Příspěvky

Nižší daně? Máte z nich strach?

/0 Komentáře/in , /by

 

 

Na první pohled by se zdálo, že politik, který nabídne v programu nízké daně, bude populární. Vždyť více peněz v peněžence, to musí chtít každý! Tak proč žádná taková strana není v parlamentu? Máme z nízkých daní strach?

Mnozí z nás ano. Často slyším obavy, že …

Nízké daně přeci pomůžou těm, kteří už mají hromadu peněz. Pomůžou velkým firmám a velkopodnikatelům. Všechny si nás koupí. Nebude jiné práce a života, než jen pro ně. Nikomu nic nedají. Když budou nízké daně, nebude na důchody. Stát přeci daně potřebuje! Všechno se z nich platí!

To jsou pochopitelné obavy. Avšak pokud by tomu tak skutečně bylo, proč tedy velké firmy a bohatí lidé za nízké daně nebojují? Není to náhodou právě naopak? Nízké daně totiž nepotřebují. Umí daňově optimalizovat. Umí čerpat dotace a vyhrávat státní zakázky.

Malé daně potřebují právě ti, kdo vydělávají nejméně. Ti, kdo začínají. Ti, kteří nemají velké majetky. Ti, kteří se potřebují dostat z těžké životní situace. Ti, kteří si na svůj dům teprve potřebují vydělat.

Co je totiž u nás zdaněno naprosto nejvíce? Hned po alkoholu je to práce. Naše práce. Téměř půlku toho, co vyděláte, Vám stát vezme. 4 hodiny pracujete pro stát, 4 hodiny pro sebe. Jsou země v Evropě, které místo štědrých sociálních dávek prostě příjmy z práce do určité výše nedaní vůbec.

Národ se dokáže rozčílit kvůli třiceti korunám u doktora. Tak proč ne kvůli 4 hodinám v práci navíc?

Současní politici umí vyvolat jedno velké zdání. A to, že za daně, které zaplatí „ti druzí“, dostaneme něco my všichni. Pak bude líp. Máte opravdu pocit, že to funguje? Najdeme odvahu zkusit jiné řešení, omezit moc politiků nad našimi peněženkami?

Ing. Tomáš Pajonk

O dvou lopatách

/6 Komentáře/in /by

Žijeme v zemi, kde i ti nejhůře placení lidé povinně odevzdávají cca 47 % daň ze svého příjmu státu.* Hodíte dvakrát lopatou. Jednou pro stát, jednou pro sebe.

Proč?

Protože pracujete. A tak se z vás dá něco vytáhnout.

Co z toho ale plyne?

1) Šťastnější a šikovnější (případně horší názvy) se zcela přirozeně takovémuto zdanění brání. Platbou přímo na ruku. Prací na černo, využíváním švarcsystému, manipulací s příjmy zneužíváním sociálních dávek.

2) Kdo v systému neumí chodit, platí. Nemá známé, co ho mohou platit na ruku. Nechce se mu „žebrat“ o dávky na úřadě. Smůla. Bohužel. Nejméně kvalifikovaní lidé nebývají současně nejvíce zdatní v průchodu byrokracií a kamarádšofty.

Systém potlačuje šance pracujících s malými příjmy na dobrý život. Ženeme je do náruče sociálních dávek, pasivity, lichvářů a později exekutorů.

Když se ale podívám do médií, na sociální sítě a na výroky politiků, tak vidím, že největším problémem Evropy je Islám. Před chvílí to byl Putin. Předtím globální oteplování. Každý si vybere vlastního strašáka. Obranou je nekonkrétní vzývání „evropské hodnoty“ u jedněch, či „našich hodnot“ u druhých.

Od kdy do „evropských hodnot“ patří trestání těch, co chtějí žít za své? Obírání pracujících na kost?

Postupujme od menších problémů k větším. Než začneme zachraňovat „evropskou civilizaci“, raději odstraňme jednu z velkých nespravedlností dnešní doby. A to tu, že ten, kdo pracuje, musí hodit lopatou dvakrát, aby přesunul jednu hromádku uhlí.

To totiž ovlivnit můžeme. Je to náš problém. Naše zákony. Zavedly to naše vlády. Nemůžeme vinit EU, kterou jen těžko otočíme. Můžeme se ale dívat, jaké mají naši politici priority. Největší křik je, když neproudí dotace. Ty proudí vybraným. Opravdu musí? Nenecháme peníze raději pracovitým lidem?

A až vám bude líto, že lidé v jiných zemích mají hlad, že postižení nemají lehký život a v Africe nemají pitnou vodu, tak se zamyslete nad svými bližními u nás. Nad těmi co se snaží. Pracující lidé, často mladí, nezkušení, matky samoživitelky, lidi bez kontaktů a velkých titulů, musí za každou lopatu pro sebe hodit ještě jednu pro stát. A to mi přijde k vzteku.

Snižme zdanění práce.

Obhájit reálné řešení, nikoliv vzdušný zámek, se pokusím v příštím článku.

Tomáš Pajonk,
místopředseda strany