Strašák Airbnb vs realita vysokých pražských nájmů

Vláda i Piráti si chtějí došlápnout na službu Airbnb a v poslední době se už začínají objevovat konkrétní návrhy na regulaci tohoto odvětví. Důvodů je hned několik.

Jedná se například o vyřešení situace s rušením nočního klidu, které by měla řešit nová pravomoc společenství vlastníků zamítnout bytové podnikání v domě, nebo o revizi systému placení místních poplatků, kdy nově bude tento poplatek hradit nejenom zákazník, ale i zprostředkovatel. Obě tyto plánované změny a jejich důvody nechám stranou, protože řeší praktiky, které jsou dnes tak jako tak nelegální, a stát je nedokáže dlouhodobě vymáhat, případně se zkrátka jedná o zvýšení daní.

K těmto důvodům totiž v poslední době přibyl ještě další argument. Kvůli Airbnb neúměrně rostou náklady na bydlení v hlavním městě. Místo pronájmu dlouhodobým rezidentům totiž vlastníci nemovitostí radši pronajímají své byty a domy turistům. Zatím co dříve to z objektivních důvodů nemožnosti spojení, zjištění kvality ubytování a dalších překážek nebylo možné, dnes to není díky aplikaci žádný problém a nová služba válcuje hotely a jiné, tradiční, způsoby ubytování.

Jak je ale možné, že trh nereaguje výstavbou nových bytů a je vážně situace v Praze tak kritická pouze kvůli Airbnb? Napřed se pojďme podívat na to, jak v minulém roce nájmy reálně v jednotlivých městech ČR rostly.

V průměru v České republice mezi roky 2016 a 2017 nájmy rostly o 13,8%. V Praze se tedy jedná o meziroční růst, který je pod průměrem celé republiky. Zároveň má ovšem Praha nájmy suverénně nejvyšší. Zatím co v Brně se průměrné nájemné za jeden metr čtvereční pohybovalo na konci roku 2017 na úrovni 234 Kč, v Praze to bylo 339 Kč.

Rostoucí poptávka vs klesající nabídka

Vzhledem k tomu, že v ostatních městech Airbnb v podstatě neexistuje, respektive má naprosto mizivý dopad na trh s nemovitostmi, bude asi pes zakopaný jinde. Podle dat Deloitte kleslo množství vydaných stavebních povolení v Praze od roku 2000 z osmi tisíc ročně na čtvrtinu. Zatím co v roce 2016 dokázali developeři postavit šest tisíc nových bytů, v roce 2017 už se jednalo pouze o čtyři tisíce. Momentálně přitom v povolovacím procesu čeká přes 900 projektů, které by dohromady měly zajistit výstavbu zhruba 40 000 nových bytů.

Na vině jsou přitom primárně prodlení proti zákonným lhůtám při schvalování podaných žádostí. V Česku totiž vyřízení stavebního povolení vyjde v průměru na 245 dní, což nás řadí na 166. místo ze 185 sledovaných zemí. V Dánsku, které je v tomto směru nejlepší, přitom proces trvá pouze 64 dní.

Toto samozřejmě není jenom případ Prahy. Velice podobná situace je i v Brně, kde ji ještě k tomu komplikují nejasnosti týkající se územního plánu. Cenu nahoru také tlačí ekonomická situace, kdy je po bytech velká poptávka hlavně ze strany studentů a mladých rodin. Problémem je přitom téměř všude omezená nabídka, která kvůli zdlouhavému legislativnímu procesu nedokáže pružně reagovat na poptávku po nových nemovitostech.

Jednoduché řešení pro jednoduchého voliče

Regulovat Airbnb je pro politiky ta nejjednodušší možnost. Koneckonců, vzrostou opět příjmy do státního rozpočtu a lidé budou mít pocit, že pro ně strany něco konečně dělají. Natřou to turistům a těm zlým majitelům nemovitostí, kteří tlačí cenu neúměrně vzhůru.

Reálně se tím ale vůbec nic nevyřeší. Když totiž stát reguluje, vznikají vždy další a další problémy, které se pak řeší nekonečným zástupem dalších, ještě více do svobody občana zasahujících regulací.

Jako obvykle se tak řeší následek a příčina zůstává netknuta.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje.