Spolky – nová doba a fundraising

V naší firmě SolverTech máme mezi sebou skauty, tomíky i trenéry mládeže. Letos (už třetím rokem) jsme se rozhodli pomoci oddílu TOM Zlaté šípy. Darovali jsme jim 20 000 Kč. Ač dětí v oddíle značně přibývá, je méně instruktorů a vedoucích. Připravovat program a starat se o klubovnu je časově velice náročné. Šípáci se pustili, v zájmu zachování činnosti ve stávajícím rozsahu, do odvážného kroku – sehnat si peníze na provozního zaměstnance fundraisingem. Přijde mi to jako správná cesta, proto jsem je rád podpořil.

Pro představu, kolik musí vybrat:

  • plat 12 000 měsíčně (čístého), znamená mzdový náklad cca 19 300 Kč,
  • roční mzdový náklad je tedy 231 600 Kč,
  • a kopa papírování k tomu.

První rok to zkoušeli šípáci přes příspěvek z úřadu práce. Našli paní, která byla nezaměstnaná. Vyplnili mraky papírů a měli svou vysněnou pomocnici. Příspěvek chodil přesně půl roku, další půl rok pak museli místo udržet ze svého. Pokud se nad tím zamyslíte, dotace více méně pokrývá to, co si stát vezme zpátky na sociálním a zdravotním.

Protože se koncept se zaměstnancem ukázal jako správná cesta, udělali všechno proto, aby udrželi místo i následující rok. Zkoušeli různé projekty, kde by uplatnili svou pracovní sílu, a mohli ji alespoň z části zafinancovat. Docela smutně se u toho kouká, jak kus peněz jde zcela zbytečně mimo účel projektu na propagaci „dárců“, zatímco vy zvyšujete členské příspěvky, abyste ufinancovali dobrou věc.

Letos chtějí místo udržet opět. Tentokrát z vlastních zdrojů – opětovným zvýšením členských příspěvků a fundraisingem. Sám jsem byl skautem a rok pomáhal s vedením tomíků. Svoje děti vedu také tímto směrem. Rád jsem přispěl svojí troškou do mlýna, i když více by mě bavilo/těšilo, kdybych se na oddílové činnosti mohl sám podílet. Zatím mi to časově vychází jen občas. O tom, že to má smysl, svědčí, že jsme jako firma nebyli sami, kdo šípákům přispěl.

Spolky jsou místa, kde probíhá neformální forma vzdělávání a socializace. Fungovaly stejně dobře za první republiky jako dnes. Cením si lidí, kteří dokáží jít za svým cílem, mají svá „poslání“ (jako třeba šípáci),  nečekají, že by se o ně měl někdo postarat, ale jdou a udělají vše proto, aby se jejich sny naplnily. Když můžu, rád jim s jejich plány pomůžu.

Přirozený spolkový život je dnes více a více nahrazován dotačním a projektovým. Místo aby spolky fungovaly na základě domluvy místních lidí a vlastní snahy, tak musí velkou část času věnovat získávání dotací od byrokratů. Dnes lidé platí vysoké daně, na podporu mnohým moc nezbývá a za jejich odpracované peníze dostávají poděkování zastupitelé, úředníci a evropští rozdělovači. Část z příspěvků se pak spotřebuje na propagaci.

Absurdní. Vyděláte, zaplatíte daně, ti co je sebrali se pochválí jací jsou pašáci, a trochu z nich dají tomu, koho mají rádi.

Věřím, že jednou se to vrátí do přirozených kolejí a vztahy mezi těmi, co darují a těmi co dostávají, se narovnají a odpadnou nám stovky zbytečných prostředníků.

 

Proč jsou pro Svobodné krajské volby zásadní

Vážení členové, příznivci a sympatizanti,

volební kampaň do krajských voleb se od začátku září přesunula do horké fáze.

Začnu ale tím nejdůležitějším. Proč kandidujeme? Co je naším cílem?

Přeskočím obecné cíle Svobodných, ty jsou v politickém programu a dají se shrnout do „Méně státu, více občanům.“

Náš aktuální cíl je jasný – dostat Svobodné na skutečnou krajskou politickou mapu. S čím větším počtem zastupitelů, tím lépe.

Proč je ale důležitý kraj? Vše přeci rozhodují sněmovní volby 2017!

Ano i ne. S dovolením požiji citát Teddyho Roosevelta (určitě ne poprvé) – „Do what you can, with what you have, where you are.“

Jako krajské sdružení máme odpovědnost uspět v krajských volbách. TADY a TEĎ. Včil. Henka. Zde. Dnes. Tutaj. NE v imaginární zemi, ale v našem kraji.

Sdružujeme lidi, kteří chtějí bránit svobodu jednotlivce nakládat se svým tělem, majetkem a životem, tak jak se sám rozhodne, ne tak jak mu naplánuje státní správa a vláda.

Sdružujeme lidi aktivní, všech profesí, věků a nejsme jednolitá skupina. Přesto máme společný zájem. Mít zástupce na všech úrovních vlády, kteří budou hájit, velmi těžko hájitelný, ideál osobní svobody a omezeného státu, díky kterému je naše civilizace jednou z nejúspěšnějších a nejvíce prosperujících.

Zpět z patosu na zem.

V praktické rovině, na krajské úrovni to znamená, že chceme vládu kraje, která občany kraje nebere jako tupá hovada, kterým je třeba dávat futro a určovat směr. Chceme vládu kraje, která hledá cestu jak minimalizovat snahu socialistů (národních, či mezinárodních) narovnat si člověka do latě a podle sebe. Chceme vládu kraje, která bude hledat cesty jak přesunout rozhodnutí, co se stane se svěřenými penězi (o tom jsou kraje) co nejblíže k těm pro koho jsou určeny.  Proč ještě kraj? Nejsme strana na jedny volby, nebudeme-li mít zdravý základ v regionech, nikdy dlouhodobě neuspějeme. Úspěch v kraji´, nám hlavně pomůže v komunálních volbách roku 2018.  Případné zkušenosti z krajského zastupitelstva naše zástupce „vycvičí“. Umění napsat články, blogy a psát na facebooku je fajn. Co se ale počítá je schopnost politicky prosadit změny, nebo názor. A to se musíme učit. Jinak než praxí to ale nejde. Proto potřebujeme uspět. Proto potřebujeme Vaši pomoc. V zastupitelstvu chceme hájit naše společné zájmy a bez Vaší pomoci tu šanci mít nebudeme.

Předseda krajského sdružení Strany svobodných občanů,

Tomáš Pajonk

K Prague Pride a komentáři Iva Valenty

Množí se na mě dotazy ohledně Prague Pride. Bohužel. Doufal jsem, že to tento rok už téma nebude.

Skoro se tedy omlouvám, ale nechce se mi k tomu všemu vyjadřovat individuálně, proto tento post.

1) Je to IMHO absolutně irelevantní a nepodstatné téma. To, že to pořád někdo řeší je smutné. Je tolik jiných zajímavějších, zásadnějších a přínosnějších témat. To, že si to necháme vnutit a neřešíme místo toho socialismus ve školství, zdravotnictví a důchodovou reformu, je naše vlastní blbost.

2) Homosexuálové nejsou kreatury. Ivo Valenta to tak ani nenapsal. Napsal, že se mu nelíbí průvod kreatur, navíc zaštítěný primátorkou. Nebyl jsem tam, ale na fotkách kreatury (příšery, podivnosti) zdá se byly. Zcela záměrně, lidi, kteří takové kostýmy tvoří chtějí provokovat a klidně ať provokují. Jistěže, fb post senátora Iva Valenty potěšil konzervativní voliče. Předpokládám, že záměrně. Stejně jako tuny jiných podobných postů ze všech stran. Proč se Dominik Feri na Prague Pride fotil? Protože tím chtěl potěšit zase svoje voliče, jaký je cool progresivní. Když už tedy soudíte, používejte stejný metr na všechny. Pokud vadí vyjádření preferencí průvodu, tak u všech stejně. Pokud je přijatelné vyjádření preferencí pro Prague Pride a není přijatelné vyjádření proti Prague Pride, pak se zamyslete, jak liberální jste Vy sami.

3) Proti Zlín Pride bych nic neměl, ale nedal bych takové akci ani korunu (z vlastních, krajských a žádných jiných) a nešel bych jim dělat záštitu ani nic podobného. Ideálně, by se za peníze daňových poplatníků političtí představitelé neměli co propagovat.

4) Homosexuálové jako skupina nijak moji rodinu neohrožují, opravdu tam necítím hrozbu. Až konkrétní individuální člověk (bez ohledu na kostým a orientaci) začne mou rodinu skutečně ohrožovat, budu to řešit. Doufejme, že ne hned po „valašsku“ a pantokem 😉

5) Ano, existuje homosexuální aktivismus, stejně jako mnoho jiných aktivismů (zdravím Evropské hodnoty). Je mi nesympatický, stejně cokoli co si hraje na morální arbitry a přitom se snaží bojovat za „dobro“ pomocí peněz, které skrz stát seberou jiným lidem. Do určité míry to nějak „zvládnu“, jsou zásadnější problémy. Státní podpora jakékoli sexuální orientaci by ale měla být naprosto nulová.

6) Fandím decentralizaci, takže každé město, ať si dělá pochody k čemu chce. Je pak na Pražanech, jakou chtějí mít primátorku, zvolili si ji sami. Já bych preferoval starostku, která řeší jiné věci, ale proti gustu žádný dišputát.

PS: A proč takový obrázek? Protože, když se vyprdnete na Pride nebo Anti-Pride, můžete vyrazit s dětmi, či s kamarády do skal a bude Vám fajn 😉

Zbohatneme jako ropní šejci?

Najdou se někdy ve Zlínském kraji ropná pole? No to určitě, řeknete si asi.

Kacířská otázka. Hledáme je ale vůbec? Co, když si sedíme na obrovských zásobách bohatství a jen o nich nevíme? Co, když skutečně sedíme na nalezištích vzácných surovin, vzácných zdrojů?

Soudím, že vlastně sedíme..

Chtěl bych Vás nadchnout pro jednu myšlenku, která jednou bude mít naprosto zásadní dopad na to, jak se my a naši potomci budeme mít, zda budeme na špici nebo na chvostu světa a Evropy.

Představte si, že jste v našich zemích, ke konci 19. století. Téměř veškerá energie a práce, které je potřeba, se musí udělat, buď svaly zvířat a lidí, případně parním strojem. Parní stroj je ale velmi nemobilní a jeho energii do Valašských kopců a ani do Hanácké roviny moc nedostanete.

Ale pak pomalu začíná do měst a pak i na venkov proudit elektrická energie. Elektrické spotřebiče se objevují v každé dílně a domácnosti. Světlo, práce, výroba. Obrovská revoluce. Najednou se dá ušetřit tolik sil! Přenos energie nikdy nebyl snadnější a lidem se dostal do rukou obrovský zdroj síly, který násobí jejich vlastní práci.

Elektrifikace měla na životy lidí obrovský dopad.

Nesrovnatelný se zavedením internetu. Internet a jeho prozatímní aplikace, jsou dle mého zatím jen základ. Jistěže, informační technologie už v mnohém svět posunuly, ale troufám si tvrdit, že zásadní revoluce teprve čeká. Že zatím máme jen páru, ne elektřinu.

Tak, jako se jednoho dne do každé domácnosti dostala možnost rozžnout ( 🙂 ) světlo zmáčknutím vypínače, se jednou každému člověku dostane možnost využívat umělé inteligence. Ano, umělé inteligence, ne glorifikovaných tabulek a vyhledávačů, ale skutečné umělé inteligence. Takové, která nám bude pomáhat v každodenním životě, v práce, v umění, ve výzkumu. Ve formách, které si teď, v dobách petrolejky za oknem, prostě ani nedokážeme představit.

A proč se o tom bavím?

Historici tvrdí, že země království českého zvládly industrializaci výborně a v mnohém dodnes čerpáme právě z tohoto dědictví dobré a včasné industrializace.

Ale myslím, že ta nová revoluce nebude o uhlí. Bude o tom, jak rychle se budeme umět učit a využít nových technologií. A proto, že ropná pole u nás asi nenajdeme, tak tím spíše musíme najít něco jiného. Jiné uhlí.

A tím novým uhlím je vzdělání a schopnost se neustále učit. To je obrovský potenciál, který v lidech máme, ale zatím ho využíváme spíše jen málo.

Můžeme hledat a snad najít a vytvořit takové vzdělávání dětí a dospělých, které budoucí technologickou revoluci zvládne. A nejen zvládne, ale také a to hlavně ji dokáže využít.

Hledejme takové vzdělávání, které naučí, co nejvíc lidí se neustále učit, s co největší lehkostí a efektivitou. V rychleji a rychleji se měnícím světě bude takové vzdělání, cennější než, než kdyby se pod Radhoštěm objevil diamantový důl.

Ale také hledat a inovovat nemusíme. Česká škola se postupně může stát českou poštou, nebo českými drahami. Můžeme soupeřit o práci a trhy s Bangladéšany, či Senegalci. A to bude naše vlastní volba, buď totiž začneme řešit skutečně důležité a podstatné věci, a nebo se z dobrého bydla budeme hádat, zda je lepší Losna nebo Mažňák.

Drobná večerní úvaha nad krajskou strategií vzdělání

Kdyby se to bralo čistě skrz velikost peněžních toků, tak by kraje byly hlavně o školství. V roce 2016 má krajským rozpočtem Zlínského kraje protéci 4,5 mld. Kč do základních a středních škol v kraji, celkového rozpočtu cca 8,3 mld Kč. To je více než polovina.

Kraj peníze školám rozděluje dle ministerského klíče a na žáka, podle koeficientů (který může modifikovat). Možnost něco zásadně ovlivnit tedy není až tak veliká. Kraj má totiž především koordinační a nepřímé regulační nástroje. Tohle zní fakt hrozně, a de facto mnohé z toho bude glorifikovaný emailingový seznam, webové stránky s informacemi a brožurky pro přehlcené pedagogy. Plus samozřejmě dotazníkové šetření, to se samozřejmě musí.

Kraj také připravuje a schvaluje krajskou strategii vzdělávání a nějaké páky jak stav škol ovlivnit do velké míry má. Docela mě zajímalo, co tedy náš kraj vlastně schválil a kam se vzděláním kráčíme. Proto jsem se tento 103 stránkový dokument rozhodl pročíst a budu se k němu ještě vracet. Zatím jen první dojmy.

  • Legrační věci
    • Z dotazníkových šetření vyplývá, že školy se potýkají s vulgárním chováním žáků. To je problém. Dále žáci kouří cigarety a někdy i pijí alkohol. K čemuž prý v našem kraji není žádný společenský odpor, takže marná snaha vzdělávací soustavy o lepšího člověka.
    • Elektronizace společnosti přináší riziko poruchy rozvoje osobnosti jednotlivce. To naštěstí řeší samotný hejtman.
    • Na úřadech práce je cca stejné množství lidí s výučním listem jako s vysokou školou.
    • Věta – “Otevření hranic umožňuje lidem cestovat do různých zemích světa.” 27 let po revoluci, je poněkud bizarní.
    • V kraji nám chybí obor – “Teorie vojenského umění”. Naše domobrana nebude mít dostatek stratégů.
  • Vážnější věci
    • Limity na počet žáků, obory, atd. to vše je zakonzervováno, protože síť škol je dostatečná, stabilizovaná a strukturálně vyrovnaná (cokoliv si pod tím lze představit). Prostě to co je, je super. Nic nového nebude.
    • Počty žáků, podporované obory jdou na ruku velkým zaměstnavatelům, nikoliv tomu co studenti a rodiče chtějí.
    • Obecně žáci, rodiče jsou v roli konzumentů systému. Děti tedy mají krajský parlament, ale takové iniciativy mi osobně přijdou docela k ničemu (velmi subjektivní pohled).
    • Rekvalifikační programy jsou všechny vázány na EU, dojdou fondy, není rekvalifikace. Tento přístup podle mě vede k degradaci takové činnosti a soudím že rekvalifikace vedená za účelem čerpat, je hodně neefektivní.
    • Sypání peněz do enviromentálních projektů, kde zdá se hlavním výstupem je konference, brožura a “informovanost” mi přijde jako pusté mrhání, ale nesoudím zcela, nejde to na základě pár odstavců tak snadno vyhodnotit.
    • Zlínský kraj určil, že 70 % má mít maturitní vzdělání, 30 % učňovské a úspěšně se to tak drží. Aby ne, když určuje počty tříd, škol a oborů. Přijde mi to ale příliš arbitrární.
    • Kraj s potěšením kraj sleduje, že počet dětí na 8.letých gymnáziích procentuálně klesl. Proč je to žádoucí, aby klesal? Proč kraj do systému vnáší své preference?
    • Kraj by nejraději málo velkých škol. Mimo jiné proto, že dosáhnou na dotace z ESF. Úspory z rozsahu jsou evidentní, ale na druhou stranu, potlačovat vznik, existenci menších a určitých ohledech třeba úspornějších škol mi přijde špatné. Prostě blokace jedné větve vývoje.
    • Kraj se chlubí tím, že udržel děti v
  • ZUŠ – Základní umělecké školy
    • Zrovna tam byl očekával nějakou volnost, ale krajská strategie se chlubí, že všeho dost a nic nového se objevit nemá, neb by to bylo nadbytečné.
    • “Nejvyšší povolený počet žáků všech ZUŠ v kraji, bez ohledu na zřizovatele, tj . kapacita činí k datu 30.9.2015 celkem 20 035 žáků.” Kdo je navíc, ten se stane rybářem, asi. Tenhle plánovací mechanismus prostupuje celým dokumentem.
  • Pozitivní věci
    • Plánuje se používat školy (učňáky) i pro dospělé.
    • Kraj má nějaký měřitelný a motivační systém pro ředitele. Jak přesně funguje popsáno ve strategii není.

Celou strategií se prolíná duch plánovače. My víme, co je pro Vás rodiče a děti dobré. Vaše děti budou připraveny pracovat v lokálních podnicích, za mzdy které jim podniky dají. Buďte rádi, že mají práci a moc si nevymýšlejte. Demografie je neúprosná, je nutné udržovat status quo.

Tento odstavec mluví za všechny, pro koho jsou v našem kraji školy.

Existují i další důvody, proč se nedaří naplňovat potřeby zaměstnavatelů v kraji. Jedním z nich jsou ambice žáků, jejich rodičů a v neposlední řadě vysokých škol, které motivují více než dvě třetiny absolventů středních škol pokračovat ve studiu na vysoké škole. To samo o sobě není
negativním jevem, avšak absolvent střední školy tímto odloží svůj vstup na trh práce o přibližně 3 až 7 let a společensko-sociální pozice absolventa vysoké školy snižuje jeho ochotu pracovat v „nižších“ pracovních pozicích.

Svobodní chtějí školy, které slouží k získání vzdělání. Školy pro které je klient žák a rodič, ne krajský, či spíše ministerský úředník. Školy, které mají možnost a umí inovovat a nedělají obslužné kusy lidí k lince dle potřeb zaměstnavatelů. Ale o tom za pár dní.

PS: Jen mimochodem ministryně Valachová chce krajům, i tu malou pravomoc určovat finanční toky na studenty odebrat. Tím opět více posílí centralizaci a plánování všeho v této zemi z jediného centra. Chyby, které centrum udělá se pak násobí 14, místo toho, aby mohl každý kraj zjistit co je pro něj dobré, nebo jakkoli inovovat.

Principy u Havlovy lavičky

V Kroměříži se má postavit Havlova lavička. Dokonce první ve Zlínském kraji. [více zde]

Mnoho lidí se bude možná vztekat, anti-Havlovský sentiment je poslední dobou docela hlasitý. Mnoho lidí se bude naopak radovat, že Zlínský kraj vystoupí z temného barbarismu a ocení památku prvního prezidenta České republiky.

Můj postoj je celkem jasný. Ze státních / krajských / obecních peněz Havlovu lavičku nepodpořit. Nechat projít stejným stavebním řízením, jako projekt jakékoliv jiné soukromé osoby. Nepodpořil bych ale ani jezdeckou sochu Jana III. Sobieskeho (zachránce Vídně před Turky), Putinův batyskaf nebo Zemanův kalašnikov. Tohle všechno jsou přesně projekty, které mají vznikat za peníze těch, kdo si to přejí. Já třeba sponzorské peníze raději věnuji třeba Zlatým šípům a jiným mládežnickým organizacím, na nichž mi záleží. Někdo jiný je dá na Surikaty v ZOO Lešná a někdo na Havla.

Bohužel, byť na 100 % to dohledat nejde, tahle lavička bude nejspíš placena z peněz veřejných, Klub UNESCO, který to pořádá je natolik exkluzivním klubem, že žádné sponzory na stránkách uvedeny ani nemá, a ani možnost jim dát peníze nevidím. V minulosti peníze od státu již dostali, můžeme doufat, že tentokrát si je budou umět získat jinak než z peněz daňových poplatníků. Bohužel pro odkaz Václava Havla jsou jeho lavičky často placeny i jeho odpůrci, a to mu na krédu nepřidává.

Co na tomto ale dost pravděpodobně uvidíme, je nějaká varianta tohoto sporu:

  • Havel byl skvělý a morální!
  • Havel byl světlem České republiky v zahraničí!
  • Kremlobote!
  • Tupé hovado, nechápeš kulturu, děláme to pro Vás!
  • Havel vybombardoval Kosovo!
  • Havel rozkradl s Klausem celou zemi!
  • Havloide!
  • Nafoukaný pravdoláskaři, jdi do háje!

Vznikne další zbytečný, hloupý a k ničemu nevedoucí spor. Politicky orientovaná (a tak nemorální a nespravedlivá) veřejná propagace bude vždy rozdělovat veřejnost.

Proto podobné projekty striktně odmítám.

3 otázky na Den přiznání

Odkaz na Parlamentních listech – Publikováno k rozhovoru s Josefem Petrů

Voliči Svobodných a Soukromníků musí mít v tuto chvíli pocit bezmoci. Socializují vládní koalice prosadila kontrolní hlášení DPH, EET, Čapí hnízdo na vládnutí nebude mít vliv. A vy přicházíte s happeningem před FÚ…Co od toho čekáte?

Svobodní a Soukromníci jsou strany, které hájí pracující a podnikavé lidi. Ne, nebojme se toho slova. Podnikatel není zločinec. Zaměstnanec není hlupák, který neumí podnikat. Navzájem se potřebujeme a to je hlavní poselství této akce. Aby se lidé u nás měli dobře, tak potřebujeme místo miliardových dotací, spíše nové podnikatele, ale také šikovné, poctivé a pracovité zaměstnance, kteří si umí říci o odměnu. To všechno by přirozeně vzniklo, ale stát je v tomto spíše překážkou.

Kauza Čapí hnízdo, EET, kontrolní hlášení jsou pro mě sice aktuální témata, ale ta neřeší základní podstatu toho co se děje.

Stát jednak pracujícím lidem bere kolem poloviny jejich skutečného příjmu. Jen naprosté minimum, se pak dá do toho, co občané od něj nejvíce požadují. Obranu, policii a spravedlnost. Je naivní si myslet, že peníze se ze státního rozpočtu kradnú, jak říká pan Babiš. Ony se totiž legálně loupí. V souladu se zákony jdou do projektů, které chce jen minimum lidí. Jenže to minimum je velmi vlivné a dokáže přesvědčit zbytek lidí o své naprosté potřebnosti.

Drobní podnikatelé a zaměstnanci soukromých firem jsou dušeni daněmi, regulacemi, tisíce a jednou novou povinností ze strany úřadů. Velké firmy dostávají dotace, nebo výhody.

Co od toho čekáme? Že se lidé s námi zastaví na kousek řeči, dostanou malé poděkování, že tu káru ještě dále táhnou a malé poděkování za to, že tu někdo ještě pracuje.

Na Zlínsku má podle průzkumů krajská koalice Svobodných a Soukromníků pomalu sedm procent. V čem vidí příčinu toto obliby?

Členové Svobodných jsou zde dlouhodobě aktivní. Pořádáme akce pro veřejnost. Měli jsme větší demonstraci ve Zlíně. V neposlední řadě jsme v listopadu spustili i kampaň Než bude pozdě. Navíc – jsme krajem činorodých lidí, kteří měli vždy blízko k horám a ke svobodě. Valaši, Hanáci a lidé ze Slovácka mají zdravý rozum. Myšlenky, že nás nezachrání žádný zákon a že peníze nerostou na stromech jsou tu zatím pevně zakořeněny.
Kde vidíte největší slabiny stávajícího vedení Zlínského kraje?

Kraj je veden spíše samospádem. Za poslední 4 roky se nikam neposunul. Současné krajské vedení je spokojeno a počítá, že po volbách zasedne zpět ve velmi podobné sestavě s minimem úsilí. Počítá s tím, že občané se nechají uchlácholit tím, že kraj vlastně funguje tak co by vlastně chtěli, že do kraje tolik lidí nevidí a že budou volit jen podle jména strany.

My věříme, že voliči u komunálních a krajských voleb přemýšlí a dají nám – po seznámení se s naším programem a naší dlouhodobou vizí, jejíž cílem je lepší život ve Zlínském kraji – šanci a hlas.

Svobodní se Soukromníky dokáží občanům, že krajská politika není o líbivých a formálních slibech. Ale o tom, co kraj skutečně může pro své občany udělat. To je, být ve velkých věcech koordinátorem, v malých každodenním zastáncem a pomocníkem občanů.

Komu jsem dal hlas?

Za týden bude znám předseda Svobodných. Je téměř na 100 % jisté, že to bude Petr Mach. Kandidatura Petra Hampla se během dní nakonec změnila spíše v karikaturu kandidatury. Ale to není obsahem tohoto článečku.

Já budu volit Romana Kříže.

Proč?

Protože je to pro Svobodné nejlepší.

Tandem Mach jako aktivní politik, tvář strany a europoslanec + Kříž jako manažer, iniciátor, by totiž mohl dost dobře fungovat. Lépe než by si mnozí mysleli. Petr Mach potřebuje tvrdého a chytrého manažera k sobě do tandemu. Doplnit to, co mu není vlastní.

Oba dva nejsou malé děti a dokázali by se domluvit. Jistěže, nejsou to “kámoši”, ale politika a osud naší země není o partičce kámošů. A ten kdo neumí být tvrdý vůči sobě, neumí překousnout, že se musí bavit nejen s kamarády, tak ten nemůže vést republiku a být premiérem.

Pro Romana Kříže i Petra Macha by to byla obrovská příležitost vyrůst a překročit své současné pohodlné limity.

Třeba budeme mít štěstí a taková konstelace hvězd neuvěřitelně Svobodné nakopne a dostanou se pod takovým vedením do sněmovny!

Kříž FTW! 😉

PS: Kandidatury pan Bednáře si cením, ale volil jsem takto.

„NEŽ BUDE POZDĚ!“

hlavicka_FbookNechci šířit strach. Sám mám strach. O svou rodinu, o své blízké. Ale taky o tuhle zem.

Na druhou stranu nebudu vyděšeně sedět v koutě jako nějaký králík uhranutý kobrou. Nenechám si namluvit, že nemůžeme ovlivnit globální, nadnárodní děje. Můžeme! Česká vláda a její volení zástupci jsou tady od toho, aby chránili bezpečí, majetek a životy občanů České republiky, nikoliv občanů jiných zemí a kontinentů. Je třeba, abychom jim to připomněli. Dříve než bude pozdě!

Proto jsme s kolegy z krajského sdružení Svobodných ve Zlínském kraji zorganizovali a dnes spouštíme celostátní iniciativu „NEŽ BUDE POZDĚ!“. Mimo jiné věříme, že vláda, poslanci a senátoři budou jednat o to rozhodněji, oč budou od nás všech cítit masivnější a jednoznačnější podporu! Kdo se nebude chtít připojit, ať s důvěrou svěří svou bezpečnost, majetek a život do rukou bruselských politických impotentů. Ovšem stačí tato důvěra? Nuže, každý strůjcem svého štěstí – as you like it (vyslov s akcentem EUnglish).  

Domnívám se, že stojíme před nejdůležitějšími volbami v novodobé historii České republiky. Stojíme před volbou, zda své osudy vezmeme zpět do svých rukou bez ohledů na výhružky Evropské komise. Zda začneme hájit své vlastní zájmy stejně sobecky, jako to činí Německo nebo Francie. Vymaníme se z role žáčka, který se třese před špatnou známkou od velkých, západních učitelů (kteří sami propadli snad ze všech předmětů). A konečně, vítáme všechny spojence se zdravým rozumem, např. v rámci Visegrádské čtyřky (ale nejen tam). Společně pak začneme konat funkční a rázná opatření, která zajistí udržení státní integrity a tradičního společenského řádu v našich zemích.

Pokud nezvolíme správně, mám vážnou obavu, že mnoho dalších, opravdu demokratických voleb se už na našem území nebude konat…

Nestaňme se smířenými, podrobenými oběťmi!

Děkuji, že se přidáte na www.nezbudepozde.cz

Tomáš PAJONK

 

 

Odvahu jako filmová hvězda?

Včera si jedna z mamutích amerických korporací přijela s ministry naší vlády popovídat o tom, kolikpak jim dá Česká republika peněz na filmových pobídkách. (Zdroj zde)

“Rádi bychom se do České republiky vrátili. Jsou zde štáby, infrastruktura, skvělá místa pro filmování, historie”, řekl zástupce Comcastu pan Richard L. Smotkin.

Začátek moc pěkný, takový medový a milý. Glum, glum.

Dále zmínil, že v posledních letech si museli vybrat Británii či Irsko a kvůli vyšším pobídkám teď točí film o heydrichiádě v Maďarsku. Maďarské pobídky navíc umožňují proplácet i honoráře filmovým hvězdám, a ty honoráře jsou prostě drahé, jak jistě chápeme. Filmová hvězda má nakladný život a holt ty milióny dolarů musí nějak vydělat. Když chceme kulturu, musíme mu ji tvrdě zaplatit.

Pan ministr nám sdělil, že “v Poslanecké sněmovně je novela zákona o audiovizi, která garantuje navýšení filmových pobídek, což je vlastně jedním z důvodů, proč filmaři přišli.” O peníze jde totiž vždy až v první řadě. Samozřejmě, že nezapomněl zmínit, jak obrovské firmy by Českou republiku poctily svým leskem. “To jsou čísla, která pro podporu české ekonomiky jsou nezanedbatelná. Tyto věci je třeba zvážit a skloubit je i v rámci legislativních úprav podpory kinematografie.”

Přijde Vám v pořádku, že ministr začne po návštěvě lobbisty z velké firmy otevřeně říkat, že úpravy jsou možné?

Nenabijeme už rovnou na dveře sněmovny ceník legislativních úprav? Nebo raději uděláme veřejnou aukci?

Mimochodem plánované změny zákona o audiovizi hezky popisuje Tomáš Grygar zde (odkaz). Zajímavé je, že nyní přibude mandatorní výdaj ve státním rozpočtu ve výši 180 miliónů korun. Pro někoho drobné, pro jiného třeba kilometry opravených okresních cest.

Na závěr si Comcast postěžoval, že našich 20 % vratek je trochu slabších, přeci jen 25 % by bylo lepší. Comcast je firma, která má příjmy kolem 16 miliard dolarů. Jak ale dříve uvedl jeden zatím nepříliš známý politik – “Peníze se vždycky hodí.”

Celý tento princip a přístup se mi velmi nelíbí. Za státem přijde velká firma – popovídá si ministry, pochválí, poprosí a pohrozí. A dostane tu pobídku, tu vratku, tu zákonnou úlevu, tu zrychlení výkupu pozemků. Je to nemorální, nesystémové a posiluje to korupční podhoubí. Transparency International zatím mlčí, přátelské popovídání si o zákonech, přeci není korupce.

Pan ministr si měl před jednáním s americkými korporacemi pustit starého dobrého Williama Wallace a Statečné srdce.

Možná by mu to dodalo odvahu bránit peníze českých daňových poplatníků a naši morálku s daleko větší vervou. Neustoupit, nepodbízet se. Česká republika totiž má co filmařům nabídnout. Máme na to nepodlézat a necpat jim jen peníze. Kdo chce naše lidi a prostory, zaplatí si je, kdo na to nemá půjde jinam.

PS: Článek Michala Kašpárka o tom jaké filmy jsou nakonec za státní peníze podpořeny najdete zde  http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/267323-miliony-pro-trosku-takhle-statni-fond-podporoval-cesky-film. Aktuální seznamy pak tady http://www.fondkinematografie.cz/filmove-pobidky/seznamy.html