Příspěvky

Petr Mach rezignoval. Svobodní budou bojovat.

Lídr naší kandidátky do Evropského parlamentu včera rezignoval. Důvodem nebylo žádné ladění kandidátky, ta byla primárkami jasná, stejně jako podpora předsednictva Svobodných zvolenému lídru – Petrovi. Nepřísluší mi Petrův krok hodnotit. Lidsky ho chápu, nedělal to s lehkým srdcem. Nemám radost. Stále mu jde o úspěch strany, kterou zakládal.

Co teď?

Evropské volby jsou pro Svobodné paradoxem. Kandidovat do parlamentu, který nemáme rádi?

Chceme volný evropský trh, pohyb zboží, lidí, kapitálu, výměnné pobyty studentů, sdílení vědy, společnou obranu evropských zemí (NATO).

Současně však jsme názoru, že nic z toho dobrého skutečně nepotřebuje Evropský parlament, Evropský superstát, povinnou Evropskou kulturu, jednotnou vnucenou měnu, celní politiku, která nejvíce ubližuje nejchudším obyvatelům EU a za výnosy těchto cel platí převážně své PR.

Migrace? Azylová pravidla a sociální politika ČR je cca v pořádku. Nevidíme plán ji měnit, není vůle občanů ani politiků. Tlak EU na kvóty je z velké části interní PR unijních politiků – přesunují vinu na jiné. Budeme ho odmítat na půdě EP i doma. Nepodceňovat, ale hysterie netřeba. ČR má spíše problém, že k nám v době, kdy průmysl a služby potřebují každou ruku, nemůže snadno přijít více dobrých lidí pracovat. Více výroby, dříve opravené cesty, více zdravotnického personálu – to snad všichni chtějí.

Svobodní vždy reprezentovali voliče, kteří mají názor ANO evropské spolupráci, NE unijnímu socialismu. Hájíme názory, za které se dokáže postavit člověk liberální, který přeje svobodu sobě i druhým. Jsou to názory, za které se dokáže postavit i člověk, který je hodnotami konzervativní, ale stejně jako skutečný liberál, chápe, že hodnoty se tvoří příkladem a ne nátlakem. Jen svobodná společnost umožňuje lidem zkoušet věci nové i držet se starých osvědčených.

Současná EU ohrožuje obě skupiny –odměňuje „dobré chování“, křiví trh. Dotuje „správné“, bere všem, tlačí ideologie. Proti tomu jsou Svobodní. Ne proti spolupráci.

V hájení tohoto názoru jsou Svobodní stále jedineční.

Nejsme bezchybní, nejsme dokonalí. Mnohé jsme zpackali, mnohé ještě určitě neuděláme ideálně. Učíme se. To je také hodnota, kterou můžeme dát na stůl.

A dál?

Kandidovat budeme. Budou nové primárky. Bude nový lídr.

Chce to nejen lídra, chce to celý tým. Mnoho dobrých lidí i mimo Svobodné má velmi podobné názory na EU jako my. Oslovíme je. Budeme spolupracovat se všemi, co mají chuť, aby i české (a moravské a slezské) volání po svobodné spolupráci evropských národů znělo hlasitěji a hlasitěji.

Dáme do toho vše, co dát budeme moci. Každý Svobodný, každý, kdo má obavu z dalšího bezbřehého jednostranného prohlubování evropské integrace, každý člověk, kterému jde o věc, pochopil, že přestal čas malicherného nálepkování. Všem nám jde o to neztratit hlas. Neztratit hlas, který bude i v hlubinách Brusele vytahovat na světlo dopady dalších euronesmyslů. Hlas, který bude pomáhat všem, kteří nechtějí, aby odpovědí na každý problém bylo jen #mojeEU, #víceEU a povýšené vysvětlování, že jsme nepochopili další “dobro”! Ale také hlas který nebude tvrdit, že domácí regulace chceme a jsou fajn, jen proto, že je „ta naše česká“, špatná regulace je špatná bez ohledu na původ.

Času je málo, situace není skvělá, vše mohlo být lepší. Není čas brblat a vzdávat se dopředu. Jsme, kde jsme. Dobře vím, co sil a energie stojí kampaň. Ale není kam ustupovat. Není možné vyklidit pole a nechat znít jen různé varianty hlasu #víceEU. Není možné, aby euroskeptický hlas byl reprezentován jen jako hlas strachu ze všeho cizího a jiného.

Toho bohdá nebude! 😉 Méně EU, více občanům.

Pro co hlasoval Šulin

Tak budeme mít 30 % povinné mediální europrodukce … co dodat.

EU, Macron, Putin, Orbán, Mečiar …

V snaze přikazovat lidem co mají sledovat a číst, si navzájem tyhle partičky opravdu vůbec co nemají vyčítat. Proto si jdou verbálně po krku. Je to jedna pakáž, čerpají sílu z jedněch a těch stejných lidí. Jen u EU to části naivních ještě úplně nedošlo. EUropanství je v podstatě nacionalismus a protekcionalismus jen národem je pro jeho vzyvatele EU. (možná proto mnoho těch, co se považují za lepší lidi intuitivně tolik plivou na ten nacionalismus pro ně nižší formy (národní), zatímco nacionalismus vyšší vzývají bez problému).

Proto každý Svobodný, je jak proti politice unijního nacionalismu (EU občan lepší Brita! Ten už v partě nebude!), tak proti nacionalismu národnímu (Čech je lepší jak Němec! Všichni Rusáci jsou hnusáci!). Přirozená radost z pospolitosti / společnosti lidí, se kterými si rozumíme je IMHO úplně něco jiného a žádné regulace nepotřebuje (a v tom je zásadní rozdíl mezi vlastenectvím / radostí z rodné hroudy a nacionalismem).

V tom zobrazeném odstavci jde také vidět neskutečná arogance a lehkost mocných. Jak se v pár větách přidělá práce, regulace, vymáhání, pokut, definice, co je evropské a co to je “prominentní” … Co když film udělá Ind a Češka? 50 % na 50% ? Budeme počítat sekundoherce na plátně? Nebo nová AI formulka? Prominentní znamená, že uživatel bude mít EU filmy na vrcholu své knihovny? Nebo bude 30 % reklam (minimálně!!!) povinných na EU filmy? Jak se to bude analyzovat a dokazovat? To už si zařídí byrokrati …

Trocha dětinského humoru? Pro návrh byl kromě poslanců Šojdrové, Polčáka, Niedermayera Zdechovského (a dalších) i europoslanec Šulin. A jak něco chce Šulin v Europarlamentu, jen silné povahy dokáží hlasovat jinak.

Stanovisko k dalším kvótám

Chceme Evropu spolupracujících národů, Evropu volného trhu a svobody pohybu. Bohužel EU si vybírá cestu, která dost možná právě tyto hodnoty nenávratně poškodí.
Vyzýváme českou vládu, aby odmítla tuto novou formu trvalých přesídlovacích kvót.

https://www.svobodni.cz/clanky/svobodni-nasilne-prerozdelovani-migrantu-prekrocenim-pravomoci-eu/

Další krok k federálním EU superstátu

Další krok k jednotnému EU superstátu. Začíná proces tvorby EU armády. Díky VB, Irsku, Dánsku, Portugalsku a Maltě, že do toho nešli. Česká vláda, již fakticky bez mandátu, do paktu samozřejmě vlezla. Salámová metoda proměny EU ve federaci pokračuje. 🙁

Do detailních technikálií zatím nevidím, vznik dalšího velení ozbrojených sil považuji za

a) zdvojování struktur (naše armáda bude současně koordinovat postup s NATO a současně s PESCO, či jeho nástupcem)

b) další tiché budování EU federace a oslabení práv států

c) velmi nebezpečné i v kombinaci s návrhy předsedy evropského parlamentu, na zdvojení evropské daně (http://www.express.co.uk/news/world/878980/Brexit-news-EU-tax-latest-Antonio-Tajani)

Podaří se novému českému premiérovi, z tohoto paktu odejít? Bude to vůbec řešit?

Tohle je zásadnější, než hra o výbory. Bavíme se o další centralizaci EU o další ztrátě suverenity ČR. A o nemožnosti ji z byrokratického molochu jednou proměnit v malý a úsporný stát.

 

 

Od Brexitu k Czexitu

O tom, jaká atmosféra provázela britské referendum o opuštění Evropské unie a proč by měla Česká republika také vystoupit, promluvil předseda Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk.

V Brexit většina lidí nevěřila, ale referendum jasně rozhodlo. Jak jste se stavěl k celé otázce (ne)vystoupení Velké Británie z EU ještě před samotným verdiktem?  
Byl jsem jednoznačně pro odchod. Psal jsem kolegům v bývalé práci, že Británie má jedinečnou šanci pomoci evropským zemím otočit směr. Místo směřování do socialistického, centralizovaného a násilně multikulturálního molochu to obrátit k Evropě plné dobrovolně spolupracujících lidí.
Dle postojů vašich – i samotné Strany svobodných občanů – je jasné, že jste musel být příznivcem opuštění Evropské unie. Jaká byla vaše reakce poté, co jste se dozvěděl finální rozhodnutí? Neměl jste žádné obavy z toho, co bude následovat?
Do práce jsem přišel ve 4 hodiny ráno, kdy ještě nebylo úplně rozhodnuto, takže jsem s napětím sledoval výsledky v BBC až do finálních momentů. Hodně mě to překvapilo, to přiznávám. Čekal jsem, že to skončí těsně, nicméně opačně. Obavy jsem každopádně neměl. Finanční trhy jsou samozřejmě nerady, když se dějí nečekané věci, ale šokující zprávy o ztracených biliónech je vždy nutno brát s rezervou. Změna měnového kurzu není kobercové bombardování. Naše samotná měna na kurzu malinko ztratila.

Dříve jste pracoval a žil pár let v Londýně. Měl jste tedy možnost nahlédnout na situaci, která panovala ve Velké Británii. Myslíte si, že kdyby v té době nebyla země součástí EU, že by byla situace nějak odlišná?
Je možné, že by pro nás bylo komplikovanější získat práci. Paradoxně občané Nového Zélandu, Austrálie a Kanady měli tehdy v Británii více papírování kvůli pracovnímu povolení než já, jakožto občan České republiky.
V Británii ale EU „nečouhá na každém rohu“. Na letišti jsou pasové kontroly, avšak modrých vlaječek tam je minimum. Až zmizí úplně, tak to nijak zásadně poznat nepůjde.
Jste jistě stále v kontaktu s lidmi z Londýna a okolí, jak na tuto situaci reagovali vaši britští přátelé?
O dost poklidněji než naši glosátoři a komentátoři veřejnoprávních médií. Můj bývalý šéf, zastánce zůstání v EU, mi po telefonu řekl: „No konečně bude klid, půl roku se tady neřeší nic jiného než Brexit.“
Sdílí vaše dojmy a vize, nebo se v tomto myšlenkově rozcházíte?
Domnívám se, že mí bývalí kolegové z většiny hlasovali pro zůstání. Jsou to Londýňané. Celkem málo z nich se nějak podrobněji zajímalo o politiku či EU. Po hlasování mi řekli, že kampaň pro zůstání byla poněkud „vlažná“ a ani jim samotným nestálo za to nějak situaci řešit, zkrátka šli hlasovat, ale nic víc.
Část médií šíří mýtus, že ten, kdo o EU nic neví a je nižšího vzdělání a neinformovaný, hlasoval pro odchod. A naopak ten, kdo EU rozumí, je vzdělaný a chytrý, volil zůstání. To je podle mě nesmysl. EU je obrovsky komplexní instituce. Vědět přesně co EU ovlivňuje – co může, nemůže, jak přesně to koho ovlivňuje a jaké dopady to bude mít – je u každé záležitosti malá výzkumná práce.
Byla to pocitová volba na obou stranách. Ale jinak to ani u takových věcí ani nejde. A pokud je nějaká smlouva či vztah natolik složitý, že vlastně nejde zjistit jeho dopady, pak je zcela racionální postoj takový vztah vůbec nechtít.
V České republice se začalo rozvíjet mnoho debat ohledně případného Czexitu. Co si o těchto veřejných diskuzích myslíte vy?
Je dobře, že se dějí. Vyvrací se mýty na obou názorových stranách. EU nežere malé děti, EU není dárcem všeho dobra a civilizace. Je to prostě projekt na centralizaci, federalizaci a sjednocení států do jednoho bloku, který věří, že v takové jednotě je síla a taky velká moc, když jej vedete.
Ptát se, zda právě toto chceme, je přirozené. Ona totiž EU do které jsme vstoupili je po Lisabonské smlouvě a dalším vývoji jiná EU, než byla dříve. EU není EHS. EU není volný pohyb zboží, osob a kapitálu.
Jen si přeji, aby se v diskuzích dostalo i na samotnou dřeň toho, proč je EU skutečně systematický problém. A to není kvůli tomu, že všechno přebarví na modrožluto a zašlape nám českého lva (aby pak dala dotace ne jeho rozvoj).
Problém vidím v tom, že EU vlastně reprezentuje opak toho, na čem naše civilizace vyrostla a zbohatla – tedy soutěživost, evoluce a inovace. Není to historický krok vpřed, ale vlastně krok vzad.
Místo svobodného trhu máme dotacemi kompletně pokřivený „trh“ a výrobu. Místo volného obchodu se světem máme celní a obchodní bariéry. Místo volné soutěže myšlenek v akademickém a jiném světě máme dané co je správný směr a co už se podporovat nebude.
Je podle vás reálné, že Česká republika vystoupí z EU, nebo budou obavy z ekonomické nestability silnější a k odchodu nedojde?
Zatím je to jen zbožné přání. Ale zkuste si to představit – lidé v ČR konečně přestanou nadávat na to, že za všechno může EU (případně komunisti nebo Putin). Naši politici a úředníci se budou muset přestat schovávat za normy EU. Ne, prostě to zavinili oni sami, nikoli EU, odpovědnost je tedy na nich. A když se něco pokazí – což se samozřejmě děje, nikdo není neomylný – tak to můžeme zpravit a ne jen rozhazovat rukama, že to nejde „protože EU…“
Stoupne také zájem o to, kam země směřuje. Což neskutečně posílí pocit kontroly lidí nad tím, kam se to vlastně hrneme. To samozřejmě není proces, který trvá rok, ale čím dříve, tím lépe!
Ve vztahu k EU má mnoho lidí obavy ze ztráty kontroly. A není to jen pocit. Unijní legislativa tu naši zásadně ovlivňuje. Ztráta kontroly, nárůst frustrace, rozhádaná společnost. To nechci.
Co jsou podle vás hlavní důvody, proč by Česká republika měla vystoupit z Evropské unie?
Chci svobodu slova, internetu, obranu majetku a života, skutečné rozhodování na místní úrovni a ne jen žebrání o dotace. Obnovu spolkového života. Obnovu skutečné solidarity mezi lidmi. Těch důvodů je prostě mnoho. EU je produkt první poloviny minulého století, nyní jsme jinde a k tomu, aby spolu lidé spolupracovali, EU nepotřebujeme. Naopak celému procesu škodí.
Přece jen panují mezi lidmi obavy z možných komplikací, které by nastaly po opuštění EU. Jak hodláte apelovat na své spoluobčany, aby sdíleli váš pohled na věc a získali sympatie k vašemu názoru?
Chci, aby Svobodní prvně získali důvěru občanů v menších věcech. Například jako obecní či krajští zastupitelé. Aby hledali cesty jak snížit vliv byrokracie, nacházet si spojence. Umět vyjednávat. Je mnoho věcí, které se člověk musí naučit, chce-li někdy prosadit věci velké a velmi zásadní.

Fašisté, bonzáci, rozdávání bohatství Evropy. Tomáš Pajonk nepěkně hovoří o elitách EU a přednáší výzvu pro všechny

ROZHOVOR „Přeji Britům odvahu,“ vzkázal předseda Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk. „Můj názor je, že brexit nebude. Já ho sice Britům v dobrém přeji, ale tohle je jejich volba,“ doplnil. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také ostře prohlásil: „Fašistů máme v EU hromady, ve jménu budování integrovaného evropského státu jsou ochotni obětovat všechny možné principy a majetky ostatních lidí. Naši ministři chtějí, aby lidé měli děti pro stát, aby lidé bonzovali na sousedy pro stát a podobné šílenosti.“

Výsledky průzkumů ve Velké Británii se mění. Zajímal by mě ale váš osobní názor. Dojde k brexitu?

No, jak vidíme, tak aktuálně vedou zastánci setrvání. Můj názor je, že brexit nebude. Já ho sice Britům v dobrém přeji, ale tohle je jejich volba. Brexit je totiž změna. A krok do neznáma. Lidé jako masa ale nemají rádi změny. Jednotlivci a skupinky ano, ale ne celá společnost. Celospolečenské změny se většinou dějí jedině pod obrovským vnějším, nebo vnitřním tlakem. To, že – přes všechno strašení odpůrců brexitu koncem světa, krizí, válkou a tlakem světových elit – chce brexit vůbec tolik Britů je už samo o sobě velký posun.

Kampaň Remain / Stay na nejistotu velmi silně hraje. Straší krizí, málem i válkou a nenávistí mezi Británií a zbytkem EU. Samozřejmě obě strany hrají na emoce. Přiznávám, že emoce, které se dají popsat: „Mějme odvahu rozhodovat sami za sebe,“ mi jsou bližší, než když vládne atmosféra: „Nemůžeme zradit bruselské kamarády, nikdo nás nebude mít rád, všichni se nám pomstí.“ Přeji Britům odvahu.

Objevují se katastrofické odhady, jak to dopadne, když Británie skutečně vystoupí z EU: zhroucení britské libry, chaos na evropských finančních trzích, převzetí Evropy Ruskem a Čínou, nástup fašistických stran ve všech evropských zemích. To je teze Natalie Nougayrède z deníku Guardian. Vezměme to bod po bodu, co z toho se může stát, když k brexitu dojde? A jak by se to dotklo Česka?

Mám rád dobré sci-fi, ale musí být dobré. A tohle není. Libra se asi nezhroutí, možná poklesne, možná ani to ne. Nejistota není pro obchod krátkodobě dobrá, ale nejvíce záleží, co přijde po ní a to budou moci Britové na rozdíl od nás ovlivnit. Převzetí Evropy Ruskem je kompletní nesmysl, k tomu se dostaneme asi i jinde. To stejné platí pro Čínu.

Nástup fašistických stran. Je možné, že současné fašisty nahradí jiní, což samozřejmě ty současné vládnoucí neskutečně děsí. Jak si to mohu dovolit říci, že máme někde fašisty? Fašista je ten, kdo chce, aby lidé žili heslem, vše pro stát! Vše pro národ, to tam dodali nacisté. Takových fašistů máme v EU hromady, ve jménu budování integrovaného evropského státu jsou ochotni obětovat všechny možné principy a majetky ostatních lidí. Naši ministři chtějí, aby lidé měli děti pro stát, aby lidé bonzovali na sousedy pro stát a podobné šílenosti.

Což mě přivedlo k zajímavé myšlence. Každá ideologie má své kazatele, své fanatiky, lidi, kteří pro myšlenku jsou ochotni věnovat vše, co mají, i svůj život. Teď nehodnotím, zda to jsou padouši, nebo hrdinové, zda je ta ideologie prospěšná. V každém případě, každá velká myšlenka má za sebou takové lidi.

Ale EU myšlenka? Ta má za sebou prakticky velmi často jen placené lidi a profesionální aktivisty. Už i to o něčem svědčí.

Prezident Miloš Zeman před časem řekl, že podle něho Britové unii neopustí, protože se budou obávat, že v takovém případě by se časem odtrhlo Skotsko, vstoupilo do EU a z velkého státu by zbyla malá zemička, což si většina Britů jistě nepřeje. Nakolik je dle vás pravděpodobný zmíněný scénář se Skotskem?

Ta malá zemička má 5x více obyvatel než Skotové, Irové a Welšané dohromady. Ta malá zemička má také větší hospodářský výkon než „bububu“ Rusko. Referendum o skotské nezávislosti asi chvíli nebude, když bylo nedávno; a do té doby by pominuly případné první efekty brexitu.

Znamenal by brexit pro Londýn i vnitropolitickou krizi, když stávající premiér David Cameron výrazně politicky investoval do únorového dojednání nové podoby vztahů mezi Británií a EU a nyní je jednoznačně pro setrvání své země v bloku? „Ani desetiprocentní vítězství v referendu zřejmě Cameronův pád nezadrží. Někteří poslanci jsou ochotni položit i vlastní vládu,“ uvedl známý politolog Alexander Tomský ve svém komentáři na idnes.cz. Představme si, že tedy Británie setrvá v EU a Cameron padne, obnoví případný nový premiér snahu o brexit? A bude konec Camerona pro Velkou Británii velká ztráta? 

Brexit by vládní krizí určitě byl. Předpokládám, že Cameron by odstoupil. Hodnotit ale Davida Camerona takto jednoduše bych opravdu nerad. Je snadné do něj kopat. Měl aféru s mrtvým prasetem, je to evropský loajalista a příslušník „vyšší třídy“. Faktem je, že když se podívám na lidi, kteří by mohli vést Británii místo něj – například na fandu marxismu a lídra opozičních labouristů, Jeremy Corbyna – tak vám nevím, jaká by to byla výhra.

Europoslanec Jan Zahradil varuje, že v případě odchodu Británie z EU bude Německo ovládat celou Evropu, nebude mít protiváhu a bruselské špičky si prosadí z EU „superstát“. Jen blázen se prý z brexitu raduje. Bývalý ministr zahraničí, dnes ředitel Diplomatické akademie Cyril Svoboda předpokládá, že pokud by odešla Velká Británie z EU, další vývoj bude tento: „Semkne se nejtvrdší evropské jádro. Vše ostatní půjde stranou. Německo, Francie, Itálie, Benelux nedovolí, aby se rozpadla vnitřní integrace a jeden trh. To bude obrovský tlak na odstředivé síly, které jsou v Evropské unii. Velké země mají zásadní zájem na tom, aby integrace pokračovala dál.“ Co si o této prognóze myslíte? Semkne se „tvrdé jádro“ a vznikne superstát?

Náboženstvím pana Zahradila je reforma EU. Věří, že přijde mesiáš, který EU zreformuje. Možná si myslí, že to bude on, nevím. To je ale prostě zatím kompletně zbožné přání. Jsme zpět u první odpovědi. Lidé nemají rádi změny. Dokud něco jakž takž funguje, a hlavně dokud to funguje pro ně samotné, tak nic měnit nebudou. To, že se pomalu kráčí do propasti, je hrozně vzdálené. Protesty slabších členů se dají umlčet. Dokud to jede, tak se nad alternativou ani neuvažuje.

Pokus o vznik superstátu, bude nejspíše finální stádium EU, protože odpověď unijních elit na každý problém je vždy úžasně jednoduchá. Více EU! Nefunguje euro? Potřebujeme jednotnou fiskální politiku! Imigrační krize? Rozhodneme centrálně, kam ty lidi umístíme! Vysavače s velkým příkonem? (To je teda ovšem problém!) Zakážeme všem, sichr je sichr.

A až takový superstát vznikne, pak si prožijeme všechny atributy centralizovaného superstátu. V tom je tedy určitá naděje. Že EU svým chováním a centralizací konečně naplno odhalí, že tohle je slepá cesta vývoje. Věřím, že EU – její růst, krize a konec – vychová generaci lidí na celém kontinentě, kteří budou hledat zlepšení organizace lidské společnosti. A budou vědět, že centralizace, byrokratizace, propaganda a výchova nového evropského člověka tou cestou prostě není. Cestu vidím v tom, že více a více lidí přirozeně dojde k tomu, že opravdu může existovat společnost, kde neřešíme problémy silou, tlakem, daněmi, příkazy, buzerací, ale respektem k majetku a názoru druhých, příkladem, diskuzí, a také tím, že ostatní prostě necháme žít.

Exministr pro EU a obrany Alexandr Vondra před časem pro PL nastínil černý scénář brexitu. Podle něho by brexit znamenal začátek konce EU a NATO by se otřásalo v základech, protože by tím Velká Británie skončila jako země s globálním dosahem a jako most mezi USA a Evropou, což by vedlo k americké izolaci od EU. Co všechno by naplnění těchto předpovědí mohlo způsobit?

To považuji za hodně přitažené za vlasy. NATO se přeci vůbec nerovná EU. NATO má jedny problémy, cíle a smysl. EU má úplně jiné problémy, vedení, cíle.

A naopak, pokud bude potvrzeno členství v EU. Je předpoklad, že nastanou reformy? Jaký by byl další vývoj, dopad a znamenalo by to v nějakém směru změnu jednání představitelů Evropské unie? A bude nějaký vývoj?

To se trochu vracíme k náboženství pana Zahradila – reformismu. EU pro stovky tisíc lidí funguje velmi dobře. A ti o jejím směru rozhodují. Prosadit změnu v organizaci, která byla s nějakou kulturou, nosnou myšlenkou založena a léta budována, prostě nejde. Prostě ty desítky tisíc lidí a na ně navázané stovky tisíc nevyměníte. Ani je nezměníte, jim to prostě funguje. Žádná reforma nebude. Jádro se nejspíše semkne tak či tak, ty tendence jsou vidět už teď.

Je obrovský rozdíl mezi fungováním malé skupinky a kolosu typu EU (kde navíc máme více než dvě desítky jazyků, což hraje větší roli, než by vypadalo). Někdy mi přijde, že EU je taková obrovská loď. Část posádky vidí v dálce ledovec a chce změnit směr. Nejlépe tak o 90 stupňů a hned. To může být pan Zahradil. A možná i on dává obrovské množství energie do změny kurzu. Opravdu se snaží. Nevidím to, ale je to dobře možné. Točí kormidlem, co to dá. Jenže kormidlo se malinko vychýlí a po obrovské snaze se kurz změní o jeden dva stupně. Možná budou mít lidé chvilkový pocit změny směru. Jenže ledovec se přiblížil a loď ho stejně neobjede.

Jednou přijde doba, kdy obyvatelům členských zemí EU ale přestanou stačit kosmetické změny. Kdy ani ten nejvtipněji vedený facebookový účet, nebude odpovědí na to, proč EU nebohatne, zaostává za zbytkem světa a rozdává majetky svých občanů lidem z jiných kontinentů. To ale ještě chvíli potrvá. Zatím političtí byrokraté mohou mrhat dědictvím a bohatstvím, které lidé v Evropě budovali po staletí.

Hovoří se navíc o tom, že by oslabení EU díky odchodu Britů byl úspěch prezidenta Putina, který se prý Evropu snaží rozkládat a snižovat její vliv jako celku. Nakolik by takové vítězství mohl Kreml využít k destabilizaci EU a NATO?

Rusko je světová velmoc. Je nutné s ním počítat. Není ale vhodné ho přeceňovat. Ruské i unijní elity potřebují vnějšího nepřítele a vlastně si moc dobře rozumějí. Válku nebo eskalaci konfliktů nepotřebuje nikdo.

Nízkou podporu má dlouhodobě EU také v Česku. Co se od revoluce stalo, že lidé najednou přestali věřit Západu, respektive Evropské unii? Je to tak, že některé zahraničně-politické kroky Češi „nepobrali“? Ať jde o bombardování Jugoslávie, invazi do Iráku, prosazování radaru, nebo řešení krize na Ukrajině atd.

Faktem je, že proti EU se vymezuje hodně lidí. Důvody však nejsou u všech stejné, a nelze je tedy házet do jednoho pytle, což se často děje. Viz pan Kalousek, který Svobodné přirovnal k fašistům, ke kterým má z prosté definice toho, co jeho lidé prosazují, daleko blíže než my. Strach, že co kritik EU, to Putinův agent, je fakt směšný. EU trpí ztrátou důvěry. Hrála si na spasitele nemytých mas, zachránce ubohých obyvatel východní Evropy, kteří po komunismu mají tak možná domky z bláta a hlíny. K tomu se přidali naši eurosvazáci, kteří tomu přikyvují a potvrzují, jak jsme zaostalí a máme přijímat dobro a moc se na nic neptat.

Není to ale tak, že všechno z EU je špatně. To je nesmysl. I špatný systém vyprodukuje občas dobré výsledky. Sovětský vesmírný program byl špičkový, ale to neznamenalo, že socialismus je správný. Ochrana spotřebitele, jednotný trh, pohyb zboží a kapitálu… to je všechno skvělé. To chci a chtějí všichni Svobodní. Jde to ale i bez EU. A o to nám jde. K volnotržnímu obchodování, lepší práci a volnému cestování superstát prostě nepotřebujeme.

V Česku se stále hovoří o ruské propagandě, vznikají nejrůznější „analýzy“ toho, kdo je proruský a šíří dezinformace, a má se tím zabývat i chystaný útvar na Ministerstvu vnitra. Je zdání o vlivu a šíření kremelské propagandy vyvoláváno uměle, anebo jde o skutečnost? A do jaké míry si za to Evropa svoji politikou a mnohdy odtržením od reality může sama?

Byla jednou doba studené války. Sovětský svaz měl divize vojáků na hranicích západní Evropy. Měl miliony mužů ve zbrani. Měl skupinu podrobených národů, které mu dělaly předpolí a byly jeho spojenci. Boje o vliv se vedly po celém světě. Nyní má EU zatím 508 milionů lidí. USA 323 milionů. EU má 3,5x více obyvatel než Rusko. Samotná EU má 12x větší hospodářský výstup než Rusko. Rusko je vymírající země s autokratickým režimem a hospodářstvím velmi závislým na exportu surovin. Neplatí už ani slavné „nás mnogo“.

Během studené války západní Evropa neuvažovala o omezení svobody slova v boji se sovětskou propagandou, a nyní budeme zavádět cenzuru? To je přeci směšné. A Putin umí počítat. Jinak by nebyl v Rusku „carem“. Naše elity také umí počítat. Proto všechny povídačky a strachy z Kremlu jsou motivovány hlavně touhou lidi zastrašit a mít vnějšího nepřítele. Establishment straší válkou s Ruskem, opozice straší muslimskou invazí – což je sice pravděpodobnější, ale také velmi přitažené za vlasy. Pojďme místo strachu raději řešit skutečné problémy naší země. Není jich málo, ty důležité ale nejsou okamžitě akutní, přesto jsou naprosto zásadní. Buď je zvládneme a naši potomci na nás budou hrdí, nebo ne a necháme je na nich a budou to mít o to těžší. Naši generaci čeká rozhodnutí, zda chceme, abychom měli děti, které dostanou vzdělání, které jim umožní být na špici v globálním světě, nebo takové, aby mohly být montéry v zahraničních továrnách. Čeká nás rozhodnutí, zda najdeme odvahu umožnit lidem prožívat zajištěné stáří. Důchodci nesmí být rukojmími vlády. Za zajištěné stáří nepovažuji státní důchod. To, že celý pracovní život státem obíraní důchodci budou vděční za pár korun, které na ně zbydou při parlamentním porcování medvěda, považuji za degradaci seniorů pro volební účely.

Čeká nás rozhodnutí, zda budeme schopni mít efektivní zdravotnictví, které chápe náklady a umí poskytnout širokou škálu individuální péče celé populaci, nebo zda budeme chtít černou díru na veřejné peníze, ze které vypadne dobrá péče převážně pro ty, kteří v tom umí chodit a mají známé. Čeká nás rozhodnutí, zda pochopíme, že dobrá doprava je extrémně důležitá pro každodenní život. Že je nutné tlačit na to, aby plné náklady na dopravu nesli co nejvíce ti, kteří ji používají, a aby bylo možné v dopravě regulérně podnikat a hledat co nejefektivnější služby pro občany a podniky. A v neposlední řadě nás čeká rozhodnutí, zda se jako země a jako občané necháme kompletně odzbrojit a vydat na pospas těm, kdo zbraně mají a nebojí se jich použít, nebo zda se ozveme a toto nedopustíme. Tohle jsou skutečně důležité věci. Hádáme se do krve kvůli nepodstatným věcem (Karel vs. Zeman), a ty zásadní nám unikají. Nedostatek nadhledu je skutečná hrozba pro naši generaci okouzlenou sociálními sítěmi. Lajky, hejtování ani trollování vůbec nic nevyřeší. Těm, kteří se zapojit chtějí, nabízím za Svobodné ruku, přidejte se, než bude pozdě.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Fasiste-bonzaci-rozdavani-bohatstvi-Evropy-Tomas-Pajonk-nepekne-hovori-o-elitach-EU-a-prednasi-vyzvu-pro-vsechny-441188

 

Brexit, Grexit a nyní možná i Auxit

Přes 260 000 občanů Rakouska, což je 4,12 % elektorátu, podepsalo petici, která volá po vystoupení z Evropské unie. Rakouský parlament o tom bude muset jednat.

Občané Velké Británie mají obdobné referendum přislíbeno před rokem 2017.

Řekové by v EU určitě zůstat chtěli, nejlépe však za podmínky, že jim budou staré dluhy odpuštěny a bude jim umožněno půjčit si peníze nové. I v klidném Dánsku chce 47 % lidí změnit podmínky členství a Dánsko navzdory EU zavádí hraniční kontroly.

Doufám, že naše vláda začíná počítat i s výhledovým scenářem, že EU opravdu existovat přestane. Šance zatím není velká, ale stále roste. Čím více euronesmyslů se chrlí z Bruselu, tím více lidem napříč politickým spektrem dochází, že tudy cesta nevede.

Nic totiž netrvá věčně, ani láska k jedné slečně…

Dopis z Bruselu – co mi to připomíná …

V dopisech z Bruselu se většinou dozvíme, jacípak to jsme zpátečníci a kterou to normu ještě nemáme dostatečně znormovanou, směrnici přijatou a evropsky nepřípustnou odlišnost odstraněnou.

A tak vždy, když vidím v titulcích sousloví “Dopis z Bruselu“, tak se mi připomene tato písnička (já ji tedy znám skrze Jarka Nohavicu, ne až tak v tomto znění).

Slyšíte tam paralely? Nemohu pomoci, ale já ano. Jen místo brigádníků nám pošlou tak leda úředníky. A místo těžkého průmyslu, budujeme přerozdělovací instituce. Obojí je samozřejmě špatně.

A ano, je docela dobře možné, že zakázka na monitorovací systém nebylo pořádně monitorovaná, ale o to tu nejde. Pokud jsou základní motivace v systému nastavené na podporu korupčního jednání, pak ani šest vrstev monitorování nic nespasí.

To že dotace vytvořily korupční prostředí není totiž zdaleka českým jevem. To je jevem celoevropským. Také ČR není v zásadě žádnou černou ovcí EU (bohužel, zbytečné regulace bychom ignorovat měli). Zde je například graf, které státy nejvíce porušují legislativu EU.

Počet porušení EU práva do roku 2013 podle země.

Řešením podobných problémů je nezbytné přerozdělování totálně decentralizovat. Pak mohou lidi dobře hodnotit a volit, jakou lokální míru přerozdělování jsou ochotni ustát. Vrátit samosprávě samosprávu. Pak se nebude muset prosit o každou korunu Brusel. A v Zašové si pak třeba koupí multikáru z vlastního rozpočtu, místo toho, aby museli prosit Brusel a řešit monitorovací systém.

WP_000700

 

Hazardéři s dotacemi

Olomouc (ČTK) – V kancelářích dotačního úřadu Regionálního operačního programu Střední Morava v Olomouci a Zlíně dnes několik hodin zasahovali policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Důvod zásahu policie nezveřejnila.

Pracovat s evropskými dotacemi a fondy přestává být legrace. Mohlo by se zdát, že co regionální operační program, to korupční kauza. Po chvilce hledání najdete totiž toto:

ROP Severozápad – kauza se táhne od roku 2011, více různých obvinění,
ROP Jihozápad – 2 odsouzení, neoprávněné vyplácení dotací,
ROP Střední Čechy – kauza Rath (souvisela s evropskými dotacemi, nevím přesně, zda přímo z ROP),
ROP Moravskoslezsko – neoprávněné vyplácení dotací,
ROP Severovýchod – Odstoupení hejtmana Půty kvůli korupci při rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény (příhodné jméno, zdá se).

Nově se do seznamu přidává i ROP Střední Morava, kde zatím detaily nejsou. Zbývají nám tedy jeden “čistý” ROP – Jihovýchod.

Není to samozřejmě jen český (či moravský a slezský) problém. Ve Španělsku, Rumunsku, Bulharsku se také hlásí. Jak Evropská unie zkorumpovala východní Evropu? Zdá se, že dost, bohužel. Myslím, že drtivá většina lidí se shodne na tom, že peníze z evropských fondů končí často na naprosto nevhodných místech, v šílených projektech a podporujících místní “kmotry” a likvidují konkurenční prostředí.

Myslím, že zásadní faktory, proč je v evropských fondech (i jinde) tolik korupce a neefektivity, jsou tyto dva:

  • množství přerozdělovaných peněz,
  • centralizace.

Svobodní nejčastěji řeší faktor peněz. Nerad bych ale zapomínal na centralizaci, a proto se jí budu brzy věnovat.

EDIT: Lidé z ROP Střední Morava obviněni z braní úplatků.

Dobrá zpráva z kraje! Opraví se cesty.

Dobrá zpráva! 🙂

Zlínský kraj žádá, aby peníze evropských daňových poplatníků byly využity na opravu dvou cest. Jednak cesty na Pustevny, ale také cesty mezi Hutiskem a Velkými Karlovicemi.  Peníze z ROP Střední Morava – tedy evropských fondů (naše peníze, vybraly se i u nás) se použijí na opravu či zlepšení něčeho, co slouží všem občanům.

Cesta II/481

Silnice II/481

III/4837

Silnice III/4837

Po silnici na Pustevny jsem shodou okolností jel zrovna v úterý. Přišla mi v dost dobré kondici, ale asi lépe zapadla do kolonky “Rozvoj turistického ruchu na Valašsku” než jiné rozbité silnice. Doufám, že žádost vyjde a silnice se opravy dočkají.

Jedinou vadou na kráse všech těchto fondů, žádostí a projektů je neuvěřitelná složitost a tuny byrokracie.

Když si člověk uvědomí, že to funguje zhruba takto, tak ho úsměv málem přejde.

1) Koupím si v Rožnově pod Radhoštěm na Benzině naftu za 2000,- Kč.
2) Benzina pošle 1031,- Kč Ministerstvu Financí ČR.
3) MF ČR zaplatí náš členský příspěvek EU (44,5 mld Kč).
4) Někdo někde v Bruselu (ano, jsou u toho i čeští úředníci) se rozhodne, jak s fondy dalších 5 let nakládat.
5) Schválí to Evropský parlament (asi?), Evropská komise a já nevím, kdo ještě.
6) Založí se Regionální rady (které navíc nepasují na kraje) – případně se prodlouží jejich pětiletka.
7) Kraj, či obec může žádat Regionální radu o příspěvky na konkrétní projekty.
8) ROP snad vyhoví a pošle peníze.
9) Politici se pochopitelně pochlubí, že se jim to podařilo – vyvěsí vlaječky a rozdají propagační brožurky. Je dobré jim připomínat, že nerozdávají své peníze.
10) Cesta se začne opravovat.

KRAUZE-UE-bureaucracy

Jak to zjednodušit?

Dle mého je cestou vpřed nechat co nejvíce veřejných peněz co nejblíže občanům.  Nejlépe v obcích, pak možná v krajích, na republikové úrovni malinko a na evropské úrovni ideálně nic.