Příspěvky

Parlamentní listy: Nejsme žádný dobytek na pěstování pro vrchnost! Jak se nápady Babišovy vlády projeví ve skutečnosti?

ROZHOVOR Dva typy lidí, kteří bojují na politické scéně, popisuje předseda Svobodných Tomáš Pajonk: „Jedni, kteří pracovitým lidem chtějí sebrat peníze, a rozdat je tam, kam chtějí ve jménu ‚evropských, morálních a západních‘ hodnot, a pak druhý typ, který je chce uloupit a rozdat ve jménu ‚národních, našich‘ hodnot, neboť ‚to tak musí být, bo to je fajne‘.“ Ovšem jde jim o totéž: Za peníze všech koupit něco, co se líbí jim, a k tomu potřebují moc. Rozdělovači lupu na sebe plivou a živí konflikt. Pajonk reagoval také na trend sociální politiky: „Myslíte, že jsem svou ženu uplatil obědy zdarma, aby měla další dítě? To je dost absurdní představa. Nebo kdyby dostala o 10 000,- Kč za porod navíc, tak že by najednou chtěla šesté dítě? To je přeci amorální nesmysl.“ Pajonk také vzkázal, že nejsme žádný dobytek na pěstování pro vrchnost. „Stavět státní politiku na tom, že budeme mít farmu na daňového poplatníka, s prominutím, je svinstvo.“

Celý rozhovor naleznete zde

Roboty nebo anarchii? Rozhovor pro Parlamentní listy

O svobodě a zodpovědnosti ve vzdělávání s krajským kandidátem SaS Tomášem Pajonkem

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/O-svobode-a-zodpovednosti-ve-vzdelavani-s-krajskym-kandidatem-SaS-Tomasem-Pajonkem-451653

1. 9. 2016 15:13

ROZHOVOR Kdo zastává konzervativní názory na školství, ať si před čtením připraví rodinné balení prášků na srdce. Naopak radikálním inovátorům pedagogiky budou znít slova mladého politika, čelné tváře kandidátky Svobodní a Soukromníci do krajských voleb ve Zlínském kraji Tomáše Pajonka jako rajská hudba!

Představme si, že v nadcházejících volbách uspějete a budete moci krajské školství stvořit k obrazu svému. Jak bych takovou změnu jako občan pocítil?

Asi jako když vás někdo rozváže ze svěrací kazajky. Změna současného pojetí krajského – ale platí to obecně, celorepublikově – by spočívala v uvolnění, v dání prostoru všem zúčastněným v procesu vzdělávání, tj. dětem, rodičům, učitelům i ředitelům škol. Nebyl by to žádný naoktrojovaný diktát, ale právě jen a pouze nabídka svobodně se rozhodnout. Jak chci být vzděláván a jak chci vzdělávat.

Ke svobodě náleží v přímé úměře zodpovědnost…

Ano, to si samozřejmě uvědomuji. A předpokládám, že si to uvědomují také ti, jimž by taková křehká věc, jako je svoboda, mohla být svěřena. Naopak mám dojem, že jsme všichni státem neustále zastrašováni… Bu, bu, bu! Když ti dáme svobodu, víš, jakou na sebe bereš odpovědnost? Víš vůbec, co se sebou a se životem svým? Není-ti lépe, když tu zodpovědnost máme my, moudrý a prozíravý stát?!

Dobrá. Tak pojďme konkrétně. Třeba u těch nejmenších, u prvňáčků. Těm byste také dal svobodu rozhodovat, jak se mají naučit číst a psát?

Pozor. Ne JAK, ale KDY. Jak nabízí učitel. A proč vlastně ne? Samozřejmě se nebavím o tom, že do třídy vejde paní učitelka, zeptá se dětí, zda se jim dnes chce počítat, a když nechtějí, tak paní učitelka s brekem odchází. Na tradiční jeden věk, jedna třída, jeden předmět se moc jakýkoli výběr naroubovat nedá. Ale když Honzík nemá náladu na kreslení a chce si venku pobíhat, skákat nebo foukat do pampelišky – vlastně tělocvik, zatímco Anička chce strašně moc kreslit, pak je velká škoda nezkusit využít toho, co děti dělat chtějí. Možná nebudou dělat přesně to, co chceme, kdy to chceme, ale jakmile se do něčeho pustí, bude to s vervou a láskou, která to vynucení přebije.

Co když by ale takových „Honzíků“ bylo ve třídě deset versus jedna uvědomělá ‚Anička‘? Tak to můžete školu budoucnosti zavřít…

To právě ne! Podívejte, některý z těch – jak vy říkáte – deseti Honzíků bude pokukovat, bude trochu závidět, jaké obrázky Anička kreslí. A bude to chtít také umět a přirozeně se přidá k Aničce. Za chvilku jejich obrázky uvidí další a budou chtít také tak hezky malovat. Proč by nemohla vnitřní motivace fungovat u dětí stejně dobře jako u dospělých? Já vím, že mnozí spoléhají ve školství na vnější motivaci… Když se do zítřka nenaučíš slovíčka, dostaneš pětku a ještě navrch karabáčem! Přece víte z vlastní zkušenosti, když jste něco chtěl z vnitřní potřeby, tak jste byl schopen na sebe uplatnit větší přísnost, než na vás mohl uplatnit nějaký vychovatel.

Navíc dětský kolektiv – obzvláště promícháme-li věkové skupiny – je velmi motivační. Nikdo nechce zůstat ten, co nic neumí.

V tom je ale právě ten fundamentální, antropologický zádrhel. Vy prostě chcete, podobně jako socialisté, stvořit tzv. lepšího člověka. Socialisté tím, že budou mít všichni stejně a nebudou si nic závidět. Vy tím, že dáte člověku tolik svobody, které ze své lidské přirozenosti nedokáže unést.

Jasně a máme tu zase bu, bu, bu! My Svobodní jsme možná idealisté, ale zároveň jsme realisté. Na rozdíl od etatismu socialistů, kteří každé nařízení uplatňují plošně, celostátně, imperativem nějaké vyhlášky nebo zákona, my bychom nechali na rozhodnutí rodičů i ředitelů škol, zda chtějí poslat své dítě do takové, řekněme, školy budoucnosti. Stejně tak každý ředitel by si rozhodl, zda chce, aby jeho škola vycházela z tohoto konceptu vnitřní motivace. Nechceme diktaturu moderny. Nebylo by to určitě tak, že diktátor Pajonk nařídí, že se všechny ZŠ v kraji musí takhle proměnit. Ale dal bych maximální možnost, aby se školy takto proměnit mohly.

Co myslíte, že by to těmto školám přineslo za prospěch?

Určitě by to umožnilo větší soutěž myšlenek. Individuální rozvoj každého dítěte. Škola pro 21. století by měla podporovat osobnostní komparativní výhody žáků a studentů, a ne z nich dělat armádu robotů, které si do mozku jak do softwaru nahrály během studia nějaké vědomosti, ale neumí o nich svobodně rozmýšlet, neumí je kategorizovat, rozlišovat jejich důležitost. Mimochodem, proč se Hospodin tak rozlítil na ty své dvě loutky v Ráji, Adama a Evu? No, protože po ochutnání ze zakázaného ovoce dokázali rozlišovat, co je dobré, co špatné. Za Hospodina si dosaďte stát a jste ve školním systému současnosti…

Rozumím. Ale to má také druhou stranu mince. Že ve školách budoucnosti může vyrůst armáda svobodomyslných anarchistů.

…a té se společnost a stát bojí víc! Vždyť to říkám! Čím lépe bude občan naučen svobodně a kriticky myslet, tím hůře se bude ovládat! Nicméně abych zareagoval na vaši obavu. Pravděpodobně by to dopadlo tak, že na jednom okraji celého procesu skončí tak jak tak pár robotů, na opačném pár anarchistů. Důležitý je výsledek většiny… Bavíme-li se tedy o krajském neboli státním školství. Důležité je, že by škola budoucnosti dala možnost každému se svobodně rozhodnout, kým chce být.

Když to shrnu, tak vy v podstatě chcete zodpovědnost státu za vzdělání přesunout na jedince.

Nevím, jestli bych to takhle slovo od slova formuloval, ale nebráním se vyznění. Ano. V čem je jedinec pitomější než moudrý stát? V čem je sbor úředníků na ministerstvu školství geniálnější než zdravý rozum každého z nás?

Je mi jasné, že vy jako člen Svobodných máte rozebírání státu takříkajíc v popisu práce. Přesto – nezamyslel jste se někdy nad tím, že většinový občan o podobné demontáže nestojí, respektive že je nehonoruje svým voličským hlasem? Viz dlouhodobé volební výsledky Strany svobodných občanů…

Zamyslel. Svobodní a já jako jeden z nich totiž děláme jednu velkou chybu. Vypadá to, že bojujeme proti státu. Což si mnozí představí tak, že bojujeme proti tomu, že máme cesty, důchody, nemocnice a školy.

Špatně své názory formulujeme. My nechceme, aby funkce státu zmizely. My chceme, aby byly naprosto zásadně vylepšeny. Aby se změnila forma, organizace a způsob financování těchto služeb. Ano, bojujeme proti současné formě státu, kdy politici mají příliš mnoho moci, často nad těmi nejslabšími. De facto chceme společnost/stát 2.0, který pak není jediná organizace, ale mnoho veřejných, ziskových, neziskových organizací, obcí a jednotlivců dohromady. Kde věci neřešíme přes „Prahu“ nebo „Brusel“, ale daleko více lokálně a na dobrovolné bázi.

Já totiž chci žít ve společnosti, kde úžasná tvořivost, nápady a pečlivost, která nyní jde do například propagace toaletního papíru nebo piva, půjde tam, kde je to daleko podstatnější a kde to i velká část lidí chce – třeba do vzdělání, zdravotnictví nebo péče o staré lidi.

Jenže to nelze vynutit, k tomu prostě musí být nastaven celý systém jinak.

Takže vy chcete vychovat nového svobodného a uvědomělého člověka? 

Právě naopak. My chceme systém, který počítá s tím, že lidé jsou lidé. A lidé potřebují pevné a jasné hranice, co je koho a za čí peníze se hraje.

Jakmile je to pevně dané (což nyní je jen možná z poloviny), tak lidé z pustiny udělají rajskou zahradu…

3 otázky na Den přiznání

Odkaz na Parlamentních listech – Publikováno k rozhovoru s Josefem Petrů

Voliči Svobodných a Soukromníků musí mít v tuto chvíli pocit bezmoci. Socializují vládní koalice prosadila kontrolní hlášení DPH, EET, Čapí hnízdo na vládnutí nebude mít vliv. A vy přicházíte s happeningem před FÚ…Co od toho čekáte?

Svobodní a Soukromníci jsou strany, které hájí pracující a podnikavé lidi. Ne, nebojme se toho slova. Podnikatel není zločinec. Zaměstnanec není hlupák, který neumí podnikat. Navzájem se potřebujeme a to je hlavní poselství této akce. Aby se lidé u nás měli dobře, tak potřebujeme místo miliardových dotací, spíše nové podnikatele, ale také šikovné, poctivé a pracovité zaměstnance, kteří si umí říci o odměnu. To všechno by přirozeně vzniklo, ale stát je v tomto spíše překážkou.

Kauza Čapí hnízdo, EET, kontrolní hlášení jsou pro mě sice aktuální témata, ale ta neřeší základní podstatu toho co se děje.

Stát jednak pracujícím lidem bere kolem poloviny jejich skutečného příjmu. Jen naprosté minimum, se pak dá do toho, co občané od něj nejvíce požadují. Obranu, policii a spravedlnost. Je naivní si myslet, že peníze se ze státního rozpočtu kradnú, jak říká pan Babiš. Ony se totiž legálně loupí. V souladu se zákony jdou do projektů, které chce jen minimum lidí. Jenže to minimum je velmi vlivné a dokáže přesvědčit zbytek lidí o své naprosté potřebnosti.

Drobní podnikatelé a zaměstnanci soukromých firem jsou dušeni daněmi, regulacemi, tisíce a jednou novou povinností ze strany úřadů. Velké firmy dostávají dotace, nebo výhody.

Co od toho čekáme? Že se lidé s námi zastaví na kousek řeči, dostanou malé poděkování, že tu káru ještě dále táhnou a malé poděkování za to, že tu někdo ještě pracuje.

Na Zlínsku má podle průzkumů krajská koalice Svobodných a Soukromníků pomalu sedm procent. V čem vidí příčinu toto obliby?

Členové Svobodných jsou zde dlouhodobě aktivní. Pořádáme akce pro veřejnost. Měli jsme větší demonstraci ve Zlíně. V neposlední řadě jsme v listopadu spustili i kampaň Než bude pozdě. Navíc – jsme krajem činorodých lidí, kteří měli vždy blízko k horám a ke svobodě. Valaši, Hanáci a lidé ze Slovácka mají zdravý rozum. Myšlenky, že nás nezachrání žádný zákon a že peníze nerostou na stromech jsou tu zatím pevně zakořeněny.
Kde vidíte největší slabiny stávajícího vedení Zlínského kraje?

Kraj je veden spíše samospádem. Za poslední 4 roky se nikam neposunul. Současné krajské vedení je spokojeno a počítá, že po volbách zasedne zpět ve velmi podobné sestavě s minimem úsilí. Počítá s tím, že občané se nechají uchlácholit tím, že kraj vlastně funguje tak co by vlastně chtěli, že do kraje tolik lidí nevidí a že budou volit jen podle jména strany.

My věříme, že voliči u komunálních a krajských voleb přemýšlí a dají nám – po seznámení se s naším programem a naší dlouhodobou vizí, jejíž cílem je lepší život ve Zlínském kraji – šanci a hlas.

Svobodní se Soukromníky dokáží občanům, že krajská politika není o líbivých a formálních slibech. Ale o tom, co kraj skutečně může pro své občany udělat. To je, být ve velkých věcech koordinátorem, v malých každodenním zastáncem a pomocníkem občanů.

Únorový rozhovor v Parlamentních listech – K Ukrajině, Islámu, Řecku, Konvičkovi i Černochové.

Svobodný Pajonk k Řecku i Rusku: Pečení holubi létají do huby nakonec jen politikům. Vlády milují válku a nepřítele

6. 2. 2015 16:31

ROZHOVOR “Bojíme se ‘zelených mužíčků’? Tak začněme organizovat domobranu,” říká místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk, který se obává, že ti, co nám vládnou, na lidi, jejich životy a jejich majetky kašlou: “Evropě vládnou lidé, kteří si v mládí chtěli budovat socialismus, někteří na barikádách u univerzit, jiní s rudou stranickou knížkou, jako pan Telička, a bojím se, že je to ještě nepřešlo.” V rozhovoru také vysvětlil, proč situace v Řecku nebude mít vliv na eurozónu.

Svobodný Pajonk k Řecku i Rusku: Pečení holubi létají do huby nakonec jen politikům. Vlády milují válku a nepřítele
Foto: archiv
Popisek: Místopředseda Strany svobodných občanů Tomáš Pajonk

Řecký ministr financí Janis Varufakis odmítá další půjčky EU podle stávajícího plánu. Přitom dohoda skončí na konci tohoto měsíce. Německá kancléřka Angela Merkelová vyloučila další snížení řeckého dluhu, jak chce prosadit nový premiér Řecka. Francouzský ministr financí se sice tváří vstřícněji, ale dá se předpokládat, že dohadování Řecka s EU může trvat delší dobu. Nehrozí zemi finanční chaos a možná i finanční bankrot?

Řecko zbankrotovalo dávno, jen se tomu tak neříká. Podstatnou část řeckého dluhu, tedy toxických dluhopisů, postupně v minulých letech odkoupila Evropská centrální banka. Teď se bude hrát hra o to, jak vysvětlit to, že Řecko peníze nikdy skutečně vrátit nemůže, a jak to kreativně účetně zamaskovat.Odkup dluhopisů ale něco stál. Tiskla se eura a náklady řeckého utrácení na dluh už dávno nesou všichni občané eurozóny. Doplatili na to poklesem hodnoty své měny. Dolar oproti euru posiluje, eurozóna i Evropská unie očekávají na rok 2015 celkem mizerný hospodářský růst kolem 1,5 %. Možná nás může těšit, že Japonsko a Rusko na tom budou hůře. I tak bych byl rád, kdybychom s naší ekonomickou výkonností útočili na pomyslná první místa tabulky a neradovali se, že tentokrát možná do baráže nepůjdeme.Eurozóna není dobře nastavené měnové území. “V současné době je to chybný projekt, který potřebuje napravit,“ uvedla ekonomka Ilona Švihlíková pro ParlamentníListy.cz a také zmínila možnost společné daňové politiky a velkého společného rozpočtu. I když sama připouští, že tohle řešení asi nebude “na stole”, co si o této variantě myslíte?Opět ten mýtus centralizace a z ní vyplývající síly. Zajímavé je, že ve Švýcarsku má každý kanton jiné daně, jiný rozpočet a dokonce i jiné zákony! V USA také nemají jednotné daně. Asi by jim měla paní Švihlíková poradit, jak zbohatnout.Když centrální, byrokratický, všem vzdálený a nikomu neodpovědný aparát zpackal politiku měnovou, tak mu dejme na povel ještě i politiku daňovou a rozpočet. Tak určitě…

Mimochodem, to krásné heslo “Jednotní v rozmanitosti“, to se má týkat jen frgálů, šampaňského a tvarůžků, nebo nám EU dovolí být rozmanitými i v podstatných věcech?

Jaký máte názor na návrh německého ekonoma Thomase Mayera, aby Řekové měli dvě národní měny, nechali si euro, ale i měnu pro národní účely “geuro“? A mohl by být takový postup cestou pro Česko?

Zajímavý nápad pro ekonomy nemusí vždy dopadnout dobře pro občany. Dokážete si představit, že fungujete ve dvou měnách současně? A kde tu jednu průběžně devalvují? Ono ne že by lidé v historii tohle nezažili. Je to zbytečně komplikované.

Dobrá, řecký stát nemá peníze na výplatu svých úředníků, zaměstnanců a dalších lidí žijících ze státních kasy. Geuro by znamenalo, že dostanou stejné množství peněz, část v opravdových eurech a část v geurech, které by neplatily jinde v Evropě. Takže tu máte peníze a tu máte papírky, které mohou devalvovat, kdy se nám zachce.

Nebylo by lepší lidem říci: “To, co jste dostávali předtím, bylo na dluh, lhali jsme vám, že na to máme – a nemáme. Platy prostě budou muset být takové. Nebudou olympijské hry, nebudou dotace, na co nás napadne.“

To by byla bolestná, ale očistná cesta a ne, že důchodci budou natěšeni, že dostanou hromadu geur a nic si za ně nakonec nekoupí. Lidé nebudou moci spořit a stanou se snadnou obětí zmatků a spekulací.

Stabilní ceny jsou velice důležité, hlavně pro lidi s důchody, ti nejvíce trpí, když máslo stojí v pondělí jedno geuro a v pátek třeba čtyři.

A u nás? Nenapadá mě jediný důvod, proč to vůbec zavádět u nás. Máte pocit, že naši politici málo komplikují lidem život?

Jaký dává signál Evropě situace v Řecku? Jaký může mít vývoj dopad na eurozónu?

Žádný a žádný. Trochu zjednodušuji. Ale v zásadě, evropští politici se nepoučí a finanční trhy už s katastrofickým scénářem počítají.

Evropě vládnou lidé, kteří si v mládí chtěli budovat socialismus (někteří na barikádách u univerzit, jiní s rudou stranickou knížkou jako pan Telička) a bojím se, že je to ještě nepřešlo.

Ale buďme optimisté, věřím, že lidé nebudou chtít skončit jako Řecko. Sliby o pečených holubech končívají špatně. Na začátku je víra, že je zaplatí někdo jiný. Pak to ale končí tak, že pečení holubi lítají do huby leda politikům, co je slibovali, a zaplatí jim je pracující lidé. Nakonec, aby jim jeden holub do úst přilétl, dva do společné kasy dají.

Evropskou unii zcela jistě oslabují vnitřní problémy. Zároveň se ale politické elity shodly na prodloužení sankcí vůči Rusku až do září. Také přibudou jména na seznam osob, které nebudou moci jezdit do EU a zmrazí jim konta. Jak hodnotíte tento postup?

Politické elity všude na světě ze všeho nejvíc milují vnější nepřátele. Také milují válku, nejlépe ale takovou, kde vlastně moc vojáků neumírá. Jen se do ní sypou peníze občanů, zatínají se ruce v pěst před televizními diváky a je jasné, kdo tu za všechno může. Ti druzí!

To platí pro elity v USA, EU, tak i v Rusku. Princip je pořád stejný. Dokud netancuje na střeše Reichstagu, tak se vnější nepřítel vždycky hodí.

USA volily za vnějšího nepřítele drogy a teroristy, ať už se pod tím skrývalo cokoli. EU je mírumilovná, a tak zatím ponejvíce bojovala s klimatem a genderovou problematikou, ruské elity si vybírají spory s přímými sousedy, což je pro nás nejhorší varianta.

Spojené státy zvažují, že vyzbrojí Kyjev. Separatisté v Doněcku mobilizují. Jak by měla reagovat EU? A co Česko? Co může nastat?

Víte, na celé situaci je nejhorší to, že vlastně všechny zúčastněné strany mají motivaci v boji pokračovat. Ruští separatisté trochu vyhrávají, mají krytá záda, přísun zásob, munice i mužstva. Mohou jen získat. Ukrajinci chtějí teroristy vyhnat, nemohou si dovolit ztratit tvář. Musí vyhrát. Navíc doufají v západní pomoc.

Stovky otázek, na které bychom se měli ptát. Kolik životů stojí posun hranice na východ či západ? Kolik zmařených životů zaplatíme, abychom “poučili“ Rusko? Když “obětujeme“ Ukrajinu, nezopakujeme tím Mnichov? Je dobře, že Ukrajina nemá atomové zbraně?

Realistický pohled je bohužel takový, že obdobně jako v první světové válce elity vůbec nechápou, co je to válka. Ti, co nám vládnou, na lidi, jejich životy a jejich majetky kašlou. Dokud nepadnou miliony, dokud nejsou národy na úplném dně, tak se střílí. I za cenu posunu hranic o pár kilometrů, i jen proto, aby upevnili svou moc.

Naivní řešení by bylo donutit obě strany složit zbraně. Stáhnout armády, vrátit do oblasti uprchlíky a pod dozorem celého světa udělat skutečný plebiscit, kde by se obyvatelé rozhodli sami, co chtějí. Ukrajinu, Rusko, federaci, nebo samostatnost? To se zatím ale nehodí žádné ze stran. Co Česko? Poučme se. Připravenost k obraně znamená mír. Bojíme se “zelených mužíčků“? Tak začněme organizovat domobranu. Vraťme lidem důvěru v to, že naše armáda je tu pro nás a je připravena nás bránit. Možná máme silné spojence, ale nesmíme být nejslabším kusem ve stádě.

Dalším zásadním problémem Evropy je hrozba terorismu. Jaký předpokládáte další vývoj? Budou mít evropské politické elity dostatečné nástroje, aby zvládly jak řešení situace na Ukrajině, tak zároveň zvolily účinný postup proti Islámskému státu? Co nám hrozí?

Nepanikařme. Dle údajů ze světové databáze teroristických útoků je terorismus sice na vzestupu, ale hlavními cíli islámských teroristů není ani náhodou Evropa, nýbrž jejich vlastní sousedi a protivníci ve víře, tedy jiné odnože islámu. Celkem přirozeně Evropané občas trpí pocitem, že svět se točí kolem nás a že jsme pro IS nějaký hlavní cíl. Už dávno ne. To si jen myslíme.

Nepotřebujeme výrazně navýšit zdroje v boji proti terorismu, potřebujeme vysvětlit našim politikům, že hlavním zájmem státu je chránit své obyvatele a jejich majetek před všemi formami násilí i terorismu.

Islámský stát provokuje. Zabíjí novináře pro efekt. Chce konflikt. Chce evropské bomby v ulicích syrské Rakky. Chce nás nalákat do boje unáhleně. To je přeci stará taktika arabských lehkých jezdců. Provokace, ústup a vlákání protivníka do pasti. Nebojujme, když to chce nepřítel, ale když to chceme my a víme, jaký je cíl boje a jak zničíme protivníka a co to udělá.

Hranice Iráku nakreslili Evropané a, zjednodušeně řečeno, je záměrně nakreslili tak, aby více rozdělovaly, než spojovaly. Sklízíme to, co Britové zaseli.

Jak byste obecně zhodnotil přístup českých politiků a médií k otázce islamizace Evropy?

Ode zdi ke zdi. Buď kompletní panika, nebo kompletní ignorace. Chybí mi hlas zdravého selského rozumu. Opakem politické korektnosti a mlčení u závažných témat přeci není hysterie. Někteří politici si na boji proti islamizaci Česka chtějí udělat jméno. Jiní si zase chtějí udělat jméno na boji proti xenofobii. Výsledkem je mediální humbuk, bubnování, volání do zbraně, nadávky a nálepky. Uklidněme se a začněme řešit problém od podstaty.

Chci zastupovat lidi, kteří si uvědomují, že problém Evropy je hlubší než islamizace a že islamizace je důsledek, nikoliv příčina.

Jak vnímáte v tomto kontextu aktivity iniciativy “Islám v ČR nechceme“ a mediální vystupování jejího lídra Martina Konvičky? Může být tato iniciativa nebezpečná?

Pokud ji někdo zneužije k nastolení souzení lidí na principu kolektivní viny, tak bude velmi nebezpečná. Chápu strach z islamismu i z islámu. Neberu to na lehkou váhu. Představa mešity místo kostela na návsích našich vesnic mě moc neuklidňuje. Strach a snaha něco dělat dříve, než bude pozdě, je zcela legitimní.

Občané naší země již viděli, jakým způsobem řešili politici problém s menšinami. Řeší ho, ale nevyřešili nic. Problémy soužití odskákali ti, kteří mají tu smůlu, že jejich majetek je a jejich život probíhá poblíž lidí bez respektu k majetku ostatních. Výzvy politiků k respektu k jiným kulturám pak nepadají na úrodnou půdu. Lidé si pak zcela správně řeknou: “Vlády zpackaly problém s jednou menšinou. Jak to asi dopadne, když se u nás najednou objeví další nová menšina? Určitě špatně. Byrokracie a média se zase postaví na její stranu.“

Žertovná absurdita je slovo integrace. V předvečer výročí osvobození Osvětimi řešila krajská zastupitelka Taťána Nersesjan dokument “Koncepce romské integrace ve Zlínském kraji na léta 2015-2018“. Předpokládám, že jí vůbec nedošlo, jak absurdní jsou pokusy kohokoliv integrovat a jak mohou končit. Proč chceme někoho vůbec integrovat? Dokud dodržují zákony a pořádek, tak není důvod někoho nějak převychovávat a integrovat a už vůbec není důvod do toho sypat peníze daňových poplatníků. Opravdu se nedivím, že lidé si nechtějí číst dokumenty s názvy: “Sladění koncepce muslimské integrace v souladu s romským operačním integračním programem v letech 2020 – 2025.“

Už tradičně se proti islamizaci vymezuje šéf Úsvitu Tomio Okamura. Teď ale téma řeší více také ODS. Před islamizací Evropy varuje například poslankyně ODS Jana Černochová. Bezpečnostní orgány by podle ní měly sledovat mešity, zda se v nich nehlásá nenávist k nevěřícím. Propagace džihádu a islámského práva šaría by měla být zakázána a stíhána. Multikulturalismus podle ní selhal a my bychom se měli poučit, aby u nás nehořely ulice a neprobíhaly teroristické útoky. Co říkáte těmto návrhům? Jakou alternativu lze nabídnout občanům, kteří se bojí islámského terorismu?

Jistěže by bezpečnostní orgány měly řešit, zda se někde nesetkávají organizované skupiny lidí, které mají v plánu násilné trestné činy pod rouškou násilné ideologie. A ony to snad teď nedělají? Pokud ne, tak to okamžitě řešme. Oceňuji odvahu paní Černochové vystoupit z pozice oblíbenkyně médií a přesunout se do role té “zlé a xenofobní“. Jít mezi lidi. Myslím, že ji to asi skutečně zajímá. I tak ale protestovat proti Islámu, proti Rusku, za Tibet, je převážně jen emoční záležitost. Vlajky vlají. Ale je to tak trochu bouchání do imaginárních nepřátel. Nechceme hořící ulice? Nechceme, aby se tisíce lidí živily na různých integračních programech zaplacených z našich daní? Nechceme, aby našim dětem vymývali mozky opět za naše peníze?

Fajn. Tak si pojďme ujasnit pravidla. Má někdo morální právo jinému člověku zapálit auto? Nemá. Stíhat, zavřít, nahradit škodu. A když si občan své auto bude bránit, tak ho, prosím, pochvalme. Šetří práci policii. Má někdo právo brát pracujícím lidem peníze, aby za ně dělal workshopy na multi-kulti usmířenost? Nemá. Stíhat, zavřít, nahradit škodu. Pokud si bude občan své peníze proti takovým lumpům bránit, tak ho, prosím, pochvalme.

Do politiky jsem vstoupil, protože si myslím, že existuje možnost, jak žít v bohatší, šťastnější a spravedlivější společnosti, než ve které jsme teď. Ten způsob je nekrást lidem peníze skrz stát.

Jak vy byste čelil argumentům Martina Konvičky o tom, že islám je z podstaty násilné a netolerantní náboženství, že značná část islámských kleriků štve proti nevěřícím, žena je považována za méněcenné stvoření atd.

Dobrý pocit z mnohých výroků představitelů těch či oněch směrů islámu nemám. Korán jsem nečetl a ani to nemám v plánu. Také jsem nečetl Satanskou bibli, védy. Četl jsem jen bibli – Nový i Starý zákon. Nic z toho ale není podstatné pro řešení naší situace. Je mi totiž vlastně celkem ukradené, co někde v mešitě v Saúdské Arábii kvílí muezzin a čím své “ovečky“ krmí ten či onen imám a jak se k tomu staví pan Konvička.

Považuji za nutné, aby zákony naší země vycházely z maximálního respektu k životu a majetku jednotlivce. Kamenování je u nás trestné, ženská obřízka také. Stejně tak jako 17x někoho bodnout a ukrást mu peníze. Vůbec bych do toho kulturu, etnikum a náboženství nepletl. Nejsou to přeci žádné polehčující okolnosti. A nesmí být! Pokud budeme důsledně dodržovat, že u nás platí, že začít násilí je špatné a ani víra ve špagetového boha to neomlouvá, tak se vůbec o islámu nemusíme bavit. Jen nesmíme z tohoto pravidla polevit, a to nejen kvůli Islámu.

Co si myslíte o nápadu prezidenta Zemana, že by měli všichni spojit síly a podniknout ozbrojenou vojenskou akci proti Islámskému státu. Jakým způsobem by měla Evropa intervenovat?

Že by si Hradní stráž chtěla vyzkoušet své nové pušky? Islámský stát je největším nebezpečím pro své vlastní sousedy. Pokud chceme pomoci, tak pomozme jim. Československo už má zkušenost z něčeho podobného. V roce 1948-49 jsme pomáhali izraelskému státu ubránit se před agresory. Tuto formu pomoci lidem, kteří se brání, považuji za velmi účelnou. Posílat na IS naše vojáky nepovažuji za nutné a šťastné řešení.

Podle vicepremiéra Andreje Babiše má naše republika jednotný názor na zahraniční politiku. “Já jen necítím potřebu se pokaždé vyjadřovat ke každé zahraniční události. Jako Česká republika máme jasný a jednotný názor,” řekl v interview pro ČT24 a doplnil, že Česká republika musí podle jeho názoru dělat aktivní politiku směrem do Evropské unie. “My tam posíláme odložené politiky jako poslance. I zahraniční politika je však o osobních vztazích, já mám na ty lidi mobily, takže když je potřeba, tak jim zavolám,” řekl doslova Babiš. Co vy na to?

Pan vicepremiér už několikrát v rozhovorech naznačil, že u některých věcí se čeká na názor Bruselu. Pan Babiš má tedy pravdu, názor je jasný a jednotný. Co nám řeknou, že chtějí, o tom se poradíme a schválíme to. Nechceme přeci trhat partu.

Chcete něco na závěr vzkázat našim čtenářům?

Chci vás poprosit jen o jednu věc. Ozvěte se mi na e-mail tom@pajonk.cz. Moc rád se u nás ve Zlínském kraji s vámi potkám. Jednak si rád poslechnu, kde tlačí bota vás, jednak klidně odpovím na něco, co jsem zde jen naznačil. Myslím, že pracující, tvořiví a podnikavé lidé, ať už jsou zaměstnáni, nebo už toho odpracovali dost, se musí dát dohromady. Je totiž třeba zastavit ty hromady byrokratických nesmyslů a rozjetého státního aparátu dříve, než bude pozdě.

Naší zemi už dost možná skutečně nevládne ani vláda, ani ministři. Vládnou jí pro občany neviditelní úředníci, kteří připravují tuny materiálů, zpráv a analýz. V těch dokáží obhájit svou činnost, tím i pěkné peníze, které berou. Berou je však těm, kteří denně pracují, živí své rodiny a tvoří věci skutečně důležité.

Postavit se té celé mašinerii, to chce sílu, zdravý rozum a zkušenosti. Žádný “vůdce“ to ale za nás neudělá, žádný hrdina na bílém koni nepřijede, musíme se spojit.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Svobodny-Pajonk-k-Recku-i-Rusku-Peceni-holubi-letaji-do-huby-nakonec-jen-politikum-Vlady-miluji-valku-a-nepritele-360699

Parlamentní listy: Běžte před továrny, které prodávají do Ruska, rozdávat vyhozeným lidem peníze. Pak mějte řečičky, vzkazuje pravičák Pajonk příznivcům sankcí

Zdrojem Parlamentnilisty.cz

ROZHOVOR Kdo chce potrestat Rusko, ať nekupuje jeho výrobky, ale nenutí k tomu ostatní, říká ParlamentnímListům.cz místopředseda pravicové Strany svobodných občanů Tomáš Pajonk, který nesouhlasí s plánovanými hospodářskými sankcemi proti Rusku. Podle Pajonka je čas si přiznat, že jak Ukrajinci, tak Rusové páchají zvěrstva, a neidealizovat si ani jednu ze stran.

Kdo je podle vás viníkem sestřelení malajsijského letadla na Ukrajině a věříte tomu, že protiletadlovou raketu dodalo separatistům Rusko, které je údajně podporuje?

Nevím. Od stolu na Veselé (Pajonkova obec na severu Moravy, pozn. red.) vidím pouze zprávy, blogy, komentáře. Je to však pouhý obraz reality. Nejsem na místě. Nevěřím ani jedné z válčících stran. Pro obě strany je dezinformace zbraň v jejich válce. Rozdíl mezi tím, že jedna strana asi lže, zatímco druhá lakuje fakta na růžovo a vybírá střípky informací, které se jí hodí do krámu, vidím, ale není velký. To je pouze otázka kvality propagandy. Bohužel tento postoj bývá mnohými označován za morální relativismus, ale o tom to opravdu není. Když nevím, tak nechci soudit. Když uvidím dva lidi ve rvačce, tak se přeci nepřidám k jednomu z nich jen proto, že ten druhý má tričko mého oblíbeného fotbalového týmu.

Ale k věci. Myslím si, zdůrazňuji, pouze myslím, že pravděpodobně letadlo omylem sestřelili povstalci. Raketový systém buď získali od ukrajinské armády kořistěním, nebo z Ruska, to opravdu nemohu tušit.

Na druhou stranu, říci, že za smrt všech lidí na palubě může Vladimir Putin osobně, je hodně zajímavé uvažování. Stejnou logikou bych nyní musel soudit Baracka Obamu, který osobně může za včerejší požár skladu paliva v Libyi. Také přeci podporoval rebely proti Kaddáfímu, dokonce přímo a vojensky.

Evropská unie rozšířila sankce vůči Rusku. Nicméně k plošným sankcím zatím nedošlo. Jak vnímáte diskuze mezi umírněnějšími a radikálnějšími zeměmi a jakou pozici bychom měli zaujímat my?

Nejsme ve válečném stavu. Sankce vůči jednotlivým osobám, či dokonce jakési veřejné „lynčování“ dcery Vladimira Putina není ani efektivní, ani správné. Zákaz vstupu zločincům je samozřejmě možný, ale zločinec je někdo po odsouzení soudem, třeba mezinárodním. Cíleně si vybrat, proti komu namířím sankce, je produktem staronového „bruselsko-sovětského“ uvažování. Dnes je „normální“ vybrat firmy a jednotlivce, kterým se nasypou peníze jako dotace, a tak brzy asi bude „normální“ vybrat nežádoucí jedince, kterým budeme život komplikovat. Toto je způsob totalitního uvažování, který zničí zbytky naší vznikající demokratické kultury.

Evropská unie ani jednotlivé státy v ní nemají co zakazovat obchod jednotlivým firmám. Je to přeci morální odpovědnost právě těch firem a jejich zákazníků a partnerů. Nepřevádějme odpovědnost za morálku na byrokraty, nechme ji na lidech.

Historička a mimo jiné také manželka polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského Anne Applebaumová ve svém komentáři publikovaném v deníku The Washington Post tvrdí: „Rusové se na začátku 90. let naučili, že je velmi důležité při pronikání na západoevropské trhy nepodcenit vztahy s vlivnými politickými stranami. Rovněž správně vytušili, že nejlepší je tak učinit akvizicemi důležitých podniků dominujících na trzích v jednotlivých evropských státech.“ Vnímáte také vliv Ruska na evropskou ekonomiku jako zhoubný?

Vyměňte Rusové za Američané a západoevropské za východoevropské. Vnímáte také vliv Spojených států na evropskou ekonomiku jako zhoubný?

Jak si představujete, že by měl fungovat obchod mezi Českou republikou a východními a západními zeměmi?

Bez celních a jiných bariér obchodu. Bez připravovaných složitých neprůhledných tisícistránkových smluv mezi státy. Nevím, proč by někdo na ministerstvu měl rozhodovat o tom, zda si mohu koupit takový či onaký přístroj.

Ne vždy platí, že když hranice překračuje zboží, pak je nepřekračují tanky. V dnešní situaci, kdy nejsme kolonií SSSR, by náš obchod a spolupráce s Ruskou federací přivedly více lidí v Rusku k tomu, že západ není prokleté a dekadentní místo plné morálně pustých lidí. Naopak my bychom se obohatili ruskou kulturou a oni naší, tak to vždy během obchodu fungovalo.

Kde, kdy sankce vedly ke změně režimu? V Iráku ne, na Kubě ne, v KLDR také ne.

Budeme-li kompletně tlačit Rusko ke zdi, spojí se s Čínou a jinými zeměmi. Vznikne, a už vzniká, protiváha hegemonu USA v podobě BRICS, zlatem kryté čínské měny a podobně. Ve světle vznikajícího kalifátu mi přijde, že obrovský problém, který čeká naši civilizaci, nepřichází z Kremlu.

Jakým způsobem bychom měli ekonomicky vycházet s Ruskem? Může být pro nás stále obchodním partnerem?

Určitě může. Dívejme se na to bez nálepek. Máte-li potřebu potrestat ruské výrobce, prosím, nekupujte jejich zboží. Tlačte na své obchodní partnery. Nechte vaše spoluobčany, kteří mají jiný názor, ať si obchodují.

Poprosil bych všechny, kteří prosazují sankce, aby se pak šli postavit před firmy, které s Ruskem obchodují, a nebudou moci. Jejich zaměstnancům by pak měli ze svého vyplácet ušlé mzdy a prémie. Ať také podají pomocnou ruku každému jedinému propuštěnému člověkovi a najdou mu stejně dobrou práci. Pak mohou mít morální řečičky o silné, jednotné a tvrdé ruce vůči Rusku, která je podle nich tak potřeba. Oni náklady neponesou.

Mohli by jít do firem a továren také teď. Pokud to všem sankcemi postiženým lidem vysvětlí, že je to pro ně dobré, a oni budou souhlasit, pak proč ne. Do obchodu s Ruskem nemáme právo nikoho nutit a ani nikomu bránit. Nejsme ve válce.

Ekonom Tomáš Sedláček ve svém komentáři pro iHNed.cz zmínil, že se Česká republika odklonila od Havlovské zahraniční politiky lidských práv: „S velikým zklamáním jsem sledoval, jak se tato úspěšná, promyšlená a mnoho let budovaná strategie vyhazuje zbůhdarma oknem.“ Souhlasíte s tímto názorem? V čem dělá Česká republika největší chyby po stránce zahraniční politiky?

Četl jsem jeho komentář. Jde o typicky elitářské chápání světa. Pan Sedláček se vlastně zlobí, že stát protežoval obchod s Ruskem, a to je prosím ZLO. To mu přijde hloupé a nebezpečné. Stát by přeci měl protežovat obchod s těmi správnými režimy! Těmi co dělají DOBRO. Ach jo. Jen doufám, že pan Sedláček už nevěří na pohádky a že toto je z jeho strany pouhá póza.

Vidíme, jak dopadla Česká exportní banka. Vidíme, jak dopadla ta či ona „státní obchodní strategie“. Zaměstnanci státu a polostátních firem dostali peníze, odměny a funkce a výsledek šel do kopru. Účel byl splněn, pohádka prodána.

Pan Sedláček chce po zahraniční politice státu „havlovský směr“. Já nechci od státu žádný směr. Stát má být rozhodčí. Nemá určovat směr zahraničního obchodu. Nemá co posílat poslance do Nepálu, aby si tam s místními elitami podali tlapky.

Kněz a teolog Tomáš Halík uvedl na serveru aktuálně.cz své obavy z šíření dezinformací prostřednictvím příznivců prezidenta Vladimira Putina, cituji: „Loví v nejkalnějších vodách české společnosti, o tom svědčí různí ti přátelé Ruska a další vynořivší se spolky putinovců. Někteří tu šíří putinovskou propagandu vysloveně goebbelsovského rázu.“ Co říkáte na toto Halíkovo varování?

Říkám ach jo. Další mlžitel. Potřebujeme hlas rozumu. Ne dalšího hysterického antiputinovce a ani žádné hysterické putinovce á la Adam B. Bartoš a další.

Konflikt na Ukrajině prostě není černobílý, jsou tam vrazi na obou stranách. Je to občanská válka, sakra. Dělat z jedné strany hrdiny a z druhé lidský odpad, je lhaní si sami sobě. Ano, EU a USA podporují režim, který nemá problém zabíjet vlastní lidi. Ano, Rusko podporuje režim, který nemá problém zabíjet vlastní lidi. Obě strany sporu vždy použijí jen jednu z vět.

Dokázal bych ještě pochopit tento postup. Ano podporujeme oligarchy a lidi, kteří nemají žádný velký respekt k majetku a životu cizích lidí, ale podpora se nám vyplatí, zajistí to pro EU vzácné zdroje a bude lepší, když je bude mít EU než Rusko. Také doufáme, že se polepší, když jim nasypeme peníze. Možná to zní sobecky a cynicky, ale bylo by to alespoň fér přiznání. Tohle by byl opravdový postoj a ne pohádky pro občánky.

Naštěstí vliv pana Halíka mimo pražskou kavárnu je poměrně malý a občané mají více rozumu, než aby si z takových výkřiků něco dělali.

Ruská cenzura například nedovoluje kritizovat připojení Krymu. Vnímáte ruskou propagandu jako nebezpečnou i pro Českou republiku?

No, nikdo si snad nemyslí, že Ruská federace je stát s velikou svobodou tisku.

Propaganda je problém. Hlavně pro ty, kteří jsou zvyklí manipulovat veřejným míněním a potřebují to. Těm propaganda, jiná než ta jejich, kazí plány. Pokud budeme mít občany, kteří jsou jakékoli propagandě náchylní věřit – a náš vzdělávací systém tak nastaven byl a spíše je dodnes – pak se může stát, že produkčně lepší propaganda vyhraje nad tou „naší“, a máme problém.

Jediné řešení je velmi dobře lidi na propagandu připravit a naučit je vidět ke kořenům problémů. To by mělo být úlohou vzdělávání, naučit základům kritického myšlení. Lidé zvládli v minulém režimu dobře filtrovat propagandu a teď se bohužel děje to, že poté co přestanou věřit našim a západním médiím, které se také chovají propagandisticky, nebudou věřit už vůbec nikomu, což povede k zbytečné frustraci.

Někteří lidé mají možná i oprávněné obavy z války. Mohou být aktuální vyostřené vztahy mezi velmocemi předzvěstí konfliktu? (v jaké šíři, koho by mohl zasáhnout…)

Myslím, že otevřený konflikt s vyhlášením války nebude. Jde vidět, že spory o zdroje se budou řešit podobně jako za studené války. Otázkou je, zda ze světa s jedním hegemonem, tedy USA, vznikne svět bipolární, nebo spíše vznikne několik mocenských bloků. Mocenské bloky nemusí být pro naši zemi nutně špatné. Historie je plná stabilních období, kdy například v Evropě bylo mnoho malých států a ty velké se navzájem držely v šachu.

Jak velké jsou „imperiální choutky“ Ruska? Bude se snažit získávat další území?

Na spekulativní otázku, spekulativní odpověď. Ve chvíli, kdy pro vládnoucí elity v jakékoli velmoci je zdánlivě výhodné, nebo životně nutné získat zdroje z válečného konfliktu, tak to udělají. Jedná se samozřejmě spíše o zisk interních zdrojů, neboť během konfliktu se nehledí na legálnost opatření a pod rouškou sjednocení národa a podpory války se mohou dít věci, které by jim v období míru neprošly.

Tak jako USA jako celek nezbohatly na žádné z válek, kterých se účastnily (ale mnoho vlivných jedinců v USA ano), tak samotné Rusko na válkách nezbohatne, ale vládnoucí ruské vrstvy mohou konfliktem upevnit své pozice.

Z toho pohledu přeju občanům Ruské federace, aby nebylo pro jejich vládce výhodné vyvolávat konflikty, a hlavně jim přeju, aby našli sami odvahu s tím něco udělat, protože cenu za konflikt, v podobě dřevěných truhel, budou platit převážně oni. Dnes, cenu za vměšování se do jiných zemí platí velmi draze například občané USA. Mám americké přátele a jen málo z nich je nadšeno z jejich přítomnosti v Afghánistánu a k čemu to vede.

Schvalujete aktivity NATO a mobilizaci jednotek?

Nevím o nějaké přehnané reakci NATO. Začít řešit obranu země mi přijde vhodnou reakcí na konflikt v sousední zemi. Česká republika mezitím přidala na kulturu 17,17 % a obraně 0,15 % rozpočtu ubrala. Budeme se bránit házením sebraných spisů politicky korektních autorů, k likvidaci útočníků použijeme zpěv a alternativní divadlo.

Parlamentnilisty.cz

Odpovědi pro server volbydoeu.cz

1. Jste zastáncem hlubší politické integrace EU, nebo se přikláníte spíše k modelu společenství suverénních států založenému na volném obchodu, bezcelní zóně a sdílených demokratických hodnotách?
Jednoznačně model spolupráce států, nikoli unifikace, či integrace.

2. Pokud by Turecko splňovalo Kodaňská kritéria, souhlasil/a byste s jeho vstupem do EU? Jak se obecně stavíte k dalšímu rozšiřování EU?
Ne. A ne dalšímu rozšiřování (například o Ukrajinu). Současný model EU není šťastný a přidat do něj další milióny lidí by ničemu nepomohlo. Ano volnému obchodu s Tureckem a Ukrajinou. Zajímavá by byla otázka, zda Turecko vůbec stojí o vstup do EU.

3. Ve spojení s evropskou politikou jsou často vytýkány přehnané regulace a přemíra byrokracie. Co je možné v těchto oblastech změnit?
Nepřijímat další stovky norem a nechat na lidech, jak nazývají výrobky, čím doma svítí, jak kvalitní výrobky si mohou dovolit. Nechat na průmyslových organizacích ať si vyřeší certifikace a normy samy. Je také možné tlačit na evropskou komisi, aby začala některá stávající nařízení rušit.

4. Je podle Vašeho názoru výše platů a rent europoslanců a eurokomisařů přiměřená?
Není. Já sám jsem slíbil v primárních volbách, že bych větší část rozdílu mezi platem poslance v ČR a v EP posílal zpátky Svobodným, k dalšímu lepšímu prosazování našich myšlenek.

5. Do Evropského parlamentu po volbách zasedne 751 poslanců. Je podle Vás tento počet optimální?
Optimální počet je nula, ale k tomu se budeme muset dopracovat poté, co si občané evropských zemí uvědomí, že parlamenty bohatství netvoří a že Evropa může obchodovat a rozvíjet vztahy i bez Evropského parlamentu.

6. Strukturální fondy a dotace EU bývají v řadě případů spojeny s korupcí, těžkopádnou administrativou a deformací trhu. Jste zastáncem dotační politiky?
Ne. Dotace deformují přirozené prostředí, kdy podnikatelé hledají, kde mohou vytvořit zisk z poctivé práce a obchodu. Dotace také matou starosty a hejtmany. Ano, vzniklo kvůli nim mnoho hezkých projektů – ne vše je špatně. Je však nutné si uvědomit, že kdyby místní samosprávy mohly peníze spravovat bez byrokracie a škatulkování, ve většině případů by budovaly to, co opravdu potřebují a ne to, na co je zrovna dotace.

7. Měla by Česká republika v horizontu 5-10 let přistoupit k eurozóně? Byl/a byste po případném přijetí eura pro připojení ČR k Evropskému stabilizačnímu mechanismu?
Neměla. Nemyslím, že by občané ČR měli stabilizovat veřejné rozpočty jiných zemí.

8. Situace v arabských zemích je po tzv. Arabském jaru politicky i ekonomicky nestabilní. Panují obavy z masové migrace do EU. Jak se stavíte k ochraně vnějších hranic EU?
Imigrační politika by měla zůstat v rukou národních států. Bude-li třeba společně chránit hranice EU, měla by Česká Republika po dohodě s naší hlavní obrannou aliancí NATO přispět svým dílem.

9. Nedávno byla Evropským parlamentem zrušena vízová povinnost pro občany Spojených arabských emirátů, 523 z 577 europoslanců hlasovalo pro návrh. Jak byste hlasoval/a Vy? Dále se řeší zrušení vízové povinnosti pro občany Turecka. Hlasoval/a byste pro návrh, nebo proti?
Evropský parlament by o tom vůbec neměl hlasovat, tedy proti návrhu.

10. Politické strany, které otevřeně kritizují islám, získávají v posledních letech stále větší podporu občanů. Jste seznámen s islámskou ideologií? Vidíte v nárůstu a radikalizaci islámu v Evropě hrozbu?
Islám není nutně jednotné náboženství, momentálně prochází obdobným vývojem jako křesťanská reformace a má mnoho názorových proudů, od těch pro nás velmi nebezpečných, po umírněné. Korán jsem nečetl a nemám to v plánu.

Pokud zbytečně sami neobětujeme vlastní hodnoty a kulturu v rámci snahy o všeobjímající multikulturalismus a extrémní politickou korektnost, tak se neobávám. To je ale na nás.

11. V řadě měst západní a severní Evropy vznikají čtvrti osídlené výhradně imigranty z Blízkého východu a severní Afriky. Tyto čtvrti se vyznačují zvýšenou kriminalitou a neochotou jejích obyvatel se integrovat. Jaké navrhujete řešení tohoto problému?
Evropský model „sociální soudržnosti“, tak jak ho propaguje například pan profesor Keller, vede právě k takovým situacím. Spojené státy přijmuly od konce občanské války milióny emigrantů a nic v takovém měřítku se tam nestalo. Černošská ghetta nejsou způsobena imigrací, ale právě obdobně nastavenou sociální politikou, která zničila tradiční rodinné a ekonomické vazby.

Chceme reformovat systém sociálních dávek a dotací. K tomu ostatně Svobodní navrhují jednotnou minimální dávku a motivaci lidí k práci pomocí negativní daně.

12. Je přípustné, aby kulturní, národnostní nebo náboženské menšiny používaly ve vymezených oblastech právní systém, který je odlišný od právního systému dané země?
Ne. Jako svobodný občan se můžete nad rámec zákonů ČR zavázat k mnoha dalším věcem. Můžete platit desátky své církvi, sloužit v nějakém spolku apod. Nad rámec našeho právního řádu ano. Mimo rámec ne.

13. Které oblasti evropské politiky následujících let vnímáte jako klíčové? Co byste si přál/a změnit?
Vedoucí představitelé EU už dlouho žijí odtrženi od ekonomické reality. Mají se tak dobře, že hledají jak napáchat co nejvíce dobra za peníze Evropanů a nevidí, že regulace se obcházejí, dotace mizí ve zbytečných projektech a podniky prchají do méně regulovaných zemí. Mnozí z nich z tohoto systému velice těží a pak raději zavírají obě oči nad dopady unijních politik.

Z hlediska současných vůdců EU jde o určité „nadmateriální“ vidění světa. Daří se jim tolik, že zapomněli, na čem Evropa zbohatla. Zapomínají, že ve společnosti nejsou jen bohatí, vzdělaní, zcestovalí lidé, kteří mluví mnoha jazyky a umí se vyznat v složité legislativě. Stát má sloužit všem a ne jen eurokratům.
Vraťme se k základům. Nechme lidi tvořit, podnikat, pracovat. Nechme je volně obchodovat mezi sebou.
Osobně mě velmi zajímá hlavně oblast vzdělávání, kde vidím mnoho nevyužitých příležitostí a málo inovací, díky existenci (a teď zjednoduším) státního monopolu na vzdělávání. Tím přicházíme o kreativitu a inovace v této velmi důležité oblasti. Skvěle učit a vzdělávat naše děti, by do budoucna mohla být obrovská konkurenční výhoda proti rigidním systémům v jiných kontinentech.

Ať už nás politici nechají na pokoji. A neberou nám peníze.

ROZHOVOR TOP 09 a ODS posunuly během své vlády Českou republiku blíže k socialistickému přerozdělování a nařizování. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl šéf Strany svobodných občanů ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk. Řeč byla také například o tom, co musí dnes nepopulární pravicové strany udělat proto, aby získaly zpět přízeň svých voličů.

Stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek chce pro fyzické osoby zavést daňovou progresi s horní sazbou 38 procent místo současné 15procentní rovné daně, firmám chce zvýšit daně z 19 na 21 procent. Předseda strany Bohuslav Sobotka také naznačil, že ČSSD by po vyhraných volbách nesnížila DPH. Znepokojují vás tyto programové záměry sociálních demokratů?

Zvyšovat daně se evidentně stane tradicí pro všechny současné parlamentní strany. Sociální demokraté sice naoko protestovali proti zvyšování DPH, ale nejspíše jsou rádi, že to za ně udělali jiní. Znepokojuje mě snadnost, s jakou ČSSD zapomněla na vlastní protest proti vyšší DPH. Další zvyšování daní mě samozřejmě znepokojuje také, ale tak nějak bych to od ČSSD čekal.

Mládek chce také bojovat s takzvaným švarcsystémem, tedy zaměstnáváním lidí na živnostenský list místo na pracovní smlouvu. Jak vnímáte tento záměr?

Švarcsystém je v prvé řadě reakcí na daňový útlak. Jde na něm hezky vidět, že když mají lidé volbu dávat peníze eráru a věřit, že se o mě postará, nebo raději brát více peněz a starat se sami, jen málokdo (pokud vůbec někdo) volí první variantu. Všichni politici, kteří nechápou, že občan není pro stát, ale stát pro občana, dříve či později napadnou tuto možnost svobodné volby. V druhé řadě je švarcsystém pokus nahradit příliš rigidní zákoník práce dohodou mezi rovnoprávnými subjekty, do které se nikdo další plést nebude. Snižuje to riziko na straně zaměstnavatele a tím zvyšuje jeho zájem lidi zaměstnat.

Boj se švarcsystémem zvýší nezaměstnanost a bude dále prohlubovat stres lidí, kteří se v něm pohybují. Většině lidí to ve svém důsledku uškodí. Chtěl bych žít v zemi, kde mohu jako svobodný občan uzavřít smlouvu s dalším člověkem o tom, za jakých podmínek budu pracovat, bez nutnosti znát stovky stran zákonů a v dobrovolném smluvním vztahu být vázán něčím, čím být vázán nechci.

V případě, že vyhrají sociální demokraté příští volby do Poslanecké sněmovny, bude mít levice absolutní většinu téměř ve všech zastupitelských orgánech. Jaký je to signál pro pravici?

TOP 09 a ODS posunuly během své vlády Českou republiku blíže k socialistickému přerozdělování a nařizování. To, že to doplnily podporou zájmových podnikatelských skupin ze státního rozpočtu, je jen další sypání soli do ran voličů a občanů. Na levici si začínáme zvykat už teď. O pravicové vládní politice se téměř nedá hovořit. V temnotách zvyšování daní a regulací sice sem tam probleskne nějaká ta naděje (třeba, že Petr Nečas zastavil honbu na „švarcsystém“), ale to je pro mě příliš málo.

Pravice však má šanci se obrodit. Jednou z možností je nechat ODS totálně vyhladovět, nepustit ji do parlamentu. To by mohlo vést k vnitřní obrodě. Ta ale bude dlouhá a některé zásadní problémy ve stanovách strany to dost komplikují.

Druhou možností je Strana svobodných občanů. Ta se o obnovu pravice pokouší na zelené louce. Je to běh na dlouhou trať, ale nepronásledují nás duchové minulosti a měli jsme možnost se z pádu ODS poučit. Naše stanovy mají naprosto jasné vnitřní volby a kdo bude na prvních místech kandidátek, je zcela v režii členů a příznivců strany.

Signál je to jasný – současný „pravicový politik“ oblíben není. Pro mne je charakteristickým znakem pravicového politika pokora a víra ve zdravý rozum svých spoluobčanů. Společnost a hospodářství je složité, má mnoho vazeb. Nikdy nemohu porozumět a odhadnout veškeré důsledky konkrétního nařízení. Vím, že nerozumím všem dopadům toho, co mohu s mocí udělat. Neměl bych tedy moc nikdy zneužívat a obecně čím méně moci a vynucování politik k dosažení cíle použije, tím lépe.

Myslím, že lidí, kteří nechtějí řídit svým spoluobčanům život, je dle mého stále většina. Mnozí si to ale takto přímo neuvědomují a stále hledají dobrého vůdce, osvíceného panovníka. To je přirozené a dokud si hodně lidí neuvědomí, že takový vůdce je jen velká iluze, může nebezpečný trend nárůstu státu pokračovat.

Představuje podle vás rostoucí vliv komunistů nebezpečí pro tuto zemi? A mají sílu to současné pravicové strany změnit? Co se s tím dá dělat?

Komunisté dostávají protestní hlasy. Hlasy právem frustrovaných lidí. Nemyslím si, že roste počet lidí, kteří si myslí, že neomarxismus v podání KSČM je nějaká opravdová varianta. Jeden z názorů, který jsem už párkrát slyšel, hezky shrnul jeden z mých známých: „Já vím, že levice krade stejně jako pravice, ale levičáci nám aspoň občas něco hodí. Pravičáci, ti pomůžou tak leda podnikatelům.“

Nebezpečí komunistů vidím v rehabilitaci socialistických myšlenek, ve spojení se spoustou lidí, kteří stále věří v to, že může fungovat socialismus s „lidskou tváří“. Komunisté v radách krajů a měst mají pod kontrolou úředníky a mají velkou šanci šířit myšlenky nesvobody a třídního boje dále do společnosti mnohem efektivněji. V tom vidím největší problém.

Současné pravicové strany jsou svou arogancí a přímými původci části těchto volebních zisků. Když někdo zneužívá svou moc a ještě si u toho mlaská, tak se nemůže divit, že jeho nepřátelé se sjednotí a mobilizují.

Současná „pravice“ bude v dalších volbách nejspíše opět mobilizovat proti socialismu, komunismu a levičáctví. Je to jejich jediný trumf. Sázka na kartu „My jsme špatní, ale oni, oni jsou mnohem horší!“ je sice zatím relativně zatím úspěšný model, ale každý model jednou přestane fungovat a já bych na něj nesázel.

Miloš Zeman avizoval, že 2. dubna podepíše doplněk lisabonské smlouvy, který se týká nového záchranného fondu eurozóny – Evropského stabilizačního mechanismu. Jeho předchůdce Václav Klaus měl dokument za zrůdnou a absurdní věc a odmítl ho podepsat přes to, že jej schválil parlament a k podpisu prezidenta vyzval Senát. Jak se k této problematice stavíte vy?

Nechci, aby naše republika byla součástí tohoto záchranného fondu. Nejde o neochotu pomoci. Nevím, kdo si myslí, že je rozumné půjčit svému kamarádovi, který právě prohrál 100.000 Kč v automatech, automaticky dalších 100.000 Kč, a dokonce s ním o tom podepsat smlouvu. Máme nějaké garance? Dostane Česká republika podíl na zlatém pokladu zemí, kterým peníze půjčíme? Obávám se, že nikoliv.

Uvrhnout všechny občany této země v potencionální závazek ve výši 350 mld. Kč mi přijde jako strašná nezodpovědnost. Byl bych rád, kdyby Miloš Zeman tento doplněk nepodepsal.

Co vlastně očekáváte od Miloše Zemana? Jaký bude prezident?

Nesnědl jsem všechnu moudrost světa, abych odhadoval a hodnotil formální kroky člověka staršího a zkušenějšího než já. Četl jsem knihu pana prezidenta „Jak jsem se mýlil v politice“. Z knihy vyplývá, že pan Zeman věří, že společnost se dá modelovat a predikovat pomocí prognostických modelů. Že lze zvýšit číslo tady (např. investice do vzdělání) a povede to ke zlepšení výsledků zde (např. vzdělanost a hrubý domácí produkt). Mé ekonomické vzdělání mě dovedlo k názoru, že takovéto modely příliš nefungují. Můžu tedy říci, že nesdílím jeho světonázor.

Pan Zeman chce lidi řídit a vést je někam. Já bych chtěl, aby už nás politici a vůdcové nechali na pokoji a dali všem možnost jít svou vlastní cestou, nebrali nám peníze a nechali nás žít. Nicméně, tak jako posledních deset let mého života nedefinoval Václav Klaus, tak následujících pět nebude definovat Miloš Zeman. Jedině historie ukáže, jaký byl prezident.