Malá jako důsledek systému, ne příčina

Když před pár měsíci odstupovala ministryně spravedlnosti Malá, společnost měla rozporuplné pocity. Co se zvedlo? Vlna pohoršení. Vlna vzteku, jak se to mohlo stát. Vlna zoufalství nad tím, jak Česko je horší než Uganda a jiné rozvojové země. Tohle je ale jen důsledek systému, který se nám tu léta tvoří. Malá je totálně irelevantní. Babiš naopak systém pochopil, rozhodl se uchopit moc, dělá to dobře a maximálně efektivně.

Problém ale také není až tak v tom, že Babiš je tak skvělý. Problém je s alternativou. Ta chybí. Ano, já jako předseda Svobodných ji nabízím, ale oproti Babišovi ji nabízím dost blbě a to dobře vím a stejně mi to tu milion dva lidí napíše, díky. Sorryjako , dělám to co mohu a umím, ale mám práci, a rodinu a nemohu každý den 24 hodin žít politikou. I v tom je problém systému jak ho máme dnes.

Velký problém vidím v tom, že kompetentní, věcně konstruktivní lidé, moc do politiky jít nechtějí.

Proč ne?

1) Totálně nízký příjem vs. alternativa, pokud se tedy rozhodnout nebýt zkorumpovaní, nebo nejsou europoslanci.

2) Šílené množství času, které nic nikam neposunuje a je jen prosezený čas nad nepodstatnými věcmi. Připravenost, věcnost, správnost má oproti emoci téměř nulovou hodnotu pro kohokoli.

3) Morální odsouzení od spoluobčanů. (politik = svině) Každý si je bere do huby, i ty dobré, i ty špatné. Asi i díky soc. sítím se diskuze automaticky posunují do ad-hominem úrovně hrozně brzo.

4) V politice je podobných lidí, kteří chtějí a umí věcně řešit problémy prostě podkritické množství. Tím pádem ti dobří, co tam chvíli jsou, za chvíli zase vypadnou, nemají se s kým spojit a přestane je to bavit.

5) Dávat politice dobrovolně všechno, což aktuální politika vyžaduje, je něco co také zvládnou jen ti, co po moci chorobně touží a tím paradoxně přesně ti, co by ji IMHO neměli mít.

Všimněte si, že skutečné a zásadní změny se dějí převážně v krizích. Např. po listopadu se do politiky dostalo mnoho lidí, kteří nebyli “politici”. Obdobně náhodně to proběhlo na Novém Zélandu s Rogerem Douglasem a podobných případů je mnoho.

Intuitivně to cítí i volič, že a Babiš mu to nabídl (nejsme politici – tedy budeme makat). Jenže lhal, on je pravým politikem a maximalizuje to, co volič aktuálně chce.

Rozpor mezi kompetencemi “umět uchopit moc” vs “umět vládnout pro blaho země” asi nikdy zatím nebyl větší, ale tipl bych, že Babiše někdo přebabišuje, pokud …

… pokud chceme někdy mít politiku jinou, pak se musí změnit systém. Jak? Přestat věřit na pohádky by byl dobrý základ.

A tou první pohádkou, kterou věří skoro všichni je, že stačí vyměnit lidi za lepší lidi. Ne, to opravdu nestačí. Dobrá víra je fajn, ale systém ji rychle z těch dobrých lidí vymlátí.

Jednou přijde čas na znovu nastavení systému (tedy tehdy, kdy to bude tak blbé, že to opravdu začnou lidi řešit -což opravdu není teď, teď to defacto funguje a nikoho moc nezajímá).

Pak musíme znovu dospět k tomu, že jsou věci na které není zastupitelská demokracie vhodná. Že stát tu není proto, aby řešil každý “prd”, ale jen ty nejzávaznější věci. Uznat, že volit výši platů sestřiček, určovat ceny v obchodech, kdy má být otevřeno, kdo co může dělat, komu a jak můžete něco prodat, mít na všechno tisíce povinných norem (velký rozdíl oproti normám dobrovolným, těch je třeba), 160x novelizovat daně a vytvářet totální chaos ve všem, prostě není to pravé ořechové. Stát nemá společnost řídit. Když ji řídí, tak to dopadne opět a znovu podobně jako teď, bude se slibovat všechno všem. Proti argument, že na “Západě” by se to nestalo – hmmm, možná tohle zrovna nestalo, ale mají tam taky tunu problémů a taky my nesledujeme dennodenní aféry tohoto typu v cizí politice (i slušňák nejslušnější Justin Trudeau sáhl nějaké novinářce na zadek, omluvil se ji, že kdyby věděl, že je významná novinářka, tak by to neudělal a pořád je premiérem Kanady). Naše republika má své základní funkce totálně nízko na pořadí priorit (armáda, justice, policie tvoří dlouhodobě hodně malou část rozpočtu a priorit vlády).

Stát má společnosti sloužit. Má bránit své občany (dle mého jako jednotlivce) a poskytovat jim ochranu před agresí a porušováním dohod jiných občanů. K tomu je monopol moci dobrý. Stát prostě de-facto umí být dobře jen obuškem (a to ještě s otazníkem, jak dobře).

U státu jako nočního hlídače, který toho neřeší tolik, pak totiž není tolik podstatné jak moc krásná je to princezna, kolik snědla knedlíků na ovčáckém dni a de facto, dokud ten hlídač nekrade, tak nikoho tolik nezajímá a on tím pádem může řešit to co má a nemusí se neustále pitvořit před masami, aby byl populární a dost lidový a tím pádem zůstal ve funkci.

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *