Jindrův dobrý den

… kdy mě překvapil hlavně Richard …

Vracím se domů. Posledních tak 8 dní jsem spal daleko méně než třeba. V práci se najednou objevilo množství urgentních projektů. Do toho Svobodní. Hledá se cestu jak budou postupovat dále. Nejsem sice v republikovém předsednictvu, ale teď je čas, kdy všichni musí k veslům. Představení „Tisícovky pracujícím“. Do toho atmosféra, kde jakákoli chyba je brána za záměr a konspiraci. Také partneři v Anglii mě najednou potřebují na prezentace a řešení nových a dávno uspaných věcí. Rozjíždění nových provozů. Dvě cesty do Prahy a zpět, víkendový workshop. Vstávání v pražském hotelu ve 3:30. Strategie kam s firmou dále. Velké plány. Člověk nebojuje na dvou, ale asi tak šesti frontách současně. Ale jo, jde to. To není stížnost, za většinu těch událostí si mohu sám. Chtěl jsem to tak, nebo jsem si to tak vybral.

Vracím se tedy domů kolem půl sedmé, uspíšil jsem odjezd z Prahy o hodinu, chtěl jsem dětem ještě číst před spaním a vidět je.

Doma shodím věci a šup. Vhuíííí. Náhlý vír do úplně jiného světa. Poskakování … „Tatí, tatí!“ „Zvedni mě, zvedni mě!“ Kluci na mě hopsnou. Záplava informací. Co, kdo komu udělal, jak se sáňkovalo. NAPADL SNÍH! Jindra byl na závodech v judu! Tim trefil někoho kuší! Geralt mezitím nenápadně brakuje věci v pokojíčku svých starších bratrů. Mlčím, nechci mu to kazit, krásně se u toho směje. Reakce přijde později sama …

Co bych to byl za tatínka, kdybych ze služební cesty nedovezl pár milých překvapení. Ok – možná to někdo bere jako formu odpustku, ale já to tak nevnímám. Tentokrát kartičky Pokemonů pro každého. Mamince pralinky. Kluci zatím hrát neumí, ale obrázky zaujmou. Více než bych čekal.

Sedneme si k celorodinné večeři, jedna z příjemných tradicí, založena a udržována mým otcem. Záplava informací pokračuje. Jindra mi ukazuje medaili ze závodů v Judu. Dost mě to překvapilo (i Stáňu), že se mu zadařilo. Je přeci jen spíše lehký a při tréninku nedává tolik pozor, je nesoustředěný. Nicméně, vyhrál tři zápasy. „První vyhrání z kapsy vyhání, nesmíš se teď přestat snažit!“ Paní trenérka, říkala, že při zápasech se soustředil více než obvykle a byl daleko více urputný. To sedí, to je jeho docela dominantní vlastnost. Richard mi popisuje jak sáňkovali, kdo se na koho převrátil a kde se kdo bouchnul.

Kluci si mezi lžičkami jídla prohlíží Pokémony, samé otázky. Co umí ten, co tenhle, co to znamená – „Sprej devoluce“? Jak to mám vědět já? Ale samo, že něco vím, v hrách se tatínkové nenechají zahanbit, tak snadno. Jindra našel Pokémona s nejvyšším počtem HitPointů. Timur našel svého nejoblíbenějšího a jeho evoluci. Babička má pocit, že děti nemluví jazykem jejího kmene.

Á do postel! Dneska se toho událo opravdu hodně.

Riška se na mě nakonec podívá, radostně říká – spíše několikrát opakuje. To je u nás v překotné komunikace potřeba. „Tati, tati. Víš co se dneska stalo? Jindra měl dneska fakt dobrý den tati. Skvěle jsme sjeli kopec. Vyhrál medaili. Postavil jsem mu domeček z Lega a pak našel dobrého Pokémona!“ Richard byl vážně nadšený, úplně mu svítila očička, jak mi to popisoval. Měl za bratra upřímnou radost. Taková přímá radost, z toho, že se bratrovi daří mě opravdu překvapila.

Radost z úspěchu druhého, to se často nevidí. Moc dobře se nám pak usínalo. Teda mě. Kluci si potmě pod peřinou hráli na to, že jsou v tanku. Timur a já jsme usnuli jako by nás do vody hodil.

Zeman? Brady? Herman? Dalajláma?

Modří nebo Zelení? Losna nebo Mažnák? Dalajláma nebo Čína? Arsenal nebo Manchester United?

Posledním nástupcům římské říše – Byzaňtanům – se kvůli závodům vozatajů podařilo spálit půl města a pozabíjet se navzájem. Z východu se na ně tlačili Peršané, později Turkové. Na Západě ztráceli území, obyvatelstvo platilo ohromné daně a řešení bylo zapálit půl města protože Zelení, nebo Modří. Nepodobáme se jim?

Aktuální průběžná volební kampaň o post prezidenta republiky zatím takovou intenzitu nemá. Záměrně říkám zatím, protože si dobře vzpomínám, jak vypadala Praha před minulými volbami.

Soudě podle aktuální mediální intenzity řešení prezidenta a jeho týmu, tlak do roku 2018 jen poroste. Už teď vidím, že v lednu 2018 jezdit do Prahy a nemít placku aktuálně preferovaného mediálně-establishmentového kandidáta, bude nejspíše o hubu. Vzít si placku Zemana (což nemám v plánu), pak bude velmi úspěšná strategie, jak získat průkaz ZTP.

Hrozně moc nemám rád tohle dělení společnosti na nepodstatných tématech (a dokázání zda máme, či nemáme, hulváta na hradě, nepovažuji za zásadní téma pro život a rozvoj naší republiky).

Podívám-li se na to totiž pohledem obyčejného člověka, kterým se v této kauze cítím, tak dojdu k několik  závěrům:

  • Politikaření, politikaření, politikaření. Ti půjdou na oslavu tam, ti tam. Ten si honí triko, ten zase ne.
  • Je to divná hra na divné šachovnici, co tím komu pomůžete?
  • Pana Bradyho neznám, nikdy dříve jsem o něj z médií neslyšel. Najednou z něj bude držitel všech možných vyznamenání, hrdina národa, čestný občan Prahy, ocenění univerzit mu budou padat k nohám. Jediné co mi z toho vyplývá a degraduje tak nositele těchto vyznamenání, že hrdinským činem dnešní doby je „naštvat Zemana“. Alternativně potěšit Zemana, pokud jeden chce ocenění z Hradu.
  • V hlavních zprávách není uvedeno, co přesně ten člověk udělal (IMHO škoda, přijde mi to docela podstatné) a proč je jeho vyznamenání důležité.
  • Je to velmi únavné a pokud politologové smutní, že se lidé odvracejí od politiky, tak tahle kauza přesně ukazuje proč.

Je to mediální šum. Soudím, že ač prezident je podstatná funkce, tak není tak podstatná funkce, abychom mu věnovali takové neuvěřitelné množství pozornosti. Ano, svým chováním si ji umí urvat – ale my tu hru s ním neustále hrajeme. A ta pozornost pak chybí jinde. Na životy lidí mají vliv tiché doplňky zákonů, nepromyšlené paragrafy, výjimky pro zájmové skupiny. Ptám se proto, proč? Proč je veškerá mediální, ale i „podhradní“ pozornost upřena na to, kdo bude v letech 2018-2023 sedět na hradě? Má to zásadní vliv na náš život? Asi je to prostě nejsnadnější, co můžou média dělat. Zkoumat kam a komu tečou státní podpory a dotace? To by se někdo mohl více zlobit, Zeman X Brady, to má šťávu!

Mezitím:

Česko má nejdražší výběr daní v EU.

Daňové zatížení mezd v Česku je osmé nejvyšší ze zemí OECD.

Ok. Vysoké daně moc lidí nejspíše netrápí. Co služby státu?

Estonsko, zdá se používá skvělý systém pro svůj e-goverment. Česká republika a její e-goverment stojí někde v poli.

Doprava a dálnice, mluví se o nich, ale světlo na konci tunelu je kde?

Školství, penzijní reforma, sociální systém, šílené zdanění nízkopříjmových lidí a jejich nemožnost „utéci“ z ghett? Nic?

To nám tu všechno funguje tak skvěle, že už nemáme roupama co jiného zlepšovat než hradní protokol? Ať nedopadneme, jako poslední Římané, kteří dali dlouhodobě přednost vnitřním pletichám a bojům o protokol, místo toho, aby si udrželi loajalitu lidí ve svých zemích. Turkové jim to pak už spočítali.

PS: Nesnažím se tímto nějak zlehčovat divné manévry okolo hradu či jakkoli omlouvat různá pochybení, nátlak a snahu vytřískat z funkce co se dá, bez jakýchkoli morálních zábran, jen mám pocit, že by bylo lépe řešit věci, které jsou změnitelné a nabízet lepší cesty, než furt dokola házet bláto a utvrzovat přesvědčené.

PPS: Sfouknutím jedné svíce, nebudou ty druhé zářit jasněji.

Kdy může být strategie nebo koncepce užitečná?

Na obrázku je cena za vítězství o nejpřesnější sek z Hornovsackých mysliveckých slavností. Sekera se úplně na rozhodování, která koncepce je užitečná nehodí, ale umět něco utnout a být přesný, docela ano.

V článku „Kraj? Ušetřme ho papírování!“ jsem popsal, jak Kraj utrácí za pořizování rozsáhlých, ale naprosto zbytečných a někdy i škodlivých „strategií“ a „koncepcí“.

Mohlo to vyznít tak, že považuju veškeré strategické dokumenty za zbytečné. To si však nemyslím. Ty užitečné ale mohou vzniknout jedině zdola nahoru, a to tak, že se několik obcí se ze své vůle dohodne, že v něčem budou postupovat koordinovaně. A aby mohly spolupracovat, pořídí si na ten konkrétní problém nástroj v podobě strategického/taktického dokumentu.

Na takový dokument pak budou mít obce určité požadavky – totiž, aby jim v té společné práci skutečně pomohl.

To se o strategiích a koncepcích, které chrlí kraje v současnosti, říct nedá. Bez obalu – jsou to stohy papírů popsané žvásty.

Je také třeba, aby potřebnost pořízení strategie byla prověřená tím, že obce je budou ochotné zaplatit ze svých rozpočtů. Především v menších obcích totiž existuje živá (někde vyloženě okamžitá) zpětná vazba zastupitel-občan a zastupitelé jsou nucení potřebnost takové investice konfrontovat s postojem lidí. To se o vztahu krajský zastupitel – občan skutečně říci nedá.

Kraj může obcím, které hodlají spolupracovat, poskytnout své odborné kapacity, zprostředkovat zkušenosti z obdobných projektů, případně zapůjčit prostory nutné pro jednání.

Že na takové záležitosti v obecních rozpočtech nejsou prostředky? Nejsou, ale budou. Veškeré strategie a koncepce, které kraj musí tvořit ze zákona a kterým se nelze vyhnout, zredukujeme na absolutní minimum, aby byl zákon čistě formálně naplněn. Ušetřené prostředky půjdou podle jednoduchého a transparentného klíče do obecních kas. A stejným způsobem pošleme obcím všechny peníze, které dnes kraj posouvá dolů přes neprůhledný a neefektivní krajský dotační systém.

Kraj si hraje na malou EU a my umožníme obcím, aby z této zlínské EU vystoupily.

Na kraji, ale proti proudu!

S plaváním proti proudu, je třeba začít už odmala. Jak vidíte, první trénujeme na vlastních :)

Přiznám se, jsem celkem nervózní. Za týden máme krajské volby, ale diskuze o skutečných krajských tématech jakoby zmizela z povrchu země. V programech všech stran se píše všude prakticky to samé (ke kraji) nebo raději vůbec nic. Proto chci nerozhodnutým voličům odpovědět na zásadní otázku.

V čem jsme jiní? Proč nás volit, či naopak nevolit? Ve třech bodech.

  • Chceme na kraji skutečně řešit kraj a věci v jeho kompetenci.
  • Chceme kraj, který bude zachovávat a usilovat o maximální svobodu volby ve věcech, které řeší, či podporuje. Tedy přístup, který bude maximalizovat svobodu jednotlivce.
  • Chceme prosazovat decentralizaci. Co nejlokálnější rozhodování. Tam, kde to nejde individuálně, tam ať nejlépe rozhodne obec, pokud ta nemůže tak teprve kraj.

Kraj je náš křest ohněm

Řešme kraj a to, co má skutečně v kompetenci. Celou kampaň jsem se snažil neutíkat od krajských (a často techničtějších témat) k jen obecným postojům. Proto neřešíme EU, migraci, daňové zatížení, sociální systém, důchodovou reformu. Překvapuje mě, že většina velkých zavedených stran s velkými zkušenostmi, lidmi a kontakty tak málo řeší kraje. U stran, které samy sebe považují za nepopulistické, rozumné, konstruktivní, a kde jejich členové často Svobodným spílají do populistů, mě to překvapuji tím více.

Kraje jsme nevymysleli, ale máme je tu. Zde Rhodos, zde skákej. Pokud nedokážeme ani trochu odstranit socialismus na kraji, jak potom od nás můžete čekat, že něco vyřešíme na centrální úrovni? Je to pro nás zkouška ohněm.

Proto jsem si dali práci a šli jsme v programu do velkého detailu. Například ve snaze přiblížit dopady kraje na města a obce máme „recepty“ k menším celkům a mnoha detailním problémům. Mrkněte třeba tady:

http://zlinsky.spolecne2016.cz/orp-valasske-klobouky/

Na vyšší úrovni zde (pro každé ORP v kraji):

http://zlinsky.spolecne2016.cz/regiony/

Celkový program je pak zde:

http://zlinsky.spolecne2016.cz/deset-duvodu/#jedna

Svoboda volby a konkurence – recept na zlepšení služeb

Kraj přerozděluje. To nezměníme. Můžeme ale místo podpory jednoho konkrétního poskytovatele, či krajem řízených organizací, dát maximální prostor pro konkurenci.

Když už kdokoli přerozděluje, tak by to měl činit extrémně efektivně. Bez likvidace přirozeně vznikajících cen a přirozeného tržního prostředí. V praxi? Ideální forma podpory (když už musí být) je dát přímo lidem peníze, poukázky, přímé a jasně dané úhrady na hlavu a nechat na nich, jaké služby a jejich formu si vyberou.
Příklady, kde se to dá uplatnit:

  • Doprava – v ideálním případě se dostaneme až voucherům, reálněji však můžeme pustit do přepravy konkurenci tak, že soutěžit se bude na úrovni převezených lidí a linek, ne celých okresů
  • Sociální služby – místo investování do krajských kapacit dát peníze lidem, nebránit soukromým provozovatelům v poskytování péče, nebojovat s nimi
  • Ve školství – přestat plánovat za lidi, co vlastně mají chtít studovat. Chránit ředitele před byrokracií, srovnat co nejvíce podmínky pro všechny školy a bojovat proti centralizačním snahám MŠMT.

Decentralizace

Co nejvíce peněz (z těch, které kraj pro obce má) přesuňme přímo obcím, ideálně přímo dle počtu obyvatel. Konkrétním příkladem je zrušení krajské „daně“ na dopravní obslužnost. V našem kraji je to 100,- Kč na občana a hlavu a musí ji platit každá obec (v naší obci Zašová je to tedy cca 300 000,- ročně). Kraj může ubrat peníze na selektivní podpoře preferovaných obcí a místo toho raději ulevit všem starostům plošně a bez jakékoli protekce. U toho ubude i byrokracie, spojené s hlídáním poskytnutých grantů a dotací.

Chceme-li udržet směr musíme proplouvat mezi skalisky

Kraje mají zdánlivě celkem malý manévrovací prostor. Dokonce ani vlastní vlajku si nemohou samy schválit.

Kraje ve svém rozhodovaní musí řešit vládní centrální koncepce a politiky, operační programy EU či státní dotace (dá nám Ťok na opravy, či nedá?). Poslední dobou je v politice trend vše spíše centralizovat, řídit, kontrolovat, monitorovat, vykazovat a přerozdělovat, v lepším případě i transparentně.

Odolávat takovému trendu bude těžké, a tak musíme napnout veškerou kreativitu lidí, které na kandidátce máme a jsou zvyklí v naší byrokratické republice hodnoty vytvářet byrokracii navzdory. Budeme prostě hledat cestičky a nevzdávat se.  Určitě lze odmítnout či aspoň omezit dopad nesmyslných nařízení a zbytečných programů. V podstatě přiznávám, že často budeme muset ohnout, co se ohnout dá, abychom prosadili to, co zastáváme. Viz třeba zde (http://www.pajonk.cz/2171/kraj-usetrme-ho-papirovani/)

V případě úspěchu budeme proplouvat mezi ostrými skalisky centrálních plánovačů a budeme potřebovat veškeré síly abychom i v mlhavých přerozdělovacích vodách udrželi směr, který jsme si vytyčili.

Prosím podpořte nás a v pátek či sobotu 7-8.října dejte šanci číslu 52!

Kraj? Ušetřme ho papírování!

Kraj nežije ve vzduchoprázdnu. Má spoustu zákonných povinností. Tak jako každá firma, škola, dobrovolnická organizace či jakákoli jiná instituce, i kraj má administrativu, kterou prostě dělat musí.

Máme v programu redukci administrativy a snahu o uspoření takovýchto prostředků a přesun do oblastí, které občanům slouží. To říká před volbami každý. Administrativu lze ale snížit jedině tak, že některé její prvky zjednodušíme nebo zrušíme. Představa, že hejtman práskne bičem a úředníci zapracují o 50 % výkonněji a pak jich tedy budeme moci 10 % propustit, je naivní.

Zde zkusím ukázat jednu konkrétní metodu, jak náklady na byrokracii snížit.

Kraj poptává, řeší, upravuje a schvaluje desítky různých koncepcí a strategických dokumentů. Na konci textu je rychlá a neúplná tabulka. Bez jakéhokoli hodnocení.

Jsou všechny tyto koncepce skutečně přínosné pro kraj? Nejsou. Myslím, že kraj je často dělá z povinnosti, zvyku, formality.

Je NAPROSTO nutné si stanovit, které mají a které nemají smysl.

Pak musíme najít odvahu a způsob, jak tvorbu těchto v podstatě často velmi zbytečných dokumentů omezit. Dám tři příklady:

Koncepce romské integrace ve Zlínském kraji na léta 2015 – 2018 Považuji programy, které si kladou za cíl převychovat (co jiného je integrace?) část obyvatel na základě etnického klíče, za rasistické. Mám morální problém s tím, aby kraj sypal peníze do převýchovy obyvatel.
Nehledě na to, že výsledky jsou totálně tristní, koncepce je splácanina obecných informací a akční plán se dá shrnout do věty – „Kraj má říkat obcím a policistům, ať nejsou rasisti a sledují stránky MPSV.“ Zrušit. Omezit na nejmenší povinné zákonné minimum.“Nesledujeme, zda máme v kraji Romy. Jsme úřad a mezi lidmi nerozlišujeme podle rasy či etnika. Pro všechny občany ČR platí stejné zákony a pravidla.“
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Zlínského kraje

 

Tu jsem komentoval zde. Mnoho balastu, minimum konkrétních závěrů. Lze zjednodušit. Kraj nemá být plánovač vzdělání. Poprávka a nabídka po vzdělání je věcí jednotlivců; kraj má maximálně pomoci ředitelům krajských škol, aby mohli hledat a poskytovat obory, které jsou žádané po všech stránkách.
Krajská koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Zlínského kraje O té viz níže.

Ke koncepci environmentálního vzdělávání

v-prirodeJednoduše: Takto se láska k přírodě netvoří a koncepce ničemu nepomůže. To není nic proti žádné z organizací zmíněných v dokumentu (celé to dělá http://www.liska-evvo.cz). Naopak, některé z nich právě vztah k přírodě tvoří. Ušetřeme papír, energii a peníze, a místo koncepce můžeme mít skutečný výstup.

Zeširoka: Kraj, politici a příroda. Kraj není od toho, aby lidi vychovával ve vztahu k přírodě. A ani v ničem jiném je nemá vychovávat, když už jsme u toho.

Kraj je sluha a správce veřejného majetku, ne rodič nebo vychovatel.

Role kraje nemá být v tom, že si vytáhne právě jednu specifickou formu enviromentální výchovy (pomocí neziskových státem dotovaných organizací) a tu podpoří. Já (a tisíce jiných rodičů) s dětmi také dělám „enviromentální výchovu“. Nic za to nechceme a s dovolením podpoříme toho, koho uznáme za vhodné. Tohle není nic proti organizaci Líska z.s. Věřím, že právě ona tuto koncepci vlastně nepotřebuje (tedy krom toho, že za ni dostane zaplaceno).

 

 

 

Zákon koncepci zmiňuje …

Zpracování koncepce vyplývá ze zákona č. 123 / 1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v platném znění, kde § 13, odst. 5 uvádí, že „kraje v samostatné působnosti

  • zpracovávají, koordinují a aktualizují krajské koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále jen „krajská koncepce“) vycházející ze Státního programu a
  • podporují rozvoj environmentálního poradenství.“

A má kacířská otázka zní:

Musí mít koncepce 60 stran? Musíme ji dělat tak často? Musí ji kraj vůbec dělat? Jak to maximálně zjednodušit?

Když obdobně projdeme všechny dokumenty, které kraj tvoří, určitě najdeme způsob, jak náklady na administrativu omezit.

Jen to chce trochu odvahy 😉

Různé strategické koncepce

krajská koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty zlínského kraje https://www.kr-zlinsky.cz/krajska-koncepce-environmentalniho-vzdelavani-vychovy-a-osvety-zlinskeho-kraje-cl-2975.html
koncepce protidrogové politiky ve zlínském kraji na léta 2010-2014 https://www.kr-zlinsky.cz/koncepce-protidrogove-politiky-ve-zlinskem-kraji-na-leta-2010-2014-cl-339.html
koncepce rozvoje tělovýchovy a sportu ve zlínském kraji https://www.kr-zlinsky.cz/strategicke-a-koncepcni-dokumenty-cl-47.html
strategie rozvoje venkova https://www.kr-zlinsky.cz/strategie-rozvoje-venkova-2010-2015-cl-3766.html
strategie bezpečnosti silničního provozu https://www.kr-zlinsky.cz/strategie-bezpecnosti-silnicniho-provozu-zlinskeho-kraje-na-obdobi-2012-2020-cl-2014.html
krajský plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením zlínského kraje na období 2017-2020 https://www.kr-zlinsky.cz/krajsky-plan-podpory-rovnych-prilezitosti-pro-osoby-se-zdravotnim-postizenim-zlinskeho-kraje-na-obdobi-2017-2020-cl-3854.html
koncepce romské integrace na období 2015 – 2018 ve zlínském kraji  https://www.kr-zlinsky.cz/koncepce-romske-integrace-na-obdobi-2015-2018-ve-zlinskem-kraji-cl-705.html
dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy zlínského kraje https://www.kr-zlinsky.cz/zakladni-koncepcni-dokumenty-cl-47.html
koncepce protidrogové politiky ve zlínském kraji na léta 2015-2019 https://www.kr-zlinsky.cz/koncepce-protidrogove-politiky-ve-zlinskem-kraji-na-leta-2015-2019-cl-3354.html
koncepce prevence kriminality ve zlínském kraji na léta 2012-2016 https://www.kr-zlinsky.cz/koncepce-prevence-kriminality-ve-zlinskem-kraji-na-leta-2012-2016-cl-1253.html
koncepce rozvoje místní kultury ve zk na léta 2014-2024 https://www.kr-zlinsky.cz/strategicke-a-koncepcni-dokumenty-v-oblasti-kultury-cl-2011.html
koncepce rozvoje organizací zlínského kraje v oblasti kultury pro období let 2015-2024 https://www.kr-zlinsky.cz/strategicke-a-koncepcni-dokumenty-v-oblasti-kultury-cl-2011.html
koncepce rozvoje regionálních funkcí knihoven ve zlínském kraji na období 2014-2017 https://www.kr-zlinsky.cz/strategicke-a-koncepcni-dokumenty-v-oblasti-kultury-cl-2011.html
strategie rozvoje zlínského kraje 2009 – 2020 (srzk) https://www.kr-zlinsky.cz/zakladni-koncepcni-strategicke-dokumenty-cl-668.html
program rozvoje územního obvodu zlínského kraje 2013 – 2016 (prúozk) https://www.kr-zlinsky.cz/program-rozvoje-uzemniho-obvodu-zlinskeho-kraje-2013-2016-pruozk–cl-2601.html
regionální inovační strategie zlínského kraje a strategie inteligentní specializace (s3) https://www.kr-zlinsky.cz/regionalni-inovacni-strategie-zlinskeho-kraje-a-strategie-inteligentni-specializace-s3–cl-1957.html
strategie využití brownfields ve zlínském kraji https://www.kr-zlinsky.cz/strategie-vyuziti-brownfields-ve-zlinskem-kraji-cl-708.html

Krajské volby – nejtěžší pro voliče – poškozují víru v zastupitelskou demokracii

Současné dotazování kandidátů do zastupitelstev kraje a dramaturgie veřejných debat je extrémně nefunkční. To má neblahé dopady na celkovou důvěru v zastupitelskou demokracii. 

Kandiduji do krajského zastupitelstva a nemohu se tak ubránit uvažování nad podstatnou otázkou.

Jak si vlastně volič do krajského zastupitelstva vybírá?

Volič to má těžké

Z toho co vidím, to má volič sakra těžké. Ze všech stran sliby, hesla, úsměvy. Ještě pár dní a lidem to poleze už dost krkem. Ale vážněji. Racionální úvaha by řekla, že si volič projde krajské programy. Vyplní volební kalkulačku. Jenže, může z toho něco poznat? Hesla nemohou a nejsou moc konkrétní. Programy jsou si na úrovni hesel vlastně příliš podobné. Cesty, školy, nemocnice – vše budeme řešit – klíčová otázka je spíše jak. Strany potřebují voliče zaujmout a nenaštvat. Tzn. racionální volič ví, že z programu se moc nedozví a čas s ním moc utrácet nebude. Do toho přihoďte to, že vědět co a jak kraji skutečně může řešit není zrovna nejsnadnější tušit, když ani lidé pro tyto účely placení selhávají.

Volič se často musí spolehnout na známost kandidáta, osobní pocit. Intuici.

Pozitivně mě překvapuje, že výkřiky a témata, která krajská nejsou mají menší dopad, než by mohlo na první pohled vypadat. Voliči docela tuší, co kraj opravdu nevyřeší.

Bohužel právě média voličům mnoho nepomůžou

Ano, televize a rádia nám pořádají debaty. Bohužel, právě ty krajské jsou ve své podstatě bezobsažné a ke vztahu ke kompetenci řídit kraj téměř irelevatntní. Například nejsledovanější debata v ČT měla tato témata

1)komunikace s úřady
2)nedostatek dobře placené práce
3)a mnoho času se strávilo v diskuzi ohledně výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.

Jak na tom má volič poznat koho volit?

Kdo chce dobře komunikující úřad? Všichni.
Kdo chce dobrá pracovní místa v kraji? Všichni.
Který hejtman dá případné další náhlé katastrofě svou maximální pozornost? Každý.

Ve velmi podobném duchu probíhala debata v Českém Rozhlase, které jsem se zúčastnil. Podpoříte tohle? Hm, ano. A tohle? Hm, ano. A taky tohle? Jistěže. Kupodivu největší náboj (dle mého a velmi zaujatého názoru) měla debata v BleskTV protože se zeptala jako jediná aspoň trochu ideologickou otázku – jak vrátíte ševce do Zlína.

V roce 2012 se řešila metanolová aféra (co má hejtman dělat a jak tomu zabránit?) a částečně strategická průmyslová zóna Holešov a nic se v ní prakticky za 4 roky nezměnilo.

Novinové články a rozhovory s lídry, otázky na kandidátky na tom nejsou moc jinak. Přečíst si všechny rozhovory, vydestilovat z nich balast a dostat se na dřeň, to je práce pro velmi kvalitního novináře, který navíc má dobrou orientaci v konkrétní problematice kraje a jeho možnostech. Počet takových lidí ve Zlínském kraji? Těžko říci, budu velmi rád, když mi čtenáři jednoho takového doporučí.

Kraj je pro média těžký. Potřebuje jít pod povrch a ne jen se ptát jaké vidíte priority (protože dálnice, obchvaty, silnice toho moc nenapoví konkrétně).

Bezobsažností ale dochází k poškozování zastupitelské demokracie

Není to drsné hodnocení? Není. Krajské volby jsem zažil teď podruhé a to že se v nich minimálně řeší SKUTEČNÁ krajská témata je alarmující. Proč to říkám? Protože ta funguje jako systém s nějakou zpětnou vazbou. Kandidát A slibuje X, kandidát B slibuje Y. Chci X volím A. Splnil? Ok, budu ho volit dál. Nesplnil, volit někoho jiného. Aby aspoň trochu fungovalo, tak potřebujeme aspoň trochu funkční zpětnou vazbu. Nijak si to neidealizujme, demokracie jako způsob řízení čehokoli má mnoho problémů (a je na samostatnou otázku, o čem všem je vhodné demokraticky hlasovat). Funguje zpětná vazba na krajské úrovni? Jak by mohla s takovými otázkami a tématy?

Už tak slabý systém dále oslabujeme.

Jak volič po 4 letech ohodnotí zda jeho kandidát splnil své sliby?

Komunikující úřad? Minimum lidí řeší něco přímo s krajských úřadem. Pokud už něco řešili, pak objektivně zhodnotit, zda se situace zlepšila oproti minulým letem je téměř nemožné.
Dobrá pracovní místa? Všechny prostředky co kraj k tomuto má jsou nepřímé s malým dopadem. Zásadní vliv bude mít štěstí a um voliče + světová hospodářská situace + domácí hospodářská situace + republiková politika.
Katastrofa? Více než skutečná přesná pomoc bude oceněno, zda si hejtman natáhl gumáky, prošel se u místa neštěstí, případně zda vzal do ruky lopatu. Plus taky jak moc lidí to vyfotilo.

Suma sumárum, odpovědi na otázky s největším mediálním dopadem jsou zcela irelevantní ku skutečné práci krajského zastupitelstva, kdyby kandidáti soupeřili v recitaci Vogonské poezie, byl by výsledek podobný a pro voliče mnohem, mnohem zábavnější.

Televizní (a nejen televizní) debata, která má být pro fungující demokracii naprostý základ se stává festivalem frází, převážně díky zvolenému formátu.

Je nějaké řešení?

Co mohu ovlivnit já a má kandidátka?
Velmi jsem se snažil spolu se všemi kolegy v koalici dát programu větší hloubku, krajský obsah a skutečné náznaky řešení. http://zlinsky.spolecne2016.cz/deset-duvodu/#jedna. Kraj také řeší hlavně lokální, resp. nadobecní problémy a ty jsme dali dohromady zde: http://zlinsky.spolecne2016.cz/regiony. Co jen mi síly stačí, tak se v osobních debatách snažím naznačovat, co chceme skutečně řešit v kraji a že kraj není všemocný a neslibuji ráj na zemi. :)

Nápad pro novináře  
Kraj má v podstatě největší pravomoc v přisunování peněz do konkrétních projektů a oblastí. Má také koordinační funkcí a aktivní hejtman by mohl silou své osobnosti, tlakem a příkladem ovlivnit mnohé. Průtokový ohřívač dotací není špatné přirovnání. Otázky na toto téma, ale v debatách prakticky nepadaly. A zcela upřímně … kdyby padaly, tak bychom se jako kandidáti pěkně zapotili.

Pro dramaturgy veřejných debat by mohlo být inspirací místo otázky chcete tohle, nebo tohle, se ptát spíše seřaďovacím, či poměrným způsobem.
Například máte těchto 5 oblastí seřaďte je podle vnímané důležitosti. Co má kraj řešit nejvíce a jak. Nebo lépe. Máte 1000 korun v krajském rozpočtu. Jak je zhruba mezi jednotlivé oblasti rozdělíte?

A pro nás pro všechny?

Zkusme vrátit do politiky to, co tam patří. Ideje a ideologii. Ptejme se na ně politiků. Jděme trochu do hloubky.  Proč? Protože jsou velmi podstatným vodítkem pro voliče. Nelze chtít názor na každou jednotlivou krajskou konkrétnost, ale spíše jaký je postoj kandidáta k vztahu občan / stát. Co má stát řešit, co mají řešit občané. Co je jeho dlouhodobá vize. Podle toho lze soudit, jak Vás bude zastupovat.

Samozřejmě volitelnost kandidáta, pak určuje nejen podobnost jeho idejí s Vašimi, ale velmi, velmi podstatně, jak vnímáte, že je schopný je prosadit.

A pro kraje?

Mají-li tyto územní celky nebýt pouhými průtokovými ohřívači dotací a mají-li mít větší smysl, pak budou potřebovat daleko, daleko více autonomie. Osobně jsem příznivec co největší decentralizace, protože ta velmi dobře umožňuje sledovat funkčnost různých přístupů k řešení problémů. Toto téma, ale do samotných voleb má jen malý smysl otevírat. Mantinely a pravidla hry jsou totiž pevně dány a řešit pravidla během zápasu není moc rozumné. Decentralizace je ale velké téma do parlamentních či jiných voleb a už dlouho spí.

A jak to nakonec volič vyřeší?

To uvidíme 8.10. 2016. Do té doby se budu snažit naše ideje a zásady přiblížit co největšímu počtu lidí :)

Postoj k rasismu a sociálnímu vyloučení v ČR

Andrej Babiš v Letech, sloupek v Lidových novinách a reakce na obě události opět otevřely diskuzi o rasismu. Zde si dovolím obecně reagovat na některé otázky.

1) Existuje u nás rasismus? Ano, existuje.
2) Existuje sociální vyloučení? Zcela jistě. Je obrovským problém pro lidi, kterých se to dotýká. A lidi v jejich okolí to zrovna také nemají lehké.
3) Jsou Češi rasisti? Ne, ale někteří Češi, Romové, Číňani, Moraváci, černoši či běloši rasisti jsou.
4) Je rasismus velký problém? Ano je, ale jak pro koho. Pro některé z Romů určitě. Pro některé z majority také. Pro ty, kteří mají nad mediánový příjem a nežijí blízko romských ghett je to často problém spíše menší a stojí je to „jen peníze z daní“, ale paušalizovat to je nesmysl.
5) Dá se rasismus řešit státní pomocí? Ano řešit se to dá.Je-li ale cílem problém vyřešit, pak se nezdá se, že by to fungovalo. Spíše se zdá, že se problém díky státním zásahům zhoršuje.
6) Dá se tento problém řešit jinak? Ano dá. Státní způsob „řešení“ tohoto problému, však prakticky udusil alternativní metody, jak by se společnost s tímto mohla vypořádat. Souvisí to s dalším bodem.
7) Kdo na rasismu a sociálním vyloučení profituje? Šéfové na všech stranách problému (pachatelé dobra, náckové, Romové).
8) Kdo na rasismu nejvíce tratí? V pořadí. Pracující Romové, Romové, pracující bílí s nízkými příjmy.
9) Existuje nějaká kladná úloha státu při řešení tohoto problému? Ano, snaha o maximalizaci rovného přístupu policie a úředníků (soudců, soc. pracovníků) ke všem lidem bez rozdílu. Pozitivní i negativní diskriminace státních orgánů musí být potlačována. Tato snaha musí trvat, není to jen tak, že se to někde napíše. Toto má a musí být aktivní politika.
10) Existuje nějaké řešení celkové situace? Žádné rychle a bezbolestné řešení není. Situace se stávající politikou zhoršuje. Sociálně vyloučení lidé jsou drsně řečeno NEPŘÍNOSNÍ (a bohužel často spíše ŠKODNÍ) pro zbytek společnosti. To je zásadní problém. Dokud nebudou PŘÍNOSNÍ (což neznamená, že musí být stejní, naopak) nebo NEŠKODNÍ, tak prostě bude vždy zle.

Toť v kostce.

Podrobnosti budu doplňovat, dle požadavků, dotazů a diskuze.
Ad 1) Je to dobře? Ne není. Je to ale částečně přirozené. Lidé k rasismu tíhnou, jsme nastavení na šíření příbuzných genů a fyzická podobnost je zásadní identifikační znak. Je rasismus výhodný pro jednotlivce? Moc ne, ale občas může být. Je rasismus výhodný pro společnost? Ne, ale musí na to přijít jednotlivci sami.

Ad 5) Občas mě napadá konspirační teorie, že státní politika integrace Romů vede k zvyšování nenávisti zcela záměrně. Stát si vytváří obětní beránky a půjde-li z tlustých do tenkých, tak je pak líbivě a nechutně hodí přes palubu za účelem zvýšení popularity silné ruky. Aneb problém jsme vytvořili a teď ho za Vás vyřešíme. Takoví jsme pašáci. Záměr to asi nebude, ale viz poslední výroky politiků – jednou se jim to bude hodit.

Ad 7)
Jsou takoví lidé. Od majitelů ubytoven, po spolupracující romské šéfy, přes lidi, které baví páchat dobro, nezapomeňme na politické hnutí, která si na tom chtějí získat sympatie (například DSSS). Jako už je typické v podobných akcích, tak pěšáci aktivisté (obou stran) to myslí povětšinou dobře, dělají práci zadarmo, nebo za málo peněz v podmínkách, které nejsou moc příznivé. Dávají do toho hodně snahy a osobního úsilí. Snaha není koksovatelná a tuhle navíc zkoksují jejich šéfové lepším platem a větším politickým vlivem a sami pak se špínou ghett do kontaktu až tak nepřicházejí.

Ad 9)
Ano v USA proběhl v minulém století obrovský program, který problém vyloučení a rasismu snížil. Je však nutné si uvědomit, že velká část problémů byla způsobena předchozími STÁTNÍMI ZÁSAHY. Jim Crow laws, byly zákony, které nutily soukromé instituce být rasistické. Někteří lidé z naší levicové scény se v tomto vidí a chtěli aby z nich byli další Martin Luther Kingové, ale myslím, že rasismus v ČR má jiné kořeny a příčiny než v USA a řešení také musí být jiné.

Kampaň týden druhý

Milí čtenáři stránek,

na začátku jedna otázka, na kterou Vás prosím o odpověď.

Chtěli byste aby 29.9. (čtvrtek) nebo 6.10. (čtvrtek) proběhla ve Zlíně beseda pro veřejnost – na které představíme uceleně náš krajský program v živé podobě? Název neřešme. Zatím máme Šlágrování, Kafe na náměstí, ale tak nějak mi chybí to, co jsme vždy dělali. A tím je obhajoba programu formou besedy k tématu. Ano chápu, besedy mají menší dosah, zajímá to jen některé lidi, ale říkám si, zda alespoň jednu větší takovou to besedu před volbami neudělat a nezkusit pozvat všechny naše známé, neznámé, uvažující, zvažující. Ty, co tomu mohou dát čas a chtějí si program vyslechnout přímo z úst autorů a ne si ho jen přečíst. Mít možnost se zeptat kritickou otázku.

Chtěli byste takovou besedu? Pozvete na ni své známé, kteří nejsou rozhodnutí a budou hledat své zastupitele na kraji? Pomůžete nám případně s propagací?

Napište mi to prosím do komentářů, nebo na FB. Děkuji.

Jak probíhá kampaň?

V obrázcích takto. Z hospod obrázky nemám, nerad při povídání přerušuji konverzaci, kvůli selfie, či aranžované fotce.

Jinak velmi dobře. Do voleb zbývá 21 dní. Tím utěšuji hlavně svou ženu, protože popravdě řečeno teď moc doma nepomáhám. Také nestíhám psát tolik co bych chtěl, protože momenty, kdy mám hodinu v kuse se soustředit, jsou opravdu už velmi vzácné. Dopoledne řeším nejdůležitější pracovní úkoly, emaily, požadavky ze všech stran, faktury, administrativa, v poledne se vyjíždí ven. Do toho samozřejmě padají i nějaké zbytečné požadavky a malá trápení, ale to tu netahejme :)

Letošní krajská kampaň je totiž pro mě (a myslím, že pro všechny naše kandidáty a předsednictvo) zatím nejhektičtější kampaní vůbec. Měsíce, ve kterých se řešila příprava, program, vzhled kampaně jsou pryč a nyní už mnoho prostoru na změny a co by kdyby, nezbývá. Hlavně kontaktní část kampaně je dle mého opravdu masivní.

Co tedy zatím bylo tento týden?

Kampaň na náměstí Uherský Brod, Otrokovice, Rožnov p. Radhoštěm, plus každý večer Šlágrování v tomtéž místě. Zvláště Rožnov byl velmi pozitivní. Velká účast našich lidí a cimbálovka byla pěknou tečkou nakonec :)

Proběhl roznos posledních volebních novin do všech schránek, proběhly přelepy billboardů.

Včera besedy v hospodách. Byli jsme s Helenou Lasztoviczovou a Františkem Veverkou v  obcích Janová-Nový Hrozenkov. Předtím pořádal pan Rudolf Vlček mini akci v TJ MEZ Vsetín, kde jsme mohli shlédnout vystoupení a také si zacvičit s workoutovou skupinou, čehož jsem lehce využil.

Teď v sobotu bude ve Slušovicích dostihový den. A pak se jede do Huslenek a do Valmezu. V neděli trochu odpočinku :)

Je toho dost :)

Kampaň po hospodách mě obzvlášť překvapuje. Hodně se toho jeden dozví, nejsou všude stejní lidé, neřeší každý stejné problémy. Na facebooku by si jeden myslel, že se řeší jen imigrace, islám

Kandidáti a všichni ostatní co se účastníte:

Jsem moc, moc, moc překvapen a potěšen aktivitou kandidátů. Vážně fakt. Měl jsem strach, že to bude horší. Moc bych chtěl bych, aby hlavně poslední týden zabrali vlastně všichni, kdo mohou, ale vím jak je to nereálné. Přesto zkuste si alespoň jedno celé odpoledne ku pomoci. První desítce dojdou síly a budou potřebovat skutečnou pomoc.

Zlínské krajské předsednictvo funguje aktivně a zapojení jsou všichni. Mám velikou radost.

Kampaň nabírá spád

Co je velmi pozitivní? Konečně se dostává značka Svobodní a Soukromníci do povědomí. Na ulicích lidé poznávají naše kandidáty. Samozřejmě ne všichni lidi, ale více než kdy jindy. Ti z Vás, kdo jsou ve Svobodných od jejich počátku, si dokáží takovou změnu představit a tuší jaký je to rozdíl oproti minulým letům.

Taky je dobré, že lidé už začínají na ulici jednak řešit krajské volby a tím pádem je více zajímá, co kdo nabízí. Aktivně se ptají a diskutují.

A to je naše velká příležitost!

Jakmile se totiž lidé začnou ptát, přichází naše největší šance. Máme dobrý a uchopitelný program. Ale nejsilněji ho prodáme právě v kontaktu s lidmi a přímým vysvětlením. Samozřejmě. Každý kandidát má lehce jiný styl a ne vždy je to snadné ve dvou třech větách vyjádřit to podstatné. Jedině trénink dělá mistry a myslím, že jsme v tomto rok od roku lepší a lepší.

Uvidíme 8.10. jak to všechno dopadne. Ale čeká nás ještě kus práce

Spolky – nová doba a fundraising

V naší firmě SolverTech máme mezi sebou skauty, tomíky i trenéry mládeže. Letos (už třetím rokem) jsme se rozhodli pomoci oddílu TOM Zlaté šípy. Darovali jsme jim 20 000 Kč. Ač dětí v oddíle značně přibývá, je méně instruktorů a vedoucích. Připravovat program a starat se o klubovnu je časově velice náročné. Šípáci se pustili, v zájmu zachování činnosti ve stávajícím rozsahu, do odvážného kroku – sehnat si peníze na provozního zaměstnance fundraisingem. Přijde mi to jako správná cesta, proto jsem je rád podpořil.

Pro představu, kolik musí vybrat:

  • plat 12 000 měsíčně (čístého), znamená mzdový náklad cca 19 300 Kč,
  • roční mzdový náklad je tedy 231 600 Kč,
  • a kopa papírování k tomu.

První rok to zkoušeli šípáci přes příspěvek z úřadu práce. Našli paní, která byla nezaměstnaná. Vyplnili mraky papírů a měli svou vysněnou pomocnici. Příspěvek chodil přesně půl roku, další půl rok pak museli místo udržet ze svého. Pokud se nad tím zamyslíte, dotace více méně pokrývá to, co si stát vezme zpátky na sociálním a zdravotním.

Protože se koncept se zaměstnancem ukázal jako správná cesta, udělali všechno proto, aby udrželi místo i následující rok. Zkoušeli různé projekty, kde by uplatnili svou pracovní sílu, a mohli ji alespoň z části zafinancovat. Docela smutně se u toho kouká, jak kus peněz jde zcela zbytečně mimo účel projektu na propagaci „dárců“, zatímco vy zvyšujete členské příspěvky, abyste ufinancovali dobrou věc.

Letos chtějí místo udržet opět. Tentokrát z vlastních zdrojů – opětovným zvýšením členských příspěvků a fundraisingem. Sám jsem byl skautem a rok pomáhal s vedením tomíků. Svoje děti vedu také tímto směrem. Rád jsem přispěl svojí troškou do mlýna, i když více by mě bavilo/těšilo, kdybych se na oddílové činnosti mohl sám podílet. Zatím mi to časově vychází jen občas. O tom, že to má smysl, svědčí, že jsme jako firma nebyli sami, kdo šípákům přispěl.

Spolky jsou místa, kde probíhá neformální forma vzdělávání a socializace. Fungovaly stejně dobře za první republiky jako dnes. Cením si lidí, kteří dokáží jít za svým cílem, mají svá „poslání“ (jako třeba šípáci),  nečekají, že by se o ně měl někdo postarat, ale jdou a udělají vše proto, aby se jejich sny naplnily. Když můžu, rád jim s jejich plány pomůžu.

Přirozený spolkový život je dnes více a více nahrazován dotačním a projektovým. Místo aby spolky fungovaly na základě domluvy místních lidí a vlastní snahy, tak musí velkou část času věnovat získávání dotací od byrokratů. Dnes lidé platí vysoké daně, na podporu mnohým moc nezbývá a za jejich odpracované peníze dostávají poděkování zastupitelé, úředníci a evropští rozdělovači. Část z příspěvků se pak spotřebuje na propagaci.

Absurdní. Vyděláte, zaplatíte daně, ti co je sebrali se pochválí jací jsou pašáci, a trochu z nich dají tomu, koho mají rádi.

Věřím, že jednou se to vrátí do přirozených kolejí a vztahy mezi těmi, co darují a těmi co dostávají, se narovnají a odpadnou nám stovky zbytečných prostředníků.