taky 🙁 ), trochu se perou, občas pláčou, občas se radují, vymýšlejí “hovadiny”, schovávají se, tahají větve. Tak nějak to asi má být.

WP_20151206_13_13_48_Pro

Jdeme tak z jedné louky skrz mez na druhou louku a konečně vidíme rychlejší polovinu skupiny. Přeci jen 2 letý Timur má kratší nožičky, po cestě zkoumá každý druhý pařez a máme s sebou i miminko. Vidíme, že kluci jsou lehce mimo plánovanou trasu. A zdá se nám, že Jindra mezi nimi není. Nu, asi se schovává v křoví. Zavoláme na skupinku, na Jindru a zjišťujeme, kde je. Prý viděli srnu. A pak ještě jednu. Hrozné nadšení. Pes a Jindra prý běželi za ní, tamhle po louce dolů.

To se mi nezdá, Jindra není zrovna chrt a srna se v lese umí ztratit velmi svižně. Zásadní stopařské dovednosti jsme Jindrovi nepředali. Nemohl ji pronásledovat dlouho. Měli sice s sebou dřevěný meč, ale to je spíše na skřety než na srny. Voláme se ženou na Jindru a nic. Po dalších pěti minutách je jasné, že nás buď neslyší, nebo se schovává. Je zajímavé, že první reakce je téměř vždy “až tě najdu, přetrhnu tě jako hada!” :). No nic, tak se dělíme a jdeme ve směru, který nám určily děti, voláme a hledáme. Děvčata vyslýchají děti, jak to bylo. Dozví se dokonce, že Jindra nebo Hafina dokonce na srně jeli. Důvěra v tento zdroj informací tím značně poklesla a je mi celkem jasné, že o tom, kde Jindra šel, nevíme zhola nic.

Po první spíše zuřivé emoci se většinou uklidním. Panika je zbytečná. Vzpomenu si, jak Jindra lozil po hradní zdi na Starém Jičíně cca 8 metrů nad terénem. To jsou situace, kde to, co se stane, není pod mou kontrolou. Extra panika, křik a jiné reakce to maximálně zhorší a zásadní je netvořit si obrazy toho nejhoršího, protože prostě nenaděláte nic. Děti mají také pud sebezáchovy. Musí ho mít, jinak bychom jako druh nepřežili.

Jindru hledáme dalších cirka 40 minut. Dokonce potkáváme i myslivce, který ho neviděl.  Tohle fakt rád nemám, nevíte kam jít. Není moc jasné, že cokoli, co uděláte, má vůbec nějaký smysl. Šel tam? Nebo tam? Už je doma? Co když se mu něco stalo (tohle uvažování silně potlačuji)? Trocha zoufalství. Strachu z toho, že přijde šero. Nejčernější scénář, který si dovolím řešit, je tento. Jindra se ztratil. Uvědomil si to, a protože ví, že se nemá co trhat od skupiny, tak se raději schovává, protože se bojí, že se budeme zlobit. To jsem jednou babičce taky udělal. Blbé je, že než mu dojde, že je lepší se vrátit, může padnout tma, a to pak nebude legrace.

Nakonec se vracím zpět a jdu k původnímu cíli trasy. Projdu kolem samoty na hřeben kopce a pak ho slyším. Konečně odpovídá na mé volání. Uf. Už je vše dobré. Vítáme se a zvedám tu malou, vyžlatou, zimně nabalenou kuličku do výšky.

Došel téměř až k původnímu cíli trasy. Tam se schoval a chtěl nás překvapit. Grrr.

Co však teď?

Trest? Velké hubování? Domácí vězení? Chození na vodítku? Domluva? Funguje to?

Nejsem 100% dobrý rodič, který by nikdy nepoužil fyzický trest. Někdo to umí i bez nich, ale když vidím, že naše děti ublíží dětem druhých nebo sobě navzájem, tak to prostě není O.K. a někdy rychlá reakce je prostě řešení. Asi to jde i jinak. Psychologické drcení dětí mi přijde mnohdy horší, než dostat “po prdeli”. Nemám však žádnou potřebu své děti lámat do absolutní poslušnosti, v 6ti letech už přece jen mají trochu odpovědnosti za vlastní osud, mají vůli a musí umět jednat i sami a nést následky.

