Krátce, rychle a výstižně…

Jindrův dobrý den

… kdy mě překvapil hlavně Richard …

Vracím se domů. Posledních tak 8 dní jsem spal daleko méně než třeba. V práci se najednou objevilo množství urgentních projektů. Do toho Svobodní. Hledá se cestu jak budou postupovat dále. Nejsem sice v republikovém předsednictvu, ale teď je čas, kdy všichni musí k veslům. Představení „Tisícovky pracujícím“. Do toho atmosféra, kde jakákoli chyba je brána za záměr a konspiraci. Také partneři v Anglii mě najednou potřebují na prezentace a řešení nových a dávno uspaných věcí. Rozjíždění nových provozů. Dvě cesty do Prahy a zpět, víkendový workshop. Vstávání v pražském hotelu ve 3:30. Strategie kam s firmou dále. Velké plány. Člověk nebojuje na dvou, ale asi tak šesti frontách současně. Ale jo, jde to. To není stížnost, za většinu těch událostí si mohu sám. Chtěl jsem to tak, nebo jsem si to tak vybral.

Vracím se tedy domů kolem půl sedmé, uspíšil jsem odjezd z Prahy o hodinu, chtěl jsem dětem ještě číst před spaním a vidět je.

Doma shodím věci a šup. Vhuíííí. Náhlý vír do úplně jiného světa. Poskakování … „Tatí, tatí!“ „Zvedni mě, zvedni mě!“ Kluci na mě hopsnou. Záplava informací. Co, kdo komu udělal, jak se sáňkovalo. NAPADL SNÍH! Jindra byl na závodech v judu! Tim trefil někoho kuší! Geralt mezitím nenápadně brakuje věci v pokojíčku svých starších bratrů. Mlčím, nechci mu to kazit, krásně se u toho směje. Reakce přijde později sama …

Co bych to byl za tatínka, kdybych ze služební cesty nedovezl pár milých překvapení. Ok – možná to někdo bere jako formu odpustku, ale já to tak nevnímám. Tentokrát kartičky Pokemonů pro každého. Mamince pralinky. Kluci zatím hrát neumí, ale obrázky zaujmou. Více než bych čekal.

Sedneme si k celorodinné večeři, jedna z příjemných tradicí, založena a udržována mým otcem. Záplava informací pokračuje. Jindra mi ukazuje medaili ze závodů v Judu. Dost mě to překvapilo (i Stáňu), že se mu zadařilo. Je přeci jen spíše lehký a při tréninku nedává tolik pozor, je nesoustředěný. Nicméně, vyhrál tři zápasy. „První vyhrání z kapsy vyhání, nesmíš se teď přestat snažit!“ Paní trenérka, říkala, že při zápasech se soustředil více než obvykle a byl daleko více urputný. To sedí, to je jeho docela dominantní vlastnost. Richard mi popisuje jak sáňkovali, kdo se na koho převrátil a kde se kdo bouchnul.

Kluci si mezi lžičkami jídla prohlíží Pokémony, samé otázky. Co umí ten, co tenhle, co to znamená – „Sprej devoluce“? Jak to mám vědět já? Ale samo, že něco vím, v hrách se tatínkové nenechají zahanbit, tak snadno. Jindra našel Pokémona s nejvyšším počtem HitPointů. Timur našel svého nejoblíbenějšího a jeho evoluci. Babička má pocit, že děti nemluví jazykem jejího kmene.

Á do postel! Dneska se toho událo opravdu hodně.

Riška se na mě nakonec podívá, radostně říká – spíše několikrát opakuje. To je u nás v překotné komunikace potřeba. „Tati, tati. Víš co se dneska stalo? Jindra měl dneska fakt dobrý den tati. Skvěle jsme sjeli kopec. Vyhrál medaili. Postavil jsem mu domeček z Lega a pak našel dobrého Pokémona!“ Richard byl vážně nadšený, úplně mu svítila očička, jak mi to popisoval. Měl za bratra upřímnou radost. Taková přímá radost, z toho, že se bratrovi daří mě opravdu překvapila.

Radost z úspěchu druhého, to se často nevidí. Moc dobře se nám pak usínalo. Teda mě. Kluci si potmě pod peřinou hráli na to, že jsou v tanku. Timur a já jsme usnuli jako by nás do vody hodil.

Gratulace k vyrovnání rozpočtu

Pan ministr Babiš tvrdí, že státní rozpočet v roce 2016 bude vyrovnaný, nebo přebytkový. Doufejme, že to tak dopadne a že se nepodaří vládě peníze na „sílu“ utratit před koncem za cokoli, co se dá stihnout koupit.

A pokud to opravdu dopadne vyrovnaně, tak je to jedině dobře. Dokonce velmi dobře. Není pro mě ani příliš podstatné, zda za to ministr může nebo ne. Je možné že klesly investice, že se nevyčerpalo něco co se vyčerpat mělo, že výběr daní stoupá díky rostoucí ekonomice, že je to prostě naše štěstí, že navzdory plánu na schodek 60 miliard, to skončí možná i přebytkem.

Já si z toho vezmu to nejlepší co mohu. Považuji za skvělé to, že se do vědomí lidí dostane informace, že státní rozpočet může být vyrovnaný a nezboří se nám tu republika. Pomalu jsme se totiž dostávali do jakési normálnosti schodků kolem 100 miliard a bralo (a stále bere) se to jako normální stav, který je přeci všude jinde běžný. Navíc máme nízkou dluhovou službu a tak, to, že další genera zadlužujeme více a více je přeci zcela ok.

Dnešní stav (pokud vydrží) je skvělý příklad a tím pádem bude možnost zvýšit tlak na to, aby státní rozpočet zůstal vyrovnaný i v dalších letech.

Krátká reakce na článek v Hospodářských novinách

Všiml jsem si článku, který o nás napsaly HN, a napsal jsem panu Bartoníčkovi email. Protože se článek šíří sítěmi, tak můj email, dám i zde.

Vážený pane Bartoníčku,

Zdravím Vás. Děkuji za článek o naší poměrně úspěšné kampani.

http://domaci.ihned.cz/c1-65475970-spojeni-krale-hazardu-valenty-s-eurokritikem-machem-nezafungovalo-slagr-billboardy-a-pivo-za-sedm-korun-nestacilo

Je mi líto, že Vás osobně neznám, tím pádem nevím jak nejlépe vyjádřit jednu podstatnou myšlenku. Snad to tedy nenapíšu tak, abyste to pochopil špatně, nebo jinak než jsem to zamýšlel.

Vím jste novinář, nemáte čas do detailu řešit relativně nepodstatné věci marginálního charakteru, jako jsou krajské volby ve Zlíně (žádný sarkasmus, naprosto si jejich důležitost vzhledem k světovým událostem uvědomuji).

Svobodní a Soukromníci měli možná nejpropracovanější program. Propracovaný, detailní, techničtěji orientovaný. Myslím, že kampaň zdaleka nebyla o jednom obličeji a koštování.

Svobodní a Soukromníci museli v kampani přitáhnout voliče, to jste dobře popsal v článku. Billboardy, šlágrování a spol.

Zde jsou odkazy na program, abyste si mohl udělat rychlý obrázek

http://zlinsky.spolecne2016.cz/deset-duvodu/#jedna

Řešili jsme detaily jednotlivých regionů

http://zlinsky.spolecne2016.cz/regiony/

http://zlinsky.spolecne2016.cz/regiony/kromeriz/

Až na detaily do jednotlivých témat, kterých je přes 80 …

http://zlinsky.spolecne2016.cz/v-poslednich-letech-nas-trapi-sucho-2/

http://zlinsky.spolecne2016.cz/lekarska-pohotovostni-sluzba-na-jiznim-valassku-neni-dostatecne-zajistena/

Komunikovali jsme online http://zlinsky.spolecne2016.cz/#novinky

Program jsme razili hlavně v tiskové komunikaci – materiály do schránek, kuchařka, noviny, závěrečný leták. Krajská témata a jejich řešení se prostě na jednoduchá hesla moc nehodí.

Bohužel kraje jsou vzdálené prakticky všem včetně novinářů veřejnoprávních médií, o čem jsem krátce psal zde – http://www.pajonk.cz/2165/krajske-volby-nejtezsi-pro-volice-poskozuji-viru-v-zastupitelskou-demokracii/

Píšete noviny pro náročnější čtenáře, což je záležitost nelehká, budete-li cokoli řešit v krajské politice a budete-li mít chuť jít lehce pod povrch, rád Vám budu příště jakkoli nápomocen.

Opravdu bych nerad, aby volby do krajů (a jiné) rozhodovaly právě jenom rozdané koblihy.

S pozdravem,

Tomáš Pajonk

 

Kdy může být strategie nebo koncepce užitečná?

Na obrázku je cena za vítězství o nejpřesnější sek z Hornovsackých mysliveckých slavností. Sekera se úplně na rozhodování, která koncepce je užitečná nehodí, ale umět něco utnout a být přesný, docela ano.

V článku „Kraj? Ušetřme ho papírování!“ jsem popsal, jak Kraj utrácí za pořizování rozsáhlých, ale naprosto zbytečných a někdy i škodlivých „strategií“ a „koncepcí“.

Mohlo to vyznít tak, že považuju veškeré strategické dokumenty za zbytečné. To si však nemyslím. Ty užitečné ale mohou vzniknout jedině zdola nahoru, a to tak, že se několik obcí se ze své vůle dohodne, že v něčem budou postupovat koordinovaně. A aby mohly spolupracovat, pořídí si na ten konkrétní problém nástroj v podobě strategického/taktického dokumentu.

Na takový dokument pak budou mít obce určité požadavky – totiž, aby jim v té společné práci skutečně pomohl.

To se o strategiích a koncepcích, které chrlí kraje v současnosti, říct nedá. Bez obalu – jsou to stohy papírů popsané žvásty.

Je také třeba, aby potřebnost pořízení strategie byla prověřená tím, že obce je budou ochotné zaplatit ze svých rozpočtů. Především v menších obcích totiž existuje živá (někde vyloženě okamžitá) zpětná vazba zastupitel-občan a zastupitelé jsou nucení potřebnost takové investice konfrontovat s postojem lidí. To se o vztahu krajský zastupitel – občan skutečně říci nedá.

Kraj může obcím, které hodlají spolupracovat, poskytnout své odborné kapacity, zprostředkovat zkušenosti z obdobných projektů, případně zapůjčit prostory nutné pro jednání.

Že na takové záležitosti v obecních rozpočtech nejsou prostředky? Nejsou, ale budou. Veškeré strategie a koncepce, které kraj musí tvořit ze zákona a kterým se nelze vyhnout, zredukujeme na absolutní minimum, aby byl zákon čistě formálně naplněn. Ušetřené prostředky půjdou podle jednoduchého a transparentného klíče do obecních kas. A stejným způsobem pošleme obcím všechny peníze, které dnes kraj posouvá dolů přes neprůhledný a neefektivní krajský dotační systém.

Kraj si hraje na malou EU a my umožníme obcím, aby z této zlínské EU vystoupily.

Rysy chceme, ale lidi mají přednost

Mám rád přírodu. Chci ji chránit. Dlouhodobá snaha některých aktivistů, devastující přirozenou snahu lidí o soužití s přírodu, je špatně.

„Ochránci přírody chtějí kvůli hynoucím rysům, vlkům a další zvěři omezit v noci rychlost aut na Valašsku. Policie je spíše proti, rozhodne Zlínský kraj.“

http://zlin.idnes.cz/snizeni-rychlosti-na-silnicich-v-beskydech-kvuli-mrtvym-selmam-pwp-/zlin-zpravy.aspx?c=A161001_2276559_zlin-zpravy_ras

Zde zajímavá reakce jednoho z diskutérů, hlavně její konec, který doporučuje lidem aby si sebrali své sakypaky a moc v CHKO nevadili :(

bagr

Jaké je k tomu mé stanovisko?

Toto omezení rychlosti bych nepodpořil.

  • rys do přírody určitě patří
  • člověk je ale také součástí přírody
  • dopravních značek má být co nejméně (a je jich příliš mnoho už teď), omezení má být jako šafránu – čím více jich je, tím méně se dodržují
  • omezení ke zpomalení nejspíše ani nepovede, lidé přestávají omezení rychlosti respektovat. Možná to povede k větším vybraným pokutám a případné ztrátě ŘP lidí, kteří jezdí těmi cestami ráno a večer za prací a mají tu smůlu, že někdo vyhodnotil, že v jejich okolí může žít rys nebo vlk. To bude radosti, že chráníme šelmy :(
  • zpomalení dopravy není 3 minuty denně, to je 3 minuty denně pro tisíce lidí, to jsou člověko-týdny ztraceného času na cestách. Toto NELZE brát na lehkou váhu.
  • je doprava opravdu největší zabiják rysů? nebude tam i jiný „problémek“?
  • jde-li nám o řešení stavu rysů ve volné přírodě, pak existuje více věcí, které je ohrožují. Možná bude efektivnější řešit třeba to, aby je nestříleli pytláci – je-li cílem udržet nějakou populaci. Existuje-li nějaké technicky a ekonomicky proveditelné řešení, které neomezí dopravu a pomůže šelmám, tak ano, proč ne. Berme ale na vědomí, že když „zachráníme“ rysa, budeme muset sebrat peníze v jiné položce krajského rozpočtu.

K poslednímu odstavci – ten mě celkem namíchl. Pane, děkujeme milostivě, že jsme měli šanci se odstěhovat!

Lidé v Beskydech žijí po staletí. Nikdo se jich neptal, zda chtějí CHKO. Měli tady pole, domy, chalupy, rodiny. Pak někdo řekl šup a jste v CHKO. Podle toho pána si to tedy měli rozmyslet, prodat domek a jít třeba do Ostravy, když chtějí normálně žít. Proč? Protože vláda podepsal nějaký papír a omezila jejich životy? Tak měli opustit vesnice, které založili jejich předkové, nebo se smířit s tím, že oni prostě budou mít omezený život oproti jiným občanům?

 

CHKO je krásné, ale oni nám v něm žijí i lidi! Já bych moc chtěl, aby tam mohli skutečně i zůstat a hospodařit. Nechci aby nám tu zbyl naleštěný, dotovaný, skanzen, bez skutečných (a modernizovaných, nejen romantických) Valachů.

 

 

 

Spolky – nová doba a fundraising

V naší firmě SolverTech máme mezi sebou skauty, tomíky i trenéry mládeže. Letos (už třetím rokem) jsme se rozhodli pomoci oddílu TOM Zlaté šípy. Darovali jsme jim 20 000 Kč. Ač dětí v oddíle značně přibývá, je méně instruktorů a vedoucích. Připravovat program a starat se o klubovnu je časově velice náročné. Šípáci se pustili, v zájmu zachování činnosti ve stávajícím rozsahu, do odvážného kroku – sehnat si peníze na provozního zaměstnance fundraisingem. Přijde mi to jako správná cesta, proto jsem je rád podpořil.

Pro představu, kolik musí vybrat:

  • plat 12 000 měsíčně (čístého), znamená mzdový náklad cca 19 300 Kč,
  • roční mzdový náklad je tedy 231 600 Kč,
  • a kopa papírování k tomu.

První rok to zkoušeli šípáci přes příspěvek z úřadu práce. Našli paní, která byla nezaměstnaná. Vyplnili mraky papírů a měli svou vysněnou pomocnici. Příspěvek chodil přesně půl roku, další půl rok pak museli místo udržet ze svého. Pokud se nad tím zamyslíte, dotace více méně pokrývá to, co si stát vezme zpátky na sociálním a zdravotním.

Protože se koncept se zaměstnancem ukázal jako správná cesta, udělali všechno proto, aby udrželi místo i následující rok. Zkoušeli různé projekty, kde by uplatnili svou pracovní sílu, a mohli ji alespoň z části zafinancovat. Docela smutně se u toho kouká, jak kus peněz jde zcela zbytečně mimo účel projektu na propagaci „dárců“, zatímco vy zvyšujete členské příspěvky, abyste ufinancovali dobrou věc.

Letos chtějí místo udržet opět. Tentokrát z vlastních zdrojů – opětovným zvýšením členských příspěvků a fundraisingem. Sám jsem byl skautem a rok pomáhal s vedením tomíků. Svoje děti vedu také tímto směrem. Rád jsem přispěl svojí troškou do mlýna, i když více by mě bavilo/těšilo, kdybych se na oddílové činnosti mohl sám podílet. Zatím mi to časově vychází jen občas. O tom, že to má smysl, svědčí, že jsme jako firma nebyli sami, kdo šípákům přispěl.

Spolky jsou místa, kde probíhá neformální forma vzdělávání a socializace. Fungovaly stejně dobře za první republiky jako dnes. Cením si lidí, kteří dokáží jít za svým cílem, mají svá „poslání“ (jako třeba šípáci),  nečekají, že by se o ně měl někdo postarat, ale jdou a udělají vše proto, aby se jejich sny naplnily. Když můžu, rád jim s jejich plány pomůžu.

Přirozený spolkový život je dnes více a více nahrazován dotačním a projektovým. Místo aby spolky fungovaly na základě domluvy místních lidí a vlastní snahy, tak musí velkou část času věnovat získávání dotací od byrokratů. Dnes lidé platí vysoké daně, na podporu mnohým moc nezbývá a za jejich odpracované peníze dostávají poděkování zastupitelé, úředníci a evropští rozdělovači. Část z příspěvků se pak spotřebuje na propagaci.

Absurdní. Vyděláte, zaplatíte daně, ti co je sebrali se pochválí jací jsou pašáci, a trochu z nich dají tomu, koho mají rádi.

Věřím, že jednou se to vrátí do přirozených kolejí a vztahy mezi těmi, co darují a těmi co dostávají, se narovnají a odpadnou nám stovky zbytečných prostředníků.

 

Jindro, co si myslíš, že se ve škole naučíš?

Večeře. Jindra nejí. Ideální čas s ním probírat cokoli jiného. Příští týden jde poprvé do školy.

„A co si Jindro myslíš, že se ve škole naučíš?“

Jindra se trochu zasnil, ale tak šibalsky.

„Nóó. Naučím se malé písmenko d. Jako poznat ho od b. A taky se naučím počítat do miliónu.“

„Jo to tě tam asi naučí.“

„Ne do miliónu, do miliardy!“

„A jak myslíš, že se počítá do miliardy?“

„No jakby, jedna, dvě, tři, čtyři, …“

„Haha. Víš jak dlouho by ti trvalo takhle napočítat do miliardy?“

„Asi celý den.“

„Tak to můžeme spočítat, Jindro.“

„Kdybys řekl dvě číslice za sekundu. Kolik má minuta sekund? A hodina minut? A den hodin? A rok dnů? Vidíš k tomu je matematika. Počítal bys 15,8 let.“

„Néé. To je moc.“

„Tak si to spočítáme znova.“ Ťuk, ťuk, ťuk. A na kalkulačce stejné číslo jako předtím.

„Tati, jak to, že to je stejné číslo, když si to počítal znova?“ To je docela netriviální otázka a dát na ni vyčerpávající odpověď je mimo mé síly a schopnosti. A tak se jako každý rodič uchýlím ke zjednodušování.

„To je kouzlo matematiky. Stejný postup ti dá vždycky stejný výsledek, ale ne v každé věci mimo matematiky, to tak funguje. A kousni si do toho chleba, už musíte jít spát … „

Ranní vůně

Krátký pocit.

Jdu do práce a ve vzduchu je cítit ranní rosu a první zatím jen vzdálený chlad. Ranní mlha se válí po údolí. Ve vzduchu je směs drobných vůní, které nedokážu určit. Je cítit závan končícího léta, toho úžasného období, kdy člověk chodí bos a lehkomyslný. Ty vůně přináší vzpomínky. Uvědomil jsem si, že mám takové dny spojené s ranním během. Vstáváním na čundru s veskrze příjemnými a nadějnými pocity. A ty přináší náladu. Dobrou. 

U toho mě napadlo, že čím více má člověk dobrých zážitků, čím více dobrého zažil, tím více se mu připomínají, když ucítí vůně dobrých dnů, tím lepší bude mít náladu vlastně pak každý den.

Možná to ale bude i naopak. Lidé, kteří zažili strašné věci, zrady, velké smutky a mají je spojeny s nějakým dnem a jeho vůní si pak možná až příliš snadno vzpomenou a místo dobré nálady pak bojují se vzpomínkami, nebo strachem. O lidech, kteří bojují o život v různých konfliktech ani nemluvě. Vrací se jim pak takové vzpomínky? Asi ano. Dost dobře si vlastně nic takového nedokážu ani představit. Za což jsem ohromně vděčný.

K Prague Pride a komentáři Iva Valenty

Množí se na mě dotazy ohledně Prague Pride. Bohužel. Doufal jsem, že to tento rok už téma nebude.

Skoro se tedy omlouvám, ale nechce se mi k tomu všemu vyjadřovat individuálně, proto tento post.

1) Je to IMHO absolutně irelevantní a nepodstatné téma. To, že to pořád někdo řeší je smutné. Je tolik jiných zajímavějších, zásadnějších a přínosnějších témat. To, že si to necháme vnutit a neřešíme místo toho socialismus ve školství, zdravotnictví a důchodovou reformu, je naše vlastní blbost.

2) Homosexuálové nejsou kreatury. Ivo Valenta to tak ani nenapsal. Napsal, že se mu nelíbí průvod kreatur, navíc zaštítěný primátorkou. Nebyl jsem tam, ale na fotkách kreatury (příšery, podivnosti) zdá se byly. Zcela záměrně, lidi, kteří takové kostýmy tvoří chtějí provokovat a klidně ať provokují. Jistěže, fb post senátora Iva Valenty potěšil konzervativní voliče. Předpokládám, že záměrně. Stejně jako tuny jiných podobných postů ze všech stran. Proč se Dominik Feri na Prague Pride fotil? Protože tím chtěl potěšit zase svoje voliče, jaký je cool progresivní. Když už tedy soudíte, používejte stejný metr na všechny. Pokud vadí vyjádření preferencí průvodu, tak u všech stejně. Pokud je přijatelné vyjádření preferencí pro Prague Pride a není přijatelné vyjádření proti Prague Pride, pak se zamyslete, jak liberální jste Vy sami.

3) Proti Zlín Pride bych nic neměl, ale nedal bych takové akci ani korunu (z vlastních, krajských a žádných jiných) a nešel bych jim dělat záštitu ani nic podobného. Ideálně, by se za peníze daňových poplatníků političtí představitelé neměli co propagovat.

4) Homosexuálové jako skupina nijak moji rodinu neohrožují, opravdu tam necítím hrozbu. Až konkrétní individuální člověk (bez ohledu na kostým a orientaci) začne mou rodinu skutečně ohrožovat, budu to řešit. Doufejme, že ne hned po „valašsku“ a pantokem 😉

5) Ano, existuje homosexuální aktivismus, stejně jako mnoho jiných aktivismů (zdravím Evropské hodnoty). Je mi nesympatický, stejně cokoli co si hraje na morální arbitry a přitom se snaží bojovat za „dobro“ pomocí peněz, které skrz stát seberou jiným lidem. Do určité míry to nějak „zvládnu“, jsou zásadnější problémy. Státní podpora jakékoli sexuální orientaci by ale měla být naprosto nulová.

6) Fandím decentralizaci, takže každé město, ať si dělá pochody k čemu chce. Je pak na Pražanech, jakou chtějí mít primátorku, zvolili si ji sami. Já bych preferoval starostku, která řeší jiné věci, ale proti gustu žádný dišputát.

PS: A proč takový obrázek? Protože, když se vyprdnete na Pride nebo Anti-Pride, můžete vyrazit s dětmi, či s kamarády do skal a bude Vám fajn 😉

Zbohatneme jako ropní šejci?

Najdou se někdy ve Zlínském kraji ropná pole? No to určitě, řeknete si asi.

Kacířská otázka. Hledáme je ale vůbec? Co, když si sedíme na obrovských zásobách bohatství a jen o nich nevíme? Co, když skutečně sedíme na nalezištích vzácných surovin, vzácných zdrojů?

Soudím, že vlastně sedíme..

Chtěl bych Vás nadchnout pro jednu myšlenku, která jednou bude mít naprosto zásadní dopad na to, jak se my a naši potomci budeme mít, zda budeme na špici nebo na chvostu světa a Evropy.

Představte si, že jste v našich zemích, ke konci 19. století. Téměř veškerá energie a práce, které je potřeba, se musí udělat, buď svaly zvířat a lidí, případně parním strojem. Parní stroj je ale velmi nemobilní a jeho energii do Valašských kopců a ani do Hanácké roviny moc nedostanete.

Ale pak pomalu začíná do měst a pak i na venkov proudit elektrická energie. Elektrické spotřebiče se objevují v každé dílně a domácnosti. Světlo, práce, výroba. Obrovská revoluce. Najednou se dá ušetřit tolik sil! Přenos energie nikdy nebyl snadnější a lidem se dostal do rukou obrovský zdroj síly, který násobí jejich vlastní práci.

Elektrifikace měla na životy lidí obrovský dopad.

Nesrovnatelný se zavedením internetu. Internet a jeho prozatímní aplikace, jsou dle mého zatím jen základ. Jistěže, informační technologie už v mnohém svět posunuly, ale troufám si tvrdit, že zásadní revoluce teprve čeká. Že zatím máme jen páru, ne elektřinu.

Tak, jako se jednoho dne do každé domácnosti dostala možnost rozžnout ( :) ) světlo zmáčknutím vypínače, se jednou každému člověku dostane možnost využívat umělé inteligence. Ano, umělé inteligence, ne glorifikovaných tabulek a vyhledávačů, ale skutečné umělé inteligence. Takové, která nám bude pomáhat v každodenním životě, v práce, v umění, ve výzkumu. Ve formách, které si teď, v dobách petrolejky za oknem, prostě ani nedokážeme představit.

A proč se o tom bavím?

Historici tvrdí, že země království českého zvládly industrializaci výborně a v mnohém dodnes čerpáme právě z tohoto dědictví dobré a včasné industrializace.

Ale myslím, že ta nová revoluce nebude o uhlí. Bude o tom, jak rychle se budeme umět učit a využít nových technologií. A proto, že ropná pole u nás asi nenajdeme, tak tím spíše musíme najít něco jiného. Jiné uhlí.

A tím novým uhlím je vzdělání a schopnost se neustále učit. To je obrovský potenciál, který v lidech máme, ale zatím ho využíváme spíše jen málo.

Můžeme hledat a snad najít a vytvořit takové vzdělávání dětí a dospělých, které budoucí technologickou revoluci zvládne. A nejen zvládne, ale také a to hlavně ji dokáže využít.

Hledejme takové vzdělávání, které naučí, co nejvíc lidí se neustále učit, s co největší lehkostí a efektivitou. V rychleji a rychleji se měnícím světě bude takové vzdělání, cennější než, než kdyby se pod Radhoštěm objevil diamantový důl.

Ale také hledat a inovovat nemusíme. Česká škola se postupně může stát českou poštou, nebo českými drahami. Můžeme soupeřit o práci a trhy s Bangladéšany, či Senegalci. A to bude naše vlastní volba, buď totiž začneme řešit skutečně důležité a podstatné věci, a nebo se z dobrého bydla budeme hádat, zda je lepší Losna nebo Mažňák.