Krátce, rychle a výstižně…
Mockrát děkuji za důvěru všem, kdo mi dali hlas a kdo mi drželi palce.
Palcem, hlasem či lajkem na Facebooku to nekončí. Potřebuji nejen Váš hlas, ale také Vaši skutečnou podporu.
Máme stejný směr, před sebou stejný, kopec práce a předseda je pouze první mezi sobě rovnými, žádný kouzelník a spasitel.
Jedině společnou trpělivou prací, zabráníme dalšímu pomalému odkrojování kousíčků ekonomických i občanských svobod.
Pojďte do toho se mnou!
Dosluhující premiér se dojemně vyjádřil k 17.11.
V podobném duchu se vyjádřila spousta vážených osobností.
Ve velmi podobném duchu se pak ty stejné osobnosti podivují nad tím, jak je možné, že občané navolí bývalé komunisty zpět do parlamentu a co jsme to za národ.
Po ovoci, ne po tweetu, však poznáš strom.
Ministerstvo Práce a Sociálních Věcí (které měla celé 4 roky pod palce zrovna Bohuslavova kolegyně), uzavřelo takovou smlouvu, že její vypovězení vlastně pomůže firmě co jim práci nedodá. A to tak, že více než pomůže.
Ten co smlouvu nesplní vydělá extra 300 miliónů ročně od daňových poplatníků.
Otázkou pro Bohuslava je, zda ta neuzavírat takové smlouvy (a mnohé podobné akce), by nepomohlo nekompromisně uhájit svobodu a demokracii více, než to že na ni včera myslel na Národní třídě.
Otázkou pro občany pak je, zda maskáče a maskovaní komunisté v parlamentu jsou ta správná alternativa k minulým papalášům.
A otázkou pro Svobodné je, zda dokáží za 4 roky uvést v život opravdovou alternativu, která nabídne uvěřitelnou schopnost změnit aktuální systém tak, aby si s penězi a právy občanů nevytíral zadek.
Smát se Sobotkovi umíme všichni. Dokážeme být lepší?
Další krok k jednotnému EU superstátu. Začíná proces tvorby EU armády. Díky VB, Irsku, Dánsku, Portugalsku a Maltě, že do toho nešli. Česká vláda, již fakticky bez mandátu, do paktu samozřejmě vlezla. Salámová metoda proměny EU ve federaci pokračuje. 🙁
Do detailních technikálií zatím nevidím, vznik dalšího velení ozbrojených sil považuji za
a) zdvojování struktur (naše armáda bude současně koordinovat postup s NATO a současně s PESCO, či jeho nástupcem)
b) další tiché budování EU federace a oslabení práv států
c) velmi nebezpečné i v kombinaci s návrhy předsedy evropského parlamentu, na zdvojení evropské daně (http://www.express.co.uk/news/world/878980/Brexit-news-EU-tax-latest-Antonio-Tajani)
Podaří se novému českému premiérovi, z tohoto paktu odejít? Bude to vůbec řešit?
Tohle je zásadnější, než hra o výbory. Bavíme se o další centralizaci EU o další ztrátě suverenity ČR. A o nemožnosti ji z byrokratického molochu jednou proměnit v malý a úsporný stát.
9. zasedání v kostce.
Spor o čínskou “pandu”.
Hejtman uvažuje nad novou krajskou nemocnicí (až tak, že by mohla být i v průmyslové zóně Holešov – kuloární drby, popravdě)
Dotace, dotace, dotace. A koncepce abychom na dotace mohli žádat.
Rozhodnost. Tvrdost. Dravost.
Vlastnosti, která lidé v lídrech chtějí a oprávněně. Nerozhodný šéf umí udělat ze života peklo. Nerozhodný manažer frustruje všechny, kdo čekají na jeho vyjádření. Nerozhodný náčelník nedá včas rozkaz k útoku na mamuta a kořist odejde. Je to v nás. Chceme rázné vůdce.
A když voliči něco chtějí, politici musí dělat, že takoví jsou. A pak tvoří takové twíty.
Nic proti Petrovi Fialovi, beru ho jen jako příklad.
Jaké rozhodné kroky? USA Kima vojensky odstraní?
Pokud KLDR jaderný arzenál má, tak vojenská akce proti KLDR = velká šance, že Soul bude srovnaný se zemí jadernou bombou. Pokud KLDR jaderný arzenál nemá, tak má konvenční primitivní zbraně, ale pořád bude schopna i během krátké doby zasypat Soul (je od válečné hranice několik desítek km) velkým množstvím střel a způsobit brutální škody. Ano, KLDR pak prohraje. USA, Čína a Jižní Korea budou mít na krku desítky miliónů uprchlíků, mrtvých a zbídačenou zemi, kterou budou muset řešit. Hodně štěstí …
Pohrozíme Kimovi sankcemi?
Nemělo to zatím efekt na Kubu, Rusku, KLDR doteď. Respektive efekt to má běžní obyvatelé ztratí jakýkoliv kontakt s ostatním světem, špičky se ke svému luxusnímu zboží dostanou. Země bude ještě více hospodářsky trpět.
Poprosíme teda Kima, aby se vodíkové pumy vzdal? A Kim je uplný pitomec?
Není, tak se jí nevzdá.
Jsou situace, kdy rozhodné a tvrdé je právě přiznat pravdu. Štve nás, že Kim je pravděpodobně masový vrah a v podstatě válečný zločinec, který má jaderné zbraně? To máme hodně blbé, protože bez utrpení mnoha miliónů Korejců se to moc změnit nedá. Naštěstí pro nás je nemá důvod použít, dokud se ho “východ” či “západ” nepokusí odstranit. A tak budeme muset kousnout nespravedlnost a smířit se s ní. Můžeme leda maximálně obchod s KLDR uvolnit a doufat, že co nejvíc jejich občanů uvidí, že svět ve kterém žijí je špatně a pokusí se ho změnit.
Nehledě na to, že tenhle problém řeší stratégové, vojáci a politici, kterých se přímo týká a když moc nejsou schopni to zásadně posunout, tak my z ČR to za ně opravdu nevyřešíme.
Pokud nechceme aby naši politici psali takové nesmysly, pak to po nich přestaňme chtít. Dokud jim za rádoby tvrdost budeme tleskat, budou rádoby tvrdí.
… kdy mě překvapil hlavně Richard …
Vracím se domů. Posledních tak 8 dní jsem spal daleko méně než třeba. V práci se najednou objevilo množství urgentních projektů. Do toho Svobodní. Hledá se cestu jak budou postupovat dále. Nejsem sice v republikovém předsednictvu, ale teď je čas, kdy všichni musí k veslům. Představení „Tisícovky pracujícím“. Do toho atmosféra, kde jakákoli chyba je brána za záměr a konspiraci. Také partneři v Anglii mě najednou potřebují na prezentace a řešení nových a dávno uspaných věcí. Rozjíždění nových provozů. Dvě cesty do Prahy a zpět, víkendový workshop. Vstávání v pražském hotelu ve 3:30. Strategie kam s firmou dále. Velké plány. Člověk nebojuje na dvou, ale asi tak šesti frontách současně. Ale jo, jde to. To není stížnost, za většinu těch událostí si mohu sám. Chtěl jsem to tak, nebo jsem si to tak vybral.
Vracím se tedy domů kolem půl sedmé, uspíšil jsem odjezd z Prahy o hodinu, chtěl jsem dětem ještě číst před spaním a vidět je.
Doma shodím věci a šup. Vhuíííí. Náhlý vír do úplně jiného světa. Poskakování … „Tatí, tatí!“ “Zvedni mě, zvedni mě!” Kluci na mě hopsnou. Záplava informací. Co, kdo komu udělal, jak se sáňkovalo. NAPADL SNÍH! Jindra byl na závodech v judu! Tim trefil někoho kuší! Geralt mezitím nenápadně brakuje věci v pokojíčku svých starších bratrů. Mlčím, nechci mu to kazit, krásně se u toho směje. Reakce přijde později sama …
Co bych to byl za tatínka, kdybych ze služební cesty nedovezl pár milých překvapení. Ok – možná to někdo bere jako formu odpustku, ale já to tak nevnímám. Tentokrát kartičky Pokemonů pro každého. Mamince pralinky. Kluci zatím hrát neumí, ale obrázky zaujmou. Více než bych čekal.
Sedneme si k celorodinné večeři, jedna z příjemných tradicí, založena a udržována mým otcem. Záplava informací pokračuje. Jindra mi ukazuje medaili ze závodů v Judu. Dost mě to překvapilo (i Stáňu), že se mu zadařilo. Je přeci jen spíše lehký a při tréninku nedává tolik pozor, je nesoustředěný. Nicméně, vyhrál tři zápasy. “První vyhrání z kapsy vyhání, nesmíš se teď přestat snažit!” Paní trenérka, říkala, že při zápasech se soustředil více než obvykle a byl daleko více urputný. To sedí, to je jeho docela dominantní vlastnost. Richard mi popisuje jak sáňkovali, kdo se na koho převrátil a kde se kdo bouchnul.
Kluci si mezi lžičkami jídla prohlíží Pokémony, samé otázky. Co umí ten, co tenhle, co to znamená – “Sprej devoluce”? Jak to mám vědět já? Ale samo, že něco vím, v hrách se tatínkové nenechají zahanbit, tak snadno. Jindra našel Pokémona s nejvyšším počtem HitPointů. Timur našel svého nejoblíbenějšího a jeho evoluci. Babička má pocit, že děti nemluví jazykem jejího kmene.
Á do postel! Dneska se toho událo opravdu hodně.
Riška se na mě nakonec podívá, radostně říká – spíše několikrát opakuje. To je u nás v překotné komunikace potřeba. „Tati, tati. Víš co se dneska stalo? Jindra měl dneska fakt dobrý den tati. Skvěle jsme sjeli kopec. Vyhrál medaili. Postavil jsem mu domeček z Lega a pak našel dobrého Pokémona!“ Richard byl vážně nadšený, úplně mu svítila očička, jak mi to popisoval. Měl za bratra upřímnou radost. Taková přímá radost, z toho, že se bratrovi daří mě opravdu překvapila.
Radost z úspěchu druhého, to se často nevidí. Moc dobře se nám pak usínalo. Teda mě. Kluci si potmě pod peřinou hráli na to, že jsou v tanku. Timur a já jsme usnuli jako by nás do vody hodil.
Pan ministr Babiš tvrdí, že státní rozpočet v roce 2016 bude vyrovnaný, nebo přebytkový. Doufejme, že to tak dopadne a že se nepodaří vládě peníze na “sílu” utratit před koncem za cokoli, co se dá stihnout koupit.
A pokud to opravdu dopadne vyrovnaně, tak je to jedině dobře. Dokonce velmi dobře. Není pro mě ani příliš podstatné, zda za to ministr může nebo ne. Je možné že klesly investice, že se nevyčerpalo něco co se vyčerpat mělo, že výběr daní stoupá díky rostoucí ekonomice, že je to prostě naše štěstí, že navzdory plánu na schodek 60 miliard, to skončí možná i přebytkem.
Já si z toho vezmu to nejlepší co mohu. Považuji za skvělé to, že se do vědomí lidí dostane informace, že státní rozpočet může být vyrovnaný a nezboří se nám tu republika. Pomalu jsme se totiž dostávali do jakési normálnosti schodků kolem 100 miliard a bralo (a stále bere) se to jako normální stav, který je přeci všude jinde běžný. Navíc máme nízkou dluhovou službu a tak, to, že další genera zadlužujeme více a více je přeci zcela ok.
Dnešní stav (pokud vydrží) je skvělý příklad a tím pádem bude možnost zvýšit tlak na to, aby státní rozpočet zůstal vyrovnaný i v dalších letech.
Všiml jsem si článku, který o nás napsaly HN, a napsal jsem panu Bartoníčkovi email. Protože se článek šíří sítěmi, tak můj email, dám i zde.
Vážený pane Bartoníčku,
Zdravím Vás. Děkuji za článek o naší poměrně úspěšné kampani.
Je mi líto, že Vás osobně neznám, tím pádem nevím jak nejlépe vyjádřit jednu podstatnou myšlenku. Snad to tedy nenapíšu tak, abyste to pochopil špatně, nebo jinak než jsem to zamýšlel.
Vím jste novinář, nemáte čas do detailu řešit relativně nepodstatné věci marginálního charakteru, jako jsou krajské volby ve Zlíně (žádný sarkasmus, naprosto si jejich důležitost vzhledem k světovým událostem uvědomuji).
Svobodní a Soukromníci měli možná nejpropracovanější program. Propracovaný, detailní, techničtěji orientovaný. Myslím, že kampaň zdaleka nebyla o jednom obličeji a koštování.
Svobodní a Soukromníci museli v kampani přitáhnout voliče, to jste dobře popsal v článku. Billboardy, šlágrování a spol.
Zde jsou odkazy na program, abyste si mohl udělat rychlý obrázek
http://zlinsky.spolecne2016.cz/deset-duvodu/#jedna
Řešili jsme detaily jednotlivých regionů
http://zlinsky.spolecne2016.cz/regiony/
http://zlinsky.spolecne2016.cz/regiony/kromeriz/
Až na detaily do jednotlivých témat, kterých je přes 80 …
http://zlinsky.spolecne2016.cz/v-poslednich-letech-nas-trapi-sucho-2/
Komunikovali jsme online http://zlinsky.spolecne2016.cz/#novinky
Program jsme razili hlavně v tiskové komunikaci – materiály do schránek, kuchařka, noviny, závěrečný leták. Krajská témata a jejich řešení se prostě na jednoduchá hesla moc nehodí.
Bohužel kraje jsou vzdálené prakticky všem včetně novinářů veřejnoprávních médií, o čem jsem krátce psal zde – https://www.pajonk.cz/2165/krajske-volby-nejtezsi-pro-volice-poskozuji-viru-v-zastupitelskou-demokracii/
Píšete noviny pro náročnější čtenáře, což je záležitost nelehká, budete-li cokoli řešit v krajské politice a budete-li mít chuť jít lehce pod povrch, rád Vám budu příště jakkoli nápomocen.
Opravdu bych nerad, aby volby do krajů (a jiné) rozhodovaly právě jenom rozdané koblihy.
S pozdravem,
Tomáš Pajonk
Na obrázku je cena za vítězství o nejpřesnější sek z Hornovsackých mysliveckých slavností. Sekera se úplně na rozhodování, která koncepce je užitečná nehodí, ale umět něco utnout a být přesný, docela ano.
V článku „Kraj? Ušetřme ho papírování!“ jsem popsal, jak Kraj utrácí za pořizování rozsáhlých, ale naprosto zbytečných a někdy i škodlivých „strategií“ a „koncepcí“.
Mohlo to vyznít tak, že považuju veškeré strategické dokumenty za zbytečné. To si však nemyslím. Ty užitečné ale mohou vzniknout jedině zdola nahoru, a to tak, že se několik obcí se ze své vůle dohodne, že v něčem budou postupovat koordinovaně. A aby mohly spolupracovat, pořídí si na ten konkrétní problém nástroj v podobě strategického/taktického dokumentu.
Na takový dokument pak budou mít obce určité požadavky – totiž, aby jim v té společné práci skutečně pomohl.
To se o strategiích a koncepcích, které chrlí kraje v současnosti, říct nedá. Bez obalu – jsou to stohy papírů popsané žvásty.
Je také třeba, aby potřebnost pořízení strategie byla prověřená tím, že obce je budou ochotné zaplatit ze svých rozpočtů. Především v menších obcích totiž existuje živá (někde vyloženě okamžitá) zpětná vazba zastupitel-občan a zastupitelé jsou nucení potřebnost takové investice konfrontovat s postojem lidí. To se o vztahu krajský zastupitel – občan skutečně říci nedá.
Kraj může obcím, které hodlají spolupracovat, poskytnout své odborné kapacity, zprostředkovat zkušenosti z obdobných projektů, případně zapůjčit prostory nutné pro jednání.
Že na takové záležitosti v obecních rozpočtech nejsou prostředky? Nejsou, ale budou. Veškeré strategie a koncepce, které kraj musí tvořit ze zákona a kterým se nelze vyhnout, zredukujeme na absolutní minimum, aby byl zákon čistě formálně naplněn. Ušetřené prostředky půjdou podle jednoduchého a transparentného klíče do obecních kas. A stejným způsobem pošleme obcím všechny peníze, které dnes kraj posouvá dolů přes neprůhledný a neefektivní krajský dotační systém.
Kraj si hraje na malou EU a my umožníme obcím, aby z této zlínské EU vystoupily.
Mám rád přírodu. Chci ji chránit. Dlouhodobá snaha některých aktivistů, devastující přirozenou snahu lidí o soužití s přírodu, je špatně.
“Ochránci přírody chtějí kvůli hynoucím rysům, vlkům a další zvěři omezit v noci rychlost aut na Valašsku. Policie je spíše proti, rozhodne Zlínský kraj.”
Zde zajímavá reakce jednoho z diskutérů, hlavně její konec, který doporučuje lidem aby si sebrali své sakypaky a moc v CHKO nevadili 🙁
Jaké je k tomu mé stanovisko?
Toto omezení rychlosti bych nepodpořil.
K poslednímu odstavci – ten mě celkem namíchl. Pane, děkujeme milostivě, že jsme měli šanci se odstěhovat!
Lidé v Beskydech žijí po staletí. Nikdo se jich neptal, zda chtějí CHKO. Měli tady pole, domy, chalupy, rodiny. Pak někdo řekl šup a jste v CHKO. Podle toho pána si to tedy měli rozmyslet, prodat domek a jít třeba do Ostravy, když chtějí normálně žít. Proč? Protože vláda podepsal nějaký papír a omezila jejich životy? Tak měli opustit vesnice, které založili jejich předkové, nebo se smířit s tím, že oni prostě budou mít omezený život oproti jiným občanům?
CHKO je krásné, ale oni nám v něm žijí i lidi! Já bych moc chtěl, aby tam mohli skutečně i zůstat a hospodařit. Nechci aby nám tu zbyl naleštěný, dotovaný, skanzen, bez skutečných (a modernizovaných, nejen romantických) Valachů.