Příspěvky

Petr Mach rezignoval. Svobodní budou bojovat.

/0 Komentáře/in , /by

Lídr naší kandidátky do Evropského parlamentu včera rezignoval. Důvodem nebylo žádné ladění kandidátky, ta byla primárkami jasná, stejně jako podpora předsednictva Svobodných zvolenému lídru – Petrovi. Nepřísluší mi Petrův krok hodnotit. Lidsky ho chápu, nedělal to s lehkým srdcem. Nemám radost. Stále mu jde o úspěch strany, kterou zakládal.

Co teď?

Evropské volby jsou pro Svobodné paradoxem. Kandidovat do parlamentu, který nemáme rádi?

Chceme volný evropský trh, pohyb zboží, lidí, kapitálu, výměnné pobyty studentů, sdílení vědy, společnou obranu evropských zemí (NATO).

Současně však jsme názoru, že nic z toho dobrého skutečně nepotřebuje Evropský parlament, Evropský superstát, povinnou Evropskou kulturu, jednotnou vnucenou měnu, celní politiku, která nejvíce ubližuje nejchudším obyvatelům EU a za výnosy těchto cel platí převážně své PR.

Migrace? Azylová pravidla a sociální politika ČR je cca v pořádku. Nevidíme plán ji měnit, není vůle občanů ani politiků. Tlak EU na kvóty je z velké části interní PR unijních politiků – přesunují vinu na jiné. Budeme ho odmítat na půdě EP i doma. Nepodceňovat, ale hysterie netřeba. ČR má spíše problém, že k nám v době, kdy průmysl a služby potřebují každou ruku, nemůže snadno přijít více dobrých lidí pracovat. Více výroby, dříve opravené cesty, více zdravotnického personálu – to snad všichni chtějí.

Svobodní vždy reprezentovali voliče, kteří mají názor ANO evropské spolupráci, NE unijnímu socialismu. Hájíme názory, za které se dokáže postavit člověk liberální, který přeje svobodu sobě i druhým. Jsou to názory, za které se dokáže postavit i člověk, který je hodnotami konzervativní, ale stejně jako skutečný liberál, chápe, že hodnoty se tvoří příkladem a ne nátlakem. Jen svobodná společnost umožňuje lidem zkoušet věci nové i držet se starých osvědčených.

Současná EU ohrožuje obě skupiny –odměňuje „dobré chování“, křiví trh. Dotuje „správné“, bere všem, tlačí ideologie. Proti tomu jsou Svobodní. Ne proti spolupráci.

V hájení tohoto názoru jsou Svobodní stále jedineční.

Nejsme bezchybní, nejsme dokonalí. Mnohé jsme zpackali, mnohé ještě určitě neuděláme ideálně. Učíme se. To je také hodnota, kterou můžeme dát na stůl.

A dál?

Kandidovat budeme. Budou nové primárky. Bude nový lídr.

Chce to nejen lídra, chce to celý tým. Mnoho dobrých lidí i mimo Svobodné má velmi podobné názory na EU jako my. Oslovíme je. Budeme spolupracovat se všemi, co mají chuť, aby i české (a moravské a slezské) volání po svobodné spolupráci evropských národů znělo hlasitěji a hlasitěji.

Dáme do toho vše, co dát budeme moci. Každý Svobodný, každý, kdo má obavu z dalšího bezbřehého jednostranného prohlubování evropské integrace, každý člověk, kterému jde o věc, pochopil, že přestal čas malicherného nálepkování. Všem nám jde o to neztratit hlas. Neztratit hlas, který bude i v hlubinách Brusele vytahovat na světlo dopady dalších euronesmyslů. Hlas, který bude pomáhat všem, kteří nechtějí, aby odpovědí na každý problém bylo jen #mojeEU, #víceEU a povýšené vysvětlování, že jsme nepochopili další “dobro”! Ale také hlas který nebude tvrdit, že domácí regulace chceme a jsou fajn, jen proto, že je „ta naše česká“, špatná regulace je špatná bez ohledu na původ.

Času je málo, situace není skvělá, vše mohlo být lepší. Není čas brblat a vzdávat se dopředu. Jsme, kde jsme. Dobře vím, co sil a energie stojí kampaň. Ale není kam ustupovat. Není možné vyklidit pole a nechat znít jen různé varianty hlasu #víceEU. Není možné, aby euroskeptický hlas byl reprezentován jen jako hlas strachu ze všeho cizího a jiného.

Toho bohdá nebude! 😉 Méně EU, více občanům.

K rezignaci Petra Macha

/12 Komentáře/in /by

V sobotu 10.12. v 17:00 rezignoval Petr Mach na funkci předsedy Strany svobodných občanů. V okamžiku rezignace jsem na Republikovém Výboru nebyl. S Petrem Machem jsem později mluvil přímo.

O události překvapivě informovalo dost médií: Echo, Idnes, Novinky, Aktuálně

Uvnitř strany nyní běží procesy, které by měly spustit volbu nového předsedy. “Zastupujícím” místopředsedou je nyní František Matějka.

Co to znamená? Co se bude dít?

Petr Mach si nyní požádá o důvěru členské základny a tím pádem silný mandát k tomu, aby vedl kampaň směrem, kterým chce. Můžou se stát dvě věci:

  1. Pravděpodobná varianta: Petr Mach obhájí svou funkci. Na dlouhodobé obecné směřování Svobodných pak bude tohle mít jen minimální vliv. Bude však jasný mandát a téma do voleb 2017,  po jeho volbách se začne s přípravami.
  2. Málo pravděpodobná varianta: Budou jiní kandidáti na předsedu a nějakou náhodou vyhraje jiný. Pak můžou nastat zásadní změny v akceschopnosti strany. Krátkodobě téměř určitě negativní. Dlouhodobě podle charakteru daného kandidáta.

Byl to dobrý krok?

To se teprve uvidí. Byl to rozhodný krok. Byl to čin. Dokonce kontroverzní a nepříliš sjednocující.

Co si myslím já?

Plus body za rozhodnost. Nicméně do této situace se Petr Mach v podstatě dohnal sám.

Proč se to stalo?

Protože Petr chtěl vyřešit konflikt ve straně demokratickou procedurou, ve které by měli členové možnost se vyjádřit. Konflikt se týkal směřování kampaně, nikoliv ideového směřování strany.

Proč konflikt?

Protože ve straně jsou dva hlavní tábory, které řeší podobu kampaně do sněmovních voleb 2017 a mají zásadně jiné představy o tom, jak by měla vypadat.

Proč dva tábory?

Protože Svobodným na své straně záleží. Trápí je léta neúspěchů. Chtějí, aby Svobodní uspěli a měli šanci otočit kormidlem toho, kam tato země spěje. Každý z nás je však jiný naturelem, morálkou, vůlí, volebními zkušenostmi. Z toho pak vyplývá úplně jiný důraz na kampaň a jiná víra v úspěch. Byť patřím k jednomu z těch táborů, tak si nemyslím o drtivé většině členů druhého tábora vůbec nic špatného. Tábory v podstatě vznikly jako reakce na volební výsledek v krajích 2016 a do určité míry je to výsledek volebního výsledku v roce 2014 a malé aktivity v roce 2015 a 2016.

Proč ta malá aktivita?

Protože vedení málo vedlo. Členská základna nepotřebuje kritiku, lajnování, peskování  a neprůstřelnou procesní správnost. Členská základna potřebuje příklady. Členská základna potřebuje toho, kdo poběží a bude křičet “Za mnou!”. Lidé, kteří umí velet: “Vpřed!”, se více uplatní v jiných organizacích.

Proč vedení málo vedlo?

To do velké míry vyplývá z naturelu vedení strany a jeho formy.
1) Mimoparlamentní strana má jen malé zdroje na udržování dlouhodobé kampaně a volebního štábu.

2) Pokud navíc taková strana má ve vedení spíše lidi trpící “analýzou-paralýzou”, pak to větší akčnost nadále zpomaluje. Vplynutí dvou nových místopředsedů v roce 2015, kteří byli sice akčnější, ale na druhou stranu spíše ve svých vizích a projevech než v dotáhnutí konkrétních akcí, paradoxně stranu moc nerozpohybovalo.

3) Navíc, pohled zevnitř je značně jiný než pohled z vnějšku – když jste uvnitř, je pořád k řešení stovka malých věcí, kterými se předsednictvo zahlcuje, a ono má pocit, že “maká” a posunuje věci. To, že se pak vlastně neděje nic, vnímá jen velmi těžko, a na takovou kritiku ani moc není schopno reagovat.

4) Není to zcela pravdivé, že by byla jen malá aktivita. Lokální aktivita je ve Svobodných bohatá, ale to samozřejmě neovlivní vnímání značky republikově.

Proč jsme si to tak nastavili?

Jsme stranou idealistů. Viz můj projev na sněmu. Potřebujeme však idealistické praktiky. Jenže jak pozná čirý idealista praktika, když jím vlastně do určité míry trochu i pohrdá? Blbě. Hodně blbě. Musel by jít do sebe a uznat, že něco neumí, v čemž mu paradoxně brání jeho idealismus. Místopředsedové byli a jsou voleni více na základě politických postojů (rok 2015) než na základě manažerské schopnosti. To dává členům smysl. Velká část členské základny jsou právě takoví idealisté.  To je moc dobře, o tom to má být.

Navíc idealisté odpouští svým idolům a chtějí jim věřit. Jenže to prostě vyžaduje, aby se objevil idealista a současně geniální manažer, nebo idealista, který nějakého geniálního manažera má v týmu a maximálně mu věří. A kde takové lidi brát?

Komu jsem dal hlas?

/2 Komentáře/in , /by

Za týden bude znám předseda Svobodných. Je téměř na 100 % jisté, že to bude Petr Mach. Kandidatura Petra Hampla se během dní nakonec změnila spíše v karikaturu kandidatury. Ale to není obsahem tohoto článečku.

Já budu volit Romana Kříže.

Proč?

Protože je to pro Svobodné nejlepší.

Tandem Mach jako aktivní politik, tvář strany a europoslanec + Kříž jako manažer, iniciátor, by totiž mohl dost dobře fungovat. Lépe než by si mnozí mysleli. Petr Mach potřebuje tvrdého a chytrého manažera k sobě do tandemu. Doplnit to, co mu není vlastní.

Oba dva nejsou malé děti a dokázali by se domluvit. Jistěže, nejsou to “kámoši”, ale politika a osud naší země není o partičce kámošů. A ten kdo neumí být tvrdý vůči sobě, neumí překousnout, že se musí bavit nejen s kamarády, tak ten nemůže vést republiku a být premiérem.

Pro Romana Kříže i Petra Macha by to byla obrovská příležitost vyrůst a překročit své současné pohodlné limity.

Třeba budeme mít štěstí a taková konstelace hvězd neuvěřitelně Svobodné nakopne a dostanou se pod takovým vedením do sněmovny!

Kříž FTW! 😉

PS: Kandidatury pan Bednáře si cením, ale volil jsem takto.