Napadeni zprava. Kdo povede euroskeptické síly v ČR?

Blíží se nám volby do Evropského parlamentu. V členských státech unie se zvedá vlna eurorealistů, euroskeptiků, EUskeptiků*. Rozpor mezi slibovaným růstem a dohnáním USA a realitou zemí eurozóny je velký. Ani velmi dobrá propaganda EU nepřesvědčí všechny obyvatele, že vše je na cestě k zářným zítřkům. Navíc desítky miliónů už dlouho nemají práci a to je sakra velký problém.

Koho dnes čekají v EU světlé zítřky je celkem jasné. Zde obrázek z publikace Evropské komise**, která nám to rovnou i nakreslila.

Komiks

V hlavních rolích? Úředník a „alternativní“ umělkyně. Zde jen odhaduji, koho má mladá žena reprezentovat. S její vizáží nemám žádný problém, ale. Je zajímavé, že Evropská komise degraduje v komiksu „afro-etno“ ženu, jako tu „hloupou“, které to chytrý a mladý evropský úředník vysvětlí.  V záporných rolích příběhu jsou tlustí kapitalisté, připravující kartelovou dohodu a okrádající spotřebitele. Jeden z nich se, ale sám udá a tak se nebojte, vše to dobře dopadlo. Pokuty vybrány.

Morální ponaučení: Buď úředníkem, svět a ženy ti padnou k nohám, vybereš pokuty a ochráníš spotřebitele! Tak pomůžeš v boji za světový mír!

Tyto příběhy píšou byrokrati pro jiné, co chtějí být byrokraty a ukazují nám tak strašidelnou vizi svého světa. Není divu, že více občanů zemí EU hledá alternativu. Lidí, co nejsou, tak či tak, na výplatní pásce EU sice ubývá, ale pořád je nás dost na to, abychom zásadní změny k horšímu zastavili. Je to na nás!

Kdo ale euroskeptiky povede?

Myslím, že Svobodní. Nicméně téhož názoru není například Václav Danda, který o nás napsal:

„Kromě důsledného odmítání Bruselu, což je podmínka nutná, ale nedostačující, musí totiž takový subjekt nabízet i obhajobu tradičních civilizačních hodnot. Z těchto důvodů nemůže být alternativou ani Strana svobodných občanů, pro kterou je národ sprosté slovo a ve své libertariánské ideologii nevidí tradiční křesťanské hodnoty jako osu svého programu. Ba právě naopak. Ostře libertariánský kurz byl potvrzen na prosincovém sněmu volbou obhájce sňatků homosexuálů Tomáše Pajonka místopředsedou strany.“ VÁCLAV DANDA, pseudonym pro autora z portálu Protiproud. ***)

Dovolím si to uvést na pravou míru.
Národ jako sprosté slovo? Národ pro Svobodné sprosté slovo není. Bohužel slovu národ a národní zájmy zničili jakýkoli pozitivní nádech, právě někteří konzervativci, kteří žádní skuteční konzervativci nebyli, jen autokraté oblečení v kabátku „ochránců jazyka, národa a vlasti“.

Národ je citově velmi zabarvené slovo. Osobně ho nepoužívám spíše z úcty k předkům, kteří za svobodu národa skutečně fyzicky bojovali. Je to příliš cenný pojem, než abychom o něj jako takový přišli, zneužíváním ho jako hlavního základu veškeré argumentace.

Obhájce sňatků homosexuálů? Ech. Co dodat. Byl bych nejraději, kdyby stát do rodinných vztahů nezasahoval. Rodina je pro mě více než stát. Stát se mění – rodina zůstává. Za svůj krátký život jsem žil ve třech státních útvarech, čtyřech pokud počítáme EU) – Je to pouto vlastní krve, které se nepodařilo dlouhodobě rozbít žádnému státu a ideologii.

Oba body kritiky se mě (a tím Svobodné) snaží mezi konzervativně smýšlejícími lidmi vykreslit jako moderního, progresivního (a tím levicového), homosexuálům fandícího člověka, který v žádném případě nemůže hájit jejich konzervativní zájmy.
Což je blbost.

1)      Navrhuji přestat používat slovo homosexuál jako obušek na kohokoli.

2)      Jsem životem spíše konzervativní člověk. Jsem ženatý, mám tři děti a fungující rodinu a s rodiči se vídám denně. Také chodím do práce (občas včas i z práce), neberu drogy a na obyvatele Valašska piju střídmě. Slavím Vánoce a stavím stromeček i betlém. S dětmi zpíváme koledy. Nesnáším „moderní“ koledu „Vánoce, vánoce přicházejí“.

Připomenu citát Tomáše Jeffersona: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ Pokud vycházíte z těchto konzervativců, pak jsme na stejné lodi. Dopřejme ostatním sledování svého osobního štěstí a oni ho dopřejí nám.

Václav Danda však nebude první ani poslední, kdo bude Svobodným, vyčítat nedostatek konzervativismu. Souběžně s tím, nám jiní řeknou, že jsme rasisti, když nechceme státní podporu neziskových organizací, jako je například Romea o.s.

Obě tyto skupiny lidí totiž argumentují tímtéž – když nepodporujete mou cestu života a mé oblíbence, tak automaticky podporujete ty druhé a jste proti!

Ne, ne, ne! Je třeba důsledně nikoho nezvýhodňovat. Jen to je z pozice státu férové.

To je ale pravý opak prostředí, které vytváří EU.

Proč tedy euroskeptiky povedou Svobodní?

Protože nám jde hlavně o dobrý život pro co nejvíce lidí na území České republiky. Co je dobrý život? To není pro všechny stejné. Chceme, ať si co nejvíce lidí může hledat štěstí podle svých vlastních kritérií a ne dle bruselských či pražských. Chceme, ať mohou fungovat rodiny, ať mají lidé práci a naše země je úspěšná na světovém trhu. Společenství volného obchodu to umožňuje, Evropská unie ne.

  • Protože nejsme ani národovci a ani bojovníci za „tradiční hodnoty“.
  • Říkáme, že co je špatné, to je špatné, ať už to přijde ze západu, či z východu. Není důležité, zda je něco nový hloupý nápad, nebo starý hloupý nápad.
  • Nejsme prvoplánově euroskeptičtí. Špatně a nedemokraticky položené základy EU, nám ale neumožňují opravdovou reformu současné Unie.
  • Myslíme to s politikou vážně, jde nám souboj názorů a idejí.

Chápeme, kde je kořen problému a ten není v barvě vlajky na Pražském hradě. Ten je ve ztrátě volnosti, příležitostí a kreativity. To nám Unie slibovala, že přinese, ale nyní ve skutečnosti spíše bere.

Proto můžeme sjednotit liberály, konzervativce i ty, kteří chtějí obyčejný férový přístup a spravedlnost.

Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných

pajonk@svobodni.cz

*) Evropu mám rád, jsem skeptický vůči instituci Evropské Unie.

**) Evropská komise, Hospodářská soutěž v Evropě: Jde i o vaše peníze, Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie ,2013 — 9 s. — 21 x 29.7 cm, ISBN 978-92-79-30413-2, DOI 10.2763/23631. Jména autorů neuvedena.

***) http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/stat/evropska-unie/764-ceka-brusel-sok-dominantni-pozice-europeistu-v-evropskem-parlamentu-muze-byt-podle-pruzkumu-na-jare-vazne-ohrozena-jake-jsou-sance-ceskych-euroskeptiku.htm

Svobodní a volba prezidenta? Zůstaňme klidní a věcní

VÁŽENÍ PŘÁTELÉ SVOBODNÝCH,
zůstaňme klidní a věcní.

Prezidentská volba je velké téma posledních dní. Důležité věci mizí pod koberec a všichni mají potřebu se vyjádřit, zda Losna nebo Mažňák. Média v nás vyvolávají emoce, hysterii. Karel, Karel, Miloš, Miloš. Máme pocit, že pokud se nezapojíme do diskuzí, zůstaneme stát opodál. Není tomu tak. Prakticky téměř cokoliv v našem osobním i veřejném životě bude mít větší dopad na naše životy než to, zda zákony bude podepisovat pan A či pan B.

Naše zbytky svobod si musíme hájit sami. Prezident není a nikdy nebude spasitel, pomocník a zachránce. Nebyl jím ani Václav Havel ani Václav Klaus.

Volte či nevolte, každý dle vlastního názoru, dle toho či onoho zrnka písku, které převáží pověstnou misku vah zrovna u Vás. Prosím Vás, nezlobte se na ostatní, pokud volí jinak. Nedělejte z nich strůjce zla v naší zemi. Buďme jednotní vůči našim utlačovatelům, kteří opět dle hesla rozděl a panuj rozdělují zemi v nepodstatné věci.

Zůstaňme tedy klidní a věcní. Máme vlastní názor a program. Myslím, že ve společnosti jsou důležité naprosto jiné věci, než kdo bude náš další formální vládce.

Boj za svobodu nikdy nekončí!

Tomáš Pajonk, předseda krajského sdružení Svobodných ve Zlínském kraji

Mají Svobodní vůbec šanci?

“It is fatal to enter a war without the will to win it.” – Douglas Mac Arthur

„Začít válku, bez vůle ji vyhrát, je zničující.“ (můj volný překlad)

Volební kampaň se nám dostala do poloviny. Zbývá nám zhruba 20 dní do dne D. Ubývají síly. Rodiny, práce, spánek a ostatní zájmy u mnohých z nás ustoupily volební kampani.

Mnozí z nás po očku sledují kampaně ostatních stran. Nervozita je vlastní všem lidem s kritickým myšlením, kteří o něco bojují. Vidíme nedostatky naší kampaně, vidíme nedostatky našich lídrů. Máme pocit, že jdeme vidět málo a že, když už, tak je něco špatně a mohlo být lépe. Jde nám totiž o hodně. Chceme, aby už konečně byl slyšet ve sněmovně hlas někoho jiného, než jen přerozdělovačů a společenských elit sajících ze státního cecku. Naše kulturní a politické fronta vysvětluje občanům: „Pijavice, v podobě stovek regulací a daní jsou pro vás dobré! Ještě trochu vám pustíme žilou a ekonomika poroste. Jinak to přátelé nejde, podívejte se do třeba do EU, všude to tak dělají.“ „S jakými výsledky?,“ ptáme se zase my.

Jak říkám, jde o hodně. Přesto si však dovolím odbočit.

Drobná paralela by tu byla …

Jedním z mých zájmů je historie. Zkušenosti minulých generací jsou použitelné i v novém věku informačních technologií. Lidé se nemění tak rychle jako technologie. Příběhy z let minulých nám mohou dát sílu a poučení.

V roce 1775 vypukla v 13 amerických koloniích válka o nezávislost na tehdy nejmocnější říši světa – Velké Británii. Osadníci nebyli zpočátku a ani v průběhu konfliktu v materiální výhodě. Po prvních neúspěších, začali i oni pochybovat a nejednou byla celá jejich revoluce ve velkém ohrožení. Vytrvali a byli houževnatí. Udrželi si naději.

Proti armádám vycvičeným, zkušeným, zásobovaným a placeným, stáli prakticky chlapci od pluhů, od řemesla a pár veteránů z indiánských válek. Jejich loajalita byla nesčetněkrát zkoušena, mnozí zběhli, většina ne. Často měli málo munice, hlad a hodně špatné boty.

I my, Svobodní jsme si na sebe vzali extrémně těžký úkol, podobně jako američtí osadníci, nebo u nás třeba husité, jdeme proti etablovaným stranám, armádám či organizacím úspěšných lobbistů a profesionálních kandidátů za cokoli, kamkoli.  Bez kompromisů útočíme na samou podstatu jejich existence – penězovod ze státního cecku. Naštěstí u toho zatím nemusíme umírat.

Jejich prostředky a naše se nedají srovnávat. Naši kandidáti, členové a příznivci jsou spíše podobní rebelům, povstalcům či otrhané domobraně, než nádherným červenokabátníkům. Také se zvedli od svých běžných činností, povinností a práce a rozhodli se vstoupit do předvolebního boje. Takto ostatně fungovala domobrana ve skutečných republikách po staletí. A my jako občané republiky, bychom měli svou zem bránit, jak proti vnějšímu nepříteli tak nyní proti těm, kteří mají v plánu – vědomě, či ne – naši zemi vrátit či obrátit v zemi, kde zahyne ekonomická a osobní svoboda. Co nám totiž pak a zbude? Jen neustálé omezování občanů jindy tak, pak zase jinak. Dobře se samozřejmě budou mít politici, vysocí úředníci, aktivisté státem dotovaných neziskovek (ty dobrovolné postupně zahynou), či zaměstnanci firem a velkých korporací napojených na státní správu. Produktivní pracovní místa postupně zaniknou a republika – tedy omezený stát, dbající na práva občanů, zahyne.

Američtí osadníci velmi rychle zjistili, že postavit se protivníkovi v přímém střetu, je zničující. Proti palebné převaze nelze nastoupit v sevřeném šiku a opakovat taktiku nepřítele s horšími prostředky.

http://www.youtube.com/watch?v=hPK5KDCGF7g (ilustrační video, prosím toto neberu jako historickou studii, jde o americkou propagandu, ale ilustruje můj příklad)

Bojovat o zájem voličů počtem billboardů, v počtu distribuovaných letáků, v tom jak často budeme v televizi a v tisku? V tom se nemůžeme našim konkurentům rovnat.Propaganda je jejich svět a jejich zbraň. Velká média na straně status quo, copak to někdy bylo a bude jinak? Tolik vychvalovaný internet, nám pomůže jen zčásti. I naši soupeři umí udělat tak krásná videa, že i nám slza skane po líci a budeme žmoulat čepici, nad tím jak nás to emočně zasáhlo. I oni umí využívat sílu sociálních sítí.

My máme houževnatost a vytrvalost, nejde nám o funkce.

Jakou tedy máme teď šanci?

Velkou. Tisíce lidé nevědí koho a zda vůbec volit. Reklamám nevěří. Jde jim z nich hlava kolem. My v těchto volbách reálnou šanci máme. Nenechme si vzít vůli sledováním průzkumů a tím, že nás některá média a politologové ignorují. Částečně je to i záměr. Příště třeba nebudou. Denně slyším o desítkách a desítkách nových voličů. Udělejme z toho tisíci a desetitisíce.

V krátkém období do voleb musíme napnout všechny síly, co nám ještě zbývají, a pojďme …

… mluvit s voliči! Ne na Facebooku, ne na sociálních sítích, tam diskutují často jen přesvědčení a je nás tam už dost. Ne koukat se do země a jako omylem jim podávat letáček. Hezky pozdravme, jsme přeci hrdí na to, že máme možnost je oslovit. Mluvme s lidmi, známými, známými známých. Když už dáme čas do kontaktní kampaně tak si nepovídejme mezi sebou, na to bude čas po volbách. Každá minuta, kterou zabijeme smíchem nad Sobotkovými rovnátky, zradou ODS, vysmíváním se ostatním stranám, jak jsou nemožné, je ztracena v náš neprospěch (nehledě na hloupost takových řečí). Teď není čas na 4 hodinové debaty o Marxismu a nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu. Potom. Odložme také další jiné debaty o ničem. Na potom. Buďme disciplinovaní. Buďme tvrdí vůči sobě samým.

Musíme oslovit mnoho a mnoho lidí a ptát se: Chcete systém pro ty „nahoře“, nebo pro ty co ještě pracují a tvoří? Pokud pro ty pracují, tak volte č. 2. Nikdo jiný než Svobodní neútočí na podstatu problému. Jak může zájem pracujících hájit člověk, který v životě nepracoval jinde než jako poslanec? Jak může zájem živnostníků, malých a středních podnikatelů zastupovat člověk, který se jinde než v obrovských korporacích nepohyboval a jednu z nich vlastní? Strana zastupitelů a starostů, tak ta také hájí jejich zájmy.

Zapalme další nadšením, jde nám o budoucnost naši, našich dětí, jde nám o republiku a zemi. To nejsou malé cíle! Na otázku zda jsme volitelní, odpovídejme, že 40 let tu byli volitelní jen komunisti a tak snad to není důvod jim dávat hlas. Na otázku, které slavné osobnosti máme na kandidátkách, odpovídejme, že chválabohu žádné a zda by chtěli, ať nás podpoří třeba takový Daniel Hůlka nebo Jirka Šlégr? Chtějí mít na kandidátkách, lidi co jsou se současným systémem zadobře, nebo ty, kteří jsou jako oni pod tlakem státu a rozumí živnostníkům, pracujícím a podnikatelům, jsou jedni z nich?

Jakou šanci máme po volbách?

Ještě větší. Přibylo nás. Zorganizujeme se lépe. Zapojíme více lidí. Bude-li vůle. Vaše vůle. Ostatní hnutí investují do svých lídrů a na ostatní kašlou. Udělejme opačně. Investujme do našich členů, vzdělávejme je. Učme se komunikovat. Máme výborné argumenty, jen je umět použít. Lídři jsou důležití, ale jsme Svobodní – ne spolek přátel Petra Macha. Sami se organizujeme!

Neanalyzujte, neparalyzujte! Buďme vidět!

Nesrovnávejme kampaň ostatních a naši, nenechme se znervóznit, že mají hezčí obrázky a videa. My máme už stovky zapálených lidí a pracujme na zapojení dalších a dalších. Zapojme se tam, kde to má smysl – mluvením s voliči. O tom je přeci politika. Podpořte ty, co jsou venku a s lidmi. Slovem, teplým čajem. Materiální podporou. Dovezte jim materiály, lepte plakáty.

Pojďme se tedy nyní nadechnout a pak v posledních 2 týdnech kampaně do toho dáme vše, co to půjde. Výmluvy, proč to nejde, nechte na potom. Kdo chce, ten se zapojí! Nemusíte stát jen tam kde, vám to určí předseda kraje. Stoleček a letáky si můžete vzít všichni, kdykoli a kamkoli. Před továrnu, před obchody, na pěší zónu. Nevymlouvejte se, že Vás nikdo neoslovil, nezapojil. Nezorganizoval. Nedodal. Nepřivezl. Nevysvětlil. Na to teď není čas.

Přestaňte říkat kolegům v okopech, že míří špatně a raději sami rychle nabíjejte a palte!

Proč utrácím čas, energii a peníze pro Svobodné

Minulý týden jsem se vrátil z Rumunska. Na horách jsem nefotil a nešahal na elektroniku. Týdenní trek pročistí duši a dá člověku takový nadhled. Celý den se oči dívají do dálek a na další hory které za pár hodin nohy projdou. Kdo nezkusil týden jen jít a sledovat hory, nést si s sebou vše co potřebuje a každý den spát na neznámem místě, tak ať to zkusí!

Doma se bohužel politická scéna nezastavila. Zdá se, že budou předčasné volby. Je třeba zahájit přípravy a energii vrhnout tam, kde je ji třeba. Po horách je to velká změna.Proč vlastně utrácím, čas, energii a peníze snahou dostat Svobodné do pozice, kde mohou něco ovlivnit?

Svět by byl lepší, kdyby politici nebrali národ jako své ovce

Je to kombinace mnoha faktorů. Velká výzva. Zní to možná velmi pateticky, ale svět by byl lepším místem, kdyby politici nebrali národ jako své ovce. Ovce které musí být „moudře“ vedeny. Stříhány a dojeny, to vše pro jejich „dobro“.

Lidé nejsou dobytek. Mají své názory, své potřeby, své tužby. Nikdo nemá právo za ně rozhodnout, co je pro ně dobré. Nejen, že to je nemorální, ale také to nikdy nefunguje, neboť vládnoucí velmi rychle rozhodují tak, jak se to líbí jim.

Část společnosti, která aktivně pracuje, vytváří hodnoty a přináší štěstí sobě a svým blízkým je čím dále tím více utlačována těmi, kteří vytváří hodnoty žádné nebo takové, co po nich nikdo nechce.

Dokud nevrátíme do společnosti selský rozum, dokud nebudeme vytvářet to, co ostatní nebo my chceme, tak budeme dále chudnout.

To není hezká perspektiva.

Chci, aby mé děti vyrůstaly ve společnosti, kde lidé chtějí být kosmonauty, vědci, učiteli, tesaři či popeláři, ale ne v takové, kde je nejlepší perspektiva úředník (evropský či český, to je zcela fuk).

Proto se angažuji, proto budu pomáhat s přípravou a organizací kampaně Svobodných. Ne, nejsme dokonalí. Myslíme to dobře (samo o sobě tohle nestačí), jsme převážně idealisté a reprezentujeme zdravý rozum a svobodu. Je to naše forma sebeobrany, proti absurdním zákonům, nařízením a snaze mocných okrást bezmocné, díky zákonům napsaných jim na míru.

Holešovská výzva – je výsměch na místě?

Popis toho, jak se pár stovek lidí na Václavském náměstí domnívá, že svrhnou vládu, začal kolovat internetem. Objevují se převážně posměšné reakce. Vysmějeme se těm lidem, jak jsou prostí, ubozí, hloupí a zmanipulování. To my, my všemu rozumíme. Hahaha, prosťáčkové.

Holešovská výzva

Lidé na této a dalších demonstracích jsou podle mého maximálně zoufalí a chtějí něco změnit. Já se s dovolením smát nebudu.

Nerad bych byl špatně pochopen. Holešovská výzva, podle mého názoru absolutně není odpověď na to, co se nyní u nás i ve světě děje. Naopak, je to možná krok stejným nebo ještě horším směrem, než jakým náš stát nyní jde, jen pod jiným praporem.

Proč se jim tedy nechci smát? Mohu se na takové lidi dívat spatra. Raději bych je pochopil. Nejspíše je nepřesvědčím, rudá vlajka je pro některé z nich srdcová záležitost. Přesto bych jim ale rád rozuměl. Jak jinak můžeme něco zlepšit, pokud se to první nepokusíme pochopit? Lidé nejsou čísla v demografických výkazech, neschovají se do počtu dokončených rekvalifikačních kurzů.

Co se demonstrujícím nelíbí? Máme svobodu, máme demokracii, všechno super – tak, co si stěžují. Volit přeci mohou. Mají pocit, že současní politici kradou, tak ať si zvolí, ty co nekradou. Nepřijde vám naopak tohle naivní? Který ze současných parlamentních politiků chce snížit daně?

Proč jsou tito lidé zklamaní? Celý život jim někdo něco sliboval. Nic neřešte, strana a vláda se postarají. Režim však padl, nastoupil nový. Po chvilkovém záblesku ekonomické a společenské svobody nastoupilo co? Podivná směs plánované a neplánované ekonomiky. Podivné machinace lidí, kteří měli konexe na vedení státních firem. Později přišlo znovu – Volte nás, my se postaráme. Dáme práci, hlásaly všechny parlamentní strany. Daly? Někomu daly, ale ne těm co demonstrují. Daly jiným a jiným tím vzaly. Byrokrati (čeští i evropští) vědí, že nařízení, směrnice a dotační programy se nenapíšou samy. Těm se smějeme také. Oni ale práci mají a dostanou více než několik lidí, co se živí prací, která hodnoty vytváří a ne boří. Kameník, zedník, tesař a často opomíjený řidič přinesly do našich životů více dobrých věcí než stovky byrokratů, které živí.

Nemůžu se demonstrujícím divit, že jsou zklamaní. Sliby splněny nebyly. Neprohlédli včas, že jim lhali, možná naivně věřili v systém, možná neměli štěstí a možná udělali v životě chyby, ze kterých se špatně vrací zpět.Lidská beznaděj však přeci není důvod k posměchu.

Naopak. Místo legrace na účet „holešovských“ bychom měli velmi přemýšlet co s tím udělat. Nelíbí se nám politika? Tak ji pojďme změnit, zatím máme šanci. Až ji budou měnit uliční výbory, tak to bude hodně zlé. Uvědomme si, že několik politiků (bohužel) rozhoduje o zhruba polovině toho, co vyděláme. Ignorovat politiku, je jako po výplatě nasypat polovinu peněženky prvnímu člověku, který se na vás hezky usměje (a pak doma brblat, proč mám tak málo).

mzda-a-dane

To nám nestojí za to? Nestojí vám to za to si zjistit, co kteří politici s Vašimi penězi plánují? Nechcete politiky, kteří vám nebudou slibovat co všechno zařídí? Já bych je chtěl.

Rád bych žil ve světě, kde politici rozhodují o velmi malé části mých peněz, a mohl bych v poklidu přemýšlet nad důležitějšími věcmi, než politikou. K tomu máme všichni, ale ještě velmi dlouhou cestu.

Jak tedy ven? Zapojte se, zajímejte se. Tvořte si názor. Kritizujte návrhy Svobodných, potřebujeme fundovanou kritiku. Vytvořený systém je složitý, komplexní a žije si vlastním životem. Vrátit byrokratickou a státní mašinérii zpět na své místo není úkol pro pár stovek lidí, potřebujeme, aby nás byly tisíce. Potřebujeme odborníky, kteří by nám pomohli vymyslet, jakým vhodným způsobem vrátit do mnoha odvětví lidské činnosti přirozené vztahy mezi nakupujícím a prodávajícím. Chceme aby se vrátila obyčejná sousedská a obecní výpomoc místo hromady projektových grantů a rozpočtových komisí.

Místo posměchu nad Holešovskou výzvou nám pojďte raději pomoci! Přidejte se k nám, dobrých lidí se vejde dost.

Ať už nás politici nechají na pokoji. A neberou nám peníze.

ROZHOVOR TOP 09 a ODS posunuly během své vlády Českou republiku blíže k socialistickému přerozdělování a nařizování. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl šéf Strany svobodných občanů ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk. Řeč byla také například o tom, co musí dnes nepopulární pravicové strany udělat proto, aby získaly zpět přízeň svých voličů.

Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek chce pro fyzické osoby zavést daňovou progresi s horní sazbou 38 procent místo současné 15procentní rovné daně, firmám chce zvýšit daně z 19 na 21 procent. Předseda strany Bohuslav Sobotka také naznačil, že ČSSD by po vyhraných volbách nesnížila DPH. Znepokojují vás tyto programové záměry sociálních demokratů?

Zvyšovat daně se evidentně stane tradicí pro všechny současné parlamentní strany. Sociální demokraté sice naoko protestovali proti zvyšování DPH, ale nejspíše jsou rádi, že to za ně udělali jiní. Znepokojuje mě snadnost, s jakou ČSSD zapomněla na vlastní protest proti vyšší DPH. Další zvyšování daní mě samozřejmě znepokojuje také, ale tak nějak bych to od ČSSD čekal.

Mládek chce také bojovat s takzvaným švarcsystémem, tedy zaměstnáváním lidí na živnostenský list místo na pracovní smlouvu. Jak vnímáte tento záměr?

Švarcsystém je v prvé řadě reakcí na daňový útlak. Jde na něm hezky vidět, že když mají lidé volbu dávat peníze eráru a věřit, že se o mě postará, nebo raději brát více peněz a starat se sami, jen málokdo (pokud vůbec někdo) volí první variantu. Všichni politici, kteří nechápou, že občan není pro stát, ale stát pro občana, dříve či později napadnou tuto možnost svobodné volby. V druhé řadě je švarcsystém pokus nahradit příliš rigidní zákoník práce dohodou mezi rovnoprávnými subjekty, do které se nikdo další plést nebude. Snižuje to riziko na straně zaměstnavatele a tím zvyšuje jeho zájem lidi zaměstnat.

Boj se švarcsystémem zvýší nezaměstnanost a bude dále prohlubovat stres lidí, kteří se v něm pohybují. Většině lidí to ve svém důsledku uškodí. Chtěl bych žít v zemi, kde mohu jako svobodný občan uzavřít smlouvu s dalším člověkem o tom, za jakých podmínek budu pracovat, bez nutnosti znát stovky stran zákonů a v dobrovolném smluvním vztahu být vázán něčím, čím být vázán nechci.

V případě, že vyhrají sociální demokraté příští volby do Poslanecké sněmovny, bude mít levice absolutní většinu téměř ve všech zastupitelských orgánech. Jaký je to signál pro pravici?

TOP 09 a ODS posunuly během své vlády Českou republiku blíže k socialistickému přerozdělování a nařizování. To, že to doplnily podporou zájmových podnikatelských skupin ze státního rozpočtu, je jen další sypání soli do ran voličů a občanů. Na levici si začínáme zvykat už teď. O pravicové vládní politice se téměř nedá hovořit. V temnotách zvyšování daní a regulací sice sem tam probleskne nějaká ta naděje (třeba, že Petr Nečas zastavil honbu na „švarcsystém“), ale to je pro mě příliš málo.

Pravice však má šanci se obrodit. Jednou z možností je nechat ODS totálně vyhladovět, nepustit ji do parlamentu. To by mohlo vést k vnitřní obrodě. Ta ale bude dlouhá a některé zásadní problémy ve stanovách strany to dost komplikují.

Druhou možností je Strana svobodných občanů. Ta se o obnovu pravice pokouší na zelené louce. Je to běh na dlouhou trať, ale nepronásledují nás duchové minulosti a měli jsme možnost se z pádu ODS poučit. Naše stanovy mají naprosto jasné vnitřní volby a kdo bude na prvních místech kandidátek, je zcela v režii členů a příznivců strany.

Signál je to jasný – současný „pravicový politik“ oblíben není. Pro mne je charakteristickým znakem pravicového politika pokora a víra ve zdravý rozum svých spoluobčanů. Společnost a hospodářství je složité, má mnoho vazeb. Nikdy nemohu porozumět a odhadnout veškeré důsledky konkrétního nařízení. Vím, že nerozumím všem dopadům toho, co mohu s mocí udělat. Neměl bych tedy moc nikdy zneužívat a obecně čím méně moci a vynucování politik k dosažení cíle použije, tím lépe.

Myslím, že lidí, kteří nechtějí řídit svým spoluobčanům život, je dle mého stále většina. Mnozí si to ale takto přímo neuvědomují a stále hledají dobrého vůdce, osvíceného panovníka. To je přirozené a dokud si hodně lidí neuvědomí, že takový vůdce je jen velká iluze, může nebezpečný trend nárůstu státu pokračovat.

Představuje podle vás rostoucí vliv komunistů nebezpečí pro tuto zemi? A mají sílu to současné pravicové strany změnit? Co se s tím dá dělat?

Komunisté dostávají protestní hlasy. Hlasy právem frustrovaných lidí. Nemyslím si, že roste počet lidí, kteří si myslí, že neomarxismus v podání KSČM je nějaká opravdová varianta. Jeden z názorů, který jsem už párkrát slyšel, hezky shrnul jeden z mých známých: „Já vím, že levice krade stejně jako pravice, ale levičáci nám aspoň občas něco hodí. Pravičáci, ti pomůžou tak leda podnikatelům.“

Nebezpečí komunistů vidím v rehabilitaci socialistických myšlenek, ve spojení se spoustou lidí, kteří stále věří v to, že může fungovat socialismus s „lidskou tváří“. Komunisté v radách krajů a měst mají pod kontrolou úředníky a mají velkou šanci šířit myšlenky nesvobody a třídního boje dále do společnosti mnohem efektivněji. V tom vidím největší problém.

Současné pravicové strany jsou svou arogancí a přímými původci části těchto volebních zisků. Když někdo zneužívá svou moc a ještě si u toho mlaská, tak se nemůže divit, že jeho nepřátelé se sjednotí a mobilizují.

Současná „pravice“ bude v dalších volbách nejspíše opět mobilizovat proti socialismu, komunismu a levičáctví. Je to jejich jediný trumf. Sázka na kartu „My jsme špatní, ale oni, oni jsou mnohem horší!“ je sice zatím relativně zatím úspěšný model, ale každý model jednou přestane fungovat a já bych na něj nesázel.

Miloš Zeman avizoval, že 2. dubna podepíše doplněk lisabonské smlouvy, který se týká nového záchranného fondu eurozóny – Evropského stabilizačního mechanismu. Jeho předchůdce Václav Klaus měl dokument za zrůdnou a absurdní věc a odmítl ho podepsat přes to, že jej schválil parlament a k podpisu prezidenta vyzval Senát. Jak se k této problematice stavíte vy?

Nechci, aby naše republika byla součástí tohoto záchranného fondu. Nejde o neochotu pomoci. Nevím, kdo si myslí, že je rozumné půjčit svému kamarádovi, který právě prohrál 100.000 Kč v automatech, automaticky dalších 100.000 Kč, a dokonce s ním o tom podepsat smlouvu. Máme nějaké garance? Dostane Česká republika podíl na zlatém pokladu zemí, kterým peníze půjčíme? Obávám se, že nikoliv.

Uvrhnout všechny občany této země v potencionální závazek ve výši 350 mld. Kč mi přijde jako strašná nezodpovědnost. Byl bych rád, kdyby Miloš Zeman tento doplněk nepodepsal.

Co vlastně očekáváte od Miloše Zemana? Jaký bude prezident?

Nesnědl jsem všechnu moudrost světa, abych odhadoval a hodnotil formální kroky člověka staršího a zkušenějšího než já. Četl jsem knihu pana prezidenta „Jak jsem se mýlil v politice“. Z knihy vyplývá, že pan Zeman věří, že společnost se dá modelovat a predikovat pomocí prognostických modelů. Že lze zvýšit číslo tady (např. investice do vzdělání) a povede to ke zlepšení výsledků zde (např. vzdělanost a hrubý domácí produkt). Mé ekonomické vzdělání mě dovedlo k názoru, že takovéto modely příliš nefungují. Můžu tedy říci, že nesdílím jeho světonázor.

Pan Zeman chce lidi řídit a vést je někam. Já bych chtěl, aby už nás politici a vůdcové nechali na pokoji a dali všem možnost jít svou vlastní cestou, nebrali nám peníze a nechali nás žít. Nicméně, tak jako posledních deset let mého života nedefinoval Václav Klaus, tak následujících pět nebude definovat Miloš Zeman. Jedině historie ukáže, jaký byl prezident.

Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne

Distancuji se od hnutí D.O.S.T.

Nesouhlasím s některými postoji hnutí D.O.S.T. Vzhledem k tomu, že jsou to postoje zásadní a neshodují se s programem naší strany a myšlenkami svobody jednotlivce, se od tohoto hnutí distancuji a odmítám ho podporovat. Homosexuálové jsou lidé, mají stejná přirozená práva, mají mít možnost mezi sebou uzavírat smlouvy jaké chtějí (klidně obdobné jako je spoluvlastnictví manželů) a nazývat je, jak chtějí. Ostatně pokud chtějí lidé žít ve svazku tří nebo čtyř lidí, ať tak činí. Do toho nám nikomu nic není. Stát, úřady, nemocnice a další orgány by měl tyto jejich práva respektovat, pouštět je k sobě do nemocnice a konat právní úkony úplně stejně jako nechává konat manžele, pokud si tak smlouvu napíší.

Svoboda je neoddělitelná

Svoboda je jen jedna. Neoddělitelná. Není svoboda vyznání, sexuální orientace, ekonomické svoboda, svoboda slova, svoboda koupit si marihuanu, svoboda koupit si papír, svoboda mluvit, svoboda psát. Buď můžeme nakládat se svými těly a majekty jako dospělí lidé (tedy dle naší vůle) a poneseme za to následky, nebo ne. Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne. Tradiční rodina má ve společnosti místo, které si zaslouží, ale není na státu a jeho orgánech, aby ji zvýhodňoval či naopak znevýhoďnoval vůči jiným formám soužití.

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných ve Zlínském kraji (zveřejněno s laskavým svolením autora)

Arogance šířit ideje svobody nepomáhá

Arogance, škatulkování a nálepkování nepomáhá šířit naše myšlenky. Naopak. Nenechme se zlákat elitářským pocitem, že my jsme „svět“ pochopili a ostatní jsou „socialisti“. Pokud do diskuze vstoupíme s touto premisou, působí to velice útočně a arogantně.  Ztrácíme pak čas náš i člověka, který s námi diskutuje.

V posledním měsící jsem mluvil  s mnoha lidmi na ulicích. Nejde jen o to, kdo nám dá hlas. Dáváme o sobě vědět. Jde o první dojem. Na ulici se neschováte za pana předsedu Macha a jeho rozumný a kultivovaný projev. Tam jste vy obrazem Svobodných. Mnozí nás vidí  poprvé, nemohou nám tedy automaticky věřit. Bez ohledu na dokonalost našeho programu a hesel. Nikdy se nestane, že nám někdo skočí kolem krku a zvolá  – „Moudří svobodní, prohlédl jsem, budu volit vždy svobodu a ne socialismus!“

Velmi snadno se ale může snadno stát, že onen člověk odejde s pocitem, že Svobodné nikdy už volit nebude.

Jak?

Trocha arogance, trocha falešného chytráctví, neslušnost, nedostatek pokory. Neznáme ty lidi, neznáme jejich pojmosloví a verbální projev. Nesnažme se je škatulkovat podle jedné jejich věty. Nehodnoťme je, i když řeknou nějaký protimluv. Nechme je na to přijít sami. Už to, že se snaží obhájit neobhájitelné jim trochu napoví. Vnímejme co nám říkají a zkusme pochopit z čeho vycházejí.

Věříme, že lidé jsou ve své podstatě a v chování většinou dobří (mimo jiné proto, že je to takto výhodnější). Je to součastí naší filozofie. Předpokládejme tedy jednu věc. Když se s náma někdo baví, tak má zájem. Za tím zájmem stojí snaha se něco dozvědět a zlepšit svět (malinko). Je to stokrát lepší, než lhostejnost ostatních .  Dobrý úmysl nestačí, to víme dobře, přesto je to základ. Na internetu jsou trolové, ale na ulici jich je méně. Ty musíme ignorovat, ale slušně.

Urážkou nikoho na svou stranu nezískáme

Nikdy nikoho v diskuzi neoznačujme za ekoteroristu, socana, ekofašistu, komanče, komunistu (pokud to tedy není člen), hlupáka, neználka, nevzdělance atd. Nikdy. Tím si nezískáme lidi kolem sebe, urazíme ho a nikdy se s námi bavit nebude. Je možné, že argumenty toho člověka do této kategorie spadají, ale přesto nevíme zda to tak úplně domyslel, zda jenom neříká něco co četl, nebo se jen neumí vyjádřit přesněji atd.

Lidi, co nám neuvěří napoprvé, můžeme stále oslovit jindy. Musí však vidět, že nám jde o věc, ne o osobní gloriolu. Budeme stát na náměstích delší dobu, budeme psát članky, budeme se objevovat v tisku – přesto u většiny lidí nemáme více než jednu šanci.

Arogance moci vzbuzuje nenávist a strach. Arogance bezmoci (tedy nás) je směšná a bude nám vrácena tisícekrát. Pokud neumíme být nearogantní teď, jak nám mají věřit, že budeme jiní pokud se někam dostaneme?

Někomu arogance nevadí pokud nese zajímavé poselství. Takových lidí ale není mnoho. Nepočítejme tedy s tím, že nám ji někdo odpustí.

Našim společným jmenovatelem je dobrovolnost a svoboda. Přejeme všem co největší svobodu, tak se tak musíme i chovat. Svobodní lidé se respektují navzájem.

Téměř v každém vztahu se vyplatí být nepředpojatý a předpokládat spíše dobrý úmysl toho druhého, chovejme se tak k neznámým i známým.

Přistupujme ke všem, co se nás něco ptají, s maximálním porozumění. Nebuďme hned defenzivní. To je znak zakomplexovanosti. My chceme své myšlenky sdělit, máme je podložené, máme argumenty, máme principy a hodnoty, které jsou konzistentní. Dá-li nám někdo šanci, většinou porozumí.

Pokora, ne arogance

Prosím o tento neagresivní přístup všechny Svobodné, nenechme se ovládnout emocemi. Člověk co se ptá nemůže za socialismus a zlo světa, vnímá to, jak mu odpovídáme více než co mu říkáme. Když mu odpovíme zle a urazíme ho nebude se nad svobodou zamýšlet nikdy. Když mu odpovíme slušně a nebude se mu to líbít, tak třeba příště náš názor uslyší trochu jinak, nebo uvidí, že to třeba stále nejde tak jak si myslí on a dá nám šanci. Pokud budeme agresivní, tak nám ji určitě nedá. Naopak, bude s námi bojovat.

Někdy to samozřejmě nejde. Lidé nepříčetní a útoční musí být ignorováni. Zesměšňovat je nemá smysl, znemožnili se sami, je mi takových lidí líto, mají jiný problém, který nevyřešíme. To neříkám paternalisticky a nemám potřebu je hluboce litovat. Často si ale myslím, že ani oni sami nechtějí být agresivní a zlí, jenom to prostě něco nezvládají.

Šiřme myšlenku svobody s láskou a pokorou, nikdy ne s arogancí.