Proč utrácím čas, energii a peníze pro Svobodné

Minulý týden jsem se vrátil z Rumunska. Na horách jsem nefotil a nešahal na elektroniku. Týdenní trek pročistí duši a dá člověku takový nadhled. Celý den se oči dívají do dálek a na další hory které za pár hodin nohy projdou. Kdo nezkusil týden jen jít a sledovat hory, nést si s sebou vše co potřebuje a každý den spát na neznámem místě, tak ať to zkusí!

Doma se bohužel politická scéna nezastavila. Zdá se, že budou předčasné volby. Je třeba zahájit přípravy a energii vrhnout tam, kde je ji třeba. Po horách je to velká změna.Proč vlastně utrácím, čas, energii a peníze snahou dostat Svobodné do pozice, kde mohou něco ovlivnit?

Svět by byl lepší, kdyby politici nebrali národ jako své ovce

Je to kombinace mnoha faktorů. Velká výzva. Zní to možná velmi pateticky, ale svět by byl lepším místem, kdyby politici nebrali národ jako své ovce. Ovce které musí být „moudře“ vedeny. Stříhány a dojeny, to vše pro jejich „dobro“.

Lidé nejsou dobytek. Mají své názory, své potřeby, své tužby. Nikdo nemá právo za ně rozhodnout, co je pro ně dobré. Nejen, že to je nemorální, ale také to nikdy nefunguje, neboť vládnoucí velmi rychle rozhodují tak, jak se to líbí jim.

Část společnosti, která aktivně pracuje, vytváří hodnoty a přináší štěstí sobě a svým blízkým je čím dále tím více utlačována těmi, kteří vytváří hodnoty žádné nebo takové, co po nich nikdo nechce.

Dokud nevrátíme do společnosti selský rozum, dokud nebudeme vytvářet to, co ostatní nebo my chceme, tak budeme dále chudnout.

To není hezká perspektiva.

Chci, aby mé děti vyrůstaly ve společnosti, kde lidé chtějí být kosmonauty, vědci, učiteli, tesaři či popeláři, ale ne v takové, kde je nejlepší perspektiva úředník (evropský či český, to je zcela fuk).

Proto se angažuji, proto budu pomáhat s přípravou a organizací kampaně Svobodných. Ne, nejsme dokonalí. Myslíme to dobře (samo o sobě tohle nestačí), jsme převážně idealisté a reprezentujeme zdravý rozum a svobodu. Je to naše forma sebeobrany, proti absurdním zákonům, nařízením a snaze mocných okrást bezmocné, díky zákonům napsaných jim na míru.

Holešovská výzva – je výsměch na místě?

Popis toho, jak se pár stovek lidí na Václavském náměstí domnívá, že svrhnou vládu, začal kolovat internetem. Objevují se převážně posměšné reakce. Vysmějeme se těm lidem, jak jsou prostí, ubozí, hloupí a zmanipulování. To my, my všemu rozumíme. Hahaha, prosťáčkové.

Holešovská výzva

Lidé na této a dalších demonstracích jsou podle mého maximálně zoufalí a chtějí něco změnit. Já se s dovolením smát nebudu.

Nerad bych byl špatně pochopen. Holešovská výzva, podle mého názoru absolutně není odpověď na to, co se nyní u nás i ve světě děje. Naopak, je to možná krok stejným nebo ještě horším směrem, než jakým náš stát nyní jde, jen pod jiným praporem.

Proč se jim tedy nechci smát? Mohu se na takové lidi dívat spatra. Raději bych je pochopil. Nejspíše je nepřesvědčím, rudá vlajka je pro některé z nich srdcová záležitost. Přesto bych jim ale rád rozuměl. Jak jinak můžeme něco zlepšit, pokud se to první nepokusíme pochopit? Lidé nejsou čísla v demografických výkazech, neschovají se do počtu dokončených rekvalifikačních kurzů.

Co se demonstrujícím nelíbí? Máme svobodu, máme demokracii, všechno super – tak, co si stěžují. Volit přeci mohou. Mají pocit, že současní politici kradou, tak ať si zvolí, ty co nekradou. Nepřijde vám naopak tohle naivní? Který ze současných parlamentních politiků chce snížit daně?

Proč jsou tito lidé zklamaní? Celý život jim někdo něco sliboval. Nic neřešte, strana a vláda se postarají. Režim však padl, nastoupil nový. Po chvilkovém záblesku ekonomické a společenské svobody nastoupilo co? Podivná směs plánované a neplánované ekonomiky. Podivné machinace lidí, kteří měli konexe na vedení státních firem. Později přišlo znovu – Volte nás, my se postaráme. Dáme práci, hlásaly všechny parlamentní strany. Daly? Někomu daly, ale ne těm co demonstrují. Daly jiným a jiným tím vzaly. Byrokrati (čeští i evropští) vědí, že nařízení, směrnice a dotační programy se nenapíšou samy. Těm se smějeme také. Oni ale práci mají a dostanou více než několik lidí, co se živí prací, která hodnoty vytváří a ne boří. Kameník, zedník, tesař a často opomíjený řidič přinesly do našich životů více dobrých věcí než stovky byrokratů, které živí.

Nemůžu se demonstrujícím divit, že jsou zklamaní. Sliby splněny nebyly. Neprohlédli včas, že jim lhali, možná naivně věřili v systém, možná neměli štěstí a možná udělali v životě chyby, ze kterých se špatně vrací zpět.Lidská beznaděj však přeci není důvod k posměchu.

Naopak. Místo legrace na účet „holešovských“ bychom měli velmi přemýšlet co s tím udělat. Nelíbí se nám politika? Tak ji pojďme změnit, zatím máme šanci. Až ji budou měnit uliční výbory, tak to bude hodně zlé. Uvědomme si, že několik politiků (bohužel) rozhoduje o zhruba polovině toho, co vyděláme. Ignorovat politiku, je jako po výplatě nasypat polovinu peněženky prvnímu člověku, který se na vás hezky usměje (a pak doma brblat, proč mám tak málo).

mzda-a-dane

To nám nestojí za to? Nestojí vám to za to si zjistit, co kteří politici s Vašimi penězi plánují? Nechcete politiky, kteří vám nebudou slibovat co všechno zařídí? Já bych je chtěl.

Rád bych žil ve světě, kde politici rozhodují o velmi malé části mých peněz, a mohl bych v poklidu přemýšlet nad důležitějšími věcmi, než politikou. K tomu máme všichni, ale ještě velmi dlouhou cestu.

Jak tedy ven? Zapojte se, zajímejte se. Tvořte si názor. Kritizujte návrhy Svobodných, potřebujeme fundovanou kritiku. Vytvořený systém je složitý, komplexní a žije si vlastním životem. Vrátit byrokratickou a státní mašinérii zpět na své místo není úkol pro pár stovek lidí, potřebujeme, aby nás byly tisíce. Potřebujeme odborníky, kteří by nám pomohli vymyslet, jakým vhodným způsobem vrátit do mnoha odvětví lidské činnosti přirozené vztahy mezi nakupujícím a prodávajícím. Chceme aby se vrátila obyčejná sousedská a obecní výpomoc místo hromady projektových grantů a rozpočtových komisí.

Místo posměchu nad Holešovskou výzvou nám pojďte raději pomoci! Přidejte se k nám, dobrých lidí se vejde dost.

Ať už nás politici nechají na pokoji. A neberou nám peníze.

ROZHOVOR TOP 09 a ODS posunuly během své vlády Českou republiku blíže k socialistickému přerozdělování a nařizování. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl šéf Strany svobodných občanů ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk. Řeč byla také například o tom, co musí dnes nepopulární pravicové strany udělat proto, aby získaly zpět přízeň svých voličů.

Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek chce pro fyzické osoby zavést daňovou progresi s horní sazbou 38 procent místo současné 15procentní rovné daně, firmám chce zvýšit daně z 19 na 21 procent. Předseda strany Bohuslav Sobotka také naznačil, že ČSSD by po vyhraných volbách nesnížila DPH. Znepokojují vás tyto programové záměry sociálních demokratů?

Zvyšovat daně se evidentně stane tradicí pro všechny současné parlamentní strany. Sociální demokraté sice naoko protestovali proti zvyšování DPH, ale nejspíše jsou rádi, že to za ně udělali jiní. Znepokojuje mě snadnost, s jakou ČSSD zapomněla na vlastní protest proti vyšší DPH. Další zvyšování daní mě samozřejmě znepokojuje také, ale tak nějak bych to od ČSSD čekal.

Mládek chce také bojovat s takzvaným švarcsystémem, tedy zaměstnáváním lidí na živnostenský list místo na pracovní smlouvu. Jak vnímáte tento záměr?

Švarcsystém je v prvé řadě reakcí na daňový útlak. Jde na něm hezky vidět, že když mají lidé volbu dávat peníze eráru a věřit, že se o mě postará, nebo raději brát více peněz a starat se sami, jen málokdo (pokud vůbec někdo) volí první variantu. Všichni politici, kteří nechápou, že občan není pro stát, ale stát pro občana, dříve či později napadnou tuto možnost svobodné volby. V druhé řadě je švarcsystém pokus nahradit příliš rigidní zákoník práce dohodou mezi rovnoprávnými subjekty, do které se nikdo další plést nebude. Snižuje to riziko na straně zaměstnavatele a tím zvyšuje jeho zájem lidi zaměstnat.

Boj se švarcsystémem zvýší nezaměstnanost a bude dále prohlubovat stres lidí, kteří se v něm pohybují. Většině lidí to ve svém důsledku uškodí. Chtěl bych žít v zemi, kde mohu jako svobodný občan uzavřít smlouvu s dalším člověkem o tom, za jakých podmínek budu pracovat, bez nutnosti znát stovky stran zákonů a v dobrovolném smluvním vztahu být vázán něčím, čím být vázán nechci.

V případě, že vyhrají sociální demokraté příští volby do Poslanecké sněmovny, bude mít levice absolutní většinu téměř ve všech zastupitelských orgánech. Jaký je to signál pro pravici?

TOP 09 a ODS posunuly během své vlády Českou republiku blíže k socialistickému přerozdělování a nařizování. To, že to doplnily podporou zájmových podnikatelských skupin ze státního rozpočtu, je jen další sypání soli do ran voličů a občanů. Na levici si začínáme zvykat už teď. O pravicové vládní politice se téměř nedá hovořit. V temnotách zvyšování daní a regulací sice sem tam probleskne nějaká ta naděje (třeba, že Petr Nečas zastavil honbu na „švarcsystém“), ale to je pro mě příliš málo.

Pravice však má šanci se obrodit. Jednou z možností je nechat ODS totálně vyhladovět, nepustit ji do parlamentu. To by mohlo vést k vnitřní obrodě. Ta ale bude dlouhá a některé zásadní problémy ve stanovách strany to dost komplikují.

Druhou možností je Strana svobodných občanů. Ta se o obnovu pravice pokouší na zelené louce. Je to běh na dlouhou trať, ale nepronásledují nás duchové minulosti a měli jsme možnost se z pádu ODS poučit. Naše stanovy mají naprosto jasné vnitřní volby a kdo bude na prvních místech kandidátek, je zcela v režii členů a příznivců strany.

Signál je to jasný – současný „pravicový politik“ oblíben není. Pro mne je charakteristickým znakem pravicového politika pokora a víra ve zdravý rozum svých spoluobčanů. Společnost a hospodářství je složité, má mnoho vazeb. Nikdy nemohu porozumět a odhadnout veškeré důsledky konkrétního nařízení. Vím, že nerozumím všem dopadům toho, co mohu s mocí udělat. Neměl bych tedy moc nikdy zneužívat a obecně čím méně moci a vynucování politik k dosažení cíle použije, tím lépe.

Myslím, že lidí, kteří nechtějí řídit svým spoluobčanům život, je dle mého stále většina. Mnozí si to ale takto přímo neuvědomují a stále hledají dobrého vůdce, osvíceného panovníka. To je přirozené a dokud si hodně lidí neuvědomí, že takový vůdce je jen velká iluze, může nebezpečný trend nárůstu státu pokračovat.

Představuje podle vás rostoucí vliv komunistů nebezpečí pro tuto zemi? A mají sílu to současné pravicové strany změnit? Co se s tím dá dělat?

Komunisté dostávají protestní hlasy. Hlasy právem frustrovaných lidí. Nemyslím si, že roste počet lidí, kteří si myslí, že neomarxismus v podání KSČM je nějaká opravdová varianta. Jeden z názorů, který jsem už párkrát slyšel, hezky shrnul jeden z mých známých: „Já vím, že levice krade stejně jako pravice, ale levičáci nám aspoň občas něco hodí. Pravičáci, ti pomůžou tak leda podnikatelům.“

Nebezpečí komunistů vidím v rehabilitaci socialistických myšlenek, ve spojení se spoustou lidí, kteří stále věří v to, že může fungovat socialismus s „lidskou tváří“. Komunisté v radách krajů a měst mají pod kontrolou úředníky a mají velkou šanci šířit myšlenky nesvobody a třídního boje dále do společnosti mnohem efektivněji. V tom vidím největší problém.

Současné pravicové strany jsou svou arogancí a přímými původci části těchto volebních zisků. Když někdo zneužívá svou moc a ještě si u toho mlaská, tak se nemůže divit, že jeho nepřátelé se sjednotí a mobilizují.

Současná „pravice“ bude v dalších volbách nejspíše opět mobilizovat proti socialismu, komunismu a levičáctví. Je to jejich jediný trumf. Sázka na kartu „My jsme špatní, ale oni, oni jsou mnohem horší!“ je sice zatím relativně zatím úspěšný model, ale každý model jednou přestane fungovat a já bych na něj nesázel.

Miloš Zeman avizoval, že 2. dubna podepíše doplněk lisabonské smlouvy, který se týká nového záchranného fondu eurozóny – Evropského stabilizačního mechanismu. Jeho předchůdce Václav Klaus měl dokument za zrůdnou a absurdní věc a odmítl ho podepsat přes to, že jej schválil parlament a k podpisu prezidenta vyzval Senát. Jak se k této problematice stavíte vy?

Nechci, aby naše republika byla součástí tohoto záchranného fondu. Nejde o neochotu pomoci. Nevím, kdo si myslí, že je rozumné půjčit svému kamarádovi, který právě prohrál 100.000 Kč v automatech, automaticky dalších 100.000 Kč, a dokonce s ním o tom podepsat smlouvu. Máme nějaké garance? Dostane Česká republika podíl na zlatém pokladu zemí, kterým peníze půjčíme? Obávám se, že nikoliv.

Uvrhnout všechny občany této země v potencionální závazek ve výši 350 mld. Kč mi přijde jako strašná nezodpovědnost. Byl bych rád, kdyby Miloš Zeman tento doplněk nepodepsal.

Co vlastně očekáváte od Miloše Zemana? Jaký bude prezident?

Nesnědl jsem všechnu moudrost světa, abych odhadoval a hodnotil formální kroky člověka staršího a zkušenějšího než já. Četl jsem knihu pana prezidenta „Jak jsem se mýlil v politice“. Z knihy vyplývá, že pan Zeman věří, že společnost se dá modelovat a predikovat pomocí prognostických modelů. Že lze zvýšit číslo tady (např. investice do vzdělání) a povede to ke zlepšení výsledků zde (např. vzdělanost a hrubý domácí produkt). Mé ekonomické vzdělání mě dovedlo k názoru, že takovéto modely příliš nefungují. Můžu tedy říci, že nesdílím jeho světonázor.

Pan Zeman chce lidi řídit a vést je někam. Já bych chtěl, aby už nás politici a vůdcové nechali na pokoji a dali všem možnost jít svou vlastní cestou, nebrali nám peníze a nechali nás žít. Nicméně, tak jako posledních deset let mého života nedefinoval Václav Klaus, tak následujících pět nebude definovat Miloš Zeman. Jedině historie ukáže, jaký byl prezident.

Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne

Distancuji se od hnutí D.O.S.T.

Nesouhlasím s některými postoji hnutí D.O.S.T. Vzhledem k tomu, že jsou to postoje zásadní a neshodují se s programem naší strany a myšlenkami svobody jednotlivce, se od tohoto hnutí distancuji a odmítám ho podporovat. Homosexuálové jsou lidé, mají stejná přirozená práva, mají mít možnost mezi sebou uzavírat smlouvy jaké chtějí (klidně obdobné jako je spoluvlastnictví manželů) a nazývat je, jak chtějí. Ostatně pokud chtějí lidé žít ve svazku tří nebo čtyř lidí, ať tak činí. Do toho nám nikomu nic není. Stát, úřady, nemocnice a další orgány by měl tyto jejich práva respektovat, pouštět je k sobě do nemocnice a konat právní úkony úplně stejně jako nechává konat manžele, pokud si tak smlouvu napíší.

Svoboda je neoddělitelná

Svoboda je jen jedna. Neoddělitelná. Není svoboda vyznání, sexuální orientace, ekonomické svoboda, svoboda slova, svoboda koupit si marihuanu, svoboda koupit si papír, svoboda mluvit, svoboda psát. Buď můžeme nakládat se svými těly a majekty jako dospělí lidé (tedy dle naší vůle) a poneseme za to následky, nebo ne. Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne. Tradiční rodina má ve společnosti místo, které si zaslouží, ale není na státu a jeho orgánech, aby ji zvýhodňoval či naopak znevýhoďnoval vůči jiným formám soužití.

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných ve Zlínském kraji (zveřejněno s laskavým svolením autora)

Arogance šířit ideje svobody nepomáhá

Arogance, škatulkování a nálepkování nepomáhá šířit naše myšlenky. Naopak. Nenechme se zlákat elitářským pocitem, že my jsme „svět“ pochopili a ostatní jsou „socialisti“. Pokud do diskuze vstoupíme s touto premisou, působí to velice útočně a arogantně.  Ztrácíme pak čas náš i člověka, který s námi diskutuje.

V posledním měsící jsem mluvil  s mnoha lidmi na ulicích. Nejde jen o to, kdo nám dá hlas. Dáváme o sobě vědět. Jde o první dojem. Na ulici se neschováte za pana předsedu Macha a jeho rozumný a kultivovaný projev. Tam jste vy obrazem Svobodných. Mnozí nás vidí  poprvé, nemohou nám tedy automaticky věřit. Bez ohledu na dokonalost našeho programu a hesel. Nikdy se nestane, že nám někdo skočí kolem krku a zvolá  – „Moudří svobodní, prohlédl jsem, budu volit vždy svobodu a ne socialismus!“

Velmi snadno se ale může snadno stát, že onen člověk odejde s pocitem, že Svobodné nikdy už volit nebude.

Jak?

Trocha arogance, trocha falešného chytráctví, neslušnost, nedostatek pokory. Neznáme ty lidi, neznáme jejich pojmosloví a verbální projev. Nesnažme se je škatulkovat podle jedné jejich věty. Nehodnoťme je, i když řeknou nějaký protimluv. Nechme je na to přijít sami. Už to, že se snaží obhájit neobhájitelné jim trochu napoví. Vnímejme co nám říkají a zkusme pochopit z čeho vycházejí.

Věříme, že lidé jsou ve své podstatě a v chování většinou dobří (mimo jiné proto, že je to takto výhodnější). Je to součastí naší filozofie. Předpokládejme tedy jednu věc. Když se s náma někdo baví, tak má zájem. Za tím zájmem stojí snaha se něco dozvědět a zlepšit svět (malinko). Je to stokrát lepší, než lhostejnost ostatních .  Dobrý úmysl nestačí, to víme dobře, přesto je to základ. Na internetu jsou trolové, ale na ulici jich je méně. Ty musíme ignorovat, ale slušně.

Urážkou nikoho na svou stranu nezískáme

Nikdy nikoho v diskuzi neoznačujme za ekoteroristu, socana, ekofašistu, komanče, komunistu (pokud to tedy není člen), hlupáka, neználka, nevzdělance atd. Nikdy. Tím si nezískáme lidi kolem sebe, urazíme ho a nikdy se s námi bavit nebude. Je možné, že argumenty toho člověka do této kategorie spadají, ale přesto nevíme zda to tak úplně domyslel, zda jenom neříká něco co četl, nebo se jen neumí vyjádřit přesněji atd.

Lidi, co nám neuvěří napoprvé, můžeme stále oslovit jindy. Musí však vidět, že nám jde o věc, ne o osobní gloriolu. Budeme stát na náměstích delší dobu, budeme psát članky, budeme se objevovat v tisku – přesto u většiny lidí nemáme více než jednu šanci.

Arogance moci vzbuzuje nenávist a strach. Arogance bezmoci (tedy nás) je směšná a bude nám vrácena tisícekrát. Pokud neumíme být nearogantní teď, jak nám mají věřit, že budeme jiní pokud se někam dostaneme?

Někomu arogance nevadí pokud nese zajímavé poselství. Takových lidí ale není mnoho. Nepočítejme tedy s tím, že nám ji někdo odpustí.

Našim společným jmenovatelem je dobrovolnost a svoboda. Přejeme všem co největší svobodu, tak se tak musíme i chovat. Svobodní lidé se respektují navzájem.

Téměř v každém vztahu se vyplatí být nepředpojatý a předpokládat spíše dobrý úmysl toho druhého, chovejme se tak k neznámým i známým.

Přistupujme ke všem, co se nás něco ptají, s maximálním porozumění. Nebuďme hned defenzivní. To je znak zakomplexovanosti. My chceme své myšlenky sdělit, máme je podložené, máme argumenty, máme principy a hodnoty, které jsou konzistentní. Dá-li nám někdo šanci, většinou porozumí.

Pokora, ne arogance

Prosím o tento neagresivní přístup všechny Svobodné, nenechme se ovládnout emocemi. Člověk co se ptá nemůže za socialismus a zlo světa, vnímá to, jak mu odpovídáme více než co mu říkáme. Když mu odpovíme zle a urazíme ho nebude se nad svobodou zamýšlet nikdy. Když mu odpovíme slušně a nebude se mu to líbít, tak třeba příště náš názor uslyší trochu jinak, nebo uvidí, že to třeba stále nejde tak jak si myslí on a dá nám šanci. Pokud budeme agresivní, tak nám ji určitě nedá. Naopak, bude s námi bojovat.

Někdy to samozřejmě nejde. Lidé nepříčetní a útoční musí být ignorováni. Zesměšňovat je nemá smysl, znemožnili se sami, je mi takových lidí líto, mají jiný problém, který nevyřešíme. To neříkám paternalisticky a nemám potřebu je hluboce litovat. Často si ale myslím, že ani oni sami nechtějí být agresivní a zlí, jenom to prostě něco nezvládají.

Šiřme myšlenku svobody s láskou a pokorou, nikdy ne s arogancí.