Dne 10. 11. 2014 se konalo zasedání zastupitelstva Zlínského kraje, jehož součástí bylo, mimo jiné, projednávání návrhu rozpočtu Zlínského kraje na příští rok. Místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk na zasedání vystoupil s projevem, který měl za úkol přesvědčit vedení kraje, aby schodkový rozpočet nepodpořilo.
ROZHOVOR Kdo chce potrestat Rusko, ať nekupuje jeho výrobky, ale nenutí k tomu ostatní, říká ParlamentnímListům.cz místopředseda pravicové Strany svobodných občanů Tomáš Pajonk, který nesouhlasí s plánovanými hospodářskými sankcemi proti Rusku. Podle Pajonka je čas si přiznat, že jak Ukrajinci, tak Rusové páchají zvěrstva, a neidealizovat si ani jednu ze stran.
Nevím. Od stolu na Veselé (Pajonkova obec na severu Moravy, pozn. red.) vidím pouze zprávy, blogy, komentáře. Je to však pouhý obraz reality. Nejsem na místě. Nevěřím ani jedné z válčících stran. Pro obě strany je dezinformace zbraň v jejich válce. Rozdíl mezi tím, že jedna strana asi lže, zatímco druhá lakuje fakta na růžovo a vybírá střípky informací, které se jí hodí do krámu, vidím, ale není velký. To je pouze otázka kvality propagandy. Bohužel tento postoj bývá mnohými označován za morální relativismus, ale o tom to opravdu není. Když nevím, tak nechci soudit. Když uvidím dva lidi ve rvačce, tak se přeci nepřidám k jednomu z nich jen proto, že ten druhý má tričko mého oblíbeného fotbalového týmu.
Ale k věci. Myslím si, zdůrazňuji, pouze myslím, že pravděpodobně letadlo omylem sestřelili povstalci. Raketový systém buď získali od ukrajinské armády kořistěním, nebo z Ruska, to opravdu nemohu tušit.
Na druhou stranu, říci, že za smrt všech lidí na palubě může Vladimir Putin osobně, je hodně zajímavé uvažování. Stejnou logikou bych nyní musel soudit Baracka Obamu, který osobně může za včerejší požár skladu paliva v Libyi. Také přeci podporoval rebely proti Kaddáfímu, dokonce přímo a vojensky.
Nejsme ve válečném stavu. Sankce vůči jednotlivým osobám, či dokonce jakési veřejné „lynčování“ dcery Vladimira Putina není ani efektivní, ani správné. Zákaz vstupu zločincům je samozřejmě možný, ale zločinec je někdo po odsouzení soudem, třeba mezinárodním. Cíleně si vybrat, proti komu namířím sankce, je produktem staronového „bruselsko-sovětského“ uvažování. Dnes je „normální“ vybrat firmy a jednotlivce, kterým se nasypou peníze jako dotace, a tak brzy asi bude „normální“ vybrat nežádoucí jedince, kterým budeme život komplikovat. Toto je způsob totalitního uvažování, který zničí zbytky naší vznikající demokratické kultury.
Evropská unie ani jednotlivé státy v ní nemají co zakazovat obchod jednotlivým firmám. Je to přeci morální odpovědnost právě těch firem a jejich zákazníků a partnerů. Nepřevádějme odpovědnost za morálku na byrokraty, nechme ji na lidech.
Vyměňte Rusové za Američané a západoevropské za východoevropské. Vnímáte také vliv Spojených států na evropskou ekonomiku jako zhoubný?
Bez celních a jiných bariér obchodu. Bez připravovaných složitých neprůhledných tisícistránkových smluv mezi státy. Nevím, proč by někdo na ministerstvu měl rozhodovat o tom, zda si mohu koupit takový či onaký přístroj.
Ne vždy platí, že když hranice překračuje zboží, pak je nepřekračují tanky. V dnešní situaci, kdy nejsme kolonií SSSR, by náš obchod a spolupráce s Ruskou federací přivedly více lidí v Rusku k tomu, že západ není prokleté a dekadentní místo plné morálně pustých lidí. Naopak my bychom se obohatili ruskou kulturou a oni naší, tak to vždy během obchodu fungovalo.
Kde, kdy sankce vedly ke změně režimu? V Iráku ne, na Kubě ne, v KLDR také ne.
Budeme-li kompletně tlačit Rusko ke zdi, spojí se s Čínou a jinými zeměmi. Vznikne, a už vzniká, protiváha hegemonu USA v podobě BRICS, zlatem kryté čínské měny a podobně. Ve světle vznikajícího kalifátu mi přijde, že obrovský problém, který čeká naši civilizaci, nepřichází z Kremlu.
Určitě může. Dívejme se na to bez nálepek. Máte-li potřebu potrestat ruské výrobce, prosím, nekupujte jejich zboží. Tlačte na své obchodní partnery. Nechte vaše spoluobčany, kteří mají jiný názor, ať si obchodují.
Poprosil bych všechny, kteří prosazují sankce, aby se pak šli postavit před firmy, které s Ruskem obchodují, a nebudou moci. Jejich zaměstnancům by pak měli ze svého vyplácet ušlé mzdy a prémie. Ať také podají pomocnou ruku každému jedinému propuštěnému člověkovi a najdou mu stejně dobrou práci. Pak mohou mít morální řečičky o silné, jednotné a tvrdé ruce vůči Rusku, která je podle nich tak potřeba. Oni náklady neponesou.
Mohli by jít do firem a továren také teď. Pokud to všem sankcemi postiženým lidem vysvětlí, že je to pro ně dobré, a oni budou souhlasit, pak proč ne. Do obchodu s Ruskem nemáme právo nikoho nutit a ani nikomu bránit. Nejsme ve válce.
Četl jsem jeho komentář. Jde o typicky elitářské chápání světa. Pan Sedláček se vlastně zlobí, že stát protežoval obchod s Ruskem, a to je prosím ZLO. To mu přijde hloupé a nebezpečné. Stát by přeci měl protežovat obchod s těmi správnými režimy! Těmi co dělají DOBRO. Ach jo. Jen doufám, že pan Sedláček už nevěří na pohádky a že toto je z jeho strany pouhá póza.
Vidíme, jak dopadla Česká exportní banka. Vidíme, jak dopadla ta či ona „státní obchodní strategie“. Zaměstnanci státu a polostátních firem dostali peníze, odměny a funkce a výsledek šel do kopru. Účel byl splněn, pohádka prodána.
Pan Sedláček chce po zahraniční politice státu „havlovský směr“. Já nechci od státu žádný směr. Stát má být rozhodčí. Nemá určovat směr zahraničního obchodu. Nemá co posílat poslance do Nepálu, aby si tam s místními elitami podali tlapky.
Říkám ach jo. Další mlžitel. Potřebujeme hlas rozumu. Ne dalšího hysterického antiputinovce a ani žádné hysterické putinovce á la Adam B. Bartoš a další.
Konflikt na Ukrajině prostě není černobílý, jsou tam vrazi na obou stranách. Je to občanská válka, sakra. Dělat z jedné strany hrdiny a z druhé lidský odpad, je lhaní si sami sobě. Ano, EU a USA podporují režim, který nemá problém zabíjet vlastní lidi. Ano, Rusko podporuje režim, který nemá problém zabíjet vlastní lidi. Obě strany sporu vždy použijí jen jednu z vět.
Dokázal bych ještě pochopit tento postup. Ano podporujeme oligarchy a lidi, kteří nemají žádný velký respekt k majetku a životu cizích lidí, ale podpora se nám vyplatí, zajistí to pro EU vzácné zdroje a bude lepší, když je bude mít EU než Rusko. Také doufáme, že se polepší, když jim nasypeme peníze. Možná to zní sobecky a cynicky, ale bylo by to alespoň fér přiznání. Tohle by byl opravdový postoj a ne pohádky pro občánky.
Naštěstí vliv pana Halíka mimo pražskou kavárnu je poměrně malý a občané mají více rozumu, než aby si z takových výkřiků něco dělali.
No, nikdo si snad nemyslí, že Ruská federace je stát s velikou svobodou tisku.
Propaganda je problém. Hlavně pro ty, kteří jsou zvyklí manipulovat veřejným míněním a potřebují to. Těm propaganda, jiná než ta jejich, kazí plány. Pokud budeme mít občany, kteří jsou jakékoli propagandě náchylní věřit – a náš vzdělávací systém tak nastaven byl a spíše je dodnes – pak se může stát, že produkčně lepší propaganda vyhraje nad tou „naší“, a máme problém.
Jediné řešení je velmi dobře lidi na propagandu připravit a naučit je vidět ke kořenům problémů. To by mělo být úlohou vzdělávání, naučit základům kritického myšlení. Lidé zvládli v minulém režimu dobře filtrovat propagandu a teď se bohužel děje to, že poté co přestanou věřit našim a západním médiím, které se také chovají propagandisticky, nebudou věřit už vůbec nikomu, což povede k zbytečné frustraci.
Někteří lidé mají možná i oprávněné obavy z války. Mohou být aktuální vyostřené vztahy mezi velmocemi předzvěstí konfliktu? (v jaké šíři, koho by mohl zasáhnout…)
Myslím, že otevřený konflikt s vyhlášením války nebude. Jde vidět, že spory o zdroje se budou řešit podobně jako za studené války. Otázkou je, zda ze světa s jedním hegemonem, tedy USA, vznikne svět bipolární, nebo spíše vznikne několik mocenských bloků. Mocenské bloky nemusí být pro naši zemi nutně špatné. Historie je plná stabilních období, kdy například v Evropě bylo mnoho malých států a ty velké se navzájem držely v šachu.
Na spekulativní otázku, spekulativní odpověď. Ve chvíli, kdy pro vládnoucí elity v jakékoli velmoci je zdánlivě výhodné, nebo životně nutné získat zdroje z válečného konfliktu, tak to udělají. Jedná se samozřejmě spíše o zisk interních zdrojů, neboť během konfliktu se nehledí na legálnost opatření a pod rouškou sjednocení národa a podpory války se mohou dít věci, které by jim v období míru neprošly.
Tak jako USA jako celek nezbohatly na žádné z válek, kterých se účastnily (ale mnoho vlivných jedinců v USA ano), tak samotné Rusko na válkách nezbohatne, ale vládnoucí ruské vrstvy mohou konfliktem upevnit své pozice.
Z toho pohledu přeju občanům Ruské federace, aby nebylo pro jejich vládce výhodné vyvolávat konflikty, a hlavně jim přeju, aby našli sami odvahu s tím něco udělat, protože cenu za konflikt, v podobě dřevěných truhel, budou platit převážně oni. Dnes, cenu za vměšování se do jiných zemí platí velmi draze například občané USA. Mám americké přátele a jen málo z nich je nadšeno z jejich přítomnosti v Afghánistánu a k čemu to vede.
Nevím o nějaké přehnané reakci NATO. Začít řešit obranu země mi přijde vhodnou reakcí na konflikt v sousední zemi. Česká republika mezitím přidala na kulturu 17,17 % a obraně 0,15 % rozpočtu ubrala. Budeme se bránit házením sebraných spisů politicky korektních autorů, k likvidaci útočníků použijeme zpěv a alternativní divadlo.
1. Jste zastáncem hlubší politické integrace EU, nebo se přikláníte spíše k modelu společenství suverénních států založenému na volném obchodu, bezcelní zóně a sdílených demokratických hodnotách?
Jednoznačně model spolupráce států, nikoli unifikace, či integrace.
2. Pokud by Turecko splňovalo Kodaňská kritéria, souhlasil/a byste s jeho vstupem do EU? Jak se obecně stavíte k dalšímu rozšiřování EU?
Ne. A ne dalšímu rozšiřování (například o Ukrajinu). Současný model EU není šťastný a přidat do něj další milióny lidí by ničemu nepomohlo. Ano volnému obchodu s Tureckem a Ukrajinou. Zajímavá by byla otázka, zda Turecko vůbec stojí o vstup do EU.
3. Ve spojení s evropskou politikou jsou často vytýkány přehnané regulace a přemíra byrokracie. Co je možné v těchto oblastech změnit?
Nepřijímat další stovky norem a nechat na lidech, jak nazývají výrobky, čím doma svítí, jak kvalitní výrobky si mohou dovolit. Nechat na průmyslových organizacích ať si vyřeší certifikace a normy samy. Je také možné tlačit na evropskou komisi, aby začala některá stávající nařízení rušit.
4. Je podle Vašeho názoru výše platů a rent europoslanců a eurokomisařů přiměřená?
Není. Já sám jsem slíbil v primárních volbách, že bych větší část rozdílu mezi platem poslance v ČR a v EP posílal zpátky Svobodným, k dalšímu lepšímu prosazování našich myšlenek.
5. Do Evropského parlamentu po volbách zasedne 751 poslanců. Je podle Vás tento počet optimální?
Optimální počet je nula, ale k tomu se budeme muset dopracovat poté, co si občané evropských zemí uvědomí, že parlamenty bohatství netvoří a že Evropa může obchodovat a rozvíjet vztahy i bez Evropského parlamentu.
6. Strukturální fondy a dotace EU bývají v řadě případů spojeny s korupcí, těžkopádnou administrativou a deformací trhu. Jste zastáncem dotační politiky?
Ne. Dotace deformují přirozené prostředí, kdy podnikatelé hledají, kde mohou vytvořit zisk z poctivé práce a obchodu. Dotace také matou starosty a hejtmany. Ano, vzniklo kvůli nim mnoho hezkých projektů – ne vše je špatně. Je však nutné si uvědomit, že kdyby místní samosprávy mohly peníze spravovat bez byrokracie a škatulkování, ve většině případů by budovaly to, co opravdu potřebují a ne to, na co je zrovna dotace.
7. Měla by Česká republika v horizontu 5-10 let přistoupit k eurozóně? Byl/a byste po případném přijetí eura pro připojení ČR k Evropskému stabilizačnímu mechanismu?
Neměla. Nemyslím, že by občané ČR měli stabilizovat veřejné rozpočty jiných zemí.
8. Situace v arabských zemích je po tzv. Arabském jaru politicky i ekonomicky nestabilní. Panují obavy z masové migrace do EU. Jak se stavíte k ochraně vnějších hranic EU?
Imigrační politika by měla zůstat v rukou národních států. Bude-li třeba společně chránit hranice EU, měla by Česká Republika po dohodě s naší hlavní obrannou aliancí NATO přispět svým dílem.
9. Nedávno byla Evropským parlamentem zrušena vízová povinnost pro občany Spojených arabských emirátů, 523 z 577 europoslanců hlasovalo pro návrh. Jak byste hlasoval/a Vy? Dále se řeší zrušení vízové povinnosti pro občany Turecka. Hlasoval/a byste pro návrh, nebo proti?
Evropský parlament by o tom vůbec neměl hlasovat, tedy proti návrhu.
10. Politické strany, které otevřeně kritizují islám, získávají v posledních letech stále větší podporu občanů. Jste seznámen s islámskou ideologií? Vidíte v nárůstu a radikalizaci islámu v Evropě hrozbu?
Islám není nutně jednotné náboženství, momentálně prochází obdobným vývojem jako křesťanská reformace a má mnoho názorových proudů, od těch pro nás velmi nebezpečných, po umírněné. Korán jsem nečetl a nemám to v plánu.
Pokud zbytečně sami neobětujeme vlastní hodnoty a kulturu v rámci snahy o všeobjímající multikulturalismus a extrémní politickou korektnost, tak se neobávám. To je ale na nás.
11. V řadě měst západní a severní Evropy vznikají čtvrti osídlené výhradně imigranty z Blízkého východu a severní Afriky. Tyto čtvrti se vyznačují zvýšenou kriminalitou a neochotou jejích obyvatel se integrovat. Jaké navrhujete řešení tohoto problému?
Evropský model „sociální soudržnosti“, tak jak ho propaguje například pan profesor Keller, vede právě k takovým situacím. Spojené státy přijmuly od konce občanské války milióny emigrantů a nic v takovém měřítku se tam nestalo. Černošská ghetta nejsou způsobena imigrací, ale právě obdobně nastavenou sociální politikou, která zničila tradiční rodinné a ekonomické vazby.
Chceme reformovat systém sociálních dávek a dotací. K tomu ostatně Svobodní navrhují jednotnou minimální dávku a motivaci lidí k práci pomocí negativní daně.
12. Je přípustné, aby kulturní, národnostní nebo náboženské menšiny používaly ve vymezených oblastech právní systém, který je odlišný od právního systému dané země?
Ne. Jako svobodný občan se můžete nad rámec zákonů ČR zavázat k mnoha dalším věcem. Můžete platit desátky své církvi, sloužit v nějakém spolku apod. Nad rámec našeho právního řádu ano. Mimo rámec ne.
13. Které oblasti evropské politiky následujících let vnímáte jako klíčové? Co byste si přál/a změnit?
Vedoucí představitelé EU už dlouho žijí odtrženi od ekonomické reality. Mají se tak dobře, že hledají jak napáchat co nejvíce dobra za peníze Evropanů a nevidí, že regulace se obcházejí, dotace mizí ve zbytečných projektech a podniky prchají do méně regulovaných zemí. Mnozí z nich z tohoto systému velice těží a pak raději zavírají obě oči nad dopady unijních politik.
Z hlediska současných vůdců EU jde o určité „nadmateriální“ vidění světa. Daří se jim tolik, že zapomněli, na čem Evropa zbohatla. Zapomínají, že ve společnosti nejsou jen bohatí, vzdělaní, zcestovalí lidé, kteří mluví mnoha jazyky a umí se vyznat v složité legislativě. Stát má sloužit všem a ne jen eurokratům.
Vraťme se k základům. Nechme lidi tvořit, podnikat, pracovat. Nechme je volně obchodovat mezi sebou.
Osobně mě velmi zajímá hlavně oblast vzdělávání, kde vidím mnoho nevyužitých příležitostí a málo inovací, díky existenci (a teď zjednoduším) státního monopolu na vzdělávání. Tím přicházíme o kreativitu a inovace v této velmi důležité oblasti. Skvěle učit a vzdělávat naše děti, by do budoucna mohla být obrovská konkurenční výhoda proti rigidním systémům v jiných kontinentech.
Po ekonomicky kritickém roce 2009, po němž mnoho evropských států skončilo v hospodářské bryndě a stalo se závislými napomociEU, euroskeptická hnutí začala napříč Evropou sílit. Britskému premiérovi Cameronovi dělá vrásky Strana nezávislosti Spojeného království, Francie má svou Národní frontu anovězaložená Aliance pro Německo jen těsně nepřekročila hranici pro vstup do německého parlamentu.
V Česku má kritika EU dva základní směry: jeden, který hlásají Svobodní (opřený o kritiku unijní byrokracie a tezi, že vně EU by české ekonomice bylo lépe) a druhý, slovy těch, kteří se k němu hlásí, konzervativní či národovecký. Ten v Unii a nejen v ní vidí především ničitele tradičních hodnot, napříkladrodinyči víry.
Předseda Svobodných Petr Mach s tímto rámcovým dělením souhlasí. “Do jisté míry to tak vnímám. Z okolí Akce D.O.S.T. nebo pana Hájka, případně těch nově vznikajících uskupení jako Ne Bruselu, je cítit velká míra netolerance, nenávist k různým skupinám. To je nám absolutně cizí,” říká(Mach sám podepsal původní “manifest D.O.S.T.”, s následnými aktivitami sdružení Akce D.O.S.T. nesouhlasí.)
Dodává, že Svobodní staví na principu dobrovolné spolupráce – například členství v Evropské zóně volnéhoobchodunamísto v EU patří k jejich známějším požadavkům. “Zatímco proudy kolem Akce D.O.S.T. by rády skrze stát uplatňovaly svůj hodnotový systém,” popisuje rozdíl svýmpohledemMach.
V kritice EU i českého politického mainstreamu coby levice se oba směry shodují, zároveň nicméně válčí mezi sebou. “Svobodní se – podle mě mystifikačně – vydávají za pravicovou stranu,” říká například na svém webu Protiproud.cz publicista a někdejší vicekancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek.
“Široko daleko od nás vlastně není žádná pravicová strana. Ty, co se hlásily k pravici, v podstatě zanikly,” kontruje šéf Svobodných Mach. Z jeho pohledu jsou všechny větší strany včetně ODS nalevo.
Aktivisté, kteří se označují za konzervativce a národovce (či alespoň jedno z toho), dosud voliče nezaujali. Například v podzimních sněmovních volbách zcela propadl narychlo slepený blok Hlavu vzhůru. Exprezident Klaus si už před volbami, jako by tušil fiasko, postěžoval, že blok připravili o úspěch Svobodní, neochotní podřídit se koalici zaštítěné Janou Bobošíkovou.
“Největší úder tomu dala jedna malá strana, která je nám jinak názorově velmi blízká, ale která se v žádném případě připojit nechtěla. Byla to strana Svobodných občanů Petra Macha. To, že se nebyl ochoten přidat, byla zásadní trhlina v pokusu takovéto širší seskupení udělat,” řekl tehdy Klaus o – jeho slovy – pokusu integrovat pravici (více zde).
Dobrou ilustraci toho, v čem spor mezi euroskeptiky vězí, přinesla lednová výměna názorů mezi Hájkem a novým místopředsedou Svobodných Tomášem Pajonkem. Hájek na Protiproudu publikoval text autora s pseudonymem Václav Danda.
“Kromě důsledného odmítání Bruselu, což je podmínka nutná, ale nedostačující, musí(národní zájmy reprezentující)subjekt nabízet i obhajobu tradičních civilizačních hodnot. Z těchto důvodů nemůže být alternativou ani Strana svobodných občanů, pro kterou je národ sprosté slovo. (…) Ostře libertariánský kurz byl potvrzen na prosincovém sněmu volbou obhájce sňatků homosexuálů Tomáše Pajonka místopředsedou strany,” uvádí Danda (celý text zde).
Spor o rodinuTomáš Pajonk se podle svých slov do hledáčku konzervativců dostal v říjnu 2012, kdy napsal krátkou polemiku na téma “když svobodu, tak ekonomickou i sexuální”. “Oni jsou velmi citliví na jakákoliv vyjádření podpory homosexuálnímu hnutí a pochopili to tak, že já jsem obhájcem takového hnutí,” řekl iDNES.cz. Pajonk, ženatý otec tří dětí, říká, že rodinu, která podle něj je “životaschopnou institucí”, je správné podporovat osobním příkladem, nikoliv státním zásahem. Podle konzervativců naopak existují určité normy, například rodinný svazek muže a ženy, které by oni z pozice státu a síly udržovat chtěli. “Oni (Svobodní) se v jinak srozumitelné snaze o co největší omezení role státu domnívají, že například manželství homosexuálů je něco, do čeho by stát neměl mluvit. Že i to je součástí libertariánského postoje. Já jsem se mu snažil vysvětlit – a myslím, že i vysvětlil – že to je omyl, že vlastně od státu něco chtějí. Manželství není nároková záležitost, je to zvýhodnění nějaké skupiny ve veřejném zájmu. Důsledkem manželství muže a ženy jsou děti a budoucnost národa, což homosexuální manželství zajistit nemůže, takže na tom stát nemůže definovat žádný zájem. Chtějí-li na homosexuální manželství jako garanta stát, tak vlastně říkají – státe, my od tebe něco chceme,” řekl iDNES.cz Hájek. Doplnil, že je třeba uvědomovat si rozdíl mezi libertariánstvím a anarchismem a ve zmíněném sporu o rodinu došli s Pajonkem k porozumění. |
Pajonk to nenechal bez odezvy. “Národ pro Svobodné sprosté slovo není. Bohužel slovu národ a národní zájmy zničili jakýkoli pozitivní nádech právě někteří konzervativci, kteří žádní skuteční konzervativci nebyli, jen autokraté oblečení v kabátku ‘ochráncůjazyka, národa a vlasti’,” reagoval (celý text zde).
Dodal, že není žádným “homosexuálům fandícím člověkem” a že by byl nejraději, kdyby stát do rodinných vztahů nezasahoval. Čímž si vysloužil obsáhlý útok ze strany Petra Hájka (celý text zde), který mu vyčetl obavu používat slovo ‘národ’, absenci idejí a strukturovaného myšlení. Dodal, že ho děsí, že pro Pajonka je rodina “více než stát”, a bod po bodu oponoval všem jeho tvrzením.
Pajonk reagoval stručnou replikou, uvedenou větou o falešných konzervativcích: “Nemůžeme prosazovat Hájkovo aktivistické vidění světa. To, že s námi nesouhlasíte, jen potvrzuje, že jsme na dobrécestě,” napsal šéfovi Protiproudu. Oba muži se pak ještě sešli a shodli se na tom, že stát by neměl občany nikam vést a nikamspolečnostsměrovat (více viz. box).
Co z Hájkovy strany vypadá jako slovíčkaření (například dedukce, že Pajonk “státem opovrhuje” ze stručného Pajonkova “rodina je pro mě víc než stát”), ve skutečnosti zvýrazňuje, kde je mezi oběma euroskeptickými proudy ona dělicí čára. Objasnění napomohl další člověk z okolí Václava Klause, který častěji spíše provokuje a rozděluje: Ladislav Jakl.
“Už nejméně dvě desetiletí mě trápí vzájemné nepochopení mnohých ekonomických liberálů a mnohých lidí oddaných tradičním konzervativním hodnotám a víře,” napsal na svůj web.
Podle Jakla totiž to, že je někdo zdrženlivý k použití státu a jeho mocenských nástrojů k prosazování určitých hodnot – tak jako Svobodní – neznamená to, že sám je vůči těmto hodnotám neutrální a že je lidsky každodenně nehájí. A naopak podle něj člověk, který odmítá relativizaci hodnot, ještě nemusí chtít učinit ze státu beranidlo k prosazování všeho, co prosazuje za dobré.
Bývalý hradní tajemník z éry Václava Klause sice připouští, že spor je částečně užitečný kvůli vyjasnění východisek a stanovisek, zároveň je ale podle něj zničující. “I tam, kde nabývá podoby osobní nesmiřitelnosti a militantnosti a kde přehlušuje v mnohém společné ideje a cíle,” píše Jakl (celý text čtěte zde).
Před blížícími se eurovolbami liberálnější Svobodní působí organizovanějším dojmem než ostatní síly z tábora, který se označuje za protiunijní.
Uskupení Jany Bobošíkové Hlavu vzhůru!, které před kláním o Sněmovnu podporoval Václav Klaus, dnes nefunguje ani web. Poslední příspěvek na svém facebookovém profilu má ze 14. prosince 2013, kdy navrhovalo příznivcům, ať si “udělají svařák”. Dosavadní stránky spřízněné Suverenity nijak neupozorňují, že strana změnila název (nyní Česká suverenita), web i předsedkyni.
Nejostřeji z protievropského tábora své postoje formuluje Ne Bruselu (dříve Právo a spravedlnost), personálně propojené s Akcí D.O.S.T. Straně s antisemitským podtónem se dostává značné podpory v alternativních médiích, do nichž její kandidáti bez přiznání své stranické příslušnosti přispívají.
Kromě vystoupení z EU (to chtějí i Svobodní) prosazují i některé hodnoty blízké jak Hájkovi, tak mainstreamové KDU-ČSL (proti potratům, pro tradiční rodinu), ale staví i na konspiračních teoriích. Slibují “konec rejdů nepřátelských agentů” či postavení “zednářských a jiných tajných spolků pracujících proti státu mimozákon“. Zákazem propagace homosexuality a zpřísněním dohledu nad nevládními organizacemi by zase Česko rádi přiblížili putinovskémuRusku.
Strana svobodných občanů ve čtvrtek představila svou kandidátku do evropských voleb. Lídrem je předseda Petr Mach, za ním jsou místopředsedové Jiří Payne a Tomáš Pajonk.
Pořadí kandidátky určovali členové a registrovaní příznivci v internetovém hlasování. „Máme primárky v pravém slova smyslu. V ostatních stranách rozhodují bafuňáři shora,“ poznamenal Petr Mach.
Svobodní mají jako jeden ze stěžejních bodů programu vystoupení ČR z EU. Přesto chtějí, aby v europarlamentujejich hlas zazněl: chtějí v něm bojovat zvláště proti regulacím, chtějí také, aby ČR měla trvalou výjimku z eura. „Ušetříme českým občanům miliardy korun,“ prohlásil Mach.
„V důsledku přeregulace zanikly celé civilizace. Před vstupem do EU stály banány devět korun, dnes stojí 28,40. I to je důsledek evropské regulace,“ doplnil místopředseda Payne s trsem banánů v ruce. Podle něj budou mít euroskeptické strany v Evropském parlamentu po volbách možná až padesátiprocentní zastoupení.
Petr Mach se nedávno sešel s předsedou ODS Petrem Fialou, který Svobodné už několikrát vyzval k užší spolupráci. „Slučovat se rozhodně nebudeme, ale spolupráci na půdě europarlamentu si představit umíme,“ řekl Mach.
Do eurovoleb se chystá více stran, které se označují jako konzervativní pravice: například Občanská konzervativní strana, Republika či Ne Bruselu! – Národní demokracie. „Tyto pokusy nebereme jako vážnou konkurenci. Kdo si dnes vzpomene na Libertas, Suverenitu, Hlavu vzhůru či paní Bobošíkovou?“ poznamenal Mach.
Svobodní získali 12 miliónů jako státní příspěvek za parlamentní volby, kde je volilo 2,46 procenta lidí. Kampaň budou ale financovat i z darů příznivců, které podle nich stále rostou.
Strana svobodných občanů zahájila sérii mítinků u bran velkých podniků a firem na Zlínsku. Členové vedení zlínské kandidátky Svobodných roztáhli transparenty a poutače na konci ranní směny před továrnou Deza ve Valašském Meziříčí a rozdávali vycházejícím zaměstnancům letáčky. Krátce poté je ochranka podniku vykázala od brány do firmy až za areál parkoviště. „Levicové strany říkají, že pravice je proti dělníkům. My se chceme pokusit u velkých továren zaměstnance přesvědčit, že tomu tak není.“ řekl lídr Svobodných na Zlínsku Tomáš Pajonk. Mezi dalšími továrnami, které chtějí Svobodní navštívit, je na příklad Barum Otrokovice a další velké podniky ze Zlína či Vsetína.
