Tomáš Pajonk: Proč nebojovat minulé bitvy

A koho budu volit v primárkách do Evropského parlamentu. Pokud Vás zajímá jen to skočte na konec. Začněme však od začátku …

Svobodní poměřují svůj úspěch mírou dosažené svobody. To taky máme ve stanovách, kde to, jak Svobodě rozumíme máme popsáno (jako možná jediní na politické scéně). Svoboda + Odpovědnost jednotlivce je pro nás řešení drtivé většiny společenských problémů. V dnešní době principiálního nihilismu a programů á la pejsek s kočičkou splácali dort, tam trochu více buzerace, tam mírně uvolnit, tam zase utáhnout … Jo, jsme opravdu dost jiní a nedivme se, že nám někdo říká autisté, lidé s jinými myšlenkami to nikdy neměli snadné. Je to příležitost, nebo problém? Soudím, že příležitost.

Ok. Kde však svobodu získat? Politicky samozřejmě.

Samozřejmě, že v českém parlamentu. V Evropském parlamentu, tam to z principu nejde. Tam zatím prakticky nezmohl skoro nikdo nic oproti vůli Evropské komise. Proto se musíme soustředit právě na český parlament a předtím získat důvěru občanů na nižších úrovních. Soustředit se na domácí otázky a to o dost více, než doposud bylo ve Svobodných zvykem.

Jak se dostaneme do českého parlamentu? (extrémně komplexní otázka)

Stručně řečeno tak, že v dalších volbách budeme novým Černým koněm.

Je zvláštním pravidlem české politiky, že každé volby se objeví jeden nový subjekt, kterému dají lidé šanci (Piráti, předtím ANO a Tomio, předtím Věci Veřejné, Zelení, Unie Svobody, SPR-RSČ).

Černý kůň totiž přináší něco nového (nebo se tak v minulosti tvářil a pak přinesl komunismus jiných barev).

Další volby bude možná padat Babiš, jeho recept „som efektivním manažerom a všici se budou mít líp a komu se to nelíbí, tak kampaň“ se při první hospodářské krizi rychle ohraje (a dost možná i bez ní). Aktuální první výstřely celní války nám ji přibližují (díky moc Donalde ☹). A takovou krizi žádná země zatím nepřekonala centrálním chaotickým řízení a PR posty na Facebooku či Twitteru.

Nový Černý kůň musí mít na tohle odpovědi. A zrovna na tohle Svobodní ekonomický program mají. Měli by jej prohlubovat a být připraveni ho hájit.

V čem pak může být náš Černý kůň? V důrazu na změnu systému, v důrazu na to, že nestačí vyměnit lidi, to už jsme zkoušeli x-krát. Je třeba změnit principy. Stát má hájit svobody (práva) lidí, ne se o ně starat, vychovávat je u toho si hlavně pěkně ukrást co nejvíce z jejich peněz. Stát má nabízet základní řešení a dát občanům svobodu hledat si nová (školství, důchody, zdravotnictví).

Političtí fandové aktuálně velmi řeší „kulturní“ boj. Progresivní levice. Konzervativní pravice. Sluníčka X fašounci. Obojí řešení selhala.

Opět tady máme jedinečnou možnost být liberální ale neprogresivní (a euroskeptičtí, protože EU je opakem liberálního státu).

Žádné tradice prosím silou nikomu nerušit, ale žádné tradice také nikomu netlačit. Chceš pomáhat Syřanům? Pomáhej. Nechceš? Nepomáhej. Máš pocit, že je málo dívek programátorek? Zorganizuj jim kroužek, ale netahej do toho stát, aby změnil společnost. Máš pocit, že v neděli se nemá chodit do obchodu? Tak nechoď, ale nevnucuj to druhým. Opět řešení je ve svobodě jednotlivce a státu, který nediskriminuje a neprotežuje. Tak vzniká přirozená společnost, kde probíhají změny, ale ne za peníze těch, kdo si je nepřejí a oprávněně se ohrazují. Svobodní nechtějí společnost ani měnit, ani bránit její přirozené změně.

Tyhle témata musí náš kandidát do Evropského parlamentu nést a nesoupeřit s nimi.

A minulé bitvy?

Někteří si myslí, že prioritní je hlavně bojovat. Bojovat s ilegální migrací, „muslimskou“ invazí a LGBT lobby, neomarxisty apod. Nálepka neomarxista se plácne na všechno od snahy po lepší oběd ve školní jídelně (Chtějí více zeleniny! Jsou proti tradiční UHO! Beztak je platí Soros!), až po legitimní marxismus a tím je totálně zdevalvovaná. Někteří tím jen chtějí získat voliče, jiní tomu, že to je ta zásadní priorita věří. Po nějaké době, to ale nejde poznat. Jednak to co dlouhodobě komunikuješ, tím se také stáváš, ale hlavně –  tohle jsou IMHO bitvy dávno minulé. Ocelovou pěst státu a boj proti migrantům slibuje už i Babiš. A vnějšího a vnitřního nepřítele? Toho dříve či později použije každá vláda v krizi.

Takovou rétorikou žádné svobodomyslné lidi nenabereme a získáme leda nálepku populistů, co říkají věci nepravdivé, ale které chtějí někteří slyšet. Já chci Svobodné přesně opačné. Jedině takoví budou mít velkou šanci dlouhodobě skutečně zaujmout veřejnost, získat nové členy, přilákat odbornou veřejnost, přilákat lidi co nás budou dále hájit a cenit si odvahy říkat i nepopulární věci. Pokud naši hlavní evropskou kampaň povedeme v duchu „konec civilizace a bílého muže je na dosah“, budeme směšní a nepřínosní.

Evropskou unii se dá dobře kritizovat a poukazovat právě na těch příkladech, kdy brání svobodě slova, diskriminuje část populace (všechny kdo nejsou „vyvolení“), poškozuje svobodu podnikání a způsobuje zaostávání velké části kontinentu oproti zbytku rychleji  rozvíjejícího se světa.

Primárky do Evropského parlamentu – nelehká volba pro naději strany

Ve Svobodných je kandidát a případný europoslanec naprosto zásadní pro určení směru strany (pokud ji tedy ve svých vystoupeních vůbec zmiňuje – což je něco co bych chtěl po všech). To je neadekvátní jeho reálnému politickému významu a paradoxní vzhledem k tomu jací jsme EUskeptici a co v EU můžeme skutečně změnit.

Máme v primárkách na výběr z 5 kandidátů. Kdybych z hlediska maximálního počtu hlasů pro stranu v situaci jaká je teď, volil bych Petra Macha – nemyslím, že hlasů dostane tolik, jako minule ale v červenci 2018 má známost nejvyšší. Narážím ale na  jeho odstoupení – byl tam, zjistil, že s tím nepohne, odešel, teď by rád zpátky, protože proč? Běžnému voliči se nabídne odpověď až příliš rychle … Moc nevím, jak to při vší dobré vůli před voliči obhájí, a také nedokáži obhájit mnohé jeho kroky a systém organizace v EP.

Kdybych volil za zkušenost, rétorické schopnosti a drive, pak bych volil Jiřího Payna, ale ten preferuje strategii Mach – Payne – Robejšek, u které mám silné obavy, že nás rétoricky posune jinam, než kde mají Svobodní dle mého být a obávám se že tím spojením budeme ve variantě jedna. Jeho komunikace Alternativa k EU je velmi dobrá, doufám, že jakýkoliv kandidát ji podpoří.

Irena Steinhauserová je odvážná, má čisté a jasné názory, osobně a lidsky si ji vážím – ve formátu prezentace strany ale nemám shodu.

Na tématech i na způsobu prezentace mám ale největší shodu s Radimem Smetkou. Stejně jako na formu kandidatury, která zazněla v diskuzi kandidátů a která dle mého značce pomůže. Protože Radima znám nějakou dobu, tak jsem měl poměrně velkou obavu ho jakkoli podpořit. Singapur x krát slíbil a nic. Tak jsem mu řekl, že dokud neuvidím první výstupy z projektu Singapur, nic nebude. Včera, den po zahájení voleb mě osobně navštívil a ukázal projekt, na kterém poněkud nezvykle potichu tvořil a který sliboval svým voličům. Překvapil a Singapur, bez prostředků strany zahájil zdařilým výkopem – viz http://byrokr.at/. Tak teď nemohu jinak, než mu hlas dát.

Ne, není to “ideální vysněný kandidát”, který všechno zařídí a ano jsou tam velká rizika. Ale já chci naději. I když vysněného prince na bílém koni tam z mnoha důvodů nevidím (a sám jím nejsem zcela určitě – aby bylo jasno), tak u Radima mám největší naději a také se za ním najde tým lidí, kteří budou nadšení, což je zásadní deviza.

Volit srdcem mi možná bude mnohými vyčítáno, ale “tu ne cede malis.”

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje