Příspěvky

Ruské zajetí ukrajinských lodí bylo prokazatelně porušení mezinárodního práva

Aneb “už zase Rusko a pokrytecké pojetí práva pokojné plavby”. Ukrajina měla právo využít pokojné plavby Kerčskou úžinou, a Rusové neměli žádné právo jim v tom bránit. Pokusím se použít maximálně suchá fakta a ověřené skutečnosti. Oblíbená taktika dezinformátorů a konspirátorů bude tahat do události Krym, Porošenka a jeho volební impotencionál a podobně. Zkusme se od tohoto oprostit. V mezinárodní situaci totiž není události, která by dala vykládat tak, že přes koleno někomu nějak nenahraje.

  1. listopadu vojenské a bezpečnostní síly Ruské Federace v Kerčské úžině násilím zastavily, nalodily se na a zajaly tři ukrajinské vojenské lodi – lehké hlídkové lodi “Berdjansk” a “Nikopol” třídy Gjurza-M a remorkér Jany Kapu. Lodi třídy Gjurza-M jsou nejnovější plavidla ukrajinského námořnictva vyráběné od roku 2016 a vyzbrojené 30mm kanonem, granátometem a řízenými střelami, ale neopětovaly palbu.

Podle tiskových zpráv ukrajinského námořnictva je chronologie následující:

– Ukrajinské námořnictvo předem informovalo o transitu svých lodí skrze Kerčská úžina do Azovského moře.

– Ukrajinské lodi kontaktovaly ruské dispečery v přístavech Kerč a Kavkaz; ti neodpověděli ačkoli bylo odposlechnuto že o ukrajinských lidí ví a komunikují s ruskými vojenskými loděmi.

– Ruská vojenská loď “Don” úmyslně, pod úhlem ca. 40°, taranovala ukrajinský remorkér, čímž mu vyřadila hlavní motor. Video této úmyslné kolize natočili sami ruští námořníci z lodi ‘Don’ a na internet je nahrála ruská služba FSB.

– Kerčská dopravní informační služba informovala o uzavření úžiny kvůli tankeru který před kerčským mostem najel na mělčinu – což ovšem zjevně nijak nebránilo plavbě ruských vojenských lodí Admiral Zacharin a dvou dalších, které mezitím propluly.

– Ukrajinské lodi zachytily bitevní vrtulníky Ka-52 na útočném kurzu, ale nedošlo k žádnému odpalu zbraní.

– Ukrajinské lodi se začaly pohybovat směrem k východu z Kerčské úžiny.

– Ruské ozbrojené síly začaly “obtěžovat” ukrajinské lodi manévrováním v nebezpečné vzdálenosti od nich.

– Ruské ozbrojené síly vyslaly ukrajinským lodím ultimátum, že mají zastavit, nebo použijí zbraně.

– Když lodi ukrajinského námořnictva opustily (sic!) teritoriální vody 12 mil od pobřeží, lodi ruské FSB zahájily palbu na ukrajinské lodi, které tím byly poškozeny a ztratily ovladatelnost. Ukrajina neopětovala palbu.

– Ruské speciální jednotky, které se ji předtím pohybovaly v okolí, se násilím nalodily na ukrajinské lodi a zajaly je.

Ukrajinské námořnictvo události interpretuje takto:

„V rozporu s Mezinárodním námořním právem, jakož i Smlouvou mezi Ukrajinou a Ruskou federací o spolupráci ve využití Azovského moře a Kerčského průlivu, pobřežní bojové lodi Ruska … vykonaly nepokrytě agresivní akce proti lodím ukrajinského námořnictva. <Ruská> hlídková loď ‘Don’ najela do našeho remorkéru, čímž poškodila hlavní motor a znehybnila jej. Dispečerská služba okupantů odmítla zabezpečit právo pokojné plavby, garantované mezinárodními smlouvami.”

Rusko oficiálně události interpretuje takto:

„MZV Ruska vznáší zásadní protest v souvislosti s hrubým narušením pravidel pokojné plavby loděmi námořních sil Ukrajiny 25. listopadu 2018 v teritoriálních vodách Ruské Federace v Černém moři.”

Z obou oficiálních prohlášení je tedy zjevné, že oprávněnost ukrajinských a ruských akcí nezáleží ani na tom „komu patří Krym”, ani na „teritoriálních vodách”, nýbrž na jedné jediné věci: mezinárodním právu ohledně „pokojné plavby”.

Rusové „právo na pokojnou plavbu” využívat smí, ale nikdo jiný ne!

Mezinárodní námořní právo, tj. úmluvy UNCLOS, UNCLOS II, UNCLOS III a jim předcházející dílčí úmluvy, po desetiletí obsahuje „Právo na pokojnou plavbu”, které zakotvuje cizím lodím nárok proplouvat teritoriálními vodami nějakého pobřežního státu. Práva na pokojnou plavbu rády využívají Rusko a Čína pro plavbu v teritoriálních vodách USA a USA přitom ani nehnou brvou – ale jakmile se lodi USA pokoušely uplatnit téže právo v teritoriálních vodách Ruska či Číny, Moskva a Peging vydávají oficiální prohlášení o „provokacích” a provádí agresivní vojenské manévry hrozící kolizí. A občas nejen hrozící: ruské i čínské vojenské lodi a letouny několikrát Američany uplatňující právo pokojné plavby taranovaly.

Jinak řečeno, Rusko má již desetiletí dojem, že se samo smí plavit v teritoriálních vodách svých protivníků, ale jakmile mu někdo oplatí stejnou mincí, jde o neospravedlnitelnou provokaci která musí být potrestána. Ukrajina je tedy jen poslední obětí ruského desítky let trvajícího extrémního pokrytectví. Nebo ne? Pojďme se na to podívat.

Co říká mezinárodní právo o „právu na pokojnou plavbu”?

Mezinárodní námořní právo rozeznává vnitrostátní, teritoriální, ostrovní a přilehlé vody, plus Exkluzivní Ekonomickou Zónu. Důležité je však chápat, že všechno od přilehlých vod včetně a výše již představuje mezinárodní vody.

Státům tedy “patří” pouze teritoriální vody (a případně ostrovní, tj. uvnitř řetězce ostrovů které jsou dostatečně blízko u sebe – v tom spočívá veškerá kontroverze s Čínou, Jihočínským mořem a řetězcem nových umělých ostrovů.)

Všem lodím, včetně válečných, je ovšem mezinárodním námořním právem i tak povolen průchod teritoriálními (a ostrovními) vodami. Oficiální český překlad úmluvy UNCLOS III je v odkazu. Podstatný je celý článek 19 a pojem pokojné proplutí:

  1. Proplutí je pokojné, pokud neohrožuje mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního států. Takové proplutí probíhá v souladu s touto Úmluvou a s jinými pravidly mezinárodního práva.
  2. Proplutí cizí lodi se považuje za ohrožující mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního států, zahrnuje-li v pobřežním moři některou z těchto činností:

(a) jakoukoli hrozbu silou nebo použití síly proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti pobřežního států nebo jakýmkoli jiným způsobem porušující zásady mezinárodního práva zakotvení v Chartě OSN;

(b) jakékoli cvičení nebo výcvik se zbraněmi všeho druhu;

(c) jakoukoli činnost zaměřenou na shromažďování informací k újmě obrany nebo bezpečnosti pobřežního států;

(d) jakoukoli propagandu zaměřenou na působení na obranu nebo bezpečnost pobřežního států;

(e) vypouštění, přistávání nebo braní na palubu jakýchkoli letadel;

(f) vypouštění, přistávání nebo braní na palubu jakéhokoli vojenského zařízení;

(g) naloďování nebo vyloďování jakéhokoli zboží, měny nebo osoby v rozporu s celními, finančními, přistěhovaleckými nebo zdravotnickými právními předpisy pobřežního států;

(h) jakýkoli čin úmyslného a závažného znečištění, který je v rozporu s touto Úmluvou;

(i) jakoukoli rybolovnou činnost;

(j) provádění jakékoli výzkumné nebo průzkumné činnosti;

(k) jakýkoli čin zaměřený na zasahování do kterýchkoli spojových systémů nebo jiných zařízení pobřežního států;

(l) jakoukoli jinou činnost, která nemá přímý vztah k proplutí.

Pojem “pokojného proplutí” ze článku 19(1) není definován ničím svévolným výkladem toho, co by mohlo znamenat “ohrožení míru” atd., ani ničím “selským rozumem”, nýbrž výhradně Článkem 19(2). A to znamená, že pokud byť i vojenská loď “proplouvá” teritoriálními vodami Ruska (USA, Číny, Brazílie) ale přitom nestřílí, neloví, nic a nikoho nenaloďuje ani nevyloďuje, nikomu nevyhrožuje, nic nehackuje ani nevysílá propagandu, neprovádí geologický či jiný průzkum ani se nedopouští špionáže, nejedná se v žádném případě o “provokaci” nýbrž o “pokojné proplutí” a tečka.

Samozřejmě tu jsou nějaká omezení: proplouvající lodi se musí podřídit regulacím o bezpečnosti námořní dopravy, ochraně infrastruktury, moře a života v něm, a celním, finančním a přistěhovaleckým regulacím (Článek 21) a je možné aby pobřežní stát požádal, aby skrze teritoriální vody proplouvaly skrze předem vymezené a zřetelně vyznačené koridory (Článek 22). Dále je možné, aby pobřežní stát dočasně pozastavil pokojné proplouvání svými tetitoriálními vodami z důvodů “nezbytných k ochraně jeho bezpečnosti” vč. vojenských cvičení (Čl. 23) – ale to výhradně “aniž by formálně nebo fakticky diskriminoval cizí lodě” a “po náležitém zveřejnění”.

Mezinárodní právo a ruský útok na ukrajinské lodi

Pokud tedy Rusko tvrdí, že Ukrajina “hrubě narušila … právo pokojné plavby”, a přitom nevneslo a dokonce ani netvrdilo nic o narušení podle článku 19(2), může se ohánět pouze Článkem 23 – jenže protože ruské řízení dopravy mnoho hodin nekomunikovalo s ukrajinskými loděmi oznamujícími proplutí, protože poté sice prohlásilo že je úžina uzavřena kvůli tankeru na mělčině ale nezveřejnilo tuto informaci podle požadavků UNCLOS, a protože okolo tankeru proplouvaly ruské lodi, zcela zjevně se jednalo o “faktickou diskriminaci cizích lodí” kterou Článek 23 zakazuje.

Ukrajina tedy podle mezinárodního práva měla právo využít pokojné plavby Kerčskou úžinou, a Rusové neměli právo jim v tom bránit, nota bene násilím. A pokud se násilí dopustili, znamená to porušení mezinárodního práva. A to je v tomto případě pouze dvojího druhu.

Podle mezinárodního práva se buď se jedná o válečný akt, a nebo se může jednat o pirátství – ovšem jen v případě, že se jedná o “Pirátství válečné lodi, státní lodi nebo státního letadla, kterých se zmocnila vzbouřená posádka”.

V této situaci je zcela jasné, kdo je tady pirát.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Další krok k federálním EU superstátu

Další krok k jednotnému EU superstátu. Začíná proces tvorby EU armády. Díky VB, Irsku, Dánsku, Portugalsku a Maltě, že do toho nešli. Česká vláda, již fakticky bez mandátu, do paktu samozřejmě vlezla. Salámová metoda proměny EU ve federaci pokračuje. 🙁

Do detailních technikálií zatím nevidím, vznik dalšího velení ozbrojených sil považuji za

a) zdvojování struktur (naše armáda bude současně koordinovat postup s NATO a současně s PESCO, či jeho nástupcem)

b) další tiché budování EU federace a oslabení práv států

c) velmi nebezpečné i v kombinaci s návrhy předsedy evropského parlamentu, na zdvojení evropské daně (http://www.express.co.uk/news/world/878980/Brexit-news-EU-tax-latest-Antonio-Tajani)

Podaří se novému českému premiérovi, z tohoto paktu odejít? Bude to vůbec řešit?

Tohle je zásadnější, než hra o výbory. Bavíme se o další centralizaci EU o další ztrátě suverenity ČR. A o nemožnosti ji z byrokratického molochu jednou proměnit v malý a úsporný stát.

 

 

ANO prosazuje jednotnou EU armádu

Před nějakou dobou napsal Dan Kresa článek o tom proč nepodpořit budování Euroarmády. Už delší dobu to ale není jen imaginární projekt.

Aliance liberálů a demokratů (ALDE), jejíž součástí je i hnutí ANO pokračuje v plánu na integraci armád EU. Ministr obrany Martin Stropnický vystoupil na konferenci Nepojmenovaný obrázekALDE jako hlavní řečník. Bohužel se mi nepodařilo se mi získat přepis, či záznam. Zde ale hovoří jejich šéf Guy Verhofstadt o nutnosti společné obrany, která bude levnější a lepší. Jeho finský kolega mluví o potřebě nové strategie a otevření diskuze a ambiciózních milnících. Guy Verhofstadt dále mluví o tom, že občané EU nejsou hloupí a ví, že jediná možná cesta je společná obrana zemí EU28. Obvyklý newspeak. Zatímco jedni diskutují druzí …

NATO v Polsku cvičí obranu země proti “zeleným mužičkům” a vytvořilo jednotku schopnou zasáhnout kdekoli na území NATO v 48 hodinách.

Švýcaři budou mít brzy obrovské cvičení, které se připravuje na rozpad eu a masivní imigraci.

Obrana země je prvořadým úkolem státu a znakem samostatnosti země. Jsem proti tomu, abychom ji předali do rukou bruselské byrokracie. Držme se NATO a inspirujme se raději u Švýcarů, kteří svou obranu berou vážně. I proto už delší dobu připravuji změny v obranném programu Svobodných.

 

 

Vojáci v záloze by měli bránit svá města a kraje

Česko rapidně ztrácí  vojáky v záloze připravené doplnit bojové jednotky v případě války. Jelikož armáda nikdy nedostala rozpočet, s nímž počítal plán její profesionalizace, nemohla přijímat nové vojáky a tím zachovat udržitelný cyklus odchodů do zálohy. To vše se navíc děje v situaci, kdy se zvyšují bezpečnostní rizika. Jedním z možných řešení jsou tzv. teritoriální zálohy, o nichž se však ve veřejném prostoru příliš nehovoří.

Přitom sněmovna nyní tančí kolem kontroverzní novely branného zákona, kde by toto téma mohlo a mělo zaznít. Leč nezaznívá.

Odložená spotřeba

O novele se říká leccos: že je kvůli Rusku; že obnovuje “vojnu”; že v praxi nic důležitého nemění, protože branná povinnost je tu stále. To jsou z velké části omyly a polopravdy. Pravda je taková, že novela branného zákona nemá nic společného s aktuálními konflikty ani s ohrožením země. Její kořeny se táhnou právě k rozpočtu resortu obrany. Jmenovitě do roku 2011, kdy vznikla další tzv. Bílá kniha obrany, a k magickému slovnímu spojení “odložená spotřeba”.

Princip odložené potřeby předpokládá, že vláda bude moci přijmout mimořádná opatření ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu a válečného stavu. Vyhlášení mimořádných opatření znamená, že fyzické i právnické osoby budou mít povinnost zapojit se do přípravy k obraně státu. Mimořádná opatření se provádějí v souběhu s předběžnými opatřeními realizovanými v ozbrojených silách České republiky. Tato opatření předpokládají legislativní změnu,” říká zmíněný dokument Ministerstva Obrany ve své sekci 7.13.5.

Branná povinnost skutečně nikdy nezmizela. To novela nemění. Novela mění to, že zatímco doposud o “mimořádných opatřeních” jako povolání “záložáků” do zbraně rozhodovala celá Poslanecká sněmovna a Senát, tedy nejen vláda, ale i opozice, a to na základě jasných signálů o nebezpečí, nově bude tuto silnou pravomoc v rukou držet samotná vláda. Otázkou je proč.

Posledních 15 let řada politologů a analytiků tvrdila, že jedinou bezpečnostní hrozbou jsou teroristé a balistické střely a klasický konflikt vysoké intenzity se zapojením tanků, dělostřelectva a letectva – ano, přesně takový, jako probíhá na Ukrajině či v Iráku, Sýrii a nyní Jemenu – nehrozí. A kdyby náhodou ano, bude se o něm vědět řadu let dopředu. To se samozřejmě líbilo politikům: tanky, děla a letouny se musí draze udržovat a modernizovat. Proti terorismu stačí pár desítek příslušníků sil zvláštního určení, jejichž výcvik se na celý měsíc spláchne za cenu jediného cvičného letu Gripenu.

To si ale nikdo nemohl dovolit říci “natvrdo”. Proto se přišlo s tzv. konceptem odložené spotřeby. Ten ve stručnosti říkal, že teď většinu armády zrušíme, sklady rozprodáme a techniku necháme shnít, ale kdyby šlo do tuhého, vláda si toho všimne a všechno potřebné znova nakoupí a sežene lidi. Jak ty lidi sežene? Povolá je. A toto jsou ty “předpokládané legislativní změny”, o kterých mluví Bílá kniha obrany.

Dopady odvodů

Jenže právě tady vzniká problém. Každý, kdo projde odvodem, se totiž stává vojákem v záloze, se kterým si po novele vláda může dělat, co se jí zlíbí. Jenže zatímco “postaru” by byli branci povoláváni tváří tvář konkrétní krizi, nyní se budou odvádět “preventivně”: každý se bude muset postavit před odvodní komisi a říci buď “ano, budu bránit ČR proti komukoli, na koho mne kterákoli budoucí vláda pošle” nebo “ne, to nebudu riskovat”. A zatímco snad celý národ by byl ochoten bránit svou zemi, kraj, město proti invazi ozbrojených band pod prapory Islámského státu, bianco směnku na účast v těch či oněch zahraničních misích podepíše jen málokdo.

Díky principu odložené spotřeby navíc ti, kteří se o armádu zajímají, ví, že kdyby šlo do tuhého, profesionální armádě dojde munice po dvou týdnech boje a odvedení branci by dopadli přesně stejně jako povolanci na Ukrajině: hladoví, zmrzlí a s holýma rukama proti raketometným salvám. Jenže odpověď “jsem ochoten bránit ČR pouze, pokud se armáda budě obtěžovat pro mne mít výstroj, výzbroj a palebnou podporu” odvodní komise nezná.

Ptá se jen “Ano” (bianco směnka), nebo “Ne” (zbabělče)?

Řešení

Základem ozbrojených sil by přitom mohl být vycvičený a vyzbrojený občan – dobrovolník. Dobrovolník může být profesionální voják, ale hlavně také občan připravený bránit svoji zemi. Za základ obrany považuji to, zda máme vůbec vůli se bránit. Ta vůle se ale zákonem vynutit nedá.  

Proto navrhuji třetí cestu: v úvodu zmíněné teritoriální zálohy. Doplnit Aktivní Zálohy (několik stovek občanů – často bývalých profesionálních vojáků) sta tisíci občanů, kteří jsou ochotni “nalehko” bránit právě tak své město či okres. Nikomu neslíbí, že se budou bít za libovolné ideály vlády, která je zrovna u moci, někde daleko od domova.

Vstupu do teritoriálních záloh by nebránila nedůvěra k tomu, do jakých misí armádu pošle vláda. A ani představa branců s rychlým výcvikem hnaných na smrt s puškami proti tankům a kulometům. Teritoriální zálohy by přitom pro armádu zajistily týl, znemožnily rychlé ovládnutí země několika jednotkami ozbrojenců (příklad Donbasu) a uvolnily AČR ruce k oněm misím, s nimiž profesionální vojáci počítají.

Nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že obrana země je odpovědností nás všech, a že to, zda budeme připraveni bránit sebe, své rodiny a své sousedy je nakonec jen na nás.

Česko chce zaplatit za snížení vlastní bojové síly

Nesouhlasím s rozhodnutím Ministerstva obrany vyřadit zánovní bitevní vrtulníky Mi-24V/Mi-35. Pokud se tak stane, dojde ke snížení bojeschopnosti AČR. Přitom existuje alternativa o 2 mld. Kč levnější, která už byla úspěšně použita u vrtulníků Mi-171Š.

AČR se chystá zbavit jedné ze silných zbraní, které máme a nakoupit za velké peníze jinou univerzálnější, ale v boji méně použitelnou zbraň. Méně bojeschopnou právě v současných konfliktech.

V následujícím textu se pokusím své stanovisko obhájit. Také pokládám základní otázku – jaká je vlastně koncepce AČR? Má se naše armáda postupně transformovat do několika specializovaných jednotek? V konečném důsledku to vlastně znamená rezignaci na obranu území našeho státu vlastními silami.

Nebo máme chtít armádu, která je všestranná / vševojsková? Nebavím se o masivní armádě typu ČSLA, která měla zcela jiné rozpočtové nároky a účel. Bavme se o armádě, která zachová všechny druhy zbraňových systémů, nutné k pokrytí celého spektra realistických hrozeb a udržení kontinuity výcviku, byť v malém počtu. Zatímco technika se dá sehnat poměrně rychle (a „princip odložené potřeby“ s tím počítá), zkušení piloti, velitelé a střelci s vypilovanou, aktuální taktikou, kteří pak vycvičí nováčky, nikoli.

Pár poznámek na začátek:

Mám pocit, že pan ministr Stropnický má o své ministerstvo zájem. Narážky opozice na to, že je to herec odmítám. Jeho kroky ukazují, že snaží současnou neveselou situaci zlepšit. Právě proto nerozumím pokračování v politice jeho předchůdců a likvidaci našeho vrtulníkového bitevního letectva.

  • Rád bych otevřel veřejnou debatu na toto téma a doufám, že dojde k přehodnocení priorit MO ČR a tím zabráníme dalšímu poklesu schopnosti naší armády bránit naši zemi – nejdůležitějšímu úkolu, který má.
  • Armádní investice mají v naší zemi velmi špatnou pověst (cena / výkon, korupce, politická objednávka, pomoci spojencům a ne to co armáda potřebuje). Přidá se tato zakázka k mnohým dalším?
  • Nejde zde primárně o nahrazení jednoho modelu vrtulníku jiným, ale o zrušení bojových schopností vrtulníkového letectva, protože uvažovaná náhrada nejenže nemůže vůbec plnit stejnou roli jako Mi-24V/Mi-35, ale sama nedokáže obstát pod palbou ani chránit ostatní typy vrtulníků v naší výzbroji.

Co se vlastně děje?

  • MO chce vyřadit zánovní bitevní vrtulníky Mi-24V (Mi-35) a koupit víceúčelové transportní helikoptéry (dále LMH/MMH – Light/Medium Multi-purpose Helicopter) [1]
  • Myšlenka pochází z civilními analytiky i vojenskými odborníky kritizované Bílé Knihy Obrany z roku 2011[2]
  • Ve skutečnosti dost možná jde o přenesení nákladů z IZS do armády: ta má obětovat bojové vrtulníky, aby pro činnost IZS pořídila například Medicoptery 117 (BK-117C2 = Airbus EC-145 = UH-72) [3]
  • MO Martin Stropnický chce v tomto roce (2015) vyhlásit tendr na 12 nových bitevníků. Dle jeho slov jde o zakázku v hodnotě minimálně 4,2 Kč. Tato investice se pohybuje v řádu celkových ročních investičních výdajů AČR.

Proč je nákup nových vrtulníků vůbec prioritou? To je otázka do pranice a na pana ministra. Opravdu je tato investice, ze všech možných tak zásadní?

Podrobně rozeberu argumenty pro výměnu vrtulníků níže. Nejdříve se však podívejme co se děje ve světě. AČR nežije ve vzduchoprázdnu a je relevantní sledovat, co dělají jiné armády.

ČR versus světové trendy

  • Irák, napadený Islámským Státem, nedávno po celém světě zoufale sháněl bitevníky Mi-24 a Mi-28
  • Polsko, ohrožené Ruskem, zrušilo projekt LMH: upřednostnilo provoz Mi-24 a nákup nových bitevníků
  • Ukrajina vítězila s nasazením Mi-24, bez nich proti de facto vševojskové armádě separatistů prohrává.
  • Británie nahradila MMH Lynx bitevními WAH-64
  • Turecko, ohrožené Islámským Státem (rozepsal bych tu zkratku), koupilo bitevní A-129 i s licencí
  • Indie pořídila v roce. 2014 bitevní AH-64
  • USA stále provozují a modernizují své AH-64 a AH-1

Proč je bitevní vrtulník důležitý?

Základem moderní armády je mobilita. Slovem moderní míním cokoli od dob Attilových stepních jezdců. Vrtulníkové letectvo má výbornou mobilitu a poskytuje pěchotě vynikající součinnost při ničení nepřítele. Ale …

Například ve Vietnamu se ukázalo, že transportní a lehké vrtulníky mají pod palbou i lehkých pěchotních zbraní těžké ztráty. Proto vzniklo provizorní řešení – vyzbrojit lehké a střední dopravní helikoptéry; výsledek – UH-1C Gunship, AH-6 (až v roce 1967 byly nasazeny čistě bitevní AH-1.)

To však byl jen částečný úspěch – konstrukcí transportní stroje jsou pořád moc zranitelné

Řešení? Na ochranu (eskortu) transportních strojů a útočné mise byly vyvinuty bitevní vrtulníky [5]

Bitevníky přežijí zásahy, které by civilním či „militarizovaným“ civilním strojům byly osudné. I poškozené se často „dovlečou“ do bezpečí, namísto aby havarovaly na nepřátelském území. Umí efektivně chránit transportní vrtulníky před palbou nepřátel, „vyčistit“ jim místo k přistání. Efektivně bojují proti invazním silám.

A co je dnes ve světle událostí současných událostí důležité – bitevní vrtulníky umí efektivně bojovat s diverzanty, přepady a obsazovacími silami např. „zelených mužíčků“ či komandy radikálních islamistů.

Argumenty pro rušení bitevníků

  • Životnost skončí v roce 2016

Argument z Bílé knihy, MO ČR: „životnost končí v příštích deseti letech“, „životnost Mi-24 skončí v roce 2016“

Skutečnost:

  • Naše Mi-24V jsou 8-11 let staré (deblokace dluhu RF)
  • Životnost do generálky je 20 let, tzn. do 2026, po generálce lze stoje provozovat ještě mnoho let
  • Životnost draku je ale v praxi přes 30 let, tzn. > 2036
  • Ke generálním opravám helikoptér i motorů je certifikovaný LOM Praha, certifikovaný jako jediný podnik v NATO od Milu a Klimovu k veškerým modernizacím a opravám vč. GO vrtulníků i jejich motorů [11]; AČR má mít na Mi-24 plné sklady dílů, které se za kontroverzní ceny kupovaly v 90. letech

 

  • Nejsou interoperabilní dle norem NATO

Opět jde o argument z Bílé knihy.

Skutečnost:

  • naše Mi-24V se bez problémů účastnily cvičení NATO „Clean Hunter“ i prestižních cvičení „NATO Tiger Air Meet“ a excelovaly na nich v rolích ozbrojeného doprovodu a „čištění“ výsadkových zón
  • pro skutečný boj v rámci NATO chybí jen snadno integrovatelné šifrované IFF a ARC-210; civilní/NATO-kompatibilní IFF a radiostanice pro výcvik s NATO ale máme

 

  • Mi-24V mají nízkou balistickou ochranu

Skutečnost:

  • Mi-24 patří mezi těžce pancéřované stroje:
  • 5 mm pancíř přední části trupu (posádky)
  • 5 mm pancíř motorů (odolává odstřelovačské ráži 7,62×51 NATO)
  • Pancéřované čelní překryty kokpitu, odolné těžkému kulometu .50 BMG (12,7×99 NATO)
  • Pancéřovaná sedadla pilota a střelce
  • Protistřepinová přepážka mezi pilotem a střelcem (jako u AH-64 Apache)
  • Plánovaná „náhrada“ za Mi-24 nemá balistickou ochranu žádnou!

 

  • NATO tuto část obrany zvládne lépe

Zde [6] například generál Petr Pavel pro DVTV: „Mi-24 představují opravdu velkou bojovou hodnotu, ale naše armáda tento prostředek přímo nepotřebuje, protože na koaličním základě je těchto vrtulníků více a modernějších“

Velmi si vážím pana generála, který jako správný profesionál na svém místě, obhajuje politická rozhodnutí. Zde, ale narážíme na zásadní věc.

Jde o tvrzení, že to co si zrušíme, nám 100 % dodají spojenci. Zbraně moderní armády jsou neuvěřitelně efektivní, ale potřebují vysoký stupeň kooperace a součinnosti. Když vám nějaká zbraň chybí a soupeř to ví (což ví), dokáže toho nemilosrdně využít. Také když se mluví o NATO, tak se bavíme o NATO s USA. V případě zapojení pouze čistě evropských zemí (z jakéhokoliv důvodu), situace již tak růžová nebude. Konflikt v Libyi ukázal, že samotné evropské armády NATO nejsou schopny vézt intenzivní válku (i víceméně jednostrannou) v délce měsíců.

V případě operací NATO v expedičních misích toto nebude problém, tam jde o připravované akce, kde je dopředu jasné, kdo co dodá. Armády NATO mají iniciativu. Horší to je pak v obraně vlastního území a v situacích, kdy iniciativu má nepřítel.

Například připomeňme situaci z roku 2003, kdy se Turecko cítilo být ohroženo Irákem a požádalo NATO o pomoc dle čl.4 Severoatlantické smlouvy: vyslání PVO Patriot a letounů včasné výstrahy. Německo, Francie a Belgie to vetovaly, protože by pomoc „ohrozila mírové řešení“ a „dala najevo, že diplomacie neuspěla“

V článku 3 Severoatlantické smlouvy se také píše: „státybudou udržovat svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.“ – „i“ není „nebo“.

Obávám se, že řetěz, je pouze tak silný jako jeho nejslabší článek. V případě útoku na státy NATO, ať už je útočník odkudkoli, dojde první k útokům na jednotu aliance, psychologické válce (očernění obránce jako před Mnichovskou konferencí) a mediální manipulaci: státy NATO jsou jakožto vyspělé demokracie zvláště citlivé na vyvolání protiválečných nálad obyvatelstva, které mohou efektivní pomoc spojenci znemožnit. Situace, kdy je AČR vnímána pouze, jako logistická pomoc s podpůrnou funkcí značně omezuje naši vyjednávací pozici a může se nám šeredně vymstít. Ostatní nám pomohou, když uvidí, že svou obranu bereme opravdu vážně, máme ji připravenou a v prvé řadě nasazujeme své životy, nikoli druhých.

  • Rusko – Mi-24 musí pryč, jsou ruské.

Ministr obrany Martin Stropnický: „Jinak to, co je potřeba, co v materiálu bude a co vyplývá z faktů, je obměna vrtulníkového parku. Musí začít v roce 2017, což znamená vyhlásit tendr příští rok. Je to naše specializace, navíc tam máme stále ruskou výbavu a začínáme mít problémy se servisem a přísunem dílů. Není to sice vážné, ale situace není příjemná.“ [7]

Skutečnost:

  • Úplně stejně ruské, konstrukčně příbuzné Mil Mi-171Š (s Mi-24 sdílí řadu ND) hodláme provozovat ještě mnoho let; jako CH-178 je provozuje například i Kanada (která mimochodem byla největším kritikem Ruska za anexi Krymu, s provozem vrtulníků nemá problém)
  • Když můžeme provozovat Mi-171, můžeme provozovat i Mi-24
  • Navíc – LOM Praha s podporou NATO získal status plnohodnotného servisu Mi-17/24, na úrovni ruského Milu, i pro generální opravy a modernizace
  • Dočasné problémy s dodáváním ND z Ruska jsou způsobeny sankcemi, které nebudou trvat věčně a v každém případě je budeme muset vyřešit kvůli našim Mi-171, kterých si vysoce cení USA [14] i NATO [15] a MO v čele s ministrem Stropnickým je hodlá provozovat i dále [5]

 

  • Bitevní vrtulníky jsou slepou větví bezpečnostní strategie

„Evropě nehrozí skutečné nebezpečí masivního vojenského útoku třetí země. Pokud ano, budeme o tom vědět dlouhou dobu dopředu. Je proto dobrou otázkou, zda investovat do “kladiva na tanky” nebo do “skalpelu na teroristy”.“

Konflikt na Ukrajině a Irák dokázaly opak. Doktrína, „mohou nás ohrozit jen teroristé“, doznívá. Naši západní spojenci si to začínají uvědomovat. Ruská federace této doktríně nikdy nepodlehla a udržuje si silnou konvenční armádu. Česká Republika se tedy chystá připravit na minulou válku.

Pan ministr na otázku jaká, by měla česká armáda být, odpověděl: „Ne nakreslená podle fotek z posledního konfliktu.“[7] Naprostý souhlas. Poslední konflikty jsou ale Ukrajina a Irák, kde si militanti sehnali desítky tanků a raketometů a ne 9/11, kde ukradli osobní letadlo.

  • Tlaky ze strany Integrovaného Záchranného Systému (IZS)

Ano, pokud zakoupíme „Medicoptery 117 C2“ (= EC 145 / UH-72), pak jistě posílíme schopnost IZS. Stojí to ale za destrukci jedné části naší armády? Můj názor je, že armáda je nástroj na efektivní destrukci nepřítele. Úkol IZS je úplně jiný, chránit obyvatele. Armáda a IZS si navzájem mohou pomáhat, ale ne na úkor jejich vlastní primární funkce.

Důsledky vyřazení Mi-24

  • Úplná ztráta schopnosti („způsobilosti ozbrojených sil efektivně působit“) boj pomocí bitevních vrtulníků (zmizí výcvik, taktika, zkušenosti …)
  • Mnohamiliardové náklady (v případě „Medicopterů 117C2“/EC-145 jde o odhadem 4,2 miliardy Kč bez náhradních dílů a zázemí)
  • Naprostá závislost na outsourcingu časti naší armády do NATO
  • „Náhrada“ Mi-24 bez podpory bitevníků by nesměla do boje (viz současný Afganistán, kde bez podpory bitevních vrtulníků vrtulníky ve dne nelétají)

vrtulnikmi241

Co může MO ČR dělat?

Zjednodušeně jsou na stole dvě varianty:

  • Koupit nové vrtulníky. Cena: minimálně 4,2 mld. Kč
  • Provést „americkou“ [8] modernizaci (obdobně jako u Mi-171Š) + generální opravu. Odhady se pohybují mezi 195 – 890 mil. Kč. Provést generální opravu W3 Sokol pro IZS. Ta by stála cca 1,2 mld. Kč. Celkem tedy 1,4 – 2,1 mld. Kč.

Doufám, že zvítězí hlas rozumu a druhá uvedená varianta. Uvítám odbornou diskusi s představiteli Ministerstva obrany, ale i nápady, jak pana ministra přesvědčit o tom, že může naší armádě pomoci ušetřit několik miliard, při zachování vyšší bojové síly.

 

Zdroje:

[1] http://www.denik.cz/z_domova/armada-chce-koupit-16-viceucelovych-vrtulniku-do-roku-2020-20140408.html
[3] Co je Bílá kniha o Obraně? http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/bila-kniha/otazky/casto-kladene-otazky-55817/#1

[4] http://www.armadninoviny.cz/nove-vrtulniky-pro-armadu-ceske-republiky-1.html
„Jak načrtl Náčelník Generálního štábu Petr Pavel, Armáda ČR jednoduše nemá peníze na nákup čistě bitevních strojů, jako jsou AH-64 Apache nebo Eurocopter Tiger. Jedinou schůdnou cestou je nákup víceúčelových vrtulníků, jenž mohou plnit nejrůznější spektrům úkolů – bojové, transportní, záchranné, MEDEVAC nebo civilní úkoly Integrovaného záchranného systému.“

[5] * HN: Jakých vrtulníků se obměna bude týkat?

Sokoly, které se používají na přepravu lidí či jako záchranná služba, budeme mít dva v prosinci po generální opravě a chceme nechat zgenerálkovat také další čtyři. Životnost se protáhne o několik let, ale jedna oprava vyjde na 120 milionů. Velké dopravní vrtulníky Mi-17 máme do roku 2022, ty novější Mi-171 nejméně do roku 2028, takže je neřešíme. Bojové Mi-24 ale končí a potřebujeme, aby nejpozději od roku 2018 nabíhaly nové, jde o dvanáct kusů. Vypíše se soutěž, musíme o ní rozhodnout do konce roku, příští rok se to vyhlásí. Dodání u takové techniky je dva roky. Minimální cena za kus je 350 milionů.

http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/forum/rozhovor-s-ministrem-obrany-martinem-stropnickym-104872/

[6] Dedikované bitevní vrtulníky:

  • Posádka sedí v tandemu namísto vedle sebe, čímž je umožněno použití užšího trupu, který představuje menší cíl při příletu či útoku
  • Konstrukce „by-design“ počítá s poškozením stroje nepřátelskou palbou (praxe: desítky až stovky zásahů); proto jsou bitevníky pancéřovány, kritické části jsou zesíleny, klíčové systémy jsou redundantní
  • Mají rychlopalný kanon v otočné věži, schopný rychle zaměřovat cíle a přenášet palbu (pilot nemusí zdlouhavě mířit celým strojem a tím se zbytečně dlouho vystavovat palbě)
  • Jejich posádky vyvinuly a na cvičeních dále zlepšují speciální taktiku nasazení

[7] Rozhovor s generálem Petrem Pavlem. http://video.aktualne.cz/dvtv/pavel-armada-potrebuje-190-novych-transporteru/r~767bf922e82411e3a7ff0025900fea04/

[8] Severoatlantická smlouva – http://www.mocr.army.cz/nato/dokumenty/dulezite-dokumenty-2411/

 

[9] http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/forum/rozhovor-s-ministrem-obrany-martinem-stropnickym-104872/

[10] Alternativa: „americká“ modernizace

  • České projekty modernizace Mi-24 vycházely na stovky milionů korun za kus
  • USA nám ale ko-financovaly modernizaci Mi-171Š instalací termovize a laserového značkovače cílů, lehčí balistické ochrany a vybavení plně kompatibilního s NATO a dohlédly, aby vyšla v přepočtu na 18 milionů Kč/kus; ta samá modernizace je přesně to, co potřebují naše Mi-24V
  • Generální oprava Mi-24 stojí v LOM 1,2 [12] až 70 [13] mil. Kč
  • „Americká“ modernizace a generálka všech Mi-24 by tak vyšla na 195 – 890 mil. Kč
  • Generálka W3 Sokol pro IZS by stála 1,2 mld. Kč
  • Dohromady 1,4-2 mld. Kč oproti >4,2 mld. za LMH
  • A k tomu zachování „opravdu velké bojové hodnoty“

[11] http://www.armadninoviny.cz/reportaz-vrtulnikovy-guru-lom-praha-s-p-.html

[12] https://www.vhodne-uverejneni.cz/zakazka/generalni-oprava-letecke-techniky-mi-24

[13] http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/opravarenske-zarizeni–ktere-setri-armade-miliony-korun-77636/

[14] http://m.ihned.cz/c1-60997030-armada-modernizuje-za-penize-americanu-ruske-vrtulniky-maji-prepravovat-specialni-jednotky

[15] http://zpravy.idnes.cz/rusko-vetri-obchod-nato-shani-vrtulniky-do-afghanistanu-pk5-/zpr_nato.aspx?c=A100617_134016_zpr_nato_inc