Proto se Jindry ptám, zda je to v pořádku a pak, co udělal špatně. Říkám mu, že jsme ho hledali, že maminka se opravdu bojí, že dlouho běhala po lese a volala ho. Ne, nesmí se vymlouvat na to, že nás ostatní poslali špatně. Ano, měl by se mamince omluvit. A musí mi ukázat, kudy se jde domů. To mě dost zajímá. Chci, aby si mohl “po venku” chodit a prozkoumávat sám. K tomu potřebuje umět vždy najít cestu zpět. Ano ví, co udělal špatně. Neřekl nám, kam půjde.

Doma měl pak ještě další pohovor s maminkou. Máme 100% jistotu, že se znovu neztratí? To tedy nemáme a nikdy mít nebudeme. Zlepší se to? Rozhodne se lépe? Těžko říct. Budeme ho extra hlídat na procházkách? Spíš ne, to je další starost navíc. Musí na to přijít sám. Snad na to už přišel.

Když necháte dětem více volnosti, nemusí to vždy dopadnout dobře. Svoboda možná nezvyšuje jistotu, ale skutečně žít a učit se bez ní nemohou ani děti ani dospělí.

Komu jsem dal hlas?

Za týden bude znám předseda Svobodných. Je téměř na 100 % jisté, že to bude Petr Mach. Kandidatura Petra Hampla se během dní nakonec změnila spíše v karikaturu kandidatury. Ale to není obsahem tohoto článečku.

Já budu volit Romana Kříže.

Proč?

Protože je to pro Svobodné nejlepší.

Tandem Mach jako aktivní politik, tvář strany a europoslanec + Kříž jako manažer, iniciátor, by totiž mohl dost dobře fungovat. Lépe než by si mnozí mysleli. Petr Mach potřebuje tvrdého a chytrého manažera k sobě do tandemu. Doplnit to, co mu není vlastní.

Oba dva nejsou malé děti a dokázali by se domluvit. Jistěže, nejsou to “kámoši”, ale politika a osud naší země není o partičce kámošů. A ten kdo neumí být tvrdý vůči sobě, neumí překousnout, že se musí bavit nejen s kamarády, tak ten nemůže vést republiku a být premiérem.

Pro Romana Kříže i Petra Macha by to byla obrovská příležitost vyrůst a překročit své současné pohodlné limity.

Třeba budeme mít štěstí a taková konstelace hvězd neuvěřitelně Svobodné nakopne a dostanou se pod takovým vedením do sněmovny!

Kříž FTW! 😉

PS: Kandidatury pan Bednáře si cením, ale volil jsem takto.

„NEŽ BUDE POZDĚ!“

hlavicka_FbookNechci šířit strach. Sám mám strach. O svou rodinu, o své blízké. Ale taky o tuhle zem.

Na druhou stranu nebudu vyděšeně sedět v koutě jako nějaký králík uhranutý kobrou. Nenechám si namluvit, že nemůžeme ovlivnit globální, nadnárodní děje. Můžeme! Česká vláda a její volení zástupci jsou tady od toho, aby chránili bezpečí, majetek a životy občanů České republiky, nikoliv občanů jiných zemí a kontinentů. Je třeba, abychom jim to připomněli. Dříve než bude pozdě!

Proto jsme s kolegy z krajského sdružení Svobodných ve Zlínském kraji zorganizovali a dnes spouštíme celostátní iniciativu „NEŽ BUDE POZDĚ!“. Mimo jiné věříme, že vláda, poslanci a senátoři budou jednat o to rozhodněji, oč budou od nás všech cítit masivnější a jednoznačnější podporu! Kdo se nebude chtít připojit, ať s důvěrou svěří svou bezpečnost, majetek a život do rukou bruselských politických impotentů. Ovšem stačí tato důvěra? Nuže, každý strůjcem svého štěstí – as you like it (vyslov s akcentem EUnglish).  

Domnívám se, že stojíme před nejdůležitějšími volbami v novodobé historii České republiky. Stojíme před volbou, zda své osudy vezmeme zpět do svých rukou bez ohledů na výhružky Evropské komise. Zda začneme hájit své vlastní zájmy stejně sobecky, jako to činí Německo nebo Francie. Vymaníme se z role žáčka, který se třese před špatnou známkou od velkých, západních učitelů (kteří sami propadli snad ze všech předmětů). A konečně, vítáme všechny spojence se zdravým rozumem, např. v rámci Visegrádské čtyřky (ale nejen tam). Společně pak začneme konat funkční a rázná opatření, která zajistí udržení státní integrity a tradičního společenského řádu v našich zemích.

Pokud nezvolíme správně, mám vážnou obavu, že mnoho dalších, opravdu demokratických voleb se už na našem území nebude konat…

Nestaňme se smířenými, podrobenými oběťmi!

