K rezignaci Petra Macha

V sobotu 10.12. v 17:00 rezignoval Petr Mach na funkci předsedy Strany svobodných občanů. V okamžiku rezignace jsem na Republikovém Výboru nebyl. S Petrem Machem jsem později mluvil přímo.

O události překvapivě informovalo dost médií: Echo, Idnes, Novinky, Aktuálně

Uvnitř strany nyní běží procesy, které by měly spustit volbu nového předsedy. „Zastupujícím“ místopředsedou je nyní František Matějka.

Co to znamená? Co se bude dít?

Petr Mach si nyní požádá o důvěru členské základny a tím pádem silný mandát k tomu, aby vedl kampaň směrem, kterým chce. Můžou se stát dvě věci:

  1. Pravděpodobná varianta: Petr Mach obhájí svou funkci. Na dlouhodobé obecné směřování Svobodných pak bude tohle mít jen minimální vliv. Bude však jasný mandát a téma do voleb 2017,  po jeho volbách se začne s přípravami.
  2. Málo pravděpodobná varianta: Budou jiní kandidáti na předsedu a nějakou náhodou vyhraje jiný. Pak můžou nastat zásadní změny v akceschopnosti strany. Krátkodobě téměř určitě negativní. Dlouhodobě podle charakteru daného kandidáta.

Byl to dobrý krok?

To se teprve uvidí. Byl to rozhodný krok. Byl to čin. Dokonce kontroverzní a nepříliš sjednocující.

Co si myslím já?

Plus body za rozhodnost. Nicméně do této situace se Petr Mach v podstatě dohnal sám.

Proč se to stalo?

Protože Petr chtěl vyřešit konflikt ve straně demokratickou procedurou, ve které by měli členové možnost se vyjádřit. Konflikt se týkal směřování kampaně, nikoliv ideového směřování strany.

Proč konflikt?

Protože ve straně jsou dva hlavní tábory, které řeší podobu kampaně do sněmovních voleb 2017 a mají zásadně jiné představy o tom, jak by měla vypadat.

Proč dva tábory?

Protože Svobodným na své straně záleží. Trápí je léta neúspěchů. Chtějí, aby Svobodní uspěli a měli šanci otočit kormidlem toho, kam tato země spěje. Každý z nás je však jiný naturelem, morálkou, vůlí, volebními zkušenostmi. Z toho pak vyplývá úplně jiný důraz na kampaň a jiná víra v úspěch. Byť patřím k jednomu z těch táborů, tak si nemyslím o drtivé většině členů druhého tábora vůbec nic špatného. Tábory v podstatě vznikly jako reakce na volební výsledek v krajích 2016 a do určité míry je to výsledek volebního výsledku v roce 2014 a malé aktivity v roce 2015 a 2016.

Proč ta malá aktivita?

Protože vedení málo vedlo. Členská základna nepotřebuje kritiku, lajnování, peskování  a neprůstřelnou procesní správnost. Členská základna potřebuje příklady. Členská základna potřebuje toho, kdo poběží a bude křičet „Za mnou!“. Lidé, kteří umí velet: „Vpřed!“, se více uplatní v jiných organizacích.

Proč vedení málo vedlo?

To do velké míry vyplývá z naturelu vedení strany a jeho formy.
1) Mimoparlamentní strana má jen malé zdroje na udržování dlouhodobé kampaně a volebního štábu.

2) Pokud navíc taková strana má ve vedení spíše lidi trpící „analýzou-paralýzou“, pak to větší akčnost nadále zpomaluje. Vplynutí dvou nových místopředsedů v roce 2015, kteří byli sice akčnější, ale na druhou stranu spíše ve svých vizích a projevech než v dotáhnutí konkrétních akcí, paradoxně stranu moc nerozpohybovalo.

3) Navíc, pohled zevnitř je značně jiný než pohled z vnějšku – když jste uvnitř, je pořád k řešení stovka malých věcí, kterými se předsednictvo zahlcuje, a ono má pocit, že „maká“ a posunuje věci. To, že se pak vlastně neděje nic, vnímá jen velmi těžko, a na takovou kritiku ani moc není schopno reagovat.

4) Není to zcela pravdivé, že by byla jen malá aktivita. Lokální aktivita je ve Svobodných bohatá, ale to samozřejmě neovlivní vnímání značky republikově.

Proč jsme si to tak nastavili?

Jsme stranou idealistů. Viz můj projev na sněmu. Potřebujeme však idealistické praktiky. Jenže jak pozná čirý idealista praktika, když jím vlastně do určité míry trochu i pohrdá? Blbě. Hodně blbě. Musel by jít do sebe a uznat, že něco neumí, v čemž mu paradoxně brání jeho idealismus. Místopředsedové byli a jsou voleni více na základě politických postojů (rok 2015) než na základě manažerské schopnosti. To dává členům smysl. Velká část členské základny jsou právě takoví idealisté.  To je moc dobře, o tom to má být.

Navíc idealisté odpouští svým idolům a chtějí jim věřit. Jenže to prostě vyžaduje, aby se objevil idealista a současně geniální manažer, nebo idealista, který nějakého geniálního manažera má v týmu a maximálně mu věří. A kde takové lidi brát?

Vyrovnaný rozpočet a bez strašení!

Včera jsem si se zájmem přečetl tento sponzorovaný příspěvek. Dostal se dokonce na hlavní FB hnutí Ano.

pindyi

pindyii

 

 

 

 

 

 

Autorka se cítí připraveně, ale bohužel podklady připravené neměla. Kandidujeme jako opozice k současnému vedení kraje, měl bych tedy jásat, že někdo takto tvrdě kritizuje krajské vedení. Problém je, že to, co paní Balaštíková píše, prostě není pravda. Zlínský kraj tak špatný hospodář prostě nebyl a o tom kam investuje peníze ani dnes úředník z Prahy prostě nerozhoduje.

Paní Balaštíková se totiž ve svém „výpočtu“ spletla o cca o 60 %.

Zlínský kraj měl k 31.12.2012 závazky ve výši 3,1 miliardy korun. V roce 2015 to bylo 4,32 miliardy korun. Jedná se tedy o nějaký 39 % nárůst. A v roce 2016 si kraj zbývající cca 1,88 miliardy opravdu nevypůjčil. Netuším, odkud paní Balaštíková údaje vzala. Neuvádí to. Vyznat se v krajských financích není úplně jednoduché. Přiznám se bez mučení, že jsem v roce 2014 také udělal při analýze rozpočtu chybu. Základní čísla jsou ale jasná a udělat z 39 % dvojnásobný nárůst vyžaduje opravdu kumštýřského počtáře.

Strašit pak číslem naprosto vycucaným z prstu je nezodpovědné. Nehledě na to, že podstatnější pro kraj jsou dlouhodobé závazky, protože krátkodobé závazky často řeší aktuální nesoulad příjmů s výdaji.

Naši kandidáti budou místo toho prosazovat vyrovnaný rozpočet bez šokování.

Zdroj informací o financích kraje: https://www.kr-zlinsky.cz/zaverecny-ucet-zlinskeho-kraje-cl-119.html

Krátkodobé závazky

31.12.2012: 1,13 miliardy korun

31.12.2015: 1,99 miliardy korun

Dlouhodobé závazky

31.12.2012: 1,98 miliardy korun

31.12.2015: 2,33 miliardy korun

Celkem závazky

31.12.2012: 3,10 miliardy korun

31.12.2015: 4,32 miliardy korun

Politika u piva

Včera nám začala akce „Pivoš“. http://zlinsky.spolecne2016.cz/jdeme-si-pro-vas-nazor-potkame-se-u-piva/

Ok, ok, na férovku přiznávám, že tento humor, není zcela můj šálek kávy, ale o to tady nejde.

V Hulíně i v Chropyni, které jsme navštívili včera, byli dohromady pár desítek lidí, kteří se s námi chtěli bavit o politice. A dostal jsem tam docela zásadní otázky, které mi patří …

Haná je dost jiná než Valašsko. Navíc tam je úplně jiný kraj, jiná historie, jiné domy. Moc rád projíždím právě těmi menšími obcemi. Tam, kde můžete bydlet 40 let a stejně jste náplava (zaslechnuto včera). V Chropyni jsme dokonce jeli i s klukama na kolech, ale to odbočuji …

„U Bůčka“ se na mě obrátil jeden muž, mého věku. Později jsem zjistil, že má jméno, o kterém by Johny Cash také možná napsal píseň. Teplý večer, zašel si na jedno s trochu starším synem, než mám já. Ten tam vesele pobíhal s jednou holčičkou. Muže docela zaujalo, že si někdo takto zajde za nimi hospody. Proč tedy nevyužít možnost se poptat?

„Chlape, na rovinu, co z toho budu mít, když budete sedět na kraji?“

„Nic.“ Odpověděl jsem mu téměř okamžitě. „Na rovinu. V podstatě Vy konkrétně, za ty čtyři roky – nejspíše nic.“

Pohádku o tom, že se magicky spraví cesta, vyroste lepší škola, jsem se neodvážil vytahovat. Je mi totiž zcela jasné, jak malé přímé pravomoci má kraj. Jak málo to pro něj půjde poznat, že když při velikém štěstí všechno půjde všechno skvěle a i když peníze neutečou do marných projektů, spřízněným kamarádům či do zbytečných dotací a kraj procitne, tak on osobně pozná, že to je kvůli tomu, koho volil. Ale přesto

„A to jako fakt chceš jít do politiky? Proč? Není to škoda?“ (poté co jsme se představili a dalších minutách).

Tohle je těžká otázka, kterou si kladu každý den. Jde vůbec věci posunout? Ustát to? Zachovat si vlastní hlavu?

„Všichni co tam šli se nakonec nechali semlít! Nejde tomu odolat, nejde se nezlákat. Ostatní tě donutí.“

Ano, mám oporu v rodině, v ideálech, v tom, že mám politicky jasný názor. Ale jen málo lidí dokázalo ustát tlaky, které tam jsou. Věřím, že to dokážu, bez toho to nejde.

„Musíte nám a mi pomoct! Sledujte co politici dělají, když nám dát hlas, tak tím více. Dejte vědět, když se Vám něco nelíbí. Je to samozřejmě moc těžké, ale odměňte ty, kteří Vás zastupují dobře.“

A seberte moc těm, co špatně. Ano vím, je to hraběcí rada, ale přesto moc lepší není.

Nebojte, neuvěřil jsem přes noc, že politici mají moc zásadně zlepšit život lidí. To mohou v podstatě jen lidé sami. Ale dobří politici umí dát lidem prostor a umí ukočírovat svou moc a moc státní správy tak aby z ní byl alespoň o trochu lepší špatný sluha, než je teď.