Krátce, rychle a výstižně…

K Prague Pride a komentáři Iva Valenty

Množí se na mě dotazy ohledně Prague Pride. Bohužel. Doufal jsem, že to tento rok už téma nebude.

Skoro se tedy omlouvám, ale nechce se mi k tomu všemu vyjadřovat individuálně, proto tento post.

1) Je to IMHO absolutně irelevantní a nepodstatné téma. To, že to pořád někdo řeší je smutné. Je tolik jiných zajímavějších, zásadnějších a přínosnějších témat. To, že si to necháme vnutit a neřešíme místo toho socialismus ve školství, zdravotnictví a důchodovou reformu, je naše vlastní blbost.

2) Homosexuálové nejsou kreatury. Ivo Valenta to tak ani nenapsal. Napsal, že se mu nelíbí průvod kreatur, navíc zaštítěný primátorkou. Nebyl jsem tam, ale na fotkách kreatury (příšery, podivnosti) zdá se byly. Zcela záměrně, lidi, kteří takové kostýmy tvoří chtějí provokovat a klidně ať provokují. Jistěže, fb post senátora Iva Valenty potěšil konzervativní voliče. Předpokládám, že záměrně. Stejně jako tuny jiných podobných postů ze všech stran. Proč se Dominik Feri na Prague Pride fotil? Protože tím chtěl potěšit zase svoje voliče, jaký je cool progresivní. Když už tedy soudíte, používejte stejný metr na všechny. Pokud vadí vyjádření preferencí průvodu, tak u všech stejně. Pokud je přijatelné vyjádření preferencí pro Prague Pride a není přijatelné vyjádření proti Prague Pride, pak se zamyslete, jak liberální jste Vy sami.

3) Proti Zlín Pride bych nic neměl, ale nedal bych takové akci ani korunu (z vlastních, krajských a žádných jiných) a nešel bych jim dělat záštitu ani nic podobného. Ideálně, by se za peníze daňových poplatníků političtí představitelé neměli co propagovat.

4) Homosexuálové jako skupina nijak moji rodinu neohrožují, opravdu tam necítím hrozbu. Až konkrétní individuální člověk (bez ohledu na kostým a orientaci) začne mou rodinu skutečně ohrožovat, budu to řešit. Doufejme, že ne hned po „valašsku“ a pantokem 😉

5) Ano, existuje homosexuální aktivismus, stejně jako mnoho jiných aktivismů (zdravím Evropské hodnoty). Je mi nesympatický, stejně cokoli co si hraje na morální arbitry a přitom se snaží bojovat za „dobro“ pomocí peněz, které skrz stát seberou jiným lidem. Do určité míry to nějak „zvládnu“, jsou zásadnější problémy. Státní podpora jakékoli sexuální orientaci by ale měla být naprosto nulová.

6) Fandím decentralizaci, takže každé město, ať si dělá pochody k čemu chce. Je pak na Pražanech, jakou chtějí mít primátorku, zvolili si ji sami. Já bych preferoval starostku, která řeší jiné věci, ale proti gustu žádný dišputát.

PS: A proč takový obrázek? Protože, když se vyprdnete na Pride nebo Anti-Pride, můžete vyrazit s dětmi, či s kamarády do skal a bude Vám fajn 😉

Zbohatneme jako ropní šejci?

Najdou se někdy ve Zlínském kraji ropná pole? No to určitě, řeknete si asi.

Kacířská otázka. Hledáme je ale vůbec? Co, když si sedíme na obrovských zásobách bohatství a jen o nich nevíme? Co, když skutečně sedíme na nalezištích vzácných surovin, vzácných zdrojů?

Soudím, že vlastně sedíme..

Chtěl bych Vás nadchnout pro jednu myšlenku, která jednou bude mít naprosto zásadní dopad na to, jak se my a naši potomci budeme mít, zda budeme na špici nebo na chvostu světa a Evropy.

Představte si, že jste v našich zemích, ke konci 19. století. Téměř veškerá energie a práce, které je potřeba, se musí udělat, buď svaly zvířat a lidí, případně parním strojem. Parní stroj je ale velmi nemobilní a jeho energii do Valašských kopců a ani do Hanácké roviny moc nedostanete.

Ale pak pomalu začíná do měst a pak i na venkov proudit elektrická energie. Elektrické spotřebiče se objevují v každé dílně a domácnosti. Světlo, práce, výroba. Obrovská revoluce. Najednou se dá ušetřit tolik sil! Přenos energie nikdy nebyl snadnější a lidem se dostal do rukou obrovský zdroj síly, který násobí jejich vlastní práci.

Elektrifikace měla na životy lidí obrovský dopad.

Nesrovnatelný se zavedením internetu. Internet a jeho prozatímní aplikace, jsou dle mého zatím jen základ. Jistěže, informační technologie už v mnohém svět posunuly, ale troufám si tvrdit, že zásadní revoluce teprve čeká. Že zatím máme jen páru, ne elektřinu.

Tak, jako se jednoho dne do každé domácnosti dostala možnost rozžnout ( 🙂 ) světlo zmáčknutím vypínače, se jednou každému člověku dostane možnost využívat umělé inteligence. Ano, umělé inteligence, ne glorifikovaných tabulek a vyhledávačů, ale skutečné umělé inteligence. Takové, která nám bude pomáhat v každodenním životě, v práce, v umění, ve výzkumu. Ve formách, které si teď, v dobách petrolejky za oknem, prostě ani nedokážeme představit.

A proč se o tom bavím?

Historici tvrdí, že země království českého zvládly industrializaci výborně a v mnohém dodnes čerpáme právě z tohoto dědictví dobré a včasné industrializace.

Ale myslím, že ta nová revoluce nebude o uhlí. Bude o tom, jak rychle se budeme umět učit a využít nových technologií. A proto, že ropná pole u nás asi nenajdeme, tak tím spíše musíme najít něco jiného. Jiné uhlí.

A tím novým uhlím je vzdělání a schopnost se neustále učit. To je obrovský potenciál, který v lidech máme, ale zatím ho využíváme spíše jen málo.

Můžeme hledat a snad najít a vytvořit takové vzdělávání dětí a dospělých, které budoucí technologickou revoluci zvládne. A nejen zvládne, ale také a to hlavně ji dokáže využít.

Hledejme takové vzdělávání, které naučí, co nejvíc lidí se neustále učit, s co největší lehkostí a efektivitou. V rychleji a rychleji se měnícím světě bude takové vzdělání, cennější než, než kdyby se pod Radhoštěm objevil diamantový důl.

Ale také hledat a inovovat nemusíme. Česká škola se postupně může stát českou poštou, nebo českými drahami. Můžeme soupeřit o práci a trhy s Bangladéšany, či Senegalci. A to bude naše vlastní volba, buď totiž začneme řešit skutečně důležité a podstatné věci, a nebo se z dobrého bydla budeme hádat, zda je lepší Losna nebo Mažňák.

Děti a vědecká metoda

Jindra objevil přesýpací hodiny. Než se přesypaly, tak napočítal do 260. Což vyhodnotil jako nepřesný odhad. Tak mi sebral telefon, aby to změřil přesně. Vyšlo mu ale jiné číslo.
“Takže to trvá 4 minuty a 46 sekund?”

“Nevím, Jindro. Máš jen dvě měření.”

“Takže znovu?”

“Jo. Pokud to chceš vědět.”

Myslím, že děti při zkoumání světa celkem přirozeně používají “vědeckou metodu”, zkouší věci na desetkrát a zjišťují zda dostanou očekávaný výsledek. Je to úžasné je u toho sledovat.

V případě pouštění lžičky na zem a testování gravitace je to sice pro rodiče docela otrava ,ale pokud to jen trochu jde, neberme dětem pokusy zjišťovat jak věci fungují (!!! klíčky nenechávat v zapalování, tam nemusí být více neškodných pokusů).

Drobná večerní úvaha nad krajskou strategií vzdělání

Kdyby se to bralo čistě skrz velikost peněžních toků, tak by kraje byly hlavně o školství. V roce 2016 má krajským rozpočtem Zlínského kraje protéci 4,5 mld. Kč do základních a středních škol v kraji, celkového rozpočtu cca 8,3 mld Kč. To je více než polovina.

Kraj peníze školám rozděluje dle ministerského klíče a na žáka, podle koeficientů (který může modifikovat). Možnost něco zásadně ovlivnit tedy není až tak veliká. Kraj má totiž především koordinační a nepřímé regulační nástroje. Tohle zní fakt hrozně, a de facto mnohé z toho bude glorifikovaný emailingový seznam, webové stránky s informacemi a brožurky pro přehlcené pedagogy. Plus samozřejmě dotazníkové šetření, to se samozřejmě musí.

Kraj také připravuje a schvaluje krajskou strategii vzdělávání a nějaké páky jak stav škol ovlivnit do velké míry má. Docela mě zajímalo, co tedy náš kraj vlastně schválil a kam se vzděláním kráčíme. Proto jsem se tento 103 stránkový dokument rozhodl pročíst a budu se k němu ještě vracet. Zatím jen první dojmy.

  • Legrační věci
    • Z dotazníkových šetření vyplývá, že školy se potýkají s vulgárním chováním žáků. To je problém. Dále žáci kouří cigarety a někdy i pijí alkohol. K čemuž prý v našem kraji není žádný společenský odpor, takže marná snaha vzdělávací soustavy o lepšího člověka.
    • Elektronizace společnosti přináší riziko poruchy rozvoje osobnosti jednotlivce. To naštěstí řeší samotný hejtman.
    • Na úřadech práce je cca stejné množství lidí s výučním listem jako s vysokou školou.
    • Věta – “Otevření hranic umožňuje lidem cestovat do různých zemích světa.” 27 let po revoluci, je poněkud bizarní.
    • V kraji nám chybí obor – “Teorie vojenského umění”. Naše domobrana nebude mít dostatek stratégů.
  • Vážnější věci
    • Limity na počet žáků, obory, atd. to vše je zakonzervováno, protože síť škol je dostatečná, stabilizovaná a strukturálně vyrovnaná (cokoliv si pod tím lze představit). Prostě to co je, je super. Nic nového nebude.
    • Počty žáků, podporované obory jdou na ruku velkým zaměstnavatelům, nikoliv tomu co studenti a rodiče chtějí.
    • Obecně žáci, rodiče jsou v roli konzumentů systému. Děti tedy mají krajský parlament, ale takové iniciativy mi osobně přijdou docela k ničemu (velmi subjektivní pohled).
    • Rekvalifikační programy jsou všechny vázány na EU, dojdou fondy, není rekvalifikace. Tento přístup podle mě vede k degradaci takové činnosti a soudím že rekvalifikace vedená za účelem čerpat, je hodně neefektivní.
    • Sypání peněz do enviromentálních projektů, kde zdá se hlavním výstupem je konference, brožura a “informovanost” mi přijde jako pusté mrhání, ale nesoudím zcela, nejde to na základě pár odstavců tak snadno vyhodnotit.
    • Zlínský kraj určil, že 70 % má mít maturitní vzdělání, 30 % učňovské a úspěšně se to tak drží. Aby ne, když určuje počty tříd, škol a oborů. Přijde mi to ale příliš arbitrární.
    • Kraj s potěšením kraj sleduje, že počet dětí na 8.letých gymnáziích procentuálně klesl. Proč je to žádoucí, aby klesal? Proč kraj do systému vnáší své preference?
    • Kraj by nejraději málo velkých škol. Mimo jiné proto, že dosáhnou na dotace z ESF. Úspory z rozsahu jsou evidentní, ale na druhou stranu, potlačovat vznik, existenci menších a určitých ohledech třeba úspornějších škol mi přijde špatné. Prostě blokace jedné větve vývoje.
    • Kraj se chlubí tím, že udržel děti v
  • ZUŠ – Základní umělecké školy
    • Zrovna tam byl očekával nějakou volnost, ale krajská strategie se chlubí, že všeho dost a nic nového se objevit nemá, neb by to bylo nadbytečné.
    • “Nejvyšší povolený počet žáků všech ZUŠ v kraji, bez ohledu na zřizovatele, tj . kapacita činí k datu 30.9.2015 celkem 20 035 žáků.” Kdo je navíc, ten se stane rybářem, asi. Tenhle plánovací mechanismus prostupuje celým dokumentem.
  • Pozitivní věci
    • Plánuje se používat školy (učňáky) i pro dospělé.
    • Kraj má nějaký měřitelný a motivační systém pro ředitele. Jak přesně funguje popsáno ve strategii není.

Celou strategií se prolíná duch plánovače. My víme, co je pro Vás rodiče a děti dobré. Vaše děti budou připraveny pracovat v lokálních podnicích, za mzdy které jim podniky dají. Buďte rádi, že mají práci a moc si nevymýšlejte. Demografie je neúprosná, je nutné udržovat status quo.

Tento odstavec mluví za všechny, pro koho jsou v našem kraji školy.

Existují i další důvody, proč se nedaří naplňovat potřeby zaměstnavatelů v kraji. Jedním z nich jsou ambice žáků, jejich rodičů a v neposlední řadě vysokých škol, které motivují více než dvě třetiny absolventů středních škol pokračovat ve studiu na vysoké škole. To samo o sobě není
negativním jevem, avšak absolvent střední školy tímto odloží svůj vstup na trh práce o přibližně 3 až 7 let a společensko-sociální pozice absolventa vysoké školy snižuje jeho ochotu pracovat v „nižších“ pracovních pozicích.

Svobodní chtějí školy, které slouží k získání vzdělání. Školy pro které je klient žák a rodič, ne krajský, či spíše ministerský úředník. Školy, které mají možnost a umí inovovat a nedělají obslužné kusy lidí k lince dle potřeb zaměstnavatelů. Ale o tom za pár dní.

PS: Jen mimochodem ministryně Valachová chce krajům, i tu malou pravomoc určovat finanční toky na studenty odebrat. Tím opět více posílí centralizaci a plánování všeho v této zemi z jediného centra. Chyby, které centrum udělá se pak násobí 14, místo toho, aby mohl každý kraj zjistit co je pro něj dobré, nebo jakkoli inovovat.

Kampaň jak víno

lidovciARvhp

 

Evropští lidovci a Tomáš Zdechovský již několik týdnů vedou kampaň za zlepšení obrazu EU. Poslední výtvor je, že díky EU máme práci.

Argument o tom, že proti EU jsou hlavně lidé, kteří ji vůbec nerozumí podle mě padá. EU totiž evidentně jednak nerozumí ani ti co v ní sedí, jinak by snad vymysleli trochu méně pitomou propagandu.

EU není srovnatelná s RVHP (přes všechny mínusy EU byla RVHP daleko větší nástroj na tvoření chudoby), ale propagandu má dost podobně hloupou.

Až mi bude zase někdo bude říkat, že euskeptici jsou ti iracionální, neinformovaní lidé, co EU vůbec nerozumí, tak si na tohle vzpomenu.

Fašisté, bonzáci, rozdávání bohatství Evropy. Tomáš Pajonk nepěkně hovoří o elitách EU a přednáší výzvu pro všechny

ROZHOVOR „Přeji Britům odvahu,“ vzkázal předseda Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk. „Můj názor je, že brexit nebude. Já ho sice Britům v dobrém přeji, ale tohle je jejich volba,“ doplnil. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také ostře prohlásil: „Fašistů máme v EU hromady, ve jménu budování integrovaného evropského státu jsou ochotni obětovat všechny možné principy a majetky ostatních lidí. Naši ministři chtějí, aby lidé měli děti pro stát, aby lidé bonzovali na sousedy pro stát a podobné šílenosti.“

Výsledky průzkumů ve Velké Británii se mění. Zajímal by mě ale váš osobní názor. Dojde k brexitu?

No, jak vidíme, tak aktuálně vedou zastánci setrvání. Můj názor je, že brexit nebude. Já ho sice Britům v dobrém přeji, ale tohle je jejich volba. Brexit je totiž změna. A krok do neznáma. Lidé jako masa ale nemají rádi změny. Jednotlivci a skupinky ano, ale ne celá společnost. Celospolečenské změny se většinou dějí jedině pod obrovským vnějším, nebo vnitřním tlakem. To, že – přes všechno strašení odpůrců brexitu koncem světa, krizí, válkou a tlakem světových elit – chce brexit vůbec tolik Britů je už samo o sobě velký posun.

Kampaň Remain / Stay na nejistotu velmi silně hraje. Straší krizí, málem i válkou a nenávistí mezi Británií a zbytkem EU. Samozřejmě obě strany hrají na emoce. Přiznávám, že emoce, které se dají popsat: „Mějme odvahu rozhodovat sami za sebe,“ mi jsou bližší, než když vládne atmosféra: „Nemůžeme zradit bruselské kamarády, nikdo nás nebude mít rád, všichni se nám pomstí.“ Přeji Britům odvahu.

Objevují se katastrofické odhady, jak to dopadne, když Británie skutečně vystoupí z EU: zhroucení britské libry, chaos na evropských finančních trzích, převzetí Evropy Ruskem a Čínou, nástup fašistických stran ve všech evropských zemích. To je teze Natalie Nougayrède z deníku Guardian. Vezměme to bod po bodu, co z toho se může stát, když k brexitu dojde? A jak by se to dotklo Česka?

Mám rád dobré sci-fi, ale musí být dobré. A tohle není. Libra se asi nezhroutí, možná poklesne, možná ani to ne. Nejistota není pro obchod krátkodobě dobrá, ale nejvíce záleží, co přijde po ní a to budou moci Britové na rozdíl od nás ovlivnit. Převzetí Evropy Ruskem je kompletní nesmysl, k tomu se dostaneme asi i jinde. To stejné platí pro Čínu.

Nástup fašistických stran. Je možné, že současné fašisty nahradí jiní, což samozřejmě ty současné vládnoucí neskutečně děsí. Jak si to mohu dovolit říci, že máme někde fašisty? Fašista je ten, kdo chce, aby lidé žili heslem, vše pro stát! Vše pro národ, to tam dodali nacisté. Takových fašistů máme v EU hromady, ve jménu budování integrovaného evropského státu jsou ochotni obětovat všechny možné principy a majetky ostatních lidí. Naši ministři chtějí, aby lidé měli děti pro stát, aby lidé bonzovali na sousedy pro stát a podobné šílenosti.

Což mě přivedlo k zajímavé myšlence. Každá ideologie má své kazatele, své fanatiky, lidi, kteří pro myšlenku jsou ochotni věnovat vše, co mají, i svůj život. Teď nehodnotím, zda to jsou padouši, nebo hrdinové, zda je ta ideologie prospěšná. V každém případě, každá velká myšlenka má za sebou takové lidi.

Ale EU myšlenka? Ta má za sebou prakticky velmi často jen placené lidi a profesionální aktivisty. Už i to o něčem svědčí.

Prezident Miloš Zeman před časem řekl, že podle něho Britové unii neopustí, protože se budou obávat, že v takovém případě by se časem odtrhlo Skotsko, vstoupilo do EU a z velkého státu by zbyla malá zemička, což si většina Britů jistě nepřeje. Nakolik je dle vás pravděpodobný zmíněný scénář se Skotskem?

Ta malá zemička má 5x více obyvatel než Skotové, Irové a Welšané dohromady. Ta malá zemička má také větší hospodářský výkon než „bububu“ Rusko. Referendum o skotské nezávislosti asi chvíli nebude, když bylo nedávno; a do té doby by pominuly případné první efekty brexitu.

Znamenal by brexit pro Londýn i vnitropolitickou krizi, když stávající premiér David Cameron výrazně politicky investoval do únorového dojednání nové podoby vztahů mezi Británií a EU a nyní je jednoznačně pro setrvání své země v bloku? „Ani desetiprocentní vítězství v referendu zřejmě Cameronův pád nezadrží. Někteří poslanci jsou ochotni položit i vlastní vládu,“ uvedl známý politolog Alexander Tomský ve svém komentáři na idnes.cz. Představme si, že tedy Británie setrvá v EU a Cameron padne, obnoví případný nový premiér snahu o brexit? A bude konec Camerona pro Velkou Británii velká ztráta? 

Brexit by vládní krizí určitě byl. Předpokládám, že Cameron by odstoupil. Hodnotit ale Davida Camerona takto jednoduše bych opravdu nerad. Je snadné do něj kopat. Měl aféru s mrtvým prasetem, je to evropský loajalista a příslušník „vyšší třídy“. Faktem je, že když se podívám na lidi, kteří by mohli vést Británii místo něj – například na fandu marxismu a lídra opozičních labouristů, Jeremy Corbyna – tak vám nevím, jaká by to byla výhra.

Europoslanec Jan Zahradil varuje, že v případě odchodu Británie z EU bude Německo ovládat celou Evropu, nebude mít protiváhu a bruselské špičky si prosadí z EU „superstát“. Jen blázen se prý z brexitu raduje. Bývalý ministr zahraničí, dnes ředitel Diplomatické akademie Cyril Svoboda předpokládá, že pokud by odešla Velká Británie z EU, další vývoj bude tento: „Semkne se nejtvrdší evropské jádro. Vše ostatní půjde stranou. Německo, Francie, Itálie, Benelux nedovolí, aby se rozpadla vnitřní integrace a jeden trh. To bude obrovský tlak na odstředivé síly, které jsou v Evropské unii. Velké země mají zásadní zájem na tom, aby integrace pokračovala dál.“ Co si o této prognóze myslíte? Semkne se „tvrdé jádro“ a vznikne superstát?

Náboženstvím pana Zahradila je reforma EU. Věří, že přijde mesiáš, který EU zreformuje. Možná si myslí, že to bude on, nevím. To je ale prostě zatím kompletně zbožné přání. Jsme zpět u první odpovědi. Lidé nemají rádi změny. Dokud něco jakž takž funguje, a hlavně dokud to funguje pro ně samotné, tak nic měnit nebudou. To, že se pomalu kráčí do propasti, je hrozně vzdálené. Protesty slabších členů se dají umlčet. Dokud to jede, tak se nad alternativou ani neuvažuje.

Pokus o vznik superstátu, bude nejspíše finální stádium EU, protože odpověď unijních elit na každý problém je vždy úžasně jednoduchá. Více EU! Nefunguje euro? Potřebujeme jednotnou fiskální politiku! Imigrační krize? Rozhodneme centrálně, kam ty lidi umístíme! Vysavače s velkým příkonem? (To je teda ovšem problém!) Zakážeme všem, sichr je sichr.

A až takový superstát vznikne, pak si prožijeme všechny atributy centralizovaného superstátu. V tom je tedy určitá naděje. Že EU svým chováním a centralizací konečně naplno odhalí, že tohle je slepá cesta vývoje. Věřím, že EU – její růst, krize a konec – vychová generaci lidí na celém kontinentě, kteří budou hledat zlepšení organizace lidské společnosti. A budou vědět, že centralizace, byrokratizace, propaganda a výchova nového evropského člověka tou cestou prostě není. Cestu vidím v tom, že více a více lidí přirozeně dojde k tomu, že opravdu může existovat společnost, kde neřešíme problémy silou, tlakem, daněmi, příkazy, buzerací, ale respektem k majetku a názoru druhých, příkladem, diskuzí, a také tím, že ostatní prostě necháme žít.

Exministr pro EU a obrany Alexandr Vondra před časem pro PL nastínil černý scénář brexitu. Podle něho by brexit znamenal začátek konce EU a NATO by se otřásalo v základech, protože by tím Velká Británie skončila jako země s globálním dosahem a jako most mezi USA a Evropou, což by vedlo k americké izolaci od EU. Co všechno by naplnění těchto předpovědí mohlo způsobit?

To považuji za hodně přitažené za vlasy. NATO se přeci vůbec nerovná EU. NATO má jedny problémy, cíle a smysl. EU má úplně jiné problémy, vedení, cíle.

A naopak, pokud bude potvrzeno členství v EU. Je předpoklad, že nastanou reformy? Jaký by byl další vývoj, dopad a znamenalo by to v nějakém směru změnu jednání představitelů Evropské unie? A bude nějaký vývoj?

To se trochu vracíme k náboženství pana Zahradila – reformismu. EU pro stovky tisíc lidí funguje velmi dobře. A ti o jejím směru rozhodují. Prosadit změnu v organizaci, která byla s nějakou kulturou, nosnou myšlenkou založena a léta budována, prostě nejde. Prostě ty desítky tisíc lidí a na ně navázané stovky tisíc nevyměníte. Ani je nezměníte, jim to prostě funguje. Žádná reforma nebude. Jádro se nejspíše semkne tak či tak, ty tendence jsou vidět už teď.

Je obrovský rozdíl mezi fungováním malé skupinky a kolosu typu EU (kde navíc máme více než dvě desítky jazyků, což hraje větší roli, než by vypadalo). Někdy mi přijde, že EU je taková obrovská loď. Část posádky vidí v dálce ledovec a chce změnit směr. Nejlépe tak o 90 stupňů a hned. To může být pan Zahradil. A možná i on dává obrovské množství energie do změny kurzu. Opravdu se snaží. Nevidím to, ale je to dobře možné. Točí kormidlem, co to dá. Jenže kormidlo se malinko vychýlí a po obrovské snaze se kurz změní o jeden dva stupně. Možná budou mít lidé chvilkový pocit změny směru. Jenže ledovec se přiblížil a loď ho stejně neobjede.

Jednou přijde doba, kdy obyvatelům členských zemí EU ale přestanou stačit kosmetické změny. Kdy ani ten nejvtipněji vedený facebookový účet, nebude odpovědí na to, proč EU nebohatne, zaostává za zbytkem světa a rozdává majetky svých občanů lidem z jiných kontinentů. To ale ještě chvíli potrvá. Zatím političtí byrokraté mohou mrhat dědictvím a bohatstvím, které lidé v Evropě budovali po staletí.

Hovoří se navíc o tom, že by oslabení EU díky odchodu Britů byl úspěch prezidenta Putina, který se prý Evropu snaží rozkládat a snižovat její vliv jako celku. Nakolik by takové vítězství mohl Kreml využít k destabilizaci EU a NATO?

Rusko je světová velmoc. Je nutné s ním počítat. Není ale vhodné ho přeceňovat. Ruské i unijní elity potřebují vnějšího nepřítele a vlastně si moc dobře rozumějí. Válku nebo eskalaci konfliktů nepotřebuje nikdo.

Nízkou podporu má dlouhodobě EU také v Česku. Co se od revoluce stalo, že lidé najednou přestali věřit Západu, respektive Evropské unii? Je to tak, že některé zahraničně-politické kroky Češi „nepobrali“? Ať jde o bombardování Jugoslávie, invazi do Iráku, prosazování radaru, nebo řešení krize na Ukrajině atd.

Faktem je, že proti EU se vymezuje hodně lidí. Důvody však nejsou u všech stejné, a nelze je tedy házet do jednoho pytle, což se často děje. Viz pan Kalousek, který Svobodné přirovnal k fašistům, ke kterým má z prosté definice toho, co jeho lidé prosazují, daleko blíže než my. Strach, že co kritik EU, to Putinův agent, je fakt směšný. EU trpí ztrátou důvěry. Hrála si na spasitele nemytých mas, zachránce ubohých obyvatel východní Evropy, kteří po komunismu mají tak možná domky z bláta a hlíny. K tomu se přidali naši eurosvazáci, kteří tomu přikyvují a potvrzují, jak jsme zaostalí a máme přijímat dobro a moc se na nic neptat.

Není to ale tak, že všechno z EU je špatně. To je nesmysl. I špatný systém vyprodukuje občas dobré výsledky. Sovětský vesmírný program byl špičkový, ale to neznamenalo, že socialismus je správný. Ochrana spotřebitele, jednotný trh, pohyb zboží a kapitálu… to je všechno skvělé. To chci a chtějí všichni Svobodní. Jde to ale i bez EU. A o to nám jde. K volnotržnímu obchodování, lepší práci a volnému cestování superstát prostě nepotřebujeme.

V Česku se stále hovoří o ruské propagandě, vznikají nejrůznější „analýzy“ toho, kdo je proruský a šíří dezinformace, a má se tím zabývat i chystaný útvar na Ministerstvu vnitra. Je zdání o vlivu a šíření kremelské propagandy vyvoláváno uměle, anebo jde o skutečnost? A do jaké míry si za to Evropa svoji politikou a mnohdy odtržením od reality může sama?

Byla jednou doba studené války. Sovětský svaz měl divize vojáků na hranicích západní Evropy. Měl miliony mužů ve zbrani. Měl skupinu podrobených národů, které mu dělaly předpolí a byly jeho spojenci. Boje o vliv se vedly po celém světě. Nyní má EU zatím 508 milionů lidí. USA 323 milionů. EU má 3,5x více obyvatel než Rusko. Samotná EU má 12x větší hospodářský výstup než Rusko. Rusko je vymírající země s autokratickým režimem a hospodářstvím velmi závislým na exportu surovin. Neplatí už ani slavné „nás mnogo“.

Během studené války západní Evropa neuvažovala o omezení svobody slova v boji se sovětskou propagandou, a nyní budeme zavádět cenzuru? To je přeci směšné. A Putin umí počítat. Jinak by nebyl v Rusku „carem“. Naše elity také umí počítat. Proto všechny povídačky a strachy z Kremlu jsou motivovány hlavně touhou lidi zastrašit a mít vnějšího nepřítele. Establishment straší válkou s Ruskem, opozice straší muslimskou invazí – což je sice pravděpodobnější, ale také velmi přitažené za vlasy. Pojďme místo strachu raději řešit skutečné problémy naší země. Není jich málo, ty důležité ale nejsou okamžitě akutní, přesto jsou naprosto zásadní. Buď je zvládneme a naši potomci na nás budou hrdí, nebo ne a necháme je na nich a budou to mít o to těžší. Naši generaci čeká rozhodnutí, zda chceme, abychom měli děti, které dostanou vzdělání, které jim umožní být na špici v globálním světě, nebo takové, aby mohly být montéry v zahraničních továrnách. Čeká nás rozhodnutí, zda najdeme odvahu umožnit lidem prožívat zajištěné stáří. Důchodci nesmí být rukojmími vlády. Za zajištěné stáří nepovažuji státní důchod. To, že celý pracovní život státem obíraní důchodci budou vděční za pár korun, které na ně zbydou při parlamentním porcování medvěda, považuji za degradaci seniorů pro volební účely.

Čeká nás rozhodnutí, zda budeme schopni mít efektivní zdravotnictví, které chápe náklady a umí poskytnout širokou škálu individuální péče celé populaci, nebo zda budeme chtít černou díru na veřejné peníze, ze které vypadne dobrá péče převážně pro ty, kteří v tom umí chodit a mají známé. Čeká nás rozhodnutí, zda pochopíme, že dobrá doprava je extrémně důležitá pro každodenní život. Že je nutné tlačit na to, aby plné náklady na dopravu nesli co nejvíce ti, kteří ji používají, a aby bylo možné v dopravě regulérně podnikat a hledat co nejefektivnější služby pro občany a podniky. A v neposlední řadě nás čeká rozhodnutí, zda se jako země a jako občané necháme kompletně odzbrojit a vydat na pospas těm, kdo zbraně mají a nebojí se jich použít, nebo zda se ozveme a toto nedopustíme. Tohle jsou skutečně důležité věci. Hádáme se do krve kvůli nepodstatným věcem (Karel vs. Zeman), a ty zásadní nám unikají. Nedostatek nadhledu je skutečná hrozba pro naši generaci okouzlenou sociálními sítěmi. Lajky, hejtování ani trollování vůbec nic nevyřeší. Těm, kteří se zapojit chtějí, nabízím za Svobodné ruku, přidejte se, než bude pozdě.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Fasiste-bonzaci-rozdavani-bohatstvi-Evropy-Tomas-Pajonk-nepekne-hovori-o-elitach-EU-a-prednasi-vyzvu-pro-vsechny-441188

 

Takový dotační pocit …

Dnes jsem mluvil s živnostníkem o tom,jak mu odešla vedoucí síla do obecní kavárny, kde ji obec vše zaplatí (mzdy, vybavení atd). A ejhle v naší poště šup toto.

zvracet

To, že jeden musí ze svých daní zaplatit konkurenci školení, stroje, budovy, technologie a někdy i mzdy je neskutečné a nespravedlivé svinstvo.

To, že zaměstnanci musí ze svých daní platit některým vyvoleným firmám provoz a kapitál je tuplované svinstvo.

Zda to organizuje EU, nebo ČR je úplně, ale úplně jedno.

Moc bych některým obhájcům dotací přál zažít si ten pocit, když Vaše konkurence přes ulici vybaví novou prodejnu, hotel, pekárnu nebo školící centrum z Vašich peněz.

Řešíte každou korunu. Doma se na Vás zlobí, že chodíte pozdě. Všude stres. Snažíte se vymyslet něco zajímavého. Do toho po Vás úřady chtějí pořád různé papíry, potvrzení, peníze. Blíží se registrační pokladny, kterým nerozumíte a nevíte jak to bude …

A a pak se podíváte na něco takového a přes tu ulici nebo město si konkurence z dotací udělala moc fajn kšeft ….

Tomu říkám pocit obrovské a hnusné nespravedlnosti.

Pro někoho to ale není nespravedlnost, nýbrž Evropské hodnoty.

Principy u Havlovy lavičky

V Kroměříži se má postavit Havlova lavička. Dokonce první ve Zlínském kraji. [více zde]

Mnoho lidí se bude možná vztekat, anti-Havlovský sentiment je poslední dobou docela hlasitý. Mnoho lidí se bude naopak radovat, že Zlínský kraj vystoupí z temného barbarismu a ocení památku prvního prezidenta České republiky.

Můj postoj je celkem jasný. Ze státních / krajských / obecních peněz Havlovu lavičku nepodpořit. Nechat projít stejným stavebním řízením, jako projekt jakékoliv jiné soukromé osoby. Nepodpořil bych ale ani jezdeckou sochu Jana III. Sobieskeho (zachránce Vídně před Turky), Putinův batyskaf nebo Zemanův kalašnikov. Tohle všechno jsou přesně projekty, které mají vznikat za peníze těch, kdo si to přejí. Já třeba sponzorské peníze raději věnuji třeba Zlatým šípům a jiným mládežnickým organizacím, na nichž mi záleží. Někdo jiný je dá na Surikaty v ZOO Lešná a někdo na Havla.

Bohužel, byť na 100 % to dohledat nejde, tahle lavička bude nejspíš placena z peněz veřejných, Klub UNESCO, který to pořádá je natolik exkluzivním klubem, že žádné sponzory na stránkách uvedeny ani nemá, a ani možnost jim dát peníze nevidím. V minulosti peníze od státu již dostali, můžeme doufat, že tentokrát si je budou umět získat jinak než z peněz daňových poplatníků. Bohužel pro odkaz Václava Havla jsou jeho lavičky často placeny i jeho odpůrci, a to mu na krédu nepřidává.

Co na tomto ale dost pravděpodobně uvidíme, je nějaká varianta tohoto sporu:

  • Havel byl skvělý a morální!
  • Havel byl světlem České republiky v zahraničí!
  • Kremlobote!
  • Tupé hovado, nechápeš kulturu, děláme to pro Vás!
  • Havel vybombardoval Kosovo!
  • Havel rozkradl s Klausem celou zemi!
  • Havloide!
  • Nafoukaný pravdoláskaři, jdi do háje!

Vznikne další zbytečný, hloupý a k ničemu nevedoucí spor. Politicky orientovaná (a tak nemorální a nespravedlivá) veřejná propagace bude vždy rozdělovat veřejnost.

Proto podobné projekty striktně odmítám.

3 otázky na Den přiznání

Odkaz na Parlamentních listech – Publikováno k rozhovoru s Josefem Petrů

Voliči Svobodných a Soukromníků musí mít v tuto chvíli pocit bezmoci. Socializují vládní koalice prosadila kontrolní hlášení DPH, EET, Čapí hnízdo na vládnutí nebude mít vliv. A vy přicházíte s happeningem před FÚ…Co od toho čekáte?

Svobodní a Soukromníci jsou strany, které hájí pracující a podnikavé lidi. Ne, nebojme se toho slova. Podnikatel není zločinec. Zaměstnanec není hlupák, který neumí podnikat. Navzájem se potřebujeme a to je hlavní poselství této akce. Aby se lidé u nás měli dobře, tak potřebujeme místo miliardových dotací, spíše nové podnikatele, ale také šikovné, poctivé a pracovité zaměstnance, kteří si umí říci o odměnu. To všechno by přirozeně vzniklo, ale stát je v tomto spíše překážkou.

Kauza Čapí hnízdo, EET, kontrolní hlášení jsou pro mě sice aktuální témata, ale ta neřeší základní podstatu toho co se děje.

Stát jednak pracujícím lidem bere kolem poloviny jejich skutečného příjmu. Jen naprosté minimum, se pak dá do toho, co občané od něj nejvíce požadují. Obranu, policii a spravedlnost. Je naivní si myslet, že peníze se ze státního rozpočtu kradnú, jak říká pan Babiš. Ony se totiž legálně loupí. V souladu se zákony jdou do projektů, které chce jen minimum lidí. Jenže to minimum je velmi vlivné a dokáže přesvědčit zbytek lidí o své naprosté potřebnosti.

Drobní podnikatelé a zaměstnanci soukromých firem jsou dušeni daněmi, regulacemi, tisíce a jednou novou povinností ze strany úřadů. Velké firmy dostávají dotace, nebo výhody.

Co od toho čekáme? Že se lidé s námi zastaví na kousek řeči, dostanou malé poděkování, že tu káru ještě dále táhnou a malé poděkování za to, že tu někdo ještě pracuje.

Na Zlínsku má podle průzkumů krajská koalice Svobodných a Soukromníků pomalu sedm procent. V čem vidí příčinu toto obliby?

Členové Svobodných jsou zde dlouhodobě aktivní. Pořádáme akce pro veřejnost. Měli jsme větší demonstraci ve Zlíně. V neposlední řadě jsme v listopadu spustili i kampaň Než bude pozdě. Navíc – jsme krajem činorodých lidí, kteří měli vždy blízko k horám a ke svobodě. Valaši, Hanáci a lidé ze Slovácka mají zdravý rozum. Myšlenky, že nás nezachrání žádný zákon a že peníze nerostou na stromech jsou tu zatím pevně zakořeněny.
Kde vidíte největší slabiny stávajícího vedení Zlínského kraje?

Kraj je veden spíše samospádem. Za poslední 4 roky se nikam neposunul. Současné krajské vedení je spokojeno a počítá, že po volbách zasedne zpět ve velmi podobné sestavě s minimem úsilí. Počítá s tím, že občané se nechají uchlácholit tím, že kraj vlastně funguje tak co by vlastně chtěli, že do kraje tolik lidí nevidí a že budou volit jen podle jména strany.

My věříme, že voliči u komunálních a krajských voleb přemýšlí a dají nám – po seznámení se s naším programem a naší dlouhodobou vizí, jejíž cílem je lepší život ve Zlínském kraji – šanci a hlas.

Svobodní se Soukromníky dokáží občanům, že krajská politika není o líbivých a formálních slibech. Ale o tom, co kraj skutečně může pro své občany udělat. To je, být ve velkých věcech koordinátorem, v malých každodenním zastáncem a pomocníkem občanů.

Ztracený Jindra

Dříve nebo později se to stát muselo. Každý rodič si to jednou či vícekrát prožije. Dítě je a najednou není.

Jindra se nám ztratil v lese.

Nebojte se. Samozřejmě, že příběh má dobrý konec. Kdybychom ho včera nenašli, tak ho hledám doteď.

O víkendu jsme měli tradiční “Mikulášské nadělení”. To je u nás takový víkend, kdy přijedou kamarádky mojí ženy se svými rodinami a máme dům plný dětí, rodičů a psů (více plný než jindy). Kamarádi od Stáni jsou z jiných kruhů než mí. Většina z nich je nějakým způsobem umělecky “postižena” (což myslím prakticky jen v dobrém, mají jiné úvahy než mí deskovkáři a než “Svobodní” kamarádi), rád si také poslechnu jiné pohledy na to, co se děje, co vnímají a tak (ano uprchlíci, Konvička, svoboda slova a tak – já to nevytahoval). Je to také společenská zábava pro moji ženu, která naplno začne, až děti usnou a “dere se peří”.

V neděli jsme si udělali lesní procházku (žijeme prakticky v lese, takže to moc ani jinak nejde). Sledovat partičku 5-6 (mladší se drží zatím maminek) kluků, jak si hrají venku, to je balzám na duši. Momentálně mě po ní nejvíce hladí nejmladší, jak se z něčeho raduje, nebo je do něčeho zabraný. Tak to je opravdu radost sledovat. V každém případě mám pocit, že bez ohledu na všechny věci, co na nás chystají politici, unie, Rusko, ISIS a bůhví kdo, se máme pořád hrozně dobře. Kluci “peklí”, hází šišky (kameny i klacky taky 🙁 ), trochu se perou, občas pláčou, občas se radují, vymýšlejí “hovadiny”, schovávají se, tahají větve. Tak nějak to asi má být.

WP_20151206_13_13_48_Pro

Jdeme tak z jedné louky skrz mez na druhou louku a konečně vidíme rychlejší polovinu skupiny. Přeci jen 2 letý Timur má kratší nožičky, po cestě zkoumá každý druhý pařez a máme s sebou i miminko. Vidíme, že kluci jsou lehce mimo plánovanou trasu. A zdá se nám, že Jindra mezi nimi není. Nu, asi se schovává v křoví. Zavoláme na skupinku, na Jindru a zjišťujeme, kde je. Prý viděli srnu. A pak ještě jednu. Hrozné nadšení. Pes a Jindra prý běželi za ní, tamhle po louce dolů.

To se mi nezdá, Jindra není zrovna chrt a srna se v lese umí ztratit velmi svižně. Zásadní stopařské dovednosti jsme Jindrovi nepředali. Nemohl ji pronásledovat dlouho. Měli sice s sebou dřevěný meč, ale to je spíše na skřety než na srny. Voláme se ženou na Jindru a nic. Po dalších pěti minutách je jasné, že nás buď neslyší, nebo se schovává. Je zajímavé, že první reakce je téměř vždy “až tě najdu, přetrhnu tě jako hada!” :). No nic, tak se dělíme a jdeme ve směru, který nám určily děti, voláme a hledáme. Děvčata vyslýchají děti, jak to bylo. Dozví se dokonce, že Jindra nebo Hafina dokonce na srně jeli. Důvěra v tento zdroj informací tím značně poklesla a je mi celkem jasné, že o tom, kde Jindra šel, nevíme zhola nic.

Po první spíše zuřivé emoci se většinou uklidním. Panika je zbytečná. Vzpomenu si, jak Jindra lozil po hradní zdi na Starém Jičíně cca 8 metrů nad terénem. To jsou situace, kde to, co se stane, není pod mou kontrolou. Extra panika, křik a jiné reakce to maximálně zhorší a zásadní je netvořit si obrazy toho nejhoršího, protože prostě nenaděláte nic. Děti mají také pud sebezáchovy. Musí ho mít, jinak bychom jako druh nepřežili.

Jindru hledáme dalších cirka 40 minut. Dokonce potkáváme i myslivce, který ho neviděl.  Tohle fakt rád nemám, nevíte kam jít. Není moc jasné, že cokoli, co uděláte, má vůbec nějaký smysl. Šel tam? Nebo tam? Už je doma? Co když se mu něco stalo (tohle uvažování silně potlačuji)? Trocha zoufalství. Strachu z toho, že přijde šero. Nejčernější scénář, který si dovolím řešit, je tento. Jindra se ztratil. Uvědomil si to, a protože ví, že se nemá co trhat od skupiny, tak se raději schovává, protože se bojí, že se budeme zlobit. To jsem jednou babičce taky udělal. Blbé je, že než mu dojde, že je lepší se vrátit, může padnout tma, a to pak nebude legrace.

Nakonec se vracím zpět a jdu k původnímu cíli trasy. Projdu kolem samoty na hřeben kopce a pak ho slyším. Konečně odpovídá na mé volání. Uf. Už je vše dobré. Vítáme se a zvedám tu malou, vyžlatou, zimně nabalenou kuličku do výšky.

Došel téměř až k původnímu cíli trasy. Tam se schoval a chtěl nás překvapit. Grrr.

Co však teď?

Trest? Velké hubování? Domácí vězení? Chození na vodítku? Domluva? Funguje to?

Nejsem 100% dobrý rodič, který by nikdy nepoužil fyzický trest. Někdo to umí i bez nich, ale když vidím, že naše děti ublíží dětem druhých nebo sobě navzájem, tak to prostě není O.K. a někdy rychlá reakce je prostě řešení. Asi to jde i jinak. Psychologické drcení dětí mi přijde mnohdy horší, než dostat “po prdeli”. Nemám však žádnou potřebu své děti lámat do absolutní poslušnosti, v 6ti letech už přece jen mají trochu odpovědnosti za vlastní osud, mají vůli a musí umět jednat i sami a nést následky.

Proto se Jindry ptám, zda je to v pořádku a pak, co udělal špatně. Říkám mu, že jsme ho hledali, že maminka se opravdu bojí, že dlouho běhala po lese a volala ho. Ne, nesmí se vymlouvat na to, že nás ostatní poslali špatně. Ano, měl by se mamince omluvit. A musí mi ukázat, kudy se jde domů. To mě dost zajímá. Chci, aby si mohl “po venku” chodit a prozkoumávat sám. K tomu potřebuje umět vždy najít cestu zpět. Ano ví, co udělal špatně. Neřekl nám, kam půjde.

Doma měl pak ještě další pohovor s maminkou. Máme 100% jistotu, že se znovu neztratí? To tedy nemáme a nikdy mít nebudeme. Zlepší se to? Rozhodne se lépe? Těžko říct. Budeme ho extra hlídat na procházkách? Spíš ne, to je další starost navíc. Musí na to přijít sám. Snad na to už přišel.

Když necháte dětem více volnosti, nemusí to vždy dopadnout dobře. Svoboda možná nezvyšuje jistotu, ale skutečně žít a učit se bez ní nemohou ani děti ani dospělí.