Děkuji, že se přidáte na www.nezbudepozde.cz

Tomáš PAJONK

 

 

Odvahu jako filmová hvězda?

Včera si jedna z mamutích amerických korporací přijela s ministry naší vlády popovídat o tom, kolikpak jim dá Česká republika peněz na filmových pobídkách. (Zdroj zde)

“Rádi bychom se do České republiky vrátili. Jsou zde štáby, infrastruktura, skvělá místa pro filmování, historie”, řekl zástupce Comcastu pan Richard L. Smotkin.

Začátek moc pěkný, takový medový a milý. Glum, glum.

Dále zmínil, že v posledních letech si museli vybrat Británii či Irsko a kvůli vyšším pobídkám teď točí film o heydrichiádě v Maďarsku. Maďarské pobídky navíc umožňují proplácet i honoráře filmovým hvězdám, a ty honoráře jsou prostě drahé, jak jistě chápeme. Filmová hvězda má nakladný život a holt ty milióny dolarů musí nějak vydělat. Když chceme kulturu, musíme mu ji tvrdě zaplatit.

Pan ministr nám sdělil, že “v Poslanecké sněmovně je novela zákona o audiovizi, která garantuje navýšení filmových pobídek, což je vlastně jedním z důvodů, proč filmaři přišli.” O peníze jde totiž vždy až v první řadě. Samozřejmě, že nezapomněl zmínit, jak obrovské firmy by Českou republiku poctily svým leskem. “To jsou čísla, která pro podporu české ekonomiky jsou nezanedbatelná. Tyto věci je třeba zvážit a skloubit je i v rámci legislativních úprav podpory kinematografie.”

Přijde Vám v pořádku, že ministr začne po návštěvě lobbisty z velké firmy otevřeně říkat, že úpravy jsou možné?

Nenabijeme už rovnou na dveře sněmovny ceník legislativních úprav? Nebo raději uděláme veřejnou aukci?

Mimochodem plánované změny zákona o audiovizi hezky popisuje Tomáš Grygar zde (odkaz). Zajímavé je, že nyní přibude mandatorní výdaj ve státním rozpočtu ve výši 180 miliónů korun. Pro někoho drobné, pro jiného třeba kilometry opravených okresních cest.

Na závěr si Comcast postěžoval, že našich 20 % vratek je trochu slabších, přeci jen 25 % by bylo lepší. Comcast je firma, která má příjmy kolem 16 miliard dolarů. Jak ale dříve uvedl jeden zatím nepříliš známý politik – “Peníze se vždycky hodí.”

Celý tento princip a přístup se mi velmi nelíbí. Za státem přijde velká firma – popovídá si ministry, pochválí, poprosí a pohrozí. A dostane tu pobídku, tu vratku, tu zákonnou úlevu, tu zrychlení výkupu pozemků. Je to nemorální, nesystémové a posiluje to korupční podhoubí. Transparency International zatím mlčí, přátelské popovídání si o zákonech, přeci není korupce.

Pan ministr si měl před jednáním s americkými korporacemi pustit starého dobrého Williama Wallace a Statečné srdce.

Možná by mu to dodalo odvahu bránit peníze českých daňových poplatníků a naši morálku s daleko větší vervou. Neustoupit, nepodbízet se. Česká republika totiž má co filmařům nabídnout. Máme na to nepodlézat a necpat jim jen peníze. Kdo chce naše lidi a prostory, zaplatí si je, kdo na to nemá půjde jinam.

PS: Článek Michala Kašpárka o tom jaké filmy jsou nakonec za státní peníze podpořeny najdete zde  http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/267323-miliony-pro-trosku-takhle-statni-fond-podporoval-cesky-film. Aktuální seznamy pak tady http://www.fondkinematografie.cz/filmove-pobidky/seznamy.html

 

Další kouřová clona na ministerstvu školství

Před několika dny proběhlo médii zpráva o tom, že nová ministryně školství paní Valachová dá našim dětem oběd zdarma. (zde odkaz)
Ale vlastně jen některým dětem (do 3. třídy) a vlastně ne zdarma, protože ty obědy nebude platit ona, ale občané, protože ty tři miliardy půjdou ze státního rozpočtu a budou chybět jinde, případně se zvednou daně nebo dluh.

Já jako rodič zatím tří dětí na tom “vydělám”. Mé děti začnou do školy teprve chodit a Vy ostatní, co máte děti starší, nebo žádné, mi to zaplatíte. Děkuji Vám, ale neprosil jsem se o to a nerad jsem se takto stal “příživníkem”. Krom toho debaty o tom, že v téhle škole mají či nemají právě toto jídlo, nebo jiné jídlo dostanou další rozměr (mám přeci právo, aby mé dítě jedlo to, co chci já, když už jste mi to vzali na daních). Kauzu obědy ale spíše považuji za “drobnost”.

Je to totiž kouřová clona. Stejně jako předchozí povídání o tabletech do škol.

Prodloužení školní docházky o rok je věc závažnější, byť to opět nic zásadně nezmění. Je to jen malé omezení svobody volby rodičů a dětí (ano i ony mají v 5 letech možnost rozhodovat se), kvůli kterému nikdo demonstrovat před MŠMT nepůjde. Mé děti do školky chodí, zajímalo by mě ale, zda a  jak se bude povinná docházka do “velkáče” měřit a zda budou muset paní učitelky předávat absentéry sociálce (protože v opačném případě se některé děti do školky přihlásí a pak tam třeba vůbec chodit nebudou), ale to jsou technické detaily, které velcí “vizionáři” řešit nemusí, dopadnou na “plebs”, respektive na paní učitelky.

Ale to je také kouřová clona.

Reforma však řeší i další věci. Podrobněji zde – zdroj. Zde pár detailů, které mě zaujaly.

Školy by nově měly být financovány na základě počtu odučených hodin, který vyžaduje daný vzdělávací program.” Hodnotíme tedy podle stráveného času učitele, ne podle výstupu. Tím ho zase více deklasujeme na hlídače dětí, či vrátného. Čím více hodin ve škole, tím více Oxford.

“Ministerstvo školství prováděcím předpisem stanoví pro jednotlivé obory vzdělání maximální počet hodin výuky ve třídě, který bude zohledňovat nezbytné dělení zejména na jazyky nebo nutnost podpory pro dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.” Asi máme málo tabulek, málo vzorečků, málo byrokracie. No tak vznikne další odbor MŠMT a další lidé, kteří budou tyto koeficienty zpracovávat. Chcete trochu tušit, jak to bude vypadat? Zadejte do oblíbeného vyhledavače “krajský normativ na žáka”, sofistikovanost výpočtů a metodiky je na první pohled obrovská. Na druhý pohled, je to celé poněkud nesmyslné určování toho, kdo je pro společnost přínosem a kdo ne.

“Zde se bude brát v úvahu průměrná naplněnost běžných tříd a podíl dětí, které potřebují podporu ve vzdělávání.” Chytří ředitelé si už nyní začnou sbírat kontakty u školních psychologů, kteří začnou děti přeřazovat do dětí v kategorii “potřebují podporu ve vzdělávání”. Za pár let nám procento takových dětí stoupne a budeme mít další problém, který bude řešit další ministr.

“Jsem přesvědčena, že pokud neprosadíme změny regionálního školství, tak nejsme schopni školství nikam posunout. Devadesát procent problémů, které ve školství máme, plyne z toho, že současný systém financování není spravedlivý,” řekla paní ministryně. Nemyslím, že 90 % problémů je ve financování, to je uvažování centralistického technokrata. Odsun od financování na žáka systém tak leda naprosto zneprůhlední, bude více nespravedlivý než dnes. Když už jsme jako společnost přistoupili na to, že chceme všem dětem přispět na vzdělání, proč přispíváme každému dítěti jinak? Copak má každé dítě jinou cenu? Proč selektuje stát jedny děti oproti druhým? Protože mají jiné potřeby? Takže nějaký ministerský byrokrat se stal soudcem dětských potřeb? To je přeci děsivé.

Nicméně následující odstavec Vám ukáže, že to všechno je skutečně kouřová clona.

“Definitivně jasno o novém způsobu financování škol by mělo být do poloviny roku 2017, aby mohlo ministerstvo vyjednávat potřebné peníze pro státní rozpočet 2018. Ve školách by nový systém měl začít fungovat od školního roku 2018/2019.” To bude po dalších volbách, šance, že cokoliv z toho projde bez zásadních změn, nebo vůbec projde je blízká nule. To, že změny trvají tak strašně dlouho, vede k tomu, že učitelé jsou vůči změnám už téměř kompletně pasivně rezistentní a skeptičtí.

Navrhovaná “reforma” financování školství je tedy pouhým pokusem o zdání kontroly ministryně nad současnou situací. Zdáním aktivity. Děláním pro dělání. Možná se některým lidem bude zdát, že to mají na ministerstvu pod kontrolou. Fotka pohledné ministryně bude chvíli v hlavních zprávách. Myslí na nás. Myslí na naše děti, řeknou si mnozí.

Ale to vše je jen kouřová clona, která se snaží zakrýt to, že ministři školství vlastně žádnou zásadní vizi toho jak zlepšit vzdělání našich dětí vůbec nemají.

Tak jim aspoň “dají” oběd.

A učitelé? Ti se jen ušklíbnou a půjdou dále vyplňovat žádosti o dotace z různých projektových fondů, hlídat děti na chodbách, přežívat hodiny, řešit jaký plat budou mít po všech změnách kariérního řádu a dalších tabulek. A hlavně, kdy už budou prázdniny?

Dobří ludé všade – podzimní odpoledne na kopcích

V této věci panuje u nás s ženou shoda – když to jde je nejlepší vytáhnout děcka ven. Je důležité, že to baví hlavně rodiče, takže přes drobné protesty dětí, že by raději Minecraft, padají na hluché uši.

Chtěli jsme se včera jen krátce projít na Medůvku, ale nakonec se nám do toho vlezlo několik malých dobrodružství.

1Na hřebeni nám došlo jak moc fouká a zalitovali jsme, že nemáme s sebou draka. Už jsme ho zapomněli tento podzim podruhé. Na louce jsme ale potkali moc hodnou paní s vnukem. Jak nás viděla, hned se kluků ptala, zda nechtějí půjčit draka. Jenže jak jsme měli plné ruce práce s drakem, tak jsme si je u toho ani nevyfotili. Milé setkání!
 2 Suché listí podel cesty klukům nedalo a museli se v něm pěkně všichni vyválet.
 WP_20151101_11_53_45_Pro Na něj!
 3 Další zastávkou byla střelecká. To jedno poslední jablko na stromě, bylo prostě příliš lákavým cílem.
 4 Ale nakonec to stejně skončilo takto.
 5Ani o celebrity nebyla nouze. U odbočky na menší skálky před Medůvkou jsme pozdravili slavnou bikerku, Terezu Huříkovou (nyní už Němcovou), ale jenom kolem nás prosvištěla. Pak už jsme dorazili na skály.
 6 Ze skal se ozývala zvláštní hudba. Kouzelně tam zněly melodické tóny bubínku a potkali jsme tam dvě zajímavé paní. Ty se hned s ogárky skamarádily.  Jindru bubínek zajímal. Já jsem mezitím u doutnajícího ohniště zalitoval, že nemáme špekáčky.

Milé paní nám nabídly jablka, které jsme si opekli. Pěkně jsme si popovídali, paní vlevo byla ze čtyř dětí, tak si zavzpomínala na dětství a jak je  to dnes.

 7 Z Tima nám roste malý zpěvák. Každý z kluků je trochu jiný, každý se lehce našel v něčem jiném. Tim jakmile slyší písničku, hrozně rychle se jí chytá. Tak jsme mu všichni o ohně zpívali “Dú valaší dú, hore dědinů …” a “červená se liné záře”.

Občas zpívá i po probuzení, což je tak kolem šesté ráno, ale tehdy ovace od maminky nesklízí.

 8 Šiškovka! Doprovázená výpady na tátoobludu, při kterých se užil meč a luk.
 9 Ale nakonec i stateční obránci museli jít z bunkru pryč.
 10 Na Valašsku je opravdu hezky.
 posl Timur po cestě zpátky usnul a tatínek si užil nošení malého pytlíku brambor, který mu hezky funěl do ucha.

Dobře je na kopcích!

České dráhy a ministerská agitka

Už jsem o tom jednou psal. Státní správa se nemá co propagovat, k tomu ji nemáme. Státní správa také nemá vést kampaně pro ovlivňování nálad obyvatelstva (vstup do EU, sčítání lidu, EET).

České dráhy se ve svém magazínu, který rozdávají cestujícím vůbec propagandy neštítí a vydaly PR článek Ministerstva Financí o Elektronické evidenci tržeb. A to prosím bez označení inzerce.

nahled
Chápu, že kamarádi ve státní a navázané správě se musí podporovat, aby vše pěkně šlapalo. Ale takto okatě?

Nepojmenovaný obrázek

Zdroj: strana 59; http://www.cdprovas.cz/aktualni-informace-z-redakce/vyslo-srpnove-cislo%5b1%5d

… abychom se z vesnice svezli do práce vlakem …  potřebujeme e-tržby … Opravdu? Vážně fakt? Vlaky tu snad jezdí už více než 100 let a ech, škoda mluvit.

Státní propaganda je morálně neobhajitelná, ale také má jeden nepříjemný vedlejší efekt. Tím jak je blbá, degraduje média. Lidé vidí, že systémová komunikace se jim snaží vtlačit nějakou myšlenku. Zcela přirozeně pak hledají informace jinde. A to jinde, je velmi často jen propaganda druhé strany.  A ta začíná obligátním … “vy jste ti chytří, že médiím nevěříte a tak Vám sdělíme skutečnou PRAVDU”. (ilumináti, chemtrails, hoaxy, panika a spol.)

A proto stát, kraje, obce jejich firmy prostě propagandu dělat nemají.

Bez ní nám tu opravdu bude líp Andreji 🙂

Moravcova nedělní chvilka poezie

Mirek s Andrejem si to natvrdo rozdali v televizi. Přiznám se. Díval jsem se na to. Nedívám se na OVM moc často, ale tohle mohlo být velmi zajímavé. Schvalování státního rozpočtu se blíží. Dva ministři financí. Oba hybatelé veřejného života. Jaká budou jejich řešení? Jaké jsou jejich vize a názory na směrování země?

Bylo to vizích? Bylo to o naší zemi? O tom kam budeme směřovat?

Ne.

Bylo to o Mirkovi a Andrejovi. O jejich „vztahu“. Jejich historii. Jejich sporech a nadávkách. Nikdo, kdo se díval, snad nemůže být spokojený, pokud nevnímá vedení země jako další díl „Ordinace v růžové zahradě.“

babis-vs-kalousek_20142506_dsc_6740_1_resize-1404050241-76640cb8_660x371

Co se to děje?

Stali jsme se konzumenty něčeho, co nazvu „emoční“ politika. Tato „emoční politika“ nahradila diskuzi nad příčinami a řešeními problému.  Místo toho se uchopí symbol a rázně se s ním mává sem a tam. Symbolem může být vlajka (americká, evropská i ruská asi, samozřejmě česká). Také třeba úprava oděvu nebo vzhledu (číro, ohnuté kalhoty). Výborný symbol a náhradu skutečné debaty je určit osobu, nebo skupinu osob, která za všechno může. Babiš. Kalousek. Klaus. Havel. Zeman. Barroso. Komunisti. Pravičáci. Socani. Imigranti. Čecháčci a fašounci. Prostě ti druzí.

Ale proč?

Velká část voličů to evidentně chce. Funguje to. V Indii také lidé volí pomocí obrázků (slon, ruka, lotus). Symbol má svou funkci, ale zdá se mi, že došlo vytlačení obsahu formou.

Sociální sítě extrémně urychlily šíření emocí. Debata v poslanecké sněmovně je debatou o tom jak zaujmout voliče doma, ne domluvit se s kolegy na řešení. Zpětná vazba je okamžitá lajky, sdílení, komentáře. Průzkumy.

Ale možná, že ta zpětná vazba je až příliš rychlá a zachytí právě a opět jen ty emoce. A tím se posílí cyklus – více emocí, více popularity.

Dělám to také?

Ano, přiznávám se, že ano. Například Evropská unie je extrémně snadný cíl. Emoční články a reakce na ni mají mnohem více čtenářů, více lidí se s nimi ztotožní. Analýza příjemců krajských dotací a návrh jak to dělat lépe – ten zaujal jen málokoho. Přitom dal daleko více práce. DemonstraceProtiKvotam

Co s tím?

Chci, aby se politika obrodila. Chci, aby místo boje symbolů a osob, nastalo řešení problémů. Začít však musím od sebe. Chci nabídnout voličům něco jiného než další mávání symbolem..

Svobodní mají sice velkou výhodu v názorové ukotvenosti a jednotícím principu (méně státu, více občanům), ale nevýhodu v tom, že například na krajské, či obecní úrovni je na první pohled velmi složité tyto principy prosazovat. Proto je příliš snadné sklouznout do „emoční politiky“ a “pálit evropské vlajky”.

Budu kandidovat do krajského zastupitelstva. Má-li to mít nějaký smysl, musím předložit voličům co nejlepší návrh jak uplatnit liberální a pravicové myšlenky právě tam, kde kandiduji. To nebude snadné, ale jinak se té „emoční politiky“ nezbavíme a příští dekádu se nám místo Andreje a Mirka budou promenádovat jiní “matějové” …

Tak mi v tom držte palce!