O 65 tisíc hlasů méně. Musíme si říct, jestli nám stojí za to pokračovat.

Před pěti lety je ve volbách do europarlamentu volilo téměř 80 tisíc lidí a získali jedno křeslo, v roce 2017 ve volbách do Parlamentu sice neuspěli, voličů ale měli jen o pár stovek méně. O víkendu Svobodní v koalici s Liberlandem a Radostným Českem s 15,5 tisíce hlasů zažili debakl. „Šanci, kterou jsme v roce 2014 dostali, jsme nevyužili a udělali jsme spoustu chyb. A za chyby se platí,“ hodnotí výsledek předseda strany Tomáš Pajonk.

Dříve byli Svobodní úspěšnější. V předchozích volbách do europarlamentu i do sněmovny vás volilo téměř 80 tisíc lidé. Teď jste dostali 15,5 tisíce hlasů. Jak to hodnotíte? Myslíte, že jste přišli o svoji voličskou základnu?
Tak to je zcela evidentní. Hodnotím to velice špatně, je to pro nás velká porážka. Není to samozřejmě dobře. To je evidentní. Příčiny bych teď vymýšlel a vařil z vody, kdybych řekl, že je všechny znám. Ale vedení mělo poměrně krátký čas na přípravu kampaně i samotnou realizaci. A v podstatě jsme nějakým způsobem zariskovali, udělali jsme to trošku kontroverzně a nevyšlo to.

Spojili jste se se spolkem Radostné Česko, jehož největší program obecně byl boj proti EET, a Liberlandem. Byla to podle vás dobrá volba? Nemyslíte, že pro část vašich dřívějších voličů to byl důvod, proč vás nevolili?
Myslím, že to mohlo být pro některé zmatené. A osobně si myslím, že jsme vlastně nebyli ani na jedné straně barikády. Nebyli jsme ani na straně tvrdě protievropské z národoveckého spektra, kde bylo třeba SPD nebo i ANO, které hrály hru Česko proti Bruselu. A současně jsme ani nehráli tu hru, že jsme proevropští a je třeba víc Evropy.

Zkoušeli jsme vysvětlit ekonomické náklady Evropské unie, to byl náš hlavní leitmotiv. To jsme netrefili, nálada ve společnosti je prostě jiná. A hlavně si myslím, že byl problém i s tím, že jsme změnili název kandidátky. Mysleli jsme, že to bude zajímavé, ale tak se o nás většina lidí ani nedozvěděla a tipnul bych si, že měli problém i tu stranu najít na volebním lístku (koalice kandidovala pod názvem Svobodní, Liberland a Radostné Česko – Odejdeme bez placení, pozn. red.).

Hrálo roli, že z vedení odešel Petr Mach, který byl výraznou postavou a tváří strany, kterou si voliči se Svobodnými spojovali?
Petr Mach vyhrál primárky, počítalo se s tím, že bude kandidovat do Evropského parlamentu a 15. 12. nám řekl, že kandidovat nebude. Takže od té doby jsme začali řešit, co s tím, a to už bylo v podstatě pozdě. Bylo to samozřejmě jeho rozhodnutí, ale vždy za to může vedení, to není výmluva na něj.

Myslím, že lidé v tvrdém jádru Svobodných, přestože věděli, že to bude špatné, do toho dali hodně energie a snažili se ty myšlenky do veřejného prostoru dostat. Lidi, kteří na té kampani pracovali, si zaslouží veškerý můj dík, a samozřejmě pozice, ve které byli, byla špatná. A zodpovědnost za to nese vedení.

Je na to asi brzo, ale co se bude se stranou dále dít s ohledem na výsledek?
Tak, jak to vidím nyní já, dělat si naděje, že se můžeme dostat do národních voleb, to je obrovská iluze. Na to teď nemáme lidi ani zdroje. Budeme se muset sejít jako Svobodní a říct si, jestli nám to stojí za to pokračovat dál a jestli členové chtějí hájit myšlenky svobody, jak jsme si je definovali, anebo ne.

Zcela otevřeně velká část lidí bude určitě uvažovat o tom, že jim něco naslibuje Václav Klaus, a půjdou zkusit štěstí třeba jinde. Ale ta libertariánská část Svobodných toto určitě nechce, akorát si teď vlastně uvědomila, že to bude běh na strašně dlouhou trať. Protože se potřebují získat osobnosti, potřebují se získat lidi. V podstatě musí vyrůst nová strana. My jsme tu šanci, kterou jsme v roce 2014 dostali, bohužel nevyužili a udělali jsme spoustu chyb a za chyby se platí.

Jaké chyby máte na mysli?
Spíše vnitřní chyby, že se Svobodní soustředili daleko více na vnitřní diskuse a boje, než aby oslovovali lidi venku. Ono je to dané i charakterem politiky, kterou chceme dělat. My nechceme prosadit více peněz zvířátkům. Kdybychom to chtěli, tak je to jasnější cíl. My chceme, aby toho stát dělal méně. A u toho se lidé více hádají, co by měla být ta první věc, kterou by neměl dělat. Zatímco v jiných stranách si řeknou, že chtějí řešit dvojí kvalitu potravin, udělají zákon. My neříkáme lidem, když nás zvolíte, tak dostanete všichni stokorunu na brýle, když to přeženu. Ale jak říkám, můžeme si za to sami.

Zdroj