Současné dotazování kandidátů do zastupitelstev kraje a dramaturgie veřejných debat je extrémně nefunkční. To má neblahé dopady na celkovou důvěru v zastupitelskou demokracii. 

Kandiduji do krajského zastupitelstva a nemohu se tak ubránit uvažování nad podstatnou otázkou.

Jak si vlastně volič do krajského zastupitelstva vybírá?

Volič to má těžké

Z toho co vidím, to má volič sakra těžké. Ze všech stran sliby, hesla, úsměvy. Ještě pár dní a lidem to poleze už dost krkem. Ale vážněji. Racionální úvaha by řekla, že si volič projde krajské programy. Vyplní volební kalkulačku. Jenže, může z toho něco poznat? Hesla nemohou a nejsou moc konkrétní. Programy jsou si na úrovni hesel vlastně příliš podobné. Cesty, školy, nemocnice – vše budeme řešit – klíčová otázka je spíše jak. Strany potřebují voliče zaujmout a nenaštvat. Tzn. racionální volič ví, že z programu se moc nedozví a čas s ním moc utrácet nebude. Do toho přihoďte to, že vědět co a jak kraji skutečně může řešit není zrovna nejsnadnější tušit, když ani lidé pro tyto účely placení selhávají.

Volič se často musí spolehnout na známost kandidáta, osobní pocit. Intuici.

Pozitivně mě překvapuje, že výkřiky a témata, která krajská nejsou mají menší dopad, než by mohlo na první pohled vypadat. Voliči docela tuší, co kraj opravdu nevyřeší.

Bohužel právě média voličům mnoho nepomůžou

Ano, televize a rádia nám pořádají debaty. Bohužel, právě ty krajské jsou ve své podstatě bezobsažné a ke vztahu ke kompetenci řídit kraj téměř irelevatntní. Například nejsledovanější debata v ČT měla tato témata

1)komunikace s úřady
2)nedostatek dobře placené práce
3)a mnoho času se strávilo v diskuzi ohledně výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.

Jak na tom má volič poznat koho volit?

Kdo chce dobře komunikující úřad? Všichni.
Kdo chce dobrá pracovní místa v kraji? Všichni.
Který hejtman dá případné další náhlé katastrofě svou maximální pozornost? Každý.

Ve velmi podobném duchu probíhala debata v Českém Rozhlase, které jsem se zúčastnil. Podpoříte tohle? Hm, ano. A tohle? Hm, ano. A taky tohle? Jistěže. Kupodivu největší náboj (dle mého a velmi zaujatého názoru) měla debata v BleskTV protože se zeptala jako jediná aspoň trochu ideologickou otázku – jak vrátíte ševce do Zlína.

V roce 2012 se řešila metanolová aféra (co má hejtman dělat a jak tomu zabránit?) a částečně strategická průmyslová zóna Holešov a nic se v ní prakticky za 4 roky nezměnilo.

Novinové články a rozhovory s lídry, otázky na kandidátky na tom nejsou moc jinak. Přečíst si všechny rozhovory, vydestilovat z nich balast a dostat se na dřeň, to je práce pro velmi kvalitního novináře, který navíc má dobrou orientaci v konkrétní problematice kraje a jeho možnostech. Počet takových lidí ve Zlínském kraji? Těžko říci, budu velmi rád, když mi čtenáři jednoho takového doporučí.

Kraj je pro média těžký. Potřebuje jít pod povrch a ne jen se ptát jaké vidíte priority (protože dálnice, obchvaty, silnice toho moc nenapoví konkrétně).

Bezobsažností ale dochází k poškozování zastupitelské demokracie

Není to drsné hodnocení? Není. Krajské volby jsem zažil teď podruhé a to že se v nich minimálně řeší SKUTEČNÁ krajská témata je alarmující. Proč to říkám? Protože ta funguje jako systém s nějakou zpětnou vazbou. Kandidát A slibuje X, kandidát B slibuje Y. Chci X volím A. Splnil? Ok, budu ho volit dál. Nesplnil, volit někoho jiného. Aby aspoň trochu fungovalo, tak potřebujeme aspoň trochu funkční zpětnou vazbu. Nijak si to neidealizujme, demokracie jako způsob řízení čehokoli má mnoho problémů (a je na samostatnou otázku, o čem všem je vhodné demokraticky hlasovat). Funguje zpětná vazba na krajské úrovni? Jak by mohla s takovými otázkami a tématy?

Už tak slabý systém dále oslabujeme.

Jak volič po 4 letech ohodnotí zda jeho kandidát splnil své sliby?

Komunikující úřad? Minimum lidí řeší něco přímo s krajských úřadem. Pokud už něco řešili, pak objektivně zhodnotit, zda se situace zlepšila oproti minulým letem je téměř nemožné.
Dobrá pracovní místa? Všechny prostředky co kraj k tomuto má jsou nepřímé s malým dopadem. Zásadní vliv bude mít štěstí a um voliče + světová hospodářská situace + domácí hospodářská situace + republiková politika.
Katastrofa? Více než skutečná přesná pomoc bude oceněno, zda si hejtman natáhl gumáky, prošel se u místa neštěstí, případně zda vzal do ruky lopatu. Plus taky jak moc lidí to vyfotilo.

Suma sumárum, odpovědi na otázky s největším mediálním dopadem jsou zcela irelevantní ku skutečné práci krajského zastupitelstva, kdyby kandidáti soupeřili v recitaci Vogonské poezie, byl by výsledek podobný a pro voliče mnohem, mnohem zábavnější.

Televizní (a nejen televizní) debata, která má být pro fungující demokracii naprostý základ se stává festivalem frází, převážně díky zvolenému formátu.

Je nějaké řešení?

Co mohu ovlivnit já a má kandidátka?
Velmi jsem se snažil spolu se všemi kolegy v koalici dát programu větší hloubku, krajský obsah a skutečné náznaky řešení. http://zlinsky.spolecne2016.cz/deset-duvodu/#jedna. Kraj také řeší hlavně lokální, resp. nadobecní problémy a ty jsme dali dohromady zde: http://zlinsky.spolecne2016.cz/regiony. Co jen mi síly stačí, tak se v osobních debatách snažím naznačovat, co chceme skutečně řešit v kraji a že kraj není všemocný a neslibuji ráj na zemi. 🙂

Nápad pro novináře  
Kraj má v podstatě největší pravomoc v přisunování peněz do konkrétních projektů a oblastí. Má také koordinační funkcí a aktivní hejtman by mohl silou své osobnosti, tlakem a příkladem ovlivnit mnohé. Průtokový ohřívač dotací není špatné přirovnání. Otázky na toto téma, ale v debatách prakticky nepadaly. A zcela upřímně … kdyby padaly, tak bychom se jako kandidáti pěkně zapotili.

Pro dramaturgy veřejných debat by mohlo být inspirací místo otázky chcete tohle, nebo tohle, se ptát spíše seřaďovacím, či poměrným způsobem.
Například máte těchto 5 oblastí seřaďte je podle vnímané důležitosti. Co má kraj řešit nejvíce a jak. Nebo lépe. Máte 1000 korun v krajském rozpočtu. Jak je zhruba mezi jednotlivé oblasti rozdělíte?

A pro nás pro všechny?

Zkusme vrátit do politiky to, co tam patří. Ideje a ideologii. Ptejme se na ně politiků. Jděme trochu do hloubky.  Proč? Protože jsou velmi podstatným vodítkem pro voliče. Nelze chtít názor na každou jednotlivou krajskou konkrétnost, ale spíše jaký je postoj kandidáta k vztahu občan / stát. Co má stát řešit, co mají řešit občané. Co je jeho dlouhodobá vize. Podle toho lze soudit, jak Vás bude zastupovat.

Samozřejmě volitelnost kandidáta, pak určuje nejen podobnost jeho idejí s Vašimi, ale velmi, velmi podstatně, jak vnímáte, že je schopný je prosadit.

A pro kraje?

Mají-li tyto územní celky nebýt pouhými průtokovými ohřívači dotací a mají-li mít větší smysl, pak budou potřebovat daleko, daleko více autonomie. Osobně jsem příznivec co největší decentralizace, protože ta velmi dobře umožňuje sledovat funkčnost různých přístupů k řešení problémů. Toto téma, ale do samotných voleb má jen malý smysl otevírat. Mantinely a pravidla hry jsou totiž pevně dány a řešit pravidla během zápasu není moc rozumné. Decentralizace je ale velké téma do parlamentních či jiných voleb a už dlouho spí.

A jak to nakonec volič vyřeší?

To uvidíme 8.10. 2016. Do té doby se budu snažit naše ideje a zásady přiblížit co největšímu počtu lidí 🙂