Dobří ludé všade – podzimní odpoledne na kopcích

V této věci panuje u nás s ženou shoda – když to jde je nejlepší vytáhnout děcka ven. Je důležité, že to baví hlavně rodiče, takže přes drobné protesty dětí, že by raději Minecraft, padají na hluché uši.

Chtěli jsme se včera jen krátce projít na Medůvku, ale nakonec se nám do toho vlezlo několik malých dobrodružství.

	Na hřebeni nám došlo jak moc fouká a zalitovali jsme, že nemáme s sebou draka. Už jsme ho zapomněli tento podzim podruhé. Na louce jsme ale potkali moc hodnou paní s vnukem. Jak nás viděla, hned se kluků ptala, zda nechtějí půjčit draka. Jenže jak jsme měli plné ruce práce s drakem, tak jsme si je u toho ani nevyfotili. Milé setkání!
	Suché listí podel cesty klukům nedalo a museli se v něm pěkně všichni vyválet.
	Na něj!
	Další zastávkou byla střelecká. To jedno poslední jablko na stromě, bylo prostě příliš lákavým cílem.
	Ale nakonec to stejně skončilo takto.
	Ani o celebrity nebyla nouze. U odbočky na menší skálky před Medůvkou jsme pozdravili slavnou bikerku, Terezu Huříkovou (nyní už Němcovou), ale jenom kolem nás prosvištěla. Pak už jsme dorazili na skály.
	Ze skal se ozývala zvláštní hudba. Kouzelně tam zněly melodické tóny bubínku a potkali jsme tam dvě zajímavé paní. Ty se hned s ogárky skamarádily.  Jindru bubínek zajímal. Já jsem mezitím u doutnajícího ohniště zalitoval, že nemáme špekáčky. Milé paní nám nabídly jablka, které jsme si opekli. Pěkně jsme si popovídali, paní vlevo byla ze čtyř dětí, tak si zavzpomínala na dětství a jak je  to dnes.
	Z Tima nám roste malý zpěvák. Každý z kluků je trochu jiný, každý se lehce našel v něčem jiném. Tim jakmile slyší písničku, hrozně rychle se jí chytá. Tak jsme mu všichni o ohně zpívali „Dú valaší dú, hore dědinů …“ a „červená se liné záře“. Občas zpívá i po probuzení, což je tak kolem šesté ráno, ale tehdy ovace od maminky nesklízí.
	Šiškovka! Doprovázená výpady na tátoobludu, při kterých se užil meč a luk.
	Ale nakonec i stateční obránci museli jít z bunkru pryč.
	Na Valašsku je opravdu hezky.
	Timur po cestě zpátky usnul a tatínek si užil nošení malého pytlíku brambor, který mu hezky funěl do ucha.

Dobře je na kopcích!