Státe – děkujeme, odejděte
Aneb jak vláda zastaralými regulacemi brání inovacím v taxislužbě.
Historicky byla taxislužba regulována téměř všude na světě. Regulace tohoto konkrétního odvětví byla také široce přijímána a vítána. Hlavním argumentem bylo to, že je zkrátka pod rozlišovací schopnosti zákazníka vybrat si na první pohled nejlepší auto pro přepravu a tím selhává tržní mechanismus, který by dostal z trhu nepoctivé a drahé taxikáře. Nelze dopředu vědět, jak se bude chovat řidič, často člověk neví kolik bude daná jízda stát, zákazník nemá záruku že má člověk poskytující službu řidičské oprávnění, znalosti o místopisu dané oblasti a zároveň je také nutno konkrétní automobily jasně a srozumitelně označit. Toto vše řeší licenční systém s jasně předepsanými podmínkami. Pokud úspěšně absolvujete test a také splníte další podmínky, můžete provozovat taxislužbu.
Jsou ale tyto podmínky ze strany státu adekvátní i ve 21. století?
Vezměme si to postupně. Aplikace Uber a také jiné moderní nástroje efektivním způsobem řeší veškeré dřívější důvody k uvalení regulace na dané odvětví. Řidiči jsou v aplikaci hodnoceni samotnými uživateli, přičemž jsou jejich hodnocení veřejně přístupná a Uber také ze systému automaticky vyloučí řidiče s nízkým počtem pozitivních recenzí (hraniční je hodnota 4,5/5).
Řidičský průkaz je kontrolován ze strany samotné aplikace, znalost místopisu nahrazuje často zase jiná moderní aplikace, která dokáže v reálném čase sbírat informace o aktuální vytíženosti silnic a zákazník má vždy ještě před potvrzením jízdy možnost vidět informace o roku výroby a modelu vozidla. Zároveň Uber poskytuje odhad ceny za jízdu.
V dnešní době, kdy se stává znečištění ovzduší a obecně osobní automobilová doprava hlavním tématem primárně ve větších městech, by měl stát jednoznačně podpořit, respektive nijak neomezovat vznik alternativních způsobů dopravy. Dle studie Arizona State University (Li, Hong a Zhang, 2016), znamená vstup Uberu na lokální trh zlepšení průjezdnosti, sníží přetíženost silnic a také přispívá ke snížení emisí CO2. Tento koncept také dovoluje studentům a dalším ohroženým skupinám na trhu práce to, aby si přivydělali formou zkráceného úvazku, čímž se obecně snižují další klíčové náklady pro přepravu. Paradoxně pak také dle studie Western Carolina University, (Dills a Mulholland, 2016), klesne při vstupu Uberu na trh počet nočních smrtelných nehod o 18% a počet zatčení z důvodu řízení v opilosti v průměru o 12–18%.
Svobodní nejsou proti taxikářům, rozhodně se najde část trhu, která bude vždy taxi z důvodu konkurenční výhody oproti řidičům Uberu preferovat. Často může být nezkušenost místních poměrů, častá neznalost češtiny mezi řidiči Uberu, či snad špatná pověst a nedostupnost řidičů u aplikace důvodem k využití konkurence. Tento způsob dopravy je zcela v pořádku a kdo chce, ať jej využívá, či v něm podniká. Řešením rozporu mezi taxikáři a jinými platformami ovšem nespočívá v zakázání daných alternativ. Liberalizace trhu je dle Svobodných jediným řešením, kdy se otevře možnost vozit lidi levně všem provozovatelům, kteří již nebudou muset nutně splňovat kvantum dnes už nesmyslných podmínek pro možnost získat licenci.
Pro konkrétní příklad legislativy nemusíme chodit daleko. Estonsko, které je stejně jako my členem EU, Uber legalizovalo a pomocí snadného online systému přiznávání daní tuto službu zcela implementovalo do stávající nabídky legálních služeb, vedle standardních taxi. Kalle Palling, tamní dlouholetý poslanec, pak v loňském rozhovoru s Hospodářskými Novinami uvedl: “Je třeba udělat diskusní stůl, kde budou sedět jak platformy, tak taxi firmy, a je třeba se jich zeptat, jak dosáhnout cílového stavu. A cílový stav je, aby lidé raději sáhli po jejich službách místo po vlastním voze. To by mimo jiné vyřešilo i problém s parkováním, který má například Praha obrovský,”. Právě v Tallinnu, hlavním městě Estonska, takový systém již funguje.
Deregulujme trh s taxislužbami podobně, jako byl dříve deregulován například trh s osobní leteckou dopravou, a dosáhněme nejen nižších cen v daném odvětví, ale také často i zvýšení komfortu pro koncového zákazníka.
Rozhodně jsem pro deregulaci trhu tam, kde je to možné. Ale deregulace přeci nemá vznikat tak, že někdo začne masově porušovat zákon, a tak mu to povolíme. Zvlášť když to porušuje velká nadnárodní firma, která má přirozeně sílu si platit právníky a podobně. A to se zde stalo – přišel Uber a pod záminkou spolujízdy, což je při většině cest lež, zde začal budovat podnikání mimo zákon. A neschopné soudy to pochopitelně nebyly zatím schopné vyřešit. Jenže mezitím tady jezdí uživatelsky velice podobná firma Liftago, která se také snaží využít při přepravě moderních technologií, také by byli rádi za deregulaci taxislužby, ale zákon stále dodržují. To je to, co mi na Uberu vadí. On se sem cpe násilím, tvrdí, že je připraven dodržovat zákon, který se navrhuje ve vládě, ale naprosto odmítá být poslušný aktuálnímu zákonu. Takhle přeci stát nefunguje.