Lídr naší kandidátky do Evropského parlamentu včera rezignoval. Důvodem nebylo žádné ladění kandidátky, ta byla primárkami jasná, stejně jako podpora předsednictva Svobodných zvolenému lídru – Petrovi. Nepřísluší mi Petrův krok hodnotit. Lidsky ho chápu, nedělal to s lehkým srdcem. Nemám radost. Stále mu jde o úspěch strany, kterou zakládal.

Co teď?

Evropské volby jsou pro Svobodné paradoxem. Kandidovat do parlamentu, který nemáme rádi?

Chceme volný evropský trh, pohyb zboží, lidí, kapitálu, výměnné pobyty studentů, sdílení vědy, společnou obranu evropských zemí (NATO).

Současně však jsme názoru, že nic z toho dobrého skutečně nepotřebuje Evropský parlament, Evropský superstát, povinnou Evropskou kulturu, jednotnou vnucenou měnu, celní politiku, která nejvíce ubližuje nejchudším obyvatelům EU a za výnosy těchto cel platí převážně své PR.

Migrace? Azylová pravidla a sociální politika ČR je cca v pořádku. Nevidíme plán ji měnit, není vůle občanů ani politiků. Tlak EU na kvóty je z velké části interní PR unijních politiků – přesunují vinu na jiné. Budeme ho odmítat na půdě EP i doma. Nepodceňovat, ale hysterie netřeba. ČR má spíše problém, že k nám v době, kdy průmysl a služby potřebují každou ruku, nemůže snadno přijít více dobrých lidí pracovat. Více výroby, dříve opravené cesty, více zdravotnického personálu – to snad všichni chtějí.

Svobodní vždy reprezentovali voliče, kteří mají názor ANO evropské spolupráci, NE unijnímu socialismu. Hájíme názory, za které se dokáže postavit člověk liberální, který přeje svobodu sobě i druhým. Jsou to názory, za které se dokáže postavit i člověk, který je hodnotami konzervativní, ale stejně jako skutečný liberál, chápe, že hodnoty se tvoří příkladem a ne nátlakem. Jen svobodná společnost umožňuje lidem zkoušet věci nové i držet se starých osvědčených.

Současná EU ohrožuje obě skupiny –odměňuje „dobré chování“, křiví trh. Dotuje „správné“, bere všem, tlačí ideologie. Proti tomu jsou Svobodní. Ne proti spolupráci.

V hájení tohoto názoru jsou Svobodní stále jedineční.

Nejsme bezchybní, nejsme dokonalí. Mnohé jsme zpackali, mnohé ještě určitě neuděláme ideálně. Učíme se. To je také hodnota, kterou můžeme dát na stůl.

A dál?

Kandidovat budeme. Budou nové primárky. Bude nový lídr.

Chce to nejen lídra, chce to celý tým. Mnoho dobrých lidí i mimo Svobodné má velmi podobné názory na EU jako my. Oslovíme je. Budeme spolupracovat se všemi, co mají chuť, aby i české (a moravské a slezské) volání po svobodné spolupráci evropských národů znělo hlasitěji a hlasitěji.

Dáme do toho vše, co dát budeme moci. Každý Svobodný, každý, kdo má obavu z dalšího bezbřehého jednostranného prohlubování evropské integrace, každý člověk, kterému jde o věc, pochopil, že přestal čas malicherného nálepkování. Všem nám jde o to neztratit hlas. Neztratit hlas, který bude i v hlubinách Brusele vytahovat na světlo dopady dalších euronesmyslů. Hlas, který bude pomáhat všem, kteří nechtějí, aby odpovědí na každý problém bylo jen #mojeEU, #víceEU a povýšené vysvětlování, že jsme nepochopili další “dobro”! Ale také hlas který nebude tvrdit, že domácí regulace chceme a jsou fajn, jen proto, že je „ta naše česká“, špatná regulace je špatná bez ohledu na původ.

Času je málo, situace není skvělá, vše mohlo být lepší. Není čas brblat a vzdávat se dopředu. Jsme, kde jsme. Dobře vím, co sil a energie stojí kampaň. Ale není kam ustupovat. Není možné vyklidit pole a nechat znít jen různé varianty hlasu #víceEU. Není možné, aby euroskeptický hlas byl reprezentován jen jako hlas strachu ze všeho cizího a jiného.

Toho bohdá nebude! 😉 Méně EU, více občanům.