Krátce, rychle a výstižně…

Rakousko + 2 body pro svobodu

Rakousko
zruší plánovaný plošný zákaz kouření v restauracích. [1]
zneplatní zákony, které zakazují homosexuální manželství.[2]
Dobře oni! Tleskám!
Přiznávám se, že kdybych si měl tipnout, ve které blízké zemi uvidím malé jiskřičky naděje liberální[3] politiky, tak zrovna Rakousko by mě nenapadlo.
Tím lépe. Doufám, že nám budou příkladem i v jiných oblastech. Čeští politici mají často problém dělat něco jinak, než aktuální vzoroví sousedé (tč. „unijní“, dříve „sovětský“). Argument, že zákaz kouření je dobrý, protože to zakazuje každá civilizovaná země, tímto padnul.

Snad bude v Evropě více takových dobrých zpráv, ideálně i v naší republice.

anarchyball-aust-paj


 

[1] U kouření dojde ke zvýšení hranice minimálního věku ze 16 na 18 let a v platnost vstoupí zákaz kouření v autě, ve kterém jsou přítomní nezletilí. Nejde tedy o žádný zákon, který má tuto aktivitu zpopularizovat a prosadit mezi mládeží. Heinz-Christian Strache uvádí, že důvodem je ponechání svobody volby majitelům restaurací, jaký typ podniku chtějí provozovat.
[2] Homosexuální manželství není hlavni téma Svobodných. Pokládám za samozřejmé, že stát by v této věci neměl diskriminovat, když už si tuto instituci zmonopolizoval. Nebýt toho, tak bychom to nemuseli řešit vůbec a bylo by to na spolcích, obcích a církvích, případně obecné právní normě. Stát však manželství jako instituci zabral (právě proto, aby oslabil církev). Stát také na rozdíl od církví jakkoli diskriminovat nesmí (a ve chvíli, kdy stát začne církve nutit k povinnosti oddávat homosexuální páry nebo když stát bude nutit pekaře dělat dorty na homosexuální svatbu, s chutí půjdu na barikády) a tím pádem musí mít možnost na smlouvu upravující společné soužití dosáhnout všichni. Registrované partnerství úplně stejný právní statut jako manželství nemá. Zvláštní cestu volily Bahamy, kde teď ustoupili od pojmu manželství a nahradili ho pro homosexuální páry slovem „domestic partnership“, ale má naprosto stejný právní statut a práva pro partnery (a předpokládám, že o to aktuálně malinko znevýhodněným jde předevší. A ignoruju aktivisty, kteří se na problému chtějí převážně živit a získávat granty).
[3] Prosím neplést si pojem liberální a progresivní. Roman Joch to pěkně popisuje zde. Já se považuji, v jeho definici, za liberála klasického a odmítám si pojem liberální ukrást levičáky a bát se ho používat.

Oikofobní moralisté

Pan Kundra (RESPEKT) se přihlásil ke kolektivní národní vině.
1) Nechápu, jak si pak lidé s tímto postojem, mohou do úst brát „liberální demokracii“. Odpor vůči kolektivní vině a navíc historické vině je jedním z pilířů právního státu.
2) Je tedy podle něj v pořádku kolektivně soudit i jiné národy / etnika, nebo se to týká jen Čechů a Němců za druhé světové války?
3) Prasečák v letech se dal řešit jinak, sbírkou, malým pomníkem – takto zvítězili moralisté za cizí peníze a skutečné morálky ubylo a přibude zbytečné nenávisti.

Rady z úřadu vlády

Státní politika „českým firmám berme, velkým zahraničním dávejme“ – zásah do volného trhu, udělala bác.
Souhlas. Montujeme hodně a dostáváme málo.
Nabídka z řešení z úřadu vlády: „Více státních institucí! Více plánování vědy!“ Stará známá klasika.
Skutečné řešení: „Lidový kapitalismus.“
Nechte pracujícím lidem peníze. Osvoboďme budoucí důchodce. Místo čekatelů na důchod, chtějme investory! Tipuji, že v celku vyberou lépe co je pro naši zemi dobré podnikání, než pan Pícl. Místo potupného čekání na to, zda se vláda smiluje a přihodí jim drobné k penzi, budou mít osud ve vlastních rukou. Představte si ten neshrbený lid!
Ale o něčem takovém, jako jsou na státu nezávislí lidé, tak o tom nesní ani Andrej, ani Filip, ani Tomio a tipl bych, že ani Ivan Bartoš (škoda).
Závislost seniorů na státních dávkách totiž všem velice vyhovuje – je to snadno manipulovatelný volič.

Na prostý lid přísnost!

Na prostý lid přísnost a bič, papaláše polechtat.

Postup Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (UDHSPH) je pravděpodobně procesně a formálně naprosto správný, výsledek je však tristní.
Pokuta ve výši 25 000 aktivistovi, který navíc není ani politickým hnutím – absurdní.
Pokuta Andreji Babišovi, že část jeho knížek (které například rozdávalo samotné město Valašské Meziříčí) neobsahuje informaci, kdo její výrobu zadal a financoval – absurdní.

Babiš se zasměje. Aktivista o dost méně. A to je princip tohoto úřadu, kterému pomohla ke vzniku i Rekonstrukce státu.

UDHSPH komplikuje život menším stranám, umenšuje svobodu slova a měl by být zrušen. To říkám s vědomím rizika, že se nám Svobodným může chtít mstít.

Tento úřad, a celkově způsob státního financování politických stran, pomáhá velkým u moci proti malým či novým. (V ideálním případě by strany neměly být státem financovány vůbec.)

V praxi nám tento úřad dost ztěžoval život. Z akce typu vyvěšení plachty na plot se stala akce vyplňte správně x formulářů, pošlete je na centrálu, podepište, naskenujte a možná nebude pokuta, i když jisté to není. Totéž se týkalo webových bannerů a sto a jedné dalších věcí. Museli jsme několikrát některé nabídky reklamy nevyužít, protože to bylo příliš administrativně komplikované.

Oproti tomu strany, které dostávají nepoměrně více peněz od státu (přepočteno na hlas), mají starosti menší – věci řeší placené agentury. Strany majitelů svých ochranných známek se mohou jen radovat, že jejich opozice řeší byrokracii a strach z pokut místo politické práce.

Věřím, že za 10 let či snad dříve, až bude možné tento úřad zrušit, uslyšíme hlasy, že je esenciální pro demokracii, že brání oligarchům, aby zneužili svého postavení a vyhráli volby pouze silou finančně nákladných kampaní. Opravdu není.

Máte snad pocit, že letošní volby byly v něčem zásadně demokratičtější než ty v roce 2013?

Že ubylo billboardů? No a k čemu by je Andrej potřeboval, když ovládá média?

Poděkování za důvěru

Mockrát děkuji za důvěru všem, kdo mi dali hlas a kdo mi drželi palce.

Palcem, hlasem či lajkem na Facebooku to nekončí. Potřebuji nejen Váš hlas, ale také Vaši skutečnou podporu.

Máme stejný směr, před sebou stejný, kopec práce a předseda je pouze první mezi sobě rovnými, žádný kouzelník a spasitel.

Jedině společnou trpělivou prací, zabráníme dalšímu pomalému odkrojování kousíčků ekonomických i občanských svobod.

Pojďte do toho se mnou!

 

 

Velká slova a velké otázky

Dosluhující premiér se dojemně vyjádřil k 17.11.

Sobotka

V podobném duchu se vyjádřila spousta vážených osobností.

Ve velmi podobném duchu se pak ty stejné osobnosti podivují nad tím, jak je možné, že občané navolí bývalé komunisty zpět do parlamentu a co jsme to za národ.

Po ovoci, ne po tweetu, však poznáš strom.

Ministerstvo Práce a Sociálních Věcí (které měla celé 4 roky pod palce zrovna Bohuslavova kolegyně), uzavřelo takovou smlouvu, že její vypovězení vlastně pomůže firmě co jim práci nedodá. A to tak, že více než pomůže.

Ten co smlouvu nesplní vydělá extra 300 miliónů ročně od daňových poplatníků.

Otázkou pro Bohuslava je, zda ta neuzavírat takové smlouvy (a mnohé podobné akce), by nepomohlo nekompromisně uhájit svobodu a demokracii více, než to že na ni včera myslel na Národní třídě.

Otázkou pro občany pak je, zda maskáče a maskovaní komunisté v parlamentu jsou ta správná alternativa k minulým papalášům.

A otázkou pro Svobodné je, zda dokáží za 4 roky uvést v život opravdovou alternativu, která nabídne uvěřitelnou schopnost změnit aktuální systém tak, aby si s penězi a právy občanů nevytíral zadek.

Smát se Sobotkovi umíme všichni. Dokážeme být lepší?

Další krok k federálním EU superstátu

Další krok k jednotnému EU superstátu. Začíná proces tvorby EU armády. Díky VB, Irsku, Dánsku, Portugalsku a Maltě, že do toho nešli. Česká vláda, již fakticky bez mandátu, do paktu samozřejmě vlezla. Salámová metoda proměny EU ve federaci pokračuje. 🙁

Do detailních technikálií zatím nevidím, vznik dalšího velení ozbrojených sil považuji za

a) zdvojování struktur (naše armáda bude současně koordinovat postup s NATO a současně s PESCO, či jeho nástupcem)

b) další tiché budování EU federace a oslabení práv států

c) velmi nebezpečné i v kombinaci s návrhy předsedy evropského parlamentu, na zdvojení evropské daně (http://www.express.co.uk/news/world/878980/Brexit-news-EU-tax-latest-Antonio-Tajani)

Podaří se novému českému premiérovi, z tohoto paktu odejít? Bude to vůbec řešit?

Tohle je zásadnější, než hra o výbory. Bavíme se o další centralizaci EU o další ztrátě suverenity ČR. A o nemožnosti ji z byrokratického molochu jednou proměnit v malý a úsporný stát.

 

 

Nesnesitelná lehkost tvrdých twítů

Rozhodnost. Tvrdost. Dravost.

Vlastnosti, která lidé v lídrech chtějí a oprávněně. Nerozhodný šéf umí udělat ze života peklo. Nerozhodný manažer frustruje všechny, kdo čekají na jeho vyjádření. Nerozhodný náčelník nedá včas rozkaz k útoku na mamuta a kořist odejde. Je to v nás. Chceme rázné vůdce.

A když voliči něco chtějí, politici musí dělat, že takoví jsou. A pak tvoří takové twíty.

FialaAKorea

Nic proti Petrovi Fialovi, beru ho jen jako příklad.

Jaké rozhodné kroky? USA Kima vojensky odstraní?

Pokud KLDR jaderný arzenál má, tak vojenská akce proti KLDR = velká šance, že Soul bude srovnaný se zemí jadernou bombou. Pokud KLDR jaderný arzenál nemá, tak má konvenční primitivní zbraně, ale pořád bude schopna i během krátké doby zasypat Soul (je od válečné hranice několik desítek km) velkým množstvím střel a způsobit brutální škody. Ano, KLDR pak prohraje. USA, Čína a Jižní  Korea budou mít na krku desítky miliónů uprchlíků, mrtvých a zbídačenou zemi, kterou budou muset řešit. Hodně štěstí …

Pohrozíme Kimovi sankcemi?

Nemělo to zatím efekt na Kubu, Rusku, KLDR doteď. Respektive efekt to má běžní obyvatelé ztratí jakýkoliv kontakt s ostatním světem, špičky se ke svému luxusnímu zboží dostanou. Země bude ještě více hospodářsky trpět.

Poprosíme teda Kima, aby se vodíkové pumy vzdal? A Kim je uplný pitomec?

Není, tak se jí nevzdá.

Jsou situace, kdy rozhodné a tvrdé je právě přiznat pravdu. Štve nás, že Kim je pravděpodobně masový vrah a v podstatě válečný zločinec, který má jaderné zbraně? To máme hodně blbé, protože bez utrpení mnoha miliónů Korejců se to moc změnit nedá. Naštěstí pro nás je nemá důvod použít, dokud se ho „východ“ či „západ“ nepokusí odstranit. A tak budeme muset kousnout nespravedlnost a smířit se s ní. Můžeme leda maximálně obchod s KLDR uvolnit a doufat, že co nejvíc jejich občanů uvidí, že svět ve kterém žijí je špatně a pokusí se ho změnit.

Nehledě na to, že tenhle problém řeší stratégové, vojáci a politici, kterých se přímo týká a když moc nejsou schopni to zásadně posunout, tak my z ČR to za ně opravdu nevyřešíme.

Pokud nechceme aby naši politici psali takové nesmysly, pak to po nich přestaňme chtít. Dokud jim za rádoby tvrdost budeme tleskat, budou rádoby tvrdí.

Jindrův dobrý den

… kdy mě překvapil hlavně Richard …

Vracím se domů. Posledních tak 8 dní jsem spal daleko méně než třeba. V práci se najednou objevilo množství urgentních projektů. Do toho Svobodní. Hledá se cestu jak budou postupovat dále. Nejsem sice v republikovém předsednictvu, ale teď je čas, kdy všichni musí k veslům. Představení „Tisícovky pracujícím“. Do toho atmosféra, kde jakákoli chyba je brána za záměr a konspiraci. Také partneři v Anglii mě najednou potřebují na prezentace a řešení nových a dávno uspaných věcí. Rozjíždění nových provozů. Dvě cesty do Prahy a zpět, víkendový workshop. Vstávání v pražském hotelu ve 3:30. Strategie kam s firmou dále. Velké plány. Člověk nebojuje na dvou, ale asi tak šesti frontách současně. Ale jo, jde to. To není stížnost, za většinu těch událostí si mohu sám. Chtěl jsem to tak, nebo jsem si to tak vybral.

Vracím se tedy domů kolem půl sedmé, uspíšil jsem odjezd z Prahy o hodinu, chtěl jsem dětem ještě číst před spaním a vidět je.

Doma shodím věci a šup. Vhuíííí. Náhlý vír do úplně jiného světa. Poskakování … „Tatí, tatí!“ „Zvedni mě, zvedni mě!“ Kluci na mě hopsnou. Záplava informací. Co, kdo komu udělal, jak se sáňkovalo. NAPADL SNÍH! Jindra byl na závodech v judu! Tim trefil někoho kuší! Geralt mezitím nenápadně brakuje věci v pokojíčku svých starších bratrů. Mlčím, nechci mu to kazit, krásně se u toho směje. Reakce přijde později sama …

Co bych to byl za tatínka, kdybych ze služební cesty nedovezl pár milých překvapení. Ok – možná to někdo bere jako formu odpustku, ale já to tak nevnímám. Tentokrát kartičky Pokemonů pro každého. Mamince pralinky. Kluci zatím hrát neumí, ale obrázky zaujmou. Více než bych čekal.

Sedneme si k celorodinné večeři, jedna z příjemných tradicí, založena a udržována mým otcem. Záplava informací pokračuje. Jindra mi ukazuje medaili ze závodů v Judu. Dost mě to překvapilo (i Stáňu), že se mu zadařilo. Je přeci jen spíše lehký a při tréninku nedává tolik pozor, je nesoustředěný. Nicméně, vyhrál tři zápasy. „První vyhrání z kapsy vyhání, nesmíš se teď přestat snažit!“ Paní trenérka, říkala, že při zápasech se soustředil více než obvykle a byl daleko více urputný. To sedí, to je jeho docela dominantní vlastnost. Richard mi popisuje jak sáňkovali, kdo se na koho převrátil a kde se kdo bouchnul.

Kluci si mezi lžičkami jídla prohlíží Pokémony, samé otázky. Co umí ten, co tenhle, co to znamená – „Sprej devoluce“? Jak to mám vědět já? Ale samo, že něco vím, v hrách se tatínkové nenechají zahanbit, tak snadno. Jindra našel Pokémona s nejvyšším počtem HitPointů. Timur našel svého nejoblíbenějšího a jeho evoluci. Babička má pocit, že děti nemluví jazykem jejího kmene.

Á do postel! Dneska se toho událo opravdu hodně.

Riška se na mě nakonec podívá, radostně říká – spíše několikrát opakuje. To je u nás v překotné komunikace potřeba. „Tati, tati. Víš co se dneska stalo? Jindra měl dneska fakt dobrý den tati. Skvěle jsme sjeli kopec. Vyhrál medaili. Postavil jsem mu domeček z Lega a pak našel dobrého Pokémona!“ Richard byl vážně nadšený, úplně mu svítila očička, jak mi to popisoval. Měl za bratra upřímnou radost. Taková přímá radost, z toho, že se bratrovi daří mě opravdu překvapila.

Radost z úspěchu druhého, to se často nevidí. Moc dobře se nám pak usínalo. Teda mě. Kluci si potmě pod peřinou hráli na to, že jsou v tanku. Timur a já jsme usnuli jako by nás do vody hodil.