Příspěvky
V Evropě vznikl nový stát Liberland!
Je vůbec něco takového ještě možné? Ano, je. A není to žert.
Na světě existují drobná území, která jsou označována jako Terra nullius. Patří mezi ně i malý kousek země mezi Chorvatskem a Srbskem. Právě tento kus země včera zabral český občan Vít Jedlička. Zapíchl do něj vlajku nového státu – Liberlandu. Dnes jsem tedy zavolal prezidentovi nového státu. Vlastně jsem poprvé volal prezidentovi státu.
Jak bude vypadat státní zřízení? Jaký má plán? Mám odpověď: “Začínáme stát s ústavou, která je prázdným listem papíru. Zatím ji nehodláme příliš plnit. Na území máme trvalou strukturu a osídlení. Doufáme, že nás nikdo jen tak neobsadí.”
Držím Liberlanďanům palce. Třeba se jim podaří ukázat, jak na to. Zakládat na zelené louce nový stát není jednoduché. Ale pro podporu myšlenek svobody může právě toto být velkým krokem.
Porucha imunitního systému
V médiích krátce proběhla zmínka o tom, že drobná podnikatelka paní Kadlecová dostala pokutu 250 000,- Kč (žije v obci Přepych, tak co se divíme), protože za ní zaskočil pohlídat obchod na půl hodiny její syn [1]. Možná to mezi všemi konflikty a válkami zapadne, ale rád bych se nad tím chvíli zamyslel. Je to totiž jeden z mnoha signálů skutečné poruchy systému. A na rozdíl od medializovaných krizí v Ukrajině, Iráku a Sýrii, s tímto ale něco udělat můžeme.
I lékaři často mluví o nárůstu pacientů trpících autoimunitními onemocněními. V některých případech se tyto choroby zařazují do tzv. „civilizačních chorob“. Je možné, že obdobně jako jednotlivci i naše rozvinutá civilizace trpí chorobou, při které útočí na zdravé a užitečné jedince a nebezpečné parazitující metastázy ignoruje.Určitě nejsem sám, kdo pomáhal rodičům v živnosti či podnikání. Občas jsem o sobotách a nedělích stál u okýnka „Výkup lahví“, či doplňoval zboží. Nevím, zda tenkrát byl jiný volnější zákon, nebo bylo méně inspektorů. Neměli by dnes, po zhlédnutí zpráv, rodiče strach mě nechat pomáhat v obchodě? Dětská práce bez pracovní smlouvy? Co na to sociálka? Také by si přisadila, jaké to mám kruté rodiče, že musím občas trávit soboty dětskou prací za účelem jejich zisku? Víte? Já ne.Tady je první porucha našeho systému. Je velmi nepředvídatelné, na koho zaútočí a koho nechá být či dokonce podpoří. Vycpaný medvěd v restauraci? Potrestat. Chceš prodávat marmeládu z domova? Zkomplikovat. Prodáváš slipy na náměstí? Zakázat. Tančíš s holým zadkem a genitáliemi na ulici v koženém oblečku ve správný den? Podpořit. Uděláš to jinde? Zavřít. Pokácíš strom bez povolení? Pokutovat. Pustíš do přírody bobra, který ničí staleté parky? Nic. Bobra už ale zastavit nelze, je chráněn až v Bruselu. Pomůžeš ženě rodit doma? Soud. Nezávidím policistům, myslím, že si musí často ťukat na čelo, kdo je dnes zločinec a kdo hrdina. Imunitní systém se zbláznil a ničí to co má bránit a naopak.Občan tedy vůbec neví, co může od státu a jeho kontrol čekat. Ví jedno – v nejlepším případě nic. V mnoha ostatních případech zbytečné problémy a starosti. Přísné kontroly zásadním problémům stejně nezabránily, viz metanolová aféra, bodový systém na silnicích apod. Úřední a státní moc vytvořily systém, kde běžný občan nemá vůbec žádnou šanci s jistotou vědět, zda právě neprovádí nějakou ilegální či poloilegální činnost. Náš „imunitní systém“ se chová nepředvídatelně a v rozporu s našimi očekáváními. To vede k zmatkům, zmařeným nadějím a frustraci.Druhý kámen úrazu je v tom, že žijeme v systému, který útočí na produktivní jedince a neproduktivní odměňuje. Činorodost, svépomoc a pomoc ostatním mnohdy nepochopitelně trestá, nebo komplikuje za únosnou mez. Naopak nečinnost a dlouhodobé pobírání sociálních dávek, je v pořádku. Ještě lépe je dělat státní kampaň na podporu turismu, či za zvýšení spotřeby českých ryb. Efekt nula. Odměna jistá. To je ještě daleko lepší než sociální dávky.Zpět k paní a její situaci. Přijdou lidé, kteří budou systém a postup úřadů omlouvat. Řeknou třeba:
„Paní přeci obcházela zákon. Státu takhle unikají peníze! A když, ona neměla zlý úmysl, tak jiní jo. Stát musí mít právo nepoctivce trestat.“
Je snad evidentní, že je nutné mít takový systém, který podobně špatné kontroly nepotřebuje.
„Všechno je v klidu, soudy pokutu zruší. Spravedlnost zvítězí.“
Paní už krám zavřela, pokutu bude muset zaplatit, pak jí možná vysoudí zpět. Vy máte doma čtvrt miliónu jen tak na nějaký soud? Já ne. Kolik dní stráví paní na soudech? Stres, nervy, frustrace …
„To je přeci riziko povolání. Kdo nezná zákony, nemá co podnikat.“
Systém, který generuje tak složité normy, že je chápe jen mizivé procento populace, ničí zákon a právo. Toto nelze omlouvat. Nemyslím, že nazývat riziko zmatených byrokratů jako součást rizik povolání, je správnou terminologií. To je spíše v kategorii živelná pohroma, či „ruka boží“.
Z tohoto a dalších případů vidíme, že máme nemocný imunitní systém. Zvrhl se a místo skutečných zločinců útočí na části, které ho živí. Tím vyvolává přehnané obranné reakce poškozených tkání, dává munici extrémistům a lidem, kteří velmi dobře využívají zmatků a rozjitřených emocí a nabízí extrémní a zjednodušující řešení (rasismus, korporatismus, socialismus). To přeci nemůže skončit dobře. Je to ale i naše chyba. Jsme součástí systému. Dokud budeme dovolovat našim vládcům porušovat základní principy fungování státu a práva, tak za to budeme platit. Se zpožděním a s údivem, ale budeme. Cena za mlčení a pasivitu je větší, než se zdá na první pohled zdá.
A konec příběhu?
„Paní Kadlecová mezitím drogerii zavřela a čeká, jak inspektorát posoudí odvolání proti pokutě – desetkrát vyšší, než byla hodnota všeho zboží v potrestaném obchodu.“ Není sama, média občas v sekci „zábavné a absurdní příběhy“ na jednotlivé situace upozorní, ale útoků na pracovité a produktivní lidi, jsou tisíce, ne jednotky.
Měli jsme v historii minutu ticha za mnohé zesnulé politiky. Co minuta ticha za zesnulé firmy pracovitých lidi, kteří ukončili svou činnost, kvůli porušování ekonomických práv a svobod?[2]
Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných
[2] Výpomoc syna, medvěd v hospodě, kauce malých lihovarů … nejde o ojedinělé případy.
Vysoké daně nevytváří ani plnou státní kasu, ani bohatství a ani zaměstnanost
Strana svobodných občanů (Svobodní) oslavili 26. června Den daňové svobody
„Stát vybírá vysoké daně a přerozděluje velké množství peněz. Vysoké daně nevytváří ani plnou státní kasu, ani bohatství a ani zaměstnanost. Právě naopak,“ dodává Pajonk.
Různé metody výpočtu
K výpočtu dne daňové svobody existují různé metody. Ta, kterou užívá společnost Patria Finance, rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.
Den daňové svobody vypočítává každoročně i Liberální institut. Loni získali lidé podle jeho výpočtů daňovou svobodu 11. června. Institut vypočítává den daňové svobody z dat OECD, přesněji z jejich odhadu podílu veřejných výdajů na hrubém domácím produktu.
Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco výpočet Liberálního institutu bere v potaz VÝDAJE státu, výpočet Patria Finance je založen na PŘÍJMECH státu.
Petr Hájek znovu udeřil, ale tentokrát ne do středu
Proč falešní konzervativci ubližují svobodě a proč prohráli pravici bitvu o lidská práva.
Je slušné krátce odpovědět člověku, který o vás napsal docela dlouhý text *).
Ač rád, a bylo by to zajímavé intelektuální cvičení, tak se do rozebírání všech invektiv a napadání s dovolením nepustím.
Proto jen krátce
- Tvrdíte, že Vás děsí představa, že místopředseda „pravicové“ politické strany prohlásí: „Rodina je pro mě více než stát“. Mě osobně děsí pravý opak. Vnímáte občany (ženy tedy) jako stroje pro rození dětí ve veřejném zájmu. Má žena nerodila děti pro stát. Nežijeme ve viktoriánské době a myslím, že většina českých, moravských i slezských žen nezavírá oči a nemyslí na Anglii.
Budu se velmi snažit, aby stát rodiny a životy lidí brutálně nezničil a nenarušil je, tak jako to už mnohokrát (nejen) ve 20. století udělal. Před nějakým časem jste útočil na socialisty, že považují děti za společenský majetek, teď útočíte na mě, že je za ně nepovažuji. **)
- Hlasoval jsem proti vstupu do EU. EU není reformovatelná – to jsem napsal. Nikdo z mých známých nepodepsal Lisabonskou smlouvu, aby tím naši zemi suverenity zbavil. V EU je třeba zatáhnout za brzdu a blokovat škodlivá nařízení Evropské komise.
- Vyvodil jste z mých textů, že jsem havlista a levičák? Naposledy mi nabídl možnost být Václavem Havlem Ondřej Liška ***), teď pro změnu Vy. Jsem rád, že alespoň v něčem si Vy dva rozumíte.
Právě ta arogance moci a rétorika, že občan je tu pro stát, nás dovedla tam, kde jsme. Politici v minulosti začali homosexuály omezovat, kastrovat a převychovávat (USA, Británie, Německo). Tím z nich udělali menšinu; něco jiného, než jen občany, kteří mají jinou sexuální preferenci. Definovali ten termín a tím později dali munici všem možným aktivistům. To umožnilo levici strhnout veřejné mínění k tomu, že oni jsou ochránci lidských práv. Pak v okamžiku, kdy „konzervativní“ politici ztratili moc, to byla levice, která začala utvářet občany k obrazu svému.
My, Svobodní, chceme návrat k době, kdy se stát do toho, kdo s kým a jak spí, prostě nemíchal. Aktivní politika porodnosti měla zatím všude tragické demografické následky. Rodina je silnější vazba než stát. O určitých věcech se dle mého prostě nehlasuje. O životě, zdraví, majetku… Ani o tom, co budu jíst, pít či kouřit, koho budu milovat, s kým se kamarádit, s kým stýkat, s kým žít, s kým souložit.
Mrzí mě, že se v tomto neshodneme, ale Svobodní důsledně prosazují základní lidská práva – právo na vlastní život, na majetek a na uzavírání dobrovolných smluv s ostatními lidmi. Nemůžeme prosazovat Hájkovo aktivistické vidění světa. To, že s námi nesouhlasíte, jen potvrzuje, že jsme na dobré cestě.
Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných
**) „V souladu s vítězícími elitami postdemokratické epochy jste spravedlivě přesvědčeni, že dítě je „společenský majetek“. Že jej mají rodiče jen od státu propůjčené, aby ho, dokud se není schopno o sebe starat, živili, myli, oblékali a posílali do školy, kde se už dozví vše, co má vědět. Lidé jako já, ve Vašem vidění jistě „zpátečníci“, jsou však přesvědčeni, že toto pojetí je zvrhlé v samém principu, a je proti němu nutno bojovat do posledních sil.“ http://www.klaus.cz/clanky/3046
Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne
Distancuji se od hnutí D.O.S.T.
Nesouhlasím s některými postoji hnutí D.O.S.T. Vzhledem k tomu, že jsou to postoje zásadní a neshodují se s programem naší strany a myšlenkami svobody jednotlivce, se od tohoto hnutí distancuji a odmítám ho podporovat. Homosexuálové jsou lidé, mají stejná přirozená práva, mají mít možnost mezi sebou uzavírat smlouvy jaké chtějí (klidně obdobné jako je spoluvlastnictví manželů) a nazývat je, jak chtějí. Ostatně pokud chtějí lidé žít ve svazku tří nebo čtyř lidí, ať tak činí. Do toho nám nikomu nic není. Stát, úřady, nemocnice a další orgány by měl tyto jejich práva respektovat, pouštět je k sobě do nemocnice a konat právní úkony úplně stejně jako nechává konat manžele, pokud si tak smlouvu napíší.
Svoboda je neoddělitelná
Svoboda je jen jedna. Neoddělitelná. Není svoboda vyznání, sexuální orientace, ekonomické svoboda, svoboda slova, svoboda koupit si marihuanu, svoboda koupit si papír, svoboda mluvit, svoboda psát. Buď můžeme nakládat se svými těly a majekty jako dospělí lidé (tedy dle naší vůle) a poneseme za to následky, nebo ne. Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne. Tradiční rodina má ve společnosti místo, které si zaslouží, ale není na státu a jeho orgánech, aby ji zvýhodňoval či naopak znevýhoďnoval vůči jiným formám soužití.
Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných ve Zlínském kraji (zveřejněno s laskavým svolením autora)