Krátce, rychle a výstižně…

Zajímají tu vůbec někoho důchody?

Včera se ve sněmovně řešily důchody a zajištění na stáří. Překvapuje mě, že na hlavních zpravodajských serverech o tom nevidím ani zmínku. Dal jsem si tu práci a přečetl jsem si celý záznam včerejšího jednání. A rád bych Vám nabídnul několik svých poznámek.

Úvodem k důchodového systému

Výplata důchodů je přibližně 1/3 všech výdajů našeho státu. Jde tím pro mnohé o nejpodstatnější funkci současného státu. Překvapivě se o ni vede jen velmi malá diskuze na veřejnosti.

Vláda, sněmovna i občané prokrastinují. Chorobné odkládání důležitých povinností a věnování se jiným, méně podstatným, je lidské. Nejoblíbenějším postupem řešení penzí je navrhnout drobný krůček („druhý“, ve skutečnosti druhý třetí pilíř minulé vlády), či problém posunout na další vládu a na později (typicky ČSSD).

U lidí je to jiné. U mladších je často rozšířené uvažování, že stát jim na stáří nic nedá a je to daleko. Střední generace, hlavně po dětech, si začíná uvědomovat, že se to blíží, ale mají dojem, že se s tím nedá nic dělat. Senioři mají pochopitelný pocit, že oni už odpracovali a že starobní důchod si zaslouží.

První vlaštovka Andreje Babiše

Z taktiky „pošleme to dále“ nám překvapivě vybočil Andrej Babiš. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová u velké části debaty podle všeho nebyla a měla jen jediný vstup, kde řekla, že věří číslům ministra financí. Je na samostatnou úvahu, proč důležitá témata otevírá Andrej Babiš a ne ten, kdo je má v kompetenci. V tomto případě by to měla být právě Michaela Marksová.

V debatě se jednalo o zamezení vstupu dalších lidí do „druhého“ pilíře, což je marginální záležitost. „Druhý“ pilíř byl mrtvým dítětem už v okamžiku svého narození.

S čím hlavním tedy ministr vystoupil? Dovolím si okomentovat jednotlivá tvrzení z jeho projevu.

Andrej BabišTomáš Pajonk
Máme netransparentní a nesrozumitelný systémSouhlas. To potvrdil i judikát ústavního soudu. Lidé si důchod vypočítat dokáží jen stěží, mění se to. Je to černá skříňka. Jak vnímám sociální pojištění já? Ze mzdy se lidem odvede 28 % sociální daň. Do systému se dále přisypou peníze z vybraných daní (např. DPH). Ministerstvo pak stanoví komu, kdy a kolik dá.Ora et labora. Modli se a pracuj.
Důchody doplňuje příspěvek na bydleníDůchody daleko více doplňuje příspěvek na péči. Příspěvek na bydlení je 7,5 mld. + 2,8 mld. Kč doplatek na bydlení. Péče je 19,6 mld. Kč. Příspěvek na bydlení dostávají lidé bez rozdílu věku stejně, příspěvek na péči je ve většině případů důchodcovská dávka.
Zvažovaná reforma má zavést důchody na 30 % průměrné úrovni celostátního výdělku + příspěvky na bydleníSoučasně je to kolem 40 %. Těžko říci, zda pan ministr chystá takto drastickou redukci důchodů, či zda jde o záchvat pravdomluvnosti nebo o omyl. V každém případě to není moc uklidňující.
Třetí pilíř je bezkoncepčníTřetí pilíř má koncepci – stát si vyrobil hromadu fondů, které z 90 % vykupují jeho vlastní dluhopisy.
Zde je k úvaze především aplikace liberálního a sociálně demokratického přístupu v podobě zrušení fiskální podpory, kompenzovaného snížením dosavadní, beztak vysoké, sazby pojistného na důchodové pojištění.Nedává to smysl.
Fiskální podpora (tedy dotace penzijního připojištění) činí asi 6,5 mld. Kč. Rozdíl mezi příjmy důchodové daně a výplatou důchodů je cca 50 mld. Kč.Mluví o penzijním připojištění a říká, že se státní příspěvek sníží a recipročně klesnou odvody na pojistném. Jenže to spolu nijak nesouvisí. Příspěvek vyplácí MF z jiné rozpočtové kapitoly, zatímco pojistné je příjmem české správy sociálního zabezpečení a jde jen na důchody.
Druhý pilíř vyhnije.OK. Co naplat.
Podnikové penzijní fondy jsou dobré například pro horníkyJeště lepší je možnost sám si vybrat, kam budu peníze investovat, a nebýt tak závislý rozhodnutí ostatních.
V červnu bude návrh. (řečeno trochu později)Odvážné, jsem upřímně zvědav.
Peníze budou, nebo nebudou.A také jak pro koho a do kdy.

Chybí tady analýza nesmyslného pojistného od zaměstnavatelů (2/3), což tvoří podstatnou část nákladů práce, a je to onen rozdíl mezi hrubou a superhrubou mzdou.

Věci z ministrova projevu pochází z analýzy Český penzijní systém a návrhy na jeho reformu, kterou pan Babiš od někoho dostal zdarma. Investigativní novináři by měli zjistit od koho.

Dobří ekonomové vědí, že zdarma není nic. Martin Komárek byl přesto z nepřečtené analýzy nadšen. – „V této debatě padl podle mě logický a po dlouhé době propracovaný návrh na reformu penzijního systému.“

Já myslím, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Ušetřené peníze za analýzu se stejně zatím věnovaly na PR elektronické evidence tržeb.

Ministr Babiš ve svém projevu velkou erudici neukázal, ale i tak se máme v červnu na co těšit. Je jen dobře, že se o reformě penzí bude mluvit.

A co další poslanci? Opozice?

Nejvíce polemizovali pánové Kalousek a Stanjura. Miroslav Kalousek se spíše snažil rétoricky špičkovat a uvažovat, proč jeho reforma byla odmítnuta, pan Stanjura považuje za zbytečné marnit čas dalším zrychlením likvidace „druhého“ pilíře a staví se za živnostníky, dokonce také, jako já, upozorňuje na snahu vlády rozeštvat lidi.

Jeroným Tejc (ČSSD) soudí, že soukromé fondy jistotu lidem nedají: „Jedinou garancí je dobře fungující stát, dobře fungující ekonomika, průběžný systém, který bude doplněn třeba právě třetím pilířem.“ Potvrzuje tím, co jsem říkal o ČSSD na začátku. Posunujme problém dále a dále. Současný průběžný systém je právě to, co dostatečně vysoké penze není schopné zajistit. Ostatně proto se to občas řeší.

Miroslav Opálka (KSČM) si zavzpomínal na dobu, kdy se mzdy určovaly nařízením, a doporučuje nastavit vyšší cenu práce: „A vzhledem k tomu, že u nás je nízká cena práce, tak aby ty odvody byly dostatečné, tak musí být vysoké procento. Zvyšte cenu práce a snižte odvody. Ty peníze budou stejné a budou stačit.“ Dále pak považuje třetí pilíř za systém pro bohaté: „Takže to je si třeba taky uvědomit, že nejenom první pilíř solidarita pro chudé, ale třetí pilíř solidarita pro bohaté.“ Dolejš z KSČM zato živnostníkům fandí: „A troufnu si říci, že malí podnikatelé jsou vykořisťováni právě těmi velkými. Například monopolními cenami, například nastavenými pravidly a také někdy tím, že abychom odvedli, jako když křepelka odvádí od mladých, pozornost od velkých korporací, tak honíme ty malé, místo abychom pořádně progresivní daní zdanili ty velké.”

Nevím, jak chce nastavit cenu práce, když mzdy jsou sjednávány volně a stát do toho vyjma minimální mzdy nemluví, a v třetím pilíři je kolem 4,5 miliónu lidí. Tím pádem je téměř každý pracující bohatý. Skvěle.

Na horníky si zavzpomínal Josef Hájek (ANO): „Polští horníci šli do Varšavy s baseballovými pálkami a vysvětlili pravicovým vládám, že si to takhle nepředstavují.“ Nu aspoň nyní víme, proč to nemůže ANO s pravicovostí přehánět. Hájek také zapomněl, kdo prodal byty OKD. „A já pevně věřím, že současná vláda napravuje věci, které jste vy, pane Kalousku, a vám na pravém spektru podobní, zapříčinili. Protože vy jste těm horníkům prodali střechu nad hlavou.“

Poslanci vnímají občany jako dojné krávy pro stát

Na diskusích je zajímavé, že občas se poslanci vyjádří docela přesně a hezky shrnou státní vztah k občanům. Například pan Jan Bartošek z KDU-ČSL: „Je potřeba si říct, že počet dětí samozřejmě není samospasitelný. Je potřeba, aby děti byly řádně vychovány, staraly se o svoje rodiče, chodily do práce a odváděly daně.“

Marek Benda horuje k odvaze říci občanům, ať mají více dětí. A ostatně nutnost více dětí padá častěji. Poslanci za ČSSD samozřejmě nezapomenou zmínit, že živnostníci jsou ti, co neplatí tolik, kolik by bylo vhodné.

Poučení z debaty?

„Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“ —Oliver Cromwell

200 (resp. 101) lidí rozhoduje o velké části budoucích příjmů drtivé většiny lidí v této zemi.  Při čtení jejich výroků jen těžko nepropadat skepsi o naší budoucnosti. Existenční závislost seniorů na politicích vnímám velice negativně. Nejde o solidaritu. Ta je ve společnosti potřebná. Ale potřebuje jiný mechanismus než příliš velké zatížení práce berněmi a závislost starých lidí na rozmarech státní pokladny.

Nemůžeme být soběstační, hrdí a nezávislí, když o tom, jak dožijeme stáří, bude rozhodovat jen několik zvolených lidí. Na penzích a dávkách závislý elektorát je rizikový faktor v jakémkoli systému.

Závěrem

Veďme debatu. Ukažme si na problémy průběžného důchodového systému.

  • Začal bych důsledným dodržováním termínu důchodová daň. Ano, jsou tam nuance, ale ve své podstatě jde o vynucenou platbu, za kterou nemáte žádnou jistotu výše odměny.
    Neplatíme žádné pojištění, neexistují státní fondy, které by spořily a zhodnocovaly investice. Platíme důchodovou daň. Věříme, že nám stát zaplatí peníze, které vybere od mladších lidí, než jsme my. Škoda, že to v roce 1992 poslanci nazvali pojištěním. Velmi zkomplikovali naší generaci život i tím, že rozdělili pojištění na dvě části (tu menší, kterou odvádí zaměstnanec, a tu větší, kterou odvádí zaměstnavatel)
  • Je nutné zmiňovat to, že stát nijak peníze neinvestuje (a ani by neměl, neumí to). Aktuální důchody jsou vždy závislé na státní kase. Ta nemůže zvyšovat daně až tak, jak si myslí, že může.
  • Zdůrazňujme lidem, zda chtějí ve stáří být existenčně závislí na rozhodnutí 101 lidí v jedné budově v centru Prahy. Senioři jsou v úspěšných zemích spíše bohatší vrstva společnosti.
  • Lidi mladšího věku to často nezajímá. Hořce žertují, či suše konstatují, že žádný důchod od státu oni nikdy neuvidí a že se o sebe na stáří postarají sami. To zní cynicky a rozumně, ale jak chcete dost šetřit při současném zdanění práce? S dětmi? S hypotékou, nájmem? Mediánová mzda je v mnoha krajích kolem 20 000 Kč hrubého. Šetření pak jde velmi ztuha. Nízké úrokové sazby a řízená inflace naší měny tuto možnost dále oslabují. Až jim bude 55, pak už bude pozdě.

Hledejme řešení, které umožní odpolitizování penze.

Zbytečná hysterie

Minulý týden se ve sněmovně řešilo lyžování Andreje Babiše, bruslení Miroslava Kalouska, přestávky v jednání a snad i suši Tomia Okamury.

Nemám rád “fanouškovské” uvažování. Černobílé myšlení. My dobří, vy pitomci. Cokoli, co udělá tým Modrý, je skvělé, cokoli, co udělá tým Azurový, je špatně. Posměšky. Komentování toho, co kdo pije a jí, co si oblékl. Jako v mateřské školce. Chápu, že opozice chtěla Andreji Babišovi vrátit jeho vlastní předvolební věty, ve kterých se podivoval, jak poslanci nemakají a sám zdá se není o tolik lepší.

Neustálé útoky na Andreje Babiše na nově vzniklých serverech ale začínají nabírat hysterické podoby.

Jeden další příklad za všechny. Časopis Respekt 2015/14 – “Zlatý důl ministra Babiše. Na podpoře biopaliv není nic kontroverzního. Až na majitele Agrofertu ve vládě.” To je opět podobné tomu, o čem jsem mluvil zde. Když podporu biopaliv odsouhlasil M.Kalousek, tak to bylo v pořádku. Teď, když podporu odhlasuje Babiš, tak v už to v pořádku není. To vám dává smysl?

Návrh je z mého úhlu pohledu buď dobrý nebo špatný. Ale dobrý návrh není najednou špatný, protože ho podal komunista a špatný návrh není dobrý, protože ho podal sám otec vlasti.

Andrej Babiš a hnutí ANO dostali mandát na 4 roky. Diskutujme nad jejich kroky věcně. Ukazujme voličům dopady politiky, kterou ANO prosazuje. Protestujme, pokud jsou nebezpečné. Ale uberme na hysterii.

I v hnutí ANO jsou lidé, kteří chtěli něco v zemi zlepšit (byť se jim to zatím velmi nedaří) a ne jen bolševičtí démoni, kteří chtějí zahubit vše dobré.

Velikonoční výprava

Na úvod – nehlásím se k žádné církvi. Bibli mám přečtenu více než jednou, respektuji víru ostatních a považuji ji za zcela osobní věc každého.

Ráno jsem děti vzburcoval. Před pár dny se ptali se na ukřižování. Pojďmě tedy do kostela, tam jim to pan farář vysvětlí. Cesta do našeho kostela je do kopce, bahnem a lesem. Možná proto je a byla valašská víra pevná.

Po cestě jsem dětem o velikonocích vyprávěl, více ale vnímali ten kopec. Ještě kousek a bude to už zkopce! No nakonec bylo Emotikona smile

V kostele úplně plno. Docel jsem byl překvapen. Přeci jen Veselá je malinká obec. Na kůru je dobrý sbor, zpívají rádi. Snažil jsem se udržet pozornost kluků, pomohlo i lízátko. Měl jsem trochu strach, v neděli má totiž Jindra den, kdy má povoleno hrát si na zombíka z Minecraftu (má napřažené ruce a dělá, zombie, zombie, zombie a šťouchá do brášky). Naštěstí to v kostele nedělal. Oba docela sledovali mši, ministranty a lidi kolem. Rišku to v polovině přestalo bavit a šel si hrát ven, na hřbitov.
Vnímal jsem faráře, prý je dobrý. Mám raději protestantské bohoslužby, kde farář má větší prostor něco sdělit, předává myšlenku a příběh. Měl jsem náladu si poslechnout něco jiného, než obvykle slýchávám a řeším. Chtěl jsem ať si také kluci udělají obrázek. V kostele byli různí lidé, uvažoval jsem proč tam jsou a po mši jsem klukům ukázal kůr a křížovou cestu.
To, že se všichni lidé z okolí jednou za čas takto sejdou považuji za velmi důležité. Utváříme si sice sociální vazby po celém světě, ale mám rád i lokální sounáležitost – zde přiznám, že v obci jsem náplava a navíc z pasek a kotárů. Emotikona smile
Taky jsem dostal od starosty panáka slivovice, potěšilo 🙂

PS: Jen bundy kluků a boty nezůstaly tak čisté jak třeba 🙂

Proč ministři za ČSSD posílali své děti do škol za sto tisíc?

Ondřej Šteffl napsal výborný článek o školství – “Totálně neúspěšný experiment”. (odkaz zde)

V něm poukázal na to, že naše školství stále využívá technologie z dob parního stroje, má katastrofální výsledky a skutečnému vzdělávání dětí škodí. Není v tomto názoru zdaleka osamocen, v ČR existuje například projekt Svoboda učení, který poukazuje na něco podobného. Jsem moc rád, že pan Šteffl zakládá novou experimentální školu. Výborný počin!

O čem, ale pan Šteffl nemluvil? O dvou věcech.

Proč to tak je a jaké to má dopady.

Proč?

Myslím, že hlavním důvodem je to, že ve školství máme socialismus. Ministerstvo má monopol, který určuje podobu produktu vzdělání. Školy mají své zákazníky jisté a inovovat nepotřebují. Úředníci na ministerstvu nejsou za výstupy příliš odpovědní, tristní výsledky jim platy nesníží. I České dráhy jsou více orientovány na zákazníka než české školy. Vlakem jezdit nemusíte. Státní školy si ale koupíte tak jako tak. Efekt konkurence dobře vidíme tam, kde mohou rodiče volit nohama a zkouší své děti zapsat do té školy, která jim nabídne lepší podmínky, což se běžně děje. V Praze a velkých městech to ale funguje lépe než v Zašové, kde je jen jedna škola. No, ale copak může vůbec být v Zašové konkurence? Jistěže může. Jiná forma vzdělávání může vypadat třeba tak, že paní učitelka má 8 dětí a učí je ve větší místnosti rodinného domku. Je mnoho možností, včetně různé online výuky, zapojení do práce či známých. Prostě nemusí být jen jeden rigidní model a navíc pro všechny stejný.

A ty dopady?

Lidé s nižšími příjmy se jen těžko dostanou ke kvalitnímu a inovativnímu vzdělání. Jejich šance na kvalitní život zůstanou stejné, nebo se zhorší.

Lidé, kteří si to mohou dovolit, zaplatí svým dětem školu lepší. Jako třeba bývalá ministryně školství, Petra Buzková, nebo jako zákazníci nové školy pana Šteffla. Věřím a doufám, že i Ondřej Šteffl se svým projektem uspěje. Ale to opět řeší jen ty, kteří na to mají (měsíční školné prý nebude větší než 6500 Kč na dítě, mou rodinu by to tedy stálo ne více než 19 500 měsíčně. Au.) Pro ty ostatní nevznikne vzdělávací systém, ve kterém bude “kvalita za rozumnou cenu”, protože ta ke svému vzniku potřebuje experiment, inovaci, uvolnění trhu a následnou velkou konkurenci, která umí stlačit náklady. Dokud budeme mít centrálně plánované školství, je skutečné podnikání ve vzdělávání dětí jen těžko možné.

Chci, aby v naší zemi bylo kvalitní vzdělání dostupné co největšímu počtu lidí.

