Recept na bohaté Seniory

Jaké chci seniory v ČR já?

Bohaté. Nezávislé. Chci skutečné rentiéry. Chci národ, kde lidé, kteří v životě dali ostatním mnohé, pak sami na stáří užívali toho co vytvořili s respektem od druhých a k druhým. A to také lze.

Co nám však dává Andrej? Co nám do této doby daly všechny předchozí vlády? A co nám vzaly? A co nám seberou?

Daly nám seniory téměř naprosto závislé na systému. Seniory, kteří musí prosit o odpouštění 30,- Kč poplatků u lékařů. Seniory, kteří se dají ovládat sliby o zvyšování důchodů. Seniory se kterými se jedná jako s chudáky, o které se musíme starat a málem je brát jako nesvéprávné, místo jako s lidmi, kteří užívají plodů života – oni jsou snad ti, kteří “mají klíče”. Celý život přeci tvrdě pracovali, tak mají majetek a úspory, kontakty a ekonomickou moc.

No, ale je oni nemají!

A jak by mohli? Stát a průběžný důchodový systém jim je sebral!

A co nám dále tento systém vzal?

Vzal lidem hrdost a možnost stát se místo otroků systému, skutečnými lidovými kapitalisty. Podívejte se na Baťu, ten podíly a spoření svým lidem doporučoval.

Člověk nebohatne jen prací. Bohatne hlavně kapitálem. Naši předkové uměli spořit lépe než my. My kapitál tvoříme málo, tu možnost nám stát bere!

Průběžný systém nám také dal mladé rodiny, kde otec odevzdává více než polovinu mzdy státu a rodina se musí naprosto drsně zadlužit a značnou část života pak dluhy splácet, aby si vůbec mohla dovolit splatit bydlení.

Průběžný systém rozbil přirozenou rodinnou soudržnost. Rodina je naštěstí natolik silná, že i přes zhroucení části její ekonomické podstaty funguje dále a dobře. Krev není voda. Ale je oslabená. A státní důchody ji ničí 1000x více než všechny Prague Pride dohromady 🙁

Kdyby dřívější vlády, nejlépe hned ty porevoluční, našly odvahu se zbavit této zátěže pana Bismarcka, tak jsme dnes jinde.

Byli bychom v zemi, kde se důchodci jen smějí, když jim ujo Babiš slibuje pár stovek z cizího. Oni mají pane! Oni mají, slibujte si nakradené jiným hlupákům!

Jsme v zemi, kde se spoří. Kde každá pracující rodina, kupuje podíly firem. Kde zaměstnanci jsou i kapitalisty.

Ale naše generace tuší, že na ně důchody nebudou. Tak se pojďme sjednotit, nevěřme už pohádkám, že zdroje z cizího budou. To jak budeme nakonec zabezpečeni či jak další mocipáni odřou naše děti je skrytý, ale možná nejzásadnější problém dneška.

Státní “zásluhové” důchody jsou cesta do pekel, dlážděná dobrými úmysly.

Ten, kdo chce aby senioři byli jednoho dne bohatí a sebevědomí, je musí chtít ze systému odstranit.

Ten, kdo chce aby se hlasy nekupovaly za pár korun, z kapes druhých také!