Příspěvky

Pajonk: Obědy do škol jsou jen populistické výroky

Česko – Již několik měsíců jsme svědky politického vyjednávání a přetlačování se v rámci koaliční vlády o obědy zdarma do škol. Jednou pro všechny děti, následně jen pro vybrané skupiny. Vládní kabinet neví, jak populistické výroky proměnit ve skutečnost. Návrh Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zavést obědy zdarma do škol pro děti ze sociálně slabých rodin byl smeten na jednání vlády ze stolu. Ještě aby ne, když byly náklady v souhrnné výši vypočítány na 1,7 miliardy korun, a z toho jen na administrativu resort vyčlenil půl miliardy.

Řešení problematiky obědů zdarma do škol nevnímáme jako klíčový problém našeho školství. Problémy vidíme především v kvalitě výuky, v nedostatku kvalitních pedagogů a v systému financování škol. Proto odmítáme zavádění nových programů a projektů, které budou jen další zátěží v podobě nákladů pro státní rozpočet, a také pro celý systém v podobě administrativy. Stejně vnímáme i projekty Mléko do škol a Ovoce a zelenina do škol, které každoročně stojí státní rozpočet okolo půl miliardy korun.

Stát by se měl soustředit na primární úkoly, jimiž jsou kvalitní vzdělávání v podobě dobře zaplacených profesionálních pedagogů a dobře nastavený systém financování českého školství s minimální administrativou. Stát se nemá starat o to, co budou děti ve školách jíst, to si dokážou rodiče v naší vyspělé společnosti rozhodnout sami a je to čistě jejich zodpovědnost.

zdroj

Politické spektrum: Pajonk, Jantač a Ledl hovořili na téma 17. listopad a jeho odraz ve školství

Co znamená tento den pro mladou generaci?

17. listopad 1989 byl dnem, kdy se začal hroutit komunistický režim v Československu. Uvědomují si to i dnešní mladí lidé? Jak a jestli vůbec se ve školách o tomto dni a celých moderních poválečných dějinách našeho státu v současné době učí? Mají o tato témata lidé ještě vůbec zájem? Na tyto a další otázky odpovídají Petr Jantač ze strany evropani.cz, Lubomír Ledl ze Strany demokratického socialismu a Tomáš Pajonk ze Svobodných – Strany svobodných občanů.

Celý záznam Politického spektra najdete zde.

Blesk.cz odvysílal předvolební debatu s kandidáty na hejtmana Zlínského kraje

Odkaz na debatu: http://www.blesk.cz/clanek/volby-volby-2016-krajske-volby-2016/361297/vysilali-jsme-zive-lidri-ze-zlinska-o-prusvihove-zone-holesov-a-vymirani-sevcu.html

ZLÍN – Baťův kraj sužuje stárnoucí populace a odliv obyvatel. Na tom se včera v předvolební debatě Blesk.cz shodla šestice adeptů, jejichž strany podle průzkumu společnosti Phoenix Research mají šanci získat nad 5 procent voličských hlasů. Lídr lidovců a starosta Vsetína Jiří Čunek se přímého přenosu nezúčastnil, ačkoli to přislíbil.

O nejpalčivějším problému

– Margita Balaštíková (48, ANO): “Chybí nám technické profese. Lidé odcházejí za jinou prací. Chtěla bych do škol zavést technické vzdělání. A co je zanedbané, je zapojení firem, kde si mladí mohou budovat praxi.” * Vítězslav Lapčík (KSČM): “Problémem se stane personální obsazení zdravotnických zařízení. Podařilo se nám ekonomicky stabilizovat nemocnice.” * Vlastislav Navrátil (48, TOP 09): “Nejvíc nás trápí úbytek obyvatel, 12 tisíc za deset let, to je jedno město.” * Tomáš Pajonk (35, Svobodní): “Největším problémem je ubývání lidí a jejich stárnutí. Průměrný věk je tu přes 42 let. Dalším problémem je doprava. Kraj by měl opravovat silnice 2. a 3. třídy, aby se lidé mohli dostat za prací.” * Jan Pijáček (58, ODS): “Problémem jsou tu platy. Podle statistik patříme mezi kraje, kde je nejnižší mzda v republice. Rádi bychom pomohli ekonomice Zlínského kraje stavbou silnic, mohl by se tak stát významnou křižovatkou.”

