Krátce, rychle a výstižně…

Morální povinnost Angeliny Jolie

Podle herečky je odporné nechat syrské uprchlíky tonout. „Máme nevyhnutelnou morální povinnost těmto uprchlíkům pomoci,“ řekla.
 „Je odporné vidět, jak se tisíce uprchlíků topí před prahem nejbohatšího kontinentu světa,“ cituje německý server Spiegel Angelinu Jolie. Problémem je podle ní to, že chybí politická vůle. „Jen přihlížíme,“ kritizovala Jolie. Nerozhodnost a  rozštěpenost světového společenství konflikt ještě zhoršuje a zdržuje Radu bezpečnosti od toho, aby dostávala svým povinnostem.
Nedělejme z ochoty pomoci povinnost. Budu rád za každého člověka, za každou organizaci, za každou komunitu, která uprchlíkům pomůže. Jedna moje známá teď slouží v Africe jako zdravotní sestra, klobouk dolů. Rhódský řek Deligiorgis zachránil z moře 20 lidí. Každý jeden člověk, který osobně (či finančně) pomůže lidem strádajícím kdekoli a obětuje kus vlastního pohodlí, by měl být morálně oceněn. Skutečná solidarita je důležitá (fanoušci Ayn Randové nejspíše nesouhlasí, ale ať).
Není to ale povinnost. Je to dobrá vůle. Nedovolme tuto podstatnou záměnu slov. Evropané uprchlíkům pomáhájí. Možná podle někoho ne dost, možná ne dost rychle. Ale pomáhají. A za to se děkuje, ne moralizuje.

K průjezdu Nočních vlků

Europoslanec Pavel Svoboda je důrazně proti. Miroslava Němcová je proti. Pavel Šafr je proti.

Zde komentář jednoho z mých kolegů. Ztotožňuji se s ním.

Jaké podmínky, zatraceně?
Jsem absolutně znechucený z mentálních komunistů, kteří jen momentálně propagují jakože “západní hodnoty” a přitom si velkolepě vytírají zadek s Ústavou i základními principy demokratického, právního státu.

Naše Ústava hovoří naprosto jasně: každý smí dělat vše, co není zákonem zakázáno.

Je zákonem zakázáno jezdit na motorce?
Je zákonem zakázáno vést blbé řeči?
Je zákonem zakázáno mít rád Rusko?
Je zákonem zakázáno připomínat vítězství spojenců, mezi které — světe div se — opravdu patřil i SSSR?

Že ne?

Pak ale NAPROSTO NEEXISTUJE, aby oněm “Vlkům” kdokoli jakkoli zakazoval průjezd — tedy s výjimkou těch jedinců, kteří jsou explicitně vedeni jako “persona non grata”.

A naopak: každý takový pokus nejenže smrdí komunismem — a je jedno, že se k těmto komunistickým praktikám hlásí “antikomunisté” –, ale navíc je ještě brutálně pokrytecký, protože se jedná o přesně totéž zneužívání moci k potlačování “nežádoucích” názorů, které tito pokrytci vytýkali Putinovi.

Na závěr jeden z mála dobrých postřehů Chomského:

Svoboda projevu znamená svobodu těch projevů, se kterými nesouhlasíme a které se nám hnusí. I Stalin nebo Goebbels poskytovali svobodu názorům, s nimiž souhlasili.

Zamyslete se nad ním — vy všichni, kteří byste jízdu Vlků “nepovolili” (jaký to krásný eufemismus pro mizerný zákaz, proti jakému by Svobodní měli být z principu)
Perfektní. Nemám rád komunismus. Nejsem proruský.  Ale mentální bolševismus zahalený v rouchu obrany “Svobody a Demokracie” je špatně.
PS: Kdyby byli Noční vlci puštění, pak mohli američtí a unijní motorkáři udělat spanilou jízdu po Rusku a špatně by se to Putinovi zakazovalo.

Vojáci v záloze by měli bránit svá města a kraje

Česko rapidně ztrácí  vojáky v záloze připravené doplnit bojové jednotky v případě války. Jelikož armáda nikdy nedostala rozpočet, s nímž počítal plán její profesionalizace, nemohla přijímat nové vojáky a tím zachovat udržitelný cyklus odchodů do zálohy. To vše se navíc děje v situaci, kdy se zvyšují bezpečnostní rizika. Jedním z možných řešení jsou tzv. teritoriální zálohy, o nichž se však ve veřejném prostoru příliš nehovoří.

Přitom sněmovna nyní tančí kolem kontroverzní novely branného zákona, kde by toto téma mohlo a mělo zaznít. Leč nezaznívá.

Odložená spotřeba

O novele se říká leccos: že je kvůli Rusku; že obnovuje “vojnu”; že v praxi nic důležitého nemění, protože branná povinnost je tu stále. To jsou z velké části omyly a polopravdy. Pravda je taková, že novela branného zákona nemá nic společného s aktuálními konflikty ani s ohrožením země. Její kořeny se táhnou právě k rozpočtu resortu obrany. Jmenovitě do roku 2011, kdy vznikla další tzv. Bílá kniha obrany, a k magickému slovnímu spojení “odložená spotřeba”.

Princip odložené potřeby předpokládá, že vláda bude moci přijmout mimořádná opatření ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu a válečného stavu. Vyhlášení mimořádných opatření znamená, že fyzické i právnické osoby budou mít povinnost zapojit se do přípravy k obraně státu. Mimořádná opatření se provádějí v souběhu s předběžnými opatřeními realizovanými v ozbrojených silách České republiky. Tato opatření předpokládají legislativní změnu,” říká zmíněný dokument Ministerstva Obrany ve své sekci 7.13.5.

Branná povinnost skutečně nikdy nezmizela. To novela nemění. Novela mění to, že zatímco doposud o “mimořádných opatřeních” jako povolání “záložáků” do zbraně rozhodovala celá Poslanecká sněmovna a Senát, tedy nejen vláda, ale i opozice, a to na základě jasných signálů o nebezpečí, nově bude tuto silnou pravomoc v rukou držet samotná vláda. Otázkou je proč.

Posledních 15 let řada politologů a analytiků tvrdila, že jedinou bezpečnostní hrozbou jsou teroristé a balistické střely a klasický konflikt vysoké intenzity se zapojením tanků, dělostřelectva a letectva – ano, přesně takový, jako probíhá na Ukrajině či v Iráku, Sýrii a nyní Jemenu – nehrozí. A kdyby náhodou ano, bude se o něm vědět řadu let dopředu. To se samozřejmě líbilo politikům: tanky, děla a letouny se musí draze udržovat a modernizovat. Proti terorismu stačí pár desítek příslušníků sil zvláštního určení, jejichž výcvik se na celý měsíc spláchne za cenu jediného cvičného letu Gripenu.

To si ale nikdo nemohl dovolit říci “natvrdo”. Proto se přišlo s tzv. konceptem odložené spotřeby. Ten ve stručnosti říkal, že teď většinu armády zrušíme, sklady rozprodáme a techniku necháme shnít, ale kdyby šlo do tuhého, vláda si toho všimne a všechno potřebné znova nakoupí a sežene lidi. Jak ty lidi sežene? Povolá je. A toto jsou ty “předpokládané legislativní změny”, o kterých mluví Bílá kniha obrany.

Dopady odvodů

Jenže právě tady vzniká problém. Každý, kdo projde odvodem, se totiž stává vojákem v záloze, se kterým si po novele vláda může dělat, co se jí zlíbí. Jenže zatímco “postaru” by byli branci povoláváni tváří tvář konkrétní krizi, nyní se budou odvádět “preventivně”: každý se bude muset postavit před odvodní komisi a říci buď “ano, budu bránit ČR proti komukoli, na koho mne kterákoli budoucí vláda pošle” nebo “ne, to nebudu riskovat”. A zatímco snad celý národ by byl ochoten bránit svou zemi, kraj, město proti invazi ozbrojených band pod prapory Islámského státu, bianco směnku na účast v těch či oněch zahraničních misích podepíše jen málokdo.

Díky principu odložené spotřeby navíc ti, kteří se o armádu zajímají, ví, že kdyby šlo do tuhého, profesionální armádě dojde munice po dvou týdnech boje a odvedení branci by dopadli přesně stejně jako povolanci na Ukrajině: hladoví, zmrzlí a s holýma rukama proti raketometným salvám. Jenže odpověď “jsem ochoten bránit ČR pouze, pokud se armáda budě obtěžovat pro mne mít výstroj, výzbroj a palebnou podporu” odvodní komise nezná.

Ptá se jen “Ano” (bianco směnka), nebo “Ne” (zbabělče)?

Řešení

Základem ozbrojených sil by přitom mohl být vycvičený a vyzbrojený občan – dobrovolník. Dobrovolník může být profesionální voják, ale hlavně také občan připravený bránit svoji zemi. Za základ obrany považuji to, zda máme vůbec vůli se bránit. Ta vůle se ale zákonem vynutit nedá.  

Proto navrhuji třetí cestu: v úvodu zmíněné teritoriální zálohy. Doplnit Aktivní Zálohy (několik stovek občanů – často bývalých profesionálních vojáků) sta tisíci občanů, kteří jsou ochotni “nalehko” bránit právě tak své město či okres. Nikomu neslíbí, že se budou bít za libovolné ideály vlády, která je zrovna u moci, někde daleko od domova.

Vstupu do teritoriálních záloh by nebránila nedůvěra k tomu, do jakých misí armádu pošle vláda. A ani představa branců s rychlým výcvikem hnaných na smrt s puškami proti tankům a kulometům. Teritoriální zálohy by přitom pro armádu zajistily týl, znemožnily rychlé ovládnutí země několika jednotkami ozbrojenců (příklad Donbasu) a uvolnily AČR ruce k oněm misím, s nimiž profesionální vojáci počítají.

Nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že obrana země je odpovědností nás všech, a že to, zda budeme připraveni bránit sebe, své rodiny a své sousedy je nakonec jen na nás.

K žádosti o vyloučení Petra Hampla ze Svobodných

Úvodem:

  • Absolutně nesouhlasím s používáním dělových člunů na potápění uprchlických lodí. Uprchlické lodě nejsou invazní plavidla. Pokud tedy nepřipustíme něco jako „pasivně-agresivní“ invazi.
  • K uprchlíkům se vyjádřím jindy a jinde.

Myslím, že vyloučení Petra Hampla není cesta k lepšímu. Nesouhlasím s některými jeho tezemi, nebudu prosazovat střílení po uprchlických člunech. Přesto to není důvod k vyloučení.

Funkcionáři strany

Svobodní jsou politickou stranou. Ta je representována volenými funkcionáři. Ti mohou silou svého mandátu říkat, co Svobodní prosazují. Mají odvahu nést odpovědnost, mají odvahu jít do soutěže o pozice a být zvoleni, či ne. Dostávají mandát od členů „mluvit“ za ně. Mají mandát prosazovat naše společné zájmy.

Funkcionáři representují stranu, a to ještě do úrovně svého mandátu. Také zvolení zástupci (zastupitelé, poslanci) ji representují – mandát mají od voličů.

Petr Hampl není funkcionář strany.

Řadoví členové nemluví za stranu. Nemohou být takto bráni. Chápu, že někteří voliči to takto vnímají – je třeba to tedy trpělivě vysvětlovat, ne se nechat strhnout jakýmsi mediálním tlakem.

Chceme stranu pro lidi pro nebo stovky vyvolených (a schválených)?

Myslel jsem, že chceme být stranou s desetitisíci členy. A až se to stane, tak opravdu nebude možné strávit většinu času a energie vylučováním, toho či onoho, za nevhodný výrok někde v hospodě, či na Facebooku. V opačném případě pak tvrdíme, že politiku strany, representuje každý jediný její člen. Pak, ale zapomeňme na stranu s tisíci členy a rovnou řekněme, že chceme elitní klub pro desítky, možná stovky lidí.

Námitka.

Petr Hampl se objevuje v médiích a jde slyšet. Není to tedy řadový člen.

Nepravda. Je to řadový člen. Nemluví za stranu. Říkat, že má takovou či makovou podporu je hodně nesmyslné. Nikdo ho nikam nevolil, nikdo neví jakou (zda nějakou) podporu má. Není pravda, že ho hodně lidí ve Svobodných podporuje. To nevíme.

Proč to ještě není dobré

„Tvá svíce nebude hořet jasněji, když zhasíš svíce ostatních.“

V tomto je jádro pudla. Petr Hampl píše, publikuje a jde vidět. I ostatní Svobodní by měli pracovat na tom, aby se i oni sami účastnili společenské debaty. Bohužel někteří místo toho, aby dělali politiku, psali stanoviska k politickým rozhodnutím a snažili se proniknout do veřejného prostoru – kde pak mohou zcela odmítnout potápění kocábek – tak věnují nekonečnou energii řešení ideologických sporů a vnitrostranickým debatám. Ideologické

Takto ne. Vadí-li Vám, že řadový člen jde příliš mnoho vidět, pak chyba není v něm, ale ve Vás! Jak to, že Vaše názory nerezonují? Jak to, že na jednoho Hampla, není deset konstruktivních, zajímavých a slavných libertariánů? Není to škoda? Je.

Buďte lepší než Petr Hampl, oslovte více lidí, porazte ho. Těžší cesta, což? Ale ta má smysl.

PS: Martin Pánek není konzistentní. Žádost na vyloučení Jířího Payna, který prosadil popíračský zákon nikdy nepodal. Jiří Payne skutečně omezil svobodu v ČR a nikdy se od svých kroků nedistancoval, ani se za ně neomluvil. Pokud nebyl vyloučen on, tím méně by měl být vyloučen Petr Hampl, který nedělá nic jiného, než co se od aktivního člena čeká: Sděluje své názory, aby se nad nimi mohli ostatní zamyslel a vymezit se proti nim.

Dobrá zpráva! Plavba povolena!

“Zatímco na celém světě s výjimkou Jižní Koreje jsou lodě s motorem běžně používány jako standardní dopravní prostředek, prostředek k obživě a na posledním místě předmětem zábavy, v České republice to bylo od roku 1972 do 15. dubna 2015 zakázáno.” Píše Irena Válová z České Justice.

To potvrzuji. Žil jsem v Londýně na lodi 3 roky. Ilustrační foto ukazuje naši snídani na Temži. S komunitou loďařů tedy mám určité zkušenosti. V Anglii dost lidí používá tzv. “narrow boats”. Buď s nimi putuje po celé zemi, nebo někde trvaleji přebývají a fungují jako naši chalupáři v zahrádkářských koloniích. Často jsou to lidé na penzi, ale i lidé zaměstnaní v různých odvětvích, kterým řeka či plavební kanál vyhovuje.

Naše vláda nyní překvapivě učinila liberální krok a ukončila na vodách normalizaci. Jsem rád, že jeden z komunistických zákazů skončil.

Pravda 25 let po Sametové revoluci a za nevole hejtmanů.

Ale padl 🙂

Hazardéři s dotacemi

Olomouc (ČTK) – V kancelářích dotačního úřadu Regionálního operačního programu Střední Morava v Olomouci a Zlíně dnes několik hodin zasahovali policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Důvod zásahu policie nezveřejnila.

Pracovat s evropskými dotacemi a fondy přestává být legrace. Mohlo by se zdát, že co regionální operační program, to korupční kauza. Po chvilce hledání najdete totiž toto:

ROP Severozápad – kauza se táhne od roku 2011, více různých obvinění,
ROP Jihozápad – 2 odsouzení, neoprávněné vyplácení dotací,
ROP Střední Čechy – kauza Rath (souvisela s evropskými dotacemi, nevím přesně, zda přímo z ROP),
ROP Moravskoslezsko – neoprávněné vyplácení dotací,
ROP Severovýchod – Odstoupení hejtmana Půty kvůli korupci při rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény (příhodné jméno, zdá se).

Nově se do seznamu přidává i ROP Střední Morava, kde zatím detaily nejsou. Zbývají nám tedy jeden “čistý” ROP – Jihovýchod.

Není to samozřejmě jen český (či moravský a slezský) problém. Ve Španělsku, Rumunsku, Bulharsku se také hlásí. Jak Evropská unie zkorumpovala východní Evropu? Zdá se, že dost, bohužel. Myslím, že drtivá většina lidí se shodne na tom, že peníze z evropských fondů končí často na naprosto nevhodných místech, v šílených projektech a podporujících místní “kmotry” a likvidují konkurenční prostředí.

Myslím, že zásadní faktory, proč je v evropských fondech (i jinde) tolik korupce a neefektivity, jsou tyto dva:

  • množství přerozdělovaných peněz,
  • centralizace.

Svobodní nejčastěji řeší faktor peněz. Nerad bych ale zapomínal na centralizaci, a proto se jí budu brzy věnovat.

EDIT: Lidé z ROP Střední Morava obviněni z braní úplatků.

V Evropě vznikl nový stát Liberland!

Je vůbec něco takového ještě možné? Ano, je. A není to žert.

Na světě existují drobná území, která jsou označována jako Terra nullius. Patří mezi ně i malý kousek země mezi Chorvatskem a Srbskem. Právě tento kus země včera zabral český občan Vít Jedlička. Zapíchl do něj vlajku nového státu – Liberlandu. Dnes jsem tedy zavolal prezidentovi nového státu. Vlastně jsem poprvé volal prezidentovi státu.

Jak bude vypadat státní zřízení? Jaký má plán? Mám odpověď: “Začínáme stát s ústavou, která je prázdným listem papíru. Zatím ji nehodláme příliš plnit. Na území máme trvalou strukturu a osídlení. Doufáme, že nás nikdo jen tak neobsadí.”

Držím Liberlanďanům palce. Třeba se jim podaří ukázat, jak na to. Zakládat na zelené louce nový stát není jednoduché. Ale pro podporu myšlenek svobody může právě toto být velkým krokem.

^7DF0F0BF63709BD94B04AEA257512A950C99D173AC374A52A6^pimgpsh_fullsize_distr

2 výroky ministra Chládka

ChladekCitat

Osudná domýšlivost podruhé

Před deseti dny jsem napsal článek o našem školském systému. Debata, kterou vyvolal, mě upřímně těší. Pozornost získal jistě i díky tomu, že jej převzal učitelský portál Česká škola. Text zřejmě ťal do živého a reakce učitelů a přátel školy na sebe nenechaly dlouho čekat. Na ty zajímavější bych nyní rád reagoval.

Prý i Ondřej Šteffl trpí jen utkvělou představou o tom, co je pro druhé lidi dobré a považte: on jim to dokonce prodává? Ale o tom to právě je! Pokud nevěřím, že Štefflova SCIOškola je tím pravým místem pro mé děti, jednoduše tuto školu svým dětem nezvolím. Přál bych si, aby rodiče a studenti měli tuto svobodu volby ve školství vždy. Stejně tak bych nikdy neupíral konzervativnějším povahám zvolit takové vzdělávání, jaké je i jim blízké a známé.

Nesmírně častá, a zajisté pochopitelná, je obava, že reformy vedoucí k uvolnění školského systému by způsobily chaos a společenské turbulence. Ale právě decentralizace přece nejlépe dovede předcházet celospolečenským přešlapům. Lépe, když se každý vydá svou cestou, než když vykročí všichni společně do propasti. Že případné špatné rozhodnutí jednotlivce bude mít důsledky na zbytek společnosti? To je kolektivistický argument. Společnost žádnou poptávku po absolventech toho či onoho vzdělání nemá. Poptávají jen jednotlivci. A nedostatek lidí s určitým zaměřením vede ve svobodných společnostech k jejich většímu finančnímu a společenskému ohodnocení, čímž celá liberální společnost udržuje sama sebe v rovnováze. Každému svéprávnému člověku jde o jeho blahobyt (nikoliv jen finanční). Toto ho činí způsobilejším rozhodnout o svých záležitostech, než kteréhokoliv úředníka nebo odborníka z diskusí. A děti? Za ty po celé jejich dětství zodpovídají jejich rodiče, kterým se jedná o blaho svých potomků. Jsou výjimky. Teprve ale tehdy, když se prokáže, že rodič jedná proti zájmům dítěte, smí zasáhnout stát. Nikdy dříve! A jestliže připustíme, že existuje celospolečenský zájem na vzdělávání jednotlivců, pak je v pořádku vzdělávání platit z veřejných prostředků. Ale nechť pak nejsou zvýhodňovány některé formy vzdělávání nad jinými. Dejme lidem možnost nebýt součástí cizího plánu.

Vztah poskytovatel-klient je prý ve školství nepřípustný také proto, že řada klientů bude hledat nejsnadnější průchod studiem a budou po poskytovateli žádat benevolenci a absolutní volnost. A kvalita vzdělání půjde stranou. Tak ať. Takový klient, který si přeje poskytovat vzdělání druhé či třetí jakosti pro studenty druhé či třetí jakosti k tomu má získat příležitost. A kdo chce provozovat prestižní školu pro ty nejlepší, musí mít možnost vytvořit si k tomu podmínky. Taková situace je přece lepší, než když je kvalita všude stejná, průměrně špatná.

Nejvýmluvnější je ale nakonec asi tento citát: “V žádném případě nesouhlasím s tím, aby si parta rodičů řekla, že budou své dítě vyučovat doma a nebo někde u známého učitele místo řádné povinné docházky.” Namísto chození kolem horké kaše autor dává jasně najevo, že přesně ví, co je pro cizí děti nejlepší a těší ho, že má na své straně donucovací aparát, který je k tomu správnému životnímu stylu prostě donutí. Odmítám takový paternalismus (vy nic nevíte, já to vím, já vám řeknu, co je pro vás dobré), považuji lidi kolem sebe za dospělé, schopné činit rozhodnutí (i za své děti) a nést za ně odpovědnost.

Prý jsem skutečnou socialistickou školu nikdy ani nezažil. Doufám, že argument ve stylu “V Rusku jsi byl? Nebyl. Tak mlč.” nenapsal člověk učící naše děti. A mimochodem jsem školství za socialismu zažil. V první třídě jsem říkal soudružko učitelko a kreslil Auroru. A opravdu si myslíte, že po 17.listopadu socialismus ze škol zmizel, protože přišel Václav Havel? Kéž by.

Školy před rokem 1990 se prý v ničem nepodobají dnešním školám. Ani stylem výuky, přístupem učitelů, ba ani atmosférou. Říká kdo? Kdosi diskutující na internetu? Nemyslím si, že styl výuky, přístup učitelů nebo dokonce atmosféru lze jakkoliv poměřovat. Jistěže došlo ke změnám, jistěže je hodně věcí jinak. Vše je ale subjektivní. Pro někoho nastal před pětadvaceti lety obrat o 180 stupňů, pro jiného ne. Já ctím svobodu, s čímž souvisí též nárok na vlastní výklad reality, která nás obklopuje. Snaha podsouvat lidem své vlastní pravdy je jen dalším případem osudné domýšlivosti kolem nás. Stále trvám na tom, že ve školství máme přílišnou centralizaci a socialismus.

Pro politiku zastánců osobní svobody, zůstává pozitivní alespoň to, že pojem “socialismus” a “donucení” lidé vnímají vesměs negativně. A na tom můžeme stavět.

Reakce na prognózy Ministerstva financí

Dnes vyšla Makroekonomická predikce České republiky z dílny Ministerstva financí. Podívejme se na ni.

Prognózy, zejména ty ekonomické, netřeba brát moc vážně. Není to tak dávno, co se ministerstvo financí “seklo” o cca 8 procentních bodů HDP. Přesto je dobré si těchto dokumentů všímat, protože mnohdy více než o budoucnosti referují o současnosti.
Ve čtvrtém kvartálu loňského roku došlo k výraznému zrychlení české ekonomiky, což je po letech recese skvělá zpráva. Ještě lepší na tom je, že toto oživení je díky domácí poptávce. Skoro se chce říct, že blbá nálada a skepse jsou na ústupu. Trochu to kazí fakt, že do HDP se přirozeně počítá i spotřeba vlády. Na oživení tak mají velký vliv české domácnosti, ale svůj díl na tom nese i vládní utrácení.
Zajímavé je, že růst probíhá, přestože inflace je stále kolem nuly. Poněkud to narušuje představu, že bez inflace nikam neporosteme. Zjevně rosteme i bez ní – roste poptávka a firmy zaměstnávají nové lidi.
Trochu smutné je, jak se resort financí chlubí tím, že k oživení dochází i díky tzv. expanzivní fiskální politice. Jinými slovy vláda utrácí a vyrábí tak růst. Strukturální deficit se má letos o 0,3 procentního bodu zhoršit. Jinými slovy budeme se zadlužovat zase o něco více. Je to adekvátní cena za růst HDP způsobený vládními výdaji?
“Po upevnění fundamentů ekonomického oživení a přechodu ekonomiky do kladné produkční mezery vyprchá potřeba fiskálního impulzu a měl by být kladen větší důraz na snižování deficitu vládního sektoru,” stojí v dokumentu ministerstva financí. Zní to jakože “až naprší a uschne”. Je otázka, nakolik dává smysl stimulovat růst vládními výdaji (na které si vláda musí půjčit a zadlužit tak další generace, nebo je sebrat občanům v daních, protože jiné zdroje nemá), aby nějakou dobu rostlo HDP a přitom doufat, že jednoho krásného dne se něco stane, byznys přestane potřebovat dotace, pobídky a úlevy a bude možné se konečně soustředit na to, aby se stát přestal zadlužovat a někam odbočil z cesty vedoucí k bankrotu.
Zajímavý je i výhled do zahraničí. Konflikt na Ukrajině by prý naši ekonomiku neměl moc ohrozit, protože jen málo našich firem tam podniká. Totéž se týká restriktivní politiky EU vůči Rusku. Je pravda, že množství českých firem, které v tomto teritoriu podnikají, není velké. Zajímavé by bylo zjistit, kde se třeba tyto firmy nacházejí, jaká je nezaměstnanost v jejich okolí a jaká je šance lidí, že najdou práci, když taková firma kvůli omezení možností exportu zkrachuje. O tom však prognóza mlčí.
Pozoruhodný je i pohled na Řecko. Zatím se stále neví, jaký bude další postup se záchranným plánem (kolikátým už?) a české MF jasně říká, že jisté je jen to, že Řecko bez další pomoci nevyhnutelně zbankrotuje. Upřímně řečeno, Řecko zbankrotovalo už dávno. Záchranné plány jsou jen odsouváním nevyhnutelného a zřejmě i snahou zemí jako Německo či Francie ochránit peníze věřitelů, kteří kdysi Řecku půjčili.
Z čísel to však vypadá, že MF předpokládá letos velký nárůst spotřeby domácností z růstu o 1,7% v roce 2014  na 2,8% letos.

Kdyby tato predikce vyšla, bylo by to pro Česko velmi dobře.