Peklo v podání křesťanských demokratů – zákaz prodeje o všech svátcích

Aktuální zákon zatím platí pouze pro vybrané svátky, lidovci jej ovšem chtějí rozšířit na všechny sváteční dny v roce.

Hlavní důvody jsou přitom dle obhájců regulace dva a já bych se k nim rád vyjádřil a pokusil se je trošku rozebrat:

1) Ochrana prodavaček

Nikdo přesně neví, kolik prodavaček a prodavačů reálně chce, nebo nechce pracovat o svátcích. Spousta z nich bere poměrně nízké platy a právě svátky jsou šancí na to, aby si vydělali více peněz. Teď jim to stát už nedovolí. Tedy, ve skutečnosti pouze těm lidem, kteří pracují v supermarketech. Pokud je totiž provozovna menší než 200 metrů čtverečních, ochrana se na pracovníky už nevztahuje – ti to zjevně nepotřebují. Vzniká tak paradox, kdy samotné znění zákona popírá jeho proklamovaný účel.

Navíc, jak je možné, že jsou obchody schopné v době plné zaměstnanosti, kdy má většina z nich problém vůbec někoho sehnat, být otevřené v podstatě neustále, i o víkendu a do nočních hodin? Možná, že ve skutečnosti lidé pracovat chtějí.

Zároveň také existuje tisíc dalších profesí, které fungují o svátcích zcela běžně. Co třeba servírky, zaměstnanci ostrahy, nebo nově vyhrazení úředníci, kteří musí ve svátky jít do práce proto, aby mohli nařízení kontrolovat?

2) Rodina by měla být o svátcích pohromadě

Neexistuje žádný důkaz o tom, že by zákaz prodeje o svátcích zlepšil kvalitu rodinného života. Lidé musí nakoupit tak jako tak a tímto jsou pouze donuceni se v obchodech mačkat se spoustou dalších lidí ve dnech, kdy zákaz neplatí. Často tam potom musí ve frontě strávit více času, který by mohli věnovat právě své rodině. Navíc, pokud bychom už tedy chtěli na tuto rovinu přistoupit – proč raději nezakázat otevřít hospody, herny a vlastně veškeré prostory, kde nemůže být celá rodina společně? Proč by rodina nemohla jít dopoledne nakoupit, potom jet domů, uvařit si oběd a strávit společně čas tímto způsobem?

Kdo vlastně určuje to, co je normální a co už je nenormální? Já třeba nakupuju nerad a spíš mě to obtěžuje, než cokoliv jiného. Mám zase rád jiné věci. Pokud ale chodíte nakupovat rádi, je to vaše věc, ne moje a už rozhodně ne politiků ve sněmovně.

Největším problémem je ovšem morální stránka věci.

Stát prostě a jednoduše nemá právo tímto způsobem vstupovat do vztahu zaměsnanec – zaměstnavatel – zákazník. Pokud chce mít obchod otevřeno, lidé chtěji pracovat a zákazníci chtějí nakupovat, kde je v této rovnici stát a proč by měl mít vůbec právo do ní zasahovat?

Je neuvěřitelné, že i když obchody platí poctivě daně, splňují kvanta často nesmyslných předpisů a zákonů, si stejně někdo dovolí přijít a explicitně jim nakázat kdy můžou a nemůžou mít otevřeno.

To stejné platí i pro zaměstnance. Jejich svoboda je totiž taky omezena, i když to není zmiňováno právě proto, že se údajně jedná o jejich “ochranu”. Zaměstnanci mají oproti zaměstnavatelům daleko silnější pozici, než si většina z nich uvědomuje. Ano, ne vždy je možné změnit práci a často je potřeba mít dostatek prostředků na to, aby si to člověk mohl dovolit. V dnešní době je ale odchod zaměstnance pro firmu noční můrou, protože lidi na trhu práce zkrátka nejsou. Místo toho, aby zaměstnanci využili této situace pro vytvořní tlaku na zaměstnavatele, volají po změně shora. Takto se ovšem sami připravují o svobodu jít pracovat tehdy, kdy se jim zachce.

Nenechme si tuto svobodu vzít.

Tomáš Pajonk

předseda Svobodných, krajský zastupitel ve Zlínském kraji

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

5 × one =