Příspěvky

Dobrovolnost koncesionářských poplatků ukončí tlak na veřejnoprávní média

/0 Komentáře/in /by

Česká televize, jakožto veřejnoprávní médium, každoročně předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR výroční zprávy o svém hospodaření a činnosti za předešlý rok. Poslanci však poslední dokumenty za roky 2016 a 2017 neschválili. Naopak při prvním pokusu o projednávání jsme byli svědky trumfování se zástupců jednotlivých politických stran. Šlo o to, která z nich má více veřejných funkcí a měla by tak mít automaticky větší prostor ve vysílání České televize.

V této situaci je však důležité zmínit, že zákon o České televizi dává sněmovně, krom jiného, možnost odvolat radu ČT v případě, že poslanci neschválí dvakrát po sobě jednu z výročních zpráv. Členy rady volí sněmovna, rada pak následně vybírá generálního ředitele. Je tedy zcela zřejmé, že aktuální stav vzduchoprázdna vytváří na vedení ČT silný tlak. Těžko věřit výrokům současné politické elity, která nás přesvědčuje o tom, že by politici neměli jakkoli zasahovat do veřejnoprávních médií. Činí totiž naprostý opak.

Svobodní vidí hlavní problém v podobě úhrady činnosti veřejnoprávních médií z veřejných prostředků a v povinných koncesionářských poplatcích. Ty brání mediální pluralitě. Jsou též příčinou oligarchizace médií, a nikoli její zábranou. Proto Svobodní požadují jejich zrušení. Že by pak bez financí ze státní pokladny či zmiňovaných poplatků Česká televize nemohla fungovat? Samozřejmě, že mohla. Inspirací může být pro zákonodárce Česká tisková kancelář. Ta funguje na základě plateb zákazníků, kteří její služby využívají.

Česká televize by tudíž mohla fungovat díky dobrovolným koncesionářským poplatkům lidí, kteří by chtěli její služby využívat. Po zaplacení příslušné platby by se zájemci jen zpřístupnil zakódovaný signál. Dalším možným řešením k úplné dobrovolnosti by pak mohla být asignace poplatku. Na základě tohoto modelu by si každý z nás určil, jakým způsobem chce koncesionářský poplatek využít. Zda směrem k České televizi, nebo jiným, přesně definovaným kulturním způsobem ve veřejném zájmu. Díky těmto navrhovaným změnám by kvalitu veřejnoprávního vysílání posuzovali občané, a nikoli politici, a zabránilo by se tak možnosti nátlaku a možnému ovlivňování veřejnoprávních médií.

Na prostý lid přísnost!

/0 Komentáře/in /by

Na prostý lid přísnost a bič, papaláše polechtat.

Postup Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (UDHSPH) je pravděpodobně procesně a formálně naprosto správný, výsledek je však tristní.
Pokuta ve výši 25 000 aktivistovi, který navíc není ani politickým hnutím – absurdní.
Pokuta Andreji Babišovi, že část jeho knížek (které například rozdávalo samotné město Valašské Meziříčí) neobsahuje informaci, kdo její výrobu zadal a financoval – absurdní.

Babiš se zasměje. Aktivista o dost méně. A to je princip tohoto úřadu, kterému pomohla ke vzniku i Rekonstrukce státu.

UDHSPH komplikuje život menším stranám, umenšuje svobodu slova a měl by být zrušen. To říkám s vědomím rizika, že se nám Svobodným může chtít mstít.

Tento úřad, a celkově způsob státního financování politických stran, pomáhá velkým u moci proti malým či novým. (V ideálním případě by strany neměly být státem financovány vůbec.)

V praxi nám tento úřad dost ztěžoval život. Z akce typu vyvěšení plachty na plot se stala akce vyplňte správně x formulářů, pošlete je na centrálu, podepište, naskenujte a možná nebude pokuta, i když jisté to není. Totéž se týkalo webových bannerů a sto a jedné dalších věcí. Museli jsme několikrát některé nabídky reklamy nevyužít, protože to bylo příliš administrativně komplikované.

Oproti tomu strany, které dostávají nepoměrně více peněz od státu (přepočteno na hlas), mají starosti menší – věci řeší placené agentury. Strany majitelů svých ochranných známek se mohou jen radovat, že jejich opozice řeší byrokracii a strach z pokut místo politické práce.

Věřím, že za 10 let či snad dříve, až bude možné tento úřad zrušit, uslyšíme hlasy, že je esenciální pro demokracii, že brání oligarchům, aby zneužili svého postavení a vyhráli volby pouze silou finančně nákladných kampaní. Opravdu není.

Máte snad pocit, že letošní volby byly v něčem zásadně demokratičtější než ty v roce 2013?

Že ubylo billboardů? No a k čemu by je Andrej potřeboval, když ovládá média?

Španělsko vzpomíná na Franka

/0 Komentáře/in , /by

Ve Španělsku začal platit “náhubkový zákon“. Jedná se o zásadní omezení občanských svobod.

Tisk vypíchl pár zajímavých bodů:

  1. Pokuta za protesty – “nepovolený protest” může být pokutování 30.000 – 600.000 EURy,
  2. Narušovaní veřejných událostí – 600 – 300.000 EUR.
  3. Pití na veřejnosti – 600 EUR – snaha zabránit španělské aktivitě “Botellón” – za adolescenty to budou platit rodiče
  4. Aktivismus na sociálních sítích – pokuta za svolování protestů
  5. Focení policistů – pokuty za nedovolené focení
  6. Kouření marihuany – 600 – 30.000 EUR (za zapálení v baru nebo MHD)
  7. Zanechávání nábytku na ulici – během krize se lidé zbavovali věcí, které nemohli přenést jinam
  8. Bránění se vystěhování – 600 – 300.000 EUR
  9. Bez občanky – Španělé, kteří nemají občanku a nejsou ji rychle schopni doma najít a nenahlásili ztrátu mohou dostat pokutu
  10. Nerespektování policistů – Neprokázání dostatečné úcty k uniformovaným policistům, či nedostatečná pomoc během potlačovaní nepokojů je pokutována 600 – 30.000 EURy.

Bod 6) (jde-li o MHD a jeho provozovatel nepovoluje kouření), Bod 7)  a Bod 8) (v závislost na tom, kdo vlastní budovu atd.) jsou pochopitelné.

Zbytek je snaha španělské vlády zabránit hlasitým projevům opozice. A to je jednoznačným krokem zpět. Dějiny ukazují, že snaha lidem ucpat ústa nemá pozitivní dopady. 

Je taková cesta k potlačení vyjádření názorů v Evropě ojedinělá, nebo strach přináší novou vlnu autoritářství?

K čemu vedou zákazy “ideologií”

/0 Komentáře/in , /by

V Rusku úřady zakazují jógu, napsal The Independent. Prý to připomíná nebezpečný náboženský kult. Je to celkem směšné, ale mnozí by od Ruska ani nečekali nic jiného. Poučení z toho plyne ale i pro nás.

Dát byrokratům, úřadům a pak policii k dispozici obušek, se jen málokdy vyplatí. Je přirozené, že mám-li sto možností jak “řešit bezpečnost”, tak si obecně lidé (úředníci, policisté) vyberou tu jednodušší. Tak místo toho, aby úřady řešili mafii, korupci a majetkovou trestnou činnost, tak budou řešit takové pitomosti jako “nebezpečné jogíny”. Rozkrývat buňky radikálních islámistů, to může být o hubu, ale takový extrémní jogín, to je panečku hezká čárka ve statistice boje proti náboženskému extremismu.

Tohle může být taková vlaštovka, co by se stalo, kdyby u nás došlo k “byrokratickému” zákazu Islámu. Byrokrati by napsali tuny směrnic, zakázali by Šeherezádu a pohádky tisíce a jedné noci, definovalo by se co je a co není projevem Islámu, docházelo by k soudním sporům. Nejspíše by se zbořil minaret v Lednici, případně by se o tom začaly vést sáhodlouhé diskuze. Občan, který by někoho žertovně pozdravil “Alláhu, dej vláhu”, by dostal čárku a za 5 čárek by musel jít na úřad pro Islámské záležitosti pro psychologický test a dát si kus vepřového. A nakonec to ani islámisty nezastaví, neboť si najdou mezeru v zákoně.

Agresivnímu a nenávistným islámským projevům se musíme postavit. Stejně tak se musíme postavit všem hnutím, které hlásají nenávist a neúctu k životu a majetku spoluobčanů. Zcela “nesluníčkově”. Hlasatelé nenávisti, chtějící své právo “šária”, kamenování bezvěrců, či omezení svobody žen nosit si co chtějí, včetně těch, kteří to dělají nenápadně a skrytě jsou nebezpečím. Nedělejme si iluze, buďme připraveni se bránit.

Suďme však jednotlivce. Ne skupiny.

I tak má naše země a její občané má plné právo

  1. podezřelé lidi sem nepustit
  2. případně je kdykoliv vyhostit
  3. v případě, že se jedná o naše občany je za nabádání k násilí a teroru potrestat (nezapomínejme, že i příprava trestného činu je trestným činem)

Cesta k uplatňování principů kolektivní viny je šikmá plocha, ze které není cesty zpět.

K průjezdu Nočních vlků

/14 Komentáře/in , /by

Europoslanec Pavel Svoboda je důrazně proti. Miroslava Němcová je proti. Pavel Šafr je proti.

Zde komentář jednoho z mých kolegů. Ztotožňuji se s ním.

Jaké podmínky, zatraceně?
Jsem absolutně znechucený z mentálních komunistů, kteří jen momentálně propagují jakože “západní hodnoty” a přitom si velkolepě vytírají zadek s Ústavou i základními principy demokratického, právního státu.

Naše Ústava hovoří naprosto jasně: každý smí dělat vše, co není zákonem zakázáno.

Je zákonem zakázáno jezdit na motorce?
Je zákonem zakázáno vést blbé řeči?
Je zákonem zakázáno mít rád Rusko?
Je zákonem zakázáno připomínat vítězství spojenců, mezi které — světe div se — opravdu patřil i SSSR?

Že ne?

Pak ale NAPROSTO NEEXISTUJE, aby oněm “Vlkům” kdokoli jakkoli zakazoval průjezd — tedy s výjimkou těch jedinců, kteří jsou explicitně vedeni jako “persona non grata”.

A naopak: každý takový pokus nejenže smrdí komunismem — a je jedno, že se k těmto komunistickým praktikám hlásí “antikomunisté” –, ale navíc je ještě brutálně pokrytecký, protože se jedná o přesně totéž zneužívání moci k potlačování “nežádoucích” názorů, které tito pokrytci vytýkali Putinovi.

Na závěr jeden z mála dobrých postřehů Chomského:

Svoboda projevu znamená svobodu těch projevů, se kterými nesouhlasíme a které se nám hnusí. I Stalin nebo Goebbels poskytovali svobodu názorům, s nimiž souhlasili.

Zamyslete se nad ním — vy všichni, kteří byste jízdu Vlků “nepovolili” (jaký to krásný eufemismus pro mizerný zákaz, proti jakému by Svobodní měli být z principu)
Perfektní. Nemám rád komunismus. Nejsem proruský.  Ale mentální bolševismus zahalený v rouchu obrany “Svobody a Demokracie” je špatně.
PS: Kdyby byli Noční vlci puštění, pak mohli američtí a unijní motorkáři udělat spanilou jízdu po Rusku a špatně by se to Putinovi zakazovalo.