Ranní vůně

Krátký pocit.

Jdu do práce a ve vzduchu je cítit ranní rosu a první zatím jen vzdálený chlad. Ranní mlha se válí po údolí. Ve vzduchu je směs drobných vůní, které nedokážu určit. Je cítit závan končícího léta, toho úžasného období, kdy člověk chodí bos a lehkomyslný. Ty vůně přináší vzpomínky. Uvědomil jsem si, že mám takové dny spojené s ranním během. Vstáváním na čundru s veskrze příjemnými a nadějnými pocity. A ty přináší náladu. Dobrou. 

U toho mě napadlo, že čím více má člověk dobrých zážitků, čím více dobrého zažil, tím více se mu připomínají, když ucítí vůně dobrých dnů, tím lepší bude mít náladu vlastně pak každý den.

Možná to ale bude i naopak. Lidé, kteří zažili strašné věci, zrady, velké smutky a mají je spojeny s nějakým dnem a jeho vůní si pak možná až příliš snadno vzpomenou a místo dobré nálady pak bojují se vzpomínkami, nebo strachem. O lidech, kteří bojují o život v různých konfliktech ani nemluvě. Vrací se jim pak takové vzpomínky? Asi ano. Dost dobře si vlastně nic takového nedokážu ani představit. Za což jsem ohromně vděčný.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

5 × 5 =