“Pro nás je svoboda možnost jednotlivého občana si na svém a za svém dělat prakticky co uzná za vhodné. Jestli je to liberální nebo konzervativní, to nechám na politology. My chceme více ekonomických a osobních svobod.”
Podívejte se na celý rozhovor pro regionální televizi zde
Strana svobodných občanů (Svobodní) oslavili 26. června Den daňové svobody
K výpočtu dne daňové svobody existují různé metody. Ta, kterou užívá společnost Patria Finance, rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.
Den daňové svobody vypočítává každoročně i Liberální institut. Loni získali lidé podle jeho výpočtů daňovou svobodu 11. června. Institut vypočítává den daňové svobody z dat OECD, přesněji z jejich odhadu podílu veřejných výdajů na hrubém domácím produktu.
Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco výpočet Liberálního institutu bere v potaz VÝDAJE státu, výpočet Patria Finance je založen na PŘÍJMECH státu.
Distancuji se od hnutí D.O.S.T.
Nesouhlasím s některými postoji hnutí D.O.S.T. Vzhledem k tomu, že jsou to postoje zásadní a neshodují se s programem naší strany a myšlenkami svobody jednotlivce, se od tohoto hnutí distancuji a odmítám ho podporovat. Homosexuálové jsou lidé, mají stejná přirozená práva, mají mít možnost mezi sebou uzavírat smlouvy jaké chtějí (klidně obdobné jako je spoluvlastnictví manželů) a nazývat je, jak chtějí. Ostatně pokud chtějí lidé žít ve svazku tří nebo čtyř lidí, ať tak činí. Do toho nám nikomu nic není. Stát, úřady, nemocnice a další orgány by měl tyto jejich práva respektovat, pouštět je k sobě do nemocnice a konat právní úkony úplně stejně jako nechává konat manžele, pokud si tak smlouvu napíší.
Svoboda je neoddělitelná
Svoboda je jen jedna. Neoddělitelná. Není svoboda vyznání, sexuální orientace, ekonomické svoboda, svoboda slova, svoboda koupit si marihuanu, svoboda koupit si papír, svoboda mluvit, svoboda psát. Buď můžeme nakládat se svými těly a majekty jako dospělí lidé (tedy dle naší vůle) a poneseme za to následky, nebo ne. Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne. Tradiční rodina má ve společnosti místo, které si zaslouží, ale není na státu a jeho orgánech, aby ji zvýhodňoval či naopak znevýhoďnoval vůči jiným formám soužití.
Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných ve Zlínském kraji (zveřejněno s laskavým svolením autora)
Arogance, škatulkování a nálepkování nepomáhá šířit naše myšlenky. Naopak. Nenechme se zlákat elitářským pocitem, že my jsme „svět“ pochopili a ostatní jsou „socialisti“. Pokud do diskuze vstoupíme s touto premisou, působí to velice útočně a arogantně. Ztrácíme pak čas náš i člověka, který s námi diskutuje.
V posledním měsící jsem mluvil s mnoha lidmi na ulicích. Nejde jen o to, kdo nám dá hlas. Dáváme o sobě vědět. Jde o první dojem. Na ulici se neschováte za pana předsedu Macha a jeho rozumný a kultivovaný projev. Tam jste vy obrazem Svobodných. Mnozí nás vidí poprvé, nemohou nám tedy automaticky věřit. Bez ohledu na dokonalost našeho programu a hesel. Nikdy se nestane, že nám někdo skočí kolem krku a zvolá – „Moudří svobodní, prohlédl jsem, budu volit vždy svobodu a ne socialismus!“
Velmi snadno se ale může snadno stát, že onen člověk odejde s pocitem, že Svobodné nikdy už volit nebude.
Trocha arogance, trocha falešného chytráctví, neslušnost, nedostatek pokory. Neznáme ty lidi, neznáme jejich pojmosloví a verbální projev. Nesnažme se je škatulkovat podle jedné jejich věty. Nehodnoťme je, i když řeknou nějaký protimluv. Nechme je na to přijít sami. Už to, že se snaží obhájit neobhájitelné jim trochu napoví. Vnímejme co nám říkají a zkusme pochopit z čeho vycházejí.
Věříme, že lidé jsou ve své podstatě a v chování většinou dobří (mimo jiné proto, že je to takto výhodnější). Je to součastí naší filozofie. Předpokládejme tedy jednu věc. Když se s náma někdo baví, tak má zájem. Za tím zájmem stojí snaha se něco dozvědět a zlepšit svět (malinko). Je to stokrát lepší, než lhostejnost ostatních . Dobrý úmysl nestačí, to víme dobře, přesto je to základ. Na internetu jsou trolové, ale na ulici jich je méně. Ty musíme ignorovat, ale slušně.
Nikdy nikoho v diskuzi neoznačujme za ekoteroristu, socana, ekofašistu, komanče, komunistu (pokud to tedy není člen), hlupáka, neználka, nevzdělance atd. Nikdy. Tím si nezískáme lidi kolem sebe, urazíme ho a nikdy se s námi bavit nebude. Je možné, že argumenty toho člověka do této kategorie spadají, ale přesto nevíme zda to tak úplně domyslel, zda jenom neříká něco co četl, nebo se jen neumí vyjádřit přesněji atd.
Lidi, co nám neuvěří napoprvé, můžeme stále oslovit jindy. Musí však vidět, že nám jde o věc, ne o osobní gloriolu. Budeme stát na náměstích delší dobu, budeme psát članky, budeme se objevovat v tisku – přesto u většiny lidí nemáme více než jednu šanci.
Arogance moci vzbuzuje nenávist a strach. Arogance bezmoci (tedy nás) je směšná a bude nám vrácena tisícekrát. Pokud neumíme být nearogantní teď, jak nám mají věřit, že budeme jiní pokud se někam dostaneme?
Někomu arogance nevadí pokud nese zajímavé poselství. Takových lidí ale není mnoho. Nepočítejme tedy s tím, že nám ji někdo odpustí.
Našim společným jmenovatelem je dobrovolnost a svoboda. Přejeme všem co největší svobodu, tak se tak musíme i chovat. Svobodní lidé se respektují navzájem.
Téměř v každém vztahu se vyplatí být nepředpojatý a předpokládat spíše dobrý úmysl toho druhého, chovejme se tak k neznámým i známým.
Přistupujme ke všem, co se nás něco ptají, s maximálním porozumění. Nebuďme hned defenzivní. To je znak zakomplexovanosti. My chceme své myšlenky sdělit, máme je podložené, máme argumenty, máme principy a hodnoty, které jsou konzistentní. Dá-li nám někdo šanci, většinou porozumí.
Prosím o tento neagresivní přístup všechny Svobodné, nenechme se ovládnout emocemi. Člověk co se ptá nemůže za socialismus a zlo světa, vnímá to, jak mu odpovídáme více než co mu říkáme. Když mu odpovíme zle a urazíme ho nebude se nad svobodou zamýšlet nikdy. Když mu odpovíme slušně a nebude se mu to líbít, tak třeba příště náš názor uslyší trochu jinak, nebo uvidí, že to třeba stále nejde tak jak si myslí on a dá nám šanci. Pokud budeme agresivní, tak nám ji určitě nedá. Naopak, bude s námi bojovat.
Někdy to samozřejmě nejde. Lidé nepříčetní a útoční musí být ignorováni. Zesměšňovat je nemá smysl, znemožnili se sami, je mi takových lidí líto, mají jiný problém, který nevyřešíme. To neříkám paternalisticky a nemám potřebu je hluboce litovat. Často si ale myslím, že ani oni sami nechtějí být agresivní a zlí, jenom to prostě něco nezvládají.
Šiřme myšlenku svobody s láskou a pokorou, nikdy ne s arogancí.