Teror za obrázky. Co bude dál?

charlie1Padali andělé krutí, na křídlech hromů bijících, na města, moře vzdutí, ničehož netušících”

Masakr v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, musí být pro téměř každého člověka naprosto nepochopitelný a odporný. V poslední době však proběhlo více útoků ze strany barbarů dnešní doby, kteří se nějakým způsobem hlásí k radikálnímu islámu – například útok na kavárnu v Sydney a pákistánskou školu, kde dokonce zemřelo 132 dětí. Iracionální vraždy. Co vyvolají? Pokud iracionální reakci, pak bohužel splní svůj účel.

Naprosto přirozenou reakcí je hněv a touha po odplatě. Delší dobu máme pocit, že naše kultura, náš kmen, naše společenství, naše civilizace a hodnoty jsou napadány. Lidé na to začínají být velmi citliví. Myslím, že to je zcela normální reakce. Ale je dobře, že je pro nás stále nepřijatelné vraždění dětí, ač jsou jejich rodiče „ti zlí“ muslimové. Že je pro nás nepřijatelné vraždění novinářů, ačkoli se vysmívali i našim modlám a vzorům. Že je pro nás nepřijatelné zabíjení kvůli příslušnosti k náboženství nebo národu.

Jistě, i u nás se najdou tací, kterým jde primárně o nedůvěru k cizímu a barbarskému. Případně o pocit nadřazenosti. Troufám si tvrdit, že to je také přirozené a politici s tím musí počítat, jsme jen lidé a snad jimi i zůstaneme.

Budou však přicházet další a další útoky ze stejného směru. Ze směru něčeho, co označujeme jako islám, nebo islámský fundamentalismus. Začínáme se pohybovat na jakémsi pomyslném scestí či hraně.

Na jedné straně je pád do propasti vlastního barbarismu. Vláda pevné ruky, čistky proti národnosti či víře. Nenávist.

Na druhé straně hrozí poddání se cizí kultuře. Omlouvání postojů neslučitelných s naší kulturou a zákony (kamenování žen apod.), protože „oni přeci nevědí, co činí a nemohou za to.“ Jako děvče, které obhajuje svého násilnického partnera, protože jednou ho přece převychová.charlie2

Naši generaci čeká velká zkouška. Udržíme se nad touto propastí?

Jak tomu pomoci? Určitě ne tím, že přestaneme jíst kebab a začneme více bombardovat pastevce velbloudů či koz.

Především musíme opustit politiku pozitivní diskriminace. Právě ta vytváří nenávist. Pryč s tím. Původ, etnikum, náboženství a podobné věci nemohou a nesmí ovlivňovat rozhodnutí úřadů, soudců či jiných orgánů státní správy.

Pocit pozitivní diskriminace mate stálé občany země a vyvolává v nich pocit nespravedlnosti a ohrožení. S tím musí politici počítat a vyvarovat se vytváření této výbušné směsi.

Občané jedné země nesmějí mít povinnost platit lidem z jiné země jakési civilizační dorovnání. Chtějí-li, mohou.

Musíme trvat na svobodě slova. Musíme trvat na svobodě jednotlivce. Na svobodě občanů držet zbraň a použít ji v obraně.

Skutečnou strategií teroristů je totiž vyvolat kolotoč násilí. To by jim přineslo nové a nové rekruty. Každý nevinně zabitý / odsouzený muslim přidá radikálům několik nových teroristů.

Teroristé chtějí válku. My jim dejme spravedlnost. Padni komu padni. Neustupujme z našich zásad, nezříkejme se naší kultury, naší historie, našich tradic. Jen tak můžeme vyhrát.

 

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

four × 5 =