O Holešovské zóně

– Vítězslav Lapčík (KSČM): “V současné době to tak velký problém není. KSČM se hlásí k tomu, že udělá všechno, aby průmyslová zóna fungovala.” * Jan Pijáček (58, ODS): “V době kolem roku 2005 to byla největší průmyslová zóna v ČR a investice do ní byla okolo 1 miliardy korun. Největším problémem je tedy stavební zákon. Trvám na tom, že se musí změnit.” * Tomáš Pajonk (35, Svobodní): “My tady děláme jakési Čekání na Godota, čekáme na CzechInvest a na další. Pojďme otevřít zónu malým firmám. A pojďme se domluvit, že tam nebudeme stavět nic, co by mohlo ohrozit spodní vody.” * Vlastislav Navrátil (48, TOP 09): “Od začátku si myslím, že je to zbytečně megalomanský projekt. Kdyby se změnily parametry a změnil se územní plán, co tam může vyrůst, tak už se zóna mohla otevřít.” * Petr Navrátil (61, ČSSD): “Ona už dávno není určena pro jednoho jediného investora, je otevřena pro jakéhokoli investora.” * Margita Balaštíková (48, ANO): “Že je na nevhodném prostředí, není pravda. Prameny pitné vody jsou tady hodně vysoko. Jak je možné, že v Otrokovicích stojí na stejném místě těžký průmysl? Já jsem interpelovala pana premiéra, jak je možné, že vláda podporuje výstavbu nové zóny, když tu není dostavěna tato? Co se týká aktivistů, v jejich čele stojí pan hydrogeolog Vacek. Ten jednou vydal stanovisko kladné a druhý den záporné. Do Holešovské zóny je neinvestováno 1,7 miliardy a musíme to zprůchodnit.”

O školství

Tomáš Pajonk (35, Svobodní): “V soukromém sektoru se odměny tvoří na základě vytvořeného produktu. V učitelství to není odlišné. Já bych chtěl systém, kde dobrý učitel dostane daleko víc než manažer ve firmě špatný učitel dostane méně. O tom by měl rozhodovat ředitel školy.” * Petr Navrátil (61, ČSSD): “Systém funguje, důležitá je provázanost firem a škol. Letos jsou výrazně vidět výsledky nárůstu učňů na strojnické obory. Trend se obrací.”

O ševcovské tradici

– Margita Balaštíková (48, ANO): “Vietnamská tržiště mi boty nenabídnou, proto si nechávám dělat boty na míru.” * Jan Pijáček (58, ODS): “V době, kdy Baťa vybudoval svoje impérium, tak tady měli lidé nejvyšší mzdy v republice. Zlínský kraj může výrobcům bot pomoct propagací a potom se můžou najít i kupci.”

O kontroverzích

– Petr Navrátil (61, ČSSD): “Možná jsme se inspirovali některými městy, která takhle vítají občánky a přispívají mladým rodinám. Mně se nelíbí slovo porodné. Budou to peníze, které kraj vyplatí ze svého rozpočtu. Když chcete stavět dům, určitě nešetříte 26 let. Letos nastupuje 6 tisíc prvňáčků. Prudký demografický pokles se zastavil. Pokud jenom trochu znáte rozpočet z hlediska toho, co má kraj v kompetenci, a toho, co dotuje, tak těch kapitol, kde se dá 60 milionů získat, je hodně. Stačí v každé ušetřit procento.” (V reakci na dotaz, zda si ČSSD svým návrhem dát 10 tisíc korun za každé novorozeně nekupuje voliče na úkor krajského rozpočtu.)

Roboty nebo anarchii? Rozhovor pro Parlamentní listy

O svobodě a zodpovědnosti ve vzdělávání s krajským kandidátem SaS Tomášem Pajonkem

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/O-svobode-a-zodpovednosti-ve-vzdelavani-s-krajskym-kandidatem-SaS-Tomasem-Pajonkem-451653

1. 9. 2016 15:13

ROZHOVOR Kdo zastává konzervativní názory na školství, ať si před čtením připraví rodinné balení prášků na srdce. Naopak radikálním inovátorům pedagogiky budou znít slova mladého politika, čelné tváře kandidátky Svobodní a Soukromníci do krajských voleb ve Zlínském kraji Tomáše Pajonka jako rajská hudba!

Představme si, že v nadcházejících volbách uspějete a budete moci krajské školství stvořit k obrazu svému. Jak bych takovou změnu jako občan pocítil?

Asi jako když vás někdo rozváže ze svěrací kazajky. Změna současného pojetí krajského – ale platí to obecně, celorepublikově – by spočívala v uvolnění, v dání prostoru všem zúčastněným v procesu vzdělávání, tj. dětem, rodičům, učitelům i ředitelům škol. Nebyl by to žádný naoktrojovaný diktát, ale právě jen a pouze nabídka svobodně se rozhodnout. Jak chci být vzděláván a jak chci vzdělávat.

Ke svobodě náleží v přímé úměře zodpovědnost…

Ano, to si samozřejmě uvědomuji. A předpokládám, že si to uvědomují také ti, jimž by taková křehká věc, jako je svoboda, mohla být svěřena. Naopak mám dojem, že jsme všichni státem neustále zastrašováni… Bu, bu, bu! Když ti dáme svobodu, víš, jakou na sebe bereš odpovědnost? Víš vůbec, co se sebou a se životem svým? Není-ti lépe, když tu zodpovědnost máme my, moudrý a prozíravý stát?!

Dobrá. Tak pojďme konkrétně. Třeba u těch nejmenších, u prvňáčků. Těm byste také dal svobodu rozhodovat, jak se mají naučit číst a psát?

Pozor. Ne JAK, ale KDY. Jak nabízí učitel. A proč vlastně ne? Samozřejmě se nebavím o tom, že do třídy vejde paní učitelka, zeptá se dětí, zda se jim dnes chce počítat, a když nechtějí, tak paní učitelka s brekem odchází. Na tradiční jeden věk, jedna třída, jeden předmět se moc jakýkoli výběr naroubovat nedá. Ale když Honzík nemá náladu na kreslení a chce si venku pobíhat, skákat nebo foukat do pampelišky – vlastně tělocvik, zatímco Anička chce strašně moc kreslit, pak je velká škoda nezkusit využít toho, co děti dělat chtějí. Možná nebudou dělat přesně to, co chceme, kdy to chceme, ale jakmile se do něčeho pustí, bude to s vervou a láskou, která to vynucení přebije.

Co když by ale takových „Honzíků“ bylo ve třídě deset versus jedna uvědomělá ‚Anička‘? Tak to můžete školu budoucnosti zavřít…

To právě ne! Podívejte, některý z těch – jak vy říkáte – deseti Honzíků bude pokukovat, bude trochu závidět, jaké obrázky Anička kreslí. A bude to chtít také umět a přirozeně se přidá k Aničce. Za chvilku jejich obrázky uvidí další a budou chtít také tak hezky malovat. Proč by nemohla vnitřní motivace fungovat u dětí stejně dobře jako u dospělých? Já vím, že mnozí spoléhají ve školství na vnější motivaci… Když se do zítřka nenaučíš slovíčka, dostaneš pětku a ještě navrch karabáčem! Přece víte z vlastní zkušenosti, když jste něco chtěl z vnitřní potřeby, tak jste byl schopen na sebe uplatnit větší přísnost, než na vás mohl uplatnit nějaký vychovatel.

Navíc dětský kolektiv – obzvláště promícháme-li věkové skupiny – je velmi motivační. Nikdo nechce zůstat ten, co nic neumí.

V tom je ale právě ten fundamentální, antropologický zádrhel. Vy prostě chcete, podobně jako socialisté, stvořit tzv. lepšího člověka. Socialisté tím, že budou mít všichni stejně a nebudou si nic závidět. Vy tím, že dáte člověku tolik svobody, které ze své lidské přirozenosti nedokáže unést.

Jasně a máme tu zase bu, bu, bu! My Svobodní jsme možná idealisté, ale zároveň jsme realisté. Na rozdíl od etatismu socialistů, kteří každé nařízení uplatňují plošně, celostátně, imperativem nějaké vyhlášky nebo zákona, my bychom nechali na rozhodnutí rodičů i ředitelů škol, zda chtějí poslat své dítě do takové, řekněme, školy budoucnosti. Stejně tak každý ředitel by si rozhodl, zda chce, aby jeho škola vycházela z tohoto konceptu vnitřní motivace. Nechceme diktaturu moderny. Nebylo by to určitě tak, že diktátor Pajonk nařídí, že se všechny ZŠ v kraji musí takhle proměnit. Ale dal bych maximální možnost, aby se školy takto proměnit mohly.

Co myslíte, že by to těmto školám přineslo za prospěch?

Určitě by to umožnilo větší soutěž myšlenek. Individuální rozvoj každého dítěte. Škola pro 21. století by měla podporovat osobnostní komparativní výhody žáků a studentů, a ne z nich dělat armádu robotů, které si do mozku jak do softwaru nahrály během studia nějaké vědomosti, ale neumí o nich svobodně rozmýšlet, neumí je kategorizovat, rozlišovat jejich důležitost. Mimochodem, proč se Hospodin tak rozlítil na ty své dvě loutky v Ráji, Adama a Evu? No, protože po ochutnání ze zakázaného ovoce dokázali rozlišovat, co je dobré, co špatné. Za Hospodina si dosaďte stát a jste ve školním systému současnosti…

Rozumím. Ale to má také druhou stranu mince. Že ve školách budoucnosti může vyrůst armáda svobodomyslných anarchistů.

…a té se společnost a stát bojí víc! Vždyť to říkám! Čím lépe bude občan naučen svobodně a kriticky myslet, tím hůře se bude ovládat! Nicméně abych zareagoval na vaši obavu. Pravděpodobně by to dopadlo tak, že na jednom okraji celého procesu skončí tak jak tak pár robotů, na opačném pár anarchistů. Důležitý je výsledek většiny… Bavíme-li se tedy o krajském neboli státním školství. Důležité je, že by škola budoucnosti dala možnost každému se svobodně rozhodnout, kým chce být.

Když to shrnu, tak vy v podstatě chcete zodpovědnost státu za vzdělání přesunout na jedince.

Nevím, jestli bych to takhle slovo od slova formuloval, ale nebráním se vyznění. Ano. V čem je jedinec pitomější než moudrý stát? V čem je sbor úředníků na ministerstvu školství geniálnější než zdravý rozum každého z nás?

Je mi jasné, že vy jako člen Svobodných máte rozebírání státu takříkajíc v popisu práce. Přesto – nezamyslel jste se někdy nad tím, že většinový občan o podobné demontáže nestojí, respektive že je nehonoruje svým voličským hlasem? Viz dlouhodobé volební výsledky Strany svobodných občanů…

Zamyslel. Svobodní a já jako jeden z nich totiž děláme jednu velkou chybu. Vypadá to, že bojujeme proti státu. Což si mnozí představí tak, že bojujeme proti tomu, že máme cesty, důchody, nemocnice a školy.

Špatně své názory formulujeme. My nechceme, aby funkce státu zmizely. My chceme, aby byly naprosto zásadně vylepšeny. Aby se změnila forma, organizace a způsob financování těchto služeb. Ano, bojujeme proti současné formě státu, kdy politici mají příliš mnoho moci, často nad těmi nejslabšími. De facto chceme společnost/stát 2.0, který pak není jediná organizace, ale mnoho veřejných, ziskových, neziskových organizací, obcí a jednotlivců dohromady. Kde věci neřešíme přes „Prahu“ nebo „Brusel“, ale daleko více lokálně a na dobrovolné bázi.

Já totiž chci žít ve společnosti, kde úžasná tvořivost, nápady a pečlivost, která nyní jde do například propagace toaletního papíru nebo piva, půjde tam, kde je to daleko podstatnější a kde to i velká část lidí chce – třeba do vzdělání, zdravotnictví nebo péče o staré lidi.

Jenže to nelze vynutit, k tomu prostě musí být nastaven celý systém jinak.

Takže vy chcete vychovat nového svobodného a uvědomělého člověka? 

Právě naopak. My chceme systém, který počítá s tím, že lidé jsou lidé. A lidé potřebují pevné a jasné hranice, co je koho a za čí peníze se hraje.

Jakmile je to pevně dané (což nyní je jen možná z poloviny), tak lidé z pustiny udělají rajskou zahradu…

Plošné zvýšení učitelských platů problémy školství neřeší

Předseda vlády Bohuslav Sobotka spolu s ministryní školství dnes oznámili novinky pro nadcházející školní rok. Ten přinese zejména zvýšení tarifních platů učitelů a dalších pracovníků, o kterém vláda rozhodla teprve před několika dny. O tom, že školství potřebuje hlubokou reformu, řeč nebyla.

„Plošné zvýšení odměny učitelům je vlastně krok bez zásadního dopadu. Zásadní problém v učitelských platech je ten, že kvalitní, inspirativní a výkonný pedagog má téměř stejné peníze jako ten, který dětem a jejich vzdělání dává daleko méně,“ komentuje vládní krok Tomáš Pajonk z koalice Svobodní a Soukromníci ve Zlínském kraji s tím, že hlavní problém školství je potřeba hledat jinde.

Celý školský systém, nejen ve Zlínském kraji, pracuje s konceptem, který se za posledních 240 let prakticky nezměnil – učitel před tabulí, žáci v lavicích, přesně definované penzum znalostí, poměřování výsledků. „Školy, byť často s opravenými budovami a moderním vybavením, tak zůstávají spíše skanzeny. Nedokážou reagovat na individuální potřeby žáků, ani na dynamickou proměnu společnosti,“ vysvětluje Tomáš Pajonk.

Méně regulace, více inovace

Cesta, jak současné školství změnit k lepšímu, je podle Svobodných a Soukromníků v pestrosti. Uvolnit regulace, dát ředitelům daleko větší pravomoci a nebát se zřizovatelské pestrosti. „Základem je zachování platby na žáka, bez ohledu na to, kdo je zřizovatelem. Jde o transparentní systém, který pomůže vytvořit ve vzdělávání inspirující konkurenční prostředí,“ říká Tomáš Pajonk.

Spolu s tím, je nezbytné ulehčit školám v otevírání nových oborů, a reagovat tak na změny na trhu práce, a umožnit firmám podílet se na vzdělávání. „Jednoduše chceme školy, které slouží k získání vzdělání. Školy, pro které je klient žák a rodič, ne krajský, či spíše ministerský úředník. Školy, které mají možnost a učí se inovovat,“ říká Tomáš Pajonk.

Mají Klobúky protekci?

Krajské školní plánování v praxi.

… I když Zlín odmítá zájemce, další třídu gymnázia získají Valašské Klobouky …

Zdroj:http://zlin.idnes.cz/dalsi-trida-na-gymnaziu-ve-valasskych-kloboukach-f6y-/zlin-zpravy.aspx?c=A160826_2268930_zlin-zpravy_ras

Když si přečtete článek, tak celkem zřejmě uvidíte, co je na celém systému špatně. Od stolu se řeší jakási vhodnost, kolik žáků jednoho oboru ubereme a jinde přidáme. Diskuze o dojíždění. Budou se střílet čísla vycucaná z prstu a celé to má vyznít, jakoby Kloboučané dostali jakou podivnou protekci, protože si vlastně další třídu nezaslouží. Valašské Klobouky ale už nějakou dobu o třídy na svém gymnáziu bojují. Kraj ji původně povolit nechtěl. Teď před volbami se otevře všechno, co si kde který občan žádá. Mezi volbami to bude jiné a bude se slučovat, psát petice, hrozit a optimalizovat.

Z věci, která by mohla být technická a ekonomická, se stává otázka politická, otázka konexí a službiček.

A co to nechat na nich? Co systém zjednodušit tak, že otevření třídy či oboru nebude žádné veliké politikum. Městští radní a ředitelé škol by na kraj něměli chodit s prosíkem a lahví domácí slivovice, když uznají za vhodné, že chtějí novou třídu či obor.

  • Maximálně srovnejme platby na žáka ze všech možných zdrojů. Tzn. každé dítě dostane na hlavu přibližně stejně (úplně srovnat to nejde, tabulky jsou dosti komplikované, ovlivňuje je MŠMT a někde jsou rozdíly opodstatněné).
  • Ať kraj dá jasná pravidla investic a oprav škol, které vlastní. Ředitelé musí vědět, na čem jsou / budou.
  • Malé třídy se samozřejmě nevyplatí. Pokud ale město bude chtít škole pomoci, případně se zapojí rodiče, tak proč ne? Proč je zakazovat? Naopak. Povolme vše, co školy zvládnou. Je to na nich.
  • Případně jsou Kloboučané prostě efektivnější a s menšími náklady na provoz si budou dovolit mít menší třídy.
  • Ohrozí to sousední střední školy? Možná. Ale to je prostě soutěž. Děti a rodiče musí hledat, která škola jim nejvíc vyhovuje, a nenechte si nabulíkovat, že si všichni vyberou školy, které dají titul zadarmo. Naopak.
  • Ředitelé musí mít ekonomická kritéria, nemohou nechat krajské školy prodělávat a zadlužovat. Spravují veřejný majetek.

Soudím, že centrální plánování vzdělávacích potřeb jednotlivců je dlouhodobě extrémně nefunkční model. Vede k protekci, korupci, neefektivním rozhodnutím a stagnaci v nabídce oborů i kvalitě výuky.

PS: Pár poznámek. Máme krajskou strategii, kterou jsem komentoval zde. Ta mj. určuje, že poměr maturitních oborů vs. nematuritní obory má být 70 : 30. Proč? Protoč. Dále ta strategie z nějakého důvodu chce snižovat podíl víceletých gymnázií. Asi proto, aby jedni nebyli moc chytřejší než druzí a nedocházelo k “segregaci” a odlivu nadanějších žáků.

Foto: Ivan Dostál

 

 

Jindro, co si myslíš, že se ve škole naučíš?

Večeře. Jindra nejí. Ideální čas s ním probírat cokoli jiného. Příští týden jde poprvé do školy.

“A co si Jindro myslíš, že se ve škole naučíš?”

Jindra se trochu zasnil, ale tak šibalsky.

“Nóó. Naučím se malé písmenko d. Jako poznat ho od b. A taky se naučím počítat do miliónu.”

“Jo to tě tam asi naučí.”

“Ne do miliónu, do miliardy!”

“A jak myslíš, že se počítá do miliardy?”

“No jakby, jedna, dvě, tři, čtyři, …”

“Haha. Víš jak dlouho by ti trvalo takhle napočítat do miliardy?”

“Asi celý den.”

“Tak to můžeme spočítat, Jindro.”

“Kdybys řekl dvě číslice za sekundu. Kolik má minuta sekund? A hodina minut? A den hodin? A rok dnů? Vidíš k tomu je matematika. Počítal bys 15,8 let.”

“Néé. To je moc.”

“Tak si to spočítáme znova.” Ťuk, ťuk, ťuk. A na kalkulačce stejné číslo jako předtím.

“Tati, jak to, že to je stejné číslo, když si to počítal znova?” To je docela netriviální otázka a dát na ni vyčerpávající odpověď je mimo mé síly a schopnosti. A tak se jako každý rodič uchýlím ke zjednodušování.

“To je kouzlo matematiky. Stejný postup ti dá vždycky stejný výsledek, ale ne v každé věci mimo matematiky, to tak funguje. A kousni si do toho chleba, už musíte jít spát … “

Zbohatneme jako ropní šejci?

Najdou se někdy ve Zlínském kraji ropná pole? No to určitě, řeknete si asi.

Kacířská otázka. Hledáme je ale vůbec? Co, když si sedíme na obrovských zásobách bohatství a jen o nich nevíme? Co, když skutečně sedíme na nalezištích vzácných surovin, vzácných zdrojů?

Soudím, že vlastně sedíme..

Chtěl bych Vás nadchnout pro jednu myšlenku, která jednou bude mít naprosto zásadní dopad na to, jak se my a naši potomci budeme mít, zda budeme na špici nebo na chvostu světa a Evropy.

Představte si, že jste v našich zemích, ke konci 19. století. Téměř veškerá energie a práce, které je potřeba, se musí udělat, buď svaly zvířat a lidí, případně parním strojem. Parní stroj je ale velmi nemobilní a jeho energii do Valašských kopců a ani do Hanácké roviny moc nedostanete.

Ale pak pomalu začíná do měst a pak i na venkov proudit elektrická energie. Elektrické spotřebiče se objevují v každé dílně a domácnosti. Světlo, práce, výroba. Obrovská revoluce. Najednou se dá ušetřit tolik sil! Přenos energie nikdy nebyl snadnější a lidem se dostal do rukou obrovský zdroj síly, který násobí jejich vlastní práci.

Elektrifikace měla na životy lidí obrovský dopad.

Nesrovnatelný se zavedením internetu. Internet a jeho prozatímní aplikace, jsou dle mého zatím jen základ. Jistěže, informační technologie už v mnohém svět posunuly, ale troufám si tvrdit, že zásadní revoluce teprve čeká. Že zatím máme jen páru, ne elektřinu.

Tak, jako se jednoho dne do každé domácnosti dostala možnost rozžnout ( 🙂 ) světlo zmáčknutím vypínače, se jednou každému člověku dostane možnost využívat umělé inteligence. Ano, umělé inteligence, ne glorifikovaných tabulek a vyhledávačů, ale skutečné umělé inteligence. Takové, která nám bude pomáhat v každodenním životě, v práce, v umění, ve výzkumu. Ve formách, které si teď, v dobách petrolejky za oknem, prostě ani nedokážeme představit.

A proč se o tom bavím?

Historici tvrdí, že země království českého zvládly industrializaci výborně a v mnohém dodnes čerpáme právě z tohoto dědictví dobré a včasné industrializace.

Ale myslím, že ta nová revoluce nebude o uhlí. Bude o tom, jak rychle se budeme umět učit a využít nových technologií. A proto, že ropná pole u nás asi nenajdeme, tak tím spíše musíme najít něco jiného. Jiné uhlí.

A tím novým uhlím je vzdělání a schopnost se neustále učit. To je obrovský potenciál, který v lidech máme, ale zatím ho využíváme spíše jen málo.

Můžeme hledat a snad najít a vytvořit takové vzdělávání dětí a dospělých, které budoucí technologickou revoluci zvládne. A nejen zvládne, ale také a to hlavně ji dokáže využít.

Hledejme takové vzdělávání, které naučí, co nejvíc lidí se neustále učit, s co největší lehkostí a efektivitou. V rychleji a rychleji se měnícím světě bude takové vzdělání, cennější než, než kdyby se pod Radhoštěm objevil diamantový důl.

Ale také hledat a inovovat nemusíme. Česká škola se postupně může stát českou poštou, nebo českými drahami. Můžeme soupeřit o práci a trhy s Bangladéšany, či Senegalci. A to bude naše vlastní volba, buď totiž začneme řešit skutečně důležité a podstatné věci, a nebo se z dobrého bydla budeme hádat, zda je lepší Losna nebo Mažňák.

Další kouřová clona na ministerstvu školství

Před několika dny proběhlo médii zpráva o tom, že nová ministryně školství paní Valachová dá našim dětem oběd zdarma. (zde odkaz)
Ale vlastně jen některým dětem (do 3. třídy) a vlastně ne zdarma, protože ty obědy nebude platit ona, ale občané, protože ty tři miliardy půjdou ze státního rozpočtu a budou chybět jinde, případně se zvednou daně nebo dluh.

Já jako rodič zatím tří dětí na tom “vydělám”. Mé děti začnou do školy teprve chodit a Vy ostatní, co máte děti starší, nebo žádné, mi to zaplatíte. Děkuji Vám, ale neprosil jsem se o to a nerad jsem se takto stal “příživníkem”. Krom toho debaty o tom, že v téhle škole mají či nemají právě toto jídlo, nebo jiné jídlo dostanou další rozměr (mám přeci právo, aby mé dítě jedlo to, co chci já, když už jste mi to vzali na daních). Kauzu obědy ale spíše považuji za “drobnost”.

Je to totiž kouřová clona. Stejně jako předchozí povídání o tabletech do škol.

Prodloužení školní docházky o rok je věc závažnější, byť to opět nic zásadně nezmění. Je to jen malé omezení svobody volby rodičů a dětí (ano i ony mají v 5 letech možnost rozhodovat se), kvůli kterému nikdo demonstrovat před MŠMT nepůjde. Mé děti do školky chodí, zajímalo by mě ale, zda a  jak se bude povinná docházka do “velkáče” měřit a zda budou muset paní učitelky předávat absentéry sociálce (protože v opačném případě se některé děti do školky přihlásí a pak tam třeba vůbec chodit nebudou), ale to jsou technické detaily, které velcí “vizionáři” řešit nemusí, dopadnou na “plebs”, respektive na paní učitelky.

Ale to je také kouřová clona.

Reforma však řeší i další věci. Podrobněji zde – zdroj. Zde pár detailů, které mě zaujaly.

Školy by nově měly být financovány na základě počtu odučených hodin, který vyžaduje daný vzdělávací program.” Hodnotíme tedy podle stráveného času učitele, ne podle výstupu. Tím ho zase více deklasujeme na hlídače dětí, či vrátného. Čím více hodin ve škole, tím více Oxford.

“Ministerstvo školství prováděcím předpisem stanoví pro jednotlivé obory vzdělání maximální počet hodin výuky ve třídě, který bude zohledňovat nezbytné dělení zejména na jazyky nebo nutnost podpory pro dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.” Asi máme málo tabulek, málo vzorečků, málo byrokracie. No tak vznikne další odbor MŠMT a další lidé, kteří budou tyto koeficienty zpracovávat. Chcete trochu tušit, jak to bude vypadat? Zadejte do oblíbeného vyhledavače “krajský normativ na žáka”, sofistikovanost výpočtů a metodiky je na první pohled obrovská. Na druhý pohled, je to celé poněkud nesmyslné určování toho, kdo je pro společnost přínosem a kdo ne.

“Zde se bude brát v úvahu průměrná naplněnost běžných tříd a podíl dětí, které potřebují podporu ve vzdělávání.” Chytří ředitelé si už nyní začnou sbírat kontakty u školních psychologů, kteří začnou děti přeřazovat do dětí v kategorii “potřebují podporu ve vzdělávání”. Za pár let nám procento takových dětí stoupne a budeme mít další problém, který bude řešit další ministr.

“Jsem přesvědčena, že pokud neprosadíme změny regionálního školství, tak nejsme schopni školství nikam posunout. Devadesát procent problémů, které ve školství máme, plyne z toho, že současný systém financování není spravedlivý,” řekla paní ministryně. Nemyslím, že 90 % problémů je ve financování, to je uvažování centralistického technokrata. Odsun od financování na žáka systém tak leda naprosto zneprůhlední, bude více nespravedlivý než dnes. Když už jsme jako společnost přistoupili na to, že chceme všem dětem přispět na vzdělání, proč přispíváme každému dítěti jinak? Copak má každé dítě jinou cenu? Proč selektuje stát jedny děti oproti druhým? Protože mají jiné potřeby? Takže nějaký ministerský byrokrat se stal soudcem dětských potřeb? To je přeci děsivé.

Nicméně následující odstavec Vám ukáže, že to všechno je skutečně kouřová clona.

“Definitivně jasno o novém způsobu financování škol by mělo být do poloviny roku 2017, aby mohlo ministerstvo vyjednávat potřebné peníze pro státní rozpočet 2018. Ve školách by nový systém měl začít fungovat od školního roku 2018/2019.” To bude po dalších volbách, šance, že cokoliv z toho projde bez zásadních změn, nebo vůbec projde je blízká nule. To, že změny trvají tak strašně dlouho, vede k tomu, že učitelé jsou vůči změnám už téměř kompletně pasivně rezistentní a skeptičtí.

Navrhovaná “reforma” financování školství je tedy pouhým pokusem o zdání kontroly ministryně nad současnou situací. Zdáním aktivity. Děláním pro dělání. Možná se některým lidem bude zdát, že to mají na ministerstvu pod kontrolou. Fotka pohledné ministryně bude chvíli v hlavních zprávách. Myslí na nás. Myslí na naše děti, řeknou si mnozí.

Ale to vše je jen kouřová clona, která se snaží zakrýt to, že ministři školství vlastně žádnou zásadní vizi toho jak zlepšit vzdělání našich dětí vůbec nemají.

Tak jim aspoň “dají” oběd.

A učitelé? Ti se jen ušklíbnou a půjdou dále vyplňovat žádosti o dotace z různých projektových fondů, hlídat děti na chodbách, přežívat hodiny, řešit jaký plat budou mít po všech změnách kariérního řádu a dalších tabulek. A hlavně, kdy už budou prázdniny?