Příspěvky

Červencový rozhovor v Parlamentních listech

 

Chcete pomoct uprchlíkům? Nikdo vám nebrání, ale nevnucujte je místním… Pajonk ze Svobodných proti českým “liberálům”

ROZHOVOR Kritice podrobil názory zaznívající z Bruselu zlínský krajský šéf Svobodných Tomáš Pajonk: „To, že šéfová bezpečnosti EU Federica Mogherini klidně řekne, že politický islám by měl být součástí evropského obrazu, je děsivé,“ uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Pajonk také vysvětlil, proč už není celorepublikovým místopředsedou strany a zdůraznil nutnost soustředění na výsledky. Kromě toho varuje: „Babiš chce zavést dalšího Velkého bratra.“

 

Vysvětlujete odchod z pozice místopředsedy Svobodných a nástup na post krajského předsedy ve Zlínském kraji i tím, že potřebujete soustředit sílu v regionu před krajskými volbami. Proč si nenecháte obě pozice? Domníváte se, že příprava na krajské volby bude tak náročná?

 

Bude. Obsahové a organizační přípravy na krajské volby už dávno začaly. Jenže teprve, když něco začnete tvořit, vidíte, kolik to dá práce. Ve Svobodných ani není povolený souběh stranických funkcí, takže obě pozice bych si tak jako tak nechat nemohl.

 

Na webu Svobodných jste uvedl: „Ano, máme ideály a máme program. Ale, je o tom politika? Jen zčásti. Musíme zapracovat na schopnosti svůj program prosadit.“ Jak konkrétně hodláte postupovat? Co máme očekávat? A myslíte si, že Svobodní dostatečně program neprosazují?

 

Volič, který nám dal hlas, chce, abychom něco z našeho programu prosadili. Abychom hájili jeho zájmy. Svou větou jsem chtěl vyjádřit jednu věc – Svobodní věnují příliš mnoho času řešením ideologie, ale nakonec spíše rozhodne schopnost svá řešení či kompromisy prosadit. A to není o ideologii, ale o kompetenci. Na tolik potřebnou změnu ve vztahu stát a občan to chce obojí.

 

S výjimkou několika radních, zastupitelů či členů komunálních komisí Svobodní svůj program prakticky neprosazují. Ve skutečnosti je Petr Mach v Evropském parlamentu v paradoxně horší pozici z hlediska prosazení čehokoliv, než například radní Jiří Hůla ve Slaném nebo místostarostka Ostrožské Nové Vsi paní Bedřichová.

 

Zatím se nám nepodařilo zastavit ani jednu zásadní regulaci, zabránit navýšení daní či zásadně ovlivnit mínění veřejnosti a získat její podporu. Ano, to může znít negativně, ale myslím, že je nutné si pořád připomínat stav a uvažovat, jak dosáhnout skutečných výsledků. Když jeden způsob komunikace nefunguje, je třeba zkusit jiný.

 

Není možné se vymlouvat na voliče, na společnost, na „Babiše“ či na to, že ostatní strany mají peníze a my ne.

 

Byly i jiné důvody Vašeho odchodu z postu místopředsedy? Vadí Vám nějaké postupy pražského vedení?

 

Hlavní motivace byla chuť zase vést kraj, částečně i rodinné důvody (je to blíže) a hlavně potřeba být více v akci a vést, než být spíše poradním hlasem.

 

Jak vnímáte postoj Svobodných k problematice migrační krize a to i v kontextu různých debat o islámu. Například Váš kolega, sociolog Petr Hampl, je asi názorově vyhraněnější, než je ve Vaší politické straně běžné. Neměl by se postoj v této klíčové otázce u Svobodných nějak posunout?

 

Hrozbu islámu neberu vůbec na lehkou váhu. Institut hudúd jako součást šaría je s naší ústavou, kulturou a hodnotami neslučitelný a z těchto pozic nesmíme ustoupit. To, že šéfová bezpečnosti EU Frederica Mogherini klidně řekne, že politický islám by měl být součástí evropského obrazu je děsivé, ale nepřekvapuje mě to. Do organizace, kde se vedení sestávalo z maoistů, socialistů a marxistů, zapadnou pánové, kteří chtějí prosadit právo šária naprosto bez problémů.

 

Petr Hampl se ale stále častěji a více rozchází s myšlenkami liberalismu, které Svobodní prezentují. Pro nás je nejvyšší hodnotou svoboda jednotlivce. Je dobře, že Petr Hampl upozorňuje na nebezpečí ztráty svobody v případě, že se u nás prosadí politický islám.

 

S tím souhlasím. Proti politickému islámu je třeba se vymezit, politicky bojovat a změnu naší ústavy nepřipustit. Od EU si nenechat cokoli vnutit.

 

Nesouhlasím však s neliberálními přístupy: kolektivní vinou, alarmismem, hysterií a řešením, které zhorší bezpečnostní situaci České republiky.

 

Musíme reagovat s chladnou hlavou. Naší svobodě nebezpečí hrozí, ale nyní je třeba použít rozum, ne paniku. Spojené státy po 11. září reagovaly okamžitě, bez rozmyslu a nakonec situaci s radikálním islámem (salafismem) zhoršily. Neměli bychom opakovat jejich chyby.

 

Rád bych všem připomněl jeden slavný citát – „Kdo se vzdá svobody, aby získal bezpečí, ztratí nakonec obojí!“

 

Migrace… Zásadní téma současnosti. A například podle profesora Miroslava Bárty k nám nevyhnutelně zamíří miliony dalších běženců, které vyžene z Afriky nikoliv válka, ale sucho. Lze to takto fatálně říci? A jak si zatím Evropě vede v boji se současnou, mnohem menší migrační „vlnkou“?

 

Nejsem klimatolog, nedokážu posoudit. Co se týče předvídání, mají klimatologové, zejména co se týká antropogenních vlivů na klima, podobné výsledky jako ekonomové či jiní prognostici.

 

Afrika je dnes chudý kontinent s bohatými zdroji. Co se ale ví daleko méně je, že hospodářsky roste. Například v roce 2013 v polovině zemí Afriky vzrostl hrubý domácí produkt o více než 6 %. V letech 2001 – 2010 bylo z deseti nejrychleji rostoucích zemí 6 v Africe (Čad, Etiopie, Nigérie, Angola, Rwanda, Mosambik). Možná právě toto umožňuje mnohým našetřit peníze, přejít Saharu a zaplatit nekřesťanské peníze převaděčům, kteří těmto nebožákům slibují ráj na zemi jen co se dotknou evropské půdy.

 

Dlouhodobé řešení bude v nastavení očekávání Afričanů. Jakmile se první ilegální imigranti začnou vracet místo toho, aby se z nich stali příjemci sociálních dávek, situace se změní. Začnou řešit problémy doma, místo doufání v nás. Věřím, že jednotliví Evropané budou v Africe pomáhat, ale neměla by se do toho plést EU jako taková.

 

Liberálně orientovaní lidé nadávají veřejnosti, že uprchlíky i migranty nechce přijímat, obviňují je z necitlivosti či dokonce extremismu. Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu, a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Kdo je v právu?

 

To nejsou liberálové. Sám se za liberála považuji, ale myšlenka, že místním lidem vnutím 1500 uprchlíků, je mi cizí. Není liberální: Je to bezohledný státní nátlak. Solidarita musí být dobrovolná, v opačném případě nejde o žádnou solidaritu.

 

Takže pokud chce uprchlíkům někdo pomoci, nikdo mu nebrání, aby se spojil s obcemi, charitami, které jim nyní pomáhají přímo na místě. Ale není liberální to požadovat po ostatních na jejich úkor. V odůvodněných případech by pak ČR mohla postupovat jako Kanada, která řekla, že přijme uprchlíky, ale pouze z řad skutečně utlačovaných menšin křesťanů a jezídů, kterým jde o život. Nadační Fond Generace 21 již v Irbílu prověřil právě takové uprchlíky. Kdyby tak průměrný zaměstnanec nemusel odevzdávat více než polovinu mzdy státu, více lidí by mělo na charitu, domácí, či zahrnaniční.

 

Sluníčkářské reakce, nadávky a akce typu #přijímám bohužel vzbuzují dojem, že existuje pouze černobílé řešení: buď pomoci všem a finančně vykrvácet, nebo nepomoci nikomu. A mediální hysterie v lidech vzbuzuje dojem, že elity se proti nim spikly a vykašlou se na ně.

 

Svobodní půjdou rozumnou cestou. Ano, ČR si může vybírat, zda vůbec a koho přijmeme. ČR nemá co pomoc zakazovat.

 

Jsme členy Evropské unie. V jakém bodě nyní „uvízla“ evropská myšlenka? O čem svědčí velmi problematická jednání s Řeckem a co když i přes aktuální dohodu nakonec ekonomická situace Řecka stejně skončí krachem?

 

Evropská myšlenka pravidelně „uvízne“ při jakémkoli problému, který se nedá dočasně vyřešit dotací, rezolucí nebo protestní nótou.

 

Ale nebojme se! Martin Stropnický a jeho spřátelení europoslanci z ALDE už nám připravují evropskou armádu. Občany brzy přejde smích, že naše tanky nesplňují EURO 5 normu. Obrněnci dostanou výjimku a speciální formulář při výjezdu z kasáren!

 

Řecko. Dluhy by se platit měly, ale nelze půjčovat bez rozmyslu. Když lichvář půjčí závislému gamblerovi statisíce korun, ten je prohraje a nemůže vrátit, tak řešením bude co? Prodat gamblera na orgány, nebo zbytek peněz získat od jeho spoluobčanů?

 

Skončí nějakou formou krachu, protože jediným skutečným řešením takové situace je, že Řecko odejde z eurozóny a začne s nulou. Jinak nemá šanci se zvednout.

 

Hovoří se o „úplné kapitulaci“ řeckého premiéra Tsiprase. Jak si výsledek vysvětlujete, když měl premiér po referendu mandát od voličů a tedy celkem dobrou vyjednávací pozici?

 

Tsipras měl možná mandát od voličů, ale také prázdné bankomaty. Na jediné skutečné řešení – vyhlásit státní bankrot a grexit – odvahu neměl.

 

Na evropské úrovni se nám požraly různé skupiny socialistů. Řečtí s evropskými. Obě skupiny mají podobný přístup k řešení problémů. Sebrat peníze produktivním a pracujícím lidem. Bankám a korporacím dát pomoc a úlevy. Chudým lidem naházet nějaké dávky. Moc hezky to funguje, dokud té produktivní skupině nedojde, že jsou za blbce a přestanou produkovat. To okořeníme to neuvěřitelnou byrokracií, kdyby opravdu něco někdo chtěl tvořit i tak. A to je ta současná „evropská myšlenka“.

 

Velmi, velmi špatně se hájí suverenita země, když jste závislí na mezinárodní pomoci. Kéž bychom se dokázali poučit a přestali naši zemi zadlužovat. I u nás se stáváme závislí na dotacích, běžte se zeptat na obecní úřady, jaký je jediný způsob, jak získat pro svou obec prostředky, místo toho, aby byly standardní obecní daně.

 

A co domácí politika? Co na nás připravuje Andrej Babiš?

 

Rád bych upozornil na pár zásadních věcí. Nabyl účinnosti nový služební zákon, jehož faktické provedení je dosti sporné. Je otázkou, zda koncept zabetonované státní služby je to pravé ořechové a zda soukromoprávní model, o němž ministerstvo vnitra po vzoru samosprávy, zejména obcí a krajů, původně uvažovalo, není lepší. Obcím bylo zakázáno zastavit vyplácení dávek na bydlení. Opět tedy rozhodují ti, co jsou od problému vysoko a daleko. Sobotka stále uvažuje o tom, že bychom měli přijmout euro. Babiš, místo řešení zbytečných výdajů států ve stovkách miliard, hledá bič na drobné živnostníky pomocí elektronické evidence tržeb, na kterých možná vybere několik jednotek miliard, ale soukromý sektor budou náklady stát zhruba stejně. Sám Agrofertu přihraje pár miliard v dotacích.

 

Jako tečku bych upozornil na to, že ministerstvo financí připravilo osnovu zákona o centrální evidenci účtů. V původně zvažované verzi tam bylo dokonce to, že by se denně evidoval celkový zůstatek na těchto účtech. To byla zřejmě vějička, po jejímž odstranění má být všechno v pořádku. Ale není. I ve stávající podobě zákona chce Babiš zavést dalšího Velkého Bratra. Ačkoliv tento nový státní registr milionů lidí má údajně pomáhat bojovat s trestnou činností, Babišovi úředníci do něj mají mít přístup taky. Bude-li stát chtít kohokoliv skřípnout, jak Babiš několikrát předvedl, tak jeho úředník jednoduše banku požádá o obstavení účtu. Bude-li mít zájem o přesné zůstatky a pohyby na účtě, úředník o to opět jednoduše požádá přímo banku. Tento nástroj k dalšímu šmírování je tedy velice snadno zneužitelný. Nikoliv náhodou jsou inspirací pro něj státy, které úctu k svobodám nemají zrovna největší. Jak přiznává hodnocení dopadu regulace, je jím například Německo či Rumunsko.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Chcete-pomoct-uprchlikum-Nikdo-vam-nebrani-ale-nevnucujte-je-mistnim-Pajonk-ze-Svobodnych-proti-ceskym-liberalum-384768

 

Okamurovi psi

… aneb jak neřešit problém, když jste poslanec.

Dle mnoha ozývajících se hlasů je v Teplicích problém s občanským soužitím, nepořádkem v parku a snad dochází i k házení kamenů na psy.

Poslanec Tomio Okamura zvolil (z jeho pozice) dost možná nejhorší způsob jak tento problém řešit. Projde se tam se psem!

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Okamura-se-v-Teplicich-pred-arabskymi-hosty-v-patek-vecer-projde-s-pejskem-385332

Rozhodl se připojit ke skupině občanů lázeňských Teplic, kteří se rozhodli řešit spory s arabskými lázeňskými hosty hloupou provokací. Nemohu vědět, nakolik závažné jsou konflikty v Teplicích, stejně jako nemohu vědět, kdo je více na vině. Ostentativní venčení psů před lidmi, které takové jednání z nějakého důvodu pohoršuje, nepatří do slušné společnosti, ani do politiky. Pokud lázenští hosté porušují pravidla, pak musí zasáhnout příslušné autority (MP, PČR), nikoliv majitelé psů.

Kdyby Arabové Okamuru provokovali modlitbami pod jeho okny, nebo kdyby požadovali po jeho partnerce, aby nosila nikáb, bylo by jejich chování podobně nepřijatelné. V takových situacích totiž jde pouze o to, kdo jako první ztratí nadhled a uštědří první pohlavek. Druhá strana pak může začít křičet, kterak byla napadena agresivními fanatiky.

Mám rád takovou politiku, která usiluje o pevná a jasná pravidla ve společnosti, která plodí největší možnou harmonii. Mám důvěru v lidi a věřím, že svoboda a zodpovědnost je tou správnou cestou. Cítím se proto být v opozici vůči všem těm politikům, kteří štvou různé skupiny lidí proti sobě a svou kariéru staví výlučně na negativismu.

Svobodní lidé mají pochopitelně nezcizitelné právo chovat se jako pitomci.

Takové jednání ale většinou nikomu úspěch ani uznání nepřinese. Pokud se poslanec Okamura rozhodl vydat touto cestou, pak nezbývá než doufat, že z politické “smrtelné postele”, kam jej poslaly jeho politické eskapády, se již nikdy nezvedne.

Co jiného mohl Tomio Okamura dělat? Zdokumentovat stížnosti svými asistenty, nebo osobně.

Přijet do Teplic, předat je městské nebo státní policii (slyšel jsem, že prý padají výhrůžky, nabídky ke kuplířství apod.). Setkat se se svým parlamentním kolegou, senátorem Kuberou (t.č. starostou Teplic). Pokud by policie nereagovala, primátor neurgoval policii městskou, může Tomio interpelovat ministra vnitra. Je to poslanec parlamentu české republiky.

O Islámu nestranně 1: potíže se čtením

autor: cover72 – s jeho svolením

V prvním díle se podíváme na zoubek donekonečna opakovanému tvrzení, že je jen jeden Islám, jeden Korán, jedna Šaría.
Letem světem projdeme rozdíl mezi evropským a semitským uvažováním a zápisem, podíváme se na zoubek arabštině i písmu Muhammadových souputníků, variantám Koránu a souvisejících textů a zjistíme první náznaky, kolik skutečných Islámů vlastně existuje; problematiku Koránu ale dokončí až článek příští.

Je fascinující, do jaké míry ovlivňuje životy lidí jejich jazyk. Struktura myšlení, čtení mezi řádky, analýza vnějších podnětů i to, co člověk pokládá za logické, nic z toho není univerzálně dané a v různých kulturních okruzích se může neuvěřitelně lišit.

Právě tento rozdíl je přitom to hlavní, co determinuje naše potíže s chápáním a vyhodnocováním Islámu: evropská kultura a vzdělanost je založena na směsici řecké vzdělanosti s římským řízením společnosti a judeokřesťanskou etikou. Řecká filosofie, rozpracovaná později lidmi jako byl Tomáš Akvinský či Descartes, dodnes určuje náš způsob analýzy a předávání informací. Jsme zvyklí na to, že naše data jsou utříděná: čteme zleva doprava, informace na sebe navazují v logické, lineární posloupnosti, výroky máme nejraději jednoznačné (k tomu jsme dokonce stvořili vědní obor zvaný “sémantika”) a napříč vším automaticky předpokládáme platnost obecných pravidel, která se dají uchopit chladným rozumem a popsat s téměř matematickou přesností.

Semitský svět je ale úplně jiný. Je mnohem starší; čte zprava doleva; namísto chronologické posloupnosti nejprve vypíchne to důležité, pak odvykládá zbytek a pak to důležité ještě jednou důkladněji zopakuje, případně alespoň vypíchne pár detailů. Zhusta, ne vždy. Veledůležité jsou náznaky, čtení mezi řádky, všudypřítomné symboly a numerologie, a ještě důležitější jsou nevyřčené kontextuální poznámky, které se předávají zpravidla ústní tradicí a vzhledem k nimž nemá outsider téměř žádnou šanci významný náboženský text pochopit uceleně, přičemž toto vše umožňuje nenápadnou fragmentaci na širokou škálu škol, které se mezi sebou přou.

A právě tento rozdíl je klíčový pro pochopení základního problému, který má Evropa (i jiní) s chápáním Islámu. Lidé oddaní boji proti Islámu si přečtou pár veršů z Koránu a dospějí k jasnému závěru: “vždyť jasně říká, že nám mají jít po krku!” Ke stejnému závěru pak dochází i různí teroristé a ochotní džihádisté. Jenže jiní muslimové i nemuslimové (zejména na Západě) zároveň na základě úplně toho samého textu docházejí k úplně opačnému závěru a přitom se nepovažují za o nic horší muslimy. Jak je to možné? Protože v chápání semitských textů se ukrývá nejedna zrada.

Semitská literatura: ztraceno v překladu

Pojďme si to nejprve krátce ukázat na nekontroverzní části naší vlastní kultury, kde by předsudky ztěžující chápání měly absentovat. Starý Zákon, tj. překlad hebrejské Tóry, obsahuje ve všech překladech verš na způsob tohoto:

»Nechť jdeme skrze zemi tvou. Neuchýlíme se ani do pole, ani do vinic, ani z studnic vody píti nebudeme, ale cestou královskou půjdeme, dokavadž nepřejdeme pomezí tvého.«

27 slov, 136 znaků, naprosto jednoznačný význam, řekli bychom. Jenže co stojí v originále?

»`abar ‘erets natah sadeh kerem shathah mayim ‘er yalak melek derek `abar gbuwl.«

13 slov, 39 znaků. Méně než poloviční přenesená informace. A co do významu slova sama o sobě říkají něco jako

»přejít zemi odchýlit pole vinice hodovat studny pokračovat král cesta přejít hranice«

Porovnejte si tupý překlad slov s českým překladem celého verše. Připadá vám, že se jedná o jediný možný překlad? Schválně, kolik překladů dokážete z oné posloupnosti slov vytvořit vy? Já bych zvládl minimálně dva dokonale protichůdné. A jsme u toho.

Je zjevné, že text samotný jako zdroj informace tak úplně nestačí. Ano, je jedna Tóra, je jedna Bible, ale význam je přenášen nejen písmeny, nýbrž i tradicí, kontextem, dobovým pozadím atd. a drobnými nuancemi v a okolo znaků, které jsou sice poměrně důsledně konsistentní v puntičkářské Tóře, avšak nikoli v Koránu.

To znamená, že kromě samotného “neměnného textu” vstupují do hry i lidé a interpretace. A Korán, který navíc není ani tak jeden, jako Tóra či knihy Nového zákona, různí lidé dokáží číst, neřkuli vykládat, neskutečně rozdílnými způsoby.

Kdo rozumí arabštině a arabskému písmu?

V případě Koránu je celá věc složitější o to, že arabský dialekt, kterým Muhammad přednášel, byl inherentně omezený. Jelikož byl Muhammad prvním, kdo se v tomto jazyce snažil předložit posluchačům hluboké, mysticky znějící náboženské myšlenky, potřeboval zcela nové termíny, které arabština neznala. Za tím účelem v prvé řadě zcela změnil význam mnohých běžně zavedených arabských slov: kupříkladu zatímco arabština slovem “núr” rozuměla světlo, Muhammad jím označoval náboženství; zatímco arabština slovem “ímán” rozuměla bezpečí, Muhammad je používal jako synonymum pro víru; a sloveso “zaká”, které znamenalo “prosperovat”, Muhammad předefinoval na “ospravedlňovat se almužnami”. Krom toho Muhammad do arabštiny přidal dvě stovky jeho souputníkům zcela neznámých slov přejatých z jiných jazyků, a dokonce si vymyslel i slova i slova zcela nová, jejichž význam dodnes nikdo nezná.

Přímým následkem těchto “sémantických revolucí” bylo, že při redakcích Koránu po Muhammadově smrti již nikdo nevěděl, který význam to či ono slovo v Koránu má: zda původní, nebo posunutý Muhammadův.

Jako by to nestačilo, doposud jsme se bavili o mluveném “zjevení Muhammadově”, resp. mluvené formě Koránu, jenže ve formě psané se nachází další, ještě větší problémy. Již za doby Muhammadova života si řada jeho posluchačů dělala zápisky a útržky výroků zaznamenávala arabským písmem, které bylo v té době ale velice primitivní a hodilo se jen na kupecké počty a elementární zprávy, popřípadě kritické básně psané ve zvláštní mutaci jazyka.

Arabské písmo totiž v době sepisování útržků Koránu neznalo diakritické body (ty od sebe odlišují písmena stejného základního tvaru) a používalo stejné znaky pro vícero zachycovaných zvuků. A co více, různé kmeny vyslovovaly stejné sekvence znaků jinak, což opět dávalo zcela jiná slova. O tom, že by zápisky částí Koránu používaly úzkostlivě shodné znaky, jako tomu je v případě Tóry, pak nemůže být ani řeči.

Výsledkem byla menší katastrofa: Korán vznikl z jednotlivých útržků zápisků, které se lišily podle osoby zapisovatele a byl plný znaků, o nichž nikdo nevěděl a ani vědět nemohl ani to, jaká slova ony znaky představují ani to, jaký mají význam.

Po Muhammadově smrti tak vzniklo hned čtvero významných redakcí Koránu – Ubajje ibn Ka’ba, ‘Abdalláha ibn Mas’uda, Abů Músy al-Aš’arího a konečně Zajdova –, kde se poslední jmenovaná časem stala nejvíce uznávanou. Ačkoli měly tyto “4 Korány” teoreticky mít stejný obsah, protože je korigovaly vzpomínky posluchačů, kteří se Muhammadovy výroky memorovali (ale jak věrohodná je po letech lidská paměť?), čtení různých veršů a jejich význam byly tak neskutečně odlišné, že proponenti jednotlivých čtení se nemohli dohodnout na žádném společném postupu a mezi sebou se hádali více, než s nepřáteli.

Aby byla obnovena jednota muslimstva, Chalífa Uthmán ibn Affán ustanovil komisi pro definitivní uspořádání Koránu, v jejímž čele zasedal Zajd, který tak prosadil svou variantu Koránu, nazývanou ‘uthmánská. Ta byla v 8. až 10. století částečně standardizována. Dodnes ale platí, že je možné samotný ‘uthmánský Korán číst 7 způsoby, z nichž každý čte, vykládá či překládá některá slova či jejich části jinak.

Čtyři čtení Koránu – a každé jiné

Pokud máte za to, že rozdíly v jednotlivých slovech nemohou změnit nic důležitého, není to samozřejmě pravda – stačí se podívat na důležitost významu samotného slovadžihád. Ale pojďme se raději z ukázek na hebrejském textu přesunout již přímo ke kontroverznímu verši Koránu: teroristy i “islamofoby” tak často citované části verše 4:89. Tu překládají i tradiční anglické etablované překlady takto rozdílně:

  • “Nevybírejte si z nich přátele dokud neopustí své domovy v řízení Alláha; ale pokud se obrátí nazpět k nepřátelství <vůči vám=””>, vezměte je a zabijte…” (Pickthall)
  • “nevybírejte si z nich přátele dokud neutečou ze svých domovů v řízení Alláha; ale pokud se vrátí, zajměte a zabijte je…” (Shakir)
  • “Takže z nich neberte ochránce, dokud se nevystěhují v cestě Alláhově. Ale pokud se odvrátí od Islámu, zajměte je a zabijte…” (Hilali-Khan)
  • “Neberte z nich ochránce dokud také neutečou v cestě Boží; ale pokud obrátí svá záda, zajměte je a zabijte…” (Palmer)

Český překlad Hrbkův pak

  • “Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Boží! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte…”

Takže umírnění muslimové si vyberou, že zabíjet mají jen ty, kteří je napadnou, tzn. v sebeobraně a doloží si to dalšími verši či ještě explicitnějšími překlady: jiný překlad říká doslova ”pokud se obrátí k otevřenému nepřátelství”. Íránci si vezmou to, že mají zabíjet ty, kteří se zřeknou Islámu, tzn. “odpadlíky”; pákistánští squatteři to, že mají zabíjet všechny, které vyhnali z jejich domů ale oni se “drze” vrátili; a Usáma to, že má zabíjet všechny.

Což samozřejmě není jen teoretizování: Islámský Stát tento verš skutečně oficiálně vykládá tak, že každý, kdo nekonvertuje k Islámu (ačkoli by mohl) tím vstupuje v ono otevřené nepřátelství k Islámu a muslimům a je hoden smrti, kdežto mnozí západní muslimové naopak tak, že dovoluje toliko sebeobranu proti fyzickému napadení.

Samozřejmě můžete namítnout, že za závazný se považuje pouze arabský Korán; ale právě v tom je ta zrada: onen arabský Korán je možno číst, rozumět a vykládat každým z těchto způsobu, ba ještě více!

Nyní theologická odbočka: při seriózním výkladu náboženských textů je nutné se zabývat hermeneutikou a exegezí, které se snaží skrze opakovanou analýzu, syntézu doplňkových informací a zasazování do kontextu doby, kultury i tradice pochopit, co chtěl konkrétním textem říci původní autor a komu to platilo s jakým omezením. Exegeze koránského verše 4:89 jej zasazuje do roku 625, kdy Muhammad konsolidoval moc v Medíně kde byl obléhán naštvanými Mekkánci, s nimiž “kolaborovala” jak místní mocenská konkurence, tak židovské kmeny, které si předtím Muhammad znepřátelil:

»Jak se postupem doby Muhammadovo postavení v Medíně posilovalo, vzrůstalo i nepřátelství obou zbylých židovských kmenů, Banú an-Nadír a Banú Qurajza, které nadále podporovaly medínskou opozici a vstoupily i ve spojenectví s Mekkou a některými beduínskými kmeny za účelem zničení muslimské obce. V roce 625 byli Nadírovci vyhnáni z Medíny a donuceni odevzdat své zbraně a nemovitý majetek, hlavně palmové háje, do rukou muslimů.«

Nejpřesnější překlad, resp. výklad (jak vidno, překlad je mnohdy zároveň výkladem) verše 4:89 tedy v tomto případě podle všeho poskytl Shakir, neboť šlo o nemovitý majetek Židů, kteří byli vyhnáni z Arábie; i roubování sebeobrany “proti páté koloně” na tento verš se ale dá s přimhouřenýma očima brát jako nikoli nutně nekonsistentní interpretace. Naopak Palmerovské či Hrbkovské vraždění utíkajících je poměrně mimo právě proto, že kmen Nadír fyzicky přežil jako celek (jakkoli kmen Banú Qurazja naopak povražděn byl, neboť podle islámské tradice zrazoval obleženou Medínu obléhajícímu mekkánskému vojsku).

Proto může.

Přidejte si na seznam komplikací to, že většina kontroverzních nauk nevychází přímo ze samotného Koránu, nýbrž z jeho kombinace s hadísami, jichž je ovšem jen v sunnitské odnoži Islámu nejméně šest sbírek (těch nejvíce uznávaných) – Sahih Bukhari, Sahih Muslim, Dawud, al-Sughra, Tirmidhi a Ibn Majah –  a kde má každá jedna hadísa své vlastní tří až čtyřstupňové hodnocení toho, jak je věrohodná a tedy závazná, na kterém se však islámští učenci samozřejmě neshodnou, a z kombinace s životopisy Muhammadovými, kterou jsou ovšem dílem zpochybňovány kvůli satanským veršům a dílem kvůli době vzniku, a nastávají opravdové orgie volnosti výkladu.

Je to právě tato naprostá nejednoznačnost možného překladu, díky které může pacifistická univerzitní omladina nacházet vnitřní mír v dokonale fatalistické “Inšalláh Poddanosti” na způsob “stane-se-mi-co-se-má-stát-protože-vůle-boží”, kterou pro ni slovo “Islám” znamená, kdežto pro frustráta o ulici dál znamená totéž slovo “Islám” naopak to, že musí celý svět válkou uvést do fyzické poddanosti mravnostní policii a těm jediným správným vykladačům, v čemž mu pilně napovídají i vysoce postavení vůdci, jako saúdský Šejk Muhamad bin Abdul Rahman s prohlášením, že

»Když čelíte pohanskému nepříteli, vyzvěte je – buď ke konverzi k Islámu, nebo k placení Jizjy, nebo proti nim s pomocí Alláhovou bojujte. I když proti vám oni nebojují a sami nezačínají nepřátelství, i tak proti nim bojujte! Bojujte proti nim! Kdy? Když oni bojují s vámi? Ne, tehdy, když odmítnou konvertovat k islámu nebo platit Jizju… Ať se jim to líbí nebo ne, podřídíme je autoritě Alláha.«

Ve stejnou dobu ale může “duchovně Osvícený” konvertita-mystik Hadajtuláh Hübsch psát knihy o tom, že Džihád je v prvé řadě Velký džihád zápasu sám se sebou o vnitřní čistotu, s terorismem nemá nic společného a radostně si v tom notovat s významným islámským učencem, komentátorem Hadísy podle Bukhariho, Ibn Hajar al-Asqalanim, i univerzitními Imámy-akademiky zašťiťujícími se jazykovou analýzou Koránu:

»Kořen arabského slova “džihád” je “jahada”, což znamená “velmi se snažit” nebo dokonce “vyčerpávající úsilí”. Jako islámský termín může být použit v sebeobranné snaze proti útočícímu nepříteli, nebo jako zápas proti egoistickým rozmarům.«

Naproti tomu skeptická WikiIslam ovlivněná majoritním saúdským výkladem prozměnu “malý a velký džihád” neuznává, přičemž ovšem vychází z tvrzení, resp. interpretace, že

»Slovní spojení “usilovat o cestu Alláhovu svým majetkem a životy” nemůže znamenat nic jiného, než násilný boj, resp. válčení«

Která, jak sami chápete, je přinejmenším pochybná.

Tradice škodí nejvíce

Ovšem pozor! Právě v této interpretaci narážíme na další komplikaci. WikiIslam si tuto “svéráznou” interpretaci nevymyslela sama od sebe: cituje islámské učence, kteří vychází majoritního výkladu Šaríi sunnitskými učenci z Al-Azharu ze 14. století (k tomu se detailněji dostaneme v 10. dílu série), který uznává majorita arabských muslimů: skrze své vykladače desítky až stovky milionů lidí a mnoho významných islámských učenců, kteří ovlivňují islámské duchovní a skrze ně jejich posluchače desítky tisíc kilometrů daleko.

A to je prozměnu asi nejlepší ukázka střetu, který rýsuje dělící čáru mezi řadou evropských muslimů a evropských konvertitů a mezi muslimy arabskými: arabové kladli vždy nesmírný důraz na Tradici; Muhammad sám na několika místech Koránu konstatuje, že arabové něco dělají “jen proto, že to dělali jejich otcové.”

Arabští muslimové tak většinově přejímají tuto tradici výkladu a Šaríu ze 14. století, kdežto mnozí muslimové Evropští, zvláště z řad konvertitů, takovou interpretaci “selským rozumem” vyhodnotí jako nesmysl… A odmítnou ji, zhusta i s celou Šaríou dle Al-Azharu. Mohou to přitom naprosto legitimně udělat a zůstat přitom pravověrnými muslimy, protože dle Islámu skončilo působení Alláha a andělů smrtí Muhammada: vše od té doby až dodnes je jen lidské konání, lidské učení a tudíž nepožívá nábožné úcty a naprosto není proti Islámu závěry jakýchkoli islámských učenců odvrhnout… Pokud vás tedy nedrží v zajetí tradice.

Pokud naopak v arabské islámské tradici a Šaríi dle Al-Azharu zůstáváte, snadno můžete jako Abú Musa Al-Zarkáví s Usámou vyhlašovat džihád jako válku nenáviděným USA a Izraeli; a ze stejného důvodu může Abú Omar Al-Bagdadí usilovat o násilné dobytí Evropy až po Vídeň. Ale o tom se budeme detailněji bavit prozměnu v dílu o kultuře a tradici.

Závěr

Dá se bezpečně konstatovat, že hypotéza, resp. tvrzení

»Je jen jeden (pravý výklad) Islám(u)«

neplatí: existuje nejméně takový počet “Islámů”, kolik je překladů Koránu; a to nejen cizojazyčných, o kterých tradiční školy říkají, že nejsou tak závazné, jako originální arabské znění, ale i verbálních, kdy nějaký muslimský učitel vysvětluje (či překládá) svým žákům, co znamenají konkrétní slova a věty v arabském Koránu; a ve skutečnosti ještě daleko více, protože krom různých překladů a čtení jsou ještě různé výklady a exegeze (jak by se měla komplexní exegeze Islámu dělat správě a jak ji přitom zástupy dělají nesprávně ukazuje právě zde oblíbený Berrezouga), přičemž se jednotlivá čtení a výklady mezi sebou násobí, čímž vzniká naprosto nepřeberné množství “Islámů” z nichž každý považuje sám sebe za ten pravý a ostatní za ignoranty či dokonce heretiky.

Právě proto se každý, kdo tvrdí, že je jen jeden Korán a přikazuje vraždit nevěřící, mýlí. To je totiž jen jedno z mnoha čtení. Pohříchu však právě ono je velmi rozšířené mezi bohatými a tedy ve věku globalizace rozpínavými, mocnými a nebezpečnými sektami, ale k tomu až dále v sérii. Jako by totiž nestačil flexibilní výklad významu samotných slov v Koránu a vliv tradic, máme tu ještě navíc doktrínu Násk, tedy nahrazování veršů, a verše satanské; a právě na ty se podíváme v dalším dílu.

Nestranně o Islámu úvod

Články jsou převzaty se svolením autora cover72 z webu D-fens. Dávám je k sobě pro lepší přehlednost.

Nestranně o Islámu: úvod

Od pátku zde bude vycházet série, která nabídne “3D” pohled na Islám bez klišé a předsudků ze kterékoli strany. Nepotěší ani přesvědčené islamofily, ani přesvědčené islamofoby, ale nabídne informace, které můžete využít ve svůj prospěch.
Tento úvodní článek vysvětluje, jaké má série poslání, jakou problematiku bude a naopak nebude rozebírat, proč ony články číst či naopak nečíst a co to všechno má společného se zachováním osobní svobody.

Jsou dva způsoby, jak přistoupit k jakékoli problematice. Ten snadný je nasednout na vlnu populárních zjednodušení, nadšeně podpořit nějaké radikální “řešení” a mít dobrý pocit, jak je člověk na té jediné správné straně, nemusí nic řešit a všichni ostatní jsou blbci či zrádci & jiní padouši.

Hlasitá menšina sluníčkových lidí si tak udělala jasno v tom, že muslimové jsou v Evropě utlačovanou menšinou která nás může jen obohatit, zatímco snad každý třetí Čech se naopak na základě pár článků a videjí na internetu stal “instantním odborníkem” na Islám a je mu úplně jasné, že všichni muslimové jsou stejní, tj. vrazi (a měli by se nějak “řešit”), Islám je jednotná, vražedná ideologie (a měl by se zakázat), hranice by se měly zadrátovat jako za časů hrdinných soudruhů z PS a paradoxně si notuje společně s ISIS, že pokud snad existuje muslim, který nechce ostatním řezat hlavy a žít pod striktní šaríou, není skutečným muslimem.

Existuje ale i přístup opačný: nenechat se strhnout hysterií, černobílým viděním a ukvapenými závěry a namísto toho si záležitost v klidu nastudovat z vícero stran, zkusit porozumět jejím hnacím motivům, uchopit ji v její komplexitě a rozmanitosti a až na základě toho se snažit o nějaké závěry.

Jelikož se s problematikou Islámu setkávám léta – skrze pomoc obětem řádění muslimů, skrze geostrategické implikace, skrze teologické disputace i skrze doprovodná zjištění při studiu vojenské historie či sociální dynamiky, výsledný “3D” pohled na Islám je dosti odlišný od klišé, která ovládají český mediální prostor. A syntézu toho, co jsem zjistil nyní nabízím těm, kteří chtějí slyšet.

Proč by vás mohla zajímat? Kupříkladu z taktických důvodů. Jak pravil mistr Sun Tze,

»Proto se praví – kdo zná protivníka a zná sebe, vybojuje sto bitev beze ztrát. Kdo nezná protivníka nebo sebe, jednou vyhraje, jednou prohraje. Kdo nezná ani sebe ani protivníka, půjde od porážky k porážce. «

Když už chcete volat po řešeních problémů, které jsou s Islámem skutečně spojené a vstupovat do politické debaty, měli byste alespoň vědět, kterým směrem zaměřit svou energii: jak vypadá řetězec kauzality a sociální dynamiky a kde je nejlepší na něj působit. A neopakovat chyby různých Bushů a Malákích, kteří si zcela zbytečně vytvořili desetitisíce nepřátel tím, že je jen kvůli svému zaslepenému ideologickému vidění doslova nahnali do náruči radikálů.

I pokud si chcete jen uhájit svůj individuální status quo, je zde něco pro vás: tvrdím, že Informace Jsou Moc – umožní vám lépe předvídat, jak se kdo zachová, co se bude dít a tím pádem se na to připravit, přičemž konkrétnější informace jsou při plánování vždy užitečnější, než ty obecnější. Je to jako se Stopařovým průvodcem galaxií: heslo, které Zemi popisuje slovy “převážně neškodná” je méně užitečné, než “dejte si pozor na tygry, žraloky a hlavně na ty zákeřné nosorožce!” Stejně tak chápání toho, jak fungují komunity muslimů a jednotlivé proudy Islámu může být stěžejní pro předvídání, jak se zachová nějaký muslim ve vašem okolí – lhostejno zda příchozí či konvertita.

Ale hlavní benefit vidím v tom, že vyzbrojeni jaksi multidimenzionální průpravou nebudete tak snadno manipulovatelní demagogy z obou stran, kteří tak rádi vytrhávají z kontextu a skrze občasné pohození cizích termínů se zdají být odborníky na slovo vzatými. Troubu z vás pak neudělají populární arabisté, antiislamisté ani různí muslimové, protože se vždy budete moci usmát pod fousy, řka – “Chlape, co mi povídáš je sice pěkné, ale neopomenul jsi náhodou zmínit i…?

Jelikož mi do sebe střípky mozaiky zapadají řadu let, namísto článku vzniká série. Dozvíte se v ní, proč a jak je možné, že ve jménu Islámu jedni vraždí a mučí nemuslimy a jiní muslimové těmto obětem pomáhají za cenu ohrožení vlastního života; jak mohly být muslimky z ulic, škol a večerních šatů takřka přes noc vyhnány do vyhrazených místností domků a burek (aneb jak dochází k islamizaci státu); jak je to ve skutečnosti s Koránem, islámským učením a jeho pojmy; které z proudů či sekt politického Islámu představují největší riziko pro Evropu, jaký je mezi nimi rozdíl a kdo a co za nimi stojí; a jaká sociální dynamika v tom všem hraje roli a proč je zavádějící si myslet, že je Islám kořenem všeho zla a smrtelným nepřítelem Západní civilizace, když ve skutečnosti zhusta hraje jen roli pěšáka v úplně jiné hře.

To vše samozřejmě bez emocí, hysterie a černobílého vidění; tak pragmaticky a racionálně, jak jen je snad možné.

Tento pokus považuji za v českém prostoru unikátní, protože všechny většina ostatních (populárních) prací o Islámu je zatížena významnými předsudky: akademici-arabisté či orientalisté si již dávno vybrali své “správné hypotézy”, kterými se řídí, a leckdy je jejich studijní obor posouvá k až nekritické adoraci Islámu a arabského světa. Islámští učenci jsou zase každý v zajetí své teologie a doktríny, takže vám budou jako Pravdu Pravdoucí prezentovat to, v co věří oni, a již vám neřeknou, že jejich kolegové mají 5 názorů úplně odlišných. Islámské sekty, ty jsou úplně jasné, šiřitelé Šaríi zase mohou o Islámu otevřeně lhát, aby jej posatvili do lepšího světla, a radikální antiislamisté prozměnu potřebují pro dosažení svých cílů co největší DOOM-afekt, který emotivně zalarmuje posluchače, a proto si vyzobávají ty nejšílenější a nejvíce zločinné doktríny islámských sekt a duchovních. Každý vám prostě chce ukázat jen takový střípek, který se líbí a hodí jemu, nikoli celkový obraz. A právě to bych chtěl alespoň z části napravit.

Jelikož se jedná o citlivé téma, zvolil jsem naučně-faktickou formu – každý díl bude krom výkladu ověřovat či naopak vyvracet i konkrétní hypotézu či obecně rozšířené tvrzení, a to sice z těchto:

  1. Je jen jeden (pravý výklad) Islám(u)
  2. Novější, násilnické části Koránu přebíjí ty starší, mírumilovné
  3. Středobod problémů neleží v Islámu, nýbrž v jednotlivých náboženských vůdcích
  4. Za radikalizací muslimů stojí převážně saúdský wahhabismus
  5. Dnešní Salafismus je jen o něco méně nebezpečný, než wahhabismus
  6. Sufismus se dá využít k deradikalizaci muslimské společnosti
  7. Dynamiku pásma BV-Čečna determinuje souboj nacionalismů a pan-islamismu
  8. Tradice a kultury generují výrazně více problémů, než náboženství
  9. Islamizace země se opírá o nevykazatelné ovládnutí vzdělávacího aparátu a médií
  10. Šaría je ze své samotné podstaty totalitní systém
  11. Vztah k Islámu na Západě je pohrobkem komunismu

Na závěr série pak přijde určitý nástřel možného řešení, které by v Evropě zachovalo osobní svobody a právní stát bez zavádění různých fašistických policejních států a přitom dokázalo zneškodnit problémové trendy a zastavit jakékoli snahy různých entit islamizovat Evropu ve smyslu její teokratizace politickým Islámem či zavádění duality práva.

Je mi jasné, že řada čtenářů D-F pevně zastává černobílé postoje a kdokoli společně s nimi vehementně nebrojí proti Islámu je pro ně automaticky nepřítel. Takovým doporučím u každého článku v souladu s Pravidlem 6 rovnou skočit na konec, ohodnotit za 5 a jít se bavit jinam. Tato série je věnována těm, kteří dovedou a chtějí argumentovat na úrovni faktů a principů, nikoli hysterie, doomsayingu a emocí.

A aby kontroverzní série neodsouvala do pozadí nedělní a pondělní články jiných autorů, bude vycházet v pátky.

Na závěr bych jen rád podotkl, že série je o Islámu, nikoli o migrantech.

Migranti a muslimové nejsou synonyma, ač je tak řada lidí vnímá: řada migrantů nejsou muslimové a řada, ba většina evropských muslimů nejsou migranti, nýbrž již dávno zavedení občané členských států EU.

Výroky jako “muslimy/Islám tu nechceme” tedy znamenají nikoli jen požadavek “pasivně” nepřijímat nové migranty, nýbrž implicitně zahrnují i požadavek aktivně vyhnat ty muslimy, kteří jsou ve členských státech EU již usedlí a dávno mají občanství; a vyhnat i etnické Čechy se staletími se táhnoucí historií rodu, pokud si dovolili konvertovat k Islámu – přičemž takové vyhánění a persekuce by se samozřejmě nezastavilo jen u muslimů. Svoboda vyznání je totiž spojena životní šňůrou se svobodami slova, názoru, myšlení a shromažďování: tam, kde svoboda vyznání není, rozhání policie i různá domovní setkání a nesnese žádný dissent.

A právě proto je pro zachování svobody kriticky důležité si ujasnit, koho přesně kdo vlastně kde nechce a proč, jakou to má souvislost s Islámem a co to ten islám vůbec je.

Teror za obrázky. Co bude dál?

charlie1Padali andělé krutí, na křídlech hromů bijících, na města, moře vzdutí, ničehož netušících”

Masakr v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, musí být pro téměř každého člověka naprosto nepochopitelný a odporný. V poslední době však proběhlo více útoků ze strany barbarů dnešní doby, kteří se nějakým způsobem hlásí k radikálnímu islámu – například útok na kavárnu v Sydney a pákistánskou školu, kde dokonce zemřelo 132 dětí. Iracionální vraždy. Co vyvolají? Pokud iracionální reakci, pak bohužel splní svůj účel.

Naprosto přirozenou reakcí je hněv a touha po odplatě. Delší dobu máme pocit, že naše kultura, náš kmen, naše společenství, naše civilizace a hodnoty jsou napadány. Lidé na to začínají být velmi citliví. Myslím, že to je zcela normální reakce. Ale je dobře, že je pro nás stále nepřijatelné vraždění dětí, ač jsou jejich rodiče „ti zlí“ muslimové. Že je pro nás nepřijatelné vraždění novinářů, ačkoli se vysmívali i našim modlám a vzorům. Že je pro nás nepřijatelné zabíjení kvůli příslušnosti k náboženství nebo národu.

Jistě, i u nás se najdou tací, kterým jde primárně o nedůvěru k cizímu a barbarskému. Případně o pocit nadřazenosti. Troufám si tvrdit, že to je také přirozené a politici s tím musí počítat, jsme jen lidé a snad jimi i zůstaneme.

Budou však přicházet další a další útoky ze stejného směru. Ze směru něčeho, co označujeme jako islám, nebo islámský fundamentalismus. Začínáme se pohybovat na jakémsi pomyslném scestí či hraně.

Na jedné straně je pád do propasti vlastního barbarismu. Vláda pevné ruky, čistky proti národnosti či víře. Nenávist.

Na druhé straně hrozí poddání se cizí kultuře. Omlouvání postojů neslučitelných s naší kulturou a zákony (kamenování žen apod.), protože „oni přeci nevědí, co činí a nemohou za to.“ Jako děvče, které obhajuje svého násilnického partnera, protože jednou ho přece převychová.charlie2

Naši generaci čeká velká zkouška. Udržíme se nad touto propastí?

Jak tomu pomoci? Určitě ne tím, že přestaneme jíst kebab a začneme více bombardovat pastevce velbloudů či koz.

Především musíme opustit politiku pozitivní diskriminace. Právě ta vytváří nenávist. Pryč s tím. Původ, etnikum, náboženství a podobné věci nemohou a nesmí ovlivňovat rozhodnutí úřadů, soudců či jiných orgánů státní správy.

Pocit pozitivní diskriminace mate stálé občany země a vyvolává v nich pocit nespravedlnosti a ohrožení. S tím musí politici počítat a vyvarovat se vytváření této výbušné směsi.

Občané jedné země nesmějí mít povinnost platit lidem z jiné země jakési civilizační dorovnání. Chtějí-li, mohou.

Musíme trvat na svobodě slova. Musíme trvat na svobodě jednotlivce. Na svobodě občanů držet zbraň a použít ji v obraně.

Skutečnou strategií teroristů je totiž vyvolat kolotoč násilí. To by jim přineslo nové a nové rekruty. Každý nevinně zabitý / odsouzený muslim přidá radikálům několik nových teroristů.

Teroristé chtějí válku. My jim dejme spravedlnost. Padni komu padni. Neustupujme z našich zásad, nezříkejme se naší kultury, naší historie, našich tradic. Jen tak můžeme vyhrát.