Násilné tlupy? V Evropě chybí Korejci!

Britští dopravci  mají v Calais problém s imigranty. Šéf jejich asociace tvrdil pro BBC, že řidičům je vyhrožováno noži, tyčemi a dokonce i střelnou zbraní. Předpokládá, že škody na zboží, které je kontaminováno imigranty, může dosáhnout až 1 miliardu liber (tedy cca 38 miliard korun). Někteří britští řidiči dokonce žádají o ochranu i armádu.  V reakci na to Velká Británie vytváří v Calais pro dopravce bezpečnostní zónu. Tam se budou moci kamióny schovat. (sic!)

Mám dvě otázky

  1. Co ale budou tyto gangy dělat potom, když nebudou moci útočit na kamióny? Půjdou pracovat? Asi těžko. Budou přepadat vlaky? Nebo občany Calais? Nebo jim budeme platit výpalné jako Římané barbarům?
  2. Proč není možné se aktivně bránit a se zloději a lupiči vypořádat? Absolutně nerozumím důvodům. Je jedno, zda obranu provádí řidič či policisté. Střelnou zbraní, za použití síly, jakkoli jinak. Docela by mě zajímalo, jak by takoví zločinci dopadli někde jinde ve světě – třeba v Texasu nebo v Číně. Vlastně vím. Špatně.

Historické okénko

Například během nepokojů v Los Angeles (rok 1992) se místní Korejci rozhodli, že když jim policie na pomoc nepřijde (a nepřišla), budou se rabování bránit sami. Uspěli. Nyní se LAPD policie dušuje, že příště přijde.

To samozřejmě není jediný příklad, kdy svobodní a odpovědní občané byli schopni (spíše museli) bránit své majetky a životy.

Video záznam zde. Jde dobře vidět, že situace byla tenkrát značně horší než 5 000 imigrantů v Calais.

A co my?

Reakce (či nereakce) Francouzů na situaci v Calais mi přijde neuvěřitelná. Odněkud přijdou lidé (je mi zcela jedno, zda jsou černí, bílí, muslimové či ortodoxní židé), začnou vykrádat kamióny a napadat dopravce. Politici to vidí a řešením je schovat kamiony do úkrytu. Ve Francii asi začínají být na rabování a zapalování aut zvyklí. Dalším pseudořešením je vyplácet migrantům nějaké drobné, aby neměli hlad. U nás policie zase varuje ženy, aby nechodily v noci samy. To je přeci špatně.

Policie by měla jasně ukázat, že ten, kdo někomu ublíží, se se zlou potáže. Povídání o tom, že nemáme “provokovat zločince”, mi přijde zcela mimo mísu.

Bezpečnost občanů je prvořadou úlohou státu.

Možná na to Francouzští politici zapomněli. Já budu tlačit ty naše, abychom tak neskončili také.

Kde je větší Balkán?

Rumunsko nemá v naší zemi zrovna pověst ekonomického tygra. Země je známá spíše korupcí a problémy.

Možná právě proto, mají nyní Rumuni odvahu ke skutečným reformám. Jejich vláda podniká sérii zásadních kroků. Začali velmi dobře a pomohli těm s nejnižšími příjmy.

V červnu 2015 snížili DPH na jídlo z 24 % na 9 %. V lednu pak 2016 sníží i zbytek DPH z 24 % na 20 %. Spotřebitelské ceny se v zemi snížily v průměru o 3 %. Rumunský premiér Victor Ponta k tomu podotknul:

Nevěřím, že Rumuni chtějí stát okrádat na daních. Možná se to vyplatí při 24 % dani, ale u 9 % už opravdu ne.

Dožijeme se doby, kdy budeme mít ministra financí, který pochopí, že jenom represe peníze do státní kasy nepřináší? Už se na to těším. Obávám se, že to ale chvíli potrvá. Do Rumunských hor budu nyní jezdit o něco raději a Rumunům přeji v reformách úspěch. Třeba se od nich poučíme.

Krajským předsedou

V pátek 10. 7. jsem dostal důvěru členů Svobodných ve Zlínském kraji a stal jsem se opět krajským předsedou. Děkuji Františkovi Veverkovi, mému protikandidátovi, za férový souboj.

Krajský předseda je nižší funkcí než republikový místopředseda. V politice i jinde, se dobrovolné a uvážené posuny směrem dolů moc nedějí. Takový krok je tedy nečekaný. Rád bych Vám ho stručně, ve třech bodech vysvětlil.

1) Soustředění síly

O dalším osudu Svobodných se nerozhodne v Praze, kde jsou Svobodní nejpočetnější a nejhlasitější. V roce 2016 nás čekají Krajské volby, následované volbami sněmovními o rok poté. V krajských volbách potřebují Svobodní uspět, potřebují získat nějaké mandáty a dostat do politiky další své zástupce, kteří budou hlasitě prosazovat náš politický program. Bez tohoto úspěchu máme v následujících volbách, jen malou naději.

A až v říjnu 2016 dorazí poslední sečtené hlasy a vyhlásí se výsledky, chci vědět, že jsem udělal téměř vše, co bylo možné, aby na mé „hlídce“ dopadlo vše co nejlépe.

Chci Svobodné ve Zlínském kraji do těchto voleb dobře vést. Sedět na příliš mnoha židlích – republikového místopředsedy a současně vést  přípravu na krajské volby považuji (po zkušenostech posledního půlroku) za nemožné.

2) Získávání zkušeností

Zásadním důvodem, proč potřebujeme uspět, je zisk reálných politických zkušeností. Máme ideály, máme program, ale zkušenosti? Ty, přiznejme si to na rovinu, prostě nemáme. Důležitou výjimkou jsou radní, zastupitelé a také členové různých výborů a komisí na komunální úrovni – ti jsou v pozici, kde se učí, jak něco prosadit. Kraje nám umožní podstatné zkušenosti získat.

Ano, máme ideály a máme program. Ale, je o tom politika? Jen zčásti. Musíme zapracovat na schopnosti svůj program prosadit.

Učit se je nejlépe metodou pokusů a omylů. Zkoušet jak voliče oslovit. Vícekrát, pořád. To co nefunguje nedělat, zkoušet něco jiného. A to se dělá na kraji o dost lépe než na republice. Chce to ovšem iniciativu a rychlost.

3) Příkladem

O osudu strany se rozhodne v krajích. Budu u toho. Netrpím iluzí „neviditelných divizí“. Příkaz z republikového ústředí nevytvoří v krajích skutečnou a dobrou kampaň. Nevěřím, že stačí něco objednat u PR agentury a šup, máme kabátek, který padne kandidátům jako ulitý.

Nevěřím, že přijede Petr Mach na bílém koni, mávne rukou a kandidátka uspěje. Tohle si budeme muset prostě odpracovat sami. A proto chci jít příkladem. Bude-li trochu sil, rád pomohu ostatním krajům, ale ne z pozice „vedení“, nýbrž z pozice kolegy.

Držte mi v předsednictví palce!

Uprchlíci a dvě zásadní chyby Bohuslava Sobotky

Česko chce do roku 2017 přijmout 1500 uprchlíků.

Nebudu zde šířit nenávist a ani “sluníčkářství”. Přijetí uprchlíků je zásadním krokem vlády. A byl proveden zásadně špatně. Ze dvou důvodů.

1) Podřezal důvěru občana ve vlastní stát.

Česká republika, náš stát, má prvořadý úkol – chránit SVÉ občany, jejich práva a majetky. Nyní půjde ještě více zdrojů než dříve na ochranu a zabezpečení lidí, kteří našimi občany nejsou.

Důvěra v naši republiku dále poklesne.

Pokud my, občané ČR, chceme pomoci uprchlíkům kdekoli na světě, máme mít tu možnost, máme na to právo. Občané ČR zcela dobrovolně pomohli Nepálu a mohou pomoci (a pomáhají!) uprchlíkům. 2.5.2015  v Politickém spektru (kde jsem hájil australský model imigrace) jsem navrhoval ještě jiné řešení. Přijímání uprchlických rodin nechat na rozhodnutí obcí. Nakonec jsou to obce, které budou začleňování uprchlíků dlouhodobě řešit. Pokud někde lidé uprchlíky / imigranty nechtějí / nemají místo / mají strach, nesmí je k tomu nikdo nutit.

Proč nutit centralizované řešení, když je možno nechat rozhodnutí na těch, kterých se to bude týkat? Protože pro vládní technokraty jsou občané nakonec jen čísla, bohužel.

2) Příkaz místo příkladu

Vizionář vysvětluje a přesvědčuje, vládce přikazuje.

Když už dělám zásadní krok, který není populární, stojí za to postavit se k tomu čelem. Oslovím své “poddané” (ano, bohužel jsme momentálně Sobotkovi poddaní) a snažím se jim nepopulární krok vysvětlit.

Co pan premiér? Vysvětluje? Jezdí mezi lidi? Ne. Na stránkách ČSSD nám přejí úžasné prázdniny a na svém blogu Sobotka slibuje, že přidá důchodcům. Vláda o tom samozřejmě informuje, ale jen tak mezi řečí. To je na takto závažné téma neuvěřitelně slabé.

Chápu, že Bohuslav Sobotka není Winston Churchill. V mládí, místo s derviši, válčil maximálně s hlasovacím zařízením. I tak bych čekal více. Sobotkův přístup je neskutečně arogantní a slabošský současně. Samozřejmě, že protesty budou. Pan ministr vnitra zadefinuje, co je svoboda projevu, a protesty vyřeší policie. Pan premiér se totiž s “lůzou” špinit nebude, diskuze netřeba a on nikomu nic vysvětlovat nemusí.

Sobotka tak zvolil, že bude vládcem, nikoliv vůdcem. Andrej Babiš má velké štěstí, že je v závětří. Bude vše moci svést na Sobotku. Tak raději mlčí. Na svém tolik oblíbeném Twitteru tento krok vlády nijak nevysvětluje. Ale třeba bude brzy nějaké nové selfíčko nebo fotka z veřejných záchodků.

Vláda takto provedeným rozhodnutím právě neuvěřitelně nahrála všem hlasatelům nenávisti a pomohla zpolarizovat už tak rozdělenou společnost. Důsledky poneseme všichni.

Floridský výsměch spravedlnosti

Americká učitelka z Floridy dostala 22 let natvrdo za opakovaný sexuální styk s třemi 17-letými studenty (ne se všemi najednou).

To co paní udělala určitě nebylo košer. Neměla by už učit. Překročení profesionální hranice žák / učitel je trestné. Svého činu paní Fichter před soudem litovala.

Ale 22 (sníženo z 25) let v base ??? Kompletně zničený život? Proč? Má posloužit jako nějaký exemplární trest pro zbytek učitelek? Mimochodem, průměrná délka odslouženého trestu u vraždy a zabití je na Floridě 19,1 let.

Myšlenkové pochody soudce a poroty opravdu nejsem s to pochopit. Toto je šílená nespravedlnost a zcela pochopitelně se jí chopila ruská média a sociální sítě. Americkou spravedlnost roznáší na kopytech, bohužel v tomto případě oprávněně.

Obávám se ale, že argumentace s lidmi, kteří soudí, že 22 let v base za dobrovolný (byť nepřípustný) sexuální styk, je přiměřeným trestem, je naprosto zbytečná. Ti lidé zničili život jedné mladé ženě, která ztratí možnost být matkou a mít rodinu. Obdobně jako norská sociální služba. A s takovými nelidmi nepohne nic.

ANO prosazuje jednotnou EU armádu

Před nějakou dobou napsal Dan Kresa článek o tom proč nepodpořit budování Euroarmády. Už delší dobu to ale není jen imaginární projekt.

Aliance liberálů a demokratů (ALDE), jejíž součástí je i hnutí ANO pokračuje v plánu na integraci armád EU. Ministr obrany Martin Stropnický vystoupil na konferenci Nepojmenovaný obrázekALDE jako hlavní řečník. Bohužel se mi nepodařilo se mi získat přepis, či záznam. Zde ale hovoří jejich šéf Guy Verhofstadt o nutnosti společné obrany, která bude levnější a lepší. Jeho finský kolega mluví o potřebě nové strategie a otevření diskuze a ambiciózních milnících. Guy Verhofstadt dále mluví o tom, že občané EU nejsou hloupí a ví, že jediná možná cesta je společná obrana zemí EU28. Obvyklý newspeak. Zatímco jedni diskutují druzí …

NATO v Polsku cvičí obranu země proti “zeleným mužičkům” a vytvořilo jednotku schopnou zasáhnout kdekoli na území NATO v 48 hodinách.

Švýcaři budou mít brzy obrovské cvičení, které se připravuje na rozpad eu a masivní imigraci.

Obrana země je prvořadým úkolem státu a znakem samostatnosti země. Jsem proti tomu, abychom ji předali do rukou bruselské byrokracie. Držme se NATO a inspirujme se raději u Švýcarů, kteří svou obranu berou vážně. I proto už delší dobu připravuji změny v obranném programu Svobodných.

 

 

Brexit, Grexit a nyní možná i Auxit

Přes 260 000 občanů Rakouska, což je 4,12 % elektorátu, podepsalo petici, která volá po vystoupení z Evropské unie. Rakouský parlament o tom bude muset jednat.

Občané Velké Británie mají obdobné referendum přislíbeno před rokem 2017.

Řekové by v EU určitě zůstat chtěli, nejlépe však za podmínky, že jim budou staré dluhy odpuštěny a bude jim umožněno půjčit si peníze nové. I v klidném Dánsku chce 47 % lidí změnit podmínky členství a Dánsko navzdory EU zavádí hraniční kontroly.

Doufám, že naše vláda začíná počítat i s výhledovým scenářem, že EU opravdu existovat přestane. Šance zatím není velká, ale stále roste. Čím více euronesmyslů se chrlí z Bruselu, tím více lidem napříč politickým spektrem dochází, že tudy cesta nevede.

Nic totiž netrvá věčně, ani láska k jedné slečně…

Španělsko vzpomíná na Franka

Ve Španělsku začal platit “náhubkový zákon“. Jedná se o zásadní omezení občanských svobod.

Tisk vypíchl pár zajímavých bodů:

  1. Pokuta za protesty – “nepovolený protest” může být pokutování 30.000 – 600.000 EURy,
  2. Narušovaní veřejných událostí – 600 – 300.000 EUR.
  3. Pití na veřejnosti – 600 EUR – snaha zabránit španělské aktivitě “Botellón” – za adolescenty to budou platit rodiče
  4. Aktivismus na sociálních sítích – pokuta za svolování protestů
  5. Focení policistů – pokuty za nedovolené focení
  6. Kouření marihuany – 600 – 30.000 EUR (za zapálení v baru nebo MHD)
  7. Zanechávání nábytku na ulici – během krize se lidé zbavovali věcí, které nemohli přenést jinam
  8. Bránění se vystěhování – 600 – 300.000 EUR
  9. Bez občanky – Španělé, kteří nemají občanku a nejsou ji rychle schopni doma najít a nenahlásili ztrátu mohou dostat pokutu
  10. Nerespektování policistů – Neprokázání dostatečné úcty k uniformovaným policistům, či nedostatečná pomoc během potlačovaní nepokojů je pokutována 600 – 30.000 EURy.

Bod 6) (jde-li o MHD a jeho provozovatel nepovoluje kouření), Bod 7)  a Bod 8) (v závislost na tom, kdo vlastní budovu atd.) jsou pochopitelné.

Zbytek je snaha španělské vlády zabránit hlasitým projevům opozice. A to je jednoznačným krokem zpět. Dějiny ukazují, že snaha lidem ucpat ústa nemá pozitivní dopady. 

Je taková cesta k potlačení vyjádření názorů v Evropě ojedinělá, nebo strach přináší novou vlnu autoritářství?

K čemu vedou zákazy “ideologií”

V Rusku úřady zakazují jógu, napsal The Independent. Prý to připomíná nebezpečný náboženský kult. Je to celkem směšné, ale mnozí by od Ruska ani nečekali nic jiného. Poučení z toho plyne ale i pro nás.

Dát byrokratům, úřadům a pak policii k dispozici obušek, se jen málokdy vyplatí. Je přirozené, že mám-li sto možností jak “řešit bezpečnost”, tak si obecně lidé (úředníci, policisté) vyberou tu jednodušší. Tak místo toho, aby úřady řešili mafii, korupci a majetkovou trestnou činnost, tak budou řešit takové pitomosti jako “nebezpečné jogíny”. Rozkrývat buňky radikálních islámistů, to může být o hubu, ale takový extrémní jogín, to je panečku hezká čárka ve statistice boje proti náboženskému extremismu.

Tohle může být taková vlaštovka, co by se stalo, kdyby u nás došlo k “byrokratickému” zákazu Islámu. Byrokrati by napsali tuny směrnic, zakázali by Šeherezádu a pohádky tisíce a jedné noci, definovalo by se co je a co není projevem Islámu, docházelo by k soudním sporům. Nejspíše by se zbořil minaret v Lednici, případně by se o tom začaly vést sáhodlouhé diskuze. Občan, který by někoho žertovně pozdravil “Alláhu, dej vláhu”, by dostal čárku a za 5 čárek by musel jít na úřad pro Islámské záležitosti pro psychologický test a dát si kus vepřového. A nakonec to ani islámisty nezastaví, neboť si najdou mezeru v zákoně.

Agresivnímu a nenávistným islámským projevům se musíme postavit. Stejně tak se musíme postavit všem hnutím, které hlásají nenávist a neúctu k životu a majetku spoluobčanů. Zcela “nesluníčkově”. Hlasatelé nenávisti, chtějící své právo “šária”, kamenování bezvěrců, či omezení svobody žen nosit si co chtějí, včetně těch, kteří to dělají nenápadně a skrytě jsou nebezpečím. Nedělejme si iluze, buďme připraveni se bránit.

Suďme však jednotlivce. Ne skupiny.

I tak má naše země a její občané má plné právo

  1. podezřelé lidi sem nepustit
  2. případně je kdykoliv vyhostit
  3. v případě, že se jedná o naše občany je za nabádání k násilí a teroru potrestat (nezapomínejme, že i příprava trestného činu je trestným činem)

Cesta k uplatňování principů kolektivní viny je šikmá plocha, ze které není cesty zpět.

Nedělejme z otcovství aktivismus

Dnes je den otců.

A tak Ministerstvo práce a sociálních věcí vzalo peníze, které pracující matky a otcové povinně odvedli do státní pokladny a sponzorovalo Tátafest. Proč? Abych se dozvěděl, že “otcové jsou důležití pro děti, rodiny i společnost” a aby mi paní Marksová řekla, že si váží toho, že se otcové starají o své děti. A že mi možná dá nějakou dovolenou navíc (tu si stejně zaplatím já, takže se to dobře slibuje).

Nepřijde Vám to absurdní? Na co si paní Marksová a její lidé hrají? Ano, hrají si na naše pasáčky a chválí nás, že jim vychováváme daňové poplatníčky a že “nezhoršujeme” demografickou křivku a někdo jim zaplatí důchody. Možná se vám to zdá neškodné a můžete mít pocit, že je dobře, že táty někdo pochválí. Já myslím, že státní moc nás nemá co paternalisticky chválit za to, že máme děti. To je naše věc. Stát má být náš pokorný sluha a ne pasák. Posvěcení od paní Marksové, že vychovávám děti, opravdu nepotřebuji a nechci.

To, že jsem otcem je pro mě jedna z nejzásadnějších věcí v životě, ale státu do toho prostě nic není. Nedělejme z otcovství aktivismus.