TAK NÁM NEODVOLALI TOMIA OKAMURU

Dnes se ve sněmovně řešilo odvolání Tomia Okamura z postu místopředsedy sněmovny, z důvodu jeho komentářů vůči romské komunitě.

Poslechl jsem si všechny projevy řečníků před hlasováním o programu. Všechny byly dobré. Všechny měly v sobě kousky pravdy a myslím, že od Pavla Bělobrádka, přes Ivana Bartoše, po Miroslava Kalouska zaznělo spoustu dobrých slov.

Na jednu stranu nejsem rád, že Tomio Okamura zůstane jako místopředseda sněmovny. Je to člověk, který zcela jednoznačně hnusně využívá manipulativních technik, došli mu migranti, tak plácá nesmysly o alarmujícím nárůstu populace Romů v Čechách (aby ne, když po roce 1945 jich tu moc nezůstalo, a pak k nám komunisté spoustu z nich ze Slovenska defacto přesunuli) .

Zase na druhou stranu jsem rád, že se demokratická opozice dokáže sjednotit. Má to však jedno velké ale.

Být morální z opozice teď a tady je docela snadné. Nejsou u moci.

Kde však byly ty plamenné řeči, když ti stejní hrdinové schválili dotace do řepky a pomohli ekonomickému boomu Agrofertu. Ten zaplatil český řidič a kdokoli, kdo pak kupoval zboží, které se holt musí vozit, protože zatím teleportovat neumí ani Greenpeace.

Kde byly morální řeči během kauz solárních baronů, když se schvalovaly zákony, které umožnily mnohým “podnikatelům” klasickou legální loupež a ostrovní elektrárny pro vlastní účely pro sichr zase zkomplikovaly?

Kde byly morální řeči a snaha zabránit ničení malých podnikatelů a s nimi i sebevědomé skupiny zaměstnanců v nekorporátech a malých firmách, když se schvalovalo jedno omezení podnikání za druhým? Ne, nestál za vším Andrej. Ten v tom dále pokračoval. Všechny EU směrnice a české zákonné zmetky a chaosy, které podnikání omezují, přijali bez problémů naši poslanci, právě teď bijící na poplach. V těch bitvách poslanci demokratických stran za zájmy “obyčejných” lidí nebojovali a ti postupně začali přecházet pod jiné barvy.

Kde byla odvaha nezvyšovat daně a tím pádem možná ještě více omezit státní výdaje, během ekonomické krize? No, trochu jí tam bylo, ale ne dost. Dříve než by jedno divadlo a kulturní fond musel hledat, zda skutečně dělá svou práci dobře a nechal se volnému trhu, tak se raději zvýšilo DPH a radši se zavedla povodňová stokoruna. Dotace firmám? Tak ty taky nesnížíme. Lidi to přeci nějak přežijí, ale přátelé a kamarádi eráru musí něco jíst. Sportovcům se také neubírá, jejda, ti umí lobbovat. Na rozdíl od prosťáčků, kteří jen doufají, že jim pravicové vlády dají pravicovou politiku. Nedaly.

Proto teď ta krásná slova skutečně zní dost prázdně.

Přesto jsem za ta slova rád, jsem rád že u “středopravicových stran” probíhá katarze. U některých snad už proběhla, u jiných jen slovně, protože jak jen trochu mohou konat dobro z cizích kapes, hned jsou u toho a rozdělují plnými hrstmi.

Přesto všechno budu a chci s demokratickými stranami za Svobodné spolupracovat, a to všude, kde to dává smysl. Vím, že se mnohdy naprosto krátkozrace vykašlali na hájení zájmů lidí, kteří v této zemi tvoří a pracují a přesto všechno – nejsou to zaslepení fanatici s vírou ve vůdce. Autoritářství a víra ve vůdce totiž není cesta vpřed.

Cesta vpřed je jinde. A tu chceme ukazovat.

Aby tu nevládli oligarchové přímo, nebo případně skrze své strany, pak potřebujeme reformy. A výsledkem musí být stát, který umí pár věcí a umí je velmi dobře.

Stát musí umět bránit svou existenci, musí chránit své občany před násilím a musí zajistit skutečnou vymahatelnost práva. A tam se má zastavit. A to chce odvahu. Soustředit se na zásadní. Ne na nepodstatné.

TO JE TA ODVAHA, která chybí. Odvaha politika přiznat, že všechno za lidi nevyřeší. Že takové řešení má svou cenu, která víc ublíží, než pomůže.

Protože jakmile ten náš stát začne řešit věcí víc, pak se to rozplizne a máme desetitisíce stran zmatených zákonů, neskutečnou byzanc a systém, kde se všichni vymluví na všechny a občan ostrouhá.

Stát, který chceme, bude bez lobbingu, protože není co by mohl podnikatel vylobbovat. V takovém státě, přináší odměnu služba druhým a dobrá práce. Ne konexe, statní cecek či erární neziskovka.

V takové zemi nebudou mít smysl mašíblové, kteří budou mít z politiky business. V takové zemi budou lidé mnohem bohatší. V takové zemi budeme řešit společenské problémy efektivně a ne hádáním se ve sněmovně, kam “ukradené” peníze nacpat, aby páchaly “dobro”. Dobro si určí sami občané a o to budou spokojenější a méně náchylní utéct do nenávisti k rase, či vyznání.

Právě takový stát my Svobodní chceme.

Pokud ho chcete také, tak nám pomozte, nebo alespoň držte palce v těch malinkých krůčcích, kde musíme začít. Řím také nepostavili za den.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje