Velikonoční výprava

Na úvod – nehlásím se k žádné církvi. Bibli mám přečtenu více než jednou, respektuji víru ostatních a považuji ji za zcela osobní věc každého.

Ráno jsem děti vzburcoval. Před pár dny se ptali se na ukřižování. Pojďmě tedy do kostela, tam jim to pan farář vysvětlí. Cesta do našeho kostela je do kopce, bahnem a lesem. Možná proto je a byla valašská víra pevná.

Po cestě jsem dětem o velikonocích vyprávěl, více ale vnímali ten kopec. Ještě kousek a bude to už zkopce! No nakonec bylo Emotikona smile

V kostele úplně plno. Docel jsem byl překvapen. Přeci jen Veselá je malinká obec. Na kůru je dobrý sbor, zpívají rádi. Snažil jsem se udržet pozornost kluků, pomohlo i lízátko. Měl jsem trochu strach, v neděli má totiž Jindra den, kdy má povoleno hrát si na zombíka z Minecraftu (má napřažené ruce a dělá, zombie, zombie, zombie a šťouchá do brášky). Naštěstí to v kostele nedělal. Oba docela sledovali mši, ministranty a lidi kolem. Rišku to v polovině přestalo bavit a šel si hrát ven, na hřbitov.
Vnímal jsem faráře, prý je dobrý. Mám raději protestantské bohoslužby, kde farář má větší prostor něco sdělit, předává myšlenku a příběh. Měl jsem náladu si poslechnout něco jiného, než obvykle slýchávám a řeším. Chtěl jsem ať si také kluci udělají obrázek. V kostele byli různí lidé, uvažoval jsem proč tam jsou a po mši jsem klukům ukázal kůr a křížovou cestu.
To, že se všichni lidé z okolí jednou za čas takto sejdou považuji za velmi důležité. Utváříme si sice sociální vazby po celém světě, ale mám rád i lokální sounáležitost – zde přiznám, že v obci jsem náplava a navíc z pasek a kotárů. Emotikona smile
Taky jsem dostal od starosty panáka slivovice, potěšilo 🙂

PS: Jen bundy kluků a boty nezůstaly tak čisté jak třeba 🙂