Od Brexitu k Czexitu

O tom, jaká atmosféra provázela britské referendum o opuštění Evropské unie a proč by měla Česká republika také vystoupit, promluvil předseda Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk.

V Brexit většina lidí nevěřila, ale referendum jasně rozhodlo. Jak jste se stavěl k celé otázce (ne)vystoupení Velké Británie z EU ještě před samotným verdiktem?  
Byl jsem jednoznačně pro odchod. Psal jsem kolegům v bývalé práci, že Británie má jedinečnou šanci pomoci evropským zemím otočit směr. Místo směřování do socialistického, centralizovaného a násilně multikulturálního molochu to obrátit k Evropě plné dobrovolně spolupracujících lidí.
Dle postojů vašich – i samotné Strany svobodných občanů – je jasné, že jste musel být příznivcem opuštění Evropské unie. Jaká byla vaše reakce poté, co jste se dozvěděl finální rozhodnutí? Neměl jste žádné obavy z toho, co bude následovat?
Do práce jsem přišel ve 4 hodiny ráno, kdy ještě nebylo úplně rozhodnuto, takže jsem s napětím sledoval výsledky v BBC až do finálních momentů. Hodně mě to překvapilo, to přiznávám. Čekal jsem, že to skončí těsně, nicméně opačně. Obavy jsem každopádně neměl. Finanční trhy jsou samozřejmě nerady, když se dějí nečekané věci, ale šokující zprávy o ztracených biliónech je vždy nutno brát s rezervou. Změna měnového kurzu není kobercové bombardování. Naše samotná měna na kurzu malinko ztratila.

Dříve jste pracoval a žil pár let v Londýně. Měl jste tedy možnost nahlédnout na situaci, která panovala ve Velké Británii. Myslíte si, že kdyby v té době nebyla země součástí EU, že by byla situace nějak odlišná?
Je možné, že by pro nás bylo komplikovanější získat práci. Paradoxně občané Nového Zélandu, Austrálie a Kanady měli tehdy v Británii více papírování kvůli pracovnímu povolení než já, jakožto občan České republiky.
V Británii ale EU „nečouhá na každém rohu“. Na letišti jsou pasové kontroly, avšak modrých vlaječek tam je minimum. Až zmizí úplně, tak to nijak zásadně poznat nepůjde.
Jste jistě stále v kontaktu s lidmi z Londýna a okolí, jak na tuto situaci reagovali vaši britští přátelé?
O dost poklidněji než naši glosátoři a komentátoři veřejnoprávních médií. Můj bývalý šéf, zastánce zůstání v EU, mi po telefonu řekl: „No konečně bude klid, půl roku se tady neřeší nic jiného než Brexit.“
Sdílí vaše dojmy a vize, nebo se v tomto myšlenkově rozcházíte?
Domnívám se, že mí bývalí kolegové z většiny hlasovali pro zůstání. Jsou to Londýňané. Celkem málo z nich se nějak podrobněji zajímalo o politiku či EU. Po hlasování mi řekli, že kampaň pro zůstání byla poněkud „vlažná“ a ani jim samotným nestálo za to nějak situaci řešit, zkrátka šli hlasovat, ale nic víc.
Část médií šíří mýtus, že ten, kdo o EU nic neví a je nižšího vzdělání a neinformovaný, hlasoval pro odchod. A naopak ten, kdo EU rozumí, je vzdělaný a chytrý, volil zůstání. To je podle mě nesmysl. EU je obrovsky komplexní instituce. Vědět přesně co EU ovlivňuje – co může, nemůže, jak přesně to koho ovlivňuje a jaké dopady to bude mít – je u každé záležitosti malá výzkumná práce.
Byla to pocitová volba na obou stranách. Ale jinak to ani u takových věcí ani nejde. A pokud je nějaká smlouva či vztah natolik složitý, že vlastně nejde zjistit jeho dopady, pak je zcela racionální postoj takový vztah vůbec nechtít.
V České republice se začalo rozvíjet mnoho debat ohledně případného Czexitu. Co si o těchto veřejných diskuzích myslíte vy?
Je dobře, že se dějí. Vyvrací se mýty na obou názorových stranách. EU nežere malé děti, EU není dárcem všeho dobra a civilizace. Je to prostě projekt na centralizaci, federalizaci a sjednocení států do jednoho bloku, který věří, že v takové jednotě je síla a taky velká moc, když jej vedete.
Ptát se, zda právě toto chceme, je přirozené. Ona totiž EU do které jsme vstoupili je po Lisabonské smlouvě a dalším vývoji jiná EU, než byla dříve. EU není EHS. EU není volný pohyb zboží, osob a kapitálu.
Jen si přeji, aby se v diskuzích dostalo i na samotnou dřeň toho, proč je EU skutečně systematický problém. A to není kvůli tomu, že všechno přebarví na modrožluto a zašlape nám českého lva (aby pak dala dotace ne jeho rozvoj).
Problém vidím v tom, že EU vlastně reprezentuje opak toho, na čem naše civilizace vyrostla a zbohatla – tedy soutěživost, evoluce a inovace. Není to historický krok vpřed, ale vlastně krok vzad.
Místo svobodného trhu máme dotacemi kompletně pokřivený „trh“ a výrobu. Místo volného obchodu se světem máme celní a obchodní bariéry. Místo volné soutěže myšlenek v akademickém a jiném světě máme dané co je správný směr a co už se podporovat nebude.
Je podle vás reálné, že Česká republika vystoupí z EU, nebo budou obavy z ekonomické nestability silnější a k odchodu nedojde?
Zatím je to jen zbožné přání. Ale zkuste si to představit – lidé v ČR konečně přestanou nadávat na to, že za všechno může EU (případně komunisti nebo Putin). Naši politici a úředníci se budou muset přestat schovávat za normy EU. Ne, prostě to zavinili oni sami, nikoli EU, odpovědnost je tedy na nich. A když se něco pokazí – což se samozřejmě děje, nikdo není neomylný – tak to můžeme zpravit a ne jen rozhazovat rukama, že to nejde „protože EU…“
Stoupne také zájem o to, kam země směřuje. Což neskutečně posílí pocit kontroly lidí nad tím, kam se to vlastně hrneme. To samozřejmě není proces, který trvá rok, ale čím dříve, tím lépe!
Ve vztahu k EU má mnoho lidí obavy ze ztráty kontroly. A není to jen pocit. Unijní legislativa tu naši zásadně ovlivňuje. Ztráta kontroly, nárůst frustrace, rozhádaná společnost. To nechci.
Co jsou podle vás hlavní důvody, proč by Česká republika měla vystoupit z Evropské unie?
Chci svobodu slova, internetu, obranu majetku a života, skutečné rozhodování na místní úrovni a ne jen žebrání o dotace. Obnovu spolkového života. Obnovu skutečné solidarity mezi lidmi. Těch důvodů je prostě mnoho. EU je produkt první poloviny minulého století, nyní jsme jinde a k tomu, aby spolu lidé spolupracovali, EU nepotřebujeme. Naopak celému procesu škodí.
Přece jen panují mezi lidmi obavy z možných komplikací, které by nastaly po opuštění EU. Jak hodláte apelovat na své spoluobčany, aby sdíleli váš pohled na věc a získali sympatie k vašemu názoru?
Chci, aby Svobodní prvně získali důvěru občanů v menších věcech. Například jako obecní či krajští zastupitelé. Aby hledali cesty jak snížit vliv byrokracie, nacházet si spojence. Umět vyjednávat. Je mnoho věcí, které se člověk musí naučit, chce-li někdy prosadit věci velké a velmi zásadní.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 × three =