Příspěvky
Diskutujme, naslouchejme, nekřičme. Osobní výzva Tomáše Pajonka všem Svobodným
Vážení a milí Svobodní,
do prvních voleb letošního volebního superroku zbývá 107 dnů a obrovské množství práce. Volební štáb pracuje, seč může, ale bez aktivity členů a příznivců se Svobodní neobejdou. Během kampaně se proto na vás budeme obracet se žádostmi o pomoc. Toto je první z nich.
Diskuze s lidmi jsou silným nástrojem volební kampaně. Přímý kontakt, rozhovor, osobní sdělení, ale i debaty na internetu nám mohou v kampani velmi výrazně pomoci. Přenášení myšlenek svobody od člověka k člověku je prostředkem, který může pro naši věc získat další příznivce a přesvědčit mnoho voličů. Z výzkumu víme, že velká část našich voličů nás volila na základě diskuze s přáteli. Pokud se však budeme dopouštět chyb, může nám tento silný nástroj stejně tak ublížit.
Vyzývám, prosím a žádám: Diskutujte. Diskutujte hodně. Mluvte se svými přáteli o Svobodných, oslovte své spolupracovníky, lidi, s nimiž jste v kontaktu na internetu. Každý sám si zvolte způsob, jaký je ve vaší situaci nejvhodnější.
Neméně naléhavě na vás však apeluji: Diskutujte slušně. Veďte rozhovor kultivovaně, bez urážek, invektiv, přílišného naléhání, násilného přesvědčování, bez ironie. Buďte vždy chápaví. Buďte zdvořilí. Vždy, když mluvíte o Svobodných, stáváte se naším reprezentantem. Myslete na to. Nenechávejte se unést, nepoškozujte náš obraz.
Jsme Svobodní. Jsme energičtí a víme, že jsme na správné straně. Ale jsme také, a možná i víc než co jiného, slušní lidé. Nejsme žádní sektáři a nechceme, abychom tak vypadali. Psal jsem o tom v roce 2012 a stále si za tím stojím.
Pravdu nelze do lidí namlátit kladivem a vše si žádá svůj čas. Někdy více než sofistikované argumenty může zapůsobit prostá vlídnost a vzbuzení sympatií. I na to, prosím, myslete. Lidé se různí narodí, mají různé životní zkušenosti a z nich vyvozují různé názory. Nepřesvědčíme každého, nemáme patent na rozum. Naslouchejme druhé straně a snažme se ji pochopit.
Uvítáme každou zpětnou vazbu. Chceme vědět, proč nás lidé volí i proč nás jiní nevolí. Napište nám o svých zkušenostech, o tom, co jste se během diskuzí dozvěděli. Je to velmi důležité.
Zbývá 107 dnů.
Berany duc!
Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných
Napadeni zprava. Kdo povede euroskeptické síly v ČR?
Blíží se nám volby do Evropského parlamentu. V členských státech unie se zvedá vlna eurorealistů, euroskeptiků, EUskeptiků*. Rozpor mezi slibovaným růstem a dohnáním USA a realitou zemí eurozóny je velký. Ani velmi dobrá propaganda EU nepřesvědčí všechny obyvatele, že vše je na cestě k zářným zítřkům. Navíc desítky miliónů už dlouho nemají práci a to je sakra velký problém.
Koho dnes čekají v EU světlé zítřky je celkem jasné. Zde obrázek z publikace Evropské komise**, která nám to rovnou i nakreslila.
V hlavních rolích? Úředník a „alternativní“ umělkyně. Zde jen odhaduji, koho má mladá žena reprezentovat. S její vizáží nemám žádný problém, ale. Je zajímavé, že Evropská komise degraduje v komiksu „afro-etno“ ženu, jako tu „hloupou“, které to chytrý a mladý evropský úředník vysvětlí. V záporných rolích příběhu jsou tlustí kapitalisté, připravující kartelovou dohodu a okrádající spotřebitele. Jeden z nich se, ale sám udá a tak se nebojte, vše to dobře dopadlo. Pokuty vybrány.
Morální ponaučení: Buď úředníkem, svět a ženy ti padnou k nohám, vybereš pokuty a ochráníš spotřebitele! Tak pomůžeš v boji za světový mír!
Tyto příběhy píšou byrokrati pro jiné, co chtějí být byrokraty a ukazují nám tak strašidelnou vizi svého světa. Není divu, že více občanů zemí EU hledá alternativu. Lidí, co nejsou, tak či tak, na výplatní pásce EU sice ubývá, ale pořád je nás dost na to, abychom zásadní změny k horšímu zastavili. Je to na nás!
Kdo ale euroskeptiky povede?
Myslím, že Svobodní. Nicméně téhož názoru není například Václav Danda, který o nás napsal:
„Kromě důsledného odmítání Bruselu, což je podmínka nutná, ale nedostačující, musí totiž takový subjekt nabízet i obhajobu tradičních civilizačních hodnot. Z těchto důvodů nemůže být alternativou ani Strana svobodných občanů, pro kterou je národ sprosté slovo a ve své libertariánské ideologii nevidí tradiční křesťanské hodnoty jako osu svého programu. Ba právě naopak. Ostře libertariánský kurz byl potvrzen na prosincovém sněmu volbou obhájce sňatků homosexuálů Tomáše Pajonka místopředsedou strany.“ VÁCLAV DANDA, pseudonym pro autora z portálu Protiproud. ***)
Dovolím si to uvést na pravou míru.
Národ jako sprosté slovo? Národ pro Svobodné sprosté slovo není. Bohužel slovu národ a národní zájmy zničili jakýkoli pozitivní nádech, právě někteří konzervativci, kteří žádní skuteční konzervativci nebyli, jen autokraté oblečení v kabátku „ochránců jazyka, národa a vlasti“.
Národ je citově velmi zabarvené slovo. Osobně ho nepoužívám spíše z úcty k předkům, kteří za svobodu národa skutečně fyzicky bojovali. Je to příliš cenný pojem, než abychom o něj jako takový přišli, zneužíváním ho jako hlavního základu veškeré argumentace.
Obhájce sňatků homosexuálů? Ech. Co dodat. Byl bych nejraději, kdyby stát do rodinných vztahů nezasahoval. Rodina je pro mě více než stát. Stát se mění – rodina zůstává. Za svůj krátký život jsem žil ve třech státních útvarech, čtyřech pokud počítáme EU) – Je to pouto vlastní krve, které se nepodařilo dlouhodobě rozbít žádnému státu a ideologii.
Oba body kritiky se mě (a tím Svobodné) snaží mezi konzervativně smýšlejícími lidmi vykreslit jako moderního, progresivního (a tím levicového), homosexuálům fandícího člověka, který v žádném případě nemůže hájit jejich konzervativní zájmy.
Což je blbost.
1) Navrhuji přestat používat slovo homosexuál jako obušek na kohokoli.
2) Jsem životem spíše konzervativní člověk. Jsem ženatý, mám tři děti a fungující rodinu a s rodiči se vídám denně. Také chodím do práce (občas včas i z práce), neberu drogy a na obyvatele Valašska piju střídmě. Slavím Vánoce a stavím stromeček i betlém. S dětmi zpíváme koledy. Nesnáším „moderní“ koledu „Vánoce, vánoce přicházejí“.
Připomenu citát Tomáše Jeffersona: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ Pokud vycházíte z těchto konzervativců, pak jsme na stejné lodi. Dopřejme ostatním sledování svého osobního štěstí a oni ho dopřejí nám.
Václav Danda však nebude první ani poslední, kdo bude Svobodným, vyčítat nedostatek konzervativismu. Souběžně s tím, nám jiní řeknou, že jsme rasisti, když nechceme státní podporu neziskových organizací, jako je například Romea o.s.
Obě tyto skupiny lidí totiž argumentují tímtéž – když nepodporujete mou cestu života a mé oblíbence, tak automaticky podporujete ty druhé a jste proti!
Ne, ne, ne! Je třeba důsledně nikoho nezvýhodňovat. Jen to je z pozice státu férové.
To je ale pravý opak prostředí, které vytváří EU.
Proč tedy euroskeptiky povedou Svobodní?
