Příspěvky

Rysy chceme, ale lidi mají přednost

Mám rád přírodu. Chci ji chránit. Dlouhodobá snaha některých aktivistů, devastující přirozenou snahu lidí o soužití s přírodu, je špatně.

“Ochránci přírody chtějí kvůli hynoucím rysům, vlkům a další zvěři omezit v noci rychlost aut na Valašsku. Policie je spíše proti, rozhodne Zlínský kraj.”

http://zlin.idnes.cz/snizeni-rychlosti-na-silnicich-v-beskydech-kvuli-mrtvym-selmam-pwp-/zlin-zpravy.aspx?c=A161001_2276559_zlin-zpravy_ras

Zde zajímavá reakce jednoho z diskutérů, hlavně její konec, který doporučuje lidem aby si sebrali své sakypaky a moc v CHKO nevadili 🙁

bagr

Jaké je k tomu mé stanovisko?

Toto omezení rychlosti bych nepodpořil.

  • rys do přírody určitě patří
  • člověk je ale také součástí přírody
  • dopravních značek má být co nejméně (a je jich příliš mnoho už teď), omezení má být jako šafránu – čím více jich je, tím méně se dodržují
  • omezení ke zpomalení nejspíše ani nepovede, lidé přestávají omezení rychlosti respektovat. Možná to povede k větším vybraným pokutám a případné ztrátě ŘP lidí, kteří jezdí těmi cestami ráno a večer za prací a mají tu smůlu, že někdo vyhodnotil, že v jejich okolí může žít rys nebo vlk. To bude radosti, že chráníme šelmy 🙁
  • zpomalení dopravy není 3 minuty denně, to je 3 minuty denně pro tisíce lidí, to jsou člověko-týdny ztraceného času na cestách. Toto NELZE brát na lehkou váhu.
  • je doprava opravdu největší zabiják rysů? nebude tam i jiný “problémek”?
  • jde-li nám o řešení stavu rysů ve volné přírodě, pak existuje více věcí, které je ohrožují. Možná bude efektivnější řešit třeba to, aby je nestříleli pytláci – je-li cílem udržet nějakou populaci. Existuje-li nějaké technicky a ekonomicky proveditelné řešení, které neomezí dopravu a pomůže šelmám, tak ano, proč ne. Berme ale na vědomí, že když “zachráníme” rysa, budeme muset sebrat peníze v jiné položce krajského rozpočtu.

K poslednímu odstavci – ten mě celkem namíchl. Pane, děkujeme milostivě, že jsme měli šanci se odstěhovat!

Lidé v Beskydech žijí po staletí. Nikdo se jich neptal, zda chtějí CHKO. Měli tady pole, domy, chalupy, rodiny. Pak někdo řekl šup a jste v CHKO. Podle toho pána si to tedy měli rozmyslet, prodat domek a jít třeba do Ostravy, když chtějí normálně žít. Proč? Protože vláda podepsal nějaký papír a omezila jejich životy? Tak měli opustit vesnice, které založili jejich předkové, nebo se smířit s tím, že oni prostě budou mít omezený život oproti jiným občanům?

 

CHKO je krásné, ale oni nám v něm žijí i lidi! Já bych moc chtěl, aby tam mohli skutečně i zůstat a hospodařit. Nechci aby nám tu zbyl naleštěný, dotovaný, skanzen, bez skutečných (a modernizovaných, nejen romantických) Valachů.

 

 

 

Ranní vůně

Krátký pocit.

Jdu do práce a ve vzduchu je cítit ranní rosu a první zatím jen vzdálený chlad. Ranní mlha se válí po údolí. Ve vzduchu je směs drobných vůní, které nedokážu určit. Je cítit závan končícího léta, toho úžasného období, kdy člověk chodí bos a lehkomyslný. Ty vůně přináší vzpomínky. Uvědomil jsem si, že mám takové dny spojené s ranním během. Vstáváním na čundru s veskrze příjemnými a nadějnými pocity. A ty přináší náladu. Dobrou. 

U toho mě napadlo, že čím více má člověk dobrých zážitků, čím více dobrého zažil, tím více se mu připomínají, když ucítí vůně dobrých dnů, tím lepší bude mít náladu vlastně pak každý den.

Možná to ale bude i naopak. Lidé, kteří zažili strašné věci, zrady, velké smutky a mají je spojeny s nějakým dnem a jeho vůní si pak možná až příliš snadno vzpomenou a místo dobré nálady pak bojují se vzpomínkami, nebo strachem. O lidech, kteří bojují o život v různých konfliktech ani nemluvě. Vrací se jim pak takové vzpomínky? Asi ano. Dost dobře si vlastně nic takového nedokážu ani představit. Za což jsem ohromně vděčný.