Kampaň týden druhý

Milí čtenáři stránek,

na začátku jedna otázka, na kterou Vás prosím o odpověď.

Chtěli byste aby 29.9. (čtvrtek) nebo 6.10. (čtvrtek) proběhla ve Zlíně beseda pro veřejnost – na které představíme uceleně náš krajský program v živé podobě? Název neřešme. Zatím máme Šlágrování, Kafe na náměstí, ale tak nějak mi chybí to, co jsme vždy dělali. A tím je obhajoba programu formou besedy k tématu. Ano chápu, besedy mají menší dosah, zajímá to jen některé lidi, ale říkám si, zda alespoň jednu větší takovou to besedu před volbami neudělat a nezkusit pozvat všechny naše známé, neznámé, uvažující, zvažující. Ty, co tomu mohou dát čas a chtějí si program vyslechnout přímo z úst autorů a ne si ho jen přečíst. Mít možnost se zeptat kritickou otázku.

Chtěli byste takovou besedu? Pozvete na ni své známé, kteří nejsou rozhodnutí a budou hledat své zastupitele na kraji? Pomůžete nám případně s propagací?

Napište mi to prosím do komentářů, nebo na FB. Děkuji.

Jak probíhá kampaň?

V obrázcích takto. Z hospod obrázky nemám, nerad při povídání přerušuji konverzaci, kvůli selfie, či aranžované fotce.

Jinak velmi dobře. Do voleb zbývá 21 dní. Tím utěšuji hlavně svou ženu, protože popravdě řečeno teď moc doma nepomáhám. Také nestíhám psát tolik co bych chtěl, protože momenty, kdy mám hodinu v kuse se soustředit, jsou opravdu už velmi vzácné. Dopoledne řeším nejdůležitější pracovní úkoly, emaily, požadavky ze všech stran, faktury, administrativa, v poledne se vyjíždí ven. Do toho samozřejmě padají i nějaké zbytečné požadavky a malá trápení, ale to tu netahejme :)

Letošní krajská kampaň je totiž pro mě (a myslím, že pro všechny naše kandidáty a předsednictvo) zatím nejhektičtější kampaní vůbec. Měsíce, ve kterých se řešila příprava, program, vzhled kampaně jsou pryč a nyní už mnoho prostoru na změny a co by kdyby, nezbývá. Hlavně kontaktní část kampaně je dle mého opravdu masivní.

Co tedy zatím bylo tento týden?

Kampaň na náměstí Uherský Brod, Otrokovice, Rožnov p. Radhoštěm, plus každý večer Šlágrování v tomtéž místě. Zvláště Rožnov byl velmi pozitivní. Velká účast našich lidí a cimbálovka byla pěknou tečkou nakonec :)

Proběhl roznos posledních volebních novin do všech schránek, proběhly přelepy billboardů.

Včera besedy v hospodách. Byli jsme s Helenou Lasztoviczovou a Františkem Veverkou v  obcích Janová-Nový Hrozenkov. Předtím pořádal pan Rudolf Vlček mini akci v TJ MEZ Vsetín, kde jsme mohli shlédnout vystoupení a také si zacvičit s workoutovou skupinou, čehož jsem lehce využil.

Teď v sobotu bude ve Slušovicích dostihový den. A pak se jede do Huslenek a do Valmezu. V neděli trochu odpočinku :)

Je toho dost :)

Kampaň po hospodách mě obzvlášť překvapuje. Hodně se toho jeden dozví, nejsou všude stejní lidé, neřeší každý stejné problémy. Na facebooku by si jeden myslel, že se řeší jen imigrace, islám

Kandidáti a všichni ostatní co se účastníte:

Jsem moc, moc, moc překvapen a potěšen aktivitou kandidátů. Vážně fakt. Měl jsem strach, že to bude horší. Moc bych chtěl bych, aby hlavně poslední týden zabrali vlastně všichni, kdo mohou, ale vím jak je to nereálné. Přesto zkuste si alespoň jedno celé odpoledne ku pomoci. První desítce dojdou síly a budou potřebovat skutečnou pomoc.

Zlínské krajské předsednictvo funguje aktivně a zapojení jsou všichni. Mám velikou radost.

Kampaň nabírá spád

Co je velmi pozitivní? Konečně se dostává značka Svobodní a Soukromníci do povědomí. Na ulicích lidé poznávají naše kandidáty. Samozřejmě ne všichni lidi, ale více než kdy jindy. Ti z Vás, kdo jsou ve Svobodných od jejich počátku, si dokáží takovou změnu představit a tuší jaký je to rozdíl oproti minulým letům.

Taky je dobré, že lidé už začínají na ulici jednak řešit krajské volby a tím pádem je více zajímá, co kdo nabízí. Aktivně se ptají a diskutují.

A to je naše velká příležitost!

Jakmile se totiž lidé začnou ptát, přichází naše největší šance. Máme dobrý a uchopitelný program. Ale nejsilněji ho prodáme právě v kontaktu s lidmi a přímým vysvětlením. Samozřejmě. Každý kandidát má lehce jiný styl a ne vždy je to snadné ve dvou třech větách vyjádřit to podstatné. Jedině trénink dělá mistry a myslím, že jsme v tomto rok od roku lepší a lepší.

Uvidíme 8.10. jak to všechno dopadne. Ale čeká nás ještě kus práce

Spolky – nová doba a fundraising

V naší firmě SolverTech máme mezi sebou skauty, tomíky i trenéry mládeže. Letos (už třetím rokem) jsme se rozhodli pomoci oddílu TOM Zlaté šípy. Darovali jsme jim 20 000 Kč. Ač dětí v oddíle značně přibývá, je méně instruktorů a vedoucích. Připravovat program a starat se o klubovnu je časově velice náročné. Šípáci se pustili, v zájmu zachování činnosti ve stávajícím rozsahu, do odvážného kroku – sehnat si peníze na provozního zaměstnance fundraisingem. Přijde mi to jako správná cesta, proto jsem je rád podpořil.

Pro představu, kolik musí vybrat:

  • plat 12 000 měsíčně (čístého), znamená mzdový náklad cca 19 300 Kč,
  • roční mzdový náklad je tedy 231 600 Kč,
  • a kopa papírování k tomu.

První rok to zkoušeli šípáci přes příspěvek z úřadu práce. Našli paní, která byla nezaměstnaná. Vyplnili mraky papírů a měli svou vysněnou pomocnici. Příspěvek chodil přesně půl roku, další půl rok pak museli místo udržet ze svého. Pokud se nad tím zamyslíte, dotace více méně pokrývá to, co si stát vezme zpátky na sociálním a zdravotním.

Protože se koncept se zaměstnancem ukázal jako správná cesta, udělali všechno proto, aby udrželi místo i následující rok. Zkoušeli různé projekty, kde by uplatnili svou pracovní sílu, a mohli ji alespoň z části zafinancovat. Docela smutně se u toho kouká, jak kus peněz jde zcela zbytečně mimo účel projektu na propagaci „dárců“, zatímco vy zvyšujete členské příspěvky, abyste ufinancovali dobrou věc.

Letos chtějí místo udržet opět. Tentokrát z vlastních zdrojů – opětovným zvýšením členských příspěvků a fundraisingem. Sám jsem byl skautem a rok pomáhal s vedením tomíků. Svoje děti vedu také tímto směrem. Rád jsem přispěl svojí troškou do mlýna, i když více by mě bavilo/těšilo, kdybych se na oddílové činnosti mohl sám podílet. Zatím mi to časově vychází jen občas. O tom, že to má smysl, svědčí, že jsme jako firma nebyli sami, kdo šípákům přispěl.

Spolky jsou místa, kde probíhá neformální forma vzdělávání a socializace. Fungovaly stejně dobře za první republiky jako dnes. Cením si lidí, kteří dokáží jít za svým cílem, mají svá „poslání“ (jako třeba šípáci),  nečekají, že by se o ně měl někdo postarat, ale jdou a udělají vše proto, aby se jejich sny naplnily. Když můžu, rád jim s jejich plány pomůžu.

Přirozený spolkový život je dnes více a více nahrazován dotačním a projektovým. Místo aby spolky fungovaly na základě domluvy místních lidí a vlastní snahy, tak musí velkou část času věnovat získávání dotací od byrokratů. Dnes lidé platí vysoké daně, na podporu mnohým moc nezbývá a za jejich odpracované peníze dostávají poděkování zastupitelé, úředníci a evropští rozdělovači. Část z příspěvků se pak spotřebuje na propagaci.

Absurdní. Vyděláte, zaplatíte daně, ti co je sebrali se pochválí jací jsou pašáci, a trochu z nich dají tomu, koho mají rádi.

Věřím, že jednou se to vrátí do přirozených kolejí a vztahy mezi těmi, co darují a těmi co dostávají, se narovnají a odpadnou nám stovky zbytečných prostředníků.

 

Jak budovat rodičovskou autoritu?

S tímto tématem navštívil v týdnu od 16. května Zlínský kraj lektor rodičovské komunikace Zdeněk Okleštěk. Přijel do našeho kraje na pozvání Tomáše Pajonka už potřetí a tentokrát na svém turné navštívil osm měst. Kromě 4 okresních to byly také Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Bystřice pod Hostýnem a Vizovice.

„Vždycky mě zajímala lidská komunikace,“ píše pan Okleštěk na svých stránkách k úvodu svého příběhu. Ke zkoumání „vzorce lidského chování“ ho přivedla práce v divadle, kde působil 12 let.  „Byl to vlastně pobyt ve velké laboratoři lidského jednání. Navíc bylo všechno jenom „jako“, a tím vlastně velice bezpečné. Nos si za mě natloukali hrdinové her a já se mohl učit proč.“

Později, když pracoval ve Škodě Mladá Boleslav, využil firemního vzdělávání v komunikačních kurzech pro manažery. Přitom si uvědomil, že tyto dovednosti by měli mít všichni. Když pak objevil knihu Respektovat a být respektován (Nováčková a kol.), absolvoval jeden ze stejnojmenných rodičovských kurzů a setkal se s dvěma z autorek tohoto projektu, začal s intenzivní přípravou vlastních kurzů o rodičovské komunikaci.

O kvalitách jeho kurzů svědčí i to, že opět sklízel pochvalné komentáře rodičů, kterých se tentokrát turné o rodičovské komunikaci zúčastnilo 110. „Když pan Okleštěk předváděl chování vzdorovitého dítěte, měla jsem chvíli mírné nutkání ho proplesknout. Nevím, jak by pak vzpomínal na letošní návštěvu kraje. Naštěstí při přednášce ukázal velmi praktické alternativy řešení podobných situací,“ řekla s šibalským úsměvem maminka dvou dětí, Dana Štěpánová, po přednášce v Uherském Hradišti.

„Máme s manželkou už čtyři děti, takže nás toto téma přirozeně zajímalo,“ vysvětluje Tomáš Pajonk, proč zorganizoval před dvěma lety první návštěvu Zdeňka Oklešťka, tehdy ve Valašském Meziříčí, blízko kterého Pajonkovi bydlí, a ve Zlíně. „V politice se řeší spousta věcí, ale mám pocit, že často nejsou vůbec podstatné. Zákon se zavede, sazba zvýší, a po dalších volbách zase naopak. Přitom to, jak vychováváme své děti, určuje podobu naší společnosti na desítky let dopředu. Vláda ani kraj přitom nedokáže zajistit kvalitní výuku podle moderních poznatků,“ uzavirá.

„NEŽ BUDE POZDĚ!“

hlavicka_FbookNechci šířit strach. Sám mám strach. O svou rodinu, o své blízké. Ale taky o tuhle zem.

Na druhou stranu nebudu vyděšeně sedět v koutě jako nějaký králík uhranutý kobrou. Nenechám si namluvit, že nemůžeme ovlivnit globální, nadnárodní děje. Můžeme! Česká vláda a její volení zástupci jsou tady od toho, aby chránili bezpečí, majetek a životy občanů České republiky, nikoliv občanů jiných zemí a kontinentů. Je třeba, abychom jim to připomněli. Dříve než bude pozdě!

Proto jsme s kolegy z krajského sdružení Svobodných ve Zlínském kraji zorganizovali a dnes spouštíme celostátní iniciativu „NEŽ BUDE POZDĚ!“. Mimo jiné věříme, že vláda, poslanci a senátoři budou jednat o to rozhodněji, oč budou od nás všech cítit masivnější a jednoznačnější podporu! Kdo se nebude chtít připojit, ať s důvěrou svěří svou bezpečnost, majetek a život do rukou bruselských politických impotentů. Ovšem stačí tato důvěra? Nuže, každý strůjcem svého štěstí – as you like it (vyslov s akcentem EUnglish).  

Domnívám se, že stojíme před nejdůležitějšími volbami v novodobé historii České republiky. Stojíme před volbou, zda své osudy vezmeme zpět do svých rukou bez ohledů na výhružky Evropské komise. Zda začneme hájit své vlastní zájmy stejně sobecky, jako to činí Německo nebo Francie. Vymaníme se z role žáčka, který se třese před špatnou známkou od velkých, západních učitelů (kteří sami propadli snad ze všech předmětů). A konečně, vítáme všechny spojence se zdravým rozumem, např. v rámci Visegrádské čtyřky (ale nejen tam). Společně pak začneme konat funkční a rázná opatření, která zajistí udržení státní integrity a tradičního společenského řádu v našich zemích.

Pokud nezvolíme správně, mám vážnou obavu, že mnoho dalších, opravdu demokratických voleb se už na našem území nebude konat…

Nestaňme se smířenými, podrobenými oběťmi!

Děkuji, že se přidáte na www.nezbudepozde.cz

Tomáš PAJONK

 

 

Valaši chtějí pálit svobodně! Pane prezidente, podpořte je!

 

Dnes na náměstí v Rožnově pod Radhoštěm byla prezidentu Miloši Zemanovi, při příležitosti jeho návštěvy Zlínského kraje, předána žádost o podporu „svobodného pálení“. V tradičním valašském kroji ji prezidentovi předal Tomáš Pajonk, krajský předseda Strany svobodných občanů. Jednalo se o připomenutí Zemanova vyhlášení, které učinil v prezidentské kampani v roce 2012: „Rodiny by měly mít právo vypálit si pro sebe a pro své známé dvě stě litrů alkoholu bez nesmyslného zatížení 100,- Kč za litr!“

Formou tzv. supliky podle starodávného zvyku předal T. Pajonk ze strany Svobodných za všechny valašské „páleničáře“ prezidentovi žádost o podporu svobodného pálení dvou hektolitrů slivovice, hruškovice či jiných místních pálenek. V klasickém valašském kroji se odvolal na jeho příslib z prezidentské kampaně. Překvapenému M. Zemanovi přednesl žádost, v níž mimo jiné stálo: Pomněte jenom, že svobody nám ubývá a ještě hrozí ubývati. Zasaďte se prosím, abychom tedy alespoň svobod jednotlivých mohli v starodávné tradici a sousedské svornosti užívati. Zasaďte se o zákon takový milosrdný!“

Žádost byla napsána starým písmem na ručním papíře a opatřena dvěma voskovými pečetěmi. Aktéři akce ji podpořili demižonem domácí, „s láskou pálené“ slivovice. Pan prezident svobodně vypálenou slivovici přijal s neskrývaným potěšením. Zvláště, když mu ji předala velmi pohledná, mladá Valaška v kroji!

Prezident Zeman reagoval pohotově: „Máme společný zájem! Jen nám ho nešťastně zpomalila metanolová aféra a dál zpomalují směrnice EU. Ale je mi velmi sympatické, že se takhle projevují prastaré tradice regionu. Děkuji za to i za slivovici!“

Nečekaná akce, mimo dopředu plánovaný prezidentský program ve Zlínském kraji, vzbudila pozornost rožnovských občanů. Byla spontánně podpořena potleskem. Jedna z přihlížejících, starší žena, to komentovala slovy: „Tož, to je dobře, že se těch našich trnek taky jednou někdo zastane!“

Ing. Marek Štěpán,
volební manažer Svobodných ve Zlínském kraji

 

Text supliky:

Pane Prezidente,

dovolte mi předati Vám tuto krátkou supliku, v níž se připomíná návrhu Vašeho, jež jste před drahnými třemi léty učinil. Návrh ten spočíval v tom, aby právem každé rodiny v  bohulibém kraji našem, bylo vypáliti si za jeden rok vlastní slivovice 3 a půl vědra vídeňského, což jest 187 mázů moravských, a podle novot z Frankreichu došlých, 200 litrů současných!

Pomněte jenom, že svobody nám ubývá a ještě hrozí ubývati. Zasaďte se prosím, abychom tedy alespoň svobod jednotlivých mohli v starodávné tradici a sousedské svornosti užívati. Zasaďte se o zákon takový milosrdný!

Pane Prezidente, na důkaz důvěry našich páleničářů ve Vás i Váš příslib, přijměte tuto slivovici valašskou, doma s láskou pálenou. Ať Vám při každém napití připomíná práva lidu svobodného a stále ještě svobodomyslného!

 

To si s Boží pomocí přeje,

Pajonk Tomáš,
v kopcích zdejších rozený,
v Zašové mám bydlení,
Strany svobodných občanů ve Zlínském kraji předseda.

Datum jest 15. října,
patnáctého roku třetího milénia

MG_5331

MG_5329

milos-zeman-roznov-pod-radhostem-151015-11_galerie-980

MG_5255-700x466

MG_5311-700x1049

MG_5250-700x1050

Solidarita není, že vám někdo drží pušku u hlavy!

V úterý 29. 9. 2015 naše krajské sdružení uspořádalo ve Zlíně na náměstí Míru demonstraci proti povinným kvótám na přijetí uprchlíků.

Silové prosazení tohoto pseudořešení je nepochybně nepřijatelným zásahem do naší státní suverenity a porušením zásady subsidiarity. Nejtragičtější je ale na kvótách podle mne to, že vytvoří příkopy mezi azylanty a zdejší populací.

Obhájci kvót říkají, že jejich přijetím se stane ČR konečně solidární. To je nesmysl. Solidarita není, když vás někdo donutí někomu pomoci. Solidarita vzniká jedině v srdcích lidí!

Uprchlíci k nám přijdou nuceně. Převezou je sem v nějakých vagónech a my je zavřeme do specializovaných center. Budou nás za to pravděpodobně nenávidět. A my budeme nenávidět je. To je to „evropské řešení“.

Měli jsme v plánu ukázat na pódiu živého lva, pštrosa a ovci. Lev měl symbolizovat odvahu. Pštros pak zastupovat mnoho našich politiků, kteří vyznávají taktiku „před problémy strkat hlavu do písku“.

Pštrosa a lva se kolegům nepodařilo do zahájení demonstrace obstarat, a tak jsme přivedli jen živou ovci, která měla symbolizovat „ovčana“, tedy nesvobodného, pasivního a bezmocného občana, kterým my určitě nejsme a nechceme být. Ani té ovci tato role příliš nesedla a z pódia se snažila odejít.

Vlastně ani tolik nevadí, že lva jsme nakonec nesehnali. Lev je totiž pouhým symbolem odvahy. Odvaha je přece vlastnost pouze a výhradně lidská!

Obávám se, že nastává hodina, kdy budeme muset všichni společně projevit osobní odvahu. Je třeba překonat, přemoci strach. Teprve to je odvaha! Nesmíme být ovce ani pštrosi, ale lvi. Ocitli jsme se v krizové a kritické situaci. Nemáme na výběr! Musíme se k ní postavit čelem. Nesmíme se nechat pohltit strachem natolik, aby nás to přivedlo k druhé krajnosti nesvobody, například zavírání hranic, stavění plotů a zdí.

Chci vás informovat, že Svobodní ve Zlínském kraji, v rámci svých možností a kompetencí, chystají kroky, které nejsou nereálnými fantaziemi. Máme jasný a pevný plán, jak zabránit rozvratu našich životů a našich hodnot. Také jak ochránit naše nejbližší, kteří toho pro svou ochranu moc nemohou udělat – zejména naše děti a staré rodiče.

My, Svobodní, jsme připraveni se vší pokorou projevit politickou odvahu. To ale neznamená jít „hlavou proti zdi“. Respektujeme zásadu jednoho britského politika: „Blázni se vrhají tam, kam se andělé neodvažují vstoupit!“ Proto projevení politické odvahy musí být smysluplné. Jedině tak může mít relevantní šanci na úspěch.

Chci, abyste věděli, že já, Tomáš Pajonk, věřím, že naše řešení takové vyhlídky má. Věřím, že se o tom v nejbližších týdnech přesvědčíte!

Tomáš Pajonk

 

O demonstraci předem informoval server parlamentnilisty.cz: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Pajonk-Svobodni-Vice-skody-nez-uzitku-Ve-Zline-se-bude-demonstrovat-proti-kvotam-400913.

 

Zde můžete shlédnout videozáznam projevů Tomáše Pajonka a Miroslava Jahody:

Chřibský miničundr

Varování: Následující článek se netýká politiky ani uprchlíků. Jde o volné vyprávění o tom, co jsme zažili na miničundru. Píšu si to tak trochu pro sebe, za pár let se to bude hodit. :)

První podzimní víkend, děti zpět ve školce. Ale pátek v lese ještě nikomu chybět nebude. Počasí nemělo být bůhvíjaké, ale přesto jsem prosadil variantu s pochodem, jen to chtělo najít vhodný cíl. Děti nebaví šlapat kilometry bezcílně a nejvyšší kopec pro ně také není bůhvíjaká odměna. Zato hrad, to je vděčný cíl. Nějakou náhodu jsem našel hrad Cimburk, který není daleko od udržovaného hradu Buchlov. Plán byl poblíž Cimburku, přespat, ale to se později změnilo.

mapaSrodinou

Vyjíždíme

Standartní chaos jako před jakýmkoli výjezdem. Moje žena je úžasná a je schopna sbalit vše, co potřebujeme + to, co potřebují děti. Tatínek většinou přijde z práce na poslední chvíli a má 5-10 minut na sebrání si svých pár švestek. Bez lehké paniky a dávky stresu však stejně vyjet nejde.

Na vandru je výborné, že to, co zapomenete, prostě nepotřebujete. Tatínek zapomněl platební kartu a doklady, děti si nevzaly bundy. Na kartu jsme si vzpomněli na první benzince. Hezky nám to nastavilo limit na utrácení. Bundy začala Stáňa postrádat na parkovišti u Křížku, kde propadla lehkému zoufalství z toho, že děti zmrznou. Kluci sice měli za úkol vzít si boty, bundy a sednout si do auta, ale holt bundy se někde vytratily. Nebyl čas, řešil se minecraft a meče.

Noc na svaté hoře

1

Jakpak chutná chříbská voda?

Dojeli jsme přes Osvětimany na lesní parkoviště, ze kterého se asi chodí na hřiby, běžky a Cimburk. Už bylo pozdní odpoledne, Cimburk měl za chvíli zavřít bránu a všimnul jsem si na mapě hory svatého Klimenta. Cimburk necháme na neděli a vzhůru na hradiště (http://www.klimentek.cz/).

3

Vždycky mi přijde zajímavé, kolik máme míst, kde člověk byl, divočinu uchvátil a pak ji zase pustil zpět. Takový zpětný pohled, že nic tu nemáme věčně. Navíc Velká Morava je říše opředena mnohými záhadami (vznik, zánik, dopady) a zdrojem místního patriotismu. Příběh věrozvěstů, tajemná Byzanc, je toho prostě hodně, nad čím přemýšlet.

Na hradiště a současný lesní kostel jsme dorazili v nějaký čas před setměním. Klukům jsme vysvětlili, že tady na nás zombíci nemůžou, protože na svatých místech se neobjevují. Na druhou stranu takový medvěd, ten se kříže nebojí. Proběhla klasická scénka ohledně rozdělení povinností. Táta nachystá spaní, máma jídlo, vy dřevo. No moc dřeva jsme nedostali, ale kluci si perfektně prozkoumali okolí a Tim si hrozně užíval místní trubkové zvonkohry (obdobnou jsem viděl v rumunských kláštěrech). Jindra se hrnul do rozdělávání ohně, Richard si jednou spálil prst, tak to nechává na bratrovi. Tim se učí od brášků nová a nová slova – „Oheň, oheň! Kámen! Meč! Hlad.“

A špekáčky všem moc chutnaly. Jak jinak :)

Ráno

8

S mečem na zádech jde všechno lépe.

9

Snídaně v lese.

Prší a v lese dvakrát. Ranní čaj, bez toho Stáňa moc nechce premávať. Kluci se učí krmit vařič na dřevo. Jindra trvá na zapalování. Dokončujeme prohlídku hradiště, čtu dětem kousky z jeho historie. Ukazujeme si valy a ještě jednou navštěvujeme malinký kostelík.

Šlapeme na Buchlov

11

Výprava je připravena k odjezdu.

 

U studánky svatého Gorazda doplňujeme vodu. A jdeme za jasným cílem. Buchlov? Ne, ostružiny! Všude! Výborná výmluva pro časté přestávky na sběr lesních plodů. Také vozík je výborná věc. Průchod terénem má sice trochu slabší, ale zato uveze vše + Tima. Do dlouhého kopce někdy nejen Tima. Nutno říci, že nejhorší je jízda z kopce. Vozík nemá brzdy a je to únavné ho pořád brzdit taháním. Pouštění vozíku z rukou a rychlejší jízda moc baví děti, ale opravdu hodně nebaví maminku. Ale člověk si aspoň občas potřebuje zasprintovat.

15

Do kopce se vozík obzvlášť hodí.

 

 

Buchlov

„Kdo první uvidí hrad dostane korunu!“ motivovala Stáňa děti. Nepřekvapivý dopad, Richard fňuká. „To není fér! Jindra je první!“  „Tak ho dožeň.“ „To nejde, má delší nožičky.“ Nakonec hrad vidí první maminka.

Před hradem nám Jindra vysvětlil, jací jsme to šneci a že na nás musí hrozně dlouho čekat. Jak dlouho? Celou minutu!

Při prohlídce a jmenování různých historických osobností (různých Jindřichů) dostala paní průvodkyně od Jindry na konci výkladu upozornění, že on je také Jindřich, že má bratra Richarda a Timura. Doufáme, že časem dětem dojde, co je zajímavé a co ne, ještě to tak úplně netrefují. Kupodivu ale 90 minut povídání kluci zvládli bez protestů a něco si i zapamatovali (že Buchlov ochránili před Turky pávi).

Tohle mě fascinuje – Richarda na rozdíl od Jindry daleko více fascinují zvířata, pamatuje si jejich celá jména, chce jezdit do zoo, nadšeně poslouchá Stáňu, když mu popisuje dravce. Prostě, jak jde o zvířátka, svítí mu očička. Nemá však ke zvířatům nějaký rozněžnělý vztah, prostě ho zajímají. Až se bude učit matematiku nebo jiné věci, bude dobré s ním asi počítat zajíce, zatímco Jindra bude asi počítat vojáky.

16

Výhled z nejvyšší Buchlovské věže.

Kamenná studánka

Pod bukovým lesem pokrytým Holým vrchem jsme u kamenné studánky  rozbili druhý tábor. Kluci nám usnuli jako když je do vody hodí. Tim už po cestě ve vozíčku. V listnatém lese začne šustit hodně zvířat, ale kluci z toho zatím žádný strach nemají. Vlka přetáhnou mečem, tak co řešit.

19

Housenky.

 

Ocásek

A ráno šlapeme zpátky.

Po cestě je odbočka na vrchol Ocásek a takový vrchol se skálou jsme si nemohli nechat ujít. Respektive jak kdo. Z odpočívadla, kde jsme posvačili (a Jindra udělal cukrovou vatu z pavučin, kterou se snažil všem nabízet), jsem vyrazil odbočkou do skal. Richard šel se mnou. I přes několik varování se Jindra pořád někde zdržoval. Tak jsme ho nechali za námi. Z Ocásku byl krásný výhled na Bílé karpaty a okolí Uherského Hradiště. Velká skála, jak naznačovala mapa, tam teda moc nebyla, a Jindra také ne. Našli jsme ho na cestě zpět (ztratil stopu a hledal nás) a Riška mu nadšeně vyprávěl, co všechno jsme viděli a kolik tam bylo balvanů a cedulka.

Někdy v takových chvílích uvažuji, zda daný rodičovský postup je správný, protože přeci jen nerad bych prvorozeného syna ztratil v lese. Na druhou stranu, má vlastní hlavu a musí se naučit, že buď se bude držet a nebo ne. No a to za katastrofický scénář v hlavě a jeho odehnání snad stojí.

Kazatelna

A zní už vidíme cíl cesty Cimburk! Ke kazatelně přišla velká skupina turistů a Riška s Jindrou se jim jali vysvětlovat, že když tam vyleze hodně tlustých lidí, tak se skála urve. Drží totiž tady, na takovém malinkém kousíčku, tak to je snad jasné. Pozor!

24

I poprvé spatřilo jeho oko mohutné lesy středozápadu …

 

 

Cimburk

Dorazili jsme na hrad a než se nadějeme, jsou děti na skále. Začínám mít pocit, že jsme dost neodpovědní rodiče a vážně riskujeme. Snad mají děti pud sebezáchovy …

Zajímavost –  Cimburk je soukromý hrad, udržuje ho spolek  Polypeje. Je to taková živá zřícenina, ty jsou nejlepší :) Výňatek z jejich stránek .. „Zprvu se jevil tento úkol jako neuskutečnitelný z nedostatku prakticky všeho. Penězi počínaje, přes projektovou dokumentací procházejíc a konče neuvěřitelnou spoustou nejrůznějších úředních schválení. Jediné co bylo k dispozici v míře opravdu převeliké byl dostatek dobrých a nadaných lidí s nimiž je radost spolupracovat a něco vytvářet.“

Tento popis by se u nás hodil na většinu činností a aktivit, které chtějí nadšenci provádět. Skauti, ochotníci, trenéři mládeže, kteří chtějí něco dětem dát.  Jaký je to rozdíl oproti projektům, které přichází shora a nakonec často neví, co s penězi, utratí je za zbytné věci (musíme utratit rozpočet v souladu s projektovou dokumentací !), a protože musíme čerpat, tak se spousta věcí zrychlí a úřady umí zavřít obě oči. Projekty, které vznikají zespodu, ty jsou tu trpěny. Přeci jen, když někdo něco moc chce, tak se má snažit.

Činorodost dobrých lidí mě nepřestává fascinovat. Tu touhu zlepšit kousek světa úplně nezabil žádný režim. Téměř si nedokážu představit, jak moc věcí by vzniklo, kdybychom jednou měli režim, který by lidem pod nohy klacky neházel. Radikální představa!

Na Cimburku jsme si koupili čaj a pikao za pár korun. Napadlo mě tak, co bude až přijde EET? Drobné prodeje na poutních místech, od malých spolků, na malých turistických chatách, svíčky v kostele, jak to budou řešit? Buď to všechno dostane výjimku, nebo se to bude dít načerno. A až takové lidi někdo párkrát nabonzuje či práskne financům, prodej zanikne. Divná země krále Andreje.

27

Ano jsou tam děti.

 

Domů a pizza

Do auta a domů! Usnul jen nejmladší. Jindra a Richard prováděli oblíbenou činnost dětí na zadních sedadlech. Střídavě se pošťuchovali a střídavě se mlátili jako koně. :( Po několika napomenutích sem tam i pozorovali mraky a zazpívali jsme si nějakou písničku.

A doma měli za odměnu …

32

Krajským předsedou

V pátek 10. 7. jsem dostal důvěru členů Svobodných ve Zlínském kraji a stal jsem se opět krajským předsedou. Děkuji Františkovi Veverkovi, mému protikandidátovi, za férový souboj.

Krajský předseda je nižší funkcí než republikový místopředseda. V politice i jinde, se dobrovolné a uvážené posuny směrem dolů moc nedějí. Takový krok je tedy nečekaný. Rád bych Vám ho stručně, ve třech bodech vysvětlil.

1) Soustředění síly

O dalším osudu Svobodných se nerozhodne v Praze, kde jsou Svobodní nejpočetnější a nejhlasitější. V roce 2016 nás čekají Krajské volby, následované volbami sněmovními o rok poté. V krajských volbách potřebují Svobodní uspět, potřebují získat nějaké mandáty a dostat do politiky další své zástupce, kteří budou hlasitě prosazovat náš politický program. Bez tohoto úspěchu máme v následujících volbách, jen malou naději.

A až v říjnu 2016 dorazí poslední sečtené hlasy a vyhlásí se výsledky, chci vědět, že jsem udělal téměř vše, co bylo možné, aby na mé „hlídce“ dopadlo vše co nejlépe.

Chci Svobodné ve Zlínském kraji do těchto voleb dobře vést. Sedět na příliš mnoha židlích – republikového místopředsedy a současně vést  přípravu na krajské volby považuji (po zkušenostech posledního půlroku) za nemožné.

2) Získávání zkušeností

Zásadním důvodem, proč potřebujeme uspět, je zisk reálných politických zkušeností. Máme ideály, máme program, ale zkušenosti? Ty, přiznejme si to na rovinu, prostě nemáme. Důležitou výjimkou jsou radní, zastupitelé a také členové různých výborů a komisí na komunální úrovni – ti jsou v pozici, kde se učí, jak něco prosadit. Kraje nám umožní podstatné zkušenosti získat.

Ano, máme ideály a máme program. Ale, je o tom politika? Jen zčásti. Musíme zapracovat na schopnosti svůj program prosadit.

Učit se je nejlépe metodou pokusů a omylů. Zkoušet jak voliče oslovit. Vícekrát, pořád. To co nefunguje nedělat, zkoušet něco jiného. A to se dělá na kraji o dost lépe než na republice. Chce to ovšem iniciativu a rychlost.

3) Příkladem

O osudu strany se rozhodne v krajích. Budu u toho. Netrpím iluzí „neviditelných divizí“. Příkaz z republikového ústředí nevytvoří v krajích skutečnou a dobrou kampaň. Nevěřím, že stačí něco objednat u PR agentury a šup, máme kabátek, který padne kandidátům jako ulitý.

Nevěřím, že přijede Petr Mach na bílém koni, mávne rukou a kandidátka uspěje. Tohle si budeme muset prostě odpracovat sami. A proto chci jít příkladem. Bude-li trochu sil, rád pomohu ostatním krajům, ale ne z pozice „vedení“, nýbrž z pozice kolegy.

Držte mi v předsednictví palce!

Svobodní oslavili daňovou svobodu

V pondělí 22. června uspořádalo zlínské krajské sdružení Svobodných oslavy Dne daňové svobody ve Zlíně. V rámci oslav jsme obsadili náměstí Míru ve Zlíně, postavili stan, nastartovali zmrzlinový stroj, rozmístili informační tabule, nafoukli balónky a se Svobodnými novinami, otevřenými srdci a úsměvem vyrazili vstříc setkáním s občany. Další svobodná skupina operovala na Mariánském náměstí v Uherském Hradišti.

Témata, která jsme nabídli občanům k zamyšlení a diskuzi, se týkala problémů, které jim znepříjemňují život. Přesto byla atmosféra velmi příjemná. K tomu snad ve Zlíně napomohla i zmrzlina, kterou jsme nabízeli zdarma. Překvapilo nás značné množství těch, kteří se spontánně připojili k petici za vystoupení České republiky z EU.

Oslavy dne daňové svobody pak pokračovaly ve večerních hodinách na dvou místech hudebním minifestivalem, při němž jsme připomněli i zákonem dané nemorální postavení tzv. kolektivních správců (např. OSA, Integram), vybírajících poplatky za autorská práva i tehdy, pokud hudebníci hrají pouze vlastní skladby nebo skladby neznámého autora, například písně lidové.

Zatímco v klubu Zelenáčova šopa rezonoval jazz, na náměstí Míru byla v plánu série rockových kapel. To bohužel nebyl jediný rozdíl. V Zelenáčově šopě vše proběhlo v suchu a bez problémů. Na náměstí byl festival ukončen v průběhu vystoupení první kapely pro náhlý přívalový déšť. Směr a intenzita vodního proudu připomínaly efekt vodních děl.

Tento epický závěr oslav nás neodradí od pořádání dalších akcí, při kterých budeme mít možnost setkávání s občany a které snad ukazují naději, že politika nemusí být jen o jedné velké manipulativní kampani před volbami a v období mezi volbami o ignorování názorů občanů.

 

_MG_9446-2

_MG_9449-2

_MG_9454-2

_MG_9462

_MG_9468

_MG_9476

_MG_9480

_MG_9487

_MG_9489

_MG_9501

_MG_9505-2

_MG_9510

_MG_9520

Tomáš Pajonk a Dny rodičů v matematice

Jedna z nejčastějších námitek žáků a studentů k probírané látce bývá otázka: „A k čemu mi to v životě bude?“  Již počtvrté si učitelky z Valašské Bystřice pozvaly na pomoc rodiče, aby se společně pokusili na akci „Dny rodičů v matematice“ přiblížit svým žákům užitečnost informací, které jim předávají.

Akce se letos v roli přednášejícího zúčastnil i Tomáš Pajonk, jednatel firmy SolverTech: „Nabídku povyprávět žákům, co dělám a jak se mi hodí znalosti, které jsem získal ve škole, jsem přijal velmi rád. Jako vývojář programu pro plánování dopravy se s matematikou setkávám stále, takže je opravdu o čem povídat. Zároveň si myslím, že podobné projekty jsou ten správný směr, kam by se mělo naše školství ubírat  – propojit teorii s praxí.“

Přednáška trvala 45 minut a zúčastnili se jí žáci osmého a devátého ročníku. Kromě poznatků z praxe, dostali žáci za úkol – rozdělit papír na 16 polí. Při diskuzi o tom, jak to lze provést, jim pan Pajonk ukázal, že si lze práci zjednodušit využitím algoritmu, stejně tak jako to dělá ve své programátorské praxi.

11222263_10204558910472554_7046060950502401313_o

10013368_10204558910392552_8075984123845159749_o

11425563_10204558912232598_3054550255851665825_o

11428185_10204558911472579_4101734230696088060_o