Protože nám jde hlavně o dobrý život pro co nejvíce lidí na území České republiky. Co je dobrý život? To není pro všechny stejné. Chceme, ať si co nejvíce lidí může hledat štěstí podle svých vlastních kritérií a ne dle bruselských či pražských. Chceme, ať mohou fungovat rodiny, ať mají lidé práci a naše země je úspěšná na světovém trhu. Společenství volného obchodu to umožňuje, Evropská unie ne.
- Protože nejsme ani národovci a ani bojovníci za „tradiční hodnoty“.
- Říkáme, že co je špatné, to je špatné, ať už to přijde ze západu, či z východu. Není důležité, zda je něco nový hloupý nápad, nebo starý hloupý nápad.
- Nejsme prvoplánově euroskeptičtí. Špatně a nedemokraticky položené základy EU, nám ale neumožňují opravdovou reformu současné Unie.
- Myslíme to s politikou vážně, jde nám souboj názorů a idejí.
Chápeme, kde je kořen problému a ten není v barvě vlajky na Pražském hradě. Ten je ve ztrátě volnosti, příležitostí a kreativity. To nám Unie slibovala, že přinese, ale nyní ve skutečnosti spíše bere.
Proto můžeme sjednotit liberály, konzervativce i ty, kteří chtějí obyčejný férový přístup a spravedlnost.
Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných
pajonk@svobodni.cz
*) Evropu mám rád, jsem skeptický vůči instituci Evropské Unie.
**) Evropská komise, Hospodářská soutěž v Evropě: Jde i o vaše peníze, Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie ,2013 — 9 s. — 21 x 29.7 cm, ISBN 978-92-79-30413-2, DOI 10.2763/23631. Jména autorů neuvedena.
Svobodní a volba prezidenta? Zůstaňme klidní a věcní
VÁŽENÍ PŘÁTELÉ SVOBODNÝCH,
zůstaňme klidní a věcní.
Prezidentská volba je velké téma posledních dní. Důležité věci mizí pod koberec a všichni mají potřebu se vyjádřit, zda Losna nebo Mažňák. Média v nás vyvolávají emoce, hysterii. Karel, Karel, Miloš, Miloš. Máme pocit, že pokud se nezapojíme do diskuzí, zůstaneme stát opodál. Není tomu tak. Prakticky téměř cokoliv v našem osobním i veřejném životě bude mít větší dopad na naše životy než to, zda zákony bude podepisovat pan A či pan B.
Naše zbytky svobod si musíme hájit sami. Prezident není a nikdy nebude spasitel, pomocník a zachránce. Nebyl jím ani Václav Havel ani Václav Klaus.
Volte či nevolte, každý dle vlastního názoru, dle toho či onoho zrnka písku, které převáží pověstnou misku vah zrovna u Vás. Prosím Vás, nezlobte se na ostatní, pokud volí jinak. Nedělejte z nich strůjce zla v naší zemi. Buďme jednotní vůči našim utlačovatelům, kteří opět dle hesla rozděl a panuj rozdělují zemi v nepodstatné věci.
Zůstaňme tedy klidní a věcní. Máme vlastní názor a program. Myslím, že ve společnosti jsou důležité naprosto jiné věci, než kdo bude náš další formální vládce.
Boj za svobodu nikdy nekončí!
Tomáš Pajonk, předseda krajského sdružení Svobodných ve Zlínském kraji
Mají Svobodní vůbec šanci?
“It is fatal to enter a war without the will to win it.” – Douglas Mac Arthur
„Začít válku, bez vůle ji vyhrát, je zničující.“ (můj volný překlad)
Volební kampaň se nám dostala do poloviny. Zbývá nám zhruba 20 dní do dne D. Ubývají síly. Rodiny, práce, spánek a ostatní zájmy u mnohých z nás ustoupily volební kampani.
Mnozí z nás po očku sledují kampaně ostatních stran. Nervozita je vlastní všem lidem s kritickým myšlením, kteří o něco bojují. Vidíme nedostatky naší kampaně, vidíme nedostatky našich lídrů. Máme pocit, že jdeme vidět málo a že, když už, tak je něco špatně a mohlo být lépe. Jde nám totiž o hodně. Chceme, aby už konečně byl slyšet ve sněmovně hlas někoho jiného, než jen přerozdělovačů a společenských elit sajících ze státního cecku. Naše kulturní a politické fronta vysvětluje občanům: „Pijavice, v podobě stovek regulací a daní jsou pro vás dobré! Ještě trochu vám pustíme žilou a ekonomika poroste. Jinak to přátelé nejde, podívejte se do třeba do EU, všude to tak dělají.“ „S jakými výsledky?,“ ptáme se zase my.
