Porucha imunitního systému

V médiích krátce proběhla zmínka o tom, že drobná podnikatelka paní Kadlecová dostala pokutu 250 000,- Kč (žije v obci Přepych, tak co se divíme), protože za ní zaskočil pohlídat obchod na půl hodiny její syn [1]. Možná to mezi všemi konflikty a válkami zapadne, ale rád bych se nad tím chvíli zamyslel. Je to totiž jeden z mnoha signálů skutečné poruchy systému. A na rozdíl od medializovaných krizí v Ukrajině, Iráku a Sýrii, s tímto ale něco udělat můžeme.

I lékaři často mluví o nárůstu pacientů trpících autoimunitními onemocněními. V některých případech se tyto choroby zařazují do tzv. „civilizačních chorob“. Je možné, že obdobně jako jednotlivci i naše rozvinutá civilizace trpí chorobou, při které útočí na zdravé a užitečné jedince a nebezpečné parazitující metastázy ignoruje.Určitě nejsem sám, kdo pomáhal rodičům v živnosti či podnikání. Občas jsem o sobotách a nedělích stál u okýnka „Výkup lahví“, či doplňoval zboží. Nevím, zda tenkrát byl jiný volnější zákon, nebo bylo méně inspektorů. Neměli by dnes, po zhlédnutí zpráv, rodiče strach mě nechat pomáhat v obchodě? Dětská práce bez pracovní smlouvy? Co na to sociálka? Také by si přisadila, jaké to mám kruté rodiče, že musím občas trávit soboty dětskou prací za účelem jejich zisku? Víte? Já ne.Tady je první porucha našeho systému. Je velmi nepředvídatelné, na koho zaútočí a koho nechá být či dokonce podpoří. Vycpaný medvěd v restauraci? Potrestat. Chceš prodávat marmeládu z domova? Zkomplikovat. Prodáváš slipy na náměstí? Zakázat. Tančíš s holým zadkem a genitáliemi na ulici v koženém oblečku ve správný den? Podpořit. Uděláš to jinde? Zavřít. Pokácíš strom bez povolení? Pokutovat. Pustíš do přírody bobra, který ničí staleté parky? Nic. Bobra už ale zastavit nelze, je chráněn až v Bruselu. Pomůžeš ženě rodit doma? Soud. Nezávidím policistům, myslím, že si musí často ťukat na čelo, kdo je dnes zločinec a kdo hrdina. Imunitní systém se zbláznil a ničí to co má bránit a naopak.Občan tedy vůbec neví, co může od státu a jeho kontrol čekat. Ví jedno – v nejlepším případě nic. V mnoha ostatních případech zbytečné problémy a starosti. Přísné kontroly zásadním problémům stejně nezabránily, viz metanolová aféra, bodový systém na silnicích apod. Úřední a státní moc vytvořily systém, kde běžný občan nemá vůbec žádnou šanci s jistotou vědět, zda právě neprovádí nějakou ilegální či poloilegální činnost. Náš „imunitní systém“ se chová nepředvídatelně a v rozporu s našimi očekáváními. To vede k zmatkům, zmařeným nadějím a frustraci.Druhý kámen úrazu je v tom, že žijeme v systému, který útočí na produktivní jedince a neproduktivní odměňuje. Činorodost, svépomoc a pomoc ostatním mnohdy nepochopitelně trestá, nebo komplikuje za únosnou mez. Naopak nečinnost a dlouhodobé pobírání sociálních dávek, je v pořádku. Ještě lépe je dělat státní kampaň na podporu turismu, či za zvýšení spotřeby českých ryb. Efekt nula. Odměna jistá. To je ještě daleko lepší než sociální dávky.Zpět k paní a její situaci. Přijdou lidé, kteří budou systém a postup úřadů omlouvat. Řeknou třeba:

„Paní přeci obcházela zákon. Státu takhle unikají peníze! A když, ona neměla zlý úmysl, tak jiní jo. Stát musí mít právo nepoctivce trestat.“

Je snad evidentní, že je nutné mít takový systém, který podobně špatné kontroly nepotřebuje.

„Všechno je v klidu, soudy pokutu zruší. Spravedlnost zvítězí.“

Paní už krám zavřela, pokutu bude muset zaplatit, pak jí možná vysoudí zpět. Vy máte doma čtvrt miliónu jen tak na nějaký soud? Já ne. Kolik dní stráví paní na soudech? Stres, nervy, frustrace …

„To je přeci riziko povolání. Kdo nezná zákony, nemá co podnikat.“

Systém, který generuje tak složité normy, že je chápe jen mizivé procento populace, ničí zákon a právo. Toto nelze omlouvat. Nemyslím, že nazývat riziko zmatených byrokratů jako součást rizik povolání, je správnou terminologií. To je spíše v kategorii živelná pohroma, či „ruka boží“.

Z tohoto a dalších případů vidíme, že máme nemocný imunitní systém. Zvrhl se a místo skutečných zločinců útočí na části, které ho živí. Tím vyvolává přehnané obranné reakce poškozených tkání, dává munici extrémistům a lidem, kteří velmi dobře využívají zmatků a rozjitřených emocí a nabízí extrémní a zjednodušující řešení (rasismus, korporatismus, socialismus). To přeci nemůže skončit dobře. Je to ale i naše chyba. Jsme součástí systému. Dokud budeme dovolovat našim vládcům porušovat základní principy fungování státu a práva, tak za to budeme platit. Se zpožděním a s údivem, ale budeme. Cena za mlčení a pasivitu je větší, než se zdá na první pohled zdá.

A konec příběhu?

„Paní Kadlecová mezitím drogerii zavřela a čeká, jak inspektorát posoudí odvolání proti pokutě – desetkrát vyšší, než byla hodnota všeho zboží v potrestaném obchodu.“ Není sama, média občas v sekci „zábavné a absurdní příběhy“ na jednotlivé situace upozorní, ale útoků na pracovité a produktivní lidi, jsou tisíce, ne jednotky.

Měli jsme v historii minutu ticha za mnohé zesnulé politiky. Co minuta ticha za zesnulé firmy pracovitých lidi, kteří ukončili svou činnost, kvůli porušování ekonomických práv a svobod?[2]

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných

[1] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/283497-za-pohlidani-obchodu-prisla-likvidacni-pokuta-nesmyslne-tvrdi-soudci/

[2] Výpomoc syna, medvěd v hospodě, kauce malých lihovarů … nejde o ojedinělé případy.

Neberte rodičům svobodu volby!

Z výšin Afghánistánu i z tenisového nebe zpět k nám na zem a k věci, která se týká mnoha lidí.

20. června nám poslanecká sněmovna schválila „Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů“(odkaz)

Do problémů se dostaly lesní školky, které novému zákonu vyhovovat nebudou. „Školky dostaly novou alternativu. Dětské skupiny u zaměstnavatele“, komentovaly to zde v newspeaku vládní noviny. Pořádek musí být i v alternativách! A bude právě jedna.

Spíše administrativním pochybením, škrtem pera, tak hrozí zánik zajímavé formě výchovy předškolních dětí.

Asociace lesních školek proto začala bít na poplach a tvrdí: „Veřejnost se však nedozvěděla, že s přijetím nového zákona žádná další forma péče o děti nebude přípustná. Jeho záměrem je totiž regulovat širokou nabídku různých zařízení – všichni, kdo nebudou mít parametry dětské skupiny, tak do roka končí.

Ve světle posledních mediálních přestřelek je zajímavé podívat se, kdo a jak hlasoval. To můžete zde. Pro zvedly ruku i „pravicové“ strany, proti jsou komunisté. Záměr zákona byl jistě dobrý, vyjasnit, jak se mohou vychovávat malé děti. Snaha ale není koksovatelná. A tak z toho máme další omezující zbytečnou regulaci. Občané, odpusťme jim, neboť nevědí, co činí?

Tak mě napadá, došlo někdy parlamentní „pravici“, že méně regulací je lépe? Že ani „odpovědný pravicový hospodář“ nemá co mluvit rodinám do života? Spor se totiž nevede mezi „pravicí a levicí“, ale mezi těmi, kdo potřebují vrtat do života ostatních a těmi, kdo chtějí své sousedy nechat být a žít. Potřebujeme kreativitu v přístupech k výchově, potřebujeme zkoušet nové věci. Nepotřebujeme více razítek.

Co s tím? Jak bych to viděl já?

  1. Klidně, ať stát definuje, jak se o dítě můžeme starat, myslím sice, že to je zbytečné, ale budiž. Pokud to dá některým občanům klid v duši, že to úředník dobře připravil, tak proč ne. Přeci bychom tu nechtěli anarchii a bez předpisů řešit výchovu malých jedinců. Jsme přeci moderní společnost. Kde našim předkům stačil selský rozum, tradice a přirozenost, tam má 21. století předpis, který nikdo nečte. Nebojte, EU se do předpisu také vlezla. Jsme světoví.
  2. Rodič má právo umístit své dítě kamkoli. Spáchá–li v důsledku tohoto trestný čin, tak od toho máme příslušné orgány, které to mají a musí řešit a tím ochránit dítě.
  3. Nechme to na lidech. Ať sdílí zkušenosti z té či oné předškolní výchovy. Rodiče si vyberou.

Zákon ještě neprošel senátem a Asociace lesních školek se snaží získat podporu veřejnosti, předat petici senátu, který může poslat zákon sněmovně zpět. Zvažte, zda jim nepomůžete. http://www.e-petice.cz/petitions/zachovejme-lesni-materske-skolky-.html

Toto není horké téma v médiích. Řešíme Humla, Afghánistán, Ukrajinu a věci, které ovlivnit nemůžeme. Zkusme se tedy na chvíli vrátit na zem, kde pečliví úředníci ministerstev dále pokračují ve snaze dát všemu tabulku a škatulku.

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných,
autor má dvě děti, které chodí do MŠ (ne lesní, ale venkovské) a třetí teprve půjde

Pozn. 1: Kdybyste náhodou chtěli zorganizovat pravidelné hlídání dětí třeba pro své sousedy nebo na místě, kde není MŠ, tak si přečtěte, co vše musíte dodržet. Naučte se to. A nebojte, jistě vám to do roka či dvou zase změní. http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=72892

Pozn. 2: Rodiče, kdybyste svému dítěti chtěli dávat obědy, tak se nebojte, jen musíte dodržet přímo použitelný předpis Evropské unie.

„Pokud zajišťuje dítěti stravu rodič, je poskytovatel povinen v zájmu ochrany zdraví dětí zajistit uchování, případný ohřev a podání stravy dítěti v souladu s požadavky správné hygienické praxe stanovenými přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti hygieny potravin a v souladu s právními předpisy upravujícími činnosti epidemiologicky závažné.“

Diskutujme, naslouchejme, nekřičme. Osobní výzva Tomáše Pajonka všem Svobodným

Vážení a milí Svobodní,

do prvních voleb letošního volebního superroku zbývá 107 dnů a obrovské množství práce. Volební štáb pracuje, seč může, ale bez aktivity členů a příznivců se Svobodní neobejdou. Během kampaně se proto na vás budeme obracet se žádostmi o pomoc. Toto je první z nich.

Diskuze s lidmi jsou silným nástrojem volební kampaně. Přímý kontakt, rozhovor, osobní sdělení, ale i debaty na internetu nám mohou v kampani velmi výrazně pomoci. Přenášení myšlenek svobody od člověka k člověku je prostředkem, který může pro naši věc získat další příznivce a přesvědčit mnoho voličů. Z výzkumu víme, že velká část našich voličů nás volila na základě diskuze s přáteli. Pokud se však budeme dopouštět chyb, může nám tento silný nástroj stejně tak ublížit.

Vyzývám, prosím a žádám: Diskutujte. Diskutujte hodně. Mluvte se svými přáteli o Svobodných, oslovte své spolupracovníky, lidi, s nimiž jste v kontaktu na internetu. Každý sám si zvolte způsob, jaký je ve vaší situaci nejvhodnější.

Neméně naléhavě na vás však apeluji: Diskutujte slušně. Veďte rozhovor kultivovaně, bez urážek, invektiv, přílišného naléhání, násilného přesvědčování, bez ironie. Buďte vždy chápaví. Buďte zdvořilí. Vždy, když mluvíte o Svobodných, stáváte se naším reprezentantem. Myslete na to. Nenechávejte se unést, nepoškozujte náš obraz.

Jsme Svobodní. Jsme energičtí a víme, že jsme na správné straně. Ale jsme také, a možná i víc než co jiného, slušní lidé. Nejsme žádní sektáři a nechceme, abychom tak vypadali. Psal jsem o tom v roce 2012 a stále si za tím stojím.

Pravdu nelze do lidí namlátit kladivem a vše si žádá svůj čas. Někdy více než sofistikované argumenty může zapůsobit prostá vlídnost a vzbuzení sympatií. I na to, prosím, myslete. Lidé se různí narodí, mají různé životní zkušenosti a z nich vyvozují různé názory. Nepřesvědčíme každého, nemáme patent na rozum. Naslouchejme druhé straně a snažme se ji pochopit.

Uvítáme každou zpětnou vazbu. Chceme vědět, proč nás lidé volí i proč nás jiní nevolí. Napište nám o svých zkušenostech, o tom, co jste se během diskuzí dozvěděli. Je to velmi důležité.

Zbývá 107 dnů.

Berany duc!

Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných

Mrháme budoucností našich dětí?

Závěr ledna nám přináší zápisy do 1. tříd. Blíží se doba, kdy rodiče mají zdánlivě na výběr, jak bude jejich dítě vzděláno. Jistě se shodneme, že vzdělání je důležitější než sazby DPH, proč je v něm ale sakra málo inovace?

Výzkumníci z MIT zjišťovali efektivitu vzdělávání ve venkovských oblastech Uttarpradéše. Indie investovala v poslední době do školství obrovské množství peněz a tak se téměř každému dítěti dostalo vzdělání. Vládní statistiky uvádějí, že průměrný počet hodin na dítě ve škole je srovnatelný se západními zeměmi, počet žáků na učitele je obdobný, ve školách jsou toalety a učebnice. Odškrtnuto, plán splněn. Na co ale přišli nezávislí odborníci?

Závěry průzkumů byly špatné až tragické. Většina dětí v páté třídě neumí přečíst prostý příběh. Jedno ze čtyř dětí neumí dokonce přečíst jednoduchou větu.  Některé z nich nerozpoznají písmenka abecedy. Jen několik málo dětí v páté třídě umí základní aritmetiku.

Vesničané se setkali s ředitelem školy. Z davu rodičů se ozval padesátiletý muž.

„Zradili jste nás! Celý život jsem dřel jako hovado. Nemám školu a neumím toho více než osel. Ale vy jste nám říkali, že když pošlu svého syna do školy, jeho život bude jiný, než můj. Pět let jsem ho místo na pole posílal do školy. Teď jsem zjistil, že je mu třináct let a nic neví. Nic neumí. Jeho život bude stejný, bude pracovat jako hovado v polích, stejně jako já!“

Indie je jistě daleko, mají tam zcela jinou kulturu, ale…

Nejsou náhodou naše děti na tom velmi podobně? Jistě, číst, psát a počítat umí. Ale kolik žáků 9. tříd umí dostatečně anglicky? Kolik umí porozumět textu? Kolik absolventů středních škol umí samostatně myslet a analyzovat? Hledat si práci a zacházet s penězi? Umět se učit? Ano, děti úspěšných a vzdělaných rodičů v tomto u nás dopadnou nejspíše dobře. Nemá škola šance dětí zvyšovat?Neslibuje nám stát, že pro všechny budou stejné šance a stejné podmínky? Ti, kdo uvěří, že škola stačí jako základ života, spláčou nad výdělkem.

Ve většině odvětví lidské činnosti se neustále zkouší jak dále. Materiály se zlepšují. Zlepšují se stroje. Probíhá výzkum. Tvoří se nové prototypy. Zjišťuje se, s čím jsou zákazníci spokojeni a co funguje.

Co školství? Proč stále učíme děti prakticky stejným systémem jako v 18. století? Svět se změnil. Ubylo manuální práce, je třeba umět myslet. Nestačí jen přijímat. Probíhají však ve školství jiné než kosmetické změny? Proč ne?

Protože máme v podstatě direktivní, centralizované a socialistické školství.

Tím jsou nejvíce postiženi ti, kteří nemají prostředky na zlepšení výuky svých dětí mimo státní systém. Nemají na soukromé učitele či cizojazyčné mateřské školky. Chybí nám moderní, dostupné, ale rozumně kvalitní vzdělání. Naše školství totiž není levné, není moderní ani bůhvíjak kvalitní. To ale není chyba učitelů.

Potřebujeme soutěž metod. Soutěž přístupů. Možnost reálné volby. Možnost podnikat ve školství, tak jako v jiných odvětvích. Možnost nabízet něco jiného. Proč neučinit z rodičů zákazníky (třeba formou poukázek, chceme-li pro každého stejnou šanci)?

Všimněte si, že rozhodující metrika ve školství jsou dostudované roky. Znáte jinou státní instituci, pro kterou jsou roky takto důležité? Je to vězeňská správa. To nám stačí pocit, že si děti 9 let odseděly? Nebo chceme, aby školství a vzdělání bylo katapultem našich dětí k úspěchu?

Tomáš Pajonk, 
místopředseda Strany svobodných občanů

Obrázek Místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk se svými syny.
Obrázek Místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk.

 

Staronový zlozvyk státní správy

Povzbuzeni úspěchem EU, že základem činnosti je propaganda, začaly i naše státní instituce více a více kopírovat trend sebepropagace.

Zhlédl jsem propagační stránky http://www.chranimekorunu.cz/ naší zatím mocné ČNB. Jsou z roku 2012, kdy občané této instituci věřili jistě více než nyní.

Podívejte se a zahrajte si na Kapitána inflace, Bezpečnou bankovku či Strážce brány. Zjistíte, jak nelehký život má bankéř roku, odvážný pan guvernér Singer *.

Akcí, které propagují nezbytnost té či oné státní instituce, nám přibývá a přibývá. Projekty spolufinancované EU mají dané procento, které musí utratit za propisky a vlaječky. Unijní propaganda ale funguje, navzdory tomu, že reálné dopady jsou často negativní (například Řecko bylo dvacet let největším příjemcem EU peněz na hlavu). Díky ní jsem se setkal i s názorem, že nebýt našeho vstoupení do EU, nepostavíme v České republice nové silnice.

Naše úřednictvo nejspíše začalo závidět popularitu EU a také propaguje svou nezbytnost, kde může. Ministerstva propagují sebe, kupují si spodní prádlo. Policie ČR rozdává dětem omalovánky. Krajské úřady mají své tiskoviny, ve kterých hejtmani přestřihují pásky a otevírají dveře nových helikoptér záchranné služby. Ty stejné krajské úřady si pak stěžují na necitelnou vládu, která jim nepošle více peněz na sociální péči. Státní instituce podporují a financují „nezávislé“ think-tanky, hezkým příkladem jsou třeba Evropské hodnoty o.s.**

Co s tím? Státní správa není komerční firma. Nemá se co propagovat. Její činnost je daná zákony a předpisy. Kdybych mohl, tak bych zakázal úřadům dávat svá loga na publikace a akce pro veřejnost a místo nich napsal „Zaplaceno daňovým poplatníkem“. Pokud budou ministři hledat místa, kde kvete korupce, pak udělají nejlépe, když sebepropagaci ve své gesci zruší a půjdou zbytku státní správy příkladem. Toto jsou přesně ty projekty, kdy se dají utratit stamilióny s nulovým přínosem pro občany.

Co třeba místo o Kapitánovi inflace radši relevantně informovat o změnách s obrovským dopadem na všechny občany? Zahlédli jste snad někde výraznou kampaň, která informuje občany o velkých změnách, které nám od 1. 1. 2014 nastaly přijetím nového Občanského zákoníku, tedy normy, která se týká každého z nás? Malá dobrá zpráva – takové stránky nám stát připravil, jen o nich možná nevíte – http://obcanskyzakonik.justice.cz/.

Nepřebírejme z Evropské unie její korupci podněcující zvyky. Máme na víc.

Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných

 

*) http://www.novinky.cz/ekonomika/323486-za-oslabeni-koruny-se-stal-guverner-singer-evropskym-centralnim-bankerem-roku.html

 

**) http://www.evropskehodnoty.cz/ Nehodnotím jejich činnost, nejsou to žádní zplozenci pekel. Dle mého mají i pěkné výstupy. Jen mě mrzí, že na jejich činnost musí přispívat portugalský rybář, řecký kavárník, švédská matka v domácnosti i obyčejný český a moravský občan™. Je ale milé, že na rozdíl od Evropské unie mají ověřený audit.

Petr Hájek znovu udeřil, ale tentokrát ne do středu

Proč falešní konzervativci ubližují svobodě a proč prohráli pravici bitvu o lidská práva.

Je slušné krátce odpovědět člověku, který o vás napsal docela dlouhý text *).

Ač rád, a bylo by to zajímavé intelektuální cvičení, tak se do rozebírání všech invektiv a napadání s dovolením nepustím.

Proto jen krátce

  • Tvrdíte, že Vás děsí představa, že místopředseda „pravicové“ politické strany prohlásí: „Rodina je pro mě více než stát“. Mě osobně děsí pravý opak. Vnímáte občany (ženy tedy) jako stroje pro rození dětí ve veřejném zájmu. Má žena nerodila děti pro stát. Nežijeme ve viktoriánské době a myslím, že většina českých, moravských i slezských žen nezavírá oči a nemyslí na Anglii.

Budu se velmi snažit, aby stát rodiny a životy lidí brutálně nezničil a nenarušil je, tak jako to už mnohokrát (nejen) ve 20. století udělal. Před nějakým časem jste útočil na socialisty, že považují děti za společenský majetek, teď útočíte na mě, že je za ně nepovažuji. **)

  • Hlasoval jsem proti vstupu do EU. EU není reformovatelná  – to jsem napsal. Nikdo z mých známých nepodepsal Lisabonskou smlouvu, aby tím naši zemi suverenity zbavil. V EU je třeba zatáhnout za brzdu a blokovat škodlivá nařízení Evropské komise.
  • Vyvodil jste z mých textů, že jsem havlista a levičák? Naposledy mi nabídl možnost být Václavem Havlem Ondřej Liška ***), teď pro změnu Vy. Jsem rád, že alespoň v něčem si Vy dva rozumíte.

Právě ta arogance moci a rétorika, že občan je tu pro stát, nás dovedla tam, kde jsme. Politici v minulosti začali homosexuály omezovat, kastrovat a převychovávat (USA, Británie, Německo). Tím z nich udělali menšinu; něco jiného, než jen občany, kteří mají jinou sexuální preferenci. Definovali ten termín a tím později dali munici všem možným aktivistům. To umožnilo levici strhnout veřejné mínění k tomu, že oni jsou ochránci lidských práv. Pak v okamžiku, kdy „konzervativní“ politici ztratili moc, to byla levice, která začala utvářet občany k obrazu svému.

My, Svobodní, chceme návrat k době, kdy se stát do toho, kdo s kým a jak spí, prostě nemíchal.  Aktivní politika porodnosti měla zatím všude tragické demografické následky. Rodina je silnější vazba než stát. O určitých věcech se dle mého prostě nehlasuje. O životě, zdraví, majetku… Ani o tom, co budu jíst, pít či kouřit, koho budu milovat, s kým se kamarádit, s kým stýkat, s kým žít, s kým souložit.

Mrzí mě, že se v tomto neshodneme, ale Svobodní důsledně prosazují základní lidská práva – právo na vlastní život, na majetek a na uzavírání dobrovolných smluv s ostatními lidmi. Nemůžeme prosazovat Hájkovo aktivistické vidění světa. To, že s námi nesouhlasíte, jen potvrzuje, že jsme na dobré cestě.

Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných 

*) http://protiproud.parlamentnilisty.cz/stopy/dilo/diskuse/776-prekvapive-poselstvi-vudcu-svobodnych-o-narodu-a-barve-vlajky-nad-prazskym-hradem-nesnesitelna-lehkost-povrchnosti-a-v-cem-se-mylil-thomas-jefferson.htm

**) „V souladu s vítězícími elitami postdemokratické epochy jste spravedlivě přesvědčeni, že dítě je „společenský majetek“.  Že jej mají rodiče jen od státu propůjčené, aby ho, dokud se není schopno o sebe starat, živili, myli, oblékali a posílali do školy, kde se už dozví vše, co má vědět. Lidé jako já, ve Vašem vidění jistě „zpátečníci“,  jsou však přesvědčeni, že toto pojetí je zvrhlé v samém principu, a je proti němu nutno bojovat do posledních sil.“ http://www.klaus.cz/clanky/3046

***) http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vsichni-muzeme-byt-Havlem-zacali-zeleni-svou-kampan-285914

Napadeni zprava. Kdo povede euroskeptické síly v ČR?

Blíží se nám volby do Evropského parlamentu. V členských státech unie se zvedá vlna eurorealistů, euroskeptiků, EUskeptiků*. Rozpor mezi slibovaným růstem a dohnáním USA a realitou zemí eurozóny je velký. Ani velmi dobrá propaganda EU nepřesvědčí všechny obyvatele, že vše je na cestě k zářným zítřkům. Navíc desítky miliónů už dlouho nemají práci a to je sakra velký problém.

Koho dnes čekají v EU světlé zítřky je celkem jasné. Zde obrázek z publikace Evropské komise**, která nám to rovnou i nakreslila.

Komiks

V hlavních rolích? Úředník a „alternativní“ umělkyně. Zde jen odhaduji, koho má mladá žena reprezentovat. S její vizáží nemám žádný problém, ale. Je zajímavé, že Evropská komise degraduje v komiksu „afro-etno“ ženu, jako tu „hloupou“, které to chytrý a mladý evropský úředník vysvětlí.  V záporných rolích příběhu jsou tlustí kapitalisté, připravující kartelovou dohodu a okrádající spotřebitele. Jeden z nich se, ale sám udá a tak se nebojte, vše to dobře dopadlo. Pokuty vybrány.

Morální ponaučení: Buď úředníkem, svět a ženy ti padnou k nohám, vybereš pokuty a ochráníš spotřebitele! Tak pomůžeš v boji za světový mír!

Tyto příběhy píšou byrokrati pro jiné, co chtějí být byrokraty a ukazují nám tak strašidelnou vizi svého světa. Není divu, že více občanů zemí EU hledá alternativu. Lidí, co nejsou, tak či tak, na výplatní pásce EU sice ubývá, ale pořád je nás dost na to, abychom zásadní změny k horšímu zastavili. Je to na nás!

Kdo ale euroskeptiky povede?

Myslím, že Svobodní. Nicméně téhož názoru není například Václav Danda, který o nás napsal:

„Kromě důsledného odmítání Bruselu, což je podmínka nutná, ale nedostačující, musí totiž takový subjekt nabízet i obhajobu tradičních civilizačních hodnot. Z těchto důvodů nemůže být alternativou ani Strana svobodných občanů, pro kterou je národ sprosté slovo a ve své libertariánské ideologii nevidí tradiční křesťanské hodnoty jako osu svého programu. Ba právě naopak. Ostře libertariánský kurz byl potvrzen na prosincovém sněmu volbou obhájce sňatků homosexuálů Tomáše Pajonka místopředsedou strany.“ VÁCLAV DANDA, pseudonym pro autora z portálu Protiproud. ***)

Dovolím si to uvést na pravou míru.
Národ jako sprosté slovo? Národ pro Svobodné sprosté slovo není. Bohužel slovu národ a národní zájmy zničili jakýkoli pozitivní nádech, právě někteří konzervativci, kteří žádní skuteční konzervativci nebyli, jen autokraté oblečení v kabátku „ochránců jazyka, národa a vlasti“.

Národ je citově velmi zabarvené slovo. Osobně ho nepoužívám spíše z úcty k předkům, kteří za svobodu národa skutečně fyzicky bojovali. Je to příliš cenný pojem, než abychom o něj jako takový přišli, zneužíváním ho jako hlavního základu veškeré argumentace.

Obhájce sňatků homosexuálů? Ech. Co dodat. Byl bych nejraději, kdyby stát do rodinných vztahů nezasahoval. Rodina je pro mě více než stát. Stát se mění – rodina zůstává. Za svůj krátký život jsem žil ve třech státních útvarech, čtyřech pokud počítáme EU) – Je to pouto vlastní krve, které se nepodařilo dlouhodobě rozbít žádnému státu a ideologii.

Oba body kritiky se mě (a tím Svobodné) snaží mezi konzervativně smýšlejícími lidmi vykreslit jako moderního, progresivního (a tím levicového), homosexuálům fandícího člověka, který v žádném případě nemůže hájit jejich konzervativní zájmy.
Což je blbost.

1)      Navrhuji přestat používat slovo homosexuál jako obušek na kohokoli.

2)      Jsem životem spíše konzervativní člověk. Jsem ženatý, mám tři děti a fungující rodinu a s rodiči se vídám denně. Také chodím do práce (občas včas i z práce), neberu drogy a na obyvatele Valašska piju střídmě. Slavím Vánoce a stavím stromeček i betlém. S dětmi zpíváme koledy. Nesnáším „moderní“ koledu „Vánoce, vánoce přicházejí“.

Připomenu citát Tomáše Jeffersona: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ Pokud vycházíte z těchto konzervativců, pak jsme na stejné lodi. Dopřejme ostatním sledování svého osobního štěstí a oni ho dopřejí nám.

Václav Danda však nebude první ani poslední, kdo bude Svobodným, vyčítat nedostatek konzervativismu. Souběžně s tím, nám jiní řeknou, že jsme rasisti, když nechceme státní podporu neziskových organizací, jako je například Romea o.s.

Obě tyto skupiny lidí totiž argumentují tímtéž – když nepodporujete mou cestu života a mé oblíbence, tak automaticky podporujete ty druhé a jste proti!

Ne, ne, ne! Je třeba důsledně nikoho nezvýhodňovat. Jen to je z pozice státu férové.

To je ale pravý opak prostředí, které vytváří EU.

Proč tedy euroskeptiky povedou Svobodní?

Protože nám jde hlavně o dobrý život pro co nejvíce lidí na území České republiky. Co je dobrý život? To není pro všechny stejné. Chceme, ať si co nejvíce lidí může hledat štěstí podle svých vlastních kritérií a ne dle bruselských či pražských. Chceme, ať mohou fungovat rodiny, ať mají lidé práci a naše země je úspěšná na světovém trhu. Společenství volného obchodu to umožňuje, Evropská unie ne.

  • Protože nejsme ani národovci a ani bojovníci za „tradiční hodnoty“.
  • Říkáme, že co je špatné, to je špatné, ať už to přijde ze západu, či z východu. Není důležité, zda je něco nový hloupý nápad, nebo starý hloupý nápad.
  • Nejsme prvoplánově euroskeptičtí. Špatně a nedemokraticky položené základy EU, nám ale neumožňují opravdovou reformu současné Unie.
  • Myslíme to s politikou vážně, jde nám souboj názorů a idejí.

Chápeme, kde je kořen problému a ten není v barvě vlajky na Pražském hradě. Ten je ve ztrátě volnosti, příležitostí a kreativity. To nám Unie slibovala, že přinese, ale nyní ve skutečnosti spíše bere.

Proto můžeme sjednotit liberály, konzervativce i ty, kteří chtějí obyčejný férový přístup a spravedlnost.

Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných

pajonk@svobodni.cz

*) Evropu mám rád, jsem skeptický vůči instituci Evropské Unie.

**) Evropská komise, Hospodářská soutěž v Evropě: Jde i o vaše peníze, Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie ,2013 — 9 s. — 21 x 29.7 cm, ISBN 978-92-79-30413-2, DOI 10.2763/23631. Jména autorů neuvedena.

***) http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/stat/evropska-unie/764-ceka-brusel-sok-dominantni-pozice-europeistu-v-evropskem-parlamentu-muze-byt-podle-pruzkumu-na-jare-vazne-ohrozena-jake-jsou-sance-ceskych-euroskeptiku.htm

Svobodní a volba prezidenta? Zůstaňme klidní a věcní

VÁŽENÍ PŘÁTELÉ SVOBODNÝCH,
zůstaňme klidní a věcní.

Prezidentská volba je velké téma posledních dní. Důležité věci mizí pod koberec a všichni mají potřebu se vyjádřit, zda Losna nebo Mažňák. Média v nás vyvolávají emoce, hysterii. Karel, Karel, Miloš, Miloš. Máme pocit, že pokud se nezapojíme do diskuzí, zůstaneme stát opodál. Není tomu tak. Prakticky téměř cokoliv v našem osobním i veřejném životě bude mít větší dopad na naše životy než to, zda zákony bude podepisovat pan A či pan B.

Naše zbytky svobod si musíme hájit sami. Prezident není a nikdy nebude spasitel, pomocník a zachránce. Nebyl jím ani Václav Havel ani Václav Klaus.

Volte či nevolte, každý dle vlastního názoru, dle toho či onoho zrnka písku, které převáží pověstnou misku vah zrovna u Vás. Prosím Vás, nezlobte se na ostatní, pokud volí jinak. Nedělejte z nich strůjce zla v naší zemi. Buďme jednotní vůči našim utlačovatelům, kteří opět dle hesla rozděl a panuj rozdělují zemi v nepodstatné věci.

Zůstaňme tedy klidní a věcní. Máme vlastní názor a program. Myslím, že ve společnosti jsou důležité naprosto jiné věci, než kdo bude náš další formální vládce.

Boj za svobodu nikdy nekončí!

Tomáš Pajonk, předseda krajského sdružení Svobodných ve Zlínském kraji

Mají Svobodní vůbec šanci?

“It is fatal to enter a war without the will to win it.” – Douglas Mac Arthur

„Začít válku, bez vůle ji vyhrát, je zničující.“ (můj volný překlad)

Volební kampaň se nám dostala do poloviny. Zbývá nám zhruba 20 dní do dne D. Ubývají síly. Rodiny, práce, spánek a ostatní zájmy u mnohých z nás ustoupily volební kampani.

Mnozí z nás po očku sledují kampaně ostatních stran. Nervozita je vlastní všem lidem s kritickým myšlením, kteří o něco bojují. Vidíme nedostatky naší kampaně, vidíme nedostatky našich lídrů. Máme pocit, že jdeme vidět málo a že, když už, tak je něco špatně a mohlo být lépe. Jde nám totiž o hodně. Chceme, aby už konečně byl slyšet ve sněmovně hlas někoho jiného, než jen přerozdělovačů a společenských elit sajících ze státního cecku. Naše kulturní a politické fronta vysvětluje občanům: „Pijavice, v podobě stovek regulací a daní jsou pro vás dobré! Ještě trochu vám pustíme žilou a ekonomika poroste. Jinak to přátelé nejde, podívejte se do třeba do EU, všude to tak dělají.“ „S jakými výsledky?,“ ptáme se zase my.

Jak říkám, jde o hodně. Přesto si však dovolím odbočit.

Drobná paralela by tu byla …

Jedním z mých zájmů je historie. Zkušenosti minulých generací jsou použitelné i v novém věku informačních technologií. Lidé se nemění tak rychle jako technologie. Příběhy z let minulých nám mohou dát sílu a poučení.

V roce 1775 vypukla v 13 amerických koloniích válka o nezávislost na tehdy nejmocnější říši světa – Velké Británii. Osadníci nebyli zpočátku a ani v průběhu konfliktu v materiální výhodě. Po prvních neúspěších, začali i oni pochybovat a nejednou byla celá jejich revoluce ve velkém ohrožení. Vytrvali a byli houževnatí. Udrželi si naději.

Proti armádám vycvičeným, zkušeným, zásobovaným a placeným, stáli prakticky chlapci od pluhů, od řemesla a pár veteránů z indiánských válek. Jejich loajalita byla nesčetněkrát zkoušena, mnozí zběhli, většina ne. Často měli málo munice, hlad a hodně špatné boty.

I my, Svobodní jsme si na sebe vzali extrémně těžký úkol, podobně jako američtí osadníci, nebo u nás třeba husité, jdeme proti etablovaným stranám, armádám či organizacím úspěšných lobbistů a profesionálních kandidátů za cokoli, kamkoli.  Bez kompromisů útočíme na samou podstatu jejich existence – penězovod ze státního cecku. Naštěstí u toho zatím nemusíme umírat.

Jejich prostředky a naše se nedají srovnávat. Naši kandidáti, členové a příznivci jsou spíše podobní rebelům, povstalcům či otrhané domobraně, než nádherným červenokabátníkům. Také se zvedli od svých běžných činností, povinností a práce a rozhodli se vstoupit do předvolebního boje. Takto ostatně fungovala domobrana ve skutečných republikách po staletí. A my jako občané republiky, bychom měli svou zem bránit, jak proti vnějšímu nepříteli tak nyní proti těm, kteří mají v plánu – vědomě, či ne – naši zemi vrátit či obrátit v zemi, kde zahyne ekonomická a osobní svoboda. Co nám totiž pak a zbude? Jen neustálé omezování občanů jindy tak, pak zase jinak. Dobře se samozřejmě budou mít politici, vysocí úředníci, aktivisté státem dotovaných neziskovek (ty dobrovolné postupně zahynou), či zaměstnanci firem a velkých korporací napojených na státní správu. Produktivní pracovní místa postupně zaniknou a republika – tedy omezený stát, dbající na práva občanů, zahyne.

Američtí osadníci velmi rychle zjistili, že postavit se protivníkovi v přímém střetu, je zničující. Proti palebné převaze nelze nastoupit v sevřeném šiku a opakovat taktiku nepřítele s horšími prostředky.

http://www.youtube.com/watch?v=hPK5KDCGF7g (ilustrační video, prosím toto neberu jako historickou studii, jde o americkou propagandu, ale ilustruje můj příklad)

Bojovat o zájem voličů počtem billboardů, v počtu distribuovaných letáků, v tom jak často budeme v televizi a v tisku? V tom se nemůžeme našim konkurentům rovnat.Propaganda je jejich svět a jejich zbraň. Velká média na straně status quo, copak to někdy bylo a bude jinak? Tolik vychvalovaný internet, nám pomůže jen zčásti. I naši soupeři umí udělat tak krásná videa, že i nám slza skane po líci a budeme žmoulat čepici, nad tím jak nás to emočně zasáhlo. I oni umí využívat sílu sociálních sítí.

My máme houževnatost a vytrvalost, nejde nám o funkce.

Jakou tedy máme teď šanci?

Velkou. Tisíce lidé nevědí koho a zda vůbec volit. Reklamám nevěří. Jde jim z nich hlava kolem. My v těchto volbách reálnou šanci máme. Nenechme si vzít vůli sledováním průzkumů a tím, že nás některá média a politologové ignorují. Částečně je to i záměr. Příště třeba nebudou. Denně slyším o desítkách a desítkách nových voličů. Udělejme z toho tisíci a desetitisíce.

V krátkém období do voleb musíme napnout všechny síly, co nám ještě zbývají, a pojďme …

… mluvit s voliči! Ne na Facebooku, ne na sociálních sítích, tam diskutují často jen přesvědčení a je nás tam už dost. Ne koukat se do země a jako omylem jim podávat letáček. Hezky pozdravme, jsme přeci hrdí na to, že máme možnost je oslovit. Mluvme s lidmi, známými, známými známých. Když už dáme čas do kontaktní kampaně tak si nepovídejme mezi sebou, na to bude čas po volbách. Každá minuta, kterou zabijeme smíchem nad Sobotkovými rovnátky, zradou ODS, vysmíváním se ostatním stranám, jak jsou nemožné, je ztracena v náš neprospěch (nehledě na hloupost takových řečí). Teď není čas na 4 hodinové debaty o Marxismu a nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu. Potom. Odložme také další jiné debaty o ničem. Na potom. Buďme disciplinovaní. Buďme tvrdí vůči sobě samým.

Musíme oslovit mnoho a mnoho lidí a ptát se: Chcete systém pro ty „nahoře“, nebo pro ty co ještě pracují a tvoří? Pokud pro ty pracují, tak volte č. 2. Nikdo jiný než Svobodní neútočí na podstatu problému. Jak může zájem pracujících hájit člověk, který v životě nepracoval jinde než jako poslanec? Jak může zájem živnostníků, malých a středních podnikatelů zastupovat člověk, který se jinde než v obrovských korporacích nepohyboval a jednu z nich vlastní? Strana zastupitelů a starostů, tak ta také hájí jejich zájmy.

Zapalme další nadšením, jde nám o budoucnost naši, našich dětí, jde nám o republiku a zemi. To nejsou malé cíle! Na otázku zda jsme volitelní, odpovídejme, že 40 let tu byli volitelní jen komunisti a tak snad to není důvod jim dávat hlas. Na otázku, které slavné osobnosti máme na kandidátkách, odpovídejme, že chválabohu žádné a zda by chtěli, ať nás podpoří třeba takový Daniel Hůlka nebo Jirka Šlégr? Chtějí mít na kandidátkách, lidi co jsou se současným systémem zadobře, nebo ty, kteří jsou jako oni pod tlakem státu a rozumí živnostníkům, pracujícím a podnikatelům, jsou jedni z nich?

Jakou šanci máme po volbách?

Ještě větší. Přibylo nás. Zorganizujeme se lépe. Zapojíme více lidí. Bude-li vůle. Vaše vůle. Ostatní hnutí investují do svých lídrů a na ostatní kašlou. Udělejme opačně. Investujme do našich členů, vzdělávejme je. Učme se komunikovat. Máme výborné argumenty, jen je umět použít. Lídři jsou důležití, ale jsme Svobodní – ne spolek přátel Petra Macha. Sami se organizujeme!

Neanalyzujte, neparalyzujte! Buďme vidět!

Nesrovnávejme kampaň ostatních a naši, nenechme se znervóznit, že mají hezčí obrázky a videa. My máme už stovky zapálených lidí a pracujme na zapojení dalších a dalších. Zapojme se tam, kde to má smysl – mluvením s voliči. O tom je přeci politika. Podpořte ty, co jsou venku a s lidmi. Slovem, teplým čajem. Materiální podporou. Dovezte jim materiály, lepte plakáty.

Pojďme se tedy nyní nadechnout a pak v posledních 2 týdnech kampaně do toho dáme vše, co to půjde. Výmluvy, proč to nejde, nechte na potom. Kdo chce, ten se zapojí! Nemusíte stát jen tam kde, vám to určí předseda kraje. Stoleček a letáky si můžete vzít všichni, kdykoli a kamkoli. Před továrnu, před obchody, na pěší zónu. Nevymlouvejte se, že Vás nikdo neoslovil, nezapojil. Nezorganizoval. Nedodal. Nepřivezl. Nevysvětlil. Na to teď není čas.

Přestaňte říkat kolegům v okopech, že míří špatně a raději sami rychle nabíjejte a palte!

Proč utrácím čas, energii a peníze pro Svobodné

Minulý týden jsem se vrátil z Rumunska. Na horách jsem nefotil a nešahal na elektroniku. Týdenní trek pročistí duši a dá člověku takový nadhled. Celý den se oči dívají do dálek a na další hory které za pár hodin nohy projdou. Kdo nezkusil týden jen jít a sledovat hory, nést si s sebou vše co potřebuje a každý den spát na neznámem místě, tak ať to zkusí!

Doma se bohužel politická scéna nezastavila. Zdá se, že budou předčasné volby. Je třeba zahájit přípravy a energii vrhnout tam, kde je ji třeba. Po horách je to velká změna.Proč vlastně utrácím, čas, energii a peníze snahou dostat Svobodné do pozice, kde mohou něco ovlivnit?

Svět by byl lepší, kdyby politici nebrali národ jako své ovce

Je to kombinace mnoha faktorů. Velká výzva. Zní to možná velmi pateticky, ale svět by byl lepším místem, kdyby politici nebrali národ jako své ovce. Ovce které musí být „moudře“ vedeny. Stříhány a dojeny, to vše pro jejich „dobro“.

Lidé nejsou dobytek. Mají své názory, své potřeby, své tužby. Nikdo nemá právo za ně rozhodnout, co je pro ně dobré. Nejen, že to je nemorální, ale také to nikdy nefunguje, neboť vládnoucí velmi rychle rozhodují tak, jak se to líbí jim.

Část společnosti, která aktivně pracuje, vytváří hodnoty a přináší štěstí sobě a svým blízkým je čím dále tím více utlačována těmi, kteří vytváří hodnoty žádné nebo takové, co po nich nikdo nechce.

Dokud nevrátíme do společnosti selský rozum, dokud nebudeme vytvářet to, co ostatní nebo my chceme, tak budeme dále chudnout.

To není hezká perspektiva.

Chci, aby mé děti vyrůstaly ve společnosti, kde lidé chtějí být kosmonauty, vědci, učiteli, tesaři či popeláři, ale ne v takové, kde je nejlepší perspektiva úředník (evropský či český, to je zcela fuk).

Proto se angažuji, proto budu pomáhat s přípravou a organizací kampaně Svobodných. Ne, nejsme dokonalí. Myslíme to dobře (samo o sobě tohle nestačí), jsme převážně idealisté a reprezentujeme zdravý rozum a svobodu. Je to naše forma sebeobrany, proti absurdním zákonům, nařízením a snaze mocných okrást bezmocné, díky zákonům napsaných jim na míru.