15. zastupitelstvo Zlínského kraje: „Budiž nový špitál!“ Teda aspoň ty pozemky…

Patnácté zasedání. Z mlh powerpointů se vynořila nemocnice. Je to báječný nápad, žádné, ale vůbec žádné nevýhody tam nejsou, vše je super cajk, alespoň to říkají všichni hejtmanovi muži (i ženy, nebojte se). ANO v čele s panem Pustějovským už ale nebaví být oráni a vláčeni stylem řízení Jiřího Čunka a dávají to hejtmanovi trochu sežrat.

Jak jsme hlasovali my?

1. PRO : Volba přísedících Krajského soudu v Brně (číslo tisku 0919-18Z)

Formální záležitost / technikálie

2. PRO : Kontrola plnění usnesení Zastupitelstva Zlínského kraje (číslo tisku 0924-18Z)

Formální záležitost / technikálie

3. PRO : Zprávy o činnosti výborů Zastupitelstva Zlínského kraje (číslo tisku 0925-18Z)

Formální záležitost / technikálie

4. PRO : Změny ve složení výborů Zastupitelstva Zlínského kraje (číslo tisku 0910-18Z)

Formální záležitost / technikálie

5. PRO : Darovací smlouva (číslo tisku 0878-18Z)

Kraj daruje myslivcům 3 klece původně použité na odlov prasat v území zamořeném africkým morem prasat.

6. PRO : Dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace s městem Valašské Klobouky a obcí Jablůnka (číslo tisku 0879-18Z)

Posun termínu nákupu techniky pro hasiče, způsobený dodavatelem.

7. PRO : Dodatek č. 1 ke smlouvě se SH ČMS – Okresním sdružením hasičů Vsetín (číslo tisku 0920-18Z)

20 tisíc Kč pro hasiče na nákup kontejneru k uskladnění vybavení.

8. PRO : Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje – dodatek č. 1 ke Smlouvě o poskytnutí dotace (číslo tisku 0881-18Z)

Posun termínu – výstavba hasičárny v SPZ Holešov – důvod: prodlení projektanta.

9. PRO : Zdravotnictví – hospodaření nemocnic založených Zlínským krajem (číslo tisku 0887-18Z)

Zastupitelé jsou na každém zasedání informovaní o aktuálních ukazatelích hospodaření krajských nemocnic. Opět je vše v černých číslech. 

10. ZDRŽELI SE : Změna stanov nemocnic a. s. (číslo tisku 0891-18Z)

Změna stanov krajských nemocnic, kvůli změně zákona, která znamená to, že od poloviny ledna 2019 volí třetinu dozorčích rad zaměstnanci. Problematické je to, že zatím neexistuje představa, jak zajistit, aby v dozorčích radách byli s jistotou zástupci opozičních stran.

11. PRO : Zdravotnictví – účelová neinvestiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje (číslo tisku 0889 – 18Z)

Schválení prostředků pro nemocnice Valmez a KNTB – na částečnou úhradu nákladů spojených s předáváním údajů do Národního onkologického registru.

12. PRO : Zdravotnictví – služby obecného hospodářského zájmu – vyrovnávací platby na rok 2019 (číslo tisku 0888-18Z)

Finance na zajištění lékařské pohotovostní služby.

13. Zdravotnictví – NOVÁ BAŤOVA NEMOCNICE ve Zlíně-Malenovicích (číslo tisku 0971-18Z)

Hlasování bylo rozděleno do čtyř:

ZDRŽELI SE: odvolání prohlášení ve znění: „Investorem I. etapy centrálního objektu – nové budovy pro interní obory, bude Zlínský kraj za předpokladu, že Krajská nemocnice T. Bati, a. s., se sídlem Havlíčkovo nábřeží 600, 762 75 Zlín, IČ 27661989: 1. dokončí jako investor 0. etapu – přípravu území, 2. zajistí financování pořízení lékařské technologie a vybavení v rámci 1. etapy centrálního objektu – nové budovy pro interní obory“ 

V této fázi vývoje úvah, jak dál s nemocnicí ve Zlíně, si nepřejeme zastavení prací v původním areálu KNTB.

Tomáš Pajonk: PRO, Helena Lasztovicová: ZDRŽELA SE: schválení: 1. nabytí pozemků od jejich vlastníků do vlastnictví Zlínského kraje dle přílohy č. 0971-18Z-P02

Nákup pozemků pro zvažovanou novou nemocnici v Malenovicích. Tomáš Pajonk svůj souhlas komentuje v článku na TOMTO ODKAZU.

ZDRŽELI SE: zřízení “Výboru pro výstavbu NOVÉ BAŤOVY NEMOCNICE” Zastupitelstva Zlínského kraje

ZDRŽELI SE: pověření Rady Zlínského kraje přípravou investičního záměru výstavby NOVÉ BAŤOVY NEMOCNICE ve Zlíně-Malenovicích

Zde existovaly značné obavy, že si Rada případný souhlas vyloží “extenzivně” a s krajským Zastupitelstvem se nebude párat už vůbec. 

14. PRO : Úprava příjmů a výdajů rozpočtu Zlínského kraje (číslo tisku 0909-18Z)

Pojem „opatření“, respektive „úprava“, může v laikovi budit zdání, jakoby snad někdo něco aktivně s rozpočtem dělal (například hledal úspory). Ale tak to není. Ono je potřeba mít rozpočet permanentně v souladu s aktuálními změnami v utrácení a příjmů. Je to tedy ryze pasivní propsání aktuální situace do rozpočtu.

15. PRO : Porušení rozpočtové kázně (číslo tisku 0852-18Z)

Zanedbatelná záležitost

16. PRO : Majetkoprávní úkony (číslo tisku 0906-18Z)

Žádný ze schvalovaných majetkoprávních úkonů nebyl problematický.

17. PRO : Nabytí nemovitých věcí do vlastnictví Zlínského kraje (číslo tisku 0907-18Z)

Žádný ze schvalovaných majetkoprávních úkonů nebyl problematický.

18. PRO : Převody nemovitých věcí z vlastnictví Zlínského kraje (číslo tisku 0908-18Z)

Žádný ze schvalovaných majetkoprávních úkonů nebyl problematický.

19. PRO : Doprava – dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí účelové neinvestiční dotace z rozpočtu ZK – KOVED, s. r. o. (číslo tisku 0875-18Z)

Navýšení provozní dotace o 240 tisíc Kč z důvodu změn ve způsobu vyplácení odměn.

20. PRO : RP11-19 BESIP Zlínského kraje – rámec programu (číslo tisku 0877-18Z)

1.219.000,- Kč na 2019: převážně přechody pro chodce, zpomalovací prvky, provoz dopravních hřišť,…

21. ZDRŽELI SE : Dodatek č. 1 ke Smlouvě o závazku veřejné služby a vyrovnávací platbě – Technologické inovační centrum s. r. o. (číslo tisku 0915-18Z)

Opožděný start projektu, zpoždění v čerpání. V každém případě máme odpor ke všem projektům, které křiví tržní prostředí, ke všem projektům v duchu “služby “zdarma” pro firmy”.

22. PRO : Aktualizace č. 2 Zásad územního rozvoje Zlínského kraje (číslo tisku 0914-18Z)

Aktualizací nevzniká žádný nový zásadní problém v území.

23. ZDRŽELI SE : RP02-19 Program na podporu obnovy venkova a RP18-19 Program na úpravu lyžařských běžeckých tras ve Zlínském kraji – rámec programu (číslo tisku 0905-18Z)

Přes 49 miliónů, které pošle Kraj obcím v rámci “podprogramu na obnovu venkova”. To však pouze na projekty k řešení problémů, které nejčastěji označovali starostové obcí v dotazníku, který jim Kraj poslal. To je samozřejmě metodicky naprosto zvrácené. Představte si, že jste starosta/starostka obce, která pasivně nečeká na nějaký dotační titul a například dětské hřiště si již opravila z vlastních prostředků. Nyní by potřebovala obec na něco jiného, co v anketě nevyhrálo, protože většina obcí označila za zásadní problém třeba tyto opravy dětských hřišť. Náš návrh je poslat peníze obcím podle jednoduchého klíče. Obce nejlépe ví, do čeho potřebují investovat. Není vůbec potřeba, aby starosty vodili na vodítku krajští radní. Kromě tohoto se současně hlasovalo o výdaji 800 tisíc Kč na úpravu běžkařských tras.

24. PRO : RP01-19 Podpora vodohospodářské infrastruktury – rámec programu (číslo tisku 0867-18Z)

21,5 miliónu Kč na investice: kanalizace, vodovody.

25. PRO : Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Zlínského kraje – změna č. 70 včetně aktualizace části kanalizace obce Valašské Příkazy, změna č. 71 a aktualizace vodovodů obce Březnice  (číslo tisku 0863-18Z)

Změny v obcích Študlov (původně kanál do ČOV v Příkazech, nyní vlastní ČOV), Zlobice (měl být výtlak z Bojanovic do ČOV ve Zlobicích, teď vlastní ČOV), Březnice (chyba v PRVKZ dokumentaci – vodojem chybně uveden jako stávající, ale má se teprve postavit)

26. Tomáš Pajonk: ZDRŽEL SE, Helena Lasztovicová: PROTI : RP04-19 Podpora ekologických aktivit v kraji – rámec programu  (číslo tisku 0864-18Z)

Náš postoj popisuje Marek Štěpán v článku ZDE.

27. ZDRŽELI SE : RP08-19 Podpora včelařství ve Zlínském kraji – rámec programu (číslo tisku 0865-18Z)

1,5 miliónu Kč. Zbytečné a neefektivní. Komentovali jsme již v minulém roce ZDE.

28. ZDRŽELI SE : RP17-19 Podpora zmírnění následků sucha v lesích – rámec programu (číslo tisku 0866-18Z)

Jako vloni. 10 miliónů korun. Neefektivní. Komentovali jsme již v minulém roce ZDE.

29. PRO : Akční plán rozvoje sociálních služeb ve Zlínském kraji pro rok 2018 a rok 2019 – aktualizace Akčního plánu a příloh (číslo tisku 0868-18Z)

V podstatě spíše administrativní úpravy.

30. PRO : Projekt “Podpora a rozvoj vybraných sociálních služeb ve Zlínském kraji”  (číslo tisku 0870-18Z)

V rámci zajištění dostupnosti soc. služeb na rok 2019 se ze “zásobníku” do střednědobého plánu přesune několik subjektů.

31. PRO : SOC01-19 Program na podporu sociálně zdravotních aktivit – rámec programu (číslo tisku 0871-18Z)

Nově se z tohoto balíku bude financovat i edukace rodin, které pečují o své blízké. Zájemci prý jsou, jen se nedostávají k potřebným informacím. Předpokládáme, že se do toho odbor obuje a zanedlouho budeme mít letáčky do ambulancí obvodních lékařů. Dále se hlasovaly různé aktivity jako byl Cool důchodce, dárci krve, atd.

32. ZDRŽELI SE : RP06-19 Program na podporu akreditovaného dobrovolnictví a RP07-19 Program na podporu nestátních neziskových organizací v oblasti prevence rizikových typů chování – rámce programů  (číslo tisku 0922-18Z)

Dobrovolnictví 500 tisíc, prevence 700 tisíc. U dobrovolnictví se přispívá se na dobrovolnictví. Platí se z toho supervize, cestovné, školení nových dobrovolníků, přenádherná trička s potiskem,… Je to zbytečně složité. 

33. ZDRŽELI SE : RP19-19 Program na podporu škol a školských zařízení v oblasti prevence rizikových typů chování – rámec programu (číslo tisku 0893-18Z)

706 tisíc. A nejsme si jistí, že přínos odpovídá administrativní náročnosti programu.

34. PRO : Školství, kultura – Dodatky smluv o poskytnutí návratné finanční výpomoci pro dotační projekty příspěvkových organizací (číslo tisku 0767-18Z)

Upravování výše návratné finanční výpomoci – projektové přípravy.

35. PRO : Školství – dodatek ke zřizovací listině (číslo tisku 0895-18Z)

Formální záležitost / technikálie

36. ZDRŽELI SE : Individuální podpora 2018 – sekce MLÁDEŽ A SPORT (číslo tisku 0900-18Z)

mega pro fotbalový klub zlín, z.s. na lampy na Vršavu, 700 tisíc do Karlovic na biatlon (SKB Velké Karlovice, z.s.)

37. ZDRŽELI SE : Rámce programů 2019 – sekce MLÁDEŽ A SPORT (číslo tisku 0904-18Z)

23 milióny Kč. Máme zcela jinou představu o rozdělování peněz do sportu a jiných volnočasových aktivit mládeže.

38. Tomáš Pajonk: ZDRŽEL SE, Helena Lasztovicová: PRO : KUL01-19, KUL03-19, KUL05-19 KULTURA – programová podpora – rámce programů  (číslo tisku 0902-18Z)

11.450.000,- Kč. Opět – naše představa o rozdělování peněz je zcela odlišná.

39. ZDRŽELI SE: Fond Zlínského kraje, sekce: KULTURA – individuální podpora 2018 (číslo tisku 0927-18Z)

Filmovce v Hradišti se zasekl jeden z přítokových penězovodů (financování EU 1,7 mil.) a tak pochopitelně hledají záplaty. Návrh zvýšit dotaci od kraje z 1 mega na mega dvěstě tisíc. Nic proti Filmovce, avšak tlačte primárně na soukromé sponzory. Měkký a snadno získatelný polštář erárních peněz může nakonec znamenat tvorbu samoúčelného monstra. 

40. PRO : Zpráva o činnosti Rady Zlínského kraje za období mezi 14. a 15. zasedáním Zastupitelstva Zlínského kraje (číslo tisku 0926-18Z)

Formální záležitost / technikálie

 

tomas-pajonk_malyportret

Ing. Tomáš Pajonk

Helena Lasztoviczová portrait2

Helena Lasztoviczová

Evropská armáda vs NATO

Před nedávnem se francouzský prezident Macron opět vyjádřil na adresu společné Evropské armády. Podle něj ji Evropa potřebuje, aby se mohla ubránit Číně, Rusku, nebo i USA. Není sám, v EU a hlavně v evropském parlamentu roste pro tuto variantu podpora. Co by ovšem pro nás vytvoření společné armády znamenalo a jak do toho zapadá NATO? V diskusi následující vstup ČR do Unijního projektu Evropské armády (PESCO) se ozývalo mnoho tvrzení: že s tím NATO nemá problém a naopak to podporuje. Že v obraně proti perspektivní „ruské hrozbě” se nedá spoléhat na USA, které přeci za Trumpa své Evropské spojence hodily přes palubu a navíc jsou pro-ruské, a proto se EU musí vymezit sama pod vedením „proti-ruského” Německa a Francie. Že je PESCO pouze nevinnou „spoluprací pro efektivitu” a nemá žádný politický přesah.

To vše se ale v následujících týdnech ukázalo být propagandistickým domečkem z karet, který zbořila záplava nových faktů. Vezměme si to popořadě. Nejprve NATO.

NATO vítá obrannou spolupráci v EU, ale ostře se vymezuje proti konkurenčnímu PESCO

Apologeti PESCO donekonečna kopírovali Stoltenbergovu první reakci na vznik PESCO, kterou zformuloval jen pár hodin po oznámení EU. Stále dokola bylo slyšet izolovanou jednu větu, podle které „NATO” – ústy Stoltenberga – „vítá PESCO protože věří že může posílit evropskou obranu, což je dobré dobré pro Evropu ale i dobré pro NATO. Silnější evropská obrana má také potenciál pomoci se zvýšením výdajů na obranu, poskytnout nové schopnosti a zlepšit sdílení zátěže uvnitř Aliance. Takže takto může posílit evropský pilíř v rámci NATO.”

Formulace poslední věty, kterou již přetiskl málokdo, je ovšem to kriticky důležité: „v rámci NATO”. Na to ovšem Stoltenberg bezprostředně navázal pasáží, která se již k PESCO staví obezřetně a kterou z apologetů PESCO nezveřejňoval již takřka nikdo:

„Vítám také fakt, že mnoho evropských vůdců zdůraznilo nebo podtrhlo důležitost toho, aby byla evropská obrana rozvinuta způsobem, který nebude soupeřit s NATO, ale bude NATO doplňovat.

Nepotřebujeme zdvojení, nepotřebujeme soutěžení, co potřebujeme je spolupráce a evropská obrana doplňující NATO”

Již minule však byla řeč o tom, že Unijní stránky o PESCO obsahují právě překvapivě neskrývanou anti-NATO rétoriku o konkurenci PESCO a NATO:

Tažení za „více Evropy” v obraně je silné. Ale od realizace je zadržují čtyři prvky: (…) zvyk mít „NATO na prvním místě”

To jen podtrhuje fakt, že se Stoltenberg vrátil k téma PESCO a velmi ostře, byť diplomaticky, se proti projektu EU vymezil. NATO je totiž založeno na nutnosti, že v případě evropského konfliktu podléhají vojenské jednotky států NATO spojenému velení NATO. To ale PESCO společně s ostatními panožkami „projektů Euroarmády” podvrací, a Stoltenberg proti tomu varuje:

„Vývoje schopností NATO a EU musí být v souladu. Nemůžeme riskovat že EU a NATO budou mít na armády členských států protichůdné požadavky. Síly a schopnosti vyvinuté na základě iniciativ EU musí být také dostupné NATO, protože máme jen jedny síly.”

Tím vedení NATO naráží na nepochopitelně duplicitní iniciativy PESCO, jako letecké dopravní velitelství EU vytvořené paralelně na bázi Franko-Německé spolupráce bez ohledu na stejný ale starší program NATO (od roku 2006) které zmiňoval minulý článek. Pokud například NATO požádá členský stát aby svůj transportní letoun vyslal na zásobování britské mechanizované brigády v Litvě, ale EU jej požádá aby ten samý transportní letoun vyslal na zásobování francouzských pozorovatelů v Libanonu, co pak?!

NATO nabírá „novou mízu” a již od roku 2014 se snaží napravit tristní stav evropské obrany řadou projektů, od Severoatlantického velitelství až po odstranění byrokratických překážek průjezdu vojenských konvojů. Jak si ale všímá Bloomberg, PESCO vytváří duplicitní velitelskou strukturu kterou snahy NATO podvrací. A šéfka Unijní diplomacie Federica Mogherini otevřeně prohlásila, že se jedná o „Vytvoření vojenských struktur jednajících nezávisle na NATO”.

USA v nové NSC nabízí pevnou obranu Evropy proti Ruské agresi. Německo požaduje appeassement.

Od inaugurace prezidenta Trumpa vysílají špičky západoevropské politiky signály, že se na NATO nedá spoléhat a ve jménu „obrany proti Rusku” se musí vytvořit nějaká forma Euroarmády. Nejvíce otevřeně to řekla Merkelová:

„Doba, kdy jsme se mohli plně spoléhat na ostatní jsou částečně ty tam. Prožila jsem to v posledních pár dnech. My Evropané opravdu musíme vzít náš osud do vlastních rukou.”

Nic ale nemůže být větší klam. Kompletní ruský vojenský program pokročilých tankových termovizních zaměřovačů dodala francouzská firma Thales včetně licencí. Siemens dodnes v Rusku vyrábí turbíny pro sankcionovaný energetický průmysl. 44% Němců podle Bloombergu souhlasí s appeassementem s Ruskem bez ohledu na anexi Krymu. A všichni poslední kancléři vyjma Merkelové jsou s Putinem na jedné lodi – Schroeder sedí v představenstvu Rosněftu a je odpůrcem sankcí za Krym, Kohl prohlásil že anexe Krymu Ruskem „není přijatelná, ale je pochopitelná” a Schmidt prohlásil anexi Krymu za „naprosto pochopitelnou”.

Navíc USA záhy vyvrátily celé to absurdní divadlo, že prý jsou nespolehlivým obráncem Evropy nebo že jsou pro-Ruské. Trumpova administrativa totiž zveřejnila hlavní plánovací dokument Pentagonu, Národní Bezpečnostní Strategii. A v té se poprvé za 25 let udává, že je Rusko soupeř a potenciální hrozba, a je tam jasné zadání posílit US. Army pro obranný boj s Ruskem v rámci evropské části NATO:

„Spojené státy zůstávají pevně oddány našim evropským spojencům a partnerům. NATO jako aliance svobodných a suverénních států je jedna z našich největších výhod nad našimi soupeři, a Spojené státy zůstávají zavázány Článku V Washingtonské smlouvy.

Spojené státy a Evropa budou společně pracovat proti ruské subverzi a agresi … Na východním křídle NATO budeme pokračovat v posilování odstrašující moci a obrany, a podpoříme snahy našich spojenců a partnerů na frontě lépe bránit samy sebe. ”

V roce 2013 Spojené Státy z Evropy stáhly své poslední tanky. Na sklonku roku 2014 jich ale do Evropy vrátily 150 jako reakci na bojové operace úkolových seskupení Ruské armády na území Ukrajiny, a v roce 2017 do Evropy nasadily celou brigádu.

Americký „3. Obrněný Brigádní Bojový Tým”, jak se jmenuje, je umístěn v Polsku (které, společně s Estonskem a Británií plní závazek investovat 2% HDP do obrany) a čítá 4000 bojovníků, 87 tanků a 177 bojových vozidel pěchoty. Jak je na tom ve srovnání Německo? Jeho 9. tanková brigáda, která má také bránit Evropu proti případné ruské agresi a to rovnou v rámci „Sil Velmi Rychlé Reakce”, má pouze 9 bojeschopných tanků a 3 BVP.

Je tedy naprostý nesmysl, že by se na chuť USA bránit Evropu nedalo spolehnout a na jakousi Euroarmádu ano: slovem i skutkem bylo prokázáno, že USA jsou ochotné bránit Evropu včetně Vyšehradské 4, kdežto Euroarmáda pod vedením Německa a Francie je neschopná konvenčního boje a navíc je politicky orientovaná na appeassement s Ruskem a angažmá spíše v bývalých západoevropských koloniích.

PESCO má oficiálně cíl vytvořit Euroarmádu salámovou metodou

Minule jsme si již pověděli, jaký je hlavní rozdíl mezi NATO a PESCO: v NATO má každý člen právo Veta a nemůže být k ničemu nucen, PESCO je celé o posunu k Eurofederalizaci kde se rozhoduje “většinovým hlasováním” a v důsledku toho „o nás bez nás” (a leckdy proti našim národním zájmům a hodnotám, viz Směrnice o zákazu zbraní nebo franko-německá podpora palestinských islamistů.) Není přitom pravda, že by NATO slepě poslouchalo Američany – například Polsko a Německo zablokovaly nasazení NATO v Libyi a vynutily si, že když bylo prakticky po boji, Aliance převzala jen koordinační aspekt a svázala unilaterálně zasahující Francii a Británii ruce přísnými pravidly boje.

Ale EU je celá založena na argumentaci, že právo Veta nesmí existovat protože s takovou je jakákoli nadnárodní vláda „neakceschopná”. A proto je vytvoření Euroarmády oficiální cíl vedení EU nejpozději od roku 2015, kdy to vyhlásil Juncker, a zároveň touha Merkelové i Macrona. Jak jsme si přitom pověděli minule, PESCO je předposledním krokem: po založení PESCO stačí když ministři obrany (nebo premiéři) členských států na Evropské Radě odsouhlasí invokaci článku 42(2) Lisabonské Smlouvy a nebude cesty zpět.

Jakékoli takové snahy ovšem po dekády blokovali Britové – slovy britského Europoslance a mluvčího ohledně Obrany, Geoffrey Van Ordena, a slovy tiskového mluvčího Cameronovy vlády:

„To neúnavné postrkování k Euroarmádě musí skončit. Eurokraté vidí každou krizi jako příležitost dále prohloubit centralizující snahy EU. Naše pozice je křišťálově čistá: obrana je národní – nikoli Unijní – odpovědností.”

Oficiální materiál EU ohledně však PESCO potvrzuje, že o nic menšího než o nadnárodní Euroarmádu zcela mimo naši národní kontrolu tu nejde:

„Podstatné je, že národní zvyky v oblasti obrany jsou ještě pořád silné. Členské státy jen pomalu přijímají tezi, že se musí přenést přes model kde je obrana striktně záležitostí národní suverenity.

PESCO neukončí stávající fragmentovanou vojenskou spolupráci, ale přinese vyšší úroveň politických ambicí a postupný proces integrace který vytvoří kladný kruh ve vývoji a provozování budoucích Evropských obranných schopností.”

Jelikož Británie z Eu odchází, Juncker, Německo a Francie mají žně. Slovy Federicy Mogheriny:

Dnes máme politický prostor prosadit věci, které v minulých letech nebyly proveditelné.

Oficiální materiály EU ohledně „bezpečnostní spolupráce” PESCO tak obsahují i tuto klíčovou klauzuli:

„Nemůže být žádná Evropská obrana bez společného vnímání hrozeb. EU tedy musí jasněji definovat své strategické zájmy a prostředky k akci. Evropská Rada by měla dát silný mandát HR/VP navrhnout novou a širokou Unijní strategii zahraniční a bezpečnostní politiky.”

Všimněte si prosím – strategické „zájmy EU” coby samostatné, suverénní entity, nikoli „zájmy členských států” jako ČR. „Unijní zahraniční a bezpečnostní politiku” – nikoli „zahraniční a bezpečnostní politiku členských států” jako ČR. To všechno mluví samo za sebe.

Stejně jako byl projekt společné měny, Euro, již od počátku úmyslně zamýšlen tak, že nemůže uspět bez fiskální a daňové unie a tedy likvidaci suverenity členských států v oblasti financí a rozpočtů, i projekt společné obrany, PESCO, je úmyslně od počátku stavěn tak, že v jeho rámci musí být členským státům sebrána suverenita v zahraniční a bezpečnostní politice. A to je útok na samotný základ státu.

Jak totiž trefně konstatují pro-Unijní a pro-PESCO progresivci z redakce Foreign Policy:

Z historické perspektivy vyžaduje zrod národního obranného aparátu existenci nějakého kolektivu, který takovou obranu vyžaduje. Americká Kontinentální armáda vznikla předtím, než podpisem Deklarace Nezávislosti vznikly USA. Záhy po vyhlášení nezávislosti státu Izrael vytvořil premiér Ben Gurion izraelskou armádu a rozpustil ty milice, jež do ní nevstoupily…

Kolektivní obrana je historicky historicky spjata se suverenitou – je v ní zakořeněna a plodí jí.

Suverenita je přitom kvalita, na kterou EU vždy nějak aspirovala a o které v posledních letech cítí, že jí vyklouzává z prstů.”

Toto vyjádření příznivců Eurofederalizace je výstižné a vševysvětlující.

Ano, obrana území byl vždy prvotní znak jakéhokoli státu a nejvyšším posláním státu. Každý stát, který nedokázal ubránit své území, prostě přestal existovat.

Tím, že PESCO oficiálně aspiruje vyrvat členským státům z rukou bezpečnostní a zahraniční politiku a přenést ji na úroveň EU; tím, že je PESCO oficiálně odrazovým můstkem k Euroarmádě skrze Článek 42(2) LS; tím vším tu má vzniknout zcela nový stát.

Stát jménem „Evropská Unie” – kde bude Česká Republika jen ubohou, bezvýznamnou a bezmocnou provincií bez jakékoli možnosti ovlivnit to, co se v ní bude dít.

Oficiální dokumenty EU a PESCO o tom mluví jasně.

Jediná otázka tak zní: uděláme s tím něco teď, dokud nebude „graduálně” ukrojeno tolik pomyslných „koleček salámu”, že již bude pozdě a jak Eurobyrokraté rádi říkají, „nebude žádná alternativa”, nebo ztratíme i poslední zbytky suverenity a kontrolu nad svou vlastní obranou?

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Pozemky pro novou nemocnici ve Zlíně – proč jsem velmi těsně hlasoval PRO

Na 15. zasedání Zastupitelstva Zlínského kraje jsme rozhodovali o tom, zda nakoupit či nenakoupit pozemky pro novou nemocnici ve Zlíně – Malenovicích. Rozhodovalo se i o dalších záležitostech, které se týkají procesu přípravy tohoto investičního záměru. Rád bych ale v tuto chvíli popsal, co vše jsem zvažoval právě v případě svého rozhodnutí o nákupu pozemků. Hlasování doprovázelo také rozdělení bodu na 4 usnesení, kde před rozdělením bodů, jsme byli pro návrh en bloc, domluveni nehlasovat (resp. se zdržet), ve chvíli rozdělení, ale jen nákup pozemků měl už smysl jiný. Rád odpovím na jakékoli dotazy v komentářích.

Prosím také berte v potaz, že jsem nehlasoval o tom, jakým způsobem nám pan hejtman celou akci upekl (místy podivně, jemně řečeno) a nehlasoval jsem pro zrušení staré koncepce a fůzi nemocnic (tam jsem proti – co jednou spojeno bude, už nikdo nerozpojí a nemocnice v Hradišti, Vsetíně, Kroměříži, nesmí doplácet na nemocnici ve Zlíně.

  1. Je nová nemocnice v Malenovicích dobrý nápad? Spíše ano. Navzdory formě obhajoby tohoto plánu. Vycházel jsem z materiálů, schůzek, komunikace s lidmi z více stran, ze své účasti na jednáních dozorčích rad krajských nemocnic a zkušeností s aktéry těchto jednání. Nebudu lhát – v celkovém objemu informací, které vstupují do hry, jde nakonec do značné míry o pocit.
  2. Jak riskantní je pozemky nakoupit?
    Pozemky za danou cenu, v dané hospodářské konjunktuře, při úvěrovém rámci a úrokové sazbě, kterou Kraj má sjednanou, nejsou špatná investice. Při nerealizaci plánu nemocnice hrozí ztráta, ale ne nutně. Někteří vlastníci pozemků však prodávají s příslibem, že zde bude stát jen a pouze nemocnice. V případě, že z jakéhokoliv důvodu na odkoupených pozemcích nemocnice nevyroste, hrozí ztráta důvěry v případných dalších budoucích nákupech pozemků Krajem nebo složitý (až nereálný) zpětný odkup.
  3. Jak riskantní je pozemky nenakoupit?
    Poměrně ano. Ve chvíli, kdy už se o plánu ví, jeden šikovný spekulant ho může dobře zkomplikovat – z tohoto pohledu je “akčnost” hejtmana spíše ku prospěchu. Dostat se do pozice vydíraného je náročné finančně i časově.
  4. Jaká jsou další rizika?
    Mnohá. Hlavně v dalším vývoji celé akce. Komunikační “strategie” pana hejtmana může snadno vyústit ve ztrátu spojenců v zastupitelstvu a projekt se může zaseknout. Financování nové nemocnice je významný problém. Jak uplatnit odpočet DPH? Kdo bude novou nemocnici vlastnit? Kdo komu a jak vysoký bude platit nájem? … Všechna tato zásadní rizika je třeba důsledně ošetřit.

V souhrnu jsem byl především v důsledku úvah v bodech 2 a 3 pro mírné PRO. V této fázi „nehážu do projektu vidle“, přestože ve mně hejtmanův styl „výřečného podomního obchodníka“ vyvolává instinktivní chuť prásknout dveřmi. V žádném případě můj hlas PRO nákup pozemků, neznamená bianco šek pro hejtmana pokračovat tímto způsobem dále.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Komunální volby 2018 pohledem předsedy Svobodných.

Vážení členové a příznivci Svobodných,

 

komunální volby jsou za námi. Obrovský dík za vaše nasazení – ať už bylo úspěšné, či nikoliv. Pro svůj názor a politiku jste udělali asi 1000x více, než kdybyste psali ironické komentáře o vládě na facebooku nebo brblali u piva.

 

Uspěli jsme nebo ne? Jsme mrtví, či kopeme dále? Každý si odpoví sám (nejlépe po nějakém odpočinku). Já vnímám to, že jsme dopadli lépe než v minulých volbách (máme o 18 % více zastupitelů a i ve větších městech). Dopadli jsme lépe než v době, kdy jsme byli na vrcholu po úspěchu v EP a kdy ODS měla strach, že umře klinickou smrtí jako dnes ČSSD (víte, že třeba v Praze mají Svobodní více mandátů než vládní strana?).

 

Obrovsky mě ale mrzí to, že se některé naše kandidátky nedostaly pouze o desítky, či snad jednotky hlasů – jak v Praze, tak i v Brně chybělo malinko a měli jsme v těchto klíčových městech magistrátní zastupitele dva.

 

Obrovsky mě mrzí je ale slabé slovo. Naštěstí máme  poblíž kanceláře sekeru a dostatečnou zásobu dřeva na vybití si zlosti. Jako předseda strany musím být slušný, ale když vidím, že mnohým z vás chybělo několik jednotek hlasů, tak se nedá než vrátit k jazyku místního lidu Valašského – *****!!!.

 

Komunální politika a obecně volby jsou zrádné. Často naše kandidáty přeskočily známé místní osobnosti, které možná ani komunální politiku dělat nechtějí, ale nechali se “upsat”. Je těžké se přes takový pocit nespravedlnosti přenést. Lidé volí známé obličeje nebo ty u kterých mají pocit, že pro ně něco dělají/dělali, případně značku. To nám ukazuje, že je potřeba se zapojovat do práce pro svou čtvrť a město i mimo volby. A musíme být vnímání jako lidem PROSPĚŠNÍ. A to – přiznejme si – moc zatím nejsme. A ti co jsou, ti často uspěli.

Úspěch ve dvou největších městech to koneckonců jasně dokazuje. V Praze se dostal na magistrát Tomáš Štampach, což je pro naši stranu historický úspěch. Je to mimo jiné právě kvůli tomu, že v Praze 3 již několik let usilovně pracuje, vytváří si vazby a partnerství a svými sousedy je oblíben. To mu otevřelo dveře na desáté místo kandidátky ODS, ze které se dostal na magistrát. V Brně se zase naše kandidatura opřela o spolek Brno autem, který naši členové v čele s Pavlem Misesem a Davidem Pokorným povýšili na jedno z hlavních opozičních hnutí, které se jasně profilovalo proti politice bývalého vedení magistrátu. Obojí jsou ale stovky člověkohodin práce dávno před volbami. Kampaň tohle může umocnit. Bez té původní viditelně užitečné práce to prostě nejde. Teda jde, když náhodou máte někoho, kdo za vás značku odmakal roky a roky práce (třeba jako ANO, SPD).. Nikoho takového ve Svobodných nemáme. Nejsme strana lídrovského typu a nemáme ani voliče, kteří tento typ strany chtějí.

 

Uspělo se ale i jinde. Hodonín, Chrudim, Jindřichův Hradec, Rakovník nebo také Beroun a městské části v Brně a Praze. To je jen úzký výčet měst, ve kterých budeme mít další 4 roky slovo. Dohromady se nám podařilo do zastupitelstev dostat přes 100 našich členů, příznivců a podporovatelů na společných a koaličních kandidátkách. Jak jsem již uvedl dříve, oproti minulému volebnímu období se jedná o nárůst přes 18 %.

 

Komunál byl pro ReP velká priorita, bral jsem ho jako zasazení skutečných kořenů strany, možnost sáhnout si na to, jak to vlastně funguje, a načerpat zkušenosti. To, jaké pozice naši lidé nakonec zaujmou, je momentálně stále ještě předmětem jednání. Doufám, že se podaří vyjednat dobrá spojenectví a Svobodní budou svým voličům prospěšní. Ti, kteří do toho půjdou naplno, mají šanci za další čtyři roky uspět ještě více. To se jasně ukazuje na příkladu Chrudimi nebo Hodonína. Tam přinesla soustavná práce v zastupitelstvu nárůst preferencí a zisk dalších křesel. Jen tak dál!

 

Co nás čeká teď? Oddych a oslavy 100. let republiky, Republikový sněm. Také se blíží se eurovolby a možnost obhájit mandát europoslance. Zpoza rohu pomalu vykukují krajské volby, kde budu mandát Svobodných obhajovat mimo jiné i já. K tomu ale později. Stejně jako k pořádným analýzám úspěchů a neúspěchů.

 

Ještě jednou vám všem děkuji. Nenechte se prosím odradit případným neúspěchem, odpočiňte si a tepejte do toho dál. Budujeme stranu odspodu na zdravých základech. Trvá to sice déle, jsou za to potom ale o dost stabilnější výsledky. A to za to rozhodně stojí.

 

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných, zastupitel Zlínského kraje

Pojďme volit svobodu

Vážení příznivci Svobodných,

 

již zítra vypuknou pro naši stranu naprosto klíčové komunální volby. V posledních letech jsme, až na menší úspěchy ve formě zisku mandátu v Evropském parlamentu a v krajském zastupitelstvu Zlínského kraje, zůstali za očekáváními. Proto jsem se před několika měsíci rozhodl kandidovat na předsedu a změnit strategii a směr Svobodných, začínáme vlastně téměř od píky.

 

Místo snění o mezinárodním státnictví či řešením problémů všehomíra jsem chtěl po našich členech nevděčnou práci. Chtěl jsem, ať se zajímají o své okolí, ať znají problémy svých měst a obcí a ať přicházejí s řešeními na lokální úrovni. Politická strana potřebuje kořeny. Musíme ji budovat odspodu, tvrdou pílí a prací. Potřebujeme zkušenosti, praxi, přehled – solidní komunální základ – u kterého ale musíme udržet svou filozofii. V tom držení se principů spočívá naše výhoda, která nás odlišuje od konkurence.

 

Každodenní, komunální politika je z hlediska občana neuvěřitelně složitá a plná neuchopitelných technokratických detailů. Naším úkolem je celý proces zjednodušit – proto ho však musíme na vlastní kůži důkladně poznat. Svobodní nechtějí v komunálu podporovat cool zájmové spolky prosazující věci, které zrovna máme my rádi. Nejsme společenství přátel cyklistiky, divadel nebo třeba pouštění draků. “Naše” obec nemá občany vychovávat k obrazu svému, má se hlavně starat o veřejné služby a nezbytný obecní majetek, který má sloužit všem a ne jen “kámošům” vedení radnic.

 

Letos kandidujeme do 145 zastupitelstev v celé České republice. Tam všude to nejsou jen anonymní Svobodní, jsou to konkrétní lidé, kteří nad rámec své práce a jiných povinností pracují na tom, aby se vám žilo lépe, a chtějí myšlenky Svobodných dostat i do tohoto patra politiky. Tak aby myšlenka “Méně státu, více občanům” nebyla jen pouhou teorií.

 

Na mnoha místech kandidujeme v koalicích. Jednání nebyla snadná, naši kandidáti v některých bodech programu museli ustoupit, v jiných ne. Pro ty “pravověrné” z nás jsou některá komunální hesla náročná na zkousnutí. Všechny sliby, které obec udělá, vyřeší, zadotuje na nás působí jako rudý hadr na býka. Obce však fungují v nějakém systému. Zastupitelé, kteří nechtějí být jen výkřikem do tmy, ale také chtějí skutečně něco pro občany udělat, musí v rámci těchto mantinelů hledat ostrůvky svobody. Nikdy si ale nesmí hrát na hodné papaláše, co občánkům z dobroty srdce sypou korunky a očekávají vděk a V.I.P židličky na sportovních utkáních. Naopak naši zastupitelé si musí neustále uvědomovat, že peníze jsou/byly občanů, že je vytvořili pracující lidé a nespadly shůry od “vrchnosti”.

 

Dnes, jeden den před vypuknutím komunálních voleb, bych tak chtěl požádat všechny naše sympatizanty o podporu Svobodných kandidátů. Co se totiž počítá, je pouze a jenom vhozený hlasovací lístek do urny. Pokud chcete, abychom rostli a byli vidět a slyšet, potřebujeme vás. Víme, že nejsme dokonalí, nejsme vypulírovaní marketingoví kandidáti, přesto, či spíše právě proto, vám budeme prospěšní.

 

Za vaši podporu upřímně děkuji a věřím, že vás nezklameme.

 

Tomáš Pajonk

předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

 

Pro co hlasoval Šulin

Tak budeme mít 30 % povinné mediální europrodukce … co dodat.

EU, Macron, Putin, Orbán, Mečiar …

V snaze přikazovat lidem co mají sledovat a číst, si navzájem tyhle partičky opravdu vůbec co nemají vyčítat. Proto si jdou verbálně po krku. Je to jedna pakáž, čerpají sílu z jedněch a těch stejných lidí. Jen u EU to části naivních ještě úplně nedošlo. EUropanství je v podstatě nacionalismus a protekcionalismus jen národem je pro jeho vzyvatele EU. (možná proto mnoho těch, co se považují za lepší lidi intuitivně tolik plivou na ten nacionalismus pro ně nižší formy (národní), zatímco nacionalismus vyšší vzývají bez problému).

Proto každý Svobodný, je jak proti politice unijního nacionalismu (EU občan lepší Brita! Ten už v partě nebude!), tak proti nacionalismu národnímu (Čech je lepší jak Němec! Všichni Rusáci jsou hnusáci!). Přirozená radost z pospolitosti / společnosti lidí, se kterými si rozumíme je IMHO úplně něco jiného a žádné regulace nepotřebuje (a v tom je zásadní rozdíl mezi vlastenectvím / radostí z rodné hroudy a nacionalismem).

V tom zobrazeném odstavci jde také vidět neskutečná arogance a lehkost mocných. Jak se v pár větách přidělá práce, regulace, vymáhání, pokut, definice, co je evropské a co to je “prominentní” … Co když film udělá Ind a Češka? 50 % na 50% ? Budeme počítat sekundoherce na plátně? Nebo nová AI formulka? Prominentní znamená, že uživatel bude mít EU filmy na vrcholu své knihovny? Nebo bude 30 % reklam (minimálně!!!) povinných na EU filmy? Jak se to bude analyzovat a dokazovat? To už si zařídí byrokrati …

Trocha dětinského humoru? Pro návrh byl kromě poslanců Šojdrové, Polčáka, Niedermayera Zdechovského (a dalších) i europoslanec Šulin. A jak něco chce Šulin v Europarlamentu, jen silné povahy dokáží hlasovat jinak.

Sirotci? Vynechme z toho stát a povolme pomoc

Proč jsem se přidal k deklaraci týkající se přijetí 50 sirotků:

“My bychom však chtěli jasně deklarovat, že patříme k těm, kteří chtějí, aby stát nebránil přijetí syrských sirotků do českých rodin.”

a) jak přijetí, tak nepřijetí člověka v nouzi má řadu argumentů pro i proti.
b) Ano, je to falešná dichotomie. V minimálním státu, ve kterém bych chtěl žít, by taková otázka vůbec nevznikla. O tom, koho si pozve jeden k sobě na návštěvu či do práce druhý nehlasuje. Netýká se ho to. Negativní důsledky řeší hostitel. Ukrývá-li někdo teroristu, je to trestný čin a od toho máme policii a tajné služby.
c) Ano, stávající situace má řadu důvodů, které se ani nediskutují, ani neřeší. Sociální dávky. Obchodní bariéry. Kvazihumanitární pomoc. Vývoz demokracie. Virtue-signaling levice. Ano to všechno vnímám.
d) Ano, řešíme důsledky. Pro Svobodné je však důležité i na zcestné diskuse z hlediska toho, jak mít možnost co nejlépe vysvětlit příčiny a jejich řešení. Neboť svoboda JE řešení. I problému migrace.
e) Stát, bohužel, nabízí jen jedno řešení. Pro všechny. To je špatně.
f) Proč bychom měl stát na straně přijetí padesáti sirotků? Protože budeme mít možnost aspoň trochu vysvětlit naši motivaci. Vysvětlit, že naší motivací je změnit agendu státu tak, aby do takovýchto věcí nezasahoval. Aby “imigrant přijatý jedním” nebyl zátěží pro druhého. Ba dokonce – aby stát svojí čiností migraci nezpůsoboval (viz bod c)).
g) Protože pokud bychom byli na straně těch, kteří sirotky přijmout nechtějí (a vím o mnoha zcela racionálních důvodech, proč toto stanovisko zastávat), naše důvody by byly stejné jako důvody těch, kteří jako cíl nechtějí svobodu jednotlivce, ale jednotný šik občanů, pro které je prvořadá prosperita státu, pro ty, kteří mají názor, že občan odvozuje svoje práva od toho, co mu dovolí stát. Co mu dovolí dělat se svým tělem, se svým majetkem. Tito lidé mají tendenci se za svobodu schovávat, neboť ji chápou jako svobodu státu. Svoboda jednotlivce je pro ně až druhořadá.
h) Pojďme vysvětlovat důvody, proč se, byť s určitým sebezapřením, kloníme spíše k přijetí oněch padesáti sirotků. Protože víme, že je to naprosto nesystémové a nic neřešící. Pojďme říci, že bychom na nich chtěli ukázat, jak zhovadilý je systém, kdy stát lidem říká, co mají jíst, pít, kouřit, kde mají či nemají být, kdy stát lidi léčí, vzdělává, přepravuje, informuje a vychovává. Jak zhovadilý je systém, kdy stát podporuje líné a nezodpovědné a obírá aktivní a zodpovědné. Že to jsou všechno důvody, kvůli kterým se sem hrnou ti, o které (právem) nestojíme. A že my chceme tento systém změnit. Tak, aby každý maximálně zodpovídal za svoje rozhodnutí, včetně rozhodnutí o přijetí či nepřijetí někoho z ciziny. Na svém a za své.

Sluníčková svoboda slova vs Klaus mladší

Facebook maže příspěvky a cenzuruje jednotlivé uživatele. Na to už stihl reagovat poslanec za ODS Klaus mladší, který podle svých slov navrhne nový zákon, jenž by měl situaci řešit a Facebooku mazat příspěvky zakázat. Facebook mezitím stihl krátkodobě zablokovat jeho osobní stránku. Tím logicky pouze zvýšil jeho boji mediální dosah.

Celý problém, jak už to tak bývá, má na svědomí stát. Tentokrát je to pro změnu náš soused, Německo. Tam totiž facebooku hrozí pokuta až 50 milionů Euro za neodstranění “hate speech“, a to do 24 hodin od zveřejnění příspěvku. Jak Facebook reaguje? Maže vše, už čeho je podezření na škodlivý obsah. Tuto praktiku aplikoval i zde v ČR. Dopady zákona v Německu? Od ledna do června tohoto roku tam Facebook smazal 2,5 milionu příspěvků.

Facebook není internet

Facebook je mimo sociální síť také médium, podobně jako tištěné noviny, časopisy, nebo YouTube. Před Facebookem existovali “držitelé klíčů” hlavně v redakcích novin a televizí. Ti zůstali, ale konkurencí FB jsou oslabeni. Facebook (a spol.) od začátku byla “uzavřená zahrada”, všimněte si mimo jiné toho, že Google defacto na Facebooku neumí vyhledávat.

Nesvobodný Facebook nerovná se nesvobodný internet. Každá sociální síť má jiná pravidla. Třeba na Twitteru je nahota ok – neklikat NSFW link! Na sociální síť nemá občan nárok. V tom je návrh a uchopení problému od některých extrémně pikantní – často jsou proti nárokovým levičákům, ale nyní sami mají nárok publikovat si na FB co chtějí oni, ale ne co jim FB dovolí. Legrační.

Internet musí zůstat svobodný

Svobodný internet nám mnohé dal. Lidé se dříve nemohli veřejně a v podstatě zdarma vyjadřovat před publikem statisíců diváků. Nadávat, komentovat, prodávat, nakupovat, nebo třeba udělat z nápadu, který bychom za normálních okolností nemohli dostat mezi lidi hit, a vybrat miliony mezi běžnými spotřebiteli ještě před spuštěním výroby – to vše nám internet dal. Umíme si sehnat taxík, bydlení a dnes již v podstatě cokoliv, a to přes obrazovku našeho telefonu.

Umožňuje nám ale také lhát a dezinformovat. To se dřív samozřejmě dělo naprosto běžně. Nejčastěji přes “držitele klíčů”. Stát tiskl noviny, měl pod kontrolou rádio (zásadní faktor pro růst diktátorských režimů) pak televizi. Burcoval lidi do válek, podněcoval nenávist. Pokud byl problém a na veřejnosti se řešilo něco nepohodlného, okamžitě tomu byla učiněna přítrž. Někteří lidé se sice naučili, že by oficiálním kanálům měli ne vždy věřit, ale nebyli připraveni (a stále nejsou) na takovou dávku “svobodných” informací, které dnes a denně přichází ze všech možných zdrojů.

Dnes totiž může být šéfredaktorem každý, a to během pár minut. Existují média, jako jsou například Parlamentní listy, které otisknou a uveřejní každý názor a článek. Trochu se u toho tváří, jako že jsou seriózní médium a názorový portál, což spoustu občanů mate. Čí je to ale chyba? Měli bychom snad Parlamentky regulovat? A co když internet úplně opustíme a daný princip rozšíříme třeba na hotely a hospody? Měli bychom vynucovat dobré mravy zákonem? A co vůbec ty dobré mravy jsou?

„Když jste soukromý hospodský, také si nemůžete vymyslet, že se u vás kouří po 22:00, protože to nikomu nevadí. Když jste hotel, také si nemůžete vymyslet, že neubytováváte zrzavé nebo černochy,“  Václav Klaus mladší

Zdroj: https://www.lidovky.cz/klaus-ml-chce-zakazat-facebooku-v-cesku-blokovani-vetsiny-prispevku-chysta-navrh-zakona-g65-/zpravy-domov.aspx?c=A180910_163534_ln_domov_ele

A to je právě ten problém. Hospodský by si přece měl moct vymyslet, zda se u něj bude, nebo nebude kouřit a hoteliér by přece měl mít právo odmítnout kohokoliv bez udání důvodu. Nemluvě o tom, že tento výrok padl na konferenci strany SPD, která je známá právě tím, že své názorové oponenty právě na Facebooku banuje. Teď ale zpět k věci.

Zvyk je železná košile

Když se v roce 2000 zaváděl zákon o přednosti chodců na přechodech, hned první rok platnosti tohoto zákona zemřelo na přechodech 30 lidí, tedy čtyřikrát více než rok předtím. V roce 2002 jich dokonce bylo 32. Od té doby se trend postupně snižoval a v posledních letech stagnuje. Existuje zde určitá setrvačnost. Lidé nereagují na změny okamžitě a adekvátně, a to ani v případě tak jednoduché činnosti, jako je přecházení přes přechod. Přednost neznamená, že vás nemůže srazit auto. Než si to lidi uvědomí, může to reálně trvat i několik let.

Společnost je v případě náhlé změny zranitelná. Svoboda totiž neznamená jenom pravomoce, ale také zodpovědnost. Jak dlouho by naší společnosti trval přechod na důchodový systém, kde si každý musí od mala spořit sám a stát mu nic v jeho důchodovém věku nedá? Kolik generací, než by se takto radikální změna ustálila a lidé by si opravdu začali průběžně sami odkládat prostředky na stáří? Dřív to tak fungovalo. Jenže socialismus velice snadno něco rozbije a odvyknout si, je velice složité. Dnes už je jasné, že by to nešlo ze dne na den. Proč se tedy neptáme podobně i na otázku: Jak dlouho bude lidstvu trvat, než se naučí ověřovat zdroje a nebude věřit každému videu a statusu na Facebooku? Kolik let a generací bude trvat zvyknout na opravdovou a lehce dosažitelnou svobodu slova, včetně výhod a rizik z ní vyplývající? Jak dlouho vůbec lidem trvalo, než přestali věřít státu? Dejme jim čas a problém se sám vyřeší. Svoboda není zdarma.

V Německu ovšem zvolili, jak už to tak bývá, direktivní postup. Prostě to vyřeší – zákonem. Někdo lže, dezinformuje, nebo prostě říká věci, které se státu nelíbí – smazat! Někdo říká politicky nekorektní věci – smazat! No a smazat hned, jinak bude pokuta! Tady je příčina toho, co se dnes na oblíbené sociální síti děje. Nemluvě o progresivním náhledu na to, co je, nebo není již dříve zmiňovaný hate speech, který svobodu slova ještě více a často naprosto nesmyslně omezuje.

Proregulujeme se k lepším zítřkům?

To, co Klaus ml. a další vůbec neřeší, je případná zneužitelnost, zaplavení stránek spamem který nebudou moct administrátoři mazat a obecně rámec, jak se budou řešit sporné situace. Dnes je přece naprosto běžné, že se na moderovaných fórech maže obsah, který tam nemá co dělat. Kdo ho maže? Vlastník vlákna, stránky, případně celé aplikace, jako je to v případě Facebooku. Stejně jako editor v novinách, nebo v televizi. Nikdo nemá nárok na to určovat, co je správně a co ne.

Facebook má velmi dominantní pozici, kterou státy ještě podporují tím, že zvyšují novým subjektům náklady pro vstup na trh. Právě německý zákon s nesmyslnými sazbami, GDPR a další regulace, které stojí firmy statisíce a miliony, trh ještě více konzervují. Proto je potřeba si dávat velký pozor na to, jak jednotlivé státy regulují sociální sítě a hlasitě se proti tomu ozývat. Pokud přímo stát vytváří prostředí, které nahrává velkým hráčům, pak se opravdu o volný trh nejedná. Regulace sociálních sítí, kdy chce stát určovat jejich obsah, pak cenzurou samozřejmě je. Proto nám zde vadí převzatý zákon, se kterým nemůžeme opticky nic dělat.

Německé zákony u nás ovšem neplatí – ano, obsah z ČR si lze přečíst i v Německu, ale to přece není dostatečným důvodem pro to, aby u nás Facebook implementoval pravidla právě z Německa. Zde mu žádný postih nehrozí. Momentálně se jedná o rozhodnutí soukromníka, který snižuje své náklady tak, že vždy plošně zavede tu nejpřísnější normu. Pokud budou lidé proti, upraví své chování – podobně jako tomu je u přirozenému dosahu stránek, který zase musí Facebook pod tlakem a po snížení ceny akcií zvednout. Jde jenom o peníze a zdroj těchto peněz bude s více a více lidmi, kteří budou Facebook opouštět, pomalu vysychat.

Od sociální sítě se totiž můžeme lehce odpojit. Nemusíme být na Facebooku, není to naše povinnost. Co ale naše povinnost je, je dodržovat zákony. Pokud to dělat nebudeme, budeme za to potrestáni. Proto je hloupost chtít další a další zákony ve jménu svobody. S jednou takovou regulací přišla minulý týden EU ve formě článku 13. To je problém, proti kterému je potřeba se nahlas ozvat a náš europoslanec, Jiří Payne, samozřejmě hlasoval proti.

Státní regulace (regulace není jen státní, uvržení někoho do vězení za zločin není regulace), jejichž dodržování je vymáháno silou, totiž nikdy svobodu nikomu nepřinesou, natož aby ji zlepšily.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Malá jako důsledek systému, ne příčina

Když před pár měsíci odstupovala ministryně spravedlnosti Malá, společnost měla rozporuplné pocity. Co se zvedlo? Vlna pohoršení. Vlna vzteku, jak se to mohlo stát. Vlna zoufalství nad tím, jak Česko je horší než Uganda a jiné rozvojové země. Tohle je ale jen důsledek systému, který se nám tu léta tvoří. Malá je totálně irelevantní. Babiš naopak systém pochopil, rozhodl se uchopit moc, dělá to dobře a maximálně efektivně.

Problém ale také není až tak v tom, že Babiš je tak skvělý. Problém je s alternativou. Ta chybí. Ano, já jako předseda Svobodných ji nabízím, ale oproti Babišovi ji nabízím dost blbě a to dobře vím a stejně mi to tu milion dva lidí napíše, díky. Sorryjako , dělám to co mohu a umím, ale mám práci, a rodinu a nemohu každý den 24 hodin žít politikou. I v tom je problém systému jak ho máme dnes.

Velký problém vidím v tom, že kompetentní, věcně konstruktivní lidé, moc do politiky jít nechtějí.

Proč ne?

1) Totálně nízký příjem vs. alternativa, pokud se tedy rozhodnout nebýt zkorumpovaní, nebo nejsou europoslanci.

2) Šílené množství času, které nic nikam neposunuje a je jen prosezený čas nad nepodstatnými věcmi. Připravenost, věcnost, správnost má oproti emoci téměř nulovou hodnotu pro kohokoli.

3) Morální odsouzení od spoluobčanů. (politik = svině) Každý si je bere do huby, i ty dobré, i ty špatné. Asi i díky soc. sítím se diskuze automaticky posunují do ad-hominem úrovně hrozně brzo.

4) V politice je podobných lidí, kteří chtějí a umí věcně řešit problémy prostě podkritické množství. Tím pádem ti dobří, co tam chvíli jsou, za chvíli zase vypadnou, nemají se s kým spojit a přestane je to bavit.

5) Dávat politice dobrovolně všechno, což aktuální politika vyžaduje, je něco co také zvládnou jen ti, co po moci chorobně touží a tím paradoxně přesně ti, co by ji IMHO neměli mít.

Všimněte si, že skutečné a zásadní změny se dějí převážně v krizích. Např. po listopadu se do politiky dostalo mnoho lidí, kteří nebyli “politici”. Obdobně náhodně to proběhlo na Novém Zélandu s Rogerem Douglasem a podobných případů je mnoho.

Intuitivně to cítí i volič, že a Babiš mu to nabídl (nejsme politici – tedy budeme makat). Jenže lhal, on je pravým politikem a maximalizuje to, co volič aktuálně chce.

Rozpor mezi kompetencemi “umět uchopit moc” vs “umět vládnout pro blaho země” asi nikdy zatím nebyl větší, ale tipl bych, že Babiše někdo přebabišuje, pokud …

… pokud chceme někdy mít politiku jinou, pak se musí změnit systém. Jak? Přestat věřit na pohádky by byl dobrý základ.

A tou první pohádkou, kterou věří skoro všichni je, že stačí vyměnit lidi za lepší lidi. Ne, to opravdu nestačí. Dobrá víra je fajn, ale systém ji rychle z těch dobrých lidí vymlátí.

Jednou přijde čas na znovu nastavení systému (tedy tehdy, kdy to bude tak blbé, že to opravdu začnou lidi řešit -což opravdu není teď, teď to defacto funguje a nikoho moc nezajímá).

Pak musíme znovu dospět k tomu, že jsou věci na které není zastupitelská demokracie vhodná. Že stát tu není proto, aby řešil každý “prd”, ale jen ty nejzávaznější věci. Uznat, že volit výši platů sestřiček, určovat ceny v obchodech, kdy má být otevřeno, kdo co může dělat, komu a jak můžete něco prodat, mít na všechno tisíce povinných norem (velký rozdíl oproti normám dobrovolným, těch je třeba), 160x novelizovat daně a vytvářet totální chaos ve všem, prostě není to pravé ořechové. Stát nemá společnost řídit. Když ji řídí, tak to dopadne opět a znovu podobně jako teď, bude se slibovat všechno všem. Proti argument, že na “Západě” by se to nestalo – hmmm, možná tohle zrovna nestalo, ale mají tam taky tunu problémů a taky my nesledujeme dennodenní aféry tohoto typu v cizí politice (i slušňák nejslušnější Justin Trudeau sáhl nějaké novinářce na zadek, omluvil se ji, že kdyby věděl, že je významná novinářka, tak by to neudělal a pořád je premiérem Kanady). Naše republika má své základní funkce totálně nízko na pořadí priorit (armáda, justice, policie tvoří dlouhodobě hodně malou část rozpočtu a priorit vlády).

Stát má společnosti sloužit. Má bránit své občany (dle mého jako jednotlivce) a poskytovat jim ochranu před agresí a porušováním dohod jiných občanů. K tomu je monopol moci dobrý. Stát prostě de-facto umí být dobře jen obuškem (a to ještě s otazníkem, jak dobře).

U státu jako nočního hlídače, který toho neřeší tolik, pak totiž není tolik podstatné jak moc krásná je to princezna, kolik snědla knedlíků na ovčáckém dni a de facto, dokud ten hlídač nekrade, tak nikoho tolik nezajímá a on tím pádem může řešit to co má a nemusí se neustále pitvořit před masami, aby byl populární a dost lidový a tím pádem zůstal ve funkci.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Otevřený dopis ředitele NKÚ – poznámky

Na začátku měsíce srpna uveřejnily Lidovky veřejný dopis ředitele NKÚ určený prezidentovi Zemanovi. Jasně z něj vyplývá, jak tragicky na tom státní správa u nás je a kudy všude tečou peníze do kanálu. Dopis lze přečíst zde: https://www.hlidacstatu.cz/texty/nku-pro-prezidenta-zemana-vazne-problemy-v-hospodareni-statu/ a já bych k němu také rád něco napsal:

Mé poznámky:

1) Díky všem co tu možná nevědomky (a to je dobře) stále budují i kapitalismus. Navzdory státu, navzdory superEUstátu. Díky nim se máme aspoň tak dobře, jak se máme. A mohlo by to být velmi, velmi lepší. Mám štěstí, že většinu času trávím s lidmi, kteří tvoří hodnoty, hledají způsob co jak a kde pro zákazníky zlepšit a jak tím pádem růst a vydělat. To je naprosto správné. Dalším hitem dní jsou neziskovky, ale ziskovky jsou naprosto zásadní pro společnost a nemělo by se na to nikdy zapomínat. Lidé žijící pod Kimem a ve Venezuele o tom ví své.

2) Nedíky všem, co dlouhodobě ničí stát przněním jeho základních funkcí. Nedíky všem, co nás (a naše děti) v médiích (a ve školách) učí (ať už z lenosti, nevědomosti, či nezájmu jít do hloubky), že na každou “nespravedlnost” světa, je nutno zaúkolovat veřejný sektor a okamžitě trvat na tom, aby se to vyřešilo a napravilo zákonem. To je hlavní příčina zbytnělosti veřejného sektoru. Chceme aby za nás stát řešil málem všechno (např. máme pocit, že se děti málo hýbou a jsou obézní – ha státe řeš a hned! – co tak to vyřešit sami? nebo fakt chceme další úřad, lidi, koncepce a strategie k ničemu?) Stát / veřejný sektor co řeší všechno, nakonec nevyřeší nic a společnost maximálně rozdělí, rozhádá, protože každý si přes něj chce prosadit to své.

Náš stát je brzdou našeho rozvoje a sám to o sobě ví. Existuje ale i malá naděje, že když to víme, tak je možné to zlepšit.

Nepomůže tomu ale více peněz z EU, nepomůže tomu lepší “manažer” úřadu / ministerstva tu či jinde, nepomůže tomu více transparentnosti (ani neuškodí – ale signal / noise). Nepomůže větší regulace AirBnB, Uberu, větší komplikace živnostníkům kdekoli.

Pomůže tomu si uvědomit, že musíme našemu státu UBRAT agendu, chtít po něm o hodně méně věcí a pokud nás trápí nějaký palčivý společenský problém, pak z 99 % ho další agendou pro úřad nevyřešíme.

Zkráceně a jinak: Slibovali efektivní a funkční stát (jak Babiš, tak Sobotka). Dostali jsme účtenkovku, EET, více kontrol, více zaměstanců státu, více rozdaných daní do spotřeby, více vyhlášek. Stát se za 4 minulé roky nijak nezefektivnil, téměř žádnou agendu nezrušil a mnohou přidal.

Naštěstí tohle zvýšení neefektivity “zlí” kapitalisté dohnali zvýšením produkce, takže to zatím tolik nepoznáme. Ale co až to ti kapitalisté už jednoho dne nedoženou? Historie ukazuje, že budou potrestáni jako první a lépe nebude nikomu, kdo tu zůstane.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a krajský zastupitel ve Zlínském kraji