Bylo pro vás zvolení předsedou Svobodných překvapením? Dosavadní předseda Petr Mach se nakonec také rozhodl kandidovat. Nebál jste se, že v konkurenci s ním nezvítězíte?
Popravdě jsem očekával, že Petra Macha podpoří pan Payne (europoslanec a další kandidát na předsedu strany Jiří Payne – pozn. red.), což se nakonec nestalo. To, kolik jsem získal hlasů, mě překvapilo. Nečekal jsem, že to bude takový rozdíl (Pajonk získal 233 ze 451 hlasů, Mach 106 – pozn. red.).
Mach byl předsedou od založení strany v roce 2009. Vy jste prvním, kdo po něm vedoucí post přebírá. Kam byste chtěl stranu posunout?
Jsme strana, která má nyní 1,5 procenta, což není mnoho. Možná jsme první pod čarou, máme určitou tradici a ideály, ale to, co nabízíme, to znamená abstraktní svobodu nebo vzdor vůči Evropské unii, není dost. Od toho nechceme ustoupit, nestaneme se euromilovnickou stranou, ale není to věc, která by lidi trápila a kterou by chtěli řešit. Nabídl jsem proto trochu jiný koncept. Svobodní se musí stát užitečnými. Zní to poměrně samozřejmě. Ale to je ten důvod, proč jsme nedostali tolik hlasů: nebyli jsme tolik užiteční. Neotvírali jsme nová témata. Opakovali jsme to, co stále.
Jaké nápady byste tedy chtěl do diskuse vnést?
Dlouhodobě jsme komunikovali stát jako něco, co chceme omezit až zrušit. Jako bychom byli vnímáni až jako extrémní. Já bych místo toho chtěl, aby Svobodní přemýšleli trochu jinak. Jde nám o svobodu. Ta má ten praktický benefit, že si můžete vybrat. Nechcete svobodu, protože to je fajn název: chcete si vybrat, jestli rohlík nebo chleba, kávu nebo hospodu. Tuto praktickou svobodu mají lidé jen částečně. Máte svobodu v tom, co si koupíte na sebe, ale už ne třeba ve školství, v očkování dětí nebo v péči o rodiče. Stát preferuje jeden typ ústavní péče pro staré lidi. Takových oblastí je hodně a Česko je i v rámci Evropy jedna z nejcentralizovanějších zemí. U nás je rozhodování na ministerstvech. Ale čím blíže je občanovi, tím větší má možnost volby. Konkrétně se můžeme bavit o podpoře sportu. U nás snad nyní chtějí zřídit dokonce ministerstvo sportu. Zase dvacet lidí v Praze rozhodne, jak mají děti sportovat. Svobodní chtějí, aby si lidé rozhodli sami. Za mě tedy platí, že když už stát nějaké peníze do podpory sportu chce dát, tak by je měl dát dětem, ať si ony samy vyberou, jestli chtějí chodit na hokej, fotbal nebo karate. Podobně je to ve zdravotnictví nebo sociálním systému.
U Svobodných proběhl minulý rok spor o tom, jak moc má být v předvolební kampani akcentována kritika EU. Někteří členové kvůli tomu ze strany i odešli. V jakém stavu je partaj dnes? Je jednotná?
Budeme s tím muset pracovat. Je to samozřejmě jeden z důvodů, proč lidé volili změnu. Svobodní se uvnitř podle mě shodují na 90 až 95 procentech toho, co by chtěli, aby byl cílový stav. Liší se ale v cestě, jak k němu dojít. To jsem zjistil mezi členy. Část z nich, která byla spíše protiunijně naladěna, by chtěla, aby strana byla více protestní. Ti druzí říkají, že ten typ voličů, které přiláká protestní strana, nechce potom snížit daně apod. Klasickým příkladem je Okamura, který ubral voliče ve vztahu proti unii spíše komunistům a socialistům než nám. Je u nás spor, zda více komunikovat veliká témata jako antisystémový vzdor, nebo spíše konkrétní návrhy, které chceme ve veřejné debatě nabídnout. To je samozřejmě těžší cesta.
Vy zastáváte druhý způsob.
Ano. Pokoušel jsem se Svobodným také říct, že jsme malí a nejsme moc slyšet. Musíme se nějakým způsobem vymezit a být mediálně zajímaví. Ale místo toho, abychom měli obrovský cíl jako Evropská unie, tak klidně můžeme mít zajímavou komunikaci k menším cílům, které jsou lépe uchopitelné. Takže to neznamená, že by Svobodní měli být stranou šedivých kancelářských krys, které mají někde na webu napsaný článek, ale měli bychom si zároveň uvědomit, jakou pozici máme a co jsme schopni ovlivnit.
V předešlé odpovědi, jste mluvil o tom, že něco „rozhodne dvacet lidí v Praze“. Vy z hlavního města nepocházíte. Chcete dát větší důraz na regiony?
Bývalo to tak, že Svobodní měli Prahu jako silnou baštu vůči zbytku republiky. V těchto volbách se to ale prakticky srovnalo. Co se týče nadprůměrných výsledků, tak Praha měla dvě procenta, střední Čechy 1,6 procenta, stejně tak i Zlín nebo jižní Čechy. Takže myslím, že efekt TOP 09 – v podstatě pražské strany – my nemáme. A já jsem za to rád. Myslím, že pro nás bude i těžší získat pražského voliče vzhledem k tomu, co chceme nabízet, například tlakem na decentralizaci. Ale odpor regionů vůči centru ve straně není.
Výsledek ve volbách byl horší, než jste očekávali. Jak vy si to vysvětlujete?
Myslím, že je poměrně evidentní, že lidé volili strany, u nichž cítili, že mají šanci se do parlamentu dostat. Řekl bych, že část volila místo nás ODS, byť nám fandila a třeba nám to i psala. Druhá část volila protestně například Piráty. Část podle mě váhala i mezi námi a SPD, právě kvůli vztahu k EU.
Plánujete nyní i vizuální změnu strany?
Redesign značky proběhl před volbami, takže teď určitě nic takového neplánuji. Myslím, že v tom to není. Dostáváme rady, že bychom měli výrazně změnit marketing, ale já si stojím za tím, že na jednu stranu není pravda, že dobré zboží se prodává automaticky samo, ale když máte špatné zboží, tak vám obal k ničemu nepomůže. A když nemáte na to, abyste ho zabalili jako Louis Vuitton, tak pak už vůbec. Ne, že bychom dnes měli špatnou vizi, ale produkt potřebujeme dodělat.
V těchto dnech volí Svobodní místopředsedy. Kandiduje na tento post nakonec i pan Mach a pan Payne, kteří neuspěli v boji o místo předsedy?
Pan Payne ano, pan Mach ne.
Bude dál ve straně zaznívat Machův hlas?
Já doufám, že bude. Chceme, aby byl náš kandidát do senátu. Je to člověk, který má co říct po ekonomické stránce a stranu založil. Budu ho k aktivitě i vyzývat.
Nevidíte u něj zhrzenost?
Myslím, že úplně šťastný není, ale to je lidsky pochopitelné. Mnoho členů je mu vděčno za práci, kterou odvedl.
V nejbližších dnech se dozvíte, jaké budete mít místopředsedy. Chcete zapojit do vedení strany nějaké další lidi?
My jsme v podstatě strana dobrovolníků. Dostat funkci u Svobodných znamená, že máte mínus, ne plus ve smyslu výdajů. Snažil jsem se tak mít předsednictvo i na krajské úrovni dost otevřené a vtahovat lidi do děje. V tom vidím trochu změnu přístupu: budeme muset našim lidem věřit, a to se předtím ne vždy dělo. Jsem toho názoru: vyberme si lidi, kterým věříme, když budou mít výstupy, tak se na ně spolehněme. Ve chvíli, kde se spletou, to řešme.
Zmínil jste senátní volby, kde chcete postavit jako kandidáta Petra Macha…
Ale nejen jeho. Náš nejúspěšnější kandidát na senátora je Milan Vodička. Dostal 10,5 procenta v minulých senátních volbách. To je těsně před druhým kolem.
Senátní volby jsou tedy dalším cílem?
Praktický nejbližší cíl jsou komunální volby. A pak bych chtěl mít dva, tři kandidáty na senátory a získat jim podporu od ostatních stran.
Petr Mach už mluvil o propojování pravice před senátními volbami. S kým byste se mohli domluvit?
Petr Mach si bohužel vybral Prahu, která je pro pravici důležitá. Žádná z větších stran ji nebude chtít pustit. Bude těžké mu pozici vyjednat. Možná, že i kvůli tomu změní názor. Jako kandidát na senátora může být kdekoliv.
A jinak?
Obecně se můžeme domluvit s pravicovou částí spektra. Nejbližší je nám ODS. Z těch menších Soukromníci. Můžeme se bavit o podpoře Realistů, ale jejich výsledek byl menší. Na některých místech se můžeme bavit o podpoře STAN. Ti jsou také do určité míry pravice – jak kdo, jak kde.
Když se podíváme na současné povolební dění a situace, které mohou nastat. Myslíte, že tu existuje díky naladění některých stran možnost, že dojde k vypsání referenda o vystoupení z EU?
Myslím, že k tomu nedojde, protože Andrej Babiš na tom kromě rétorického zájmu žádný jiný nemá. A domnívám se, že Tomio Okamura chce být natolik ve vládě, že toto téma hodí do koše. Ale mohu se mýlit. Okamura chtěl žalovat Klause za to, že nechtěl podepsat Lisabonskou smlouvu, takže jeho vztah k tématu se vyvíjí podle toho, co je zrovna potřeba. Takže pokud ho bude moct vyměnit za tři ministry, tak to udělá.
Referendum tedy nehrozí?
Ne. ANO to k ničemu nepotřebuje. Do jejich evropské frakce by to vyslalo signál, že si na ně mají dávat pozor. Zastavilo by to dotace, které proudí do mnoha Babišových podniků. On podle mě bude dělat to, co dělal velmi dobře i v minulém období: umí současně říkat, že EU je dobrá i špatná. To mu stačí.
Jaký je váš vztah k SPD?
Na vedení SPD mám silně negativní názor v tom, že některé jejich návrhy jsou poměrně dost destruktivní. A někdy je ani nemají pořádně promyšlené, takže nevím, jestli na nich budou trvat. Nicméně SPD je často v médiích vnímána jako strana, kterou volí hloupí lidé na venkově. A já myslím, že to tak jednoznačné není. Samozřejmě mezi těmi, co volí Okamuru, jsou i bývalí sládkovci a voliči DSSS, ale jsou tam i lidé, kteří uvěřili tomu, že to s nimi myslí dobře. Mají pocit, že Okamura chce zemi spravovat lépe než vlády předtím. Okamura do toho dal obrovské množství energie a práce a výsledky jsou vidět. Myslím, že lidé ho nevolili jen proto, že měl plakát s nápisem „Stop islámu“, ale proto že ho viděli, že za nimi jezdil…
V rozhovoru pro Týden jste řekl, že stranám, které se dostaly do Sněmovny, vlastně nezávidíte, že se musí postavit ke spolupráci s ANO.
Nyní je velmi laciné kohokoliv kritizovat. Když tam člověk není, tak může dělat chytrého. Ale to nechci. Já jsem až příjemně překvapen tím, že strany dokázaly tlaku odolat. Ale chápu i proč. Bohužel Babiš takovým způsobem vykostil ČSSD, že s ním do vlády nechce nikdo, komu nejde o krátkodobý zisk pozice. Když chcete jako pan Fiala (Petr Fiala, předseda ODS – pozn. red.), aby vám strana fungovala dalších osm let, tak nepůjdete do vlády s Babišem. Ale klobouk dolů, že to ODS ustála, protože nabídka nemusela být zadarmo v tom smyslu, co by dostali politicky.
Payne s Machem vydali manifest, kde rozebírají nutné reformy EU. Stojíte za jejich doporučeními i vy?
Aktivitu oceňuji. To pojetí a fakt, že chtějí otevřít diskusi a nedestruktivně upozorňovat na problematické věci ve strukturách EU, je velmi dobře. Dostanou se ovšem mezi dva mlýnské kameny. Když si protestní volič přečte, že chtějí reformu EU, tak řekne: my ale chceme vystoupit a zadrátovat hranice. Na druhé straně lidé, kteří jsou eurohujerští chtějí třeba to samé co my, jako svobodný trh, volné podnikání nebo ježdění po Evropě, ale ne všichni si uvědomují, že s tím přichází i balík problémů. Řeknou si, tak k čemu vlastně chcete alternativu? Bude těžké to vykomunikovat.
Jak se stavíte jako Svobodní k prezidentským volbám? Podpoříte některého z kandidátů?
Mám určité obavy, které souvisí s povolební situací, která tady vznikla. Jsem rád, že v minulých prezidentských volbách Svobodní žádné doporučení nevydali. Petr Mach se nějak vyjádřil, ale každý si volil, jak chtěl. Nicméně v těchto volbách vnímám nebezpečí, že ve chvíli, kdy vznikne duo Zeman – Babiš, může nastat nedobrá situace, kdy se mohou navzájem držet. Může tu vládnout něco podobného, jako byla vláda Jiřího Rusnoka. Takže si myslím, že Svobodní by se k tomu nějakým způsobem vyjádřit měli, a to je záležitostí nového předsednictva. Za mě by Svobodní měli najít odvahu někoho vybrat, protože zůstat neutrální je strašně snadné. Volba ale nebude vůbec jednoduchá, protože vlastně všichni kandidáti mají nějaký problém, a nebo jsou nevolitelní, protože jsou málo známí.
Pro vás osobně je těžké si najít favorita?
Nechtěl bych to prozrazovat dopředu, protože bych tím mohl ztratit šanci se vyjádřit později. Ale kdybych měl jít zítra volit, tak bych věděl koho.