Jaká je tedy dle mého názoru cesta ven? Jako první krok je třeba umožnit rodičům a dětem svobodný výběr formy vzdělávání. Bez zákazů a příkazů. Povolit domácí vzdělávání, povolit experimenty, povolit cokoli bez většího papírování. Umožnit dětem a rodičům podepsat revers ministrovi. “Pane ministře, děkujeme za starost, volíme si tento rok vlastní cestu. Peníze, které jste nám už vzal na daních, si nechte a nechte nás žít, jak chceme.” Dalšími kroky je pak samozřejmě řešení finanční. Když revers, pak daňová úleva. Ale i první krok by pomohl.

A odpověď na otázku v titulku?

Ta je snad jasná. Ministři moc dobře ví, že vzdělání je zájmem jednotlivce a zlepší život jejich dětí. Na žádný společenský přínos si s plebsem hrát nepotřebují. Tvrdě hrají na sebe a svou rodinu. Nám ale svobodu vybrat si vzdělání podle sebe bohužel nenechají. Nebo ano, pane Chládku?

Dobrá zpráva! Možná si můžete postavit šopu.

Na stránkách Ministerstva zemědělství jsem nalezl zajímavý počin. Antibyrokratická komise. Výborně! Název budí optimismus jen napůl, ale myšlenka zdá se býti jasná.

Docela mě zaujal jeden z výstupů práce této komise za minulý rok.

“- jednoduché zemědělské stavby ve volné krajině
Z jednání zástupců ABK MZe, MZe, MŽP, MMR vyplývá, že od roku 2014 není problém umístit zemědělskou stavbu do krajiny (bez nutnosti absolvovat stavební řízení) mimo územní plán. Rozdíl nastává ve výkladu pojmu „drobná zemědělská stavba“- stavební úřady posuzují tyto stavby dle katastrálního zákona (§ 2n) tzn. stavba do 16 m². Dle stavebního zákona je to stavba do 25 m². “

Po přečtení tohoto odstavce jsem se zaradoval a současně zděsil. Takže od roku 2014 se ví, zda si mohu postavit bez optání úřadu a změny územního plánu třeba šopu nebo seník. V roce 2015 se pak situace dále upřesnila. Stačí vyjádření příslušného orgánu životního prostředí. Připadám si jako Alenka v říši divů. Vážně je tohle potřeba? Opravdu to musí být tak složité? Až tak, že úřady samy musí vytvářet komise, aby věděly jak to vlastně je?  To by jinak vypukla anarchie? Nestačí mi vlastnictví půdy k tomu, abych na ní mohl postavit dřevník? Nebo stáj pro koně?

Nevím, kdo je můj příslušný orgán životního prostředí. Nevím, koho všeho se mám na co všechno zeptat, až budeme stavět další ovčín. Nevím, kolik desítek vyhlášek poruším tím, že na zahradě zabijeme ovci.

Nechci být zbytečným rebelem, ale lidé, kteří u nás na Valašsku po staletí žili, se také nechodili ptát na každý seník a šopu vrchnosti.

Hodlám tuto tradici dodržovat i nadále.

Milan Šmíd a osudná domýšlivost expertů

Debata o tom, zda máme či nemáme mít veřejnoprávní televizi, stále pokračuje. Paní Němcová soudí, že jde o pilíř demokracie, Mediální analytik Milan Šmíd v Týdeníku rozhlasu napsal velmi pěkný článek.

V něm uzavírá:

“Jenomže některé lidi nepřesvědčíte. Oni přece nejlépe vědí, že Česká televize a Český rozhlas své poslání veřejné služby neplní, nebo ho plní nedostatečně, protože ten a ten pořad se jim nelíbil, nebo byl špatný, a protože tahle či jiná zpráva byla jednostranná a nesdělila jim, co chtěli vidět a slyšet. Chtít od takových lidí nadhled, schopnost abstrahovat od jednotlivostí a zařadit svou osobní zkušenost do širšího kontextu zkušenosti jiných lidí, je něco podobného, jako žádat od příslušníka primitivního kmene, aby pochopil, že země je kulatá. Vždyť on ji přece vidí rovnou a placatou. Na vlastní oči. A všichni kolem to přece vidí stejně.”

Klasické uvažování mnohých odborníků. “Já jsem expert. Já tomu rozumím, vy ne. Já určím co je dobré. Vy to budete jen platit. Proč? Protože jsem řekl a basta. Nesouhlasíte? No jistě, primitivové. To se dalo čekat. Stejně to zaplatit musíte a to je pro Vás jedině dobře.”

Pokud se budeme k sobě takto chovat, pak by se mohli ozvat třeba pekaři. Lidé přeci vůbec nerozumí, co práce to dá udělat chléb, rozvést ho, koupit správnou mouku, držet zásoby, zjišťovat výkyvy poptávky. Také každý den chtějí něco jiného a komplikují tím produkci. Pekař by se pana Šmída neměl ráno ptát, “Co byste si přál?”, nýbrž mu rovnou sdělit – “Dostanete dvě housky, ať mi nezbudou. Bude to za 135,-” Případně krám zavřít a housky se složenkou rovnou hodit do poštovní schránky pana Šmída.

V takovém světě já žít nechci.

Myslím, že lidé by neměli platit televizní daň. Povinnost vykupovat něčí práci? Proč? Protože je dobrá? Tak to se snad prodá, nebo ne?

PS: Máte pocit, že jsem přirovnal rohlíky k televizi a to se nemá? Že je to demagogie? Pak si shlédněte tuto reklamu Českého rozhlasu a pak mi řekněte, kdo si tu s demagogií začal 😉

Svobodní ve Zlíně zničili registrační pokladnu

Lidé, kteří v těchto dnech přišli podat daňové poznání na některý z finančních úřadů ve Zlínském kraji, mohli narazit na členy Strany svobodných občanů. Ti s podnikateli a živnostníky na úřadech diskutovali o zbytečné administrativní zátěži, kterou na ně stát klade. V té souvislosti zvolili Svobodní i originální formu protestu proti plánovanému zavádění registračních pokladen.

Svobodní se před finanční úřady v kraji postavili v úterý 31. března. Kromě diskuze s veřejností nabídli k podpisu také petici za stát bez zbytečných překážek.  „Lidé na Zlínsku chtějí pracovat, chtějí podnikat, chtějí si vydělat peníze a dobře si žít. A co na to náš stát a ministři? Jen další a další klacky pod nohy!“ uvedl místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk, který žije a pracuje ve Zlínském kraji.

A byl to právě Pajonk, který se před Finančním úřadem ve Zlíně chopil kalače a demonstrativně rozbil jednu z registračních pokladen, kterou chce Ministerstvo financí živnostníkům v nejbližších měsících nařídit.

„Nápad, že by se mohlo všechno platit na jednom místě, že bychom si ušetřili práci, ten byl zrušen. A místo něj? Elektronická evidenci tržeb! Další komplikace pro drobné živnostníky. Do státní kasy to peníze nepřinese, podnikatelům je vezme. Poctiví budou platit dále, nepoctiví to obejdou,“ řekl Pajonk s tím, že další byrokracií žádné bohatství nevznikne.

Svobodní budou stát před finančními úřady i ve středu 1. dubna. Akce je celorepubliková, strana ji letos pořádá již potřetí.

Reakce na “7 největších pověr o EET”

Divize Ministerstva financí pro boření mýtů pracuje na plné obrátky. Někdejší bojovník proti starým pořádkům, Andrej Babiš, se ve své roli již zcela zabydlel a nyní mu nic nebrání zavádět pořádky lepší. Kverulantům, kteří si zřejmě nepřejí lepší výběr daní a tím i lepší život pro nás všechny, věnoval obhajobu o sedmi bodech. Pojďme se na ni společně podívat.

1) Není pravda, že stát nařizuje podnikatelům poskytovat další a další údaje.
Na údaje, které budou podnikatelé zasílat v rámci EET, má už dnes Finanční správa nárok a v rámci kontrolní činnosti je prověřuje. Rovněž účtenku musí podnikatel umět na žádost spotřebitele vystavit. Novinkou je jen automatické zasílání těchto informací přes internet, které celý proces zautomatizuje a poctivým podnikatelům ušetří cenný čas i administrativní náklady spojené s daňovou kontrolou.

Reakce: Rozdíl mezi tím mít něco někde připravené a muset to v reálném čase někam posílat je poměrně značný. Ať už jde o údaje, na které má stát dnes při kontrole nárok, či o nějaké doplňující údaje, tak povinnost automatizovat celý proces je povinností zcela novou, technicky a administrativně náročnou a je také velkým zásahem do podnikatelského prostředí.

2) Není pravda, že stát pokládá a priori všechny podnikatele za podvodníky.

Naopak, Ministerstvo financí si je vědomo toho, že většina firem odvádí daně v souladu se zákonem. EET odstraní nespravedlnost, která zvýhodňuje podvodníky v konkurenčním boji. Současně umožní zacílit kontroly tam, kde se projeví nesrovnalosti, a nezdržovat poctivé podnikatele zbytečnými kontrolami, které je obtěžují. I proto je projekt EET podnikatelskými svazy, asociacemi a komorami v naprosté většině podporován. Poctiví podnikatelé mají zájem na odstranění jejich konkurenční nevýhody a narovnání tržního prostředí.

Reakce: Jinými slovy, aby tedy poctivé podnikatele neobtěžovaly občasné kontroly, bude je obtěžovat permanentní kontrola a nutnost nasazovat nové technologie, které řada z nich dosud k ničemu nepotřebovala.

3) Není pravda, že stačí nevydat jednou účtenku a podnikatel čelí půlmilionové pokutě nebo dočasnému uzavření provozovny.

Nesmyslnost takového tvrzení v českém právním prostředí se zdá zjevná. Přesto: K této krajní variantě je možné sáhnout jen pro opakované porušení zákona a významnou škodu způsobenou státní pokladně. Kontrolovat, udělovat sankce a provádět kontrolní nákupy budou orgány finanční správy a celní správy. V případě, že podnikatelský subjekt nebude evidovat tržby, můžou pracovníci kontrolních orgánů udělit sankci. Uložení pokuty není povinné, porušení zákona lze řešit i napomenutím.

Reakce: Úředníci jsou vskutku pověstní svou objektivitou a neúplatností. Domnívám se, že korupční potenciál takového ustanovení je obrovský. Jak se s tím vypořádají poctiví obchodníci vs. nepoctiví, je dopředu celkem zjevné.

4) Není pravda, že zákazník, který si u pokladny nevezme účtenku, bude pokutován nebo jinak popotahován finančními kontrolory.

Stejně jako většina zemí, kde již některá z forem evidence tržeb funguje, hodlá i Česká republika zákazníky motivovat pozitivně, nikoliv je pokutovat a šikanovat. Přestože ani v původním znění návrhu zákona uvedená povinnost převzít účtenku nepočítala se sankcemi ani jiným trestáním zákazníka, akceptovali jsme vznesené připomínky a z návrhu zákona jsme povinnost zákazníka účtenku převzít úplně odstranili. Je tedy zcela na rozhodnutí každého jednotlivce, zda si účtenku fyzicky převezme.

Reakce: Přebírání účtenek zákazníky je do značné míry neuralgickým bodem systému – pokud zákazníci nebudou účtenku vyžadovat, nebude obchodníka nic nutit prodávat přes registrační systém, a tudíž bude celý systém více méně k ničemu. Pozitivní motivací se zřejmě myslí účtenková loterie, ale skutečně zákazník vymění mizivou šanci na nějakou výhru za jistotu nižší ceny za zboží/službu? A sankci za nepřevzetí účtenky zavést klidně lze – jelikož to téměř nejde kontrolovat, nedá se čekat, že by zákazníky někdo skutečně pokutoval.

5) Není pravda, že EET se bude týkat všech firem a živnostníků.

A už vůbec ne všech naráz. Do EET se zapojí jen ti, kteří inkasují v hotovosti, platební kartou, šeky, stravenkami. Ostatní, kteří inkasují bezhotovostně, tzn. přímým převodem z účtu na účet, tak činit nemusí. Drobní podnikatelé, jako například řemeslníci, nejsou na pořadu dne.

Reakce: Ministerstvo financí si tímto krokem osobuje nebezpečné právo zvýhodnit jedno odvětví oproti jinému. Stačí nějaké odvětví nařknout, že v něm dochází k daňovým únikům, a následovat bude represe ve formě povinnosti odesílat údaje on-line ministerstvu financí. Navíc časem nebude státu nic bránit objem těchto informací zvětšovat – kromě údajů o tržbách může následovat evidence skladových zásob, údaje o zaměstnancích, kteří účtenku vystavili (to se např. už děje v Chorvatsku), atd.

6) Není pravda, že v místech, kde není (třeba i dočasně) připojení k internetu nebude možné pokračovat v podnikání.

Zákon pamatuje i na takové případy a nabízí jednak možnost v případě výpadku spojení zaslat účtenku do 48 hodin, jednak režim off-line. Pro případ dočasného výpadku systému existuje řešení, které umožní podnikateli bez prodlení transakci se zákazníkem dokončit. Je navrhována minimální doba, po kterou je třeba čekat na odpověď serveru finanční správy, na 2 sekundy. V Chorvatsku tato doba ve skutečnosti v průměru trvá méně než sekundu. Takové prodlení žádné fronty u pokladen nevytvoří.

Reakce: Zkušenosti s funkčností, uživatelskou přívětivostí a dobou odezvy státních IT systémů jsou v ČR takové, že tomuto tvrzení bude možné věřit až ve chvíli, kdy bude skutečně fungovat.

7) Není pravda, že si podnikatelé budou muset pořídit registrační pokladnu.

Technické řešení je jednoduché, nevyžadují se žádná speciální certifikovaná zařízení, která by musela být vybavena fiskální pamětí. Podnikatelé budou moci využít jakékoliv zařízení, které bude umět odeslat požadované informace do systému a vytisknout účtenku. Pro nejmenší podnikatele bude stačit např. chytrý telefon s tiskárnou. Záleží pouze na volbě podnikatele, jaké řešení nabízené na trhu zvolí.

Reakce: Málokdo s sebou běžně nosí tiskárnu kompatibilní s chytrým telefonem. I ta skupina, kterou ministerstvo financí označuje jako „nejmenší podnikatele“ si tedy bude muset pořídit tiskárnu na účtenky. A není tak docela pravda, že záleží jen na podnikateli, jaké řešení nabízené na trhu zvolí. Kdyby to bylo čistě na něm, nezvolil by si žádné a ani by o pořízení takového vybavení nepřemýšlel. Nicméně v současnosti se zdá, že mu nic jiného nezbude.

Děti si rozkrádat nenecháme, paní Tominová

“Rodinná politika a výchova dětí není soukromou záležitostí lidí, ale státu.”

– Mgr. Michaela Marksová – Tominová, ministryně práce a sociálních věcí (http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/14.5.2013/ , http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/227364-marksova-tominova-nechceme-nutit-otce-jit-na-rodicovskou/)

Tenhle výrok paní ministryně jsem si přečetl vícekrát. Přečetl jsem ho také ženě, která se zhrozila. Vůbec nebyla schopna pochopit, jak něco takového může někdo veřejně říci. Ty děti, které si odkojila? Výchova jejich synů, které si “vypiplala” je záležitostí státu? Stát rozhodne o jejich životě? Stát jim přeci, žádný život nedal.

Nakonec se mě ptá: “Jak to může říci jiná žena, taky matka?”

Nechápu. Nedokážu odpovědět. Jak to, že po hrůzných historických zkušenostech s tím, co se stalo, když státy zasáhly do přirozeného přediva rodiny, může někdo něco takového bezostyšně tvrdit? A za odměnu se stát ministryní? Nevím.

… výchova dětí není soukromou záležitostí lidí, ale státu … 

Děsivá slova. Děsivé myšlenky toho kdo je vyřkl. Závidím svým beskydským předkům, že na ně vrchnost nedosáhla tolik, jako na nás. Skutečný ničitel rodiny? Prague Pride to opravdu nebude, to je akce exhibicionistů sexuality.

Tichá malá zvěrstva, která mohou mít skutečný dopad do života lidí, jsou totiž v hlavě usměvavé ministryně a nesmíme je nechat projít.

Dobrá zpráva z kraje! Opraví se cesty.

Dobrá zpráva! 🙂

Zlínský kraj žádá, aby peníze evropských daňových poplatníků byly využity na opravu dvou cest. Jednak cesty na Pustevny, ale také cesty mezi Hutiskem a Velkými Karlovicemi.  Peníze z ROP Střední Morava – tedy evropských fondů (naše peníze, vybraly se i u nás) se použijí na opravu či zlepšení něčeho, co slouží všem občanům.

Cesta II/481

Silnice II/481

III/4837

Silnice III/4837

Po silnici na Pustevny jsem shodou okolností jel zrovna v úterý. Přišla mi v dost dobré kondici, ale asi lépe zapadla do kolonky “Rozvoj turistického ruchu na Valašsku” než jiné rozbité silnice. Doufám, že žádost vyjde a silnice se opravy dočkají.

Jedinou vadou na kráse všech těchto fondů, žádostí a projektů je neuvěřitelná složitost a tuny byrokracie.

Když si člověk uvědomí, že to funguje zhruba takto, tak ho úsměv málem přejde.

1) Koupím si v Rožnově pod Radhoštěm na Benzině naftu za 2000,- Kč.
2) Benzina pošle 1031,- Kč Ministerstvu Financí ČR.
3) MF ČR zaplatí náš členský příspěvek EU (44,5 mld Kč).
4) Někdo někde v Bruselu (ano, jsou u toho i čeští úředníci) se rozhodne, jak s fondy dalších 5 let nakládat.
5) Schválí to Evropský parlament (asi?), Evropská komise a já nevím, kdo ještě.
6) Založí se Regionální rady (které navíc nepasují na kraje) – případně se prodlouží jejich pětiletka.
7) Kraj, či obec může žádat Regionální radu o příspěvky na konkrétní projekty.
8) ROP snad vyhoví a pošle peníze.
9) Politici se pochopitelně pochlubí, že se jim to podařilo – vyvěsí vlaječky a rozdají propagační brožurky. Je dobré jim připomínat, že nerozdávají své peníze.
10) Cesta se začne opravovat.

KRAUZE-UE-bureaucracy

Jak to zjednodušit?

Dle mého je cestou vpřed nechat co nejvíce veřejných peněz co nejblíže občanům.  Nejlépe v obcích, pak možná v krajích, na republikové úrovni malinko a na evropské úrovni ideálně nic.