Jak říkám, jde o hodně. Přesto si však dovolím odbočit.
Drobná paralela by tu byla …
Jedním z mých zájmů je historie. Zkušenosti minulých generací jsou použitelné i v novém věku informačních technologií. Lidé se nemění tak rychle jako technologie. Příběhy z let minulých nám mohou dát sílu a poučení.
V roce 1775 vypukla v 13 amerických koloniích válka o nezávislost na tehdy nejmocnější říši světa – Velké Británii. Osadníci nebyli zpočátku a ani v průběhu konfliktu v materiální výhodě. Po prvních neúspěších, začali i oni pochybovat a nejednou byla celá jejich revoluce ve velkém ohrožení. Vytrvali a byli houževnatí. Udrželi si naději.
Proti armádám vycvičeným, zkušeným, zásobovaným a placeným, stáli prakticky chlapci od pluhů, od řemesla a pár veteránů z indiánských válek. Jejich loajalita byla nesčetněkrát zkoušena, mnozí zběhli, většina ne. Často měli málo munice, hlad a hodně špatné boty.
I my, Svobodní jsme si na sebe vzali extrémně těžký úkol, podobně jako američtí osadníci, nebo u nás třeba husité, jdeme proti etablovaným stranám, armádám či organizacím úspěšných lobbistů a profesionálních kandidátů za cokoli, kamkoli. Bez kompromisů útočíme na samou podstatu jejich existence – penězovod ze státního cecku. Naštěstí u toho zatím nemusíme umírat.
Jejich prostředky a naše se nedají srovnávat. Naši kandidáti, členové a příznivci jsou spíše podobní rebelům, povstalcům či otrhané domobraně, než nádherným červenokabátníkům. Také se zvedli od svých běžných činností, povinností a práce a rozhodli se vstoupit do předvolebního boje. Takto ostatně fungovala domobrana ve skutečných republikách po staletí. A my jako občané republiky, bychom měli svou zem bránit, jak proti vnějšímu nepříteli tak nyní proti těm, kteří mají v plánu – vědomě, či ne – naši zemi vrátit či obrátit v zemi, kde zahyne ekonomická a osobní svoboda. Co nám totiž pak a zbude? Jen neustálé omezování občanů jindy tak, pak zase jinak. Dobře se samozřejmě budou mít politici, vysocí úředníci, aktivisté státem dotovaných neziskovek (ty dobrovolné postupně zahynou), či zaměstnanci firem a velkých korporací napojených na státní správu. Produktivní pracovní místa postupně zaniknou a republika – tedy omezený stát, dbající na práva občanů, zahyne.
Američtí osadníci velmi rychle zjistili, že postavit se protivníkovi v přímém střetu, je zničující. Proti palebné převaze nelze nastoupit v sevřeném šiku a opakovat taktiku nepřítele s horšími prostředky.
http://www.youtube.com/watch?v=hPK5KDCGF7g (ilustrační video, prosím toto neberu jako historickou studii, jde o americkou propagandu, ale ilustruje můj příklad)
Bojovat o zájem voličů počtem billboardů, v počtu distribuovaných letáků, v tom jak často budeme v televizi a v tisku? V tom se nemůžeme našim konkurentům rovnat.Propaganda je jejich svět a jejich zbraň. Velká média na straně status quo, copak to někdy bylo a bude jinak? Tolik vychvalovaný internet, nám pomůže jen zčásti. I naši soupeři umí udělat tak krásná videa, že i nám slza skane po líci a budeme žmoulat čepici, nad tím jak nás to emočně zasáhlo. I oni umí využívat sílu sociálních sítí.
My máme houževnatost a vytrvalost, nejde nám o funkce.
Jakou tedy máme teď šanci?
Velkou. Tisíce lidé nevědí koho a zda vůbec volit. Reklamám nevěří. Jde jim z nich hlava kolem. My v těchto volbách reálnou šanci máme. Nenechme si vzít vůli sledováním průzkumů a tím, že nás některá média a politologové ignorují. Částečně je to i záměr. Příště třeba nebudou. Denně slyším o desítkách a desítkách nových voličů. Udělejme z toho tisíci a desetitisíce.
V krátkém období do voleb musíme napnout všechny síly, co nám ještě zbývají, a pojďme …
… mluvit s voliči! Ne na Facebooku, ne na sociálních sítích, tam diskutují často jen přesvědčení a je nás tam už dost. Ne koukat se do země a jako omylem jim podávat letáček. Hezky pozdravme, jsme přeci hrdí na to, že máme možnost je oslovit. Mluvme s lidmi, známými, známými známých. Když už dáme čas do kontaktní kampaně tak si nepovídejme mezi sebou, na to bude čas po volbách. Každá minuta, kterou zabijeme smíchem nad Sobotkovými rovnátky, zradou ODS, vysmíváním se ostatním stranám, jak jsou nemožné, je ztracena v náš neprospěch (nehledě na hloupost takových řečí). Teď není čas na 4 hodinové debaty o Marxismu a nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu. Potom. Odložme také další jiné debaty o ničem. Na potom. Buďme disciplinovaní. Buďme tvrdí vůči sobě samým.
Musíme oslovit mnoho a mnoho lidí a ptát se: Chcete systém pro ty „nahoře“, nebo pro ty co ještě pracují a tvoří? Pokud pro ty pracují, tak volte č. 2. Nikdo jiný než Svobodní neútočí na podstatu problému. Jak může zájem pracujících hájit člověk, který v životě nepracoval jinde než jako poslanec? Jak může zájem živnostníků, malých a středních podnikatelů zastupovat člověk, který se jinde než v obrovských korporacích nepohyboval a jednu z nich vlastní? Strana zastupitelů a starostů, tak ta také hájí jejich zájmy.
Zapalme další nadšením, jde nám o budoucnost naši, našich dětí, jde nám o republiku a zemi. To nejsou malé cíle! Na otázku zda jsme volitelní, odpovídejme, že 40 let tu byli volitelní jen komunisti a tak snad to není důvod jim dávat hlas. Na otázku, které slavné osobnosti máme na kandidátkách, odpovídejme, že chválabohu žádné a zda by chtěli, ať nás podpoří třeba takový Daniel Hůlka nebo Jirka Šlégr? Chtějí mít na kandidátkách, lidi co jsou se současným systémem zadobře, nebo ty, kteří jsou jako oni pod tlakem státu a rozumí živnostníkům, pracujícím a podnikatelům, jsou jedni z nich?
Jakou šanci máme po volbách?
Ještě větší. Přibylo nás. Zorganizujeme se lépe. Zapojíme více lidí. Bude-li vůle. Vaše vůle. Ostatní hnutí investují do svých lídrů a na ostatní kašlou. Udělejme opačně. Investujme do našich členů, vzdělávejme je. Učme se komunikovat. Máme výborné argumenty, jen je umět použít. Lídři jsou důležití, ale jsme Svobodní – ne spolek přátel Petra Macha. Sami se organizujeme!
Neanalyzujte, neparalyzujte! Buďme vidět!
Nesrovnávejme kampaň ostatních a naši, nenechme se znervóznit, že mají hezčí obrázky a videa. My máme už stovky zapálených lidí a pracujme na zapojení dalších a dalších. Zapojme se tam, kde to má smysl – mluvením s voliči. O tom je přeci politika. Podpořte ty, co jsou venku a s lidmi. Slovem, teplým čajem. Materiální podporou. Dovezte jim materiály, lepte plakáty.
Pojďme se tedy nyní nadechnout a pak v posledních 2 týdnech kampaně do toho dáme vše, co to půjde. Výmluvy, proč to nejde, nechte na potom. Kdo chce, ten se zapojí! Nemusíte stát jen tam kde, vám to určí předseda kraje. Stoleček a letáky si můžete vzít všichni, kdykoli a kamkoli. Před továrnu, před obchody, na pěší zónu. Nevymlouvejte se, že Vás nikdo neoslovil, nezapojil. Nezorganizoval. Nedodal. Nepřivezl. Nevysvětlil. Na to teď není čas.
Přestaňte říkat kolegům v okopech, že míří špatně a raději sami rychle nabíjejte a palte!
Proč utrácím čas, energii a peníze pro Svobodné
Minulý týden jsem se vrátil z Rumunska. Na horách jsem nefotil a nešahal na elektroniku. Týdenní trek pročistí duši a dá člověku takový nadhled. Celý den se oči dívají do dálek a na další hory které za pár hodin nohy projdou. Kdo nezkusil týden jen jít a sledovat hory, nést si s sebou vše co potřebuje a každý den spát na neznámem místě, tak ať to zkusí!
Doma se bohužel politická scéna nezastavila. Zdá se, že budou předčasné volby. Je třeba zahájit přípravy a energii vrhnout tam, kde je ji třeba. Po horách je to velká změna.Proč vlastně utrácím, čas, energii a peníze snahou dostat Svobodné do pozice, kde mohou něco ovlivnit?
Svět by byl lepší, kdyby politici nebrali národ jako své ovce
Je to kombinace mnoha faktorů. Velká výzva. Zní to možná velmi pateticky, ale svět by byl lepším místem, kdyby politici nebrali národ jako své ovce. Ovce které musí být „moudře“ vedeny. Stříhány a dojeny, to vše pro jejich „dobro“.
Lidé nejsou dobytek. Mají své názory, své potřeby, své tužby. Nikdo nemá právo za ně rozhodnout, co je pro ně dobré. Nejen, že to je nemorální, ale také to nikdy nefunguje, neboť vládnoucí velmi rychle rozhodují tak, jak se to líbí jim.
Část společnosti, která aktivně pracuje, vytváří hodnoty a přináší štěstí sobě a svým blízkým je čím dále tím více utlačována těmi, kteří vytváří hodnoty žádné nebo takové, co po nich nikdo nechce.
Dokud nevrátíme do společnosti selský rozum, dokud nebudeme vytvářet to, co ostatní nebo my chceme, tak budeme dále chudnout.
To není hezká perspektiva.
Chci, aby mé děti vyrůstaly ve společnosti, kde lidé chtějí být kosmonauty, vědci, učiteli, tesaři či popeláři, ale ne v takové, kde je nejlepší perspektiva úředník (evropský či český, to je zcela fuk).
Proto se angažuji, proto budu pomáhat s přípravou a organizací kampaně Svobodných. Ne, nejsme dokonalí. Myslíme to dobře (samo o sobě tohle nestačí), jsme převážně idealisté a reprezentujeme zdravý rozum a svobodu. Je to naše forma sebeobrany, proti absurdním zákonům, nařízením a snaze mocných okrást bezmocné, díky zákonům napsaných jim na míru.
Arogance šířit ideje svobody nepomáhá
Arogance, škatulkování a nálepkování nepomáhá šířit naše myšlenky. Naopak. Nenechme se zlákat elitářským pocitem, že my jsme „svět“ pochopili a ostatní jsou „socialisti“. Pokud do diskuze vstoupíme s touto premisou, působí to velice útočně a arogantně. Ztrácíme pak čas náš i člověka, který s námi diskutuje.
V posledním měsící jsem mluvil s mnoha lidmi na ulicích. Nejde jen o to, kdo nám dá hlas. Dáváme o sobě vědět. Jde o první dojem. Na ulici se neschováte za pana předsedu Macha a jeho rozumný a kultivovaný projev. Tam jste vy obrazem Svobodných. Mnozí nás vidí poprvé, nemohou nám tedy automaticky věřit. Bez ohledu na dokonalost našeho programu a hesel. Nikdy se nestane, že nám někdo skočí kolem krku a zvolá – „Moudří svobodní, prohlédl jsem, budu volit vždy svobodu a ne socialismus!“
Velmi snadno se ale může snadno stát, že onen člověk odejde s pocitem, že Svobodné nikdy už volit nebude.
Jak?
Trocha arogance, trocha falešného chytráctví, neslušnost, nedostatek pokory. Neznáme ty lidi, neznáme jejich pojmosloví a verbální projev. Nesnažme se je škatulkovat podle jedné jejich věty. Nehodnoťme je, i když řeknou nějaký protimluv. Nechme je na to přijít sami. Už to, že se snaží obhájit neobhájitelné jim trochu napoví. Vnímejme co nám říkají a zkusme pochopit z čeho vycházejí.
Věříme, že lidé jsou ve své podstatě a v chování většinou dobří (mimo jiné proto, že je to takto výhodnější). Je to součastí naší filozofie. Předpokládejme tedy jednu věc. Když se s náma někdo baví, tak má zájem. Za tím zájmem stojí snaha se něco dozvědět a zlepšit svět (malinko). Je to stokrát lepší, než lhostejnost ostatních . Dobrý úmysl nestačí, to víme dobře, přesto je to základ. Na internetu jsou trolové, ale na ulici jich je méně. Ty musíme ignorovat, ale slušně.
Urážkou nikoho na svou stranu nezískáme
Nikdy nikoho v diskuzi neoznačujme za ekoteroristu, socana, ekofašistu, komanče, komunistu (pokud to tedy není člen), hlupáka, neználka, nevzdělance atd. Nikdy. Tím si nezískáme lidi kolem sebe, urazíme ho a nikdy se s námi bavit nebude. Je možné, že argumenty toho člověka do této kategorie spadají, ale přesto nevíme zda to tak úplně domyslel, zda jenom neříká něco co četl, nebo se jen neumí vyjádřit přesněji atd.
Lidi, co nám neuvěří napoprvé, můžeme stále oslovit jindy. Musí však vidět, že nám jde o věc, ne o osobní gloriolu. Budeme stát na náměstích delší dobu, budeme psát članky, budeme se objevovat v tisku – přesto u většiny lidí nemáme více než jednu šanci.
Arogance moci vzbuzuje nenávist a strach. Arogance bezmoci (tedy nás) je směšná a bude nám vrácena tisícekrát. Pokud neumíme být nearogantní teď, jak nám mají věřit, že budeme jiní pokud se někam dostaneme?
Někomu arogance nevadí pokud nese zajímavé poselství. Takových lidí ale není mnoho. Nepočítejme tedy s tím, že nám ji někdo odpustí.
Našim společným jmenovatelem je dobrovolnost a svoboda. Přejeme všem co největší svobodu, tak se tak musíme i chovat. Svobodní lidé se respektují navzájem.
Téměř v každém vztahu se vyplatí být nepředpojatý a předpokládat spíše dobrý úmysl toho druhého, chovejme se tak k neznámým i známým.
Přistupujme ke všem, co se nás něco ptají, s maximálním porozumění. Nebuďme hned defenzivní. To je znak zakomplexovanosti. My chceme své myšlenky sdělit, máme je podložené, máme argumenty, máme principy a hodnoty, které jsou konzistentní. Dá-li nám někdo šanci, většinou porozumí.
Pokora, ne arogance
Prosím o tento neagresivní přístup všechny Svobodné, nenechme se ovládnout emocemi. Člověk co se ptá nemůže za socialismus a zlo světa, vnímá to, jak mu odpovídáme více než co mu říkáme. Když mu odpovíme zle a urazíme ho nebude se nad svobodou zamýšlet nikdy. Když mu odpovíme slušně a nebude se mu to líbít, tak třeba příště náš názor uslyší trochu jinak, nebo uvidí, že to třeba stále nejde tak jak si myslí on a dá nám šanci. Pokud budeme agresivní, tak nám ji určitě nedá. Naopak, bude s námi bojovat.
Někdy to samozřejmě nejde. Lidé nepříčetní a útoční musí být ignorováni. Zesměšňovat je nemá smysl, znemožnili se sami, je mi takových lidí líto, mají jiný problém, který nevyřešíme. To neříkám paternalisticky a nemám potřebu je hluboce litovat. Často si ale myslím, že ani oni sami nechtějí být agresivní a zlí, jenom to prostě něco nezvládají.
Šiřme myšlenku svobody s láskou a pokorou, nikdy ne s arogancí.