Ruské zajetí ukrajinských lodí bylo prokazatelně porušení mezinárodního práva

Aneb “už zase Rusko a pokrytecké pojetí práva pokojné plavby”. Ukrajina měla právo využít pokojné plavby Kerčskou úžinou, a Rusové neměli žádné právo jim v tom bránit. Pokusím se použít maximálně suchá fakta a ověřené skutečnosti. Oblíbená taktika dezinformátorů a konspirátorů bude tahat do události Krym, Porošenka a jeho volební impotencionál a podobně. Zkusme se od tohoto oprostit. V mezinárodní situaci totiž není události, která by dala vykládat tak, že přes koleno někomu nějak nenahraje.

  1. listopadu vojenské a bezpečnostní síly Ruské Federace v Kerčské úžině násilím zastavily, nalodily se na a zajaly tři ukrajinské vojenské lodi – lehké hlídkové lodi “Berdjansk” a “Nikopol” třídy Gjurza-M a remorkér Jany Kapu. Lodi třídy Gjurza-M jsou nejnovější plavidla ukrajinského námořnictva vyráběné od roku 2016 a vyzbrojené 30mm kanonem, granátometem a řízenými střelami, ale neopětovaly palbu.

Podle tiskových zpráv ukrajinského námořnictva je chronologie následující:

– Ukrajinské námořnictvo předem informovalo o transitu svých lodí skrze Kerčská úžina do Azovského moře.

– Ukrajinské lodi kontaktovaly ruské dispečery v přístavech Kerč a Kavkaz; ti neodpověděli ačkoli bylo odposlechnuto že o ukrajinských lidí ví a komunikují s ruskými vojenskými loděmi.

– Ruská vojenská loď “Don” úmyslně, pod úhlem ca. 40°, taranovala ukrajinský remorkér, čímž mu vyřadila hlavní motor. Video této úmyslné kolize natočili sami ruští námořníci z lodi ‘Don’ a na internet je nahrála ruská služba FSB.

– Kerčská dopravní informační služba informovala o uzavření úžiny kvůli tankeru který před kerčským mostem najel na mělčinu – což ovšem zjevně nijak nebránilo plavbě ruských vojenských lodí Admiral Zacharin a dvou dalších, které mezitím propluly.

– Ukrajinské lodi zachytily bitevní vrtulníky Ka-52 na útočném kurzu, ale nedošlo k žádnému odpalu zbraní.

– Ukrajinské lodi se začaly pohybovat směrem k východu z Kerčské úžiny.

– Ruské ozbrojené síly začaly “obtěžovat” ukrajinské lodi manévrováním v nebezpečné vzdálenosti od nich.

– Ruské ozbrojené síly vyslaly ukrajinským lodím ultimátum, že mají zastavit, nebo použijí zbraně.

– Když lodi ukrajinského námořnictva opustily (sic!) teritoriální vody 12 mil od pobřeží, lodi ruské FSB zahájily palbu na ukrajinské lodi, které tím byly poškozeny a ztratily ovladatelnost. Ukrajina neopětovala palbu.

– Ruské speciální jednotky, které se ji předtím pohybovaly v okolí, se násilím nalodily na ukrajinské lodi a zajaly je.

Ukrajinské námořnictvo události interpretuje takto:

„V rozporu s Mezinárodním námořním právem, jakož i Smlouvou mezi Ukrajinou a Ruskou federací o spolupráci ve využití Azovského moře a Kerčského průlivu, pobřežní bojové lodi Ruska … vykonaly nepokrytě agresivní akce proti lodím ukrajinského námořnictva. <Ruská> hlídková loď ‘Don’ najela do našeho remorkéru, čímž poškodila hlavní motor a znehybnila jej. Dispečerská služba okupantů odmítla zabezpečit právo pokojné plavby, garantované mezinárodními smlouvami.”

Rusko oficiálně události interpretuje takto:

„MZV Ruska vznáší zásadní protest v souvislosti s hrubým narušením pravidel pokojné plavby loděmi námořních sil Ukrajiny 25. listopadu 2018 v teritoriálních vodách Ruské Federace v Černém moři.”

Z obou oficiálních prohlášení je tedy zjevné, že oprávněnost ukrajinských a ruských akcí nezáleží ani na tom „komu patří Krym”, ani na „teritoriálních vodách”, nýbrž na jedné jediné věci: mezinárodním právu ohledně „pokojné plavby”.

Rusové „právo na pokojnou plavbu” využívat smí, ale nikdo jiný ne!

Mezinárodní námořní právo, tj. úmluvy UNCLOS, UNCLOS II, UNCLOS III a jim předcházející dílčí úmluvy, po desetiletí obsahuje „Právo na pokojnou plavbu”, které zakotvuje cizím lodím nárok proplouvat teritoriálními vodami nějakého pobřežního státu. Práva na pokojnou plavbu rády využívají Rusko a Čína pro plavbu v teritoriálních vodách USA a USA přitom ani nehnou brvou – ale jakmile se lodi USA pokoušely uplatnit téže právo v teritoriálních vodách Ruska či Číny, Moskva a Peging vydávají oficiální prohlášení o „provokacích” a provádí agresivní vojenské manévry hrozící kolizí. A občas nejen hrozící: ruské i čínské vojenské lodi a letouny několikrát Američany uplatňující právo pokojné plavby taranovaly.

Jinak řečeno, Rusko má již desetiletí dojem, že se samo smí plavit v teritoriálních vodách svých protivníků, ale jakmile mu někdo oplatí stejnou mincí, jde o neospravedlnitelnou provokaci která musí být potrestána. Ukrajina je tedy jen poslední obětí ruského desítky let trvajícího extrémního pokrytectví. Nebo ne? Pojďme se na to podívat.

Co říká mezinárodní právo o „právu na pokojnou plavbu”?

Mezinárodní námořní právo rozeznává vnitrostátní, teritoriální, ostrovní a přilehlé vody, plus Exkluzivní Ekonomickou Zónu. Důležité je však chápat, že všechno od přilehlých vod včetně a výše již představuje mezinárodní vody.

Státům tedy “patří” pouze teritoriální vody (a případně ostrovní, tj. uvnitř řetězce ostrovů které jsou dostatečně blízko u sebe – v tom spočívá veškerá kontroverze s Čínou, Jihočínským mořem a řetězcem nových umělých ostrovů.)

Všem lodím, včetně válečných, je ovšem mezinárodním námořním právem i tak povolen průchod teritoriálními (a ostrovními) vodami. Oficiální český překlad úmluvy UNCLOS III je v odkazu. Podstatný je celý článek 19 a pojem pokojné proplutí:

  1. Proplutí je pokojné, pokud neohrožuje mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního států. Takové proplutí probíhá v souladu s touto Úmluvou a s jinými pravidly mezinárodního práva.
  2. Proplutí cizí lodi se považuje za ohrožující mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního států, zahrnuje-li v pobřežním moři některou z těchto činností:

(a) jakoukoli hrozbu silou nebo použití síly proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti pobřežního států nebo jakýmkoli jiným způsobem porušující zásady mezinárodního práva zakotvení v Chartě OSN;

(b) jakékoli cvičení nebo výcvik se zbraněmi všeho druhu;

(c) jakoukoli činnost zaměřenou na shromažďování informací k újmě obrany nebo bezpečnosti pobřežního států;

(d) jakoukoli propagandu zaměřenou na působení na obranu nebo bezpečnost pobřežního států;

(e) vypouštění, přistávání nebo braní na palubu jakýchkoli letadel;

(f) vypouštění, přistávání nebo braní na palubu jakéhokoli vojenského zařízení;

(g) naloďování nebo vyloďování jakéhokoli zboží, měny nebo osoby v rozporu s celními, finančními, přistěhovaleckými nebo zdravotnickými právními předpisy pobřežního států;

(h) jakýkoli čin úmyslného a závažného znečištění, který je v rozporu s touto Úmluvou;

(i) jakoukoli rybolovnou činnost;

(j) provádění jakékoli výzkumné nebo průzkumné činnosti;

(k) jakýkoli čin zaměřený na zasahování do kterýchkoli spojových systémů nebo jiných zařízení pobřežního států;

(l) jakoukoli jinou činnost, která nemá přímý vztah k proplutí.

Pojem “pokojného proplutí” ze článku 19(1) není definován ničím svévolným výkladem toho, co by mohlo znamenat “ohrožení míru” atd., ani ničím “selským rozumem”, nýbrž výhradně Článkem 19(2). A to znamená, že pokud byť i vojenská loď “proplouvá” teritoriálními vodami Ruska (USA, Číny, Brazílie) ale přitom nestřílí, neloví, nic a nikoho nenaloďuje ani nevyloďuje, nikomu nevyhrožuje, nic nehackuje ani nevysílá propagandu, neprovádí geologický či jiný průzkum ani se nedopouští špionáže, nejedná se v žádném případě o “provokaci” nýbrž o “pokojné proplutí” a tečka.

Samozřejmě tu jsou nějaká omezení: proplouvající lodi se musí podřídit regulacím o bezpečnosti námořní dopravy, ochraně infrastruktury, moře a života v něm, a celním, finančním a přistěhovaleckým regulacím (Článek 21) a je možné aby pobřežní stát požádal, aby skrze teritoriální vody proplouvaly skrze předem vymezené a zřetelně vyznačené koridory (Článek 22). Dále je možné, aby pobřežní stát dočasně pozastavil pokojné proplouvání svými tetitoriálními vodami z důvodů “nezbytných k ochraně jeho bezpečnosti” vč. vojenských cvičení (Čl. 23) – ale to výhradně “aniž by formálně nebo fakticky diskriminoval cizí lodě” a “po náležitém zveřejnění”.

Mezinárodní právo a ruský útok na ukrajinské lodi

Pokud tedy Rusko tvrdí, že Ukrajina “hrubě narušila … právo pokojné plavby”, a přitom nevneslo a dokonce ani netvrdilo nic o narušení podle článku 19(2), může se ohánět pouze Článkem 23 – jenže protože ruské řízení dopravy mnoho hodin nekomunikovalo s ukrajinskými loděmi oznamujícími proplutí, protože poté sice prohlásilo že je úžina uzavřena kvůli tankeru na mělčině ale nezveřejnilo tuto informaci podle požadavků UNCLOS, a protože okolo tankeru proplouvaly ruské lodi, zcela zjevně se jednalo o “faktickou diskriminaci cizích lodí” kterou Článek 23 zakazuje.

Ukrajina tedy podle mezinárodního práva měla právo využít pokojné plavby Kerčskou úžinou, a Rusové neměli právo jim v tom bránit, nota bene násilím. A pokud se násilí dopustili, znamená to porušení mezinárodního práva. A to je v tomto případě pouze dvojího druhu.

Podle mezinárodního práva se buď se jedná o válečný akt, a nebo se může jednat o pirátství – ovšem jen v případě, že se jedná o “Pirátství válečné lodi, státní lodi nebo státního letadla, kterých se zmocnila vzbouřená posádka”.

V této situaci je zcela jasné, kdo je tady pirát.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

fifteen + 12 =