Příspěvky

Svobodní reagují na socialistické plány kraje

5.8.2015/0 Komentáře/in Napsali jinde, Reakce /by

Kraj podepsal smlouvu, ve které se zavazuje protěžovat jedno průmyslové odvětví před jinými. Krajské předsednictvo Svobodných na to reagovalo takto.

„Svobodní nesouhlasí s tím, aby prostředky z vybraných daní byly cíleně využívány tímto způsobem. Snaha kraje a signatářů o vytvoření takových podmínek, při kterých je výhodné studovat specifické obory na úkor ostatních je typickým sociálním inženýrstvím a v dlouhodobém hledisku uplatnitelnosti absolventů na trhu práce škodí.”

http://zlinskykraj.svobodni.cz/2015/08/krajske-socialni-inzenyrstvi-stanovisko-svobodnych-k-sektorovym-dohodam/

Kraj může zásadně měnit životy vašich dětí

27.5.2015/0 Komentáře/in Krátce, Mé články /by

Na první pohled se nám může zdát, že krajští radní naše životy zásadně neovlivňují. Naše možná ne, ale našich dětí ano. Je pravda, že z Baťova mrakodrapu přes okolní kopce nedohlédnete až tak daleko, ale změnit životy středoškolákům můžete. Zvláštní to moc. Půjdeš na učení, nebo budeš moci studovat? Myslím, že nemít možnost (nebo velmi komplikovanou) jít na školu, kterou chci dělat (a na kterou mám vlohy), ovlivní dospívání a uplatnění mladých.

Dnes si totiž čtu, že rada kraje nepovolila další třídu pro gymnázium ve Valašských Kloboukách. Přesněji neumožnila otevření primy osmiletého gymnázia. Shodou okolností jsme v dubnu měli v Klobúcké plné (to se jen tak nevidí!) knihovně besedu s lektorem rodičovské komunikace panem Oklešťkem. Zdá se, že zájem o vzdělávání tam je. A zrovna včera jsem tam projížděl. Mám totiž moc rád ten “zadní kraj”, jak si sám pro sebe označuji vesnice a města u slovenských hranic, relativně daleko od hlavních tahů. Je to odtamtud kus cesty do Zlína a do Prahy ještě dále. Ale k věci.

Proč politici ze Zlína (Prahy, Bruselu) ovlivní, kam půjdou děti z Klobúk studovat? Nevím, nedává mi to smysl. Pan radní pro školství Navrátil, který se k tomu pro tisk vyjádřil, na děti myslí a podle něj je trendem podle něj posilovat další uplatnitelnost studentů. Co to je asi umí posoudit on. Pan Navrátil také píše:

I v programovém prohlášení máme, že se budeme snažit přizpůsobovat školství poptávkám trhu práce.

Jeden by si myslel, že školství má rozvíjet děti, ne trh práce. Děti pro mě nejsou součástky národního hospodářství, ale v tom se prostě se socialisty asi neshodneme.

Chápu, že není možné, aby všichni studovali na gymnáziu. Už ale nežijeme v době, kdy student vystuduje, dostane práci v místním podniku (hlavně nic neřešit!) a v poklidu odejde na důchod. Nemyslím si, že o tom, co je pro mladé lidi uplatnitelné, umí rozhodovat radní či ministr, ať už je v barvách jakékoli strany. V ideálním světě by existovala nezpolitizovaná nabídka vzdělávání. V ideálním světě ale nežijeme. Dobrá. Přemýšlejme tedy jak co nejrychleji tlačit na co největší decentralizaci místních věcí tak, aby to mohli řešit rodiče, děti a třeba obec. Je to hlavně v jejich zájmu mít dobré vzdělání.

Školy mají příspěvek na žáka (byť ten je nerovný až běda). Ředitel se může dohodnout s obcí, s rodiči, s místní firmou, zda mu pomůžou uhradit vícenáklady, nebo mu stačí onen příspěvek.

Proč tedy o tom, zda otevřít třídu či ne, nemůže rozhodnout on?

2 výroky ministra Chládka

14.4.2015/0 Komentáře/in Krátce, Mé články /by

Proč ministři za ČSSD posílali své děti do škol za sto tisíc?

3.4.2015/1 Komentář/in Krátce, Mé články /by

Ondřej Šteffl napsal výborný článek o školství – “Totálně neúspěšný experiment”. (odkaz zde)

V něm poukázal na to, že naše školství stále využívá technologie z dob parního stroje, má katastrofální výsledky a skutečnému vzdělávání dětí škodí. Není v tomto názoru zdaleka osamocen, v ČR existuje například projekt Svoboda učení, který poukazuje na něco podobného. Jsem moc rád, že pan Šteffl zakládá novou experimentální školu. Výborný počin!

O čem, ale pan Šteffl nemluvil? O dvou věcech.

Proč to tak je a jaké to má dopady.

Proč?

Myslím, že hlavním důvodem je to, že ve školství máme socialismus. Ministerstvo má monopol, který určuje podobu produktu vzdělání. Školy mají své zákazníky jisté a inovovat nepotřebují. Úředníci na ministerstvu nejsou za výstupy příliš odpovědní, tristní výsledky jim platy nesníží. I České dráhy jsou více orientovány na zákazníka než české školy. Vlakem jezdit nemusíte. Státní školy si ale koupíte tak jako tak. Efekt konkurence dobře vidíme tam, kde mohou rodiče volit nohama a zkouší své děti zapsat do té školy, která jim nabídne lepší podmínky, což se běžně děje. V Praze a velkých městech to ale funguje lépe než v Zašové, kde je jen jedna škola. No, ale copak může vůbec být v Zašové konkurence? Jistěže může. Jiná forma vzdělávání může vypadat třeba tak, že paní učitelka má 8 dětí a učí je ve větší místnosti rodinného domku. Je mnoho možností, včetně různé online výuky, zapojení do práce či známých. Prostě nemusí být jen jeden rigidní model a navíc pro všechny stejný.

A ty dopady?

Lidé s nižšími příjmy se jen těžko dostanou ke kvalitnímu a inovativnímu vzdělání. Jejich šance na kvalitní život zůstanou stejné, nebo se zhorší.

Lidé, kteří si to mohou dovolit, zaplatí svým dětem školu lepší. Jako třeba bývalá ministryně školství, Petra Buzková, nebo jako zákazníci nové školy pana Šteffla. Věřím a doufám, že i Ondřej Šteffl se svým projektem uspěje. Ale to opět řeší jen ty, kteří na to mají (měsíční školné prý nebude větší než 6500 Kč na dítě, mou rodinu by to tedy stálo ne více než 19 500 měsíčně. Au.) Pro ty ostatní nevznikne vzdělávací systém, ve kterém bude “kvalita za rozumnou cenu”, protože ta ke svému vzniku potřebuje experiment, inovaci, uvolnění trhu a následnou velkou konkurenci, která umí stlačit náklady. Dokud budeme mít centrálně plánované školství, je skutečné podnikání ve vzdělávání dětí jen těžko možné.

Chci, aby v naší zemi bylo kvalitní vzdělání dostupné co největšímu počtu lidí.

Jaká je tedy dle mého názoru cesta ven? Jako první krok je třeba umožnit rodičům a dětem svobodný výběr formy vzdělávání. Bez zákazů a příkazů. Povolit domácí vzdělávání, povolit experimenty, povolit cokoli bez většího papírování. Umožnit dětem a rodičům podepsat revers ministrovi. “Pane ministře, děkujeme za starost, volíme si tento rok vlastní cestu. Peníze, které jste nám už vzal na daních, si nechte a nechte nás žít, jak chceme.” Dalšími kroky je pak samozřejmě řešení finanční. Když revers, pak daňová úleva. Ale i první krok by pomohl.

A odpověď na otázku v titulku?

Ta je snad jasná. Ministři moc dobře ví, že vzdělání je zájmem jednotlivce a zlepší život jejich dětí. Na žádný společenský přínos si s plebsem hrát nepotřebují. Tvrdě hrají na sebe a svou rodinu. Nám ale svobodu vybrat si vzdělání podle sebe bohužel nenechají. Nebo ano, pane Chládku?

Neberte rodičům svobodu volby!

11.7.2014/0 Komentáře/in Mé články /by

Z výšin Afghánistánu i z tenisového nebe zpět k nám na zem a k věci, která se týká mnoha lidí.

20. června nám poslanecká sněmovna schválila „Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů“(odkaz)

Do problémů se dostaly lesní školky, které novému zákonu vyhovovat nebudou. „Školky dostaly novou alternativu. Dětské skupiny u zaměstnavatele“, komentovaly to zde v newspeaku vládní noviny. Pořádek musí být i v alternativách! A bude právě jedna.

Spíše administrativním pochybením, škrtem pera, tak hrozí zánik zajímavé formě výchovy předškolních dětí.

Asociace lesních školek proto začala bít na poplach a tvrdí: „Veřejnost se však nedozvěděla, že s přijetím nového zákona žádná další forma péče o děti nebude přípustná. Jeho záměrem je totiž regulovat širokou nabídku různých zařízení – všichni, kdo nebudou mít parametry dětské skupiny, tak do roka končí.“

Ve světle posledních mediálních přestřelek je zajímavé podívat se, kdo a jak hlasoval. To můžete zde. Pro zvedly ruku i „pravicové“ strany, proti jsou komunisté. Záměr zákona byl jistě dobrý, vyjasnit, jak se mohou vychovávat malé děti. Snaha ale není koksovatelná. A tak z toho máme další omezující zbytečnou regulaci. Občané, odpusťme jim, neboť nevědí, co činí?

Tak mě napadá, došlo někdy parlamentní „pravici“, že méně regulací je lépe? Že ani „odpovědný pravicový hospodář“ nemá co mluvit rodinám do života? Spor se totiž nevede mezi „pravicí a levicí“, ale mezi těmi, kdo potřebují vrtat do života ostatních a těmi, kdo chtějí své sousedy nechat být a žít. Potřebujeme kreativitu v přístupech k výchově, potřebujeme zkoušet nové věci. Nepotřebujeme více razítek.

Co s tím? Jak bych to viděl já?

Klidně, ať stát definuje, jak se o dítě můžeme starat, myslím sice, že to je zbytečné, ale budiž. Pokud to dá některým občanům klid v duši, že to úředník dobře připravil, tak proč ne. Přeci bychom tu nechtěli anarchii a bez předpisů řešit výchovu malých jedinců. Jsme přeci moderní společnost. Kde našim předkům stačil selský rozum, tradice a přirozenost, tam má 21. století předpis, který nikdo nečte. Nebojte, EU se do předpisu také vlezla. Jsme světoví.
Rodič má právo umístit své dítě kamkoli. Spáchá–li v důsledku tohoto trestný čin, tak od toho máme příslušné orgány, které to mají a musí řešit a tím ochránit dítě.
Nechme to na lidech. Ať sdílí zkušenosti z té či oné předškolní výchovy. Rodiče si vyberou.

Zákon ještě neprošel senátem a Asociace lesních školek se snaží získat podporu veřejnosti, předat petici senátu, který může poslat zákon sněmovně zpět. Zvažte, zda jim nepomůžete. http://www.e-petice.cz/petitions/zachovejme-lesni-materske-skolky-.html

Toto není horké téma v médiích. Řešíme Humla, Afghánistán, Ukrajinu a věci, které ovlivnit nemůžeme. Zkusme se tedy na chvíli vrátit na zem, kde pečliví úředníci ministerstev dále pokračují ve snaze dát všemu tabulku a škatulku.

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných,
autor má dvě děti, které chodí do MŠ (ne lesní, ale venkovské) a třetí teprve půjde

—

Pozn. 1: Kdybyste náhodou chtěli zorganizovat pravidelné hlídání dětí třeba pro své sousedy nebo na místě, kde není MŠ, tak si přečtěte, co vše musíte dodržet. Naučte se to. A nebojte, jistě vám to do roka či dvou zase změní. http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=72892

Pozn. 2: Rodiče, kdybyste svému dítěti chtěli dávat obědy, tak se nebojte, jen musíte dodržet přímo použitelný předpis Evropské unie.

„Pokud zajišťuje dítěti stravu rodič, je poskytovatel povinen v zájmu ochrany zdraví dětí zajistit uchování, případný ohřev a podání stravy dítěti v souladu s požadavky správné hygienické praxe stanovenými přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti hygieny potravin a v souladu s právními předpisy upravujícími činnosti epidemiologicky závažné.“

Mrháme budoucností našich dětí?

26.1.2014/6 Komentáře/in Mé články /by

Závěr ledna nám přináší zápisy do 1. tříd. Blíží se doba, kdy rodiče mají zdánlivě na výběr, jak bude jejich dítě vzděláno. Jistě se shodneme, že vzdělání je důležitější než sazby DPH, proč je v něm ale sakra málo inovace?

Výzkumníci z MIT zjišťovali efektivitu vzdělávání ve venkovských oblastech Uttarpradéše. Indie investovala v poslední době do školství obrovské množství peněz a tak se téměř každému dítěti dostalo vzdělání. Vládní statistiky uvádějí, že průměrný počet hodin na dítě ve škole je srovnatelný se západními zeměmi, počet žáků na učitele je obdobný, ve školách jsou toalety a učebnice. Odškrtnuto, plán splněn. Na co ale přišli nezávislí odborníci?

Závěry průzkumů byly špatné až tragické. Většina dětí v páté třídě neumí přečíst prostý příběh. Jedno ze čtyř dětí neumí dokonce přečíst jednoduchou větu. Některé z nich nerozpoznají písmenka abecedy. Jen několik málo dětí v páté třídě umí základní aritmetiku.

Vesničané se setkali s ředitelem školy. Z davu rodičů se ozval padesátiletý muž.

„Zradili jste nás! Celý život jsem dřel jako hovado. Nemám školu a neumím toho více než osel. Ale vy jste nám říkali, že když pošlu svého syna do školy, jeho život bude jiný, než můj. Pět let jsem ho místo na pole posílal do školy. Teď jsem zjistil, že je mu třináct let a nic neví. Nic neumí. Jeho život bude stejný, bude pracovat jako hovado v polích, stejně jako já!“

Indie je jistě daleko, mají tam zcela jinou kulturu, ale…

Nejsou náhodou naše děti na tom velmi podobně? Jistě, číst, psát a počítat umí. Ale kolik žáků 9. tříd umí dostatečně anglicky? Kolik umí porozumět textu? Kolik absolventů středních škol umí samostatně myslet a analyzovat? Hledat si práci a zacházet s penězi? Umět se učit? Ano, děti úspěšných a vzdělaných rodičů v tomto u nás dopadnou nejspíše dobře. Nemá škola šance dětí zvyšovat?Neslibuje nám stát, že pro všechny budou stejné šance a stejné podmínky? Ti, kdo uvěří, že škola stačí jako základ života, spláčou nad výdělkem.

Ve většině odvětví lidské činnosti se neustále zkouší jak dále. Materiály se zlepšují. Zlepšují se stroje. Probíhá výzkum. Tvoří se nové prototypy. Zjišťuje se, s čím jsou zákazníci spokojeni a co funguje.

Co školství? Proč stále učíme děti prakticky stejným systémem jako v 18. století? Svět se změnil. Ubylo manuální práce, je třeba umět myslet. Nestačí jen přijímat. Probíhají však ve školství jiné než kosmetické změny? Proč ne?

Protože máme v podstatě direktivní, centralizované a socialistické školství.

Tím jsou nejvíce postiženi ti, kteří nemají prostředky na zlepšení výuky svých dětí mimo státní systém. Nemají na soukromé učitele či cizojazyčné mateřské školky. Chybí nám moderní, dostupné, ale rozumně kvalitní vzdělání. Naše školství totiž není levné, není moderní ani bůhvíjak kvalitní. To ale není chyba učitelů.

Potřebujeme soutěž metod. Soutěž přístupů. Možnost reálné volby. Možnost podnikat ve školství, tak jako v jiných odvětvích. Možnost nabízet něco jiného. Proč neučinit z rodičů zákazníky (třeba formou poukázek, chceme-li pro každého stejnou šanci)?

Všimněte si, že rozhodující metrika ve školství jsou dostudované roky. Znáte jinou státní instituci, pro kterou jsou roky takto důležité? Je to vězeňská správa. To nám stačí pocit, že si děti 9 let odseděly? Nebo chceme, aby školství a vzdělání bylo katapultem našich dětí k úspěchu?

Tomáš Pajonk,
místopředseda Strany svobodných občanů