Na první pohled se nám může zdát, že krajští radní naše životy zásadně neovlivňují. Naše možná ne, ale našich dětí ano. Je pravda, že z Baťova mrakodrapu přes okolní kopce nedohlédnete až tak daleko, ale změnit životy středoškolákům můžete. Zvláštní to moc. Půjdeš na učení, nebo budeš moci studovat? Myslím, že nemít možnost (nebo velmi komplikovanou) jít na školu, kterou chci dělat (a na kterou mám vlohy), ovlivní dospívání a uplatnění mladých.

Dnes si totiž čtu, že rada kraje nepovolila další třídu pro gymnázium ve Valašských Kloboukách. Přesněji neumožnila otevření primy osmiletého gymnázia. Shodou okolností jsme v dubnu měli v Klobúcké plné (to se jen tak nevidí!) knihovně besedu s lektorem rodičovské komunikace panem Oklešťkem. Zdá se, že zájem o vzdělávání tam je. A zrovna včera jsem tam projížděl. Mám totiž moc rád ten “zadní kraj”, jak si sám pro sebe označuji vesnice a města u slovenských hranic, relativně daleko od hlavních tahů. Je to odtamtud kus cesty do Zlína a do Prahy ještě dále. Ale k věci.

Proč politici ze Zlína (Prahy, Bruselu) ovlivní, kam půjdou děti z Klobúk studovat? Nevím, nedává mi to smysl. Pan radní pro školství Navrátil, který se k tomu pro tisk vyjádřil, na děti myslí a podle něj je trendem podle něj posilovat další uplatnitelnost studentů. Co to je asi umí posoudit on. Pan Navrátil také píše:

I v programovém prohlášení máme, že se budeme snažit přizpůsobovat školství poptávkám trhu práce.

Jeden by si myslel, že školství má rozvíjet děti, ne trh práce. Děti pro mě nejsou součástky národního hospodářství, ale v tom se prostě se socialisty asi neshodneme.

Chápu, že není možné, aby všichni studovali na gymnáziu. Už ale nežijeme v době, kdy student vystuduje, dostane práci v místním podniku (hlavně nic neřešit!) a v poklidu odejde na důchod. Nemyslím si, že o tom, co je pro mladé lidi uplatnitelné, umí rozhodovat radní či ministr, ať už je v barvách jakékoli strany. V ideálním světě by existovala nezpolitizovaná nabídka vzdělávání. V ideálním světě ale nežijeme. Dobrá. Přemýšlejme tedy jak co nejrychleji tlačit na co největší decentralizaci místních věcí tak, aby to mohli řešit rodiče, děti a třeba obec. Je to hlavně v jejich zájmu mít dobré vzdělání.

Školy mají příspěvek na žáka (byť ten je nerovný až běda). Ředitel se může dohodnout s obcí, s rodiči, s místní firmou, zda mu pomůžou uhradit vícenáklady, nebo mu stačí onen příspěvek.

Proč tedy o tom, zda otevřít třídu či ne, nemůže rozhodnout on?