Ekonomický zázrak jménem Estonsko

To, co odděluje úspěšné, bohaté země od jejich méně úspěšných a chudších sousedů, řeší lidstvo již od pradávna. Roli v této záležitosti vždy hrálo několik klíčových faktorů, jako je například kultura, poloha země, či historie a její vývoj.

Když v roce 1776 vydal Adam Smith průlomovou knihu The Wealth of Nations, začalo být čím dál tím větší části široké veřejnosti jasné, že je úroveň bohatství obyvatelstva úzce spjato s politickou a ekonomickou strategií vlády. Pokud stát místo polostátních monopolů v rukou panovníkových vyvolenců nechá dobré podmínky volnému trhu, zajistí vymahatelnost práva a obecně systematicky chrání osobní vlastnictví, s největší pravděpodobností úroveň bohatství obyvatelstva poroste.

Výborným příkladem je právě Estonsko.

V roce 1991 se Estonsko osamostatnilo, a to po 51 letech nadvlády Sovětského svazu, včetně krátké epizody, kdy bylo pod kontrolou nacistického Německa. Většinu této doby se ekonomika dusila pod komunistickým, plánovaným hospodářstvím.

Tehdejší estonský premiér Mart Laar začal prosazovat protržní reformy, které měly za úkol liberalizovat trh. Reformy tehdy obsahovaly také privatizaci státních podniků, reformu bankovního sektoru, vytvoření zóny volného obchodu, nebo také zavedení rovné daně z příjmu. Inspiraci přitom Laar čerpal z bestselleru Miltona Friedmana Free to Choose. Stejně jako například Chile, které má dnes nejvyšší HDP/obyvatele z celé Jižní Ameriky, i Estonsko se pokusilo jít cestou Chicagské školy.

S časovým odstupem lze dnes sledovat výsledky těchto kroků. Estonci jsou nejúspěšnější postsovětská republika. Kupní síla Estonců se v posledních dvou dekádách zvýšila o 400 %, a to i přes zdrcující dopady ekonomické krize z roku 2008, která postihla negativně všechny Baltické státy. Střední délka života tamních obyvatel se zvýšila z 66 let v roce 1994 na 77 let v roce 2016. Veřejný  dluh Estonsko drží na 9,5 % HDP. Nezaměstnanost okolo 5,3 % – pod průměrem EU. Dalším faktorem růstu je pak inteligentní systém zdanění právnických osob, který umožňuje firmám v případě použití příjmů do dalších investic neodvádět z těchto příjmů daně. Tím se Estonsko stalo jedním z důležitých center pro vysoce specializované a technologické firmy.

Ve srovnání s dalšími post-sovětskými republikami, se Estonsko v HDP/obyvatele (podle parity kupní síly) nachází na druhém místě, a to těsně za dalším baltickým státem, Litvou. HDP na obyvatele se v Estonsku drží na hranici 29 743 USD/obyvatele (Litva má 29 838 USD/obyvatele), zatímco například Rusko dosahuje 24 788 USD/obyvatele a Ukrajina pouhých 8 269 USD/obyvatele. Velice podobné rozdíly jsou poté také v dalších ukazatelích, jako například již dříve zmiňovaná střední délka života, nebo kojenecká úmrtnost.

Estonsko je živým příkladem toho, že ekonomická svoboda vede k výraznému zlepšení životních podmínek pro obyvatele. Estonsko ovšem není jediné. Příklady ekonomického zázraku Botswany, nebo již dříve zmiňovaného Chile, mají stejného jmenovatele jako úspěch Estonska. Je tedy jedno, jestli v Africe, Jižní Americe, nebo v Evropě, volný trh a svoboda funguje jako katalyzátor ekonomického růstu kdekoliv. Co je ovšem ještě podstatnější? Ekonomický růst táhnutý tvorbou hodnot přidává bohatství drtivé většině obyvatel, a nejen oligarchům.

I my, Česká Republika jsme měli zpočátku odvahu. Bývali jsme označováni za ekonomického tygra střední Evropy. Odvaha nechat lidi pracovat na svém a za své, nám ale dlouho nevydržela. Touha po státních jistotách, dotacích, hledáním řešení v zákonech je tu. A už dlouhá leta, jsme neměli vládu, která by občanům nechal peněz v kapse více a vrátila lidem občanské i ekonomické svobody.

Moc mě mrzí, že v zemi, kde jsem se narodil, kde chci žít a kde žije spousta dobrých lidí postupně ujíždí vlak. Plácáme se v nepodstatnostech. Náš stát není schopen žádných reforem, které by mohly přinést víc než jen upocené a utrápené zachování statutu quo a závan víry v to, že lidé umí a nepotřebují stát na utírání zadku, z nejvyšších pater politiky naprosto chybí.

Proč nejít cestou, která se v historii ostatním osvědčila? Proč chceme opakovat tu kýženou rovnost v relativní bídě?

Tomáš Pajonk

Předseda Svobodných a zastupitel Zlínského kraje

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *