Komunální volby 2018 pohledem předsedy Svobodných.

Vážení členové a příznivci Svobodných,

 

komunální volby jsou za námi. Obrovský dík za vaše nasazení – ať už bylo úspěšné, či nikoliv. Pro svůj názor a politiku jste udělali asi 1000x více, než kdybyste psali ironické komentáře o vládě na facebooku nebo brblali u piva.

 

Uspěli jsme nebo ne? Jsme mrtví, či kopeme dále? Každý si odpoví sám (nejlépe po nějakém odpočinku). Já vnímám to, že jsme dopadli lépe než v minulých volbách (máme o 18 % více zastupitelů a i ve větších městech). Dopadli jsme lépe než v době, kdy jsme byli na vrcholu po úspěchu v EP a kdy ODS měla strach, že umře klinickou smrtí jako dnes ČSSD (víte, že třeba v Praze mají Svobodní více mandátů než vládní strana?).

 

Obrovsky mě ale mrzí to, že se některé naše kandidátky nedostaly pouze o desítky, či snad jednotky hlasů – jak v Praze, tak i v Brně chybělo malinko a měli jsme v těchto klíčových městech magistrátní zastupitele dva.

 

Obrovsky mě mrzí je ale slabé slovo. Naštěstí máme  poblíž kanceláře sekeru a dostatečnou zásobu dřeva na vybití si zlosti. Jako předseda strany musím být slušný, ale když vidím, že mnohým z vás chybělo několik jednotek hlasů, tak se nedá než vrátit k jazyku místního lidu Valašského – *****!!!.

 

Komunální politika a obecně volby jsou zrádné. Často naše kandidáty přeskočily známé místní osobnosti, které možná ani komunální politiku dělat nechtějí, ale nechali se “upsat”. Je těžké se přes takový pocit nespravedlnosti přenést. Lidé volí známé obličeje nebo ty u kterých mají pocit, že pro ně něco dělají/dělali, případně značku. To nám ukazuje, že je potřeba se zapojovat do práce pro svou čtvrť a město i mimo volby. A musíme být vnímání jako lidem PROSPĚŠNÍ. A to – přiznejme si – moc zatím nejsme. A ti co jsou, ti často uspěli.

Úspěch ve dvou největších městech to koneckonců jasně dokazuje. V Praze se dostal na magistrát Tomáš Štampach, což je pro naši stranu historický úspěch. Je to mimo jiné právě kvůli tomu, že v Praze 3 již několik let usilovně pracuje, vytváří si vazby a partnerství a svými sousedy je oblíben. To mu otevřelo dveře na desáté místo kandidátky ODS, ze které se dostal na magistrát. V Brně se zase naše kandidatura opřela o spolek Brno autem, který naši členové v čele s Pavlem Misesem a Davidem Pokorným povýšili na jedno z hlavních opozičních hnutí, které se jasně profilovalo proti politice bývalého vedení magistrátu. Obojí jsou ale stovky člověkohodin práce dávno před volbami. Kampaň tohle může umocnit. Bez té původní viditelně užitečné práce to prostě nejde. Teda jde, když náhodou máte někoho, kdo za vás značku odmakal roky a roky práce (třeba jako ANO, SPD).. Nikoho takového ve Svobodných nemáme. Nejsme strana lídrovského typu a nemáme ani voliče, kteří tento typ strany chtějí.

 

Uspělo se ale i jinde. Hodonín, Chrudim, Jindřichův Hradec, Rakovník nebo také Beroun a městské části v Brně a Praze. To je jen úzký výčet měst, ve kterých budeme mít další 4 roky slovo. Dohromady se nám podařilo do zastupitelstev dostat přes 100 našich členů, příznivců a podporovatelů na společných a koaličních kandidátkách. Jak jsem již uvedl dříve, oproti minulému volebnímu období se jedná o nárůst přes 18 %.

 

Komunál byl pro ReP velká priorita, bral jsem ho jako zasazení skutečných kořenů strany, možnost sáhnout si na to, jak to vlastně funguje, a načerpat zkušenosti. To, jaké pozice naši lidé nakonec zaujmou, je momentálně stále ještě předmětem jednání. Doufám, že se podaří vyjednat dobrá spojenectví a Svobodní budou svým voličům prospěšní. Ti, kteří do toho půjdou naplno, mají šanci za další čtyři roky uspět ještě více. To se jasně ukazuje na příkladu Chrudimi nebo Hodonína. Tam přinesla soustavná práce v zastupitelstvu nárůst preferencí a zisk dalších křesel. Jen tak dál!

 

Co nás čeká teď? Oddych a oslavy 100. let republiky, Republikový sněm. Také se blíží se eurovolby a možnost obhájit mandát europoslance. Zpoza rohu pomalu vykukují krajské volby, kde budu mandát Svobodných obhajovat mimo jiné i já. K tomu ale později. Stejně jako k pořádným analýzám úspěchů a neúspěchů.

 

Ještě jednou vám všem děkuji. Nenechte se prosím odradit případným neúspěchem, odpočiňte si a tepejte do toho dál. Budujeme stranu odspodu na zdravých základech. Trvá to sice déle, jsou za to potom ale o dost stabilnější výsledky. A to za to rozhodně stojí.

 

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných, zastupitel Zlínského kraje

Pojďme volit svobodu

Vážení příznivci Svobodných,

 

již zítra vypuknou pro naši stranu naprosto klíčové komunální volby. V posledních letech jsme, až na menší úspěchy ve formě zisku mandátu v Evropském parlamentu a v krajském zastupitelstvu Zlínského kraje, zůstali za očekáváními. Proto jsem se před několika měsíci rozhodl kandidovat na předsedu a změnit strategii a směr Svobodných, začínáme vlastně téměř od píky.

 

Místo snění o mezinárodním státnictví či řešením problémů všehomíra jsem chtěl po našich členech nevděčnou práci. Chtěl jsem, ať se zajímají o své okolí, ať znají problémy svých měst a obcí a ať přicházejí s řešeními na lokální úrovni. Politická strana potřebuje kořeny. Musíme ji budovat odspodu, tvrdou pílí a prací. Potřebujeme zkušenosti, praxi, přehled – solidní komunální základ – u kterého ale musíme udržet svou filozofii. V tom držení se principů spočívá naše výhoda, která nás odlišuje od konkurence.

 

Každodenní, komunální politika je z hlediska občana neuvěřitelně složitá a plná neuchopitelných technokratických detailů. Naším úkolem je celý proces zjednodušit – proto ho však musíme na vlastní kůži důkladně poznat. Svobodní nechtějí v komunálu podporovat cool zájmové spolky prosazující věci, které zrovna máme my rádi. Nejsme společenství přátel cyklistiky, divadel nebo třeba pouštění draků. “Naše” obec nemá občany vychovávat k obrazu svému, má se hlavně starat o veřejné služby a nezbytný obecní majetek, který má sloužit všem a ne jen “kámošům” vedení radnic.

 

Letos kandidujeme do 145 zastupitelstev v celé České republice. Tam všude to nejsou jen anonymní Svobodní, jsou to konkrétní lidé, kteří nad rámec své práce a jiných povinností pracují na tom, aby se vám žilo lépe, a chtějí myšlenky Svobodných dostat i do tohoto patra politiky. Tak aby myšlenka “Méně státu, více občanům” nebyla jen pouhou teorií.

 

Na mnoha místech kandidujeme v koalicích. Jednání nebyla snadná, naši kandidáti v některých bodech programu museli ustoupit, v jiných ne. Pro ty “pravověrné” z nás jsou některá komunální hesla náročná na zkousnutí. Všechny sliby, které obec udělá, vyřeší, zadotuje na nás působí jako rudý hadr na býka. Obce však fungují v nějakém systému. Zastupitelé, kteří nechtějí být jen výkřikem do tmy, ale také chtějí skutečně něco pro občany udělat, musí v rámci těchto mantinelů hledat ostrůvky svobody. Nikdy si ale nesmí hrát na hodné papaláše, co občánkům z dobroty srdce sypou korunky a očekávají vděk a V.I.P židličky na sportovních utkáních. Naopak naši zastupitelé si musí neustále uvědomovat, že peníze jsou/byly občanů, že je vytvořili pracující lidé a nespadly shůry od “vrchnosti”.

 

Dnes, jeden den před vypuknutím komunálních voleb, bych tak chtěl požádat všechny naše sympatizanty o podporu Svobodných kandidátů. Co se totiž počítá, je pouze a jenom vhozený hlasovací lístek do urny. Pokud chcete, abychom rostli a byli vidět a slyšet, potřebujeme vás. Víme, že nejsme dokonalí, nejsme vypulírovaní marketingoví kandidáti, přesto, či spíše právě proto, vám budeme prospěšní.

 

Za vaši podporu upřímně děkuji a věřím, že vás nezklameme.

 

Tomáš Pajonk

předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

 

Pro co hlasoval Šulin

Tak budeme mít 30 % povinné mediální europrodukce … co dodat.

EU, Macron, Putin, Orbán, Mečiar …

V snaze přikazovat lidem co mají sledovat a číst, si navzájem tyhle partičky opravdu vůbec co nemají vyčítat. Proto si jdou verbálně po krku. Je to jedna pakáž, čerpají sílu z jedněch a těch stejných lidí. Jen u EU to části naivních ještě úplně nedošlo. EUropanství je v podstatě nacionalismus a protekcionalismus jen národem je pro jeho vzyvatele EU. (možná proto mnoho těch, co se považují za lepší lidi intuitivně tolik plivou na ten nacionalismus pro ně nižší formy (národní), zatímco nacionalismus vyšší vzývají bez problému).

Proto každý Svobodný, je jak proti politice unijního nacionalismu (EU občan lepší Brita! Ten už v partě nebude!), tak proti nacionalismu národnímu (Čech je lepší jak Němec! Všichni Rusáci jsou hnusáci!). Přirozená radost z pospolitosti / společnosti lidí, se kterými si rozumíme je IMHO úplně něco jiného a žádné regulace nepotřebuje (a v tom je zásadní rozdíl mezi vlastenectvím / radostí z rodné hroudy a nacionalismem).

V tom zobrazeném odstavci jde také vidět neskutečná arogance a lehkost mocných. Jak se v pár větách přidělá práce, regulace, vymáhání, pokut, definice, co je evropské a co to je “prominentní” … Co když film udělá Ind a Češka? 50 % na 50% ? Budeme počítat sekundoherce na plátně? Nebo nová AI formulka? Prominentní znamená, že uživatel bude mít EU filmy na vrcholu své knihovny? Nebo bude 30 % reklam (minimálně!!!) povinných na EU filmy? Jak se to bude analyzovat a dokazovat? To už si zařídí byrokrati …

Trocha dětinského humoru? Pro návrh byl kromě poslanců Šojdrové, Polčáka, Niedermayera Zdechovského (a dalších) i europoslanec Šulin. A jak něco chce Šulin v Europarlamentu, jen silné povahy dokáží hlasovat jinak.

Sirotci? Vynechme z toho stát a povolme pomoc

Proč jsem se přidal k deklaraci týkající se přijetí 50 sirotků:

“My bychom však chtěli jasně deklarovat, že patříme k těm, kteří chtějí, aby stát nebránil přijetí syrských sirotků do českých rodin.”

a) jak přijetí, tak nepřijetí člověka v nouzi má řadu argumentů pro i proti.
b) Ano, je to falešná dichotomie. V minimálním státu, ve kterém bych chtěl žít, by taková otázka vůbec nevznikla. O tom, koho si pozve jeden k sobě na návštěvu či do práce druhý nehlasuje. Netýká se ho to. Negativní důsledky řeší hostitel. Ukrývá-li někdo teroristu, je to trestný čin a od toho máme policii a tajné služby.
c) Ano, stávající situace má řadu důvodů, které se ani nediskutují, ani neřeší. Sociální dávky. Obchodní bariéry. Kvazihumanitární pomoc. Vývoz demokracie. Virtue-signaling levice. Ano to všechno vnímám.
d) Ano, řešíme důsledky. Pro Svobodné je však důležité i na zcestné diskuse z hlediska toho, jak mít možnost co nejlépe vysvětlit příčiny a jejich řešení. Neboť svoboda JE řešení. I problému migrace.
e) Stát, bohužel, nabízí jen jedno řešení. Pro všechny. To je špatně.
f) Proč bychom měl stát na straně přijetí padesáti sirotků? Protože budeme mít možnost aspoň trochu vysvětlit naši motivaci. Vysvětlit, že naší motivací je změnit agendu státu tak, aby do takovýchto věcí nezasahoval. Aby “imigrant přijatý jedním” nebyl zátěží pro druhého. Ba dokonce – aby stát svojí čiností migraci nezpůsoboval (viz bod c)).
g) Protože pokud bychom byli na straně těch, kteří sirotky přijmout nechtějí (a vím o mnoha zcela racionálních důvodech, proč toto stanovisko zastávat), naše důvody by byly stejné jako důvody těch, kteří jako cíl nechtějí svobodu jednotlivce, ale jednotný šik občanů, pro které je prvořadá prosperita státu, pro ty, kteří mají názor, že občan odvozuje svoje práva od toho, co mu dovolí stát. Co mu dovolí dělat se svým tělem, se svým majetkem. Tito lidé mají tendenci se za svobodu schovávat, neboť ji chápou jako svobodu státu. Svoboda jednotlivce je pro ně až druhořadá.
h) Pojďme vysvětlovat důvody, proč se, byť s určitým sebezapřením, kloníme spíše k přijetí oněch padesáti sirotků. Protože víme, že je to naprosto nesystémové a nic neřešící. Pojďme říci, že bychom na nich chtěli ukázat, jak zhovadilý je systém, kdy stát lidem říká, co mají jíst, pít, kouřit, kde mají či nemají být, kdy stát lidi léčí, vzdělává, přepravuje, informuje a vychovává. Jak zhovadilý je systém, kdy stát podporuje líné a nezodpovědné a obírá aktivní a zodpovědné. Že to jsou všechno důvody, kvůli kterým se sem hrnou ti, o které (právem) nestojíme. A že my chceme tento systém změnit. Tak, aby každý maximálně zodpovídal za svoje rozhodnutí, včetně rozhodnutí o přijetí či nepřijetí někoho z ciziny. Na svém a za své.

Sluníčková svoboda slova vs Klaus mladší

Facebook maže příspěvky a cenzuruje jednotlivé uživatele. Na to už stihl reagovat poslanec za ODS Klaus mladší, který podle svých slov navrhne nový zákon, jenž by měl situaci řešit a Facebooku mazat příspěvky zakázat. Facebook mezitím stihl krátkodobě zablokovat jeho osobní stránku. Tím logicky pouze zvýšil jeho boji mediální dosah.

Celý problém, jak už to tak bývá, má na svědomí stát. Tentokrát je to pro změnu náš soused, Německo. Tam totiž facebooku hrozí pokuta až 50 milionů Euro za neodstranění “hate speech“, a to do 24 hodin od zveřejnění příspěvku. Jak Facebook reaguje? Maže vše, už čeho je podezření na škodlivý obsah. Tuto praktiku aplikoval i zde v ČR. Dopady zákona v Německu? Od ledna do června tohoto roku tam Facebook smazal 2,5 milionu příspěvků.

Facebook není internet

Facebook je mimo sociální síť také médium, podobně jako tištěné noviny, časopisy, nebo YouTube. Před Facebookem existovali “držitelé klíčů” hlavně v redakcích novin a televizí. Ti zůstali, ale konkurencí FB jsou oslabeni. Facebook (a spol.) od začátku byla “uzavřená zahrada”, všimněte si mimo jiné toho, že Google defacto na Facebooku neumí vyhledávat.

Nesvobodný Facebook nerovná se nesvobodný internet. Každá sociální síť má jiná pravidla. Třeba na Twitteru je nahota ok – neklikat NSFW link! Na sociální síť nemá občan nárok. V tom je návrh a uchopení problému od některých extrémně pikantní – často jsou proti nárokovým levičákům, ale nyní sami mají nárok publikovat si na FB co chtějí oni, ale ne co jim FB dovolí. Legrační.

Internet musí zůstat svobodný

Svobodný internet nám mnohé dal. Lidé se dříve nemohli veřejně a v podstatě zdarma vyjadřovat před publikem statisíců diváků. Nadávat, komentovat, prodávat, nakupovat, nebo třeba udělat z nápadu, který bychom za normálních okolností nemohli dostat mezi lidi hit, a vybrat miliony mezi běžnými spotřebiteli ještě před spuštěním výroby – to vše nám internet dal. Umíme si sehnat taxík, bydlení a dnes již v podstatě cokoliv, a to přes obrazovku našeho telefonu.

Umožňuje nám ale také lhát a dezinformovat. To se dřív samozřejmě dělo naprosto běžně. Nejčastěji přes “držitele klíčů”. Stát tiskl noviny, měl pod kontrolou rádio (zásadní faktor pro růst diktátorských režimů) pak televizi. Burcoval lidi do válek, podněcoval nenávist. Pokud byl problém a na veřejnosti se řešilo něco nepohodlného, okamžitě tomu byla učiněna přítrž. Někteří lidé se sice naučili, že by oficiálním kanálům měli ne vždy věřit, ale nebyli připraveni (a stále nejsou) na takovou dávku “svobodných” informací, které dnes a denně přichází ze všech možných zdrojů.

Dnes totiž může být šéfredaktorem každý, a to během pár minut. Existují média, jako jsou například Parlamentní listy, které otisknou a uveřejní každý názor a článek. Trochu se u toho tváří, jako že jsou seriózní médium a názorový portál, což spoustu občanů mate. Čí je to ale chyba? Měli bychom snad Parlamentky regulovat? A co když internet úplně opustíme a daný princip rozšíříme třeba na hotely a hospody? Měli bychom vynucovat dobré mravy zákonem? A co vůbec ty dobré mravy jsou?

„Když jste soukromý hospodský, také si nemůžete vymyslet, že se u vás kouří po 22:00, protože to nikomu nevadí. Když jste hotel, také si nemůžete vymyslet, že neubytováváte zrzavé nebo černochy,“  Václav Klaus mladší

Zdroj: https://www.lidovky.cz/klaus-ml-chce-zakazat-facebooku-v-cesku-blokovani-vetsiny-prispevku-chysta-navrh-zakona-g65-/zpravy-domov.aspx?c=A180910_163534_ln_domov_ele

A to je právě ten problém. Hospodský by si přece měl moct vymyslet, zda se u něj bude, nebo nebude kouřit a hoteliér by přece měl mít právo odmítnout kohokoliv bez udání důvodu. Nemluvě o tom, že tento výrok padl na konferenci strany SPD, která je známá právě tím, že své názorové oponenty právě na Facebooku banuje. Teď ale zpět k věci.

Zvyk je železná košile

Když se v roce 2000 zaváděl zákon o přednosti chodců na přechodech, hned první rok platnosti tohoto zákona zemřelo na přechodech 30 lidí, tedy čtyřikrát více než rok předtím. V roce 2002 jich dokonce bylo 32. Od té doby se trend postupně snižoval a v posledních letech stagnuje. Existuje zde určitá setrvačnost. Lidé nereagují na změny okamžitě a adekvátně, a to ani v případě tak jednoduché činnosti, jako je přecházení přes přechod. Přednost neznamená, že vás nemůže srazit auto. Než si to lidi uvědomí, může to reálně trvat i několik let.

Společnost je v případě náhlé změny zranitelná. Svoboda totiž neznamená jenom pravomoce, ale také zodpovědnost. Jak dlouho by naší společnosti trval přechod na důchodový systém, kde si každý musí od mala spořit sám a stát mu nic v jeho důchodovém věku nedá? Kolik generací, než by se takto radikální změna ustálila a lidé by si opravdu začali průběžně sami odkládat prostředky na stáří? Dřív to tak fungovalo. Jenže socialismus velice snadno něco rozbije a odvyknout si, je velice složité. Dnes už je jasné, že by to nešlo ze dne na den. Proč se tedy neptáme podobně i na otázku: Jak dlouho bude lidstvu trvat, než se naučí ověřovat zdroje a nebude věřit každému videu a statusu na Facebooku? Kolik let a generací bude trvat zvyknout na opravdovou a lehce dosažitelnou svobodu slova, včetně výhod a rizik z ní vyplývající? Jak dlouho vůbec lidem trvalo, než přestali věřít státu? Dejme jim čas a problém se sám vyřeší. Svoboda není zdarma.

V Německu ovšem zvolili, jak už to tak bývá, direktivní postup. Prostě to vyřeší – zákonem. Někdo lže, dezinformuje, nebo prostě říká věci, které se státu nelíbí – smazat! Někdo říká politicky nekorektní věci – smazat! No a smazat hned, jinak bude pokuta! Tady je příčina toho, co se dnes na oblíbené sociální síti děje. Nemluvě o progresivním náhledu na to, co je, nebo není již dříve zmiňovaný hate speech, který svobodu slova ještě více a často naprosto nesmyslně omezuje.

Proregulujeme se k lepším zítřkům?

To, co Klaus ml. a další vůbec neřeší, je případná zneužitelnost, zaplavení stránek spamem který nebudou moct administrátoři mazat a obecně rámec, jak se budou řešit sporné situace. Dnes je přece naprosto běžné, že se na moderovaných fórech maže obsah, který tam nemá co dělat. Kdo ho maže? Vlastník vlákna, stránky, případně celé aplikace, jako je to v případě Facebooku. Stejně jako editor v novinách, nebo v televizi. Nikdo nemá nárok na to určovat, co je správně a co ne.

Facebook má velmi dominantní pozici, kterou státy ještě podporují tím, že zvyšují novým subjektům náklady pro vstup na trh. Právě německý zákon s nesmyslnými sazbami, GDPR a další regulace, které stojí firmy statisíce a miliony, trh ještě více konzervují. Proto je potřeba si dávat velký pozor na to, jak jednotlivé státy regulují sociální sítě a hlasitě se proti tomu ozývat. Pokud přímo stát vytváří prostředí, které nahrává velkým hráčům, pak se opravdu o volný trh nejedná. Regulace sociálních sítí, kdy chce stát určovat jejich obsah, pak cenzurou samozřejmě je. Proto nám zde vadí převzatý zákon, se kterým nemůžeme opticky nic dělat.

Německé zákony u nás ovšem neplatí – ano, obsah z ČR si lze přečíst i v Německu, ale to přece není dostatečným důvodem pro to, aby u nás Facebook implementoval pravidla právě z Německa. Zde mu žádný postih nehrozí. Momentálně se jedná o rozhodnutí soukromníka, který snižuje své náklady tak, že vždy plošně zavede tu nejpřísnější normu. Pokud budou lidé proti, upraví své chování – podobně jako tomu je u přirozenému dosahu stránek, který zase musí Facebook pod tlakem a po snížení ceny akcií zvednout. Jde jenom o peníze a zdroj těchto peněz bude s více a více lidmi, kteří budou Facebook opouštět, pomalu vysychat.

Od sociální sítě se totiž můžeme lehce odpojit. Nemusíme být na Facebooku, není to naše povinnost. Co ale naše povinnost je, je dodržovat zákony. Pokud to dělat nebudeme, budeme za to potrestáni. Proto je hloupost chtít další a další zákony ve jménu svobody. S jednou takovou regulací přišla minulý týden EU ve formě článku 13. To je problém, proti kterému je potřeba se nahlas ozvat a náš europoslanec, Jiří Payne, samozřejmě hlasoval proti.

Státní regulace (regulace není jen státní, uvržení někoho do vězení za zločin není regulace), jejichž dodržování je vymáháno silou, totiž nikdy svobodu nikomu nepřinesou, natož aby ji zlepšily.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Malá jako důsledek systému, ne příčina

Když před pár měsíci odstupovala ministryně spravedlnosti Malá, společnost měla rozporuplné pocity. Co se zvedlo? Vlna pohoršení. Vlna vzteku, jak se to mohlo stát. Vlna zoufalství nad tím, jak Česko je horší než Uganda a jiné rozvojové země. Tohle je ale jen důsledek systému, který se nám tu léta tvoří. Malá je totálně irelevantní. Babiš naopak systém pochopil, rozhodl se uchopit moc, dělá to dobře a maximálně efektivně.

Problém ale také není až tak v tom, že Babiš je tak skvělý. Problém je s alternativou. Ta chybí. Ano, já jako předseda Svobodných ji nabízím, ale oproti Babišovi ji nabízím dost blbě a to dobře vím a stejně mi to tu milion dva lidí napíše, díky. Sorryjako , dělám to co mohu a umím, ale mám práci, a rodinu a nemohu každý den 24 hodin žít politikou. I v tom je problém systému jak ho máme dnes.

Velký problém vidím v tom, že kompetentní, věcně konstruktivní lidé, moc do politiky jít nechtějí.

Proč ne?

1) Totálně nízký příjem vs. alternativa, pokud se tedy rozhodnout nebýt zkorumpovaní, nebo nejsou europoslanci.

2) Šílené množství času, které nic nikam neposunuje a je jen prosezený čas nad nepodstatnými věcmi. Připravenost, věcnost, správnost má oproti emoci téměř nulovou hodnotu pro kohokoli.

3) Morální odsouzení od spoluobčanů. (politik = svině) Každý si je bere do huby, i ty dobré, i ty špatné. Asi i díky soc. sítím se diskuze automaticky posunují do ad-hominem úrovně hrozně brzo.

4) V politice je podobných lidí, kteří chtějí a umí věcně řešit problémy prostě podkritické množství. Tím pádem ti dobří, co tam chvíli jsou, za chvíli zase vypadnou, nemají se s kým spojit a přestane je to bavit.

5) Dávat politice dobrovolně všechno, což aktuální politika vyžaduje, je něco co také zvládnou jen ti, co po moci chorobně touží a tím paradoxně přesně ti, co by ji IMHO neměli mít.

Všimněte si, že skutečné a zásadní změny se dějí převážně v krizích. Např. po listopadu se do politiky dostalo mnoho lidí, kteří nebyli “politici”. Obdobně náhodně to proběhlo na Novém Zélandu s Rogerem Douglasem a podobných případů je mnoho.

Intuitivně to cítí i volič, že a Babiš mu to nabídl (nejsme politici – tedy budeme makat). Jenže lhal, on je pravým politikem a maximalizuje to, co volič aktuálně chce.

Rozpor mezi kompetencemi “umět uchopit moc” vs “umět vládnout pro blaho země” asi nikdy zatím nebyl větší, ale tipl bych, že Babiše někdo přebabišuje, pokud …

… pokud chceme někdy mít politiku jinou, pak se musí změnit systém. Jak? Přestat věřit na pohádky by byl dobrý základ.

A tou první pohádkou, kterou věří skoro všichni je, že stačí vyměnit lidi za lepší lidi. Ne, to opravdu nestačí. Dobrá víra je fajn, ale systém ji rychle z těch dobrých lidí vymlátí.

Jednou přijde čas na znovu nastavení systému (tedy tehdy, kdy to bude tak blbé, že to opravdu začnou lidi řešit -což opravdu není teď, teď to defacto funguje a nikoho moc nezajímá).

Pak musíme znovu dospět k tomu, že jsou věci na které není zastupitelská demokracie vhodná. Že stát tu není proto, aby řešil každý “prd”, ale jen ty nejzávaznější věci. Uznat, že volit výši platů sestřiček, určovat ceny v obchodech, kdy má být otevřeno, kdo co může dělat, komu a jak můžete něco prodat, mít na všechno tisíce povinných norem (velký rozdíl oproti normám dobrovolným, těch je třeba), 160x novelizovat daně a vytvářet totální chaos ve všem, prostě není to pravé ořechové. Stát nemá společnost řídit. Když ji řídí, tak to dopadne opět a znovu podobně jako teď, bude se slibovat všechno všem. Proti argument, že na “Západě” by se to nestalo – hmmm, možná tohle zrovna nestalo, ale mají tam taky tunu problémů a taky my nesledujeme dennodenní aféry tohoto typu v cizí politice (i slušňák nejslušnější Justin Trudeau sáhl nějaké novinářce na zadek, omluvil se ji, že kdyby věděl, že je významná novinářka, tak by to neudělal a pořád je premiérem Kanady). Naše republika má své základní funkce totálně nízko na pořadí priorit (armáda, justice, policie tvoří dlouhodobě hodně malou část rozpočtu a priorit vlády).

Stát má společnosti sloužit. Má bránit své občany (dle mého jako jednotlivce) a poskytovat jim ochranu před agresí a porušováním dohod jiných občanů. K tomu je monopol moci dobrý. Stát prostě de-facto umí být dobře jen obuškem (a to ještě s otazníkem, jak dobře).

U státu jako nočního hlídače, který toho neřeší tolik, pak totiž není tolik podstatné jak moc krásná je to princezna, kolik snědla knedlíků na ovčáckém dni a de facto, dokud ten hlídač nekrade, tak nikoho tolik nezajímá a on tím pádem může řešit to co má a nemusí se neustále pitvořit před masami, aby byl populární a dost lidový a tím pádem zůstal ve funkci.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Otevřený dopis ředitele NKÚ – poznámky

Na začátku měsíce srpna uveřejnily Lidovky veřejný dopis ředitele NKÚ určený prezidentovi Zemanovi. Jasně z něj vyplývá, jak tragicky na tom státní správa u nás je a kudy všude tečou peníze do kanálu. Dopis lze přečíst zde: https://www.hlidacstatu.cz/texty/nku-pro-prezidenta-zemana-vazne-problemy-v-hospodareni-statu/ a já bych k němu také rád něco napsal:

Mé poznámky:

1) Díky všem co tu možná nevědomky (a to je dobře) stále budují i kapitalismus. Navzdory státu, navzdory superEUstátu. Díky nim se máme aspoň tak dobře, jak se máme. A mohlo by to být velmi, velmi lepší. Mám štěstí, že většinu času trávím s lidmi, kteří tvoří hodnoty, hledají způsob co jak a kde pro zákazníky zlepšit a jak tím pádem růst a vydělat. To je naprosto správné. Dalším hitem dní jsou neziskovky, ale ziskovky jsou naprosto zásadní pro společnost a nemělo by se na to nikdy zapomínat. Lidé žijící pod Kimem a ve Venezuele o tom ví své.

2) Nedíky všem, co dlouhodobě ničí stát przněním jeho základních funkcí. Nedíky všem, co nás (a naše děti) v médiích (a ve školách) učí (ať už z lenosti, nevědomosti, či nezájmu jít do hloubky), že na každou “nespravedlnost” světa, je nutno zaúkolovat veřejný sektor a okamžitě trvat na tom, aby se to vyřešilo a napravilo zákonem. To je hlavní příčina zbytnělosti veřejného sektoru. Chceme aby za nás stát řešil málem všechno (např. máme pocit, že se děti málo hýbou a jsou obézní – ha státe řeš a hned! – co tak to vyřešit sami? nebo fakt chceme další úřad, lidi, koncepce a strategie k ničemu?) Stát / veřejný sektor co řeší všechno, nakonec nevyřeší nic a společnost maximálně rozdělí, rozhádá, protože každý si přes něj chce prosadit to své.

Náš stát je brzdou našeho rozvoje a sám to o sobě ví. Existuje ale i malá naděje, že když to víme, tak je možné to zlepšit.

Nepomůže tomu ale více peněz z EU, nepomůže tomu lepší “manažer” úřadu / ministerstva tu či jinde, nepomůže tomu více transparentnosti (ani neuškodí – ale signal / noise). Nepomůže větší regulace AirBnB, Uberu, větší komplikace živnostníkům kdekoli.

Pomůže tomu si uvědomit, že musíme našemu státu UBRAT agendu, chtít po něm o hodně méně věcí a pokud nás trápí nějaký palčivý společenský problém, pak z 99 % ho další agendou pro úřad nevyřešíme.

Zkráceně a jinak: Slibovali efektivní a funkční stát (jak Babiš, tak Sobotka). Dostali jsme účtenkovku, EET, více kontrol, více zaměstanců státu, více rozdaných daní do spotřeby, více vyhlášek. Stát se za 4 minulé roky nijak nezefektivnil, téměř žádnou agendu nezrušil a mnohou přidal.

Naštěstí tohle zvýšení neefektivity “zlí” kapitalisté dohnali zvýšením produkce, takže to zatím tolik nepoznáme. Ale co až to ti kapitalisté už jednoho dne nedoženou? Historie ukazuje, že budou potrestáni jako první a lépe nebude nikomu, kdo tu zůstane.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a krajský zastupitel ve Zlínském kraji

Jaké chci Svobodné

Cíl strany

Chceme změnit ČR na stát, který umožňuje svým občanům stát se maximálně svobodnými* v hledání vlastního štěstí. Chceme ČR jako stát, jež je jasně omezen ve výkonu své moci a jeho činností jsou skutečně nezbytné funkce státu –  vnější a vnitřní bezpečnost** a justice, která pomáhá občanům spravedlivě řešit spory a vymáhat smlouvy a tím spolehlivě určovat mantinely osobní svobody.

Proč

Prosperita Pro růst morálního a ekonomické bohatství. Svoboda umožňuje tvořivost. Tvořivost, právní jistota a volnotržní hospodářství dá více bohatství všem. Stát, který minimálně donucuje a reguluje nenásilné chování lidí a je služebník občanů, nikoliv chůva, nekazí přirozenou morálku a nechává ji růst.

Jednoduchost a stabilita Pro stabilitu vztahu občan a stát a pro pokles nejistoty. Svět je složitý. O to musí být vztah občana a státu krystalicky čistý, srozumitelný a neměnný. Činnost státu vychází JEN z toho, na čem je ve společnosti drtivá (více než 90 %) shoda. Občan musí mít jistotu, že stát dělá JEN to, co od něj očekává a že to co dělá, dělá dobře.

Zlepšení mezilidských vztahů Pro rozvoj vzájemné pospolitosti lidí v naší zemi a skutečné občanské komunity. Ta vzniká z dobrovolných vztahů lidí, kteří se sdružují ve společných zájmech. Pokud chtějí společnost učit, směřovat či konat „dobro“ (silně subjektivní pojem), pak tak činí z vlastní dobrovolné vůle a ze své kapsy.

Svoboda – Ekonomická i občanská. Svoboda je hodnota sama o sobě, volnost v jednání se svým a na svém je lidské právo.

Jak

Buďme idealisté ale praktičtí. Náš cíl je dlouhodobý, jiný než cíle ostatních stran, které skutečnou a pro-svobodnou reformu vztahu občan a stát nechtějí.

Je třeba se držet principů.  Strany které principy v klíčový moment zahodily, dopadly špatně. Pro praktickou politiku je určitý pragmatismus nutný. Jakkoli zvýšit vliv státu a omezit moc občana, to je pro nás nepřípustné. Zachovat status quo, zlepšit fungování – může být. Chceme-li omezit vliv státu nesmíme nikdy hlasovat, či souhlasit s nárůstem jeho pravomocí v jakékoli oblasti, ani „dočasné“ omezení není možné podpořit.

Buďme praktičtí. Není-li politická síla prosadit v nějaké oblasti svobodu úplnou, pak aktivně hledejme možnosti, jak prosadit návrh či zlepšení, které možnosti volby jednotlivce zvýší. Očekávejme nutnost kompromisů, ty nejsou ostudou. Politika dnes zasahuje téměř do všech činností. Jsou mnohá hlasování, která vůbec o větší / menší svobodě nejsou, tam hledejme řešení hospodárná, efektivní a s nejmenší možnou mírou korupčního potenciálu. V těchto oblastech bojujme za co nejplošnější využití veřejných prostředků.

Místo idejí, které jsou nutným východiskem, musíme nabídnout voličům skutečný politický produkt, který se skládá z kandidátů, z myšlenky, z programu a z pocitu, který chceme vyvolat. Kandidát je ten co za ně uchopí moc a bude ji používat pro Cíl. To musíme zosobnit.

„Féroví, zajímaví a vtipní – bez nadhledu to v současném systém nejde,  schopní lidé, kteří hledají naději a způsob, jak zlepšit svět, jak dát občanům více možností volby a svobodu. Objevitelé a hledači nových cest a lepších způsobů. Ti posunou zemi vpřed.“

Buďme zajímaví. Buďme vtipní. Buďme kontroverzní. To, že se zdá, že voliči vnímají věci jako neměnné – např. daně, socialismus, státní důchody, dávky, dotace, neznamená že se máme bát to naprosto zpochybnit. Naopak! Musíme to zpochybnit! Umět ukázat skutečné důsledky státní sociální politiky – více chudých. Chce to kontroverzi provokativní, ale založenou na skutečnosti a faktech.

Buďme pravdiví a pracujeme s fakty a zdroji. Probíhá velká bitva propagand o „Pravdu“. Jen proto, že establishmentová pravda je spíše propagandou, tak to neznamená, že „Alternativní zdroje“ jsou v pořádku. Udržme si kredit. Pokud nám v diskuzi někdo ukáže zdroje, či argumenty, které ty naše poráží, není problém uznat dílčí chybu. Neútočme na protivníky na základě pocitu, či falešného zdroje. Neútočme ani ad-hominem.

Idealismus, praktičnost, vtipnost,  věcnost, hledání, zlepšování, pravda.

Kým

Jaké chci Svobodné?

Členství ve straně není právo, nýbrž výsada. Je to přijetí do sdružení lidí se stejným politickým cílem. Do společenství, které navzájem hájí své předem jasně definované zájmy – viz cíl. Chci abychom mohli být hrdi na každého jednotlivého Svobodného a v nejhorším, abychom se za sebe nestyděli.

Ve vnitřní komunikaci potřebujeme kolegialitu, základní slušnost, určitou míru pochopení, lidskosti a respektu k drobným názorovým nuancím při řešení jednotlivostí. V politické straně lidé, kteří mají společný cíl a musí umět být v jeho dosažení věcní a schopni pochopení postoje ostatních.

Ve vnější komunikaci chci aby Svobodní působili kompetentně. Aby působili jako lidé, co skutečně hledají řešení a pracují s fakty.  

Jsou také lidé, kteří ve Svobodných být nemají

  •         Lidé, kteří mají pocit, že cíl strany není jejich cílem a chtějí Svobodné změnit pro sebe
  •         Lidé, co si pletou Svobodu popsanou ve stanovách úvahami typu

o   „svoboda vocaď pocaď“, kde pocaď určují oni podle toho co se jim líbí / nelíbí,

o   „svoboda jo, ale pro bílý a ne pro barevný buzíky, ti maj držet hubu a nikde se neproducírovat“

o   „svoboda jo, ale jen pro ty lepší lidi, kteří ji umí využít, jsou vzdělaní, mají školy a ne pro prostý lid, ten potřebuje a chce bič a přísnost, jinak se svobodu naloží jinak, než by slušní lidí měli.

o   Abychom mohli mít svobodu, tak ji první musíme potlačit, jsme ve válce s Islámem, to každý ví!

*) Svobodou rozumí Strana svobodných občanů možnost jednotlivce dělat si za své prostředky a na svém majetku cokoliv, co (nad míru přiměřenou okolnostem), nezasahuje do analogického výkonu svobody jiného. Svoboda velmi úzce souvisí s vlastnickým právem jako možností držet, užívat, požívat plody a nakládat s vlastněnou věcí.

**) Do vnitřní bezpečnosti patří i stát jako prostředek poslední záchrany, pro občany, kteří se ocitli v extrémně tíživé materiální situaci – také známo jako minimální sociální síť.

 

Tomáš Pajonk: Proč nebojovat minulé bitvy

A koho budu volit v primárkách do Evropského parlamentu. Pokud Vás zajímá jen to skočte na konec. Začněme však od začátku …

Svobodní poměřují svůj úspěch mírou dosažené svobody. To taky máme ve stanovách, kde to, jak Svobodě rozumíme máme popsáno (jako možná jediní na politické scéně). Svoboda + Odpovědnost jednotlivce je pro nás řešení drtivé většiny společenských problémů. V dnešní době principiálního nihilismu a programů á la pejsek s kočičkou splácali dort, tam trochu více buzerace, tam mírně uvolnit, tam zase utáhnout … Jo, jsme opravdu dost jiní a nedivme se, že nám někdo říká autisté, lidé s jinými myšlenkami to nikdy neměli snadné. Je to příležitost, nebo problém? Soudím, že příležitost.

Ok. Kde však svobodu získat? Politicky samozřejmě.

Samozřejmě, že v českém parlamentu. V Evropském parlamentu, tam to z principu nejde. Tam zatím prakticky nezmohl skoro nikdo nic oproti vůli Evropské komise. Proto se musíme soustředit právě na český parlament a předtím získat důvěru občanů na nižších úrovních. Soustředit se na domácí otázky a to o dost více, než doposud bylo ve Svobodných zvykem.

Jak se dostaneme do českého parlamentu? (extrémně komplexní otázka)

Stručně řečeno tak, že v dalších volbách budeme novým Černým koněm.

Je zvláštním pravidlem české politiky, že každé volby se objeví jeden nový subjekt, kterému dají lidé šanci (Piráti, předtím ANO a Tomio, předtím Věci Veřejné, Zelení, Unie Svobody, SPR-RSČ).

Černý kůň totiž přináší něco nového (nebo se tak v minulosti tvářil a pak přinesl komunismus jiných barev).

Další volby bude možná padat Babiš, jeho recept „som efektivním manažerom a všici se budou mít líp a komu se to nelíbí, tak kampaň“ se při první hospodářské krizi rychle ohraje (a dost možná i bez ní). Aktuální první výstřely celní války nám ji přibližují (díky moc Donalde ☹). A takovou krizi žádná země zatím nepřekonala centrálním chaotickým řízení a PR posty na Facebooku či Twitteru.

Nový Černý kůň musí mít na tohle odpovědi. A zrovna na tohle Svobodní ekonomický program mají. Měli by jej prohlubovat a být připraveni ho hájit.

V čem pak může být náš Černý kůň? V důrazu na změnu systému, v důrazu na to, že nestačí vyměnit lidi, to už jsme zkoušeli x-krát. Je třeba změnit principy. Stát má hájit svobody (práva) lidí, ne se o ně starat, vychovávat je u toho si hlavně pěkně ukrást co nejvíce z jejich peněz. Stát má nabízet základní řešení a dát občanům svobodu hledat si nová (školství, důchody, zdravotnictví).

Političtí fandové aktuálně velmi řeší „kulturní“ boj. Progresivní levice. Konzervativní pravice. Sluníčka X fašounci. Obojí řešení selhala.

Opět tady máme jedinečnou možnost být liberální ale neprogresivní (a euroskeptičtí, protože EU je opakem liberálního státu).

Žádné tradice prosím silou nikomu nerušit, ale žádné tradice také nikomu netlačit. Chceš pomáhat Syřanům? Pomáhej. Nechceš? Nepomáhej. Máš pocit, že je málo dívek programátorek? Zorganizuj jim kroužek, ale netahej do toho stát, aby změnil společnost. Máš pocit, že v neděli se nemá chodit do obchodu? Tak nechoď, ale nevnucuj to druhým. Opět řešení je ve svobodě jednotlivce a státu, který nediskriminuje a neprotežuje. Tak vzniká přirozená společnost, kde probíhají změny, ale ne za peníze těch, kdo si je nepřejí a oprávněně se ohrazují. Svobodní nechtějí společnost ani měnit, ani bránit její přirozené změně.

Tyhle témata musí náš kandidát do Evropského parlamentu nést a nesoupeřit s nimi.

A minulé bitvy?

Někteří si myslí, že prioritní je hlavně bojovat. Bojovat s ilegální migrací, „muslimskou“ invazí a LGBT lobby, neomarxisty apod. Nálepka neomarxista se plácne na všechno od snahy po lepší oběd ve školní jídelně (Chtějí více zeleniny! Jsou proti tradiční UHO! Beztak je platí Soros!), až po legitimní marxismus a tím je totálně zdevalvovaná. Někteří tím jen chtějí získat voliče, jiní tomu, že to je ta zásadní priorita věří. Po nějaké době, to ale nejde poznat. Jednak to co dlouhodobě komunikuješ, tím se také stáváš, ale hlavně –  tohle jsou IMHO bitvy dávno minulé. Ocelovou pěst státu a boj proti migrantům slibuje už i Babiš. A vnějšího a vnitřního nepřítele? Toho dříve či později použije každá vláda v krizi.

Takovou rétorikou žádné svobodomyslné lidi nenabereme a získáme leda nálepku populistů, co říkají věci nepravdivé, ale které chtějí někteří slyšet. Já chci Svobodné přesně opačné. Jedině takoví budou mít velkou šanci dlouhodobě skutečně zaujmout veřejnost, získat nové členy, přilákat odbornou veřejnost, přilákat lidi co nás budou dále hájit a cenit si odvahy říkat i nepopulární věci. Pokud naši hlavní evropskou kampaň povedeme v duchu „konec civilizace a bílého muže je na dosah“, budeme směšní a nepřínosní.

Evropskou unii se dá dobře kritizovat a poukazovat právě na těch příkladech, kdy brání svobodě slova, diskriminuje část populace (všechny kdo nejsou „vyvolení“), poškozuje svobodu podnikání a způsobuje zaostávání velké části kontinentu oproti zbytku rychleji  rozvíjejícího se světa.

Primárky do Evropského parlamentu – nelehká volba pro naději strany

Ve Svobodných je kandidát a případný europoslanec naprosto zásadní pro určení směru strany (pokud ji tedy ve svých vystoupeních vůbec zmiňuje – což je něco co bych chtěl po všech). To je neadekvátní jeho reálnému politickému významu a paradoxní vzhledem k tomu jací jsme EUskeptici a co v EU můžeme skutečně změnit.

Máme v primárkách na výběr z 5 kandidátů. Kdybych z hlediska maximálního počtu hlasů pro stranu v situaci jaká je teď, volil bych Petra Macha – nemyslím, že hlasů dostane tolik, jako minule ale v červenci 2018 má známost nejvyšší. Narážím ale na  jeho odstoupení – byl tam, zjistil, že s tím nepohne, odešel, teď by rád zpátky, protože proč? Běžnému voliči se nabídne odpověď až příliš rychle … Moc nevím, jak to při vší dobré vůli před voliči obhájí, a také nedokáži obhájit mnohé jeho kroky a systém organizace v EP.

Kdybych volil za zkušenost, rétorické schopnosti a drive, pak bych volil Jiřího Payna, ale ten preferuje strategii Mach – Payne – Robejšek, u které mám silné obavy, že nás rétoricky posune jinam, než kde mají Svobodní dle mého být a obávám se že tím spojením budeme ve variantě jedna. Jeho komunikace Alternativa k EU je velmi dobrá, doufám, že jakýkoliv kandidát ji podpoří.

Irena Steinhauserová je odvážná, má čisté a jasné názory, osobně a lidsky si ji vážím – ve formátu prezentace strany ale nemám shodu.

Na tématech i na způsobu prezentace mám ale největší shodu s Radimem Smetkou. Stejně jako na formu kandidatury, která zazněla v diskuzi kandidátů a která dle mého značce pomůže. Protože Radima znám nějakou dobu, tak jsem měl poměrně velkou obavu ho jakkoli podpořit. Singapur x krát slíbil a nic. Tak jsem mu řekl, že dokud neuvidím první výstupy z projektu Singapur, nic nebude. Včera, den po zahájení voleb mě osobně navštívil a ukázal projekt, na kterém poněkud nezvykle potichu tvořil a který sliboval svým voličům. Překvapil a Singapur, bez prostředků strany zahájil zdařilým výkopem – viz http://byrokr.at/. Tak teď nemohu jinak, než mu hlas dát.

Ne, není to “ideální vysněný kandidát”, který všechno zařídí a ano jsou tam velká rizika. Ale já chci naději. I když vysněného prince na bílém koni tam z mnoha důvodů nevidím (a sám jím nejsem zcela určitě – aby bylo jasno), tak u Radima mám největší naději a také se za ním najde tým lidí, kteří budou nadšení, což je zásadní deviza.

Volit srdcem mi možná bude mnohými vyčítáno, ale “tu ne cede malis.”

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

Nová vláda: prohra svobody a výhra státního dohledu

Právě dnes byla jmenována nová vláda. Sociální demokraté nakonec ustoupili a vyměnili Pocheho za Hamáčka, čímž otevřeli dveře hlasování o důvěře.

 

Jako předseda liberální strany, pro kterou je cílem malý stát s vysokou svobodou a nízkými státními intervencemi do života jednotlivců a firem, prostě nemůžu mít radost z nově vzniklé vlády.

 

Kabinet postavený na touze čerpat dotace. Kabinet vracející do vysokých rozhodovacích pozic komunisty a dávající takřka volnou ruku socialistům a zastáncům viditelné ruky státu.

 

Vláda bude podle prohlášení jejich členů tlačit na zavádění nových daní (bankovní, sektorové), naopak odmítne vpustit soukromý sektor do takzvaných veřejných služeb. To je naprostý opak toho, co dlouhodobě prosazují Svobodní.

 

Touhu kabinetu mít pod kontrolou (a tedy hezky rozdělovat miliardy) kdeco, dokumentuje plán rozvíjet dostupnost vysokorychlostního internetu. Na první pohled fajn, stát se postará, aby se i v zapadlé obci surfovalo o sto šest. Jenže o tohle se přesně má starat soukromý sektor, poptávka lidí po této službě a nikoli desítky evropských a státních miliard, které dostane vybraná korporace. Co to udělá s místními poskytovateli této služby, už úředníky nezajímá. Prostě to zařídíme…

 

A jízda do dotovaného pekla a koncentráku s rychlou wifinou pokračuje. Vláda bude stavět nájemní byty, podporovat vybrané učební a studijní obory, všemi silami bude bránit privatizaci podniků se státní účastí. Prostě tento stát bude dál vyrábět pivo a elektřinu, vlastnit cukrárnu, lesy atd. atd.

 

Poražena bude s případnou vládou svoboda jednotlivce, svoboda podnikání, nízká byrokracie. Poraženi budou soběstační a kreativní lidé, kteří chtějí od státu jen to, aby je nechal být a nechal na pokoji jejich peněženky.

 

A vítězem jsou komunisté, socialisté, milovníci státního zasahování bez ohledu na stranickou příslušnost.

 

Svobodní se budou zastávat těch, proti kterým kroky vlády půjdou. Zastáváme se zaměstnanců i podnikatelů. Zastáváme se svobody jednotlivce.

 

Svobodní pod mým vedením neustanou v účtování s novou vládou, budeme ji sledovat, kritizovat a možná, že někdy bude i důvod pochválit. O tom ale zatím velmi pochybuju.